Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Příběh Báry: Když zjistil, že byl jeho kamarád v StB, navždy ho zavrhl

  3:29aktualizováno  3:29
Můj dědeček strávil dětství společně se svými bratranci. Vytvořila se mezi nimi natolik úzká vazba, že i v dospělosti udržovali po tři desítky let tradici společných setkání. Aktivní spolupráce jednoho z nich s StB znamenala pro dědu definitivní konec všech vzájemných styků.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Chtěla bych vám vyprávět životní příběh mého dědečka. Trochu se liší od těch, které v této rubrice vycházejí, a jeho konec je už navíc znám. Dědeček své tehdejší rozhodnutí považuje za správné a jediné možné, přesto by chtěl znát názor vás čtenářů, co byste mu poradili, resp. jak byste se ve stejné či podobné situaci zachovali vy.

Bratři a bratranci vyrůstali společně

Děda Rudolf se narodil několik let před vypuknutím 2. světové války. Pochází z rozvětvené rodiny, jeho matka měla několik bratrů a stejně jako ona měli také jen syny. Celkem jich bylo sedm – bratrů a bratranců.

Velká rodina vždy držela pohromadě hlavně v době, kdy někteří z rodičů byli během války uvězněni v koncentračním táboře nebo v nacistickém vězení. Kluci tak prakticky celé dětství strávili spolu. Jejich životní cesty se rozdělily až po válce a především v době, kdy odešli studovat nebo do učení.

Na osudu mého dědy se podepsal komunistický režim, který po válce přišel. Dědův otec byl režimem vnímán jako jeho úhlavní nepřítel, patřil mu velkoobchod s textilem a navíc byl funkcionářem tehdejší Československé strany lidové, díky čemuž se mnohokrát podrobil výslechům.

Pradědečkovi nakonec komunisti velkoobchod zestátnili a majetek zabavili, musel se živit jako dělník s minimálním platem a celá rodina žila na pokraji chudoby. Děda nemohl studovat, vyučil se tkalcem a později daleko od domova a rodičů vystudoval alespoň textilní průmyslovku. Pochopitelně celý život komunistický režim nenáviděl.

Scházeli se na "Sjezdech bratranců"

V dospělosti se bratranci už tolik nevídali, oženili se, měli své rodiny. Někdy na počátku 70. let se tři z nich potkali na pohřbu vzdálené tety. Při vzpomínání na "staré" časy se rozhodli, že se musí opět všichni společně sejít. A tak se taky stalo. Jeden červnový víkend se sjeli na chalupu jednoho z nich v Jizerských horách.

Tehdy založili krásnou, desítky let trvající, tradici "Sjezdů bratranců". Každý rok, prakticky ve stejnou dobu (většinou ke konci června) už v pátek odpoledne obsadili chalupu jednoho z nich. A aby nezůstalo jen u popíjení a klábosení, pánové sportovali a soutěžili o Šampióna sjezdu. Hráli nohejbal, házeli šipkami, stříleli ze vzduchovky a ten, který vyhrál, se na rok stal šampiónem a majitelem putovního slamáku.

Každá z manželek navařila a napekla, aby chlapi měli dostatečný přísun kalorií. Neděli už pojali jako setkání všech dalších rodinných příslušníků, kdy za nimi přijely manželky s dětmi. Moje máma vzpomíná, že se na tyto neděle vždy hodně těšila, byla prý velká legrace.

Tato tradice trvala přes 30 let až do roku 2002. Postupně vystřídali tři místa, kde se scházeli a poslední roky trávili na chalupě dědy Rudolfa. Bohužel v průběhu let dva z bratranců zemřeli.

Jeden z bratranců byl agent StB

V roce 2003 se dědovi dostaly do rukou Cibulkovy seznamy agentů StB. Byl zvědavý, jestli v nich najde někoho známého. Na známé jméno narazil, aniž by ho hledal, bylo pod písmenem, které dědeček právě prohlížel. Bohužel patřilo velmi blízkému člověku, jednomu z jeho bratranců. Děda si jméno ověřil ještě v oficiálních seznamech agentů StB, které byly zpřístupněny na stránkách ministerstva vnitra.

Pro dědu to znamenalo jedno jediné, definitivně přerušil veškeré styky s inkriminovaným bratrancem. Do pravidelného sjezdu zbývaly dva měsíce, děda poslal všem bratrancům ofocenou stránku ze seznamu, kde figurovalo "agentovo" jméno i s krycím jménem a datem narození. Zároveň jim napsal dopis, že na základě zjištěných faktů se společných setkání již odmítá zúčastňovat. Dědeček počítal s tím, že se bratranec ozve, omluví se či vysvětlí, proč to dělal, ale nedočkal se žádné reakce z jeho strany.

Na ministerstvu vnitra okamžitě podal žádost o nahlédnutí do svazků StB v Pardubicích, aby zjistil o bratrancově činnosti více. Do Pardubic se vydal společně se svým bratrem v lednu 2004. Zjistili, že jejich bratranec byl velmi horlivý a dokonce placený agent. Ti, kterým podával zprávy, si ho nemohli vynachválit. Podle údajů plnil své úkoly až nad rámec zadaných příkazů. Bohužel veškeré zprávy, které dodával, již byly skartovány.

Děda si mohl prohlédnout, na koho donášel. Z rodiny tam bylo jméno jejich dalšího (osmého) společného bratrance, který ještě jako hodně mladý emigroval, žil ve Vídni a s ostatními se nemohl stýkat. Společných sjezdů se účastnil jeho bratr. Bratranec agent často jezdil služebně do zahraničí a měl tak možnost se s emigrantem setkat a StB podrobně informovat. Donášel i na své kolegy, kteří s ním na zahraniční cesty jezdili.

Stýkají se již jen tři

Tradice společných setkání trvá dál, ale v jiné podobě. Kromě dědy a jeho bratra se ostatní tři vždy jednou v roce scházejí společně s manželkami. Co však děda nemůže pochopit, že je mezi nimi i ten, na jehož bratra bratranec agent donášel.

Děda s ostatními styky nepřerušil, ovšem když potká svého bratrance agenta, vždy se otočí a přejde na druhou stranu.

Vím, že děda svého rozhodnutí nelituje. Pouze někdy si posteskne, že mu chybí ta společná setkání. Ovšem to, co zjistil, bylo pro něj nepřekonatelné. Jak byste se zachovali vy, kdybyste zjistili, že váš velmi blízký člověk udělal něco, co odporuje vašim zásadám, co mu prostě nedokážete odpustit?

Kdybyste neznali dědovo rozhodnutí, co byste mu poradili, aby udělal, když zjistil pravdu?

Co má podle vás dědeček dělat?

celkem hlasů: 1387

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 2. srpna 2010. Anketa je uzavřena.

1. Měl by s bratrancem okamžitě přerušit všechny kontakty? To, co udělal, je neodpustitelné. 764
2. Měl by si s bratrancem nejdříve promluvit, než se rozhodne, co udělá? 431
4. Měl by všechno hodit za hlavu, co bylo, to bylo? 142
3. Měl by počkat až na to, co zjistí ze svazků v Pardubicích o bratrancově činnosti a až poté se rozhodnout, jak se zachová? 50

názor psychologa

Dědečkovi bych doporučil, aby skutečnost využil jako šanci nechat minulost za sebou. Doporučil bych, aby hledal cestu k odpuštění a smíření. Cítím ale, že pojem odpuštění, tak jak ho zde chápu, potřebuje výklad, a tak se o něm rozepíšu víc.
Znám řadu lidí, kteří ještě 20 let po revoluci žijí svou zlobou a silným pocitem křivdy. Minulost v jejich mysli svým způsobem pořád trvá. Vlastně až doteď nepřestali být oběťmi. Jejich utrpení nekončí, v extrémních případech ho prožívají znovu s každým vyprávěním, s každou vzpomínkou.
Čímž netvrdím, že je to případ vašeho dědečka. Velmi pravděpodobně nežije jen a jen minulostí. Nenávist ale přece jen naznačuje, že si nějaké své nedořešené emoce z minulosti stále nese s sebou.
Odpustit, znamená zbavit se vlastní zloby, osvobodit se z moci minulosti a oslabit její vliv na náš život. Odpuštěním neděláme milost tomu, kdo nám ublížil. O něj tu vlastně až tak moc nejde. Viník ať se srovnává se svým svědomím. Odpuštěním osvobozujeme sami sebe. To platí obecně, nejen pro vyrovnávání se s minulostí, ale třeba i v partnerských vztazích.
Přitom nemusíte nepřátele zrovna milovat. Stačí mít s nimi soucit.
Ani tlustá čára za minulostí není namístě. Odpustit neznamená hodit vše za hlavu a zapomenout. Odpuštění však promění zatvrzující zlobu v jiné, osvobozující pocity, jako jsou smutek a lítost.
Odpuštění je proces ozdravný. Umožňuje člověku "jít dál". To ukázaly i zkušenosti mnoha přeživších obětí koncentračních táborů. Kdo odpustit sami nedokáží, těm bych doporučoval, aby se pro pomoc obrátili na odborníka.
Mgr. Michal Mynář, Psychologie.cz

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.