Vnoučata již byla plnoletá a Zuzančin nový přítel velmi slušný a příjemný člověk. Problém ovšem nastal s bydlením.
Dcera se rozhodla, že odejde z domova a byt nechá bývalému manželovi, protože děti chtěly zůstat ve svém prostředí. Pavel také neměl kde bydlet, protože byt nechal bývalé ženě a dětem.
Když takhle bydleli po podnájmech rok, přišli za mnou s nabídkou, že mají možnost koupit domek za Prahou, abych prodala svůj panelákový byt a přestěhovala se k nim. Peníze za můj byt vloží do koupi domku a na zbytek si vezmou hypotéku. Připadalo mi to jako velmi hezké řešení. Byla jsem již několik let vdova a cítila se v třípokojáku opuštěná. Všechno proběhlo hladce, Pavel vše zařídil a už jsme se stěhovali. Dostala jsem krásný pokoj v podkroví, u domu byla velká zahrada. Nic po mně nechtěli, ale rozhodla jsem se, že jim budu přispívat na domácnost. Pavel nakupoval, dcera se starala o dům a zahradu, nic nám nechybělo.
Rozpory začaly tak nějak postupně, že ani nevím jak. Zuzance se nelíbilo, že když je v práci, tak se snažím uklidit, vyžehlit nebo něco připravit k večeři. Vždycky po mně všechno předělala, jídlo, co jsem vařila, nejedli. Časem jsem se stáhla do ústraní, a když přišli z práce domů, zavřela jsem se ve svém pokoji, abych jim nepřekážela. Nevěděla jsem, kdy přijdou, kam jdou, neřekli mi, ani když odjeli na několik dní. Přestali se mnou komunikovat.
Najednou dcera přestala chodit do práce. Když jsem se ptala, řekla mi, až se nestarám, že má nějaké zdravotní problémy. Začalo peklo. Byly jsme spolu celý den doma, a přitom jsem na ni nemohla ani promluvit. Hned byla podrážděná. Přestala jsem chodit ven, abychom se nepotkávaly ani na zahradě. Připadala jsem si jako vězeň. Jednoho dne Pavel odvezl Zuzanku a po návratu mi řekl, že je v nemocnici na operaci. Po třech měsících zemřela.
Ocitla jsem se sama v domě s mužem, se kterým jsem prakticky 5 let promluvila sotva pár zdvořilostních frází. Pavel, aniž se mě zeptal, si za pár týdnů nastěhoval k nám domů svého tatínka. Možná si myslíte, že to pro mě mohla být příjemná změna, ale opak je pravdou.
Dědek celý den kouří po celém domě, v noci pořád kašle, a tím mě budí, baví se jen se synem a mě oba přehlížejí. Cítím se opuštěná, jsem vězněm v tomhle krásném domě a nemám, kam odejít. Pavel řekl, že dům neprodá. Co mám dělat?
1. Mám trvat na tom, aby se jeho otec vystěhoval?
2. Mám odejít do domova důchodců?
3. Mám se obrátit o pomoc na právníka?
4. Mám raději umřít, abych už měla konečně pokoj?
