Dívat se na Kamiliny obrazy vás nikdy nepřestane bavit: díky speciální technice, jejíž je autorkou, vytvářejí obrazy malované na transparentní plátna v několika vrstvách akrylu pohádkové prostorové efekty.
Jaká byla cesta grafičky Najbrtové k malbě? Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vystudovala písmo, ale to ji podle jejích slov nikdy moc nebavilo, proto utíkala dělat vlastní grafiky.
Dva roky po absolutoriu se stala asistentkou profesora J. Solpery v ateliéru knižní kultury a písma. Mezitím své grafiky úspěšně vystavovala po celém světě - třeba v Německu, Bulharsku, Belgii, Japonsku či Francii. Pak se provdala za grafika Aleše Najbrta, odešla na mateřskou, vychovala dvě dcery - a začala malovat. Kde se vůbec vzala idea malovat na průsvitná plátna?
"Možná to znáte z dětství, za každým obrazem jsou schovaní pavouci a temná tajná chodba. Vyrůstala jsem v bytě plném těžkého starožitného nábytku a tmavých starých obrazů," vysvětluje Kamila.
"A proto zřejmě moje obrazy působí tak pozitivně. Je to průzračně čisté, jasné... a hlavně víte, že tam žádní pavouci nejsou." Říká, že způsob, kterým dává svým obrazům plastičnost, je nejzákladnějším principem holografie: "Dá se to přirovnat k těm pohlednicím, co se hýbou, když je nákláníte. Zatím zkoumám možnosti téhle techniky, co všechno se díky ní dá zobrazit."
Je to dobrodružná cesta, ale zároveň ne jednoduchá. Jen připravit plátno trvá celý den. Je potřeba několik desítek vrstev, aby plátno zmatnělo, ale současně musí udržet průzračnost. Pak teprve přichází opravdová malba.
"Strach mi vede ruku a musím se hodně brzdit, aby se plátno nezamalovalo a neztratilo prostor, protože za mě malují i stíny každého tahu štětce. Způsob malby je úplně jiný - trochu jako když se dýchne na sklo, jenže se to už nedá smazat - každá oprava by byla vidět. Ale na druhou stranu mohu zkusit namalovat třeba vzduch, prach, vodu nebo bubliny. A pak už jen dny a týdny odháním drobný hmyz," směje se.
Jakkoli se sama Kamila snaží svou tvorbu zlehčovat, musí mít nějaké kouzlo - její obrazy si během pouhého roku našly sběratele po celém světě. Její práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách jak u nás, tak třeba v USA, ve Francii či v Německu. Co je na jejích dílech tak přitažlivé? "Jsou úplně jiná než všechno, co se dnes maluje. Nenechá vás to klidným - zaujme to znalce stejně jako člověka, kterého výtvarné umění vlastně nezajímá," vysvětluje Najbrtové úspěch Jan Bejšovec, kurátor výstavy, kterou právě můžete vidět v galerii České pojišťovny v Praze.
Podle kurátora výstavy se Najbrtová vymyká všemu, co se dnes maluje. Není negativní, ale ani prostoduchá. Její obrazy chcete mít na zdi jen pro tu radost, kterou z nich cítíte.
