Této skutečnosti jsou si lidé vědomi už dávno, teprve před 210 lety však přišel anglický lékař Edward Jenner na to, že existují způsoby, jak imunitní mechanismus podle potřeby buď povzbudit, nebo naopak trochu zbrzdit. První vědecké očkování bylo na světě.
Jenner dokázal, že mírně prodělaná nákaza obávaných neštovic chrání člověka před smrtelnou variantou této choroby. Ale už staří Řekové v 5. století před Kristem věděli, že ti, kteří se uzdravili z morové infekce, mohli bez nebezpečí pečovat o nemocné. Podruhé už se totiž nikdo buď vůbec nenakazil, nebo druhá nákaza
probíhala mnohem mírněji.
První typ očkování zaměřeného proti pravým neštovicím přivezla do Evropy manželka britského vyslance v Istanbulu lady Mary Montaguová poté, co se v roce 1715 sama utkala s touto nemocí.
Později si lékař Edward Jenner všiml, že dojičky, které se nakazily kravskými neštovicemi, byly odolné i vůči mnohem zákeřnějším pravým neštovicím. Experimentálně vyrobil účinné očkování a 14. května 1796 provedl první aplikaci.
Jeho metoda byla nazvána vakcinací a Jenner je pokládán za zakladatele moderní vědy o imunitě.
V roce 1885 použil francouzský vědec Louis Pasteur oslabený virus vztekliny jako očkovací látku, která chránila proti přirozené infekci. V Čechách úspěšně očkoval již v roce 1800 lékař Jan Mayer tříletého chlapce látkou proti pravým neštovicím dopravenou z Brém na bavlněných vláknech.
Konec pravých neštovic?
Poslední pravé neštovice se u nás objevily roku 1925, ve světě však dál umíraly desetitisíce lidí. Proto Světová zdravotnická organizace připravila největší zdravotnickou akci všech dob – pokus o totální vymýcení pravých neštovic.
Koncepci této akce vypracoval český epidemiolog Karel Raška. Místo plošného očkování celého světa navrhl soustředit se na jednotlivá ohniska nákazy a tam maximálně zasáhnout.
Tak se také stalo a 1. ledna 1980 vyhlásila Světová zdravotnická organizace vymýcení pravých neštovic.
Oficiálně jsou vzorky této nemoci pro vědecké účely uchovávány v USA a Rusku, bezpečnostní experti se však obávají, že další tajné zásoby by mohly mít některé země "osy zla", zejména Irák, a používat je jako bakteriologickou zbraň.
