Otěhotním snadno a hned, ale ve třetím měsíci je konec. Podstoupila jsem všemožná vyšetření, přítel taky. Lékaři na nic nepřišli, prý jsme oba v pořádku. Jenomže já už se s partnerem bojím znovu otěhotnět a přemýšlím jak dál. Co když se zkrátka naše genetické výbavy nějak neshodnou a s jiným chlapem by to bylo v pohodě?
Marek situaci neřeší, a když jsem mu navrhla, že bych se nechala oplodnit dárcem, tvářil se dost zděšeně. "To jako myslíš vážně?" zeptal se a já pochopila, že do tohohle tématu se mu vyloženě nechce.
Takže teď momentálně o dítěti vůbec nemluvíme ani se o něj nepokoušíme, nehledě na to, že mám po posledním potratu stejně od doktorů doporučen tříměsíční "půst". Přítel ale nejspíš netuší, že když o našem problému nemluvím, že to neznamená, že na něj ustavičně nemyslím. Samozřejmě, že jo! Hledám řešení... a nejen v nápadu na anonymního dárce spermatu.
Mám totiž dlouholetého kamaráda Roberta... Kdysi jsme spolu prožili krátký románek, mezitím on si pořídil tři ZDRAVÉ děti, každé s jinou partnerkou. Dobře ho znám, na rozdíl od anonymního dárce, který sice prošel přísnými kritérii pro výkup semene a je určitě "čistokrevný hřebec". Robertova genetická výbava je mi ale rozhodně bližší. Ale to Markovi vůbec nemůžu říct! Chraň bůh!
Jenomže byla bych schopná nechat si takovéhle tajemství celý život pro sebe? Co když by dítě bylo kamarádovou kopií? Marek ho sice viděl jen jednou, spíš letmo, ale kdo ví? Co kdyby pak kamarád o to své dítě nějak usiloval...Teď mi sice nápad nadšeně odsouhlasil a byl ochoten se o inkognito otcovství pokoušet hned ten večer, ale co později?
Co mám podle vás dělat?
1. Mám se dál pokoušet otěhotnět s Markem?
2. Mám přítele přesvědčit, že zkusím otěhotnět s dárcem ze spermobanky?
3. Mám se s Markem rozejít a otěhotnět s Robertem?
4. Mám se o dítě pokoušet s Markem a tajně i s kamarádem?
5. Mám se raději smířit s tím, že vlastní dítě mít nebudu?
6. Mám začít přemýšlet o adopci?
