Ovšem matka "nemá problém", doktorova diagnóza ji hrozně urazila, léčení odmítla a už nikdy k němu nešla. Ona si s tím přece poradí, pití má pod kontrolou, vždyť si dá jen sem tam skleničku. Je pravda, že se dokáže nedotknout alkoholu třeba celý týden, ale pak se trochu napije a je z ní někdo naprosto jiný. A navíc pití ještě prokládá prášky.
Dětství s několika otci i milenci
Během svého dětství a dospívání se kolem matky motalo hodně mužů. S mým otcem se rozvedla, když mi byly tři, prý ji bil. Nepamatuji si ho, pro mě byl tátou její druhý muž. S ním bylo moje dětství úžasné, pro mě to byl táta s velkým T. Hodně se mně i dvěma bratrům, které s mámou měli, věnoval. Když mi bylo patnáct, matka se s ním rozvedla. Prý táta dával přednost práci před ní. Začal totiž podnikat, abychom se měli lépe a dařilo se mu. Ovšem máma se nudila, našla si kamarádku - alkoholičku, se kterou začala pít, kombinovala alkohol s prášky, dokonce si našla devatenáctiletého milence a podala žádost o rozvod.
Pár měsíců po rozvodu si našla dalšího mladého milence, bylo mu 24 let. Jen matku využíval, vymetal s ní hospody, nakonec doma oba vyspávali. Pak se třeba pár dní neobjevil, máma ho marně sháněla, než se zastavil na večeři, strávili spolu večer a na druhý den se k ní zase neměl. V tu dobu se její pití začalo zhoršovat. Buď pila s ním, nebo ze zoufalství sama doma. Matka se na něj upnula. Když se po sedmi letech rozešli, upadla do depresí. Tenkrát jsme ji dostali k psychiatrovi, což bylo stejně nanic.
V osmnácti jsem se odstěhovala
Jako na smilování jsem tenkrát čekala na své 18. narozeniny. Už jsem to doma nemohla vydržet. Ty matčiny opilecké bláboly, hádky, nadávky, nepořádek byly nad mé síly. Jediné, co jsem si vyčítala, bylo, že s ní nechávám bratry. Táta sice usiloval o to, aby je mohl mít u sebe, ale nepodařilo se to. Jenže já už tam nemohla dál zůstat.
Šla jsem ale z bláta do louže, nastěhovala jsem se k příteli, ze kterého se vyklubal násilník. Týral mě, zamykal doma, podváděl, ale pořád to bylo lepší než být doma. Naštěstí jsem si po necelých dvou letech ponižování a šikany uvědomila, že musím pryč, a vrátila jsem se domů. Neměla jsem kam jinam jít.
S matkou to bylo pořád stejné. Ze začátku sice byla ráda, že jsem se vrátila a vše bylo v pořádku, ale po pár týdnech začalo všechno nanovo. Za pár týdnů mi kamarádka sehnala byt a já se s vděkem odstěhovala. Bylo mi 21 let. Po roce jsem si našla současného přítele. Je to úžasný člověk, ví, čím jsem si prošla, a stojí při mně.
S matkou je to čím dál horší
Po dalších dvou letech se matce ozval můj nevlastní táta (její druhý manžel), že jí všechno odpustil a stále ji miluje. Nakonec se znovu vzali. Já byla šťastná, že se to snad konečně v dobré obrací. Matka nepila. Táta byl zpátky. Ovšem jen do doby, než matka poznala jiného. Ze začátku mi tvrdila, že je to kamarád, ovšem asi měsíc poté, co ho poznala, mi oznámila, že ho miluje a že se chce rozvést.
Bylo mi hrozně líto táty, vyčítala jsem si, že jsem věděla o novém matčině milenci dřív než on. Nemohla jsem se mu podívat do očí. Dodnes nemůžu. Moc mi chybí. Naši se tedy rozvedli podruhé.
Po rozvodu matka pustila byt, ve kterém žila už jen s nejmladším bratrem, a odstěhovala se k novému příteli do jeho domu. Jenže tam narazila, zapomněla se mu zmínit, že má problémy s alkoholem, a když mu jednou v opilosti zdemolovala půl domu, vyhodil ji. Musela jsem pro ni přijet, strašně moc jsem se tenkrát styděla.
Pomáhala jsem jí shánět byt, aby měla kam jít. Než jsem stačila cokoliv zařídit, zjistila jsem, že je zpátky u přítele. Umluvila ho s tím, že už pít nebude. To pochopitelně nebyla pravda. A od té doby to takhle pokračuje. Ona se opije, on ji vyhodí, ona mi pak píše SMS, že ji nebaví žít nebo že je ráda, že mě má, protože mě potřebuje, že jsem jediná, která se k ní neotočila zády (bratři mají naštěstí víc rozumu a veškerou pomoc pro máti už vzdali, jen já ne). Přemlouvám ji k léčení, ona trvá na tom, že ho nepotřebuje. Opakuje se to čím dál častěji, dva až třikrát za měsíc.
Poslední dobou jsem ji už mnohokrát přistihla při lži. Začíná proti sobě štvát mě a bratry. Nechci o ně přijít, náš vztah jsme budovali strašně dlouho a jsem pyšná na to, že se nám to po těch letech podařilo a že mám alespoň nějakou rodinu.
I přítel mě podporuje a snaží se mi ve všem pomáhat a já, abych ho neotravovala, se tvářím, že všechno zvládám. Nechci mu přidělávat starosti, má náročnou práci a já ho nemůžu zatěžovat svými dalšími problémy. Jsem přece ta silná holka, od které se čeká, že to všechno vyřídí. A vydrží. Ale nikdo, myslím vůbec nikdo, netuší, že jsem naprosto a totálně vyčerpaná. Stále se přetvařuju. Spím tak tři hodiny denně, po každém jídle mě bolí žaludek, začaly mi padat vlasy, objevil se ekzém...
Už jsem přemýšlela i o odborné pomoci, ale vím, že lidé mají mnohem větší problémy, než jsou ty moje, tak si nejsem jistá, že by mě někdo s tímto vyprávěním přijal.
Alena
Názor odborníka: Nepodceňujte své zdravotní problémy
Milá Aleno, jediné a stručné doporučení, které pro vás mám, je: Nepodceňujte své zdravotní problémy a vyhledejte odbornou pomoc. Od těla dostáváte jasný signál, že jste vyčerpala možnosti, i psychické síly, jak pomoci matce.
Zcela záměrně nebudu reagovat na její problémy, ale chci vám nabídnout seznámit se s tématikou - Dospělé děti alkoholiků. Na internetu získáte na toto téma potřebné základní informace. Nezůstávejte jen u tohoto poznání a jděte dál. Řešte nahromaděný stres a frustraci z dětství a z období dospívání, řešte svoji rozvíjející se závislost na pijící matce v terapii.
Překročte všechny racionální, omezující důvody, proč neodkrývat to, co vás pravděpodobně dlouhodobě tíží (tak jako to kdysi udělala vaše matka). Přeji vám úspěch na vaší cestě.
Zdeňka Košatecká, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 28. listopadu 2011. Anketa je uzavřena.
