Rámus, kouř z cigaret, všude plno alkoholu a lidí, kteří se sice dobře bavili, ale čím dál víc přibývalo těch, kterým k tomu notně pomáhal stoupající počet vypitých skleniček.
Na oslavě jsem poznala svého přítele
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Nevím, proč jsem na oslavě vydržela tak dlouho. Původně jsem se tam chtěla jen ukázat, abych splnila slib, že přijdu, jenže postupem času mě pobyt na oslavě začal zajímat víc a víc. Probudila se ve mně profesionální deformace (studuji psychologii) a já se zaměřila na jednotlivé lidi a sledovala, jak se chovají. Skoro nikoho jsem tam neznala, a protože patřím mezi introverty, nedělalo mi problém být schovaná v koutku a pozorovat ostatní. Nikdo si mě nevšímal a já byla spokojená.
Pak se najednou vedle mě zjevil ON. Až jsem se lekla, když se zničehonic u mě ozval hlas a ptal se, co tam dělám, jestli nejsem náhodou nějaký tajný agent. Prý si mě všiml už před hodně dlouhou dobou a nedalo mu to, musel zjistit, kdo jsem a co tam vlastně dělám. Tak jsem se mu svěřila, jak jsem se na oslavě ocitla a proč jsem se nezapojila do všeobecného veselí. Patrika to pobavilo, sedl si ke mně se slovy, že by okolí rád pozoroval se mnou. Líbil se mi, byl moc milý a vyzařovalo z něho něco, čím si mě okamžitě získal. Strávili jsme spolu skoro dvě hodiny. Pak mě doprovodil domů, pozval na rande a já souhlasila.
Začali jsme se stýkat, bylo nám spolu hezky. Máme hodně společného (ale jak postupně zjišťuji, mnohem víc toho rozdílného) - třeba společný smysl pro humor, milujeme divadlo, rádi cestujeme... ale hlavně už od prvních schůzek jsme zjistili, že chceme být hodně spolu, máme si pořád co říct.
Víc už se ani lišit nemůžeme
Patrik pracuje v jedné reklamce. Je tam maximálně spokojený, charakter práce přesně odpovídá tomu, jaký je. Miluje lidi kolem sebe, má spoustu přátel, je hodně komunikativní, rád se baví, je veselý, vtipný a hodně oblíbený. To já jsem jeho pravý opak. Pracuji v knihovně – to je můj svět. Je tam klid a jsem obklopena svými nejlepšími přáteli – knihami. Zároveň studuji psychologii na Karlově univerzitě. Pochopitelně i já mám "živé" přátele, ale ne tolik jako Patrik. A hlavně jsou podobného ražení jako já, naprosto odlišní od Patrikových přátel.
Je zvláštní, že dva tak odlišní lidé mohli v sobě najít zalíbení. Ale když jsme s Patrikem spolu v soukromí, rozdíly jsou pryč. Jenže spolu jsme poslední dobou čím dál méně. Známe se už skoro dva roky. Rok spolu bydlíme v pronajatém bytě.
Na počátku našeho vztahu jsme se sobě více přizpůsobovali, já s Patrikem častěji chodila mezi jeho přátele (i když mě to tam vůbec nebavilo), on zase byl se mnou docela často doma. Jenže postupně se začala projevovat odlišnost našich povah a zájmů. Jediné, kde se shodneme, jsou výlety a divadlo. Jenže i toho je čím dál méně. Patrik se prostě rád baví. Říká, že dokud je mladý a bez závazků, chce si užívat, na posedávání doma má času dost. Už jsme se kvůli tomu i několikrát pohádali.
Poslední dobou čím dál víc přemýšlím, jestli má náš vztah vůbec cenu. Patrika moc miluji, on miluje mě, to vím jistě, ale stačí to, aby náš vztah měl budoucnost? Přemýšlím i o tom, jak by to vypadalo, kdybychom měli dítě. Už jsme o tom s Patrikem mluvili, dokonce jsme ho i předběžně naplánovali. Jenže co když s dítětem budu jednou jen já a Patrik bude od nás utíkat ven?
Tak nevím, říkám si, že by možná bylo lepší, abychom šli každý svou cestou, našli si k sobě odpovídající partnery se stejnými zájmy a pohledem na život. S Patrikem se o tom bojím mluvit, myslím si, že on je spokojený, jak to je. Miluje mě, je pozorný a určitě nemá takové myšlenky jako já.
Jarka
Názor odborníka: Podstatná je ochota ke kompromisům
Dobrý den, každý partnerský vztah prochází vývojem. V období největší zamilovanosti máte potřebu trávit spolu veškerý volný čas. Postupem času ve vztahu už tato potřeba není tak silná a partneři začínají myslet více sami na sebe, jsou sobečtější, vracejí se ke svým koníčkům, přátelům.
Často je začnou i upřednostňovat, protože mají pocit, že je zanedbávali. Je těžké a trvá dlouho najít rovnováhu mezi společně tráveným časem a mezi osobním prostorem. Příčinnou konfliktů mezi partnery může být i to, že se v této etapě vztahu ocitá každý jinak, podle svého tempa. To znamená, že zatímco vy stále potřebujete trávit s tím druhým každou volnou chvíli, on už může být v další "střízlivější" fázi.
Podmínkou fungujícího vztahu není naprosto stejná povaha, totožné koníčky a potřeby partnerů. Ale ochota ke kompromisům, ke společné práci na vztahu, důvěra a hlavně mezi vámi musí fungovat komunikace, tzn. mluvit o tom, co vás trápí, o pochybnostech, které ve vztahu vyvstanou.
Ptáte se, zda má váš vztah budoucnost. Pokud máte stejné plány, váš vztah se posunuje (což podle společného bydlení předpokládám, že ano), vyhovujete si po sexuální stránce, dokážete obdivovat a respektovat toho druhého a milujete se, pak má.
Povahu člověka však nezměníte, takže nečekejte, že se z něho po narození dítěte stane domácí typ. Pak už budou hrát roli i další faktory, jeho zodpovědnost, vzorce chování z primární rodiny a další.
Lucie Bukáčková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. listopadu 2012. Anketa je uzavřena.
