S manželem nás před sedmi lety seznámil náš společný kamarád. Jeli jsme tenkrát všichni na vodu. Každý večer jsme si povídali, byla jsem nadšená z toho, co všechno ví, jak se ve všem orientuje a doslova jsem hltala každé jeho slovo.
V manželství nebyl šťastný
Potom jsem se dozvěděla, že je ženatý a navíc už i táta. Bylo mi to trochu proti srsti, nechtěla jsem se zahazovat s ženáčem. Bohužel jsem se od něj nedokázala odtrhnout. Začali jsme se stýkat. Jirka mi vyprávěl i o svém manželství. Postupně jsem se, a nejen od něj (spoustu věcí mi potvrdili i kamarádi), dozvídala, že s manželkou mu to opravdu neklape.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Začal s ní chodit před patnácti lety a po dvou letech se vzali. Pak prý manželka už myslela jen na to, jak otěhotnět. Po nějaké době se jim narodil syn. Najednou jako by jejich vztah neexistoval. Jirka se k tomu postavil jako chlap. Svého syna bezmezně miloval, hýčkal si ho. Když „to“ na něj přišlo, odskočil si jinam. S manželkou poslední dva roky před našim setkáním prý už intimně ani nežili.
Bylo nám spolu dobře, nebyla jsem pro něj známost na jednu noc, naopak čím dál víc jsme se poznávali a každý moment společně jsme prožívali. Zamilovala jsem se jako nikdy. Najednou neexistovalo nic, jen on. I Jirka se zamiloval jako puberťák a myslím, že to bylo to, co ho přesvědčilo, že život má ještě smysl, a žít s nějakou ženskou, které o něj nestojí, je prostě hloupost.
Po třech měsících naší známosti se manželce přiznal. Domluvili se celkem rozumně, chytře a zodpovědně se dohodli na péči o syna a Jirka se na čas odstěhoval do hotelu. Začali jsme aktivně hledat byt. Pak následovalo seznámením se synem. Marek byl moc milý a hodný kluk. Trochu zavalité dítě, které trpí svou hypochondrickou matkou. Ale slušně vychovaný, tichý, velice ochotný a také moc chytrý. Už od malička chtěl být pilotem, chodil do leteckého kroužku a každý víkend jsme obráželi letiště.
Manžel synovi tajně dává peníze
Po čase jsme se s Jirkou vzali, postavili si malý domeček za Prahou a narodila se nám dcera Evelínka. Marek na ni ze začátku žárlil a já jsem se proto snažila, aby jeden den z víkendu, co byl u nás, trávil výhradně s otcem. Já jsem si alespoň Evelínku sbalila a odjela na kávu s kamarádkami. Bylo to šťastné období.
Před půl rokem bylo Markovi 18 let. Jirka mu koupil malé ojeté auto a Marek se s velkou chutí pustil do autoškoly. Před nějakou dobou jsem si všimla, že nám začaly ubývat peníze. Hypotéka nezaplacená včas, šílené nedoplatky (jak by taky ne, když se neplatily zálohy za plyn a elektřinu). Koukala jsem na účty a nedokázala jsem si vysvětlit, kam se peníze poděly. Pak jsem pochopila. Jirka si před časem začal Marka kupovat.
Zjistila jsem, že Marek u nás tráví víkendy pouze za předpokladu, že něco dostane. Dříve mi i pomáhal. Sekal trávu, umyl nádobí, hrál si s Evelínkou. Nyní se jenom vyvalí na gauč a nechá se obskakovat. Upřímně, ze začátku mě to bavilo. Koukat se na manžela a nevlastního syna, jak se společně baví u hokeje nebo u her na počítači a nosit jim různé sladkosti a pití a oni tak roztomile děkovali. Ale potom, co jsem si všimla, že mi Marek spíš odsekává, nic neudělá a ještě je hrubý na Evelínu, měla jsem toho dost.
Manželovi jsem řekla, že Marek se změnil a že se chová jako rozmazlený spratek. Dostala jsem kázání o tom, že ho opustil kvůli mně, že kluk trpí nedostatkem lásky a pochopení, protože jeho matka ho stále vnímá jako malé dítě. Když jsem si postěžovala na nedostatek peněz, řekl mi, že je to tím, jak jsem dlouho nepracovala (byla jsem s dcerou pět let doma, měla astma a do školky nemohla) a že všechno platí on jenom ne vždy včas.
Nevlastnímu syna nesnáším
Nyní jsme v bodě, kdy já se raději vypařím, když má Marek přijít. Slyšela jsem za dveřmi, jak si volá s matkou a svěřuje se jí, že tady nemá co jíst, protože ta „líná kráva“ si zase jela na výlet. Jirkova exmanželka je z těchto reakcí nadšená. Pochopitelně, bere mě pořád jako Jirkovu milenku a potvoru, co ho odlákala pryč společně s kreditní kartou, kterou tak hojně využívala. I ona si na Marka neustále žádá peníze a vymlouvá se na to, že to sama nezvládá. Nedávno jsem se dozvěděla, že jí manžel přidal peníze na opravu střechy.
S Jirkou se na toto téma nedá mluvit. Pokaždé mi vyčte, že mi jde jenom o peníze a ne o blaho jeho dítěte. Že Evelína není jediná a že musí myslet i na Marka. Dcera už sama vycítila, že ji Marek moc nemusí a raději se před ním schovává a žene se na návštěvy ke kamarádkám či babičkám pokaždé, když je Marek u nás.
Když jsem navrhla, že seženu Markovi brigádu, aby si on sám uvědomil hodnotu peněz, tak se toho Jirka s radostí ujal a našel mu brigádu u kamaráda ve firmě. Měl pomáhat s instalací bezpečnostního zařízení. Odtud ho po měsíci vyhodili, že je líný a neschopný.
Pak to pokračovalo tím, že ho Jirka zaměstnal ve firmě, kde on pracuje. Scénář byl úplně stejný. Navíc z toho má teď Jirka velkou ostudu. Marek tam totiž něco pokazil a celé oddělení to po něm dává ještě dnes dohromady. Marek má problémy, i co se týče holek. Myslím, že ještě ani žádnou neměl. Není to žádný krasavec, ani nemá charisma po svém otci. Neustále si dobírá jiné lidi a sám na sebe si obrázek udělat neumí. Roste z něj sarkastický bručoun.
Jsem zoufalá. Jak mám manžela přesvědčit, že se má objektivně dívat na to, jak jedná se synem? Vždyť mu svým přístupem jenom ubližuje. Co z něj jednou vyroste? Velký, sádelnatý, líný kluk, který nic neumí a nic ho nebaví. Začínám za to Marka nesnášet a nevím jak dál.
Věra
Názor odborníka: Zkuste se vžít do jeho kůže
Milá Věro, chápu, jak nešťastná si v tuto chvíli připadáte a jak obtížné je v takové situaci hledat empatii k tomu, kdo podle vás k problému přispívá. Přesto je to důležitým klíčem k celé situaci. Představte si muže, který vídá své dítě jen jednou za čas a trpí tím, že jejich vztah není zdaleka ideální. Dělá všechno proto, aby ho udržel, a právě bezmoc v celé situaci ho vede k použití těch méně vhodných prostředků. Zkuste se jen na chvíli vžít do jeho kůže. Vyjádření pochopení jeho situace je tím nejlepším způsobem, jak s ním na toto téma navázat hovor a jak postupně dojít k řešení vhodnému pro celou rodinu.
Co se Marka týče, pokud jeho potíže v adaptaci budou přetrvávat, určitě by bylo dobré vyhledat odbornou pomoc. Teď je otec pravděpodobně jeho velkou, možná jedinou oporou a nelze mu ji vzít, dokud Marek nenajde cestu, jak ji najít sám v sobě. Přeji hodně štěstí.
Hana Krejsová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 1. června 2015. Anketa je uzavřena.
