"Dej mi žákovskou a já ti tam napíšu poznámku!" (Ilustrační snímek)

"Dej mi žákovskou a já ti tam napíšu poznámku!" (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Poznámky v žákovské: literární skvosty, které nevyhynou

  • 282
Přinese-li náš potomek ze školy poznámku, nebývá to zrovna důvod k radosti. Přesto nás mnohdy těch pár slov v žákovské knížce dokáže pobavit jako máloco jiného.

Snad každý z nás nějakou poznámku během školních let dostal. Některé z nich si vzdor uplynulému času už budeme pamatovat až do smrti. Fejetonista Rudolf Křesťan kdysi napsal, že povede-li se učiteli poznámka, bývá to malý literární skvost. Měl pravdu.

Hovadí

Bývalý učitel matematiky a tělesné výchovy Jiří Kasal prý za svou školní kariéru nedal poznámku ani jednou. Ne že by k tomu neměl důvod. Děti prý zlobily někdy fakt příšerně, ale vždycky se to s nimi snažil nějak srovnat sám. Dával za trest úkoly navíc, dělaly třeba padesát dřepů, kluci měli bicepsy jak z posilovny kvůli trestným klikům...

"Poznámky moc neuznávám," říká bývalý učitel. "Asi dvakrát byla situace fakt neúnosná, to jsem telefonoval rodičům a pozval je do školy, abychom si promluvili. Beztak nevím, jak bych problém trefně popsal v těch pár slovech, aniž by to vyznělo jako fraška a aby rodiče zároveň pochopili, co se vlastně stalo…"

Ne každý pedagog má však takový názor. Existují mezi nimi i skuteční mistři, kteří dokážou poznámku vměstnat do jediného slova. Příkladem budiž poměrně aktuální zápis tělocvikářky v žákovské knížce jednoho páťáka: "Nevyšplhal!"

Pomineme-li skutečnost, že rodiče v tomto případě jen těžko zvládnou sebedůraznější domluvou zajistit nápravu, lze ocenit alespoň výstižnost vpisku. Každému dojde, co se stalo. Ani vysokoškolské vzdělání obou rodičů však nepomohlo k pochopení jiné poznámky, kterou přinesl jejich šesťák od třídního učitele: "Hovadí!"

Premiant lumpem

Ač jsou žákovské poznámky vděčným tématem při humorných diskusích už odnepaměti, nutno podotknout na obranu učitelů, že to mnohdy mají těžké. Dítko je často dokáže vytočit k zešílení, což se samozřejmě v poznámce odrazí. V krajním rozčílení je pak možné napsat opravdu cokoliv.

ANKETA

Vzpomínáte si na svoji nejlepší poznámku?

V koutku živé přírody zapřahal želvičky do školní brašny.
Karel V., zámečník

Společný nácvik lidové písně sabotoval hlasitým houkáním. Sova, třídní učitel
Jan Z., podnikatel

Ve školní jídelně cvrnkala kuličky hrachu po kuchařkách i po nástěnce s vyobrazenými členy školní rady.
Johana A., zooložka

Stál v otevřeném okně ve druhém patře a na kolemjdoucí volal, že nesnáší školu. Zasáhnout musel pan ředitel.
Pavel N., produkční

Novinář Pavel by se svým bohatým poznámkovým rejstříkem mohl tento fakt jen potvrdit: "První poznámku jsem dostal prvního září v první třídě na Základní škole Burešova. Zněla: "Tluče spolužáka do nosu, až mu teče krev". Následovala sprška dalších: "Házel mlékem až na lustr, osm dětí ho vidělo". "Rozsedl fíkus, žádám náhradu." "O přestávce shodil přezůvkou pana prezidenta, který se rozbil"."

Husarský kousek se povedl i učitelce z jiné pražské základky. Třídní výtržník Svatopluk, dnes inženýr, byl tenkrát ve třetí třídě hodně drzý na svou vyučující. "Už si přesně nepamatuji, co jsem jí řekl, napomínala mě a já jí odsekl. Do konfliktu se vložil Jára, který se mnou seděl. Takovej šplhounek, samý jedničky, strašně mě štval. A tenkrát mi řekl, ať se chovám k paní učitelce slušně. Já se tak vytočil, že jsem do něho vrazil loktem, až mu vypadl zub. Samozřejmě mléčný, přední, stejně mu visel na vlásku. Jára s brekotem odběhl na záchod vypláchnout si pusu a učitelka zařvala, ať jí dám žákovskou. No a já v té chvíli sáhl po žákajdě Járy. Otevřel jsem ji a podal, učitelka úplně běsná si samozřejmě ničeho nevšimla. Načmárala poznámku, hodila žákovskou zpátky na lavici, Jára si ji pak nic netušíc nesl hrdě domů…"

Premiantovi rodiče se ten den o synkovi dočetli: "Váš syn je nehorázný lump, drzý a agresívní. Žádám důraznou domluvu!"

Ještě že jsou poznámky

Zvláštní kapitolu poznámek vedle těch klasických ("zlobí", "ruší" či "pere se") tvoří zápisky popisující prohřešky méně tradiční. Ty také patří k čtenářsky nejvděčnějším, a to zvláště, nedozvídáme-li se z nich, v jakém předmětu byl onen prohřešek spáchán.

Napadlo by vás, že poznámka "Bere učitelce věci ze stolu a jí je", vznikla na volitelné hodině vaření? Podobně tápali i rodiče desetileté Barborky, která měla v žákovské napsáno: "Utrhla spolužákovi ptáčka!" Samozřejmě šlo o ptáčka papírového, který děti vyráběly na výtvarné výchově a který měl symbolicky zapět maminkám k jejich svátku.

Poznámku lze přinést dokonce i z hodiny sexuální výchovy, což může s čerstvou zkušeností potvrdit i Zdena, sama zaměstnaná ve školství. Její syn totiž vyfasoval poznámku následující: "O hodině sexuální výchovy se choval tak oplzle, že být jen o rok starší, byl by soudně stíhán…"

Co konkrétně synek na vyučování prováděl, se však nedozvěděla. Syn i učitelka se prý tak styděli, že o tom mluvit nedokázali. Ještě že máme ty poznámky...