Goyovy přízraky - Natalie Portman - tisková konference v Praze (31. ledna 2007) | foto: Dan Materna, MF DNES

Portmanová: Odmítnout Formana? Byla bych blázen!

  • 20
Vystudovala psychologii na Harvardu, při výběru rolí je hodně náročná. Americká herečka Natalie Portmanová by se ani za nic nechtěla objevit v hororu a odmítá se ve filmech svlékat.

Je to žena vyhraněných názorů… A nesmírně křehkého vzezření.

Už ve dvanácti zazářila v Bessonově filmu Leon po boku Jeana Rena. Žačku základní školy by mohla hrát i teď, aniž by se na ní maskérky příliš nadřely. Ve tváři dětsky jemná, v ramenou (a vlastně i kdekoli jinde) nesmírně útlá herečka v tomto týdnu propagovala v Praze film Goyovy přízraky, který režíroval Miloš Forman.

Při krátkém rozhovoru s českými novináři a na následné tiskovce Portmanová roztomile gestikulovala, mrkala dlouhými řasami, měnila výraz obličeje i tón hlasu. Jako by i při interview hrála.

Seděla vzpřímeně jako absolutní vzorňačka, přesto působila bezprostředně. Když v jedné otázce uslyšela „V šestadvaceti letech jste spolupracovala s mnoha slavnými režiséry…“, hned se s předstíraným rozčilením ohradila: „Šestadvacet mi bude až v červnu! Je to blízko, ale…“

A hlasitě se rozesmála.

Jaký je váš vztah k módním časopisům?

Myslíte obecně?

Třeba…

Docela ráda si nějaké prolistuju, když třeba čekám u doktora.

A právě tak nějak objevil vaši existenci režisér Miloš Forman…

Ano, to jsem měla veliké štěstí.

Náhodou spatřil vaši fotografii na titulní straně časopisu Vogue, porovnal ji s jedním obrazem španělského malíře Goyi a rozhodl se vás obsadit do jedné z hlavních rolí Goyových přízraků. Nebyla jste naštvaná, že vás Forman do té doby neznal?

Mě by ani nenapadlo, že by Miloš Forman mohl vědět, kdo jsem. Byla jsem moc ráda, že mi nabídl roli. Na jednu stranu mi připadalo divné, že nevěděl, jestli vůbec umím hrát… (úsměv) Ale zároveň jsem začala věřit jeho volbě. Řekla jsem si: Ó, pokud si vybral někoho, o kom ani netuší, jaký je herec, pak musí mít jistotu, že je tak skvělý režisér, že pod ním ve filmu zazáří úplně kdokoli. Pomyslela jsem si: Tak to jsem vážně v dobrých rukou…

A potvrdilo se vám to?

Osobně jsem si nebyla jistá, jestli tu roli zvládnu. Ale jeho vedení mě uklidnilo.

Odmítla jste třeba práci s Robertem Redfordem (film Zaříkávač koní), roli ve snímku Romeo a Julie nebo v Lolitě. Když se ozval Forman, tak jste neváhala?

Ráda zkouším nové věci. Když zvažuju nabídky, vždycky přemýšlím: Už jsem něco takového dělala? Bude to pro mě výzva? Jak se z toho můžu poučit? Nicole Kidmanová mi kdysi poradila: Vybírej si filmy podle režiséra, protože nikdy předem nevíš, jestli ten film bude mít úspěch. I když z toho nebude trhák, z práce s dobrým režisérem aspoň získáš důležitou zkušenost. Divákům to není k ničemu, ti chtějí vidět pěkný film, ale ten zážitek z natáčení mi může do budoucna hodně dát. Podle toho se rozhoduju.

Takže práce s Formanem pro vás byla zárukou takového zážitku?

Jistě. Byla bych blázen, kdybych takovou příležitost odmítla! Souhlasila jsem, aniž bych četla scénář.

Definitivně jste si plácli v jedné pařížské restauraci, kde jste se setkala s Formanem a producentem Saulem Zaentzem. Jak to probíhalo?

Přišla jsem o hodinu později, protože jsem si, já idiot, správně nespočítala časový posun. Omlouvala jsem se, měla jsem v očích slzy. A Miloš povídal: Klídek! Uvolni se, dej si skleničku vína… Bylo to kouzelné.

A jak se Forman choval při natáčení? Byl přísný? Nebála jste se ho?

To ne, byl v pohodě. Pravda, má velmi přesnou představu o tom, jak by herec měl svůj part zahrát. Ale to vám dodá jistotu, protože víte, co od vás chce. Jinak s ním byla legrace, vyprávěl historky… A zároveň bral tu práci naprosto vážně. To je fajn kombinace.

Některé záběry v Goyových přízracích působí hrůzostrašně, nelítostní inkvizitoři mučí dívku Ines, kterou hrajete vy. Bylo natáčení těch scén bolestivé?

Mám šikovnou dablerku. Ona podstoupila ty části, které bolely. Já jsem hrála ty zbývající… (úsměv)

Pomohla vám studia psychologie při ztvárnění té části role, v níž se Ines po šestnácti letech mučení vrací z vězení?

Ano, volala jsem několika profesorům a probírala s nimi, jak se asi může cítit, co prožívá žena po tak dlouhé době v žaláři.

Jaké to pro vás bylo, vypadat ve druhé části filmu ošklivě, zdevastovaně?

Nedovedla jsem si představit, jak těžké je začít den čtyřmi hodinami v maskérně. Já mám jinak maskérky ráda, ale sedět čtyři hodiny bez hnutí, to ze mě úplně vysálo energii. Naštěstí ani ta postava ve filmu už moc energie nemá… (usmívá se, asistentka upozorňuje: poslední otázka, prosím)

A jaký na vás udělal dojem výsledek? Ve skutečnosti jste mladá líbezná žena, na plátně se potácela úplně zbědovaná troska…

Bylo to skvělé. Když změníte vizáž, začnou se k vám lidé chovat jinak. A já jsem sebe samu vnímala jinak, když jsem se viděla v zrcadle… Opravdu zajímavý zážitek!

               NATALIE PORTMANOVÁ

*
Narodila se 9. června 1981 v Jeruzalémě lékaři a výtvarnici Herschlagovým
* Umělecké příjmení Portmanová převzala od babičky
* Od čtyř let chodila na balet, coby dvanáctiletou si ji režisér Luc Besson vybral do filmu Leon
* Nejvíc ji proslavila role královny Amidaly v Hvězdných válkách
* Odmítá točit smyslné scény, když už se při natáčení filmu Na dotek víc odhalila, nejodvážnější záběry byly vystříhány
* Vystudovala psychologii, hodně cestuje, umí hebrejsky, anglicky, francouzsky, německy, japonsky a španělsky
* Nekouří, nejí maso a málokdy pije alkohol
* Nesnáší film Pulp Fiction, nemá ráda, když se lidé smějí násilí
* Kvůli filmu V jako Vendeta si nechala oholit hlavu, ve snímku Na dotek coby striptérka akrobaticky tančila u tyče, kvůli roli v Goyových přízracích se naučila hrát na klavír
* Je svobodná, bezdětná, o jejích partnerech se hodně spekuluje, ale málo ví