Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


„Pravých“ chlapů ubývá. Proto hledejme synům chlupaté idoly

aktualizováno 
"Pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou," tvrdil Bohumil Hrabal. My si naopak představujeme ideálního muže takto: voní, povídá si s námi, je zábavný, zvládá domácí práce a stará se o děti. Je to vlastně žena.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Jedním dechem si však stěžujeme, že ubývá mužů, kteří se chovají jako chlapi. Jak z toho kruhu ven?

Příteli mé známé se nepodařilo zatopit v kamnech na chalupě, kam ho pozvala. „On neumí rozdělat oheň! Chápeš, co to znamená?“ naříkala. Nechápala jsem. „Když muž nedokáže zabezpečit oheň, jeho rodina nepřežije. Umrzne, zemře hlady. Znamená to, že není schopen se o mě postarat,“ vysvětlila.

Námitky, že neúspěch při zakládání ohně v krbových kamnech v jednadvacátém století je trochu jiný případ, nebyly shledány opodstatněnými. Muž se v dané chvíli neprojevil jako muž. Dotyčná přítelkyně mu přitom s oblibou kupuje trička v pastelových barvách, parfémy k narozeninám a mátový čaj, který mu moc chutná.

50 % českých mužů denně pečuje o svou pleť

Jiří Hromada, gay, který prosadil zákon o registrovaném partnerství, nedávno v rozhovoru pro MF DNES řekl: „Chlapi přestávají být chlapama a já se až divím, jak se ti heterosexuální přibližují gayům. Jak jim nevadí náušnice, přelivy, jak se oblékají. Svět jako by se sunul do oboupohlavních bytostí. Neříkám, že správný chlap musí smrdět a být zpocený, ale když mu podám ruku, chci cítit stisk ruky!“

Vystihl to skvěle. A můžeme za to my, milé dámy. My, které po mužích chceme, aby se chovali stejně jako ženy. Škodíme tím jim i sobě.

Vařte mastná jídla

Představme si, že přijdeme s partnerem do restaurace a on si pro sebe objednává: „Jedno cafe latte. A ten salát děláte jak? Se zálivkou jogurtovou, nebo majonézovou? Tak prosím jogurtovou, ale není ten jogurt tučný?“

Vsaďme se, že pokud se takto zachová muž při první schůzce, ihned nás napadne, zda netrpí nějakou nemocí. Žlučník? Jaterní dieta? Nedejbože něco horšího? Muž si přece v restauraci dává pivo nebo víno. A něco, kde je co nejvíce masa. Něco mastného, ostrého, hnusného.

Zároveň partnerům říkáme: Jez zdravě. Nejez maso. Dej si salát. Jenže když se zkusí blýsknout skvělými stravovacími návyky, působí na nás nějak divně. Žensky. Ostatně, všimly jste si toho, jak přibývá mladých mužů, kteří spolu chodí na kávu? Dřívější generace chodila výhradně na pivo. Dnes je v kavárnách vidět spousta mužů, kteří spolu klábosí nad šálkem kávy. Divné, ne?

Nekoukejte pod kapotu

„Budeme ještě dlouho chodit v bahně, nebo konečně uděláme tu dlažbu?“ říká žena už počtvrté tento rok. Po dalších třech měsících muž o víkendu přiváží dlaždice a začíná překopávat zahradu. „Jsou to fakt ty samé dlaždice, co jsme spolu vybrali? A nemáš tu díru moc hlubokou? Nemá se pod to dát nějaký štěrk? Hele, Procházka to dělal nedávno taky, nechceš se ho zeptat, jak se to má správně pokládat?“ slyší muž.

Nepleťme se mužům do práce, kterou jsme po nich chtěly. Když má muž hlavu pod kapotou auta, taky tam nepřistrčíme tu svou. Nebo ano? Tak to je opravdu zlé. Dáváme tím najevo, nejenže podceňujeme jeho schopnosti, ale, a to je mnohem nebezpečnější, že jsme schopné tu práci udělat samy. Pak se ovšem nedivme, když vyplnění našeho dalšího přání bude trvat další rok. Muž to totiž pochopil takto: Co bych se namáhal? Stejně bude nespokojená. Tak ať si to udělá sama, když tomu tak rozumí.

Chlap musí být...

... Milý? Šikovný? Empatický? Své představy, jak vypadá správný chlap, ženy sdílí na eMimino.cz

Ve výsledku se chlubíme kamarádkám, že jsme samy vymalovaly byt, opravily kapající kohoutek a samy přišly na to, co to v autě tak dlouho klepalo. Jinými slovy dáváme všem okolo nás najevo: Vždyť ti mužští jsou k ničemu, všechno zvládneme samy.

Muž si z toho odnese závěr, že nemá cenu bičovat se k výkonům, protože je od něj nikdo neočekává. Nám z toho pro změnu vyplyne, že muži jsou nepraktičtí, nešikovní a neschopní. Vyjádříme to slovy: „Člověče, on se vůbec nechová jako chlap.“

Nemluvte o barvách

„Tohle ti nesluší. Jsi nemožný, vůbec neumíš sladit barvy. Příště si místo hráškového trička zkus v obchodě meruňkové,“ říkáme partnerům. Nedělejme jim to. Muž je odjakživa schopen rozlišovat základní barvy, jako je modrá, černá, bílá či červená. Když se hodně soustředí, dokáže rozpoznat i oranžovou a růžovou. Ale chtít po něm, aby věděl, že mezi nimi existují odstíny jako například meruňková, hraničí s psychickým týráním. A teď na rovinu: Líbí se nám muž, který se na nás po příchodu do obchodu s oblečením obrátí se slovy: „Myslíš, že mi jde k pleti tahle holubičí šedá?“ Přitahuje nás? Nevěřím.

Kolegyně mi vyprávěla o manželovi, který na Vánoce vyžadoval džíny za šest tisíc. Rodina se dvěma dětmi byla zasplátkovaná až po krk, nebylo z čeho zaplatit synkův lyžařský kurz a dcera brečela, že jako jediná ze třídy musela do divadla v bundě, protože nemá kabát.

Manžel však trval na té určité značce džínů. Už je z něj exmanžel. Dotyčná má nového přítele, o němž vypráví, že je prase, které chodí dva týdny ve stejných kalhotách. Když mu je hodí do pračky, bručí, že byly ještě docela čisté. „Prosím tě, hleď trochu na sebe. Oblékáš se tak, že se s tebou stydím vyjít mezi lidi,“ říká mu teď. Koho tedy vlastně chce?

David Beckham

David Beckham je fešák, ale vážně chcete muže, který za kosmetiku utratí desetinásobek toho, co vy?

Radujte se, když mlčí

„Vnímáš, co ti vyprávím? Vůbec se mnou nemluvíš. Tebe to nezajímá?“ Neříkejte, že tyto věty u vás doma nezní. My ženy předpokládáme, že člověk, který je s námi v jedné místnosti, cítí stejnou potřebu mluvit jako my. Normálně si říct, co pitomého zase řekla Karolína v práci, že Pepa podvádí Janu a už o tom ví všichni kromě Jany a že v pátek cestou na chatu musíme koupit rašelinu. Nechápeme, proč se ta druhá bytost vedle nás ihned nezeptá, zda už Karolíně někdo konečně řekl, že je trapná, zda se Pepa míní rozvést, zda by se o tom Janě nemělo říct a k čemu tu rašelinu potřebujeme. Ta druhá bytost mlčí. Nanejvýš občas vydá zvuk znějící jako yhhhyhhm.

Je naštvaný? Otrávený? Lezu mu na nervy? Není rád, že je tu se mnou? Už mě nemá rád? Na co myslí? Na koho, sakra, právě teď myslí? Na nikoho. Nemyslí na nic.

Když muži mlčí, jsou spokojeni. Dříve se vrátili z lovu, najedli se, zírali do ohně a přemítali, co se jim v uplynulém dni podařilo, a co ne. Dnes přijdou z práce, najedí se, zírají na počítač či televizi a přemítají, co se jim v uplynulém dni podařilo, a co ne. Když muži mlčí, je vše v pořádku. Když mlčíme my, je to často známka toho, že jsme nespokojené. Něco nás štve. Něco se stalo. Očekáváme, že se muž zeptá co a pak to společně rozebereme. Chyba! Pro muže je mlčení známka toho, že je doma pohoda a klid. Nenarušujme ji, vždyť chceme to samé.

Hledejte synům chlupaté idoly

Německý autor Dietrich Schwanitz nedávno pustil do světa pozoruhodnou knihu s názvem Muži, výzkum živočišného druhu. Píše v ní, že to, co nám připadá jako bručení, odpovídání jednoslabičnými slovy, případně otrávený výraz, vůbec nesouvisí s tím, zda nás muži mají či nemají rádi. Jsou prostě jiní a toto je jim vlastní. Tak, jako je ženám vlastní věci donekonečna rozebírat a nad vztahy přemýšlet.

Vše je řečeno už na přebalu knihy: „Když se muž zamiluje, přemění se dočasně v ženu: vzdá se své přirozené soupeřivosti, je pozorný, starostlivý, mluví jen o svých osobních věcech, otevře své nitro a dává najevo své pocity.“ Dietrich Schwanitz ukazuje, že se tak rodí iluze, která zatěžuje vztah dvou pohlaví. V dnešní feminizované společnosti totiž ženy předpokládají, že ona důvěrná intimita, která se projevuje v zamilovanosti, je něčím normálním a všeobecně platným. V podstatě považují muže za ženy s trochu odlišnou anatomií a pak jsou zklamané, když se muži chovají jinak.

Spisovatelka Doris Lessingová, nositelka Nobelovy ceny za literaturu, šla ještě dál. Tvrdí: „Je mi líto mužů. Mělo by nám jich všem být líto. Chlapci dnes nemají žádné mužské vzory, a tak se dostávají na okraj společnosti už v prvních ročnících základní školy.“

Pozor, tuto moudrou dámu mnozí nazývají feministkou. Ji nemůžeme podezírat z toho, že myšlenkami ulpěla v devatenáctém století, kdy ženy přezouvaly mužům navracejícím se z pánských klubů hned u vchodu do bytu teplé domácí bačkůrky. Nejpodstatnější z jejích slov je pasáž „chlapci dnes nemají žádné mužské vzory“. Nemají. Přiznejme si to.

Chlapeckými vzory nyní jsou:
Fotbalisté. Vynikají díky účesům. Vlasy mají zpravidla delší, poletující, mnohdy s melíry, případně čelenkami. Stalo se zvykem, že jsou tváří té či oné módní značky či parfému. Pózují jako modelky.

Zpěváci. Bezpohlavní bytosti s vysokými hlasy a odhalenou hrudí bez jediného chloupku. Dospívající chlapec musí být pravděpodobně velice zděšen, když zjistí, že mu na těle začínají růst chlupy. V televizi a v časopisech nic takového nikdy neviděl.

Postavy z filmů. Virtuální bytosti, které létají, šplhají po kolmých stěnách a když je někdo desetkrát praští do hlavy, vůbec to nezaregistrují. Ke svým schopnostem přišly tak nějak samy, třeba proto, že jsou z kouzelnické rodiny. Místo v životě si nevybojovaly ani silou ani chytrostí, už se nemusejí namáhat jako dřívější chlapecké idoly kovbojové, detektivové nebo rytíři. Mají prostě shůry dáno.

Nešťourejte

Řada vědců tvrdí, že muži a ženy jsou od sebe fyziologicky více odlišní, než bývají samci a samičky lidem příbuzných živočišných druhů. Jiné hormony a jiná stavba mozku způsobují, že každé pohlaví vnímá svět odlišně. Kvůli tomu muži vyhodnocují informace jinak než ženy a na stejné události často jinak reagují. Příroda to tak zkrátka zařídila, aby lidský druh obstál v konkurenci jiných. Aby si v každodenním boji o život muži a ženy vzájemně pomáhali.

Náš problém je, že v poslední době v těch rozdílech poněkud více šťouráme. Jasně, je to zábavné. Zábava je to však proto, že muži jsou od nás tak odlišní, tudíž zajímaví. Jestliže se budeme snažit jejich přirozené vlastnosti měnit a vychovat z nich skoroženy, vsaďte se, že zajímaví být přestanou.

A do koho pak budeme šťourat??

Kdy muži přestávají být chlapi

aneb co vypadá v očích žen podezřele zženštile:

* Zná svého kadeřníka jménem.
* Peněženku a mobil nemá v kapse, nosí pánské tašky a různé kabelky. Jeho kufr, byť malý, má kolečka.
* Má v očích slzy, když mluví o problémech v práci. Slzy jsou povoleny, pouze když zemře pes nebo blízký příbuzný. Naopak slzy jsou žádány, když se muž zúčastnil porodu.
* V restauraci se ptá na složení jídla, které si objednává.
* Když jde ven s kamarády, neříká, že jde na pivo, nýbrž na kávu.
* Nemá doma vůbec žádné nářadí, ani šroubovák. V každém případě, když doma něco přestane fungovat, volá opraváře nebo čeká, že „se to nějak samo spraví“.
* Nikdy neříká vůbec žádná sprostá slova.
* Doma mluví.
* Používá parfém i jindy, než když jde s partnerkou do postele.
* Hovoří o svých pocitech. Říká například věty: dnes se necítím dobře, bolí mě hlava, to je dneska dusno, a podobně.





Nejčtenější

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Ilustrační fotografie
Aktovka musí sedět přesně, těm na kolečkách se vyhněte, řekla odbornice

Nemoci pohybového aparátu v posledních letech trápí stále více školáků. Důvodem je i špatný výběr školní brašny. "Správná taška by měla na dětských zádech...  celý článek

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

Nafukovací lehátko ve tvaru plameňáka je "must-have" sezony.
Plameňáci ovládli léto, ale ikonami jsou už šedesát let

Luxusní šaty a šperky, obyčejná trička z řetězců, neonové lampy a nafukovací lehátka mají letos jedno společné. Vládnou jim plameňáci. Kýčovití, přesto...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jedni rodiče byli chudí, druzí zločinci. Ujali jsme se jejich dětí

Každé dítě si zaslouží lásku a potřebuje vyrůstat v bezpečném rodinném prostředí. A pokud biologická rodina selže, je skvělé, že jsou tu lidé s velkým srdcem,...  celý článek

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Partner Lucii surově mlátil. Vzala děti, odešla a začíná znovu žít

Ovlivnit budoucnost dětí znamená změnit budoucnost jejich matek. Pomáháme maminkám začít po odchodu z azylového domu nový život, naučit se plánovat, spravovat...  celý článek

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Veroniky: Přítel je jak zpomalený film, do všeho ho tlačím

S přítelem Tomášem žiju už rok. On je naprosto spokojený, já naštvaná, otrávená a znechucená. Takhle jsem si náš společný život nepředstavovala. Všechno je na...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Zase přepudrovat? S těmito make-upy se mastná pleť neleskne
Zase přepudrovat? S těmito make-upy se mastná pleť neleskne

Těším se na léto. Na rozdíl od mojí pleti. Co s tím, abych se nestyděla za prázdninové fotky, kde se lesknu jako prasátk... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.