Šel jsem kolem zrovna v okamžiku, kdy ženský hlas pravil: "A já si myslela, že pokud si vyměním tělesné tekutiny se šéfem kliniky, že se posunu o trochu vejš v potravinovém řetězci!"
To mne zaujalo, neboť bohužel (třikrát podtrhuji) neznám nikoho, kdo by takto zajímavě mluvil. Ale možná je to tím, že se pohybuji (přes snahu Blesku posunout mne v reprodukčním řetězci ke značně mladší výseči fertilní množiny) mezi ženami přece jen spíše odrostlejšími dětským střevíčkům, usedlejšími či prozaičtějšími, chcete-li.
Předpokládám ovšem, že čtenářky Ona.iDNES.cz jsou pravým opakem právě popsaných žen, a tak mne napadlo obrátit se na Vás s prosbou o obdobné věty, sentence, výrazy, které buď hbitě a často používáte, nebo je alespoň znáte ze svého každodenního (pochopitelně prozatímního) místa v potravinovém řetězci.
Dozajista si je s potěšením přečtu nejen já! SVÉ VĚTY POSÍLEJTE SEM.
Prosím, nedělejte nám to!
Nedávno jsem zašel koupit jakousi drobnost do obchodu s elektrozbožím a trpělivě jsem čekal, až jediný prodavač obslouží manželskou dvojici přede mnou. Kupovali odšťavňovač. Tedy, kupovali: spíš paní kupovala, neboť to byla právě ona, která si nechávala od prodavače vysvětlovat technické podrobnosti a "sborku a rozborku" přístroje. Prodavač zřetelně viděl ten přístroj poprvé a tak vždy nahlédl do návodu, našel mezi mnohajazyčným textem ten český a pak se opakovaně snažil o názorný výklad. Když se mu něco povedlo, paní obdivně zaokrouhlila oči, ba i "Aha!" vydechla, zatímco manžel, stojící opodál a na první pohled toho vědoucí o fungování toho přístroje několikanásobně víc, než ten prodavač, mlčky trpěl.
Trpěl jsem s ním, protože i moje paní má čas od času snahu dělat při nákupech totéž a já v povzdálí mlčky trpím.
Proč to děláte, nevím. Jeden můj známý tvrdí, že je to ve vrozené mentální výbavě žen a že si prostě nemohou pomoci. Opravdu nevím. Ale, prosím, moc prosím, nedělejte nám to!
Na stáří žen
S přibývající střední délkou života se docela změnilo vnímání středního věku a stáří: básníku Svatopluku Čechovi blahopřáli koncem devatenáctého století při jeho padesátinách vznešeným, zcela neironickým, vážně míněným oslovením "Ctihodný kmete!" a babičce Boženy Němcové, když přijela na Staré bělidlo, bylo jen lehce přes padesát! Myslím, že zvláště ženám tato změna vnímání věku značně pomohla, vždyť asi by se Vám dnes pranic nelíbilo poselství sonetu "Na stáří žen" slavného španělského renezančního básníka Francisca de Queveda (v překladu Vladimíra Mikeše):
Dítě je od patnácti do dvaceti,
po dvacítce pět roků dívka, žena
pět před třicítkou, bytost vytoužená.
Chceš-li s ní užít, spěchej. Pak to letí.
Po třicítce pět let a zhořkne v nitru,
strávíš ji jakž takž pepřenou a v octu.
Ke čtyřícítce vyhlíží už poctu
všech čarodějnic: papírovou mitru.
Klepařka je z ní v pětačtyřiceti
a v padesátce zlá svíčková bába,
brebentí, škemrá, jezdí na koštěti.
Toť celý obraz v pětapadesáti.
Žabeček, dívka, žena, ježibaba,
kostelnice a drbna. Čert ji sklátí.
