Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Jany: Bratr se švagrovou štvou mámu proti mně

  0:07aktualizováno  0:07
Jmenuji se Jana a je mi 35 let. Jsem rozvedená a sama vychovávám dvě dcery. Kromě nich už prakticky nemám žádné blízké příbuzné. Jen mámu a bráchu. Ovšem ani s nimi se nevídám. Moje švagrová natolik bratra zpracovala, že mě odmítá vidět i pustit k mamince, která bydlí s nimi.
„Dlouho jsem nechápala, co se stalo, proč mi brání, abych se s mámou viděla,“ píše čtenářka.

„Dlouho jsem nechápala, co se stalo, proč mi brání, abych se s mámou viděla,“ píše čtenářka. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Vyrůstala jsem ve skvělé rodině. Narodila jsem se osmnáct let po bratrovi, a protože už rodiče po letech marného snažení s dalším potomkem ani nepočítali, byla jsem pro ně jako dar z nebes. Mamince bylo skoro čtyřicet let a tátovi o pět víc. Všichni včetně bratra mě zbožňovali. V něm jsem měla skvělého ochránce.

Brácha se oženil ve třiceti a vzal si o dost mladší ženu, Markétě bylo necelých jednadvacet let. Brát se museli, čekali dítě. Oba byli moc fajn, často jsem je navštěvovala a občas jsem u nich byla i několik dní. Bydleli nedaleko od nás, v bytovce a naši i se mnou žili v domku.

Moje manželství bylo peklo

Pak jsem se vdala i já, rodiče i brácha s Markétou mi Marka rozmlouvali, že se k sobě nehodíme, že jsem moc hodná a pracovitá, jeho pravý opak a on mě bude jen využívat. Já byla slepá a oni měli pravdu. Manželství bylo peklo, můj muž buď nepracoval a pak se válel doma a tahal ze mě peníze, nebo pracoval ovšem nárazově a výplatu pak propil v hospodě.

Nakonec si brácha si na mého muže došlápl, chytil ho pod krkem a ručně mu vysvětlil, jak se má chovat otec od rodiny. To už jsme měli dvě děti. Marek chvíli sekal latinu, ale po pár měsících to bylo zase stejné. Tak jsem podala žádost o rozvod, naštěstí šel sám a já měla pokoj. Rozvedli nás docela rychle. On o děti zájem nejeví a žádné peníze mi neposílá, ale mně je to jedno, hlavně že už je pryč a já mám klid.

Neštěstí nechodí po horách…

Po asi dvou docela fajn letech přišlo první velké neštěstí. Markéta onemocněla rakovinou a během necelého roku zemřela. Bratr zůstal sám s dcerami, Janičce bylo deset a Bětce třináct. S rodiči jsme mu hodně pomáhali, ale i tak to pro něj a holky bylo hrozné. Dlouho trvalo, než se ze smrti své ženy vzpamatoval.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Asi po dvou letech ale najednou jako by rozkvetl, to se seznámil s Magdou, rozvedenou se dvěma dětmi. Byla taky mladší, tak zhruba ve věku Markéty a jejím dětem bylo téměř stejně jako bratrovým dcerám. Rodiče i já jsme byli rádi, že není sám. Jeho přítelkyně nám připadala docela fajn, byla milá, veselá, upovídaná, člověk se s ní nenudil a taky moc dobře vařila. Ti dva se nejdříve jen scházeli, ale oba žili ve svém i se svými dětmi. Po nějaké době se domluvili, že se sestěhují, byty vyměnili za jeden velmi prostorný a brzy po tom se vzali.

Před třemi lety nás potkalo další neštěstí, zemřel táta. Maminka se z toho zhroutila, s bratrem a švagrovou jsme se u ní střídali a pomáhali, jak mohli. Až mi maminka navrhla, abych se k ní nastěhovala a bydlela s ní. Brácha byl nadšený, že to tak bude pro mámu nejlepší. Jenže švagrové se to nelíbilo, že prý nemůže zůstat všechno na mně, že i oni budou pomáhat. A bratr s ní nakonec souhlasil.

V té době už jsem měla hodně velké tušení, že švagrová není tak milá, jak se nám dříve jevila. Měla jsem pocit, že se s námi a hlavně s bratrem snaží šikovně manipulovat a on dělá jen to, co ona chce. I neteře mi to potvrdily, že táta skáče, jak ona píská. Přesto jsem byla rozhodnutá, že se k mamince nastěhuji a budu jí nablízku.

Před tím jsem ale odjela s dětmi na čtrnáct dní na dovolenou a hned poté jsem chtěla začít se stěhováním. Maminka s tím souhlasila a řekla jsem to i bráchovi a švagrové, ať se zatím o maminku starají oni, že pak už to převezmu já.

Maminku si rychle nastěhovali k sobě

Když jsem se ale vrátila, byla maminka přestěhovaná u bratra a švagrové. Prý potřebovala, aby s ní někdo byl stále a oni nemohli k ní pořád dojíždět, tak si ji nastěhovali k sobě. Místa mají dost, holky se vešly do jednoho pokoje a druhý uvolnily pro babičku. A časem se stejně brzy rozjedou do světa a bude tam místa dost.

Příbuzní? Peklo!

Nechte si poradit a také se utěšit v diskuzích na eMimino.cz - problémoví příbuzní trápí i další ženy.

Naštvali mě, ale pak jsem si řekla, a co má být, maminka sama není, je o ni postaráno. Jenže to jsem netušila, že to byl první krok. Netrvalo dlouho a začali mi bránit v tom, abych maminku navštěvovala. Jednou spala, když jsem tam přišla, podruhé nebyla doma, prý šla se sousedkou na procházku a nemá cenu, abych na ni čekala. Potřetí mi nikdo neotvíral. Telefon jí sebrali, takže jsem jí nemohla ani zavolat. Tohle trvá už hodně dlouho, bratr se mi vyhýbá a švagrová mi řekla, ať k nim radši ani nechodím, že bych maminku jen rozrušila, že ani ona mě nechce vidět.

Vůbec nevím, co mám dělat. Jsem z toho nešťastná. Dlouho jsem nechápala, co se stalo, proč mi brání, abych se s mámou viděla. Teď už to vím. Bětka mi všechno prozradila, i když už tam ani jedna z neteří nebydlí, jezdí za tátou na návštěvu, švagrová prý přesvědčuje babičku, aby jim darovala dům, že ho už stejně nepotřebuje, bydlí u nich, je o ni postaráno, a když já jsem se na ni vykašlala a nechci ji vidět, tak si nic nezasloužím. To oni se přece o ni starají.
Jana

Názor odborníka: Zkuste poslat mamince dopis

Situace, kterou popisujete, není jednoduchá a chápu, že se cítíte bezmocně. Samozřejmě se můžete smířit se situací, ale ke změně může dojít také až po smrti vaší maminky. Před návštěvou policie máte však ještě několik jiných možností. Nejprve bych se pokusila najít spojence, který vám umožní kontakt s vaší matkou. Můžete si o všem promluvit s vaším bratrem, pokud je to možné.

Mluvte o svých pocitech a požádejte ho o umožnění kontaktu s maminkou. Z ničeho ho neobviňuje ani jeho, ani jeho ženu. Tím byste teď celou situaci jen zhoršila a potvrdila hypotézu vaší švagrové. Pokud se vám podaří s ním vstoupit do kontaktu, můžete si také ujasnit svůj vzájemný vztah k rodinným nemovitostem.

Další možností je, že napíšete své matce dopis, který pošlete poštou nebo po neteři. Napište, že byste ji ráda viděla a domluvte si s maminkou setkání. Opět ale nikoho neobviňujte. Také doporučuji setkání na neutrální půdě, tedy mimo domov vašeho bratra. Tajná návštěva myslím není dobrý nápad.
Zuzana Řezáčová Lukášková, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1311

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 6. října 2014. Anketa je uzavřena.

2. Mám vyhledat bratra a přesvědčit ho, aby si doma dupl, že mi přece nemohou bránit v tom, abych viděla svou matku? 805
4. Mám nahlásit na úřadech či na policii, že mi brání ve styku s matkou? 442
3. Mám se domluvit s neteřemi, aby mě potajmu vzaly k nim domů za mou matkou? 54
1. Mám se smířit s tím, jak to je a doufat, že snad někdy dostanou rozum? 10
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.