Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Praní prádla znečišťuje zdroje vody a snižuje plodnost, tvrdí vědci

  • 35
Vědci již v minulosti zaznamenali, že se mnoho chemických látek z našich domácností dostává i do zdrojů vody. V případě ftalátů a bisfenolů pak snižují naše libido, plodnost a mají vliv na vývoj nenarozených dětí. Nyní konečně přišli na to, jak se chemikálie dostávají do vody - na vině je podle nich prádlo a jeho praní.

Problematické jsou zejména zpomalovače hoření a látky užívané ke změkčení plastů, které se vyskytují třeba v počítačích a další elektronice, v nábytku, na volantu a v interiéru automobilů, anebo v plastových nádobách na jídlo. Ve výrobcích určených pro děti bylo mnoho z nich již zakázáno (zejména ftaláty a bisfenol A) právě pro jejich neblahý vliv na naše tělo, který je u dětí ještě výraznější než u dospělých. Ftaláty a bisfenoly totiž působí jako endokrinní disruptory - jejich stavba je velice podobná hormonům, které produkuje naše tělo a ovlivňují proto v mnohém jeho správný chod.

Vědci z Torontské univerzity nyní odhalili mechanismus, jakým se tyto látky dostávají do vodních zdrojů. Nejprve se pomalu uvolňují do vzduchu, následně je absorbuje naše oblečení a vypráním v pračce se spláchnou do kanalizace. Čističky odpadních vod ovšem nejsou konstruovány tak, aby je odstranily, následně proto i s vodou putují do řek a moří. Podle kanadských vědců pak přírodní materiály jako bavlna a vlna absorbují větší množství chemikálií než ty syntetické jako třeba polyester.

„Oblečení je v interiérech zvláštní v tom, že jej (na rozdíl od nábytku a dalšího vybavení) vlastně neustále pereme. Naše data podporují hypotézu, že oblečení slouží jako transportér chemikálií z interiérů do exteriérů, nejprve se akumulují ve vzduchu a následně jsou uvolněny během praní,“ sdělila Miriam Diamondová, vedoucí výzkumu zveřejněného v žurnálu Enviromentálních věd a technologie.

Nebezpečný domácí prach, oblečení i kosmetika

Podle Michaela Warhursta z neziskové organizace Chem Trust se chemikálie dostávají do vláken oblečení nejenom ze vzduchu, ale i z domácího prachu. „Můžeme částečně snížit náš kontakt s problematickými chemikáliemi tím, že budeme udržovat naše domovy čisté. Ale z dlouhodobého hlediska bychom se měli těchto chemikálií v našem okolí zbavit a zakázat jejich využití v předmětech každodenní potřeby,“ uvedl Warhurts pro Daily Mail.

Warhurstova slova jsou založena zejména na poznatcích, podle kterých endokrinní disruptory přispívají k rozvoji cukrovky a obezity, dřívějšímu startu puberty u dívek a zvýšenému riziku rakoviny prsu a prostaty.

Nahrazení přírodních tkanin těmi syntetickými problém také nutně neřeší, naopak ho může ještě zhoršit. Podle nedávné americké studie totiž třeba umělá tkanina fleece při každém praní uvolňuje miniaturní vlákna polyesteru, která znečišťují moře a způsobují dušení ryb. Vědci našli malé části plastu také v trávícím traktu ryb, u větších zvířat pak hrozí akumulace toxinů z nich a konzumace člověkem. Kvůli znečištění již byl v USA a Kanadě zakázán prodej produktů s miniaturními zrníčky (např. peeling). O zákazu nyní jedná také EU, podle Guardianu je třeba Velká Británie připravena mikrozrnka zakázat, pokud nebude Unie v problému dostatečně rychle jednat.

Chemické látky z plastů přitom nejsou jediným zdrojem znečištění vodních zdrojů. Již v minulosti se hovořilo o hormonální antikoncepci, jejíž uživatelky část syntetických hormonů vyloučí v moči. Ani ty neumí současné čističky odpadních vod odstranit a mají vliv na oboupohlavnost některých druhů ryb, podezřelé jsou i z narušování mužské plodnosti a zvýšení rizika rakoviny (více zde).

, pro iDNES.cz