Snížení počtu prováděných umělých potratů bylo dosaženo především díky dostupnosti antikoncepčních metod, užíváním hormonální i nitroděložní antikoncepce a díky zodpovědnému chování (nejen) mladistvých. Důvodem je ovšem i to, že stále více žen, hlavně pak ve vyspělých zemích, dává přednost nevázanému stylu života, a celkově se tak rodí méně dětí.
Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejnil začátkem srpna statistiku potratů za rok 2011. Z té vyplývá, že u nás na zhruba 108 tisíc narozených dětí připadlo téměř 39 tisíc potratů, více než třetina z nich byla samovolná. Zbylých 24 tisíc potratů bylo umělých.
| Region | Počet potratů (v milonech) | Míra potratovosti (počet potratů na 1000 žen ve věku 15 až 44 let) | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1995 | 2003 | 2008 | 1995 | 2003 | 2008 | |
| Svět | 45,6 | 41,6 | 43,8 | 35 | 29 | 28 |
| Afrika | 5,0 | 5,6 | 6,4 | 33 | 29 | 29 |
| Asie | 26,8 | 25,9 | 27,3 | 33 | 29 | 28 |
| Evropa | 7,7 | 4,3 | 4,2 | 48 | 28 | 27 |
| Latinská Amerika | 4,2 | 4,1 | 4,4 | 37 | 31 | 32 |
| Severní Amerika | 1,5 | 1,5 | 1,4 | 22 | 21 | 19 |
| Austrálie a Oceánie | 0,1 | 0,1 | 0,1 | 21 | 18 | 17 |
Jako nejčastější důvody pro potrat uvádí americká Národní interrupční federace znásilnění nebo incest, nemožnost být za dítě finančně odpovědný a zdravotní komplikace.
Federace také uvádí, že většina potratů (až 88 procent) je prováděna v prvních třech měsících těhotenství. Více než polovina všech potratů se provádí během prvních osmi týdnů, méně než dvě procenta se provádí ve 21. týdnu nebo později.
Rizika nikdy nejsou vyloučena
Časná interrupce neboli miniinterrupce je šetrnější způsob, u něhož není potřeba velkého roztažení děložního hrdla. Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila, a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice.
Klasická interrupce neboli kyretáž se provádí od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství až do ukončeného 12. týdne těhotenství. Při tomto výkonu gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta. Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci.
Ukončit těhotenství ze zdravotního důvodu je možné až do 24. týdne těhotenství. Důvodem je obvykle prokázaná genetická nebo anatomická vada plodu a samozřejmě i zdravotní ohrožení samotné ženy. Tento zákrok je narozdíl od miniinterrupce a klasické interrupce zdarma.
Umělé přerušení těhotenství je nepřirozený zásah do organismu ženy, takže určitá rizika nejsou vyloučena. Mezi nejzávažnější zdravotní úskalí potratů patří možné poranění dělohy, ať už kvůli nekompletnímu odstranění tkáně z dělohy anebo naopak kvůli jejímu přílišnému odstranění a následnému protržení děložní stěny.
Stále se také vyskytují případy, kdy žena při dalším otěhotnění mnohdy samovolně potratí anebo má problém přijít do jiného stavu. Světová zdravotnická organizace nicméně také uvádí, že pokud je v zemi potrat legální, obvykle je také bezpečný.
Zanedbatelné ovšem nejsou ani psychické problémy spojené s potratem, kdy ženu často provází pocity smutku a výčitky svědomí. "Bylo to těžké rozhodnutí, ale vím, že jsem udělala správně," řekla Rachel Caputová, která otěhotněla v 18 letech těsně před nástupem na vysokou školu, Národní interrupční federaci. "Nechci mít děti do doby, než jim budu moct zajistit pořádný domov se vším pohodlím, které by dítě mělo mít," dodala.
Pro-choice versus Pro-life
Problematika potratů společnost dělí na dva tábory. Ti, kteří jsou "pro volbu" (pro-choice), zastávají názor, že jedině matka má právo na to určovat, bude-li ve svém lůně dítě devět měsíců nosit anebo ne. Ti, kteří hlasují "pro život" (pro-life), však embryo považují za člověka s duší už od jeho početí a jeho odnětí tudíž přirovnávají k zabití.
V číslech
Zdroj: World Health Organization |
Velice sporným momentem je, otěhotní-li žena následkem znásilnění. "Kvůli násilníkovi nemůže trpět i miminko," zaznívá často z úst těch pro život.
Téma je kontroverzní především pak v zemích, kde je řada stoupenců různých církví a náboženských vyznání. Změny potratových zákonů momentálně připravuje Španělsko, kde je 75 procent katolíků, a Turecko s 99 procenty muslimů. Významné církve a náboženské směry, zejména pak právě katolická církev a islám, interrupce razantně odmítají.
Potratit = zabít, hlásají katolíci i muslimové
"Jsem premiérem, který je proti porodům císařským řezem a potrat považují za vraždu," řekl podle serveru Euroskop.cz koncem května premiér Turecka Recep Tayyip Erdogan na parlamentní konferenci o populaci. Turecké ženy se bouří. Jako by nestačilo, že k potratu musí mít manželovo písemné svolení. Erdogan uvedl jako nejzazší lhůtu pro potrat čtyři týdny, kdy se o mnoha těhotenstvích ještě ani neví, jak uvedla Margarita Troševa na blogu České televize.
Ve Španělsku je podle Any Maríi Menoyové z Madridu v podstatě jednoduché jít na potrat. "U nás je možné potratit ze tří důvodů: znásilnění, riziko, že dítě bude postižené, anebo psychické problémy matky. Ženy často jako důvod uvádějí právě třetí možnost, proto chce vláda zákon změnit," řekla Španělka iDNES.cz.
Podle Virginie Patónové z Málagy jsou však hlavním motivem právě náboženské důvody. "Je to způsobené náboženstvím více než čímkoliv jiným, protože drtivá většina katolíků ve Španělsku říká, že potratit je to samé jako zabít," uvedla Patónová.
Protipólem je Čína, která by se dala označit za nekorunovanou "velmoc potratů". Se svými 1,34 miliardy obyvateli země eviduje až 13 milionů přerušení těhotenství ročně. Kvůli politice jednoho dítěte dochází i k absurdním případům. V polovině června tak byla Číňanka donucená jít na potrat v sedmém měsíci těhotenství (více čtěte zde) proto, protože už jedno dítě měla.
Je embryo člověkem?
Kdy začíná lidský život: početím nebo zrozením? Otázkou, kterou zřejmě nikdy nikdo nezodpoví, se zabývají snad všechny obory od medicíny až po filozofii. Už čtyři sta let před Kristem Hippokrates do své slavné lékařské přísahy napsal: "Nepodám nikomu smrtící prostředek, žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu."
I necelých dva a půl tisíce let poté však lidstvo ještě stále nedospělo ke shodě.
