Podobnou zkušenost má třicetiletá učitelka Jana. "Můj dnes už bývalý přítel měl takový zvyk: když jsem odešla z místnosti a nechala mobil na stole, začal si pročítat moje zprávy. Dělal to doma, ale i v restauraci nebo na návštěvě u přátel. Samozřejmě jsem to časem zjistila," popisuje mladá žena.
"Na otázku, proč to dělá, mi neurčitě odpověděl, že si nemůže pomoct a že mi prostě nevěří. Přitom jsem mu ale nedala nejmenší důvod k žárlivosti! Co za tím doopravdy bylo, jsem se nikdy nedozvěděla."
Žárlivost není důkazem lásky
Co člověka vede k takovému chování? "Je v tom jistá dávka nezralosti a taky nejistoty," komentuje to psycholožka Marta Boučková. "Jeden z partnerů si čte zprávy druhého, aby věděl o všem, co dělá, aby ho mohl kontrolovat. Za takovým chováním bývá potřeba někoho vlastnit a přehnaný strach, že o něj přijdete."
V podobné situaci jako Jana se ocitá spousta žen, jenže ne každá ji chce hned řešit. Určitá míra žárlivosti může být opravdu příjemná. Jako by tím partner říkal, že mu na vás záleží. "Takové důkazy lásky jsou ale velmi křehké a rozporuplné," říká Marta Boučková.
"Zdravou sebedůvěru vám dodá spíš prostor, který vám partner dopřeje, možnost dělat si věci po svém. Velkorysost a tolerance jsou mnohem zdravějším důkazem, že vás partner má rád. Nemusíte s ním přece sdílet úplně všechno. Důležité je, že se vám vaše aktivity nesnaží zošklivit nebo zakázat."
Podotýká také, že je těžké poznat, kde končí žárlivost a začíná psychický teror. "Ta hranice je velmi tenká, záleží i na vás a na vašich zkušenostech z dosavadního života. Za rozhodující moment můžete považovat ten, kdy vás partnerovo chování začne omezovat."
Kdy už je to za hranicí?
Mezi nestandardní a neakceptovatelné projevy žárlivosti patří to, že vám partner kontroluje telefon před vašima očima, obviňuje vás ze lži, ale třeba vás i zamyká nebo slovně či fyzicky napadá.
Jak se bránit, když víte, že partner překračuje vaše limity? Jediná možnost je otevřeně si promluvit. "Nebojte se říct, co se vám nelíbí, co ve vztahu nejste ochotná přijmout," upozorňuje psycholožka.
"Jeho reakce pak může být: když se ti moje chování nelíbí, nemusíme být spolu. Je potřeba si dobře rozmyslet, za jakou cenu ve vztahu chcete zůstat. Právo na soukromí vám nikdo vzít nemůže, ve zdravém vztahu je prostě potřeba."
Na soukromí máte právo i ve vztahu
Trochu jiný problém má sekretářka Ludmila, kterou přítel přemluvil k založení společného e-mailu. "Odůvodnil to tím, že nám to usnadní komunikaci se společnými známými a že před sebou přece nemáme co skrývat."
"Souhlasila jsem s podmínkou, že si nechám i svou vlastní e-mailovou schránku, abych si mohla psát s rodinou a přáteli. On ale trval na svém, a tak mu tvrdím, že jsem ji zrušila a používám ji tajně v práci. Je mi nepříjemné ho obelhávat, ale ztratit ho nechci."
"Nevidím problém v tom, když mají partneři společnou e-mailovou schránku nebo účet na sociální síti, pokud s tím oba souhlasí," tvrdí Marta Boučková. "Proč byste ale nemohli mít navíc i své soukromé maily?"
Ty už tu ovšem podle ní budou jenom pro vás, stejně jako váš mobil. "Rozhodně nejsem pro to, aby si partneři navzájem četli SMSky nebo zvedali hovory. Ani se svolením druhého, tohle se prostě dělat nemá," dodává psycholožka.
