Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Ženil jsem se v pětadvaceti, zamilovaný až po uši. Má nastávající byla vyhlášená krasavice, všichni moji kamarádi mi záviděli. Nevím o žádném klukovi z okolí, který by o ni nestál. A ona stála jen o mě. Přitom na mně nebylo nic extra zvláštního, jak jsem se dozvěděl, mé ženě imponovalo, že si na nic nehraju, nepředvádím se jako ostatní a prý pochopila, že se mnou bude mít pohodový život.
A já se snažil, aby byl pro ni opravdu co nejpohodovější. Naštěstí jsem měl vzor přímo před očima, svého tátu, který by pro mámu udělal první poslední a ona mu to s láskou vracela. Chtěl jsem mít manželství, jako mají moji rodiče.
Budoval jsem pro nás dům
Rok po svatbě se nám narodil syn, bydleli jsem v malém bytě na celkem rušné ulici. Rozhodli jsme se proto, vlastně to bylo velké přání mé ženy, poohlédnout se po nějakém domku na vesnici nebo na kraji města. Což o to, já bych klidně žil i ve větším bytě ve městě, ale manželka chtěla, aby náš syn vyrůstal v klidnějším prostředí, mohl běhat po zahradě. Něž jsme sehnali dům, který by nám vyhovoval ve všech směrech, uběhly dva roky a my se rozrostli o další dítě, tentokrát dceru.
Nakonec se nám podařilo sehnat hezký domek i za celkem slušnou cenu, oba jsme dostali nějaké peníze od rodičů, na zbytek jsme si půjčili od banky. Jenže dům vyžadoval celkem dost práce, abychom si ho přizpůsobili svým představám. Na odbornější práce jsme měli řemeslníky, hodně jsem ale dělal sám, s tátou, tchánem i kamarády. Bavilo mě to, pracoval jsem na svém, ale bylo to dost náročné. Chodil jsem do práce, takže čas byl maximálně o víkendech a občas po večerech. Navíc i když jsme to z velké části dali do kupy celkem brzy, stejně práce kolem domu nikdy nekončí. A nešlo jen o dům samotný, ale i o zahradu a podobně. Vysadil jsem nějaké stromy, staré porazil, ženě připravil místo na záhony, dětem pískoviště a prolézačky. Pak si manželka vymyslela bazén, nejlépe zabudovaný do země a já její sny plnil.
Našla si jiného
Paradoxem je, že dům nakonec naši rodinu rozdělil. Žena se cítila odstrčená, prý jsem na ni neměl čas, večer jsem kolikrát padl do postele a hned spal a ona prý ze mě nic neměla. Ale že jsem všechno dělal kvůli ní, to si neuvědomovala. Nakonec to dopadlo tak, že se zhruba rok po návratu z rodičovské do práce dala dohromady s kolegou. Táhli to spolu několik měsíců, než to prasklo. Já chtěl náš vztah slepit, ona chtěla rozvod. Dům jsme nakonec prodali, protože má už bývalá žena se odstěhovala i s dětmi ke svému novému muži. Doplatili jsme hypotéku a zbytek peněz si rozdělili. Já si pořídil byt ve městě a učil se žít sám, bez ženy a bez dětí. Nebylo to vůbec jednoduché, navíc s exmanželkou jsme měli věčné boje o děti, nechtěla mi je dávat. Nechápal jsem proč, nakonec jsem ji musel dát k soudu. Děti jsem vídal maximálně dvakrát do měsíce a cítil, jak se mi vzdalují.
Naštěstí jsem po nějaké době poznal zajímavou ženu, milou, empatickou sestru mého kolegy z práce. Je vdova a žila sama s dvěma dcerami. Nějakou dobu jsme se jen scházeli, po pár měsících, když jsem poznal i její holky a ony mě celkem hezky přijaly, jsme se všichni čtyři domluvili, že spolu začneme bydlet. Svůj byt jsem pronajal a přestěhoval se k nim do většího. Musím říct, že mám opět rodinu, moje „nové“ dcery jsou fajn holky, vychované a milé. Bál jsem se, jak to vezmou mé děti, ale když se všichni seznámili, dopadlo to dobře. Konečně jsem zase začal žít spokojený rodinný život.
Vadí jí má nová rodina
Jenže se do toho vložila má bývalka. Od dětí zjistila, jak na tom jsem a již několik měsíců mě bombarduje telefonáty, nedávno na mě dokonce čekala před firmou, kde pracuji. Na rovinu mi řekla, že jí vadí, že mám novou rodinu. Prý moje rodina jsou moje děti a ona. To jsem byl fakt v šoku. Řekl jsem jí, jestli se nezbláznila, vždyť ona tu naši rodinu rozbila, nechala mě samotného, děti mi odvedla a dlouho mi bránila, abych je vídal.
Ona se ale chová jako blázen, dokonce kontaktovala mou přítelkyni s tím, aby se se mnou rozešla, že jí nepatřím a patřit nikdy nebudu. Není pomalu dne, kdy by mně nevolala a nechtěla, abych od nich odešel. Přitom je pořád se svým partnerem, kvůli němuž mě opustila. Ani nevím, jestli on o tom ví. Když jsem se jí zeptal, co zamýšlí, řekla mi, že to můžeme dát zase dohromady, když budu chtít, hlavně když nebudu s jinou ženou.
Miloš
Názor odbornice: Nastavte si hranice
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážený Miloši! Nastavte si sám hranice, kam svou bývalku již nepustíte. Nikdo jiný to za vás neudělá. Je iluzorní očekávat, že se bývalka bude chovat tak, jak byste se třeba zachoval vy. Ostatně s ní máte již pár zkušeností, kdy jste jejímu chování nerozuměl.
Po vztahových karambolech a přemetech jste se konečně ustálil ve své nové rodině. Cítíte se spokojen s přítelkyní, dobře vycházíte s jejími dětmi. Dokonce i vaše děti do nové rodiny tak nějak zapadly.
Tady je důležitý moment, o kterém možná s bývalou ženou můžete mluvit. Tvořili jste jednu rodinu, vy, ona a vaše společné děti. Z různých důvodů se však tato rodina rozpadla, skončila. Nyní mají vaše děti dvě nové rodiny - jedna je tvořena mámou, jejím partnerem a dětmi. Druhou rodinu tvoříte vy, vaše přítelkyně, její děti a vaše děti.
Komunikační linie s bývalkou se má týkat výhradně společných dětí, jejich zájmů, potřeb, prožívání. Ostatní je už příběhem každého zvlášť. Kdo hranice (navíc opakovaně) překračuje, dopouští se stalkingu, který stojí mimo zákon.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 17. prosince 2018. Anketa je uzavřena.
