Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Jitky: Manžel se mnou jedná jako s nesvéprávnou, vše řeší za mě

  2:50aktualizováno  2:50
Jmenuji se Jitka, je mi 31 let a jsem vdaná. Před pěti lety jsem si vzala muže o 20 let staršího. Máme spolu dvě děti, čtyřletá dvojčata. Manžel je skvělý otec, milující a ohleduplný partner. Jeho vadou na kráse je to, že se mě rozhodl za každou cenu chránit před všemi nástrahami světa.
S manželem už několik dní nemluvím a přemýšlím, co dělat.

S manželem už několik dní nemluvím a přemýšlím, co dělat. | foto: Profimedia.cz

Svého muže jsem poznala už před mnoha lety. Bylo mi sotva dvacet, když jsem navštívila jeho přednášku. Bohuslav je totiž uznávaný vědec, navíc přednáší na několika univerzitách doma i v zahraničí. Přiznám se, že mě tenkrát velice okouzlil. Nejenže je nesmírně chytrý a vzdělaný, je to navíc i velmi charismatický muž. S kamarádkami z vysoké, se kterými jsem přednášku navštívila, jsme se tenkrát do něj všechny zamilovaly.

Pak jsem o něm asi pět let neslyšela, než jsme se potkali na jedné party, kterou pořádal můj zaměstnavatel. Byl tam takový ztracený, na první pohled bylo znát, že mu tamější společnost vůbec nesedí. Byla jsem nadšená, že ho zase vidím a dala jsem se s ním do řeči. A od toho dne jsme se už od sebe prakticky nevzdálili. Bohuslav byl svobodný, prý kvůli své práci neměl čas se s někým pořádně seznámit.

Začali jsme spolu žít

Netrvalo to ani měsíc a Bohuslav mi nabídl, abych se k němu nastěhovala. Žil sám ve velkém domě po rodičích, kteří už zemřeli. Neváhala jsem ani minutu, byla jsem do něj zamilovaná až po uši. Vůbec mi nevadil ten velký věkový rozdíl. Vzhlížela jsem k němu jak k pánubohu.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Dnes si říkám, jestli moje okouzlení nepramenilo i z toho, že jsem nikdy neměla tátu a vychovávaly mě jen máma s babičkou, a v Bohuslavovi jsem viděla vzor. Navíc byl velmi milý, pozorný, plný lásky a snesl by mi modré z nebe. Měla jsem se s ním jako v bavlnce a maximálně mi to vyhovovalo.

Asi po roce jsem otěhotněla, do měsíce byla svatba a pak jsem musela přestat pracovat. Těhotenství bylo rizikové, takže jsem pendlovala mezi nemocnicí a pobytem doma. Musela jsem pořád jen ležet a Bohuslav se o mě vzorně staral. Nedovolil mi prakticky nic. Tenkrát jsem to brala jako samozřejmost, stejně tak i po narození kluků. Manžel je skvělý táta, se starostí o děti mi bez řečí pomáhal. Někdy jsem už ale měla pocit, že to přehání.

O všem rozhoduje manžel

Po narození dětí se začal čím dál víc projevovat dvacetiletý věkový rozdíl mezi námi. Připadalo mi, že se mnou jednal jako s nesvéprávnou. Protože jsem nemohla kojit, museli jsme kluky krmit umělou výživou. Manžel neustále kontroloval, jestli ji připravuji správně. Dokonce i několikrát vylil, co jsem připravila, a udělal to sám. Hlídal, jak děti oblékám, přebaluji. Pořád mi byl za zadkem jako policajt.

Bylo to pro mě strašně ponižující. Když jsem se ohradila, vždy se bránil, že si to nemám vykládat zle, ale že je zvyklý na všechno dohlížet a že má rád vše pod kontrolou. Ale do té doby se tak nikdy nechoval. Přišlo to až ve chvíli, kdy se narodila dvojčata.

Zrušil mi nástup do práce

Manželovo zasahování do všeho, co jsem dělala, co jsem zařizovala, dále pokračovalo. Byla jsem s dvojčaty doma až do jejich čtyř let. Pak jsme je chtěli dát do školky. Podle doporučení maminek, se kterými jsem se seznámila, jsem děti přihlásila do školky kousek od našeho domu. Manželovi jsem to řekla ještě před tím, než jsem tam šla. Souhlasil. Ovšem zhruba po týdnu mi volala paní ředitelka, že manžel přihlášky zrušil. Zase se rozhodl a ani mi o tom nic neřekl. Tenkrát jsem už vypěnila a řekla mu, že mám všeho dost. Že si vedle něj připadám jak nesvéprávná, že se bojím něco udělat, aby to on hned neudělal jinak. Ovšem manžel to vidí jinak, prý si to moc beru, že on to myslí dobře a má hlavně víc zkušeností než já.

Kluci nakonec začali chodit do jiné školky, kam je přihlásil manžel. Také je tam každé ráno vodí a sám je po práci vyzvedává. Tvrdí, že to udělal kvůli mně, abych neměla starosti a mohla si v klidu najít práci, moje firma, kde jsem byla před mateřskou totiž krachovala. Ale já to vidím jinak, děsí ho představa, že s dvojčaty chodím přes celé město bez jeho dozoru.

Práci jsem si našla docela brzy, manželovi jsem to oznámila a chystala se nastoupit. Ještě jsem ale byla domluvená s budoucím šéfem, že mi přesně potvrdí, jak to s nástupem bude. Když se dlouho neozýval, zavolala jsem mu a on mi řekl, že prý mu volal můj manžel a mým jménem nástup zrušil, prý jsem to nemohla udělat sama, protože jsem byla nemocná. Bohužel už má za mě náhradu.

Tak to byla pro mě poslední kapka. S manželem už několik dní nemluvím a přemýšlím, co dělat. Jenže je to těžké.
Jitka

Názor odborníka: Rodič a dítě

Milá Jitko, chápu, že se na vašeho manžela zlobíte. Odhadla jste to správně, skutečně máte doma rozdělené role, ne jako dospělý s dospělým, ale jako rodič a dítě. Dost možná k tomu opravdu přispívá váš věkový rozdíl i vaše minulost, kdy vám otec chyběl. Nic z toho však nedává vašemu manželovi právo vám kontrolovat život, a to i přesto, že se skvěle chová k dětem a že je pozorný manžel. Mimo zodpovědného manžela má být také dobrý partner, což znamená vám umožnit zažívat dospělou roli.

Věřím, že své chování nemyslí zle, ale zabraňuje vám tak žít váš život naplno se všemi kompetencemi patřícím k vašemu věku. Z toho, co píšete, jste se už pokoušela manželovi svou nespokojenost sdělit, ale nereaguje na to žádnou změnou. Jedno z možných řešení je objednat se na párové poradenství, kde by i váš muž slyšel od odborníka náhled na váš vztah. Mohl by si tak uvědomil, že i přesto, že má nad vámi dohled z "dobrých" úmyslů, to není správné a nemůžete tak být ve vztahu s ním šťastná.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2269

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 22. dubna 2014. Anketa je uzavřena.

4. Mám požádat o pomoc odborníky, kteří by mi poradili, jak naši situaci řešit? 1419
3. Mám manželovi říct, že už mám všeho dost a že se chci i s dětmi odstěhovat? 573
2. Mám manželovi říct, že když mi mé zaměstnání zrušil, budu doma, on mě bude živit a já si budu život užívat? 170
1. Mám to nechat být, manžel už prostě jiný nebude, na druhou stranu se s ním mám dobře, o děti i o mě se stará? 107
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.