Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Jana: Bojím se ženě říct, že mě čeká operace. Nejspíš se zhroutí

  0:57aktualizováno  0:57
Moje žena je taková křehká květinka. Kdysi mi to imponovalo, dnes jsem z toho naprosto zoufalý. Ale můžu si za to sám. Jak jsem si ji „vychoval“, takovou ji mám. Vždy jsem se ji snažil chránit, před nástrahami světa a dnes se mi to vrací.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Mařenku jsem poznal už před pětatřiceti lety. Jí bylo tenkrát něco málo přes dvacet, mně o pět let víc. Zamiloval jsem se až po uši. Byla krásná, křehká, drobná dívka. Na rozdíl ode mě, já jsem kus chlapa. Cítil jsem, že ji musím chránit. Už na první schůzce jsem jí řekl, že se s ní jednou ožením a budu se o ni starat.

Od první chvíle jsem ji chránil

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Pak jsem poznal její rodiče a od nich jsem se dozvěděl, že Mařenka byla v dětství hodně nemocná. Byla jedináček, narodila se jim na tehdejší dobu dost pozdě a oni jí zametali cestičky, jak mohli, a totéž očekávali ode mě. Pochopitelně jsem jim to slíbil.

Narodily se nám dvě děti, dcera a syn. Dnes už jsou oba dospělí, úspěšní mladí lidé. Dobře jsme je vychovali. Jenže odmala se mnou hráli tu mou hru – chránit maminku před všemi nepříjemnostmi. Proto jsme jí společně a nerozdílně zamlčovali všechny špatné známky a další problémy ve škole. To, že děti čeká nějaká důležitá písemka nebo zkoušení, se dozvídala až ex post. Dobré výsledky se jí hlásily hned, ty špatné se tajily, dokud si děti známky neopravily.

Tak jsme si na to zvykli, že nám naše chování ani nepřišlo divné nebo nenormální. Kdybyste ale znali mou ženu, pochopili byste. Ona totiž nesnáší špatné zprávy. Není schopná se ani dívat na zprávy v televizi. Všechno ji hned rozruší a pak několik dní proleží s migrénou. Jinak je moc hodná a obětavá, ale našlapovat kolem ní musíme po špičkách.

Nikdy nezapomenu na dobu, kdy jsme před ní tajili těžkou nemoc její matky. Do poslední chvíle se nedozvěděla, že maminka trpí nevyléčitelnou nemocí. Když si vzpomenu na hysterii, která ji zachvátila, když se matka jednoho dne ráno neprobudila... A otec zemřel do měsíce po ní. Je to už deset let, ale mám pocit, že se moje žena z toho nikdy nevzpamatovala.

O chodu domácnosti neví nic

Další stinnou stránkou toho, jak jsem se o svou ženu staral, je to, že je hrozně nesamostatná. Všechno kolem provozu domácnosti bylo a je na mně. Já se vždycky staral o to, abychom měli „na chleba“, jednal jsem s úřady, bankami, pojišťovnami. Marie pochopitelně vydělávala, ale o peníze se nikdy starat nechtěla. Nechala všechno na mně. Já pracuji v bance, takže jsem s tím neměl nikdy problém. Ona se na druhou stranu starala, abychom měli doma útulno a navařeno. Kuchařka je Maruška vynikající.

Jenže bych na druhou stranu byl rád, kdyby i ona věděla o našich účtech, o provozních záležitostech naší domácnosti. Když jsem jí to řekl, tak se zděsila, a její reakcí na mou poznámku, co kdyby se se mnou něco stalo, bylo to, že si jak malé dítě zacpala uši. Nakonec jsem to vyřešil s dětmi, jim jsem musel říct, co kde máme, aby byly v obraze.

Musím na operaci

Teď ale stojím před dost závažným problémem. Už delší dobu mám zdravotní problémy, před ženou se mi je podařilo utajit, včetně návštěv u lékařů. Čeká mě operace a následná rekonvalescence. Naštěstí se nejedná o závažné onemocnění, ale i tak to nelze zlehčovat. Já prostě vůbec nevím, jak jí vysvětlím, že jsem nemocný, že budu pár dní v nemocnici, pak se léčit doma a ještě mě čekají lázně. Je mi jasné, že na mé vysvětlení nedá, místo toho udělá scénu, co si beze mne počne, že ona nepřežije, když se mi něco stane.

S dětmi jsem to řešil, ale ani dcera se synem nejsou schopni mi poradit. Padaly návrhy, že bych si měl vymyslet nějakou služební cestu, nebo že si třeba vezmou maminku k sobě domů, abych si prý jako odpočinul a ona si pohrála s vnoučaty, nebo dceři či snaše pomáhala s domácností. Že bychom jí ale řekli pravdu, to ani jeden z nás nezmínil.
Jan

Názor odbornice: Vaše žena by o operaci měla vědět

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Milý Jene! Máte za ženu obětavou partnerku i pečlivou matku vašich dětí. Život nám všem přináší šťastná období, ale i časy náročnější či smutné. V průběhu času jste měl tendenci před svou ženou špatné zprávy spíše skrývat, zjistil jste však, že ne vždy je to ta nejlepší cesta. Vaše žena tak neměla možnost zpracovat fakt, že je její matka závažně nemocná a blíží se smrti. Proto byl pro ni odchod matky šokem, ze kterého se, jak píšete, snad nevzpamatovala dodnes.

Podobný scénář by mohla mít situace s Vaší operací. I když informace o zdravotních problémech nebude příjemnou zprávou, má o nich Vaše žena definitivně vědět. Oceňte ji, jak je (a vždy byla) schopna se o rodinu postarat a poproste ji, aby se nyní, když budete v rekonvalescenci po nutné operaci, postarala o Vás.

Na operaci jdete, aby se udržela, ne-li dokonce zlepšila kvalita Vašeho života. Jako po každém zásahu do organismu však budete potřebovat, abyste měl okolo sebe léčivé prostředí tvořené ideálně právě vašimi nejbližšími. Život zvláště s postupujícím věkem přináší i nemoci, a byť většina z nich končí uzdravením, na konci života čeká každého z nás nevyhnutelně smrt. Není dobré se tvářit, že se to právě nás netýká.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1469

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 12. září 2016. Anketa je uzavřena.

1. Mám říct ženě co nejdříve narovinu, jak to se mnou je? 1339
4. Mám vzít ženu za svým lékařem a požádat ho, aby jí vysvětlil, jak to se mnou vypadá? 77
3. Mám s dětmi vymyslet nějakou věrohodnou výmluvu a mé zdravotní problémy jí zatajit? 32
2. Mám odejít na operaci a požádat děti, aby jí řekly pravdu? 21
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.