Už rok vychovávám sama osmiletá dvojčata, je mi čtyřicet a na manželovu novou partnerku děsně žárlím.
Nejdříve jsme studovali
Mirka jsem poznala na vysoké škole. Studoval práva ve třetím ročníku a já v areálu školy nastoupila jako vedoucí bufetu.
Bylo mi 20 let, Mirek je o dva roky starší. Tak dlouho si u mě kupoval rohlíky se salátem a zasněně na mě beze slova zíral, až jsem se ho sama zeptala, jak se jmenuje. Naštěstí se chytil a pozval mě na kafe. Přijala jsem, moc se mi líbil.
Začali jsme spolu chodit, nejdříve jen na procházky, do kina, divadla, kaváren. Později jsme čím dál častěji naše chvilky trávili v mé maličké garsonce, kterou jsem zdědila po babičce.
Po pár měsících i přes nesouhlas rodičů se ke mně přestěhoval. Byl to můj nápad, ve svém mladickém nadšení jsem mu nabídla, že u mě může bydlet, studovat a já se budu starat, aby mu nic nechybělo.
Mirek tedy pilně studoval, já pracovala v bufetu ve škole a přivydělávala si vedením účetnictví pár známým. Mám vystudovanou střední ekonomku, ale na vysokou jsem jít nechtěla. Mou touhou bylo osamostatnit se, odstěhovat se od rodičů a vydělávat si.
Rodiče Mírovi sem tam nějakou korunu dali, ale moc to nebylo, valnou část domácnosti jsem táhla já. Ale chtěla jsem to tak a věřila, že Mirek bude jednou úspěšným právníkem a pak mě bude hýčkat zase on.
Budovali jsme kariéru
Hned, jak Mirek dostudoval, jsme se vzali. V přesvědčení o Mirkových schopnostech jsem se nemýlila. Velmi brzy se uchytil a jeho kariéra začala strmě stoupat. Větší peníze na sebe nenechaly dlouho čekat. Na hypotéku jsme si pořídili krásný dům za Prahou, také nové auto a jedno malé i pro mě.
Na Mirkovo přání jsem přestala chodit do práce. Ani mi to nevadilo, protože jsem do té doby neznala nic jiného než práci a obracení každé koruny. Byla jsem nadšená z nabyté svobody, že ráno nikam nemusím.
Mým jediným cílem bylo otěhotnět
Ovšem po čase jsem se začala nudit. Mirek každé ráno zmizel do kanceláře a vrátil se až večer. Zatoužila jsem po dítěti, abych se zase mohla o někoho starat. Blížila se mi třicítka, a i když jsem vysadila antikoncepci, otěhotnět se mi nedařilo.
Byla jsem až posedlá touhou mít dítě, že jsem byla i sama sobě protivná. Nakonec jsme několikrát podstoupili umělé oplodnění. Podařilo se a narodila se nám nádherná dvojčátka, holčičky Anetka a Mirka.
Děti pro mě byly víc než manžel
Užívala jsem si mateřství, Mirek byl také šťastný, ale na holky měl hrozně málo času a já se na ně vyloženě upnula. Když jsem si všimla, že se mi manžel nějak vzdaluje, bylo už pozdě. V kanceláři si našel kolegyni, svobodnou, krásnou, mladší o deset let než já a hlavně byli pořád spolu.
Rozvedli jsme se. Naštěstí se můj bývalý muž zachoval hodně férově. Vypořádal se se mnou skutečně královsky. Zůstal mi dům, manžel stále přispívá na hypotéku a také na holky platí nadstandardní alimenty.
Holky se nemohou dočkat, až budou u táty na víkend
Když holky šly do první třídy, nastoupila jsem do práce. Vzala jsem místo hospodářky v jejich škole. Mám je tak aspoň stále na očích a pracovní doba není dlouhá. Bývalý manžel se krátce po rozvodu oženil, jeho žena se stala partnerkou jak v jeho životě, tak v advokátní kanceláři, kterou vede. O své dcery se stará skutečně vzorně, pravidelně si je bere každý druhý víkend, i během roku o prázdninách a v létě se s nimi chystá na 14 dní k moři.
Děvčata se z návštěv u něj vrací nadšené, ale ne až tak z táty, jako z jeho nové ženy Lindy. Stále jim něco nového kupuje, věnuje se jim, říkají tomu, že dělají "bláznivé blbosti" a já pak doma musím poslouchat, jak byly s Lindou na bruslích, jak si doma udělaly kosmetický a masážní salón, jak si hrály na schovávanou v nákupním centru a tak podobně.
Čím dál tím víc se užírám žárlivostí, protože dcery poslední dobou nemluví o ničem jiném, než co zase Linda vymyslí na víkend. Nenápadně jsem se zeptala Mirka, když jsme spolu řešili program na prázdniny, jak to jeho nová žena s děvčaty zvládá. Jeho odpověď mě zaskočila, prý je z nich nadšená a protože mít vlastní děti nechce, tak si své mateřské pudy kompenzuje na nich. Prý říká, jak je skvělé, že už nejsou uřvaná mimina, ale správné holky, se kterými se toho dá hodně podnikat.
Strašně se bojím, že jednou bude Linda usilovat o to, mít mé dcery víc než jen dvakrát do měsíce. Poraďte mi, prosím, jak se mám k tomu postavit.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. června 2010. Anketa je uzavřena.
