Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Jitky: Manžel kamarádky nevynechá příležitost, aby ji ponižoval

  3:38aktualizováno  3:38
Jmenuji se Jitka a je mi 35 let. Už od dětství mám skvělou kamarádku Anču, která je bez nadsázky pro mě víc než sestra. Už od první třídy, kdy nás k sobě posadily do školní lavice, jsme neustále v kontaktu.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Jan Karásek, MAFRA

Celou základní školu jsme s Aničkou strávily v jedné lavici. Stejně tomu bylo i na střední, představa, že bychom šly každá jinam, byla nemyslitelná. Takže jsme se obě přihlásily na stejnou školu a naše každodenní přátelství pokračovalo až do maturity.

Byly jsme jak dvojčata. Obě jsme podobné typy, a když jsme nosily stejný účes, občas i stejné oblečení, každý nás považoval za sestry.

Po maturitě jsme se musely oddělit

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Maturita pro nás znamenala víc než pro mnohé jiné studenty, čekalo nás rozloučení. Ani jedna z nás na vysokou nechtěla, šly jsme do práce. Bohužel najít místa, abychom i nadále byly stále spolu, nešlo. Anča si našla práci v pojišťovně a já v obchodním oddělení jednoho podniku v našem městě. Už jsme se neviděly denně, ale v denním kontaktu jsme byly. V té době jsme už začaly i randit s kluky, takže času na sebe jsme měly stále méně. Ale srovnaly jsme se s tím.

Já jsem poznala svého budoucího manžela v jednadvaceti. Vzali jsme se po roce, když jsem čekala naši první dceru. Anča byla stále svobodná a samozřejmě mi šla za svědka. Když se narodila Klárka a za rok i Maruška, Anča pořád nikoho neměla. Zato byla u nás aspoň čtyřikrát týdně, byla skvělou tetou pro moje holčičky a rozuměla si i s mým manželem. Byli jsme oba moc rádi, když k nám přišla. Občas jsem ji využila jako hlídací tetičku, abychom si mohli s manželem někam vyrazit.

Ančin přítel se mi nelíbil

Když Aničce táhlo na třicítku, seznámila se s Jardou. Rozvedeným, o pět let starším borcem. To slovo jsem musela napsat, protože když nám ho po několika měsících známosti konečně představila, choval se jako mistr světa. Všude byl, všechno viděl, od všeho měl klíče. Přede mnou i před manželem se předváděl, co všechno umí a dokáže a co všechno pro Aničku udělá, co jí koupí, jak nebude muset chodit do práce, jak si ji bude hýčkat a tak dál a tak dál.

Od prvního okamžiku mně i mužovi byl protivný. Ale Anička na něm visela očima. Když se mě později zeptala, co Jardovi říkám, nerada jsem jí ho odsouhlasila. I když jsme si s Ančou vždy říkaly i nemilou pravdu do očí, teď jsem ji prostě nemohla ranit. Byla zamilovaná a za pár měsíců, co nám ho představila, byla svatba. Anička čekala miminko.

Jarda Aničku ponižuje

Už je to pět let, co jsou spolu. Ještě pár měsíců trvalo to jeho chvástání před námi, kdy Aničku vynášel do nebes. Jenže já od ní věděla, že doma se už chová úplně jinak. Nadává jí, že je nemožná, ať si nemyslí, že když čeká dítě, že jí bude nějak ulevovat. Není nemocná, je jen těhotná.

Po porodu to bylo ještě horší, s ničím jí nepomáhal. Vyčítal jí, že on musí živit tři lidi a ona se jen fláká doma. V té době jsem k Aničce často chodila na návštěvu, chtěla jsem jí oplatit to, jak mi ona pomáhala, když se narodily moje holky. Na vlastní oči jsem zažívala, jak jí i přede mnou nadával, že je neschopná, že nic nezařídí, teplé večeře uvaří jen několikrát týdně a on se přitom honí, aby se měli dobře, a ona si doma válí šunky.

Pak jsem k Aničce raději přestala chodit, už jsem ho nemohla poslouchat. Bylo mi jí moc líto, protože ona nic neudělala, nic neřekla, nebránila se jeho útokům. Když jsem jí řekla, že to Jarda přehání, ještě ho omlouvala, že toho má v práci moc.

Nějakou dobu jsme se doma navzájem moc nenavštěvovaly. Byly jsme v kontaktu telefonicky, nebo prostřednictvím e-mailů a Facebooku. Anička už taky začala znovu chodit do práce, tak jsme občas zašly i na oběd. Anča o Jardovi už moc nemluvila, vypadala docela spokojeně, tak jsem si říkala, že toho asi tenkrát měl opravdu moc.

Asi před půl rokem jsme se opět začali navštěvovat. Jako první přišla k nám Anča s Jardou, slavila jsem 35. narozeniny. Vůbec jsem si je neužila, protože Jarda byl pořád ten starý Jarda. Těžký borec, z Aničky dělal naprostou blbku, kdyby jeho nebylo, tak kdo ví, kde by skončila. A navíc ještě začal flirtovat se mnou i s dalšími kamarádkami, které jsem měla na oslavě pozvané. Anče to bylo trapné, ale nechtěla o tom se mnou mluvit.

Těch návštěv bylo ještě několik, jen já jsem byla u Aničky, protože můj muž prohlásil, že toho v… už k nám domů nechce. Snažila jsem se přijít, když nebyl doma, ale párkrát jsme na sebe narazili. Nikdy nezklamal, Anču ponižoval a mně až nechutným způsobem podlézal. Je to čím dál horší, vůbec si před svou ženou nebere servítky, dělá tak nechutné dvojsmyslné narážky, až je mi stydno.

Chtěla bych Anče nějak pomoci, ale nevím jak. Ona je viditelně nešťastná, ale mlčky trpí a nic nedělá.
Jitka

Názor odborníka: Občas můžete kamarádce naznačit

Dobrý den Jitko, asi je těžké vidět blízkou kamarádku v takové situaci. Nicméně měnit situaci druhých je velmi obtížné. Pokud Anička sama nedojde k závěru, že takto už dál nechce žít, tak se těžko něco změní. Každý "ponižovatel" potřebuje svého "ponižovaného", který mu ponižování umožní. Často jde o hru, ve které každý hraje svou roli, svým dílem přispívá. Tímto dílem může být i ochota nechat se ponižovat. A to je, zdá se, role, kterou na sebe bere Anička. Když dva hrají takovouto hru, připadá jim často jako samozřejmá. Anička si může říkat, že to tak prostě je, může jí to připadat normální, takový je život atd.

Myslím, že můžete občas naznačit kamarádce, že se vám zdá, že Jardovo chování není v pořádku, že vy byste si to určitě nenechala líbit. Myslím, že stačí to, že jste Aničce nablízku pro případ, kdy ona sama začne uvažovat o změně. Pak můžete být nápomocná. Už jen to, že vás Anička má, je důležité. Přesvědčování a vměšování do vztahu se může snadno obrátit proti vám.
Jakub Koutný, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2811

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 6. srpna 2012. Anketa je uzavřena.

3. Mám Aničku přesvědčit, aby se s Jardou rozešla a nabídnout jí, že jí s manželem pomůžeme – může třeba na čas bydlet u nás, nebo jí něco pomůžeme najít? 1542
2. Mám Aničku přesvědčit, aby se Jardovi bránila, aby se nenechala ponižovat – vždyť, když mlčí, je pro něj snadným terčem? 1070
4. Mám si mezi čtyřma očima promluvit s Jardou, proč se takhle chová? 111
1. Mám k Aničce přestat chodit na návštěvu, abych ji i sebe nemusela vystavovat ponížení? 88
Autoři:




Nejčtenější

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Mozková mrtvice - ilustrační fotografie
Když udeří mrtvice, jde o čas. Jak ji poznáte?

Na mozku jsme závislí. To on rozhodne, zda si přečtete tento článek a napijete se u toho kávy. Vše probíhá automaticky. Ovšem jen do chvíle, než mozkovou tepnu...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Houbové rizoto
Rostou? Tak honem do lesa! Tyhle recepty užijete nejen na chalupě

Uklidňující procházka lesem mnohdy vyústí ve sběračskou výpravu – zejména, když máte svoje tajná místečka a vezmete si s sebou košík. Co ale s houbovou úrodou?...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

(ilustrační snímek)
Zapomeňte na hádky o penězích, najděte si svůj model hospodaření

V životě jsou daleko důležitější věci. Třeba charakter. S tím nelze než souhlasit, pravda je ovšem taky ta, že jsou to právě peníze, kvůli kterým se ve vztahu...  celý článek

Klidnou dovolenou bychom si přáli všichni, někdy se ale promění v noční můru.
Slibovali ráj, bylo to peklo. Co dělat, když na dovolené přijde problém?

Jste na dovolené a místo odpočinku se každý den nervujete s tím, že je něco špatně? Na nedostatky upozorněte hned na místě. Když nedojde k nápravě, reklamaci...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Nejen sluncem políbená. Bronzer zeštíhlí a vymodeluje obličej
Nejen sluncem políbená. Bronzer zeštíhlí a vymodeluje obličej

Bronzer není jen pro ty, kterým se sluneční paprsky úspěšně vyhýbají. Kromě expresního opálení vám tohle jedinečné líčid... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.