Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Lídy: Přítel se nedokáže postavit čelem k tomu, že máme dítě

  3:02aktualizováno  3:02
Přítel dítě nikdy nechtěl, já ano. Narodil se nám syn. Já se starám, on občas pomůže. Jenže já to takhle nechci. Chci fungující rodinu s normálními běžnými starostmi. Teď jsem na všechno sama. Peníze mi nedává a pomůže, jen když se mu to hodí. Jak budeme situaci do budoucna řešit, neví.
Milovali jsme se, jenže on chtěl být jen se mnou, ale bez dítěte. (Ilustrační foto)

Milovali jsme se, jenže on chtěl být jen se mnou, ale bez dítěte. (Ilustrační foto) | foto: AP

Před téměř rokem se mi narodil syn. Mám ho s přítelem, se kterým jsem tři roky žila, ale vlastně jsme spolu vůbec nebydleli. Každý máme svůj byt. Pochopitelně jsme byli hodně spolu, občas bydleli u mě, občas u něho, občas každý zvlášť.

Skoro dva roky jsem na něho tlačila, že chci dítě, on nechtěl. Spor o miminko byl velmi často důvodem našich hádek. Bohužel jsme se nebyli schopni na ničem domluvit. Neměli jsme ani sílu se rozejít, i přesto, že máme tak rozdílné představy o budoucnosti. Milovali jsme se, jenže on chtěl být jen se mnou, ale bez dítěte, já zase s ním a s dítětem.

Vysadila jsem prášky

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Rozhodla jsem se, že přestanu brát antikoncepci. Nechtěla jsem mu to ale udělat za zády. Všechno jsem mu na rovinu řekla. On s tím neměl žádný problém, měli jsme nechráněný sex. Občas jsem mu připomněla, že antikoncepci neberu, i když svůj postoj ohledně dítěte nezměnil, nedělal nic pro to, abych neotěhotněla. No a já do jiného stavu přišla.

Těhotenství jsem protrpěla, stále jsem doufala, že se to mezi námi zlepší. Když zjistí, že čekám jeho dítě, bude vstřícnější. Mýlila jsem se. Jakmile jsem mu o těhotenství řekla, hrozně jsme se pohádali. Více než 14 dní jsme se neviděli. Myslela jsem, že je konec. Pak přišel, řekl, že mě má rád, ale postoj k dítěti nezměnil. Nestojí o něj. Jak to ale budeme dále řešit, nevěděl. Ptala jsem se ho, jestli to tedy znamená konec, on řekl, že neví.

Syna miluje

I když těhotenství za nic nestálo, syn se narodil bez komplikací. Přítel paradoxně i přesto, že miminko nechtěl, malého miluje, stará se o něj a je šťastný, že ho máme. Ovšem náš vztah se ani po narození syna nezlepšil. Stále bydlíme každý zvlášť.

Je sice fakt, že když potřebuji, tak přijde, pohlídá, pomůže (jenže většinou jen tehdy, když se mu to hodí). Ale peníze od něho nedostávám. Přes den se starám o syna a po večerech pracuji (starám se o účetnictví několika firmám), abych nám se synem mohla zajistit co nejlepší standard.

Peníze pro mě nejsou v tuto chvíli ten zásadní problém (ovšem za cenu, že jsem uhoněná a unavená). To, co mi chybí, je normálně fungující rodina. Jsem na všechno sama. Jeho rodina o dítě nejeví zájem a nepodporuje nás. Moje rodina bydlí 200 kilometrů daleko. A kdyby mi moje matka po porodu nepřijela pomoct, tak nevím, jak bych to všechno zvládla.

On neví, co chce

Stále doufám, že se to zlepší. Jasně jsem mu řekla, že nemám na to žít sama s malým dítětem. Navíc musím vydělávat peníze pro nás oba, abychom měli z čeho žít. A to bohužel pro mě za těchto podmínek přestává být únosné. Uvažuji o tom, že se vrátím zpátky do svého rodného města.

Už několikrát jsem se synem delší dobu trávila u své rodiny. Bylo mi tam fajn, mohla jsem si trochu vydechnout. Naši mají vnoučka moc rádi a mamka mi hodně pomáhala. Bylo mi tam dobře a říkám si, jestli by nebylo nejlepším řešením zůstat u našich nastálo, nebo aspoň po dobu, než syn trochu povyroste.

Včera jsem se od přítele dozvěděla, že má už několik měsíců známost. Že potřebuje uznání, někoho, kdo ho pochválí a kde má klid a naději na šťastný vztah. Ale není si jistý, jestli z toho něco bude. Prý ji nemiluje. Detaily znát nechci, i tak mě to hodně bolí.

On prý měl dojem, že pro mě je nejdůležitější to, abych měla dítě, s kým, to že mi bylo jedno. Neměl prý pocit, že ho mám ráda a že s ním chci být kvůli němu, že je jen tím, kdo splní mé přání. Jeho názor mě moc bolí. Je pravda, že dítě jsem chtěla, ale nejsem žádná mrcha, která by chtěla chlapa využít. Já chci hlavně normálně fungující rodinu. Nechápu, proč to nedokáže pochopit, navíc, když říká, že mě má rád a syna také miluje.

Jenže on neví, co chce. Kdykoliv jsem se ho ptala, jak to budeme řešit, tak neví… Já to ale tuším, chce, aby to bylo podle něho, aby mu to vyhovovalo a co nejméně ho to obtěžovalo. Abych zůstala, kde jsem, aby se se synem mohl stýkat, ale neměl žádné závazky vůči mně, chodil, když já potřebuju, ale především když jemu se to hodí. Jenže to nevyhovuje mně, protože to sama nezvládnu. Ani psychicky, ani organizačně, možná finančně, ale proč?

Moc mě mrzí, že to takhle dopadlo, mám ho ráda i přes to, co se teď s námi děje…
Lída

Názor odborníka: Požádejte otce dítěte o výživné

Možnost, že se vrátíte za rodiči, jste si už sama osahala a dle toho, jak nadšeně píšete o vašich návštěvách u rodičů, pravděpodobně k návratu do domova i směřujete, přesto že ve vás ještě plápolají zbytky naděje, že by se otec vašeho dítěte mohl změnit.

A ve vaši situaci, kdy nemáte po boku solidního partnera, který by vám byl oporou, ani zaměstnání, které by vás uspokojivě uživilo, by asi pro vás opravdu bylo nepohodlnější vrátit se k rodičům, nechat povyrůst své dítě a začít si hledat nového, perspektivního partnera, kterému na vás bude záležet, a práci, ve které už nebudete závislá na muži, se kterým máte sexuální vztah, jako tomu bylo doposud.

Abyste však otce vašeho dítěte nezbavila úplně zodpovědnosti, požádejte ho s plnou vážností o výživné na dítě, a pokud vám dobrovolně nevyhoví, dejte to k soudu, pokuste se tak získat alespoň minimální výživné na vaše společné dítě soudní cestou. A přestaňte doufat, že se otec vašeho dítěte zničehonic změní a bude s vámi tvořit ideální rodinku. Dle faktu, že dítě nechtěl a ani po porodu se v něm neprobudil výraznější zájem o rodinný život, naopak si našel jinou partnerku, tak od něj příliš péče do budoucna nečekejte. Pokud skutečně bude chtít dítě vidět, přijede za vámi.
Alex Doležalová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 3285

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 23. července 2012. Anketa je uzavřena.

3. Mám dát přítele k soudu, aby mi začal platit alimenty? 2520
4. Mám se rovnou odstěhovat za rodiči a za vztahem s přítelem udělat tlustou čáru? 523
2. Mám dát příteli co nejdříve ultimátum – buď začneme žít jako rodina, nebo je konec a já se stěhuji za rodiči? 201
1. Mám to ještě vydržet, jak to je a doufat, že se konečně dáme dohromady a budeme žít jako normální rodina? 41
Autoři:




Nejčtenější

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Zapomeňte na hádky o penězích, najděte si svůj model hospodaření

V životě jsou daleko důležitější věci. Třeba charakter. S tím nelze než souhlasit, pravda je ovšem taky ta, že jsou to právě peníze, kvůli kterým se ve vztahu...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Jana: Setkání s první láskou po dvaceti letech mi změnilo život

Vždy u mě rozum vítězil nad srdcem. Tvrdě jsem na sobě pracoval, abych se dostal tam, kde jsem teď. Zakolísal jsem jen jednou, je to už 20 let, ale ustál jsem...  celý článek

Ilustrační fotografie
Typologie osobnosti: užitečná informace, nebo nesmysl?

Je to velmi lákavé: uděláte si test, zjistíte, jaká jste osobnost, a objasní se vám taje vašeho chování, kterým jste dosud nerozuměli – a současně se dozvíte,...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Glamour líčení jednoduše: Výrazného líčení se nemusíte bát
Glamour líčení jednoduše: Výrazného líčení se nemusíte bát

Glamour makeup je výrazný styl líčení. Používá se většinou při focení a má za cíl podtrhnout ženskou krásu a přitažlivos... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.