Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Josefa: Vzal jsem si věrnou kopii své tchyně

  0:55aktualizováno  0:55
Jmenuji se Josef, je mi 49 let a se svou ženou jsem víc než dvacet let. Máme dvě děti, syny. Starší už s námi nebydlí, chodí na vysokou v Českých Budějovicích. Žijeme na malém městě, nebo spíš větší vesnici, v domku, který jsme si sami postavili.

Mladší syn prohlásil, že jakmile odmaturuje, doma ho taky nikdo neudrží. | foto: Profimedia.cz

Svou ženu Evu jsem poznal na zábavě v jejich vesnici. Vyrazili jsme tam tenkrát s kamarádem. Chtěl mě s ní totiž seznámit, byla nejlepší kamarádkou jeho tehdejší známosti. Eva se mi moc líbila, byla milá, docela stydlivá a moc toho nenamluvila. A to se mi na ní líbilo ze všeho nejvíc. Měl jsem vždycky rád dívky, které se příliš neprosazovaly, které působily skromně. A Evička to splňovala na sto procent.

Láska na první pohled

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Zamiloval jsem se na první pohled. Už jsem za sebou pár známostí měl, bylo mi tenkrát 25 let, Evě 21, měla prý jen jednoho kluka. Doma ji podle všeho drželi dost zkrátka. Jak jsem později poznal, paní matka byla hlavou rodiny a opratě držela opravdu hodně pevně. Její muž už dávno vzdal, aby jí nějak odporoval.

První rok naší známosti probíhal prakticky ve vší počestnosti. Eva byla už dávno dospělá, ale přesto se pořád musela dovolovat matky, aby mohla se mnou někam jít. Poslouchala ji jako hodiny.

Když jsem se s paní matkou měl seznámit (asi osm měsíců poté, co jsem Evu potkal), měl jsem z toho zpočátku dost vítr. Čekal jsem, že bude metr i na mě, podle Evina vyprávění jsem se tedy připravil na nejhorší. Ovšem matinka byla jak med, skákala kolem mě, snesla by mi snad modré z nebe. Později jsem pochopil proč, zjistila si, že pocházím z rodiny, která vlastní velké hospodářství, a doufala, že se její dcera dobře vdá. Ale mně to bylo jedno, Evičku jsem miloval a její mámu jsem si nebral. Navíc byla úplně jiná.

Po svatbě do vlastního

S Evou jsme spolu chodili ještě další dva roky. Naštěstí už měla celkem volnost, matka ji bez řečí se mnou pouštěla. Časem už mohla Eva dokonce u mě zůstávat přes noc. Asi půl roku před svatbou jsme se rozhodli, že si postavíme vlastní dům. Mohl jsem sice zůstat doma, místa tam bylo dost, ale my chtěli něco svého. Táta na statku hospodařil se starším bratrem a já měl se svým životem jiné plány. A hlavně jsem cítil, že by Evička chtěla žít se mnou ve vlastním domě.

Veškerý volný čas jsem věnoval stavbě, pomáhali mi kamarádi, táta s bratrem a budoucí tchán taky rád utekl od manželky. Co já jsem si na její adresu vyslechl. Ani jsem nevěřil, jaké některé ženské dokážou být. Tchán mi vyprávěl o tom, jaká je drbna, umí být zlá, slovem dokáže ublížit víc, než kdyby člověka uhodila. Je na peníze, hádá se, pro korunu by si koleno nechala vrtat. Do všeho mluví, vždycky musí mít poslední slovo. Byl jsem úplně v šoku, co jsem se o ní dozvěděl. Sousedé ji prý nemají rádi, ale všichni s ní chtějí být zadobře, aby jim nedělala problémy. Prý dokáže rozšiřovat nepravdy, kterým nakonec všichni věří.

Říkal jsem si, jaké mám štěstí, že Eva po mámě není. Tchán mi ale nasadil brouka do hlavy. Svou jedinou dceru má prý moc rád, ale ruku do ohně by za to, že jednou nebude stejná jako máma, nedal. Prý když si tchyni bral, byla úplně jiná. Zakřiknutá, miloučká, jako andílek…

Proměna krok za krokem

Svatbu jsme měli krásnou. Všichni mi moji nevěstu záviděli. Kupodivu i tchyně působila mile, až moc. Byla přesladká, a jak řekla moje moudrá babička - falešná jak pětník. Ale mně to bylo jedno, konečně jsem měl svou lásku doma. Po necelém roce jsme se stěhovali i do našeho domu.

A tehdy se mi Evička pomaloučku polehoučku měnila před očima. Jako kdyby se jí svatbou zvedlo sebevědomí, začala se prosazovat. Diktovala mi, co mám kolem domu zařídit, kdy pojedeme koupit nábytek, jaké budou záclony a tak podobně. Chtěla, aby všechno bylo jen podle ní. Je přece ženská a rozumí tomu líp než chlap. Najednou byla nejlepší kamarádka s maminkou. Vliv tchýně se projevoval v tom, co Eva v domě chtěla mít.

A já jí pro klid doma ustupoval. Vždyť jinak to byla pořád moje krásná milá Evička. Pak se nám narodil první syn, ženě ještě víc narostlo sebevědomí a já byl najednou na druhé koleji. A co bylo nejhorší, tchyně u nás byla pečená vařená. Do všeho mluvila a očkovala Evu proti mně. Já se pomalu ani nesměl svého syna dotknout, abych neslyšel, jak to dělám špatně. Obě mě sledovaly ostřížím zrakem, že jsem radši doma dělal, že tam vůbec nejsem. Když jsem si postěžoval tchánovi, řekl mi jen: Já ti to říkal.

Pak se narodil druhý syn a má žena už byla stejná jako tchyně. Proměnila se ve svou matku během několika málo let. Dnes už dokonce vypadá jako ona, je silná, nepříliš upravená a v očích má takový zlý výraz, který ji dělá aspoň o deset let starší. Věčně se hádá se sousedy, na nikom nenechá nit suchou. Doma mi hlídá, kolik vykouřím cigaret, počítá každou korunu. Já si nakonec začal ulívat peníze stranou. Naštěstí naši kluci se nám povedli, brzy pochopili, že s tátou je větší sranda a já v nich mám velkou oporu. Starší syn už s námi nebydlí, žije na koleji a domů jezdí jen občas. A ten mladší prohlásil, že jakmile odmaturuje (za rok), tak ho doma taky nikdo neudrží.

A já si před ženou každý večer zalezu do dílničky a tam si užívám klidu. Nikdy bych nevěřil, co se může z tak krásné milé dívky vyklubat. Je věrnou kopií své nesnášenlivé matky. Mám tohle vůbec zapotřebí? Do práce k nám nastoupila nová kolegyně, rozvedená s jednou dcerou a mně se docela dost líbí…
Josef

Názor odborníka: Rozvod by měl být výsledkem hledání

Dobrý den, je mnoho lidí, kteří se na několik let z různých důvodů přizpůsobili vztahové situaci, byť se v tom vlastně necítí dobře. Zásadněji to často začnou řešit ve chvíli, kdy děti odcházejí a pár stojí před otázkou: Co spolu budeme dál dělat?

Navíc se skoro vždy na obzoru objeví nějaký další „objekt zájmu“. Je to doba možné krize vztahu. Krize v sobě vždy nese dva aspekty: nebezpečí nebo příležitost. Takže záleží na tom, co chcete. Zda se pokusíte se ženou nově přeskládat vaše vzájemné fungování k oboustranné spokojenosti (klidně i za pomoci párového terapeuta), nebo zda na to rezignujete. Jestli rezignujete tím, že se stáhnete do svého světa nebo navážete nový vztah, je opět záležitostí osobní volby.

Navíc rozvod by neměl být výsledkem ultimáta, ale poctivého hledání, zda spolu můžeme být v druhé půli života šťastní a spokojení a co pro to musíme udělat. Až když se ukáže, že jeden z vás nebo oba do vztahu a jeho proměny nechcete investovat, můžete začít mluvit o rozvodu.

Doporučuji o ztrátách a ziscích různých variant mluvit s odborníkem, který vám může pomoci uvědomit si, co opravdu chcete a jaké změny jste ochoten a schopen ve svém životě udělat. Držím palce.
Mgr. Michal Petr, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2140

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 8. prosince 2014. Anketa je uzavřena.

3. Mám si doma dupnout a ukázat ženě, že odteď to bude doma šlapat podle mě, nebo požádám o rozvod? 1562
2. Mám si začít víc všímat nové kolegyně, třeba bych mohla najít nový vztah řešení své situace? 317
4. Mám rovnou požádat o rozvod? 228
1. Mám to vydržet, žít si po svém a ženy si nevšímat tak jako dosud? 33
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.