Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
S Anežkou jsme svoji už patnáct let. Máme dvě dcery, zdědily manželčinu milou povahu i krásnou tvář. Ovšem u ní je krása minulostí, přitom jí ještě není ani 40 let. Já vím, že to, jak člověk vypadá, není to nejdůležitější a rozhodně by nemělo mít vliv na pevnost vztahu. Ale já si nemůžu pomoct, vždyť Anežčina krása byla to první, co mě na ní zaujalo.
Poznali jsme se na jedné sportovní akci. Studovali jsme stejnou vysokou školu (já byl o dva roky výš), která pořádala takovou malou letní olympiádu. Odmala jsem hodně sportoval, pohyb zkrátka miluju, takže bylo naprosto jasné, že budu aktivním účastníkem.
A právě tam jsem Anežku poprvé uviděl. Je to klišé, ale bylo to jako blesk z čistého nebe. Doslova jsem oněměl, když jsem ji viděl. Byla tak krásná, vysoká, štíhlá, nádherně se smála a ty její dlouhé vlasy... Kamarádi se mi smáli, když viděli, jak na ni s otevřenou pusou zírám.
Našel jsem holku do nepohody
Jsem muž činu, takže jakmile jsem se vzpamatoval, vyrazil jsem se s ní seznámit. Asi ji ohromila moje přímost, drzost, charizma či co já vím, ale ona na rande kývla. A tak jsme spolu začali chodit. Chtěl jsem s ní být co nejvíc a chlubit se jí, takovou krásnou holku jsem nikdy neměl, vytahoval jsem se.
Jenže časem jsem víc a víc poznával, že Anežka je nejen krásná, ale i milá, hodná, zkrátka holka do nepohody. A její přirozená inteligence, praktičnost i to, jak si věděla v každé situaci rady, byly jen bonusy navíc.
Měli jsme se čím dál víc rádi, takže dalším krokem bylo plánování společné budoucnosti. Anežka pochází z Moravy, z vesnice, kde ctí tradice. Já nic takového neznám, jsem Pražák odkojený Vltavou, navíc naši si nikdy na žádné velké oslavy různých narozenin, svátků, výročí nepotrpěli.
Naše svatba se proto odehrála u Anežčiných rodičů, byla to velká událost, sezvalo se příbuzenstvo ze širokého okolí a několik dní jsme slavili. Nádherný vstup do nového života.
Dostudovali jsme, našli si práci, pořídili byt. Také se nám s odstupem jednoho roku narodily dvě dcery. Anežka s holkami byla doma, a jak sama říkala, byl to záhul, ale užívala si to. Hodně nám pomáhala její máma, Anežka také často jezdila k rodičům na Moravu.
Také jsem se snažil být doma užitečný, ale potřebovali jsme peníze, spláceli jsme hypotéku, takže v práci jsem byl víc než doma. Anežka si ale nestěžovala, v mateřství se našla.
Vliv rodiny se projevil
Jenže v té době se už na ní začala podepisovat jak její spokojenost s rodinným životem, tak rodinné dispozice. Začala tloustnout, a to dost. V obou těhotenstvích hodně přibrala a ani jednou se jí nepodařilo dostat přebytečná kila dolů.
Přiznávám, že mi nějaké to kilo navíc u ní nevadilo, ono jí to slušelo i tak. Jenže Anežka, která vždycky dbala na to, co jí, vyhýbala se kalorickým jídlům, denně cvičila, věčně jsme spolu někde sportovali, na to všechno úplně zanevřela. Jako kdyby se mi doma ocitla úplně jiná ženská. Začala jinak vařit, samá hutná kalorická jídla, když jsem ji lákal si zaběhat, odmítala.
Brzy jsem pochopil, že na tom má vinu i její původ a vliv matky. Ona sama je taková typická hospodyňka, nikdy jsem ji jinak než v zástěře neviděl. Doma má čisto, útulno, navařeno, napečeno. Jenže všechno to odporuje zásadám zdravé výživy. Já se nedivím, jsou tam na to odjakživa zvyklí, chovají prasata, kachny, takže proč by měli jíst tak jako my.
Ovšem Anežka to dřív víceméně odsuzovala, dokonce říkala, že nechce jednou vypadat jako její máma s tátou, kteří nejen že mají velkou nadváhu, ale trápí je i nemoci s tím spojené. Bohužel, když jezdila častěji s dětmi za nimi, jejich vliv se významně projevil.
Už to trvá několik let a já jsem z toho čím dál víc frustrovaný. Do Anežky si občas rýpnu, kde jako je ta moje štíhlá laňka, ale ona se vždycky urazí. Je si toho vědoma, ale nic pro to nedělá. Přitom já bych jí tak rád pomohl, ale nevím jak.
Myslel jsem si, že když do ní budu rýt, že se nad sebou zamyslí, ale pak mi jí je líto. Ona ani nemá žádnou vůli to zkusit, vím, že párkrát držela dietu, ale nikdy to k ničemu nebylo, spíš to bylo pak ještě horší.
Mám ji moc rád, ale už se s ní ani nikde moc neukazuju. Ty soucitné pohledy, které někteří lidé na Anežku vrhají, mě ničí. A co je vůbec nejhorší, ani už nemám chuť se s ní milovat. Pohled na její nahé tělo je opravdu tristní.
Jarda
Názor odbornice: Dejte své ženě prostor
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Milý Jardo! Trápí Vás změna ve vzhledu manželky Anežky. Zkoušel jste ji upozorňovat na to, že by mohla něco dělat se svou váhou, avšak Anežka nereaguje příliš vstřícně.
Přesto si nemyslím, že by ji samotnou občas nenapadly myšlenky, že by sama se sebou mohla něco udělat. Vždyť se pokoušela držet dietu. Zjistil jste, že kritikou a dloubáním moc nezmůžete, naopak to situaci leckdy i zhorší.
Dejte své ženě prostor, aby se mohla věnovat sama sobě. Nabídněte, že budete s dětmi, aby se Anežka mohla věnovat sportu, který měla dříve tak ráda.
Nezřídka bývá za váhovým přírůstkem zdravotní problém, proto by nebylo od věci, aby Vaše žena absolvovala základní vyšetření fungování metabolismu. Ideální by bylo spojení práce výživového poradce s lékařem, v jejich hledání jí můžete být nápomocen. Je však důležité, abyste pouze nabízel, nikoliv Anežku do změn nutil. Aby totiž změny měly šanci na fungování, musí vycházet z nás samotných.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. března 2017. Anketa je uzavřena.
