Všechny moje argumenty jsou zbytečné, píše čtenářka.

Všechny moje argumenty jsou zbytečné, píše čtenářka. | foto: Profimedia.cz

Příběh Martiny: Dceřin přítel se pokusil o sebevraždu

  • 193
Jmenuji se Martina, jsem rozvedená a mám devatenáctiletou dceru. Vychovávám ji sama už od jejích tří let. Vždy jsme si hodně rozuměly, máme kamarádský vztah, dcera ví, že za mnou může kdykoliv přijít se vším, co ji trápilo i trápí. Nyní, poprvé v našem společném životě se ale neshodneme.

Všechno je kvůli jejímu příteli. Je o osm let starší než Marika a je to hodně nevyrovnaný člověk. Kdykoliv se s ním potkám, mám pocit, že je úplně mimo, má takový zasněný nepřítomný pohled a mně připadá, že k nám přiletěl z jiné galaxie. Marika je jím posedlá. Je totiž umělec a ti jsou prý takoví, žijí v jiném světě a všechno, co nám připadá normální, je pro ně přízemní. Vydělává si malováním nějakých abstraktních mazanic. Pochopitelně se tím neuživí, takže dělá navíc v nějakém skladu. Ale jak jsem pochopila, tato práce je pod jeho úroveň.

Nepoužitelný pro normální život

Od prvopočátku se mi ten člověk nelíbil, nechápala jsem, co na něm Marika vidí. Musím uznat, je to hezký kluk, má krásné dlouhé vlasy a černé oči, ale to je vše, co bych mu mohla přičíst k dobru. Marika se přiznala, že ji napoprvé učaroval svým vzhledem, navíc holky se prý vyjádřily, že hezčího kluka v životě neviděly. Hlavně ji ale prý přitahuje, jak si neví rady ze životem, jak je nepraktický a potřebuje ji. Všechny jeho předchozí lásky se prý kvůli tomu na něj vykašlaly a ona to nemůže udělat. Miluje ho a chce se o něj starat.

Co jsem jí na to mohla říct? Musela jsem doufat, že jí dojde, že ten její Pablo (ve skutečném životě Pavel) je pro normální běžný všední život naprosto nepoužitelný. Na můj dotaz, kdo jsou jeho rodiče, kde žijí, co dělají, mi řekla, že ani sama neví. Pablo o nich mluví, prý pro něj přestali už dávno existovat. Z toho jsem usoudila, že jsou nejspíš naživu, ale asi neměli pochopení pro synův život, tak se s nimi rozloučil.

Pablo bydlí v bytě svého kamaráda, který je už delší dobu v zahraničí. Je to prý také malíř, ale na rozdíl od Pabla se mu podařilo v cizině najít práci, takže svou jednu místnůstku mu zatím svěřil do pronájmu. Pablo je tam spokojený a moje dcera mu tam dělá služku. Také jsem zjistila, že mu ze svého nakupuje. Prý po něm nemůže chtít peníze, když jich má tak málo. Jako kdyby ona měla hodně, studuje, přivydělává si a já jí dám občas nějakou korunu na přilepšenou.

Takže jsem se s milým Pablem se zaťatými zuby smířila. Říkala jsem si, že to snad nemůže trvat dlouho a moje dcera prozře. Rozhodla jsem se, že jí do vztahu nebudu mluvit, ať ji zbytečně nepopudím. Jediné, co jsem si neodpustila, byla důrazná žádost, aby brala antikoncepci. To mi slíbila. Tak už mi nezbývalo, než doufat v brzký konec Maričina vztahu.

Demonstrativní sebevražda

Jenže to nejhorší mělo teprve přijít. Pablo se pokusil o sebevraždu. A samozřejmě ho musela najít Marika. Ten blbec spolykal prášky. Večer se prý pohádali, Marika od něj odešla. Ráno mu volala, všechno se jí rozleželo v hlavě a on jí mobil nezvedal. Tak se za ním rozjela a našla ho bezvládného ležet na zemi. Musel to být pro ni strašný šok. V nemocnici, kam jsem za ní přijela, nám nejdřív nechtěli nic říct, ale nakonec jsem doktora uprosila. Nebyl si jistý, ale naznačil, že si myslí, že to byla jen demonstrativní sebevražda, ale prý by měl být Pablo určitě pod lékařským dohledem.

Bylo mi ho líto, ale zároveň jsem doufala, že to Marice otevře oči, že s tak nevyrovnaným slabochem být nemůže. Jenže se stala přesně opačná věc, Marika se rozhodla, že ho musí ze všeho dostat, že ona je tady proto, aby ho zachránila. Prý už dlouho měla pocit, že ho něco trápí, že má nějaké starosti a tohle bylo jen jeho volání o pomoc. Místo, aby se má dcera od toho člověka odpoutala, ještě více se k němu přimkla.

Jsem naprosto zoufalá. Všechny moje argumenty jsou zbytečné. Nepomohlo ani, když jsem jí řekla o mé sestřenici, která se také několikrát demonstrativně pokusila o sebevraždu, až se jí to nakonec povedlo. Také se její okolí nedokázalo k tomu postavit čelem a ona jen všechny svými sebevražednými pokusy vydírala.

Dcera se doma vyskytuje jen občas. Přestěhovala se k Pablovi a stará se o něj. On dokonce přestal pracovat v tom skladu, je na podpoře. Marika zrušila své stavební spoření a živí je oba. Teď jenom čekám, že nechá i školy.

Když se spolu občas vidíme, snažím se potlačit vztek, abych nemusela na Pabla házet špínu, ale je to těžké. Nevím si rady, jak se k tomu všemu postavit. Nejraději bych od něj dceru odvezla a doma ji zamkla.
Martina

Názor odborníka: smířit se a být oporou

Dobrý den, Martino, vaše situace není snadná. Vidíte, že je dceřin přítel manipulativní a nelíbí se vám jeho chování směrem k dceři, což je pochopitelné. Na druhou stranu máte pocit, že s tím nemůžete nic dělat. Což ale není zcela pravda - ve svých otázkách pojmenováváte asi všechny možnosti, které máte. Pokud se smíříte se situací a budete dceři oporou, můžete jí pomoct až bude potřeba.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Abyste toho byla schopná, potřebujete celou situaci opravdu přijmout, aby vás nezahlcoval vztek vždy, když se s dcerou potkáte (tady může pomoci návštěva psychoterapeuta). Pokud zvolíte variantu buď já nebo přítel, velmi pravděpodobně dceru na nějaký čas ztratíte.

Pokud budete mluvit s Pablem, může si vaše slova vzít k srdci, ale může také říct, že vám do jejich vztahu nic není a případně vaší dceři zakázat se s vámi stýkat. Může vás totiž považovat za hrozbu pro jejich vztah. Zvažte sama, kterou variantu preferujete.
Zuzana Řezáčová Lukášková, Psychologie.cz

Co mám pole vás dělat?

celkem hlasů: 1124

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. února 2015. Anketa je uzavřena.

4. Mám vyhledat pomoc nějakého psychologa, aby mi poradil, jak se v této situaci zachovat?
4. Mám vyhledat pomoc nějakého psychologa, aby mi poradil, jak se v této situaci zachovat? 551
1. Mám se smířit s tím, že dcera chce žít podle svého a být jí stále nablízku?
1. Mám se smířit s tím, že dcera chce žít podle svého a být jí stále nablízku? 437
2. Mám dceři říct, že dokud bude se svým přítelem, za mnou ať nechodí?
2. Mám dceři říct, že dokud bude se svým přítelem, za mnou ať nechodí? 80
3. Mám si promluvit s Pablem, aby se více snažil a byl dceři rovnocenným partnerem?
3. Mám si promluvit s Pablem, aby se více snažil a byl dceři rovnocenným partnerem? 56