Jmenuji se Iveta a je mi 35 let. S manželem Vaškem jsme spolu dvanáct let a máme čtyři děti. Nikdy jsem nechtěla mít jen jedno dítě, stejně tak jsem si však nedokázala představit, že bych jich jednou mohla mít tolik. Jenže můj muž je z pěti dětí a tvrdil mi, jak je to fajn mít kolem sebe tolik sourozenců, prý mnohem lepší než mít kamarády.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Jedno dítě je málo
Když jsme se brali, čekala jsem syna. Vašek se těšil jak malé dítě. Byl první ze sourozenců, kdo se měl stát rodičem. Takže celá rodina se na malého velice těšila. Když byl synovi rok, manžel mě přesvědčoval, že bychom měli mít další dítě. Já nechtěla, měla jsem všeho plné zuby, syn byl často nemocný, špatně spal a já byla dost unavená. Ale Vašek si prosadil svou. Sliboval hory doly, jak mi bude pomáhat.
No a nakonec se nám narodily děti čtyři. Jeho úsilí starat se se mnou o děti vždycky vydrželo jen několik prvních měsíců. Pak se radši „zašíval“ v práci, nebo s kamarády. Což o to, peníze vydělat uměl, extra nouzí jsme netrpěli, ale i to nemělo dlouhého trvání.
Sázky, automaty, dluhy a pivo
Tak před třemi lety jsem zjistila, že je zadlužený kvůli sázení a hře na automatech. Provalilo se to na něj, když už dlužil, na koho se podíval. Řekla mi to vedoucí našeho konzumu, jejímu manželovi taky dlužil. A ona ty peníze chtěla po mně. Když si na to vzpomenu, poleje mě horko. V životě jsem se tak nestyděla.
Doma jsem na něj uhodila, proč mi lhal, proč si půjčoval a hlavně proč to nevrátil? Co si jako myslel? Žijeme na malém městě, kde si každý vidí do talíře. Vzala jsem úspory, které jsem si pracně na horší časy našetřila, a všechno jsem za něj zaplatila.
Doufala jsem, že to pro něj bylo ponaučením. Že se do podobné situace už nikdy nedostaneme. Tenkrát jsem mu vyčetla kdeco, že je sobec, nepomáhá mi, dětem se nevěnuje a to sliboval, jak budeme všechno dělat spolu.
Nějakou dobu sekal latinu. Pomáhal mi doma s dětmi, v domě, na zahradě. Ale dlouho mu to nevydrželo. Brzy si našel zálibu v alkoholu, rád popíjí a nezná míru. Vrátí se z práce a první, na co myslí, je pivo. U nás doma vždycky nějaké je, tak si pro něj sáhne do lednice, svalí se na gauč a pije. Doufala jsem, že když je přestanu kupovat, že dá pokoj, ale on šel do hospody. Tak je radši mám doma, aspoň ho mám pod kontrolou. Jenže jemu nestačí jedno dvě, vypije jich mnohem víc a pak je samozřejmě opilý a nepříjemný. Mě uráží, dětem rozkazuje. Vždycky je u nás hrozná atmosféra.
Dusná atmosféra
Vyvrcholilo to před několika dny, kdy mě před dětmi uhodil. Bylo to navečer, chtěla jsem po dětech, aby si uklidily hračky. Jenže děti se začaly dohadovat, byl tam rámus a mně už ruply nervy a zakřičela jsem na ně. Manžela to vytočilo, zařval na mě, ať na děti nekřičím. Měl opět upito, ale místo aby srovnal děti, řval na mě, tak jsem mu zvýšeným hlasem řekla, ať se uklidní. A on mi dal takovou facku, že jsem druhou ránu vzala o dveře.
Chtěla jsem odejít okamžitě z domu, ale děti plakaly a prosily mě, ať neodcházím. Tak jsem zůstala. Manžel pochopil, že přestřelil, chtěl se omluvit, ale já ho odmítla. Byla to v tu chvíli pro mě poslední kapka. Už několik dní kolem sebe chodíme po špičkách. Nejsem schopná mu to odpustit. Vůbec nevím, co mám dělat. Mám s ním skoncovat jednou provždy, nebo to ještě zkusit? Teď se chová slušně, ale co když zase sklouzne do starých kolejí? Možná by na něj platilo, kdyby pochopil, že může přijít o děti. Taky by mu dost vadilo, kdyby se sourozenci a rodiče dozvěděli, jak se chová.
Děti jsou teď neskutečně hodné, vycítily, že se něco děje. Je mi líto, že to musí snášet. Jsou pro mě vším, jsme šťastná, že je mám. Když jsem s nimi sama, je nám spolu moc dobře. Mají navzájem hezký vztah, hodně si spolu hrají, často se k nim připojím, když mám chvilku. Pomáhají mi s vařením a starší syn s dcerou i s naším nejmenším. Často je u nás plno jejich kamarádů. Když tak nad tím přemýšlím, vidím do budoucna hlavně sebe a děti, ten manžel mi tam chybí.
Iveta
Názor odbornice: Odluka není scestná
Vážená Iveto, popisujete nelehké soužití s manželem, který je zřejmě závislý na alkoholu a na automatech. Nedávno proti Vám použil násilí, dostala jste facku. Obávám se, že Váš manžel nebude hybatelem jakýchkoliv změn. On je vlastně ve stávající situaci celkem spokojený.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Má ženu, která se mu postará o děti i domácnost. On může nerušeně holdovat svým škodlivým koníčkům. Když mu v tom náhodou chcete bránit, prostě Vám dá pár facek. Jeho agresivita se může (a dost pravděpodobně bude) jen stupňovat.
Nemyslím si, že Vaše momentální rozhodnutí odloučit se od manžela bylo tak scestné. Možná by stálo za to promyslet, jak se můžete odloučit od muže, aby byly vaše společné děti v bezpečí. Nezdráhejte se říct si o podporu psychologa, právníka nebo sociální pracovnice, třeba v některé z manželských poraden, jejichž kontakty pro hlavní město naleznete na www.csspraha.cz.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 13. června 2017. Anketa je uzavřena.
