Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Jirky: Nevinný žertík mě nejspíš bude stát manželství

  0:01aktualizováno  0:01
Jmenuji se Jirka a je mi 45 let. S manželkou Janou jsme spolu dvacet let. Máme dvě děti a dalo by se říct, že nám nic nechybí. Žijeme ve větší vesnici, máme hospodářství. Kdyby nebylo té hloupé sázky, řekl bych si, že není spokojenějšího člověka, než jsem já.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Jana je o pět let mladší. Bylo jí dvacet, když jsem si ji bral. Poznali jsme se ve městě, které je od nás zhruba šedesát kilometrů, já tam tenkrát pracoval na stavbě jako zedník, přes týden jsem spal na ubytovně a občas jsem zaskočil do obchodu pro něco k jídlu. Jana tam pracovala jako prodavačka. Moc se mi líbila, a tak jsem ji pozval na rande.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Odvedl jsem si Janu k sobě domů
Asi po půl roce, když ve městě můj pobyt končil, jsem jí navrhl, jestli nechce jít se mnou. Jana je sirotek, vyrůstala v dětském domově, takže jí nic nebránilo sbalit kufr a odejít z města. Nejdřív měla strach, jestli najde práci, ale nakonec jsme to vyřešili celkem jednoduše, z přístavby u našeho domu, kde jsem žil s rodiči, jsem jí udělal malý krámek. Místní sice na větší nákupy jezdí do města, ale i tak často něco zapomenou a Janin krámek je pro to jako stvořený.

Postupem času jsme si vybudovali i hospodářství a daří se nám dobře. Já se zařídil sám pro sebe, drobné zednické práce jsou stále žádané, mám dobrou pověst, a tak zakázek je stále dost. Žijeme v domě, kde jsem s rodiči vyrůstal, táta je už dlouho po smrti, ale máma bydlí s námi. Naštěstí se s Janou obě našly. Žena mámu nepoznala a ta moje ji prakticky přijala za vlastní, prý vždycky toužila po dceři a já jí její přání splnil. Máme i dvě děti, kluka a holku. Syn se učí automechanikem a dcera příští rok ukončí ve městě hotelovou školu.

Hloupá sázka
Když se teď zhruba po půl roce podívám zpátky, jaký jsme měli krásný a pohodový život, říkám si, jaký jsem vůl. Začalo to všechno nevinně. Seděli jsme s kamarády, se kterými se prakticky znám od dětství, v místní hospodě a kecali o životě. Já do hospody skoro nechodím, není na to moc času, ale občas si rád dám točené, popovídám se sousedy a zjistím, co je nového.

Všechno to začalo povídáním o jednom ze sousedů, který má doma extrémně žárlivou ženu. Hlídá ho na každém kroku a často ho prý kontroluje i v hospodě, jestli tam opravdu je. Akorát si pro něj přišla a my tak měli námět k hovoru. Chlapi vykládali o svých ženách a já řekl, že moje Jana je v tomto směru skvělá. Nikdy nežárlila, protože mi věří. A kdyby náhodou začaly kolovat nějaké řeči, věděla by, že jsou to jen hloupé drby. Známe se přeci tak dlouho.

A jeden z kamarádů dostal úžasný nápad, prý dokáže, že i moje žena žárlí. Tak jsme se vsadili. A aby to prý bylo na něčem postavené, sepsal anonymní dopis, že mám milenku. Přišlo mi to tenkrát jako velká legrace, říkal jsem si, že Jana na to neskočí. Kdybych ale tušil, co mě čeká...

Scény na denním pořádku
Že si Jana dopis přečetla, jsem poznal velmi brzy. Najednou ze dne na den byla doma mrazivá atmosféra. Na můj dotaz, co se děje, mi odsekla, že nic, co by se mělo dít. Takhle to trvalo několik dní. Já dělal jakoby nic a litoval, že jsem se nechal vyprovokovat k té hloupé sázce.

Asi tak po pěti dnech jsem Janě řekl, že mám zakázku v sousedním městě. Nikdy nezkoumala, kam jedu, u koho tu práci mám, kdy se vrátím a tak podobně. Jenže tentokrát jsem si připadal jako u výslechu. A když jsem jí řekl, že tím zákazníkem je žena, uraženě odešla. Během dne mi navíc několikrát telefonovala. To nikdy dřív neudělala.

Od té doby se Jana změnila, má na mě řeči, zpovídá mě, kam jdu a kdy se vrátím. Když řeknu, že si jdu dát jedno, nevěří mi, že prý najednou chodím na pivo, přitom já do hospody chodím pořád stejně, maximálně jednou týdně. Dokonce za mnou už tam i přišla. Pochopitelně chlapi pochopili a já musel zaplatit rundu, sázku jsem prohrál.

Nedávno mi udělala trapnou scénu před naší sousedkou, kterou oba známe už mnoho let. Je to žena tak v Janině věku, pěkná, rozvedená. Já si s ní povídal a dost jsme se smáli a Jana najednou přiběhla, bylo na ní vidět, jak je naštvaná a hned se do mě pustila, že se vykecávám a doma na mě čeká plno práce. Bylo mi tenkrát trapně jako nikdy.

Jana se mi nesvěřila, že dostala ten dopis. A já jí neřekl, co jsem způsobil. Připadám si hodně blbě, ale asi bych jí to říct měl. Jenže na druhou stranu vidím, jak se změnila, jak mi nevěří, a když se jí zeptám, co se jí stalo, proč je pořád tak nabroušená, proč mi dělá scény, tak mi řekne, že už mě má plné zuby, že bych to měl vědět sám...
Jirka

Názor odborníka: Vyložte s omluvou karty na stůl

Milý Jirko, kdybych byla na vašem místě, přiznala bych se a s omluvou bych vyložila karty na stůl. Máte tu výhodu, že víte, co se stalo. V praxi vidíte jak funguje nedostatečná komunikace (z obou stran) a hloupé nápady k tomu.

Představte si celou situaci z pohledu vaší ženy. Máte spokojený a poklidný život, partnera, kterému věříte a pak si přečtete dopis. Zpozorníte a hledáte důkazy, zatímco sám sebe přesvědčujete, že to přece nemůže být pravda. A pak to vidíte. Práce v jiném městě, koketování se sousedkou, hospoda... My ženy jsme nedostižné v přehrávání si už proběhlých událostí a jejich dramatizování. Proto dál nečekejte, s každým dalším dnem to bude jen horší. Pokud je pro vás těžké o všem mluvit, dejte manželce přečíst to, co jste poslal mně. Obrňte se trpělivostí, připravte se na případné výčitky a na zlobu, na kterou má vaše Jana právo. Věřím, že s trochou empatického naslouchání a pokory se dá vše zachránit a vy budete vědět, že sázky z hospody mají zůstat v hospodě. Hodně štěstí,
Zuzana Řezáčová Lukášková, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 9568

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 27. července 2015. Anketa je uzavřena.

3. Mám Janě rovnou říct o mé hloupé sázce v hospodě, že vím o dopisu, který dostala? 8810
4. Mám navrhnout, že se rozvedeme, když spolu už nedokážeme žít jako dřív? 480
2. Mám Janu přesvědčit, aby mi řekla, co se děje, a pak se přiznat? 150
1. Mám to nechat být, chovat se jako milující manžel a doufat, že Janu její nálady časem přejdou? 128
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.