Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|období vzdoru|dospívající děti|žárlivost| pomočování| hranice a důslednost| dospělé děti| předškoláci| změna chování| neposlušnost| puberta| kakání| problémy s jídlem| problémový učitel| agresivita| strach z odloučení| otázky dětí| nástup do školy| dospělé děti se ptají| vztek| rozdilne nazory na vychovu| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| krádeže| děti s LMD| příchod sourozence| odlišnost| lhaní| šikana| cucání palce| poruchy učení| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| nepořádnost| zlobení| u ničeho nevydrží| samostatnost| půjčování hraček| strach ze školy| Ježíšek| neprůbojnost| sexualita| sportování| vyžaduje pozornost| sdělování pocitů| řeč| literatura o výchově| zuby| smrt v rodině| adoptované děti| zapomíná, ztrácí věci| režim dítěte| zlozvyky| kousání| bezpečnost| domácí úkoly| zkoumání| jak se bránit| televize| hyzdění nehtů| kouření| zanedbávané dítě| pitný režim| perfekcionismus| nemoc| strach z bolesti| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| nechce zdravit| nočník| změna prostředí| Domácí vzdělávání| móda| dudlík| svoboda rozhodování| jak oznámit rozvod| projevy lásky| drogy| odpolední spánek| tvrdohlavost| mobil u dětí| nemluví s dospělými| nerozhodnost| mentální anorexie| autismus| archiv| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| duchové| seminář| sebeovládání| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| osamělost| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| sebetrestání| asistent| Výtvarno| psychosomatické potíže| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

strach z odloučení
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně dcery. Bude jí šest let a má jet do školky v přírodě. Problém je v tom, že bez nás spala pouze jednou mimo domov u babičky v cca 3 letech a od té doby nechtěla, že se jí bude stýskat. V poslední době jsme udělali dva pokusy, které skončily pláčem a telefonátem babičky, ať si pro ni přijdeme, že říká, že to nezvládne, že se jí stýská. (Bydlíme ve vedlejším domě.) Paní učitelky jsme o tom informavali, nemají s tím problém, ale chtějí, aby to předtím u babičky zkusila, což se nedaří. Jinou možnost, kde by přes noc mohla být bez rodičů nemáme. Dcera na mně byla vždy dost závislá, ve školce si obtížně zvykala, ale teď problém nemá, líbí se jí tam. Do školky v přírodě by jela, ale nedokáže si představit, že tam musí být přes noc, asi měla představu, že tam budou jen přes den. Poradíte nám co s tím? Děkuji za odpověď.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, máte dvě možnosti - buď dcerku necháte u babičky s tím, že se předem dohodnete, že vám babička zkrátka nebude volat a že to holčička prostě zvládne. I kdyby s pláčem. Jinak si nikdy neověří, že se to zvládnout dá, když stačí zaplakat a už babička volá. Jedině když zažije, že lze přespat jinde a "nezemřít", může se v jejím postoji něco změnit. Nebo přijmete to, že bez vás být nechce, a na školku v přírodě nepojede. Můžete jí to také takto vysvětlit; mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že paní učitelky budou mít dost práce a starostí i bez extrémně stýskavého dítka. Ať se rozhodne, jestli to u babičky zkusí "přežít" (ale v tom jí musí pomoct babička tím, že vám volat opravdu nebude), aby na školku v přírodě mohla jet, nebo jestli raději zůstane doma. Přeji dcerce hodně odvahy!
krádeže
Dobrý den, Markéto. Mám na Vás dotaz týkající se krádeže a lhaní jedné mé svěřenkyně ve zájmovém kroužku. Je jí 13 let a už od dětství má problémy s lhaním. To jsme u ní velmi brzy odhalili (vedení) a po dlouhých rozhovorech jsme dospěli k závěru, že o tom ostatním svěřenkyním neřekneme, abychom ji tím nevyřadili z kolektivu. Kolektiv dívek je opravdu dobrý, mají se rády a jsou k sobě upřímné. Dokonce se i na jednom ze zamýšlecích a debatních programů naše svěřenkyně přiznala ostatním holkám, že má velký problém se lhaním. Takže v tomto ohledu je určitý pokrok, ale bohužel se nám před 2 týdny stalo, že velice pravděpodobně odcizila peníze z oddílové peněženky, která zůstala chvíli nestřežena a pouze ona a druhý vedoucí viděli, kam se ukládá... A teď nevíme, jak se zachovat, abychom ji nevystavili moc velkému stresu. Má komplikovanou rodinnou situaci a a navíc jsou velmi chudí. Věřím, že peníze vzala z důvodu, že si chtěla koupit něco, o čem obvykle může jenom snít. Možná je i vzala proto, že chtěla, aby její bratr mohl do kroužku také (v rodině neměli na zaplacení členských příspěvků). S rodiči to příliš řešit nechci, většinou ji čeká pouze výprask a nesmyslné tresty, zároveň to ale nechceme nechat být. Sama chodí do psychologické poradny, ale obávám se, že tam mi nemůžou jen tak poskytnout informace o klientovi. Jak se máme zachovat? Snažíme se, aby náš oddíl pro ni byl místem, kde může lidem důvěřovat, ale musí pochopit, že tímhle se důvěra bohužel ničí. Děkuji za Vaši odpověď.
Denisa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, řekla bych, že pokud si nejste jisti, že ty peníze vzala, pokud je vzala jen "velice pravděpodobně", nemáte co s ní řešit - jestli je nevzala (nikdy nevíte, jestli se někdo jiný nějak nepřichomýtl, aniž by se o tom vědělo), nadělali byste opravdu velkou škodu, kdybyste ji z toho obvinili. Myslím, že můžete působit pouze nepřímo, můžete třeba oddílu předestřít hypotetickou situaci k řešení (sociodrama) - děti se nad tím mohou zamyslet, diskutovat ve skupinkách, pak dohromady (např. nějakou modelovou situaci, že nějaké dítě někde vzalo peníze - jaký k tomu mohlo mít důvod? jak se teď možná cítí? co by mu pomohlo situaci napravit? jak by se dalo do budoucna vzniku takové situace předcházet?). Přeji hodně radosti z práce s dětmi!
batolata
Dobrý den, od září budu nastupovat do prace na 22 hodin týdne, s tim, ze jeden den budu mit volno. Dcerce bude v te dobe 1,5 roku. Budu ucit, takze se jedna o hlídání mezi 8-13 hodinou, bude hlidat babicka, moje mamka. Problém je, ze z toho mám výčitky, muze to nejak změnit osobnost dítěte? Do prace se tesim, ale zároveň bych chtela byt s malou. Je na místě mit obavy z toho, ze dceru bude vychovávat babicka? Budu s ni každý den od 13 hod a jeden den cely. Dekuji za odpověd, kateřina
katerina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, musíte si sama v sobě vyřešit, jestli do práce jít chcete, nebo nechcete. Právě tento rozpor může Vaši maličkou zneklidňovat a poznamenat. Jestli opravdu do práce chcete, jestli je dcerka na babičku zvyklá a má ji ráda, stačí, abyste byla s tímto řešením vnitřně spokojená a dcerka to zřejmě přijme v pohodě (předpokládám, že pokud by byla nějak extrémně závislá na Vaší přítomnosti, nástup do práce byste neplánovala) a nijak ji to negativně nepoznamená. Pokud do práce půjdete, ale budete si dělat výčitky, nebude to dobré ani pro jednu z vás. Přeji klid v duši!
čtenáři
Pekny den pani Marketo, cas od casu procitam Vase odpovedi pro inspiraci. mam syna temer 6 let a mam se porad co ucit, jak z nej vychovat krasneho a sebevedomeho cloveka. a jsou chvile, kdy jsem na nej opravdu velmi pysna:-) vase slova mi vzdy mluvi z duse!!!kez bych vas mela vzdy po ruce, kdyz si zrovna nevim rady. naprosto s vasimi postrehy a radami souhlasim! kez by bylo ve skolach i vic ucitelek s uzasnym pristupem k detem, jako jste vy. diky moc! sylva
sylva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sylvo, děkuji za zpětnou vazbu, a jestli s mými slovy souzníte, pak mě nepotřebujete - stačí, když si v dané chvíli "poodstoupíte", podíváte se na problém zvenku, a hned Vám naskočí, jak to řešit. Dělám to také tak :).
problémový učitel
Dobrý den,
Učitelka v Mš si zasedla na moji dceru, prý se straní kolektivu a neuměřeně reaguje. Naposledy vymyslela, že dcera chodí špinavá a my se o ní nestaráme. Manželovi vrazila do ruky tašku s oblečením a nápisem špinavé a od ředitelky školy přišel výhružný e-mail, že jesti se situace nezlepší, zavolají sociálku. A větička, že se mám odpoledne o děti starat. Jsem z toho na prášky, nic z toho není pravda, o děti se staráme a po odpoledni rozhodně po hospodách opravu nelítáme. Cítím se uražené, nespravedivě osočená a mám problém do školy dceru vodit a vůbec se na paní učitelku jen podívat. Co mám dělat, hodit to za hlavu nebo se bránit ? ale jak, učitelce ředitelka věří a já jsem krkavčí matka a manžel krkavčí otec. Přitom dcera je šikovná, umí spoustu básniček, písniček, zná všechny barvy, umí některá písmena a čísla, je ale dost introvertní - po manželovi. A my s manželem rozhodně žádné špíny nejsme. Strašně mě to trápí a nevíc co s tím....
Milena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, pokud je to tak, jak píšete, vidím jedinou možnost, a tou je změnit školku. Takovéto chování k vám je nepřípustné, bůhví, jak se chovají k dětem... Držím palce.
batolata
Dobrý den paní magistro,
obracím se na vás s dotazem ohledně mého syna, který má 2,5 roku. Absolvoval dvě vstupní hodiny tzv. adaptačního kurzu pro děti před školkou - je to jednou týdně na dvě hodiny bez rodičů (děti zde zpívají, cvičí, malují atd), jelikož od září by měl začít chodit a myslela jsem si, že mu to pomůže začlenit se mezi děti, naučí si hrát s dětmi a víc se rozmluví. S dětmi se potkáváme jen na hřištích či na procházkách a to má vždy obrovskou radost, hned začne poskakovat, smát se, vrhá se k nim, je zkrátka rád v dětské společnosti. Nyní mi paní vychovatelka sdělila, že syn je zcela nevyzrálý, nechápal, co se po něm chce, jen tam stál, byl jakoby ztracený, nespolupracoval. Dohodli jsme se, že to nebudeme lámat přes koleno, a chodit nebudeme, nicméně paní vychovatelka podotkla, že se mu zřejmě moc nevěnujeme, neumí udržet pozornost, neumí si hrát atd. Velmi mě to zamrzelo. S manželem i babičkami se mu samozřejmě věnujeme, ale je pravdou, že pozornost udržet neumí. ....(1.část.)
Veronika F.
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
(2.část)...když si s ním hrajeme, jakoby nechápal účel hry (malování - pastelky raději rozházel po zemi a pak zase skládal zpět do kelímku, puzzle ho nezabaví, kostičky lego ovládal už v 1,5 roce a nyní se u nich nudí, společné cvičení už vůbec ne, to vždy odběhne, moc nemluví, ale zpívá si sám pro sebe melodie skákal pes atd, jízda na odrážedle ho nebaví, ale neustále běhá...) Baví ho poznávání čísel, písmenka, dopravní značky, obecně knížky s obrázky a pak zvláštní jednostranné činnosti jako zavírání a otvírání dveří, jezdí z židlemi sem a tam i třeba hodinu. Má oblíbené seriály jako je prasátko pepa, u toho se moc směje a začal podle toho opakovat slova. Chodili jsme na plavání, tam byl jeden z nejlepších.Snažím se mu věnovat, ale jakoby o to nestojí. Nechci ho nechávat růst jako dříví v lese, ale nevím, jak na něj, když ve výsledku působí, že je jiný. Obávám se, že bude mít problém ve školce, ale nevím, jak mu pomoci, aby více poslouchal a hrál si tak, jako ostatní děti. Děkuji za vaši reakci.
Veronika F.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, musela jsem se znovu podívat, kolik je Vašemu synkovi let - proč by probůh měl ve 2,5 letech dělat všechno to, co uváděla paní vychovatelka, ve zcela neznámém prostředí? Jak by paní vychovatelka mohla z 2x dvou hodin, které ve školce strávil, poznat, jestli se mu věnujete, a vlastně vůbec jak by o něm mohla něco poznat? Zřejmě vlastní křišťálovou kouli... Chápu Vaše přání, aby "byl jako ostatní děti", myslíte to dobře, aby "zapadl" a necítil se špatně - ale opravdu chceme, aby naše dítě bylo jako přes kopírák s těmi ostatními? Je to vůbec možné? Popisujete, kolik toho ve 2,5 letech! umí, co ho baví, zajímá, v čem je dobrý - a pochybujete o tom, jestli pro něj děláte to, co máte? Umět udržet pozornost u něčeho, co si dítě samo nevybralo, je požadovaná kvalita u předškoláka, nikoli u 2,5 letého dítěte! Radujte se ze svého synka, nechte ho rozvíjet se podle svého, a pokud ho v září musíte dát do školky, dejte, pokud nemusíte a synek by tam nebyl spokojený (to se ale jistě nepozná za dvě návštěvy; nicméně pokud máte ze školek na výběr, tato by mi byla svým přístupem poněkud podezřelá), nedávejte. Jestli bude Váš synek v něčem jiný než většina ostatních dětí se teď ještě nedá určit, tak se tím zatím nezabývejte a těšte se ze všeho, z čeho jste se těšila, než k Vám pohovořila zmíněná paní vychovatelka... Přeji Vám hodně radosti se synkem!
předškoláci
Dobrý den Markéto,máme syna, je mu 4,5roku, chodí do vesnické školky, ale jen na dopol. a ještě v pátky zůstává doma. Jsem doma s mladším 2 letým. Staršímu se poslední dobou do školky nechce, skoro každé ráno ho přesvědčuji a nebaví mě to. Nevidím v tom moc smysl, když tam nechce, nejraději bych ho nechala doma, když nemusím do práce. Dokonce přemýšlím o tom, zda je opravdu nutné, aby chodil příští rok jako předškolák. Je pro dítě opravdu tak strašně důležitý kontakt s 15 dětmi nebo je v pohodě být doma s rodinou a párkrát týdně zajít odpol. domů za kamarády? Moc by mě zajímal váš názor :) já myslím, že každé dítě je jiné a dokáže si říct co mu vyhovuje. U nás jsou problém hlavně prarodiče a půlka vesnice, všichni jsou si jistí, že dítě do školky MUSÍ.. Mockrát děkuji. Alena
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, už jsem tu na podobné dotazy odpovídala, věřte své intuici a dejte na ni. Co si myslí někdo jiný než přímo zúčastnění je nepodstatné. Hodně rodinné radosti!
čtenáři
Dobrý den, ráda čtu Vaše odpovědi v poradně. Často s nimi bezvýhradně souhlasím, ale po přečtení odpovědi Veronice tomu tak není. Píšete, kde a jak "špatně" komunikuje se synem..., ale nějak se mi vytrácí třeba komunikace s dědou. Ten žije sportovními úspěchy svého vnuka / i paní učitelka /, ale to, že by přišel na návštěvu a viděl plesnivé zbytky jídla a špinavé prádlo na hromadě ve vnukově pokoji a mohl s vnukem "komunikovat" o tomto ? Tedy uznávaný mužský element v rodině, který by mohl pomoci ? Víte, znám pár kluků, třicátníků, kteří mají pokoje v podobném stavu, takže pokud si nedokázali aspoň zběžně uklidit ve 12, nedělají to ani dnes. Z dopisu maminky vyplývá, že opravdu není tou matkou, která by chtěla úzkostlivý pořádek. Takže maminka je ta špatná, která chce i něco jiného, co nesklízí potlesk na veřejné scéně !? - otázka upravena poradcem
Hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hano, Veronika není "ta špatná", to je Vaše interpretace. Veronika mě požádala o radu, v čem vidím možnost zlepšení jejího vztahu a porozumění se synem, na to jsem odpověděla. Veronika nemůže ovlivnit dědečka, kdyby mohla, už by to dávno udělala a problém by nebyl. Proto jsem vzala jako fakt, že s dědečkem nehne, a jediné, co může změnit, je její přístup k synovi.
puberta
Dobrý den,
v poslední době si nevím rady se svým synem. Čím je vzpurnější, tím víc zapadávám do autoritatiního chování, což se mi na mě moc nelíbí, ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že prostě nemám na výběr.
Synovi je 12, se svým tatínkem se už od narození vídá velmi sporadicky (průměrně odhadem tak 1x za 2 roky), takže se prakticky neznají. Zato má pěkný vztah k mým rodičům, zejména k dědečkovi.
Mně se podařilo navázat první stabilní vztah teprve před 4,5 lety, poslední 2 roky spolu bydlíme. Syn s přítelem bližší vztah nenavázal, spíš se jen tak tolerují, myslím, že je to nyní oboustranně spíš chladnější vztah, možná s jemnou rivalitou. Přítel má kromě toho dva syny v podobném věku, jako je můj syn, a to je skutečnost, která nám v minulosti způsobovala poměrně horké chvilky ve všech našich vzájemných vztazích. V posledním roce se ale situace konečně výrazně uklidnila (čemuž například napomohl i větší byt, víc soukromí a řada dalších drobných úprav podmínek)..
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
...(pokračování) Se synem jsem mívala hezký a blízký vztah, bohužel, v poslední době se začaly objevovat problémy. Zatímco dříve jsme fungovali jako tým, byl samostatný, spolehlivý, dalo se s ním domluvit, projevoval mi náklonnost, teď je všechno úplně jinak.
Začalo to plíživě, nejprve začal výrazně lpět na svém soukromí. Dostal poprvé pokoj sám pro sebe a po konfliktním období se syny mého přítele, jsem i chápala, že je tam vůbec nechce pouštět (ani mého přítele), zamykal si tam, když šel ven. Myslela jsem, že se časem uvolní a bude líp, ale naopak se to spíš vystupňovalo.
Že začal tendovat k nepořádku (ale opravdu strašnému - oblečení čisté, špinavé na zemi, jídlo všude, skleničky, petlahve, boty...to je pro něj ideální představa), to bych ještě chápala, taky jsem to v jeho věku cítila trochu jinak, než teď. Nicméně je pro mě nepřijatelné to tak nechat, takže jsem mu řekla, co už je prostě přes čáru, co nebudu tolerovat a dala jsem mu lhůtu, do které to má napravit s tím, že pokud to neuělá, tak to udělám já....
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
...pokaždé se na to vykašlal, takže jsem mu tam pak prostě uklidila. Jenže to je něco, co on prostě nesnese. Strašlivě zuří, dostane vždycky cholerický záchvat, brečí, křičí, vzteky ničí věci a v poslední době si oblíbil pomstu. Zpravidla mi něco schová, nebo tak nějak trochu zničí (např. vystříká část voňavky, rozthnul mi náramek), já ty věci potom hledám, ptám se a on dělá, že nic neví. Naposledy už nevěděl, co by mi udělal, tak alespoň mému příteli sebral a schoval dvoutisícovku, trvalo několik dní, než jsem ho donutila, aby to vrátil (potom přiznal, že mě tím prý chtěl potrestat za to, že jsem mu zametla v pokoji a vyprala jeho na zemi ležící prádlo). Všichni (hlavně dědeček) mi říkají: "A tak ho nech, on z toho vyroste." Nejsem zrovna pedant na čistotu a úklid, ale přece na to nemůžu úplně rezignovat? Plesnivé zbytky jídla (které mu systematicky a tajně dodává děda, abych o tom nevěděla) mezi kusy oblečení na podlaze, to fakt nejde...
Ale to není ještě to nejhorší. - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Syn je opravdu dobrý ve sportu. V tom ho hodně podporuje děda, já jsem pravý opak, vždycky jsem spíš malovala, četla a hrála na klavír. Teď se začal i specializovat. Je skvělé, že ho něco tak baví a chce to dělat, bohužel si ale přitom zároveň začal myslet, že to je to jediné, co má smysl a nemá podle něj tudíž valný význam věnovat byť jen pár minut přípravě do školy. Tenhle přístup už se začal i projevovat na známkách a právě teď aktuálně to šlo opravdu hodně dolů. Je přitom zcela zjevné, že je na vině jeho lhostejný přístup, řadu pětek například "nachytal" za nedonesené úkoly. Až doteď se vždycky do školy připravoval sám a zvládal to. Stále mu opakuju, že když si s něčím nebude vědět rady, ať za mnou přijde. Dřív to fungovalo, ale teď jenom řekne, že je to "v pohodě" a pak přinese nějakou čtyřku. Učit se se mnou nechce, ani to nejde, protože neguje všechno, co řeknu, nic mi nevěří a všechno dělá naopak, než jsem ho vybídla.
Jsem docela zoufalá, je ho škoda, je to chytrý kluk. - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Ve škole ho přesto chválí, paní učitelka ho posílá na všechny sportovní turnaje reprezentovat školu a na třídních schůzkách mluví tak jako kdyby do něj byla zamilovaná. Řekne třeba: "Teď se sice zhoršil...ale kdybyste ho viděla, jak v pátek na soutěži plaval! Je to sluníčko." Bohužel doma se to "sluníčko" trochu schovává "za mráček"... a nestíhá dopisovat sešity (a zejména to nepovažuje za důležité).
Já si myslím, že syn nutně potřebuje být v něčem úspěšný, navíc sport je spojený s dědou, který očividně pro něj zastává roli otce (a je opravdu obětavý, stará se o něj mnohem víc, než se kdy staral o mě a bráchu, myslím, že je pro něj jeho vnuk teď i smyslem života). Chápu i to, že se vůči mě syn potřebuje vymezit (jsem jediná, kdo po něm něco vyžaduje, třeba venčit psa, dědu má sice rád, ale neposlechne ho). Ale teď to začíná nabírat obrátky... - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Ve škole se razantně zhoršil, zejména kvůli nedbalosti, jakkoliv ve čtvrtletí sliboval, že se bude snažit a napraví si to tam. Takže jsem mu domluvila doučování a omezila jsem mu tréninky z 3x na 2x 2 hodiny týdně (v praxi spíš 3 hod. plus pravidelně 1-2 dny z víkendu turnaj) a když se na konci dalšího čtvrtletí ukáže, že zabral, tak se to zas vrátí na 3 tréninky týdně. Když jsem mu to řekla, tak to chvíli vypadalo, že mě snad zabije a pak se jednoduše rozhodl, jak má ve zvyku, že se s tím prostě nesmíří.
To bylo minulý týden. Tento týden, když mě s dědou umluvili, abych ho pustila na trénink poprvé samotného (není to úplně blízko) a já jsem svolila, utekl o hodinu dřív, prostě zhasnul v chodbě a proplížil se ven. Byli jsme domluvení, že mi zavolá, abych věděla, že v pořádku dorazil. Telefon samozřejmě nechal doma (schválně). Řekla jsem mu pak jenom, že mě to mrzí a že tedy ještě nebude moct chodit sám, když na něj není spoleh.
Dnes chtěl jet za babičkou.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Jenže ona má virózu. Takže jsem mu řekla, že tam prostě jet nemůže, že jí uvidí, až se uzdraví. Opáčil, že má dokonalou obranyschopnost organismu a že to nechytne. Přesto jsem mu to nedovolila, a i babička a děda mu říkali, ať nejezdí. Zdálo se, že to přijal. Jenže pak řekl, že půjde běhat, že tam bude tak hodinku. Byl okouzlující, dal mi pusu, usmíval se....a za hodinu volá babička, jestli vím o tom, že je synáček u ní....Spolkla jsem mu to i s navijákem...
Zkrátka, zdá se, že se to stupňuje a já nevím, jestli bych neměla něco udělat, někam se jít poradit....Nevím, jak s ním mám komunikovat, když se ho zeptám, proč se tak chová, jak si myslí, že se cítím, co si myslí, že teď přijde apod., řekne vždycky "nevím". Vůbec se s ním nedá mluvit. Někdy má sice slabou chvilku, nedávno třeba přišel a řekl: "Nikomu to neříkej, ale já tě mám strašně rád." nebo řekne, že se bojí, že nezvládne dobře školu. Asi potřebuje pomoct, ale druhý den už mě zase neguje a všechno dělá po svém.... - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Dnes večer jsem se přistihla, že sedím v křesle a průhledem hlídám dveře....jestli zas neutíká...Vím, že jsem spoustu věcí pokazila, nenašla jsem mu dobrého tátu a teď už je pozdě. Taky někdy vybuchnu a křičím na něj, dostal i pár facek. Ale vždycky jsem ho bezvýhradně milovala, i v době, kdy o nás nikdo nestál. Miluju ho pořád a nechtěla bych teď něco zkazit. Omlouvám se za délku, ale nemůžu nějak spát. Díky, jestli jste dočetla až sem...
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová

Dobrý den, Veroniko,
k tomu, co má Váš syn za sebou (téměř neexistence otce), nyní vstoupil do puberty, kdy jsou děti ještě víc než kdy jindy citlivé na způsob komunikace s nimi a v ní obsažené zprávě, jestli je okolí „bere“, nebo ne. Když si přečtete, co jste napsala, „Nicméně je pro mě nepřijatelné to tak nechat, takže jsem mu řekla, co už je prostě přes čáru, co nebudu tolerovat a dala jsem mu lhůtu, do které to má napravit s tím, že pokud to neuělá, tak to udělám já....“, uvidíte jasně, že toto je komunikace nadřízeného s podřízeným, jehož názor (a potažmo on sám) nemá žádnou hodnotu. „takže jsem mu tam pak prostě uklidila. Jenže to je něco, co on prostě nesnese. Strašlivě zuří, dostane vždycky cholerický záchvat, brečí, křičí, vzteky ničí věci a v poslední době si oblíbil pomstu.“ Je to jeho jediná možnost, jak vyjádřit své zoufalství. Vy víte, jak mu to vadí, a děláte to dál. On zase ví, že Vám vadí nepořádek, a dělá ho dál. Navzájem si nevycházíte vstříc. Vy ale vystupujete z pozice síly, kterou máte vzhledem k jeho závislosti na Vás, on tu možnost nemá, a proto využívá toho jediného, co má k dispozici, nějak Vám škodit na oplátku. Je třeba tenhle kolotoč zastavit a dohodnout se na pro obě strany přijatelném řešení (zde viz stránky www.nevychova.cz, pokud jde o způsob komunikace kniha http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html, celkový přístup i https://www.kosmas.cz/knihy/152706/vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi/).
„Ve škole se razantně zhoršil, zejména kvůli nedbalosti, jakkoliv ve čtvrtletí sliboval, že se bude snažit a napraví si to tam. Takže jsem mu domluvila doučování a omezila jsem mu tréninky z 3x na 2x 2 hodiny týdně (v praxi spíš 3 hod. plus pravidelně 1-2 dny z víkendu turnaj) a když se na konci dalšího čtvrtletí ukáže, že zabral, tak se to zas vrátí na 3 tréninky týdně. Když jsem mu to řekla, tak to chvíli vypadalo, že mě snad zabije a pak se jednoduše rozhodl, jak má ve zvyku, že se s tím prostě nesmíří.“ I toto je jednostranné řešení z pozice moci. Samozřejmě nevím, jak jste s ním komunikovala předtím, než to došlo až sem, ale zdá se, že nejspíš nešlo o společnou snahu přijít na řešení, ale spíše o Vaše požadavky a jeho sliby, které ale nepocházely z něho a tudíž se s nimi neztotožnil.
„Řekla jsem mu pak jenom, že mě to mrzí a že tedy ještě nebude moct chodit sám, když na něj není spoleh.“ Tímto jste mu vzala možnost vše napravit a naučit se zodpovědnosti. Lépe by asi bylo vysvětlit mu, proč opravdu potřebujete, aby Vám zavolal, že to není tím, že byste mu nedůvěřovala nebo si myslela, že není schopen se o sebe postarat, ale že Vy máte strach, jestli je v pořádku, a potřebujete tedy uklidnění v podobě zprávy od něj – a že je to pro Vás tak důležité, že kdyby on na to nepřistoupil (nedělal to), nedokázala byste ho nechávat chodit samotného. A pak byste to vyzkoušeli znovu.
„Takže jsem mu řekla, že tam prostě jet nemůže, že jí uvidí, až se uzdraví. Opáčil, že má dokonalou obranyschopnost organismu a že to nechytne. Přesto jsem mu to nedovolila“ Pokud jste jako důvod udala, že by se mohl nakazit, nebyl to pro něj žádný důvod, jak Vám vysvětlil (věří ve svůj organismus), a tedy z jeho hlediska tento důvod pominul. Když jste mu to přesto nedovolila, udělal to po svém, samozřejmě nevhodně, ale z jeho pohledu omluvitelně. Celkově má zřejmě z Vás dojem, že v něj nevěříte a snažíte se ho ovládat jako malé dítě. Když k němu začnete přistupovat jinak (pomohou Vám výše zmíněné materiály), je podle mě – na základě toho, co o něm píšete – velmi pravděpodobné, že se vše upraví a i když bude třeba stále něco řešit (je to tak ve všech rodinách), budete schopni se domluvit a zůstávat spolu v dobrém. Moc držím palce, aby se to podařilo!

P.S. „Vím, že jsem spoustu věcí pokazila, nenašla jsem mu dobrého tátu a teď už je pozdě.“ Tohle si nevyčítejte, není to žádná Vaše vina, dělala jste vždycky všechno tak, jak jste nejlépe dovedla. Odpusťte si a mějte se ráda!

děti v rozvedené rodině
Dobrý den. Již více než rok žiji s přítelem, je rozvedený a má dvě děti, holčička 7 let a kluk 12. Chlapce má ve své péči, jelikož jeho matka se o něj nebyla schopná postarat. Co vím, tak jej mlátila, řvala na něj, nevypěstovala v něm žádné návyky. Vše se naučil až v rodině přítele, kde žije od svých asi pěti let. Teď jde sice do puberty, nicméně jeho chování prý bylo už dříve stejné jako nyní. Není na něj absolutně spoleh, je neskutečný bordelář, i když je inteligentní, ve škole je to také hrůza. Jako by byl úplný mimoň, ke všemu laxní. Přítel je už apriory vytočen, když mu domlouvá nebo na něj huláká, absolutně to nepomáhá. Teď dospěl do fáze, že se s ním už vůbec nebaví. Přijde mi, že to není ta správná cesta. Mohla bych požádat o radu, čím příteli argumentovat, aby svoje chování změnil, aby to vše bral nějak v souvislostech? Současně bych se chtěla zeptat, jakého odborníka byste mi případně doporučila pro "mladého"? Nechci, abychom se na chlapci nepodepsali ještě nějak víc. Děkuji moc - otázka upravena poradcem
Sylva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sylvo, dejte příteli přečíst knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html.  Můžete se i podívat na www.nevychova.cz. Chlapec si prožil své a potřebuje pochopení a důvěru. Pokud by potřeboval odborníka, tak ne on samostatně, ale muselo by jít o rodinnou terapii. Přeji vám všem, abyste k sobě vzájemně nalezli cestu.
pomočování
Dobrý den,naše holčička má 2a půl roku a již od 2let je bez plen i na noc.Ale ted nevím co se děje malá se mi už týden večer počurává a to se vždy na čurání budila sama a říkala,že chce.Přes den toho moc nevypije ani večer ne.Ted mám strach jestli nená neco s močovým měchýřem nebo je nějak pochlazená.Ptám se jí jestli ju to při čurání nebolí a říká,že ne.Tak nevím snažím se najít nějaký důvod,ale nic mě nenapadá.Nemám třeba zajít k doktorce?Děkuji za jakoukoli radu.
Dadinka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dadinko, pokud Vás nenapadá žádný psychický důvod (nějaká změna, zážitek...), nejlepší bude zajít k doktorce a zjistit, jestli nejde o nějaký fyzický problém. Pokud vás ujistí, že je vše v pořádku, zkuste si nedělat hlavu z toho, že se dcerka začala počůrávat, měla by z Vás cítit klid a důvěru, že je to jen přechodné, a ne tlak na to, aby už toho nechala. Přeji brzký návrat k "normálu".
vztahy v rodině
Dobrý den jsme s otcem své dcery od sebe a žiji už nějakou dobu s přítelem .Dceru mám ve své péči. Můj nynější přítel si myslí že není vhodné aby její otec rozrušoval dceru u zápisu a že by tam neměl chdit jelikož ji to vždy rozruší když jsme spolu dohromady.Děkuji za odpověď
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, snažte se udržovat s otcem dcerky dobré vztahy - v jejím zájmu. Váš přítel Vám může samozřejmě sdělit svůj názor, ale zásadní vliv na vaše vztahy s dcerčiným otcem a na Vaše rozhodnutí by mít neměl. Zkuste sama posoudit, jestli hrozí, že by se dcerka u zápisu nedokázala soustředit, kdybyste tam byli společně s jejím otcem, a pokud byste došla k závěru, že ano, pak to s ním zkuste v dobrém probrat a domluvte se společně na řešení nejlepším pro vaše dítko. Přeji rodinnou harmonii!
dospělé děti se ptají
Dobry den, mam dotaz. Je mi 22 let, mam pritelkyni o 9 let starsi, rozvedenou s malou dcerou. Rodice ji neprijali. Po tom co se dozvedeli o nasem vztahu, donutili me se s ni rozejit. Ze nikdy neprekroci prah naseho domu. U rodicu stale bydlim a uz pracuji. Vidame se dal ale tajne a rodice me hodne hlidaji co delam a kam jdu. Pro oba je to takto hodne stresujici. Mam ale velky stach. Nechci o rodice prijit ale o tom, ze ji mam skutecne rad nechteji ani slyset. Jsem ve slepe ulici. Nevim co delat.
Jirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jirko, jestliže je Vám 22 let a pracujete, nevidím důvod, proč byste se neměl postavit na vlastní nohy a odstěhovat se od rodičů. Pak si můžete žít svůj život přesně tak, jak chcete. S rodiči můžete mít nadále pěkný vztah, navštěvovat je. Pokud se cítíte dostatečně zralý na vážný vztah s ženou a jejím dítětem, nepotřebujete se schovávat za rodiče a využívat jejich servisu. Jestliže jste na nich dosud závislý, Vaší přítelkyni a její dcerce by vztah s Vámi nebyl k dobrému. Rozmyslete si, co v životě chcete, co chcete zrovna teď a jaký to bude mít dopad na další zúčastněné osoby (Vaši rodiče už ale o Vás nerozhodují, jste plnoletý a pokud pracujete, tak zřejmě i finančně nezávislý; jakýmkoli svým rozhodnutím o rodiče nepřicházíte, a i kdyby Vás chtěli takovým způsobem manipulovat, nemusíte se nechat - časem se jistě vztahy urovnají, pokud budete jednat s láskou), a podle toho se rozhodněte. Vztah založený na strachu nemá budoucnost - kde je strach, nemůže být láska. Přeji Vám sílu k dospělému konání!
batolata
Dobrý den,
máme ročního chlapečka, je hodně veselý a živý, rád si s námi hraje, ale najednou nás s přítelem začal bít rukou a potom i kladívkem od dřevěného zatloukadla. Když jsme se mu snažili dát najevo, že se nám to nelíbí a vysvětlovali, že to nesmí, tak nás bil dál a směje se tomu. Nevím, jestli si testuje naše hranice nebo čím to může být. Ani mě nenapadá, kde by to mohl vidět. Je pravda, že ho některé větší děti občas maličko trápili, ale jen tím, že ho třeba valchují nebo do něj strčí a nebo mu seberou hračku, ale z toho si nikdy nic nedělal a určitě ho nikdy žádné dítě neuhodilo. Hlavně nerozumím tomu, proč nás bije, když si s ním hrajeme. Zkoušela jsem se zlobit, dělat, že pláču, protože mě to bolí, nevšímat si ho nebo ho dát do ohrádky a stejně to udělal znovu. Jsme z toho oba vyřízení, nevím, jestli s ním nemáme jít k nějakému psychologovi, jestli je s ním všechno v pořádku, aby nebyl třeba časem zlý i na děti. K dětem se zatím chová moc hezky. Děkuji.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, je to v tomto věku úplně "normální", reagujte přirozeně, nehrajte žádná divadélka, prostě mu řekněte, že se vám to nelíbí a nepřejete si, aby to dělal, můžete mu zachytit ručičku dřív, než to udělá, vysvětlit, že kdyby to dělal dál, přestanete si s ním hrát, protože vás to bolí, a pokud by pokračoval, prostě odejít. Nečekejte, že to zázračně zafunguje a příště už to nezkusí. Zkusí. Postupujte stále stejně, je to jen přechodné období, brzy si najde jinou zábavu :). Přeji spokojenou rodinku!
nadané děti
Dobrý den.
Synovi byly v září 4 roky. Už umí všechna čísla do 100 a chce se učit už i trojciferná, ale řekla jsem mu, že se to naučí až ve škole. Když ho to ale nenaučím já, tak si to stejně zjistí od tety nebo od babičky. Jim už jsem taky zakázala ho to učit. Umí také celou abecedu vč. písmen s háčkem, ale nejsem si jistá, zda ho to učím správně, aby mu to potom nevadilo při čtení. Např. B má vyslovovat jako [b] nebo jako [bé]? Stejně tak L má vyslovovat jako [l] nebo jako [el]? Y jako [ypsilon] nebo jako [tvrdé y]? Z jako [z] nebo jako [zet]? Ptala jsem se na to paní učitelky ve školce a dostala jsem pouze nadat, že ho v tomto věku písmena učit nemám. Ale já ho opravdu nenutím, jeví zájem sám. Na druhou stranu vůbec nechce kreslit nebo vymalovávat, radši řekne, ať mu píšu čísla, že je bude číst. Nechci ho nutit malovat, když ho to nebaví, ani mu zakazovat čísla a písmena, když má o to sám zájem...
Děkuji za odpověď.
Jitka
Jitka Dohnalová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jitko, písmena vyslovujte "b", "l", "y", "z" atd. Pokud je Váš syn nadaný, bylo by dobré uvažovat již nyní o tom, jaké možnosti pro jeho rozvoj ve svém okolí máte, pokud jde o povinnou školní docházku. Jestli máte možnost mu najít školu, kde umějí s nadanými dětmi pracovat a mají na to prostor, pak není nejmenší důvod synovi bránit v získání jakýchkoli vědomostí, kterých si sám přeje nabýt. Naopak. Pokud ho ale dáte do běžné školy s běžným přístupem, připravte se na pravděpodobnost nějakých potíží - syn se může buď nudit a na školu, v horším případě vzdělávání vůbec, zanevřít, nebo si tam najde jinou zábavu, která se nebude líbit učitelům... A to i v případě, že by se odteď už nenaučil vůbec nic dalšího, což je  beztak nereálné. Můj názor je: nezakazovat se učit, odpovídat na dotazy, hledat vhodné možnosti pro budoucí nástup do školy (pokud nebude sociálně nebo emočně nezralý, dala bych ho v tom školním roce, kdy mu bude v září šest, neodkládala bych to o další rok jen kvůli těm pár dním). Přeji hodně radosti se synkem!
žárlivost
Syn 3roky prestal uplne poslouchat, zacina delat naschvály, zacina tahat 4mes.brasku za nohy, všechny hracky si privlastnuje. Nepomahaji domluvy, vysvetlovani, placnuti přes zadek.Jak mu mam nastavit jasne hranice? Nechce se drzet za ruku, ale je schopny vběhnout do silnice, uz nevim jak mu to mam vysvetlit.Dekuji
Ewa34
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ewo, synek reaguje na narození sourozence, potřebuje Vaše pochopení a (kladnou) pozornost, přečtěte si prosím mé dřívější odpovědi na toto téma.
problémový učitel
Dobry den,resime otazku zmeny skoly. Syn jen ve 2.tride.Ma novou pi.ucitelku.Dle meho je velice nezkusena a bohuzel je to znat.Je hodna a ma deti rada, nijak jim neublizuje ale bohuzel jim podle me nedokaze nic predat.Nyni se nam stalo, ze spravnou odpoved v testu synovi nepocitala s tim, ze si v hodine rikali neco jineho.Dale jim pry behem VV a PV pousti na interaktivni tabuli pohadky (naposledy pry Sam doma).Z toho jsem byla zdesena.Na vanocni besidce syn nedostal darek ktery jsme mu tam dali a pani ucitelka reagovala stylem, ze ve skole smutne nevypadal, ze ma od 16h prazdniny a druhy den dulezitou zkousku (studuje a dost casto se na to vymlouva, ze nema na nic cas).Je to velice ve zkratce shrnute.Pred Vanoci po afere s reakci pi.ucitelky jsme meli schuzku i s reditelkou ale nepomohlo(ucitelka je jeji dcera).Rozove citim, ze je to na zmenu,ale nechci mu ublizit.Mluvime s nim o zmene.Byli jsme se divat v nove skole a vyuka se neda srovnat.Ma tam i kamarady.Prosim o Vas nazor.Dekuji
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, s tímto rozhodováním Vám nemohu pomoci - veškeré potřebné informace máte (na rozdíl ode mě) Vy, stačí, když dáte na svůj instinkt, který Vám říká jasně, co udělat. Věřte mu. Držím palce.
problémy s jídlem
Dobrý den,

Moje dcera ( 2,5 roku ) odmítá jíst maso. Ale předtím ho jedla, pak se něco stalo a už tak cca půl roku ho nejí.Jediný, co sní je, když upeču sekanou a nebo lasagne s mletým.Ale ani když ho nakrajím na malé kousky do omáčky, tak to hned vyplivne. Jinak miluje mléčné výrobky, sýry, zeleninu jen vařenou, vajíčka jí míchaná a snažím se jí dávat luštěniny, ale to sní jen polívku, že je to rozmixovaný. Tak se chci zeptat, jak moc vadí, že nejí maso? S tím, že jednou týdně sní tu sekanou.
Děkuji moc a krásný den
Denisa Veselá
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, na to jsou různé názory, můj je takový, že když jí to ostatní, maso nepotřebuje vůbec.
večerní usínání
Dobrý den, mám chlapečka 2,5 roku a spí se mnou v posteli. Před rokem jsem přestala kojit v noci a velmi těžce jsme ho naučili spát s tatínkem beze mě. Po nějaké době (dovolená bez otce, nemoci) se vše vrátilo a malý s tatínkem už spát nedovedl a celé noci proplakal. V květnu čekáme miminko a já teď nevím, co dělat. Mít obě děti u sebe?Nebo nutit spát malého s tatínkem, i když nechce?Nebo ho uspat v dětském pokoji a nechat ho tam samotného?Vyplakat ho nenechám. Děkuji moc za radu.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, pokud máte širokou postel a nevadí Vám mít děti u sebe, je to to nejlepší, co pro ně můžete udělat. Pokud jste s tím vnitřně v pohodě. Přeji šťastnou rodinku!
batolata
Dobry den, rada bych se zeptala na vasi zkusenost, pripadne poprosila o radu. Vyhrali jsme zajezd na 10 dnu mimo CR. Mame 3,5 a 1,5 lete syny. Jelikoz s muzem nemame temer zadny cas pro sebe, 2 roky jsme nemeli dovolenou a detmi milovana babicka (kterou ale vidaji 1x za mesic) nabidla hlidani, rozhodli jsme se jet. Starsiho syna jsme dobre pripravili a zvladl to skvele, ani mladsi pry nezaplakal, parkrat se pry jen po me zeptal, ale jinak ok . Dnes jsme prijeli. Starsi se hned bezel privitat, ale mladsi v naruci dedy a nasledne babi jen na me vazne valil oci, nechtel pochovat, odstrkoval mne, vylozene odmital kontakt se mnou. Muze prijal jako vzdy. Se synkem jsem mela velmi uzkou vazbu, verim, ze ale ne zavislost, zdrave pouto mama dite rekla bych. Ublizila jsem mu? Zapomnel? Nebo naopak nezapomnel, ale citi, ze jsem ho opustenim zradila a to si zapsal do srdce i hlavy? Casto jsme volali, aby chlapci slyseli nas hlas, navic, to ze zustali spolu jsme brali jako podporu jeden druheho.
Alice
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Alice,
je to jeho reakce na Vaši nepřítomnost, ale nejlépe toto krátké období překlenete tak, že si nebudete nic vyčítat, nebudete se strachovat o váš vzájemný vztah ani o synkovu psychiku (to všechno je přirozené a pochopitelné, ale kontraproduktivní), nebudete si brát osobně, že k tatínkovi chce a k Vám ne. Pomozte mu tím, že budete láskyplná, klidná a dovolte mu, aby se Vám přiblížil, až se na to bude cítit.  Věřte, že se to brzy "utřepe", nebuďte jako na trní, jestli už tentokrát Vás přijme nebo ještě ne, nebuďte smutná atd. Prostě se soustřeďte se na vyzařování lásky z Vašeho srdce směrem k němu a na nic jiného nemyslete. Prošla jsem si něčím podobným se svým synem, byl už starší, ale odjela jsem na delší dobu, takže výsledek byl stejný. Bude to zase dobré, uvidíte. Hlavu vzhůru :)!
nástup do školy
Dobrý den, paní magistro,

rád bych se zeptal na Váš názor na případný dřívější nástup dítěte do školy.

Dcera je narozena v únoru 2010, tudíž by podle zákona měla nastoupit do školy v září 2016 (nepletu-li se). V současné době žijeme už třetím rokem ve Španělsku, kde dcera rok navštěvovala klasickou školku a nyní už druhým rokem chodí do místní státní školy a absolvuje něco, co bych do češtiny přeložil jako předškolní výuku. Je to program pro děti od 3 do 6 let, probíhá už v budově základní školy a celkově je organizací a obsahem výuky daleko více blíže škole než školce. V létě 2015 se vracíme zpět do Čech a dcera by podle mého názoru měla rovnou nastoupit do školy, i když to bude o rok dříve než podle zákona, prt. klasická školka v českém pojetí pro ní nejspíše bude krokem zpět nebo minimálně setrváním na místě.

Jaký je Váš názor? Jaké je případně potřeba podstoupit kroky, aby byl tento dřívější nástup možný?

Ještě bych snad měl dodat, že co se jazyka týká, dcera hovoří zcela bez problémů česky (španělštinu ovládá na velmi solidní úrovni a ve škole začali také se základy angličtiny)

Děkuji za Váš názor,

Michal
Michal
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michale, důležité je, jestli je dcera zralá pro to, co ji v českém školství čeká. Pokud ano, pokud jste přesvědčeni, že je připravena, potřebujete doporučení pedagogicko-psychologické poradny a můžete jít k zápisu. Pokud jde ale jen o to, že už absolvovala nějakou školní přípravu, a jen proto byste ji dávali rovnou do školy, nedělala bych to, i u dětí s výraznou intelektovou vyspělostí je ještě třeba vzít v úvahu ostatní aspekty (sociální, fyzické...). Držím palce, aby rozhodnutí, které padne, dcerce jen prospělo.
večerní usínání
Dobrý den, mám 27 měsíčního chlapečka a nechce usínat sám, musí mi držet ruce, nejraději má při usínání v posteli mě i manžela a jsme tam třeba hodinu. Nyní se nám ještě narodila holčička a já jsem opravdu nešťastná a nevím, jak ho naučit usínat samotného. Navíc nyní opravdu nevím, zda uspávat syna nebo dceru, lítám od jednoho k druhému. Děkuji za radu
Oli
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Oli, zvážili jste společné spaní? Váš chlapeček je ještě malý, aby usínal sám (pokud zrovna není tak založený), miminko Vás také potřebuje... Některé rodiny spí pohromadě a prý se tak vyspí nejlépe. Navíc to utužuje rodinnou harmonii. Pokud je to pro vás nepřijatelné, rozdělte se s tatínkem, ať je každý z vás s jedním dítětem. Dejte si pozor na to, abyste toho staršího nevnímali jako "velkého" - je pořád malinký a pořád vás potřebuje. Přeji hodně rodinné radosti!
strach z odloučení
Dobrý den, mám 16 ti měs. syna a 1x týdně ho dávám na 4 hod. do baby clubu do skupinky 4 dětí, kde se jim plně věnuje kvalifikovaná chůva. Zatím tam byl 3x a při mém odchodu plakal.Chůva mi sdělila ať odchod neprodlužuji,že pak je to pro dítě ještě horší, takže syna předám a jdu rychle pryč. Když si pro synka přijdu, syn mě v první chvíli jakoby ignoruje a jde ke mě až po chvilce. Naposledy když jsem ho vyzvedávala začal litostivě plakat, vycitila jsem jak moc je rad ze jsem přišla a jak moc smutno mu bylo. Přitom chůva tvrdí, ze je syn v pohodě, hraje si atd. Zajímalo by mě proto:Je dítě v 1,5 roce zralé na odloučení od matky? Dělám dobře, že ho tam dávám?Dělám to hlavne kvůli němu,protože se tam učí samostatnosti, má tam plno zajímavých hraček,ale hlavně žena která se jim věnuje dělá tuto práci s láskou a chce děti hodně naučit. Měla jsem v plánu dávat syna do baby clubu 2x týdně, ale bojím se abych nějak nenarušila náš vztah, který by měl za následek změnu jeho chování. Děkuji.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, myslela jsem nejdřív, že tam syna dáváte proto, abyste si mohla dopřát nějakou aktivitu, která je důležitá pro Vaše duševní/fyzické zdraví, což je určitě důležité. Jestli to ale děláte "kvůli němu,protože se tam učí samostatnosti, má tam plno zajímavých hraček,ale hlavně žena která se jim věnuje dělá tuto práci s láskou a chce děti hodně naučit", tak to mi přijde v 1,5 roce poněkud přehnané, když to dítě samo nechce. Některé dítě na takové odloučení být zralé může, to vaše evidentně není. Možná v tom jeho smutku hraje velkou roli to, že ho tam nedáváte proto, že musíte, ale proto, že chcete - z čeho jste nabyla dojmu, že nějaká cizí žena, která chce 1,5leté děti hodně naučit(!), je pro něj lepší než Vy, jeho maminka? (Nebo se jedná o výuku angličtiny? V tom případě pokud ta žena není rodilá mluvčí, může spíš nadělat škodu...) Samostatnosti se může učit dítě, které se cítí bezpečně - a to je v tomto věku nejspíš v dohledu maminky, od které se pouze chvílemi samo odpoutává na tak dlouho, jak snese, a pak si k ní zase přichází pro "dobití" pocitu bezpečí. Osobně se domnívám, že čtyři hodiny v kuse je v tomto věku (zvlášť při určitém založení dítěte) skutečně příliš. Myslím, že hodina by stačila, když už to musí být. Máte pochybnosti, naslouchejte si - držím palce!
nemluví s dospělými
Dobrý den moje dcera (3) roky vubec nemluví s cizími lidmi , prosim poradte mi co s tím mám dělat
Natalie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Natalie, proč by dítě ve třech letech mělo mluvit s cizími dospělými? Respektujte to, že zatím nechce, nenuťte ji. Až k tomu dozraje, půjde to. Přeji radost z dcerky!
příchod sourozence
Dobry den, Vase nazory jsou mi blizke (i kdyz ne vzdy se mi podari se takto chovat..) a chtela bych poradit ohledne me 3-lete dcerky ( ted v prosinci 3r). V zari nastoupila do skolky, kam se moc tesila (chodi tam i jeji starsi braska). Prvni den sla s usmevem, ale pry plakala, pocurala se a nejedla. Druhy den uz s placem, plakala i potom odpoledne, tak jsem ji uz nechala doma. Jsem na materske, v lete se nam narodilo mimiko (nyni je mu pul roku). Braska mel nastup do skolky taky tezky, sel ve 3,5 letech, plakal rano nekolik mesicu, ale mela jsem z nej pocit, ze celkove se mu tam libi, ze to jen rano zkousi, tak jsme to nejak vydrzeli. Nyni se mu rano sice nikdy nechce, zkousi to na me, ale je tam spokojeny (sam rika). Premyslim, zda to zkusit s dcerkou uz ted na jare, bylo by ji 3 a 1/4, nebo to nechat az na zari. Rika, ze tam nechce, cekam, ze tam bude asi zase nejaky cas plakat, ale na druhou stranu vidim, jak se doma bez brasky nudi.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
...
příchod sourozence
2. Deti ma rada, v kolektivu nema problem, je pratelska a komunikativni, ale vadi ji cizi dospeli (nechce s nimi vubec mluvit) a cizi prostredi. Taky se zacala po narozeni miminka obcas pocuravat, a kdyz je ve stresu, stava se to dost casto. Po narozeni miminka se oba starsi vice drzi doma (i braska, ktery bezne od 3 let rad jezdil i na tyden k prarodicum, nyni skoro v 5ti letech nechce nikde jinde spat nez doma.) Pres den je u prarodicu rad, (i dcerka), ale na noc chce byt s nami. Dcera se me taky zacala vic drzet, i kdyz v lete uz byla taky nekolik noci pryc, ted nechce. Mam ji zkusit dat do skolky uz ted, aby se vic osamostatnila, nebo pockat do zari? S tim spanim u prarodicu mam asi pockat, az zase sami budou chtit, nema cenu je moc presvedcovat nebo nutit, co myslite? Jinak miminko maji oba radi, i kdyz na dcerce je znat, ze trochu zarli. Dekuji za Vasi odpoved.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, mně se taky nedaří vždycky se chovat podle svého přesvědčení :) - únava a emoce udělají své, důležité je vrátit se k té cestě, kterou chceme jít, jak nejdříve to jde. Na základě toho, co píšete, bych dcerku ještě nechala doma. Dělejte vše tak, jak to cítíte. Přeji spokojenou rodinku!
problémový učitel
Dobrý den, mám syna, čerstvě 4 roky. Je velice šikovný, moc dobře mluví a povídá, pomáhá mi doma i na zahradě s různými činnostmi, ale nechce a má přímo odpor k jakékoliv výtvarné činnosti a i obyčejnému kreslení. Neumí držet tužku, prostě se to nechce naučit. Od září chodí do školky, teď si učitelka začala stěžovat, že není žádný pokrok. Nevím, jak ho přimět se to naučit, máme doma spousty pastelek, omalovánek a nic nezabírá. Já před ním kreslím, malovala jsem mu od mala a teď jsem trošku zoufalá, že už je přeci jen velký a toto vůbec neovládá. Moc často se nevzteká, sice mu některé věci déle trvají, jako oblékání, ale tohle odmítne, že to dělat nebude a ať si malujeme sami, že ho to nebaví. Děkuji za radu. Jana
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, nevím, jestli Vám můj pohled pomůže - já bych ho nechala být, je prostě jinak zaměřený a v čerstvých čtyřech letech opravdu nemá "povinnost" umět držet tužku. Skoro to vypadá, že paní učitelka by ráda vykázala pokroky pod svým vedením, nebo že snad vůbec neví, že různé děti se vyvíjejí různě. Já bych ho nenutila - malujte si sami :).  Představte si nějakou činnost, která by vás vůbec nebavila, a proto jste se ji nikdy ani nesnažila naučit (pro mě by to bylo např. montování motoru auta nebo box), a že Vás někdo pořád nutí, abyste to dělala a vykazovala v tom pokroky. Nereagovala byste podobně jako synek? :) Možná máte už teď starost, jestli obstojí později ve škole - ale nikde není psáno, že v pěti, šesti letech se tužku držet nenaučí a nebude schopen nic napsat. Prostě 1) se vyvíjí 2) má jiné zájmy než kreslení. Přeji hodně radosti a tolerantnější paní učitelku.
zlozvyky
Koušu si nehty už od asi 5 let(nevím kolik mi bylo přesně),teď je mi 12 a pořád si je koušu.Dříve jsem si je lakovala,protože ta chuť byla né moc dobrá.Ale teď nemám na to moc času.Chtěla jsem skusit gelové nehty(né moc dlouhé,tak akorát aby to zakrylo normální nehty).Sestřenice se to díky tomu odnaučila.Myslíte že by mi to také pomohlo?
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, nemohu vědět, jestli by ti to pomohlo, asi by to chtělo vyzkoušet? :) Když se poradíš s maminkou, třeba spolu vymyslíte, jak ti pomoct. První krok, tedy chuť s tím něco udělat, máš za sebou, věř tomu, že tvoje vůle zmůže hodně - třeba časem nebude potřeba ani nehty lakovat a dokážeš sama sobě říct Ne. Další krok je, uvědomit si, ve kterých situacích tě to nutí si nehty okusovat - a na ty situace se zaměř a zkus vědomě to kousání nahradit nějakým jiným, neškodným pohybem nebo změnou činnosti, případně myšlení - jestli ti v té chvíli třeba něco vadí, tak to změnit, aby ses cítila dobře (místo toho, aby sis začala kousat nehty). Držím palce, aby se ti nad tím zlozvykem podařilo zvítězit!
batolata
dobry den chci poradit z vychovou ročni ho chlapecka, porad se bezduvodne vzteka, leze kolem nabytku, když papa takse v židličce zveda a skoro leze po stole a vůbec neposloucha, občas ho placnu přez ruku a on nic akorát se mi vysmeje, tej jsem ho zacala davat do postilky když se začne vztekat a řeknu mu až se uklidni tak pujde ven ale to neplati furt řve a přitom nemá důvod, ma vztekly zachvaty nemůže byt třeba nemocny?
verca
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Verčo, Váš chlapeček je úplně normální zdravě se vyvíjející dítě.Chce poznávat svět a Vy mu to buď neumožňujete, nebo mu v tom dokonce bráníte. Potřebuje, abyste pro něj měla pochopení. Přečtěte si prosím třeba mé rady v kolonkách "univerzální odpověď", "batolata", "období vzdoru"... Mějte vždy na paměti, že dítě se nikdy nevzteká bezdůvodně, to jen my dospělí nejsme vždy schopni si uvědomit, co mu vadí, a připadá nám z našeho dospěláckého pohledu, že žádný důvod nemá. Zkuste ho neplácat a nedávat "do vězení", ale vcítit se do něj a společně s ním se dobrat podstaty problému a ten řešit (případně příště mu předcházet). Přeji hodně radosti se synkem!
dospívající děti
Dobrý den, je mi 17 let a rodiče mě neradi pouští někam dál než je 20km..Nikdy sem nebyla na žádné diskotéce ani nic jiného. Nedávno sem jim řekla že bych ráda byla s přítelem na silvestra a hned z toho byl problém. Nikdy mě nikam večer nepustili musela sem být v čas doma proto prosím o pomoc. Jelikož žiju v pěstoucké rodině tak to mám těžší. Přítelova maminka byla ochotna se domluvit s mou babičkou ale to nebylo možné protože babička to odmítla. Sme od sebe s přítelem 130km..babičce nevadí to že se vídáme ale to že bych u něj měla spát a nevrátit se domů. Prosím o pomoc.
Michala
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michalo, vydržte do svých osmnácti let, je to už za chvilku a budete pak za sebe právně zodpovědná. Rodiče (i babička) se snaží Vás svými zákazy chránit, a i když máte pocit, že není před čím, důvěřujte jejich životní zkušenosti. Přítel může přijet za Vámi, můžete se vidět přes den a těch pár měsíců už to vydržíte - pokud by to byl z jeho strany problém, nesvědčilo by to o přílišné hloubce jeho citů k Vám. Přeji hezký závěr roku a plnou náruč trpělivosti!
večerní usínání
Dobrý den, Markéto. Prosím o radu ohledně usínání šestiletých dvojčat. Máme dvě holčičky, které mají společný pokoj. Chodí spát v devět večer, ale neusnou před půlnocí. Uspáváme je střídavě s manželem a po pohádce, zhruba po půl hodině odcházíme. Pak jako když ožijí, začnou skákat a blbnout. Přicházíme je upozornit, ať toho nechají a spí. To trvá každý den témeř do 12 ti hodin. Sousedi jsou z nás už na mrtvici a my také. Navíc ráno pak zaspíme do školky. Příští rok nás čeká škola, tak mám z toho hrůzu již dnes. Děkuji za rady. Lucie
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, vyzkoušeli jste už nechat je, ať jsou vzhůru jak dlouho chtějí, a nechodit je upozorňovat, ať spí? Zkuste se s nimi domluvit, že mohou zůstat vzhůru, když se jim ještě nechce spát, a objasněte jim, jaké máte potřeby vy, tedy např. že po deváté hodině už se v každém bytě lidé ztiší, aby se navzájem nerušili, takže potřebujete, aby to i ony respektovaly. Je tu možnost, že je baví v podstatě to, jak reagujete a že jste bezmocní a chodíte za nimi a že si vás ještě takto navíc užívají, nebo jim může vadit, že je nutíte k něčemu, na co se ještě necítí a tím, že jsou dvě, troufají si to nerespektovat jen proto, aby respektovaly. Naomi Aldort je známá tím, že doporučuje nechat děti usínat, kdy chtějí, i kdyby měly usnout někde po bytě a být pak přeneseny. To nemusí vyhovovat každému rodiči - je ale třeba se s dětmi domluvit, jak to udělat, aby byly splněny potřeby všech zúčastněných (např. vaše potřeby jsou asi mít čas taky pro sebe a ráno nemuset děti tahat z postele - což se dá zařídit i jinak než příkazem "okamžitě spát!"). Možná bude trvat, než se podaří ty potřeby skloubit, ale proč to nezkusit nyní jinak, když starý způsob nefunguje? Držím palce, ať se to podaří brzy.
odlišnost
Dobry den,pokud si dite neprojde separacni uzkosti,co to znamena pro jeho osobnost?a pro jeho vztah k matce?dekuji
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, pokud separační úzkost v určitém věku dítěte chybí, může to být příznakem nějakého problému. Separační úzkost dokazuje, že dítě si k pečující osobě vytvořilo vztah. Pokud se tak nestalo, mohou být příčiny různé; jestli ale nepozorujete žádné významné odchylky v chování dítěte nebo jeho vývoji, jestli vám dítě projevuje náklonnost, je možné, že možná jen domnělou absenci separační úzkosti přeceňujete. Hlavní je, jaký máte pocit ze vzájemného vztahu a celkového prospívání dítěte. Máte-li pochybnosti, můžete vyhledat dětského psychologa a probrat to s ním. Přeji klid v duši!
batolata

Dobrý den.
S manželkou bychom se vás chtěli zeptat, jak řešit problém s naším dvouletým synem. Tento problém nás velmi trápí.
Náš syn (Štěpán) je starý 2,3 roku a myslíme si, že u něj začalo období vzdoru. Štěpán se většinu času projevuje jako hodně živé, radostné dítě. V poslední době se občas stává, že se dostane do hysterického stavu. Do toho stavu se dostává občas když mu chceme s něčím pomoci a on to chtěl pravděpodobně udělat sám (náhodně, jindy s pomocí nemá problém) a nebo vůbec neznáme příčinu. Během toho stavu opakuje stále dokola chceš, nechceš (mluví o sobě ve třetí osobě).
Příklad s nechtěnou pomocí: Otec začal sundavat boty, Štěpán si je pravděpodobně chtěl sundat sám. Opakoval sám sudá boty, táta sundá boty. Moje reakce na sám sundá boty byla dobře, sundej si je sám, začne křičet táta sundá boty. Moje rekce dobře sundám ti je, začne křičet sám sundá boty. Není z toho východisko, nevím jak situaci ukončit.
--- pokračování dále ---
David
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
--- Pokračování ---

Není z toho východisko, nevím jak situaci ukončit. V tomto případe jsem mu je pak sundal násilím, protože se začal dávit a chtěl jsem to nějak ukončit. Tento případě se stává náhodně, u věci se kterými mu předtím nebo potom nevadí když mu pomáháme.
Druhý příklad kdy nevíme důvod: sám se rozhodne že něco chce a když mu to umožníme (podáme), tak začne křičet že to nechce. Dáme to pryč, ale začne křičet že to chce. Následující scénář je podobný jako v prvním případě.
Nebo sedím u něj na posteli a řekne 'Táta půjde pryč'. Řeknu 'OK, tak já jdu'. On na to: 'Táta tady bude' a už pláče. Řeknu 'Dobře, tak já tady zůstanu' Atd..
Zpočátku se mu snažíme vyhovět, ale jelikož to nemá žádný účinek, tak ho necháme než přestane sám, většinou ho zaujme něco jiného. Je schopný takhle brečet i hodinu. Jsme už z těchto situací zoufalí, jelikož nechceme aby se trápil a bojíme se aby naše postupy na něj do budoucna neměly špatný vliv.
Mate pro nás nějakou radu?
Děkuji David
David
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Davide, synek může být sám rozpolcený, možná má na jednu stranu potřebu si potvrzovat, že má na svět okolo sebe vliv, na druhou stranu si to třeba potvrzuje i "navzdory" sám sobě, tj. vyžadováním něčeho, co vlastně ve skutečnosti nechce, a nakonec se do toho sám tak zamotá, že je z toho v afektu a ani už si nemusí uvědomovat, jak to vůbec vzniklo. Můžete zkusit těmto stavům předcházet tím, že nezačnete sundavat boty, ale zeptáte se "Mám ti pomoct, nebo si sundáš boty sám?", to dost často stačí; když se k něčemu rozhodne a pak chce po vás to druhé, zeptejte se "Opravdu to tak chceš? Opravdu ti mám pomoct/si je chceš sundat sám?" - tím mu dáte šanci rozmyslet si, jestli opravdu chce to, co říká. I tak se připravte na to, že k těmto situacím může dál docházet - mám stejnou zkušenost se svou dcerkou, která si prošla stejným obdobím, takže vás mohu uklidnit zkušeností, že to časem samo přejde :).
jiný dotaz
Dobrý den mám přítele je mu 16 a mě je 17 a nedokáže se dohodnout s mámou a mají mezi sebou problémy, které on už nezvládá a chtěl by se od ní odstěhovat. Moje máma mu dovolila být u nás se vším souhlasila, protože ho má ráda a nedělalo by jí problém kdyby u nás teda bydlel tak jsem se chtěla zeptat jestli to je zákonem dovolený nebo musí čekat do 18. Děkuji :)
Terka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Terko, já nejsem právník, zeptejte se odborníka.
pomočování
Dobrý den, naší dceři budou za pár dní 4 roky a stále má v noci mokrou plínu. Přes den žádný problém nemá, ani při odpoledním spaní. Začala jsem ji v noci, než jdu spát, dávat vyčůrat, ale stejně má ráno plínu počůranou. Doktorka nám řekla, že do pěti let se to neřeší. Máme tedy ještě počkat nebo už zkusit třeba enuretický alarm? Děkuji.
Petra D.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, zkoušela jste na noc plenu dát pryč? Jestli ne, zkuste to, třeba je to jen spoléhání na plenu a když nebude, mozek si řekne, že počká do rána. Pokud jste to už zkoušeli nebo vyzkoušíte a bude se počůrávat dál, není třeba to ještě hrotit. Důležité je, jak se cítí dcerka, jestli ji to počůrávání netrápí. My jsme alarm nasadili ve čtyřech a půl letech, protože nám to vadilo všem, i synovi.
večerní usínání
Dobrý den, mám problem s 8 letým synem. Trvá to cca 3 neděle, nechce vůbec spát a již 2x opravdu celou noc nespal. Nic nezabírá, byla jsem i u dětského doktora, nasadili jsme Sedalii( homeopatika). Nejhorší je, ze když nemůže usnout zvraci!! Což se stane tak 3x do tydne, říká, ze měl i několikrát spatny sen. Nevím, zda je to od špatných snu, ale už se vynervuje jen tím, ze jde do postele, samozřejmě jsem s nim po celou dobu u postele, ale i tak porad dokola mluví, ze nemůže usnout, když mu řeknu, ze at to zkusí, tak začne mít záchvaty kašle a začne zvracet, což se mu stane i kolikrát, když nakonec usne a pak se po 10 minutách probudí , začne kašlat a zvraci. Je to opravdu náročné, mam jeste 7 měsíčního syna a jsem k smrti unavená!! K psychologovi docházíme ohledně synové diagnóze ADHD, ale toto jsem jeste s paní doktorkou neřešila. Syn určitě nemá nervy ze školy, je chytrý a problémy s učením nemá ( kromě horšího soustředění ), což ale děti s ADHD mají. Prosim o radu, jak dál. Dekuji
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, asi jste synovi zajistila veškeré podmínky pro dobrý spánek, ale pro jistotu (cituji z http://www.dr-rudolf-zemek.cz/celostni-medicina/o-nespavosti)- "spát se má ve vyvětrané a dobře zatemněné místnosti v níž neblikají žádné kontrolky a kde jsou všechny elektronické přístroje vypnuté. Podložka, na níž se spí, nemá způsobovat nijaké bolesti zad ani jiné potíže, jako jsou třeba alergické ekzémy a podobně. Tím pádem přijde i na výběr povlaků, v nichž a pod nimiž se spí. Nemají alergisovat ani způsobovat statickou elektřinu, která se v noci při manipulaci s přikrývkami ve tmě zviditelňuje jiskřením. Přikrývky mají mít subjektivně optimální tloušťku, nemá být pod nimi ani chladno ani horko.

V posteli se nemá (dlouho) číst a nemá se sledovat televize. V posteli se nemají řešit pracovní problémy. Je dobré „vypěstovat si reflex“, že ložnice a postel je jenom na spaní. Stěny ložnice nemají být vymalovány křiklavými barvami, nemají tu být čerstvé květiny.

Ke stravě. Poslední jídlo se má sníst (příbor odložit a talíř odstrčit) pět hodin před ulehnutím. Před spaním se nemá pít černá káva, kokakola, nemá se kouřit ani pít alkohol.  A nemá se ani intenzivně sportovat. Při nechtěném nočním probuzení raději nesledovat hodiny, snažit se nevztekat a nezačít řešit organizační nebo existenční problémy."
Zkuste odstranit tlak na to, aby syn usnul. Navoďte pocit, že je jedno, jestli usne hned, za chvíli, nebo až za několik hodin. Domluvte se, co může dělat, když mu nepůjde usnout (doporučuje se nějaká monotónní nepříliš záživná činnost), ať ví, že nemusí ležet v posteli a povinně se pokoušet usnout. Další možnost je použít techniku usínání, jak je uvedená zde:

http://viziebosorky.wordpress.com/2012/10/20/technika-usinani/. Je třeba vytrvat a nevzdat to předčasně s tím, že to nefunguje - protože to funguje, ale zezačátku až po delší době (hlavně se nesmí začít myslet na něco jiného). Také tyto kapky mohou pomoci (tak to i podávejte, že napomůžou, ale ne že zaručí - aby syn nebyl zklamaný, že to "nefunguje", když hned první večer neusne): http://www.stesti-zdravi.cz/bachovy-esence/rescue-kids-10ml-kapky-pro-deti/. Myslím, že nejdůležitější je teď odstranit strach z toho, že neusnu - čili nesmí přicházet tlak ani od vás, ani od něj samotného, zkrátka se přenastavte tak, že na tom zas tak nezáleží. Mohlo by také pomoci zjistit, jestli jeho nespavost nemá nějakou psychickou příčinu jako např. špatné snášení příchodu mladšího sourozence, nebo jiný důvod - které by pak bylo dobré vyřešit. Přeji Vám i synkovi klidnější noci!
sdělování pocitů
Dobrý den, mám 4 letou dceru která je v poslední dobe naprosto nesnesitelná. máme ještě rocní dceru.Se starší si nevím vůbec rady, je drzá, odsekává, obcas po dědovi hodí autíčko, misto pozdravu vyplazne jazyk. když se ji někdo zeptá jak se měla třeba ve školce tak jen něco odsekne. většinou je takhle drzá na prarodiče nebo naše kamarady. ve školce problém není, tam se chová slušně, spíš se tam drží vzadu, ikdyž kamaradky tam má. prarodiče by ji vlasek nezkřivili ale děda ji například minule řekl at už za nim nejezdí, až se bude chovat slušně, což me dost zamrzelo ale holce to nijak nevadilo. s mladší sestřičkou má hezký vztah, když nepočítám hádání se o hraču a pod.Když jsem s ni sama tak je zlatá, ani doma větší problémy nejsou ..vždycky to vygraduje když jsme někde bud u známých, u rodičů, v obchodě kde má zkoušet boty... nevím jak na ni, je mi ji lito protože vím že vevnitř je hodná citlivá holka. děkuji
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, neděje se to třeba v situacích, kdy je u toho i mladší sestra, na kterou se možná soustředí pozornost těch jiných dospělých? Může to být tak, že pokud starší dcerka vidí nebo slyší něco, co tu mladší z jejího pohledu "vyzdvihuje nad ni", bouří se proti tomu, protože se cítí ohrožená, ztrácí svou jistotu (kterou měla, dokud byla jediná), že je pro své rodiče (i když to vyslovuje někdo jiný) natolik důležitá, že se o ni nadále postarají a že ji milují. Zkuste nějakým způsobem dcerku ubezpečit, že i když má sestřičku, je pro vás pořád stejně důležitá jako dřív, nacházejte čas i jen pro ni (tatínek může mladší pohlídat), domluvte se s prarodiči, že nebudou přehnaně cukrovat na tu mladší, ať vítají obě stejným způsobem. Zkuste se jí v nějaké chvíli plné pohody, když jste spolu samy, zeptat, jak byste jí mohla pomoci, aby se cítila u prarodičů dobře. A neberte si nic osobně, ani to, jak prarodiče reagují. Nepřemýšlejte jak na ni, ale jak s ní. Držím palce!
konzultace
Dobry den, je mi 14 let a ... no .. prosila bych prosim na jakeho koliv dospeleho cloveka ktery by mi pomohl. Mam problemy jak doma tak ve skole. Potrebuju nekoho kdo mi poradi a pomuze. Prosim napiste mi sem e-mail. Moc dekuju.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, můžete mi napsat na email m.klingerova zavináč hra-skolou.cz.
krádeže
Dobrý den,prosím o radu. Včera si mě skoro 5ti letá dcera zavolala na chodbu a ukázala mi,že má v kapse bundy řetízek z Takka s koníčkem. Už delší dobu ho moc chtěla,ale já jsem ji vždy řekla, že je drahý,ať ho vrátí. Nikdy by mě nenapadlo,že by ho vzala:-((S manželem jsme se jí snažili vysvětlit, že se to nedělá,co se stává lidem,co kradou a pak jsem ji řekla, že mě moc zklamala a ona odešla do vany a tam se rozplakala.... Nikdy před tím to neudělala a když mito říkala, tak bylo vidět,že jí to mrzí a že si s tím neví rady . Samozřejmě jsme ji řetízek vzali a nedáme jí ho. Tak nevím,co teď:-(((Zda postačí,že jsme ji vynadali,byla z toho špatná a nebo at ho jde sama vrátit?????jsme v koncích:-((((
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, takhle malé děti ještě nedovedou pořádně rozlišovat, co je něčí vlastnictví a také ještě nemají dostatečně vyvinutou vůli si něco odepřít. Vaše dcerka to zkrátka v tu chvíli nezvládla, bylo to silnější než ona, ale pak se jí to doma rozleželo a věřila, že Vy jí pomůžete situaci dát do pořádku. Projevila velkou důvěru ve Vás, že jí pomůžete, že jste její opora. Vy jste ji zavrhla, řekla jste jí, že Vás zklamala - co si z toho odnese? 1) Že je špatná a 2) že už se Vám raději nebude s ničím svěřovat. Přečtěte si znova, co jste napsala: "Nikdy před tím to neudělala a když mito říkala, tak bylo vidět,že jí to mrzí a že si s tím neví rady." Bylo by jí moc pomohlo, kdybyste v klidu řekla, že vidíte, že ji to mrzí a zeptala se jí, co myslí, že by bylo teď nejlepší udělat, aby se to napravilo. Kdybyste jí dala najevo, že to, co udělala, nemá nic společného s její hodnotou, že se jen učí a Vy jí v tom ráda pomůžete. Zkuste to ještě napravit, zajděte za svou holčičkou, řekněte jí, že jste o tom přemýšlela a že je Vám líto, co jste jí řekla; že víte, že si sama uvědomila, že řetízek brát neměla a že věříte, že příště už nechá cizí věci tam, kde jsou. A pak spolu vymyslete společně (zkuste nechat ji, aby na něco přišla, když nebude vědět, lehce napomáhejte), jak to můžete napravit. Věřte ve svou dcerku, tím ji podpoříte v morálce, kterou jí chcete vštípit, odsuzováním ne. Držím palce, ať se podaří navázat vzájemnou důvěru tam, kde byla přerušena!
batolata
Dobrý den.
Už dlouho mám v sobě několik otázek. Dcera přes půl roku (nyní 2 roky a 4 měsíce) vidí ve všech sebe, mě a manžela. Ona ví, že to nejsme my, ale hraje si, že je to Eli, maminka, tatínek, jak sama říká. Občas přidá i babičku. Abyste mě pochopila, v knížce vidí tři káčátka a hned jim dá naše role. Nebo si přinese 3 zvířátka a opět je to Eli, maminka, tatínek. Nevíte, proč to dělá? Nedokážu si to nějak vysvětlit. A není problém v tom, že sebe dává do nejmenšího obrázku, zvířátka nebo plyšáka? Čekala bych, že jako batole bude sebe vidět jako největší hračku. Říkala jsem si, aby nás neměla jako moc velkou autoritu a nebrala nás jako něco víc než je ona.
V tomto věku má prožívat jakýsi vzor. Co si pod tím mám představit? Dcera se nevzteká. Občas zakňourá, když jí nemohu vyhovět, např vzít si v tomto počasí ven sukni. Ale nechá si vše vysvětlit nebo je svolná kompromisu a sukni se vezme, až přijdeme domů. Není špatně, že nevzdoruje jako ostatní děti? Ona je oproti jiným moc hodná.
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
Pokračuji.
A poslední otázka.
Je v něčem špatné vyhrožování? Večer dcera usíná s námi. Nám nevadí, že jí stále uspáváme. Před spaním jí střídavě čteme, povídáme si a běžně po zhasnutí usne do čtvrt hodiny. Občas ale i po zhasnutí chce dělat blbosti a tak jí řeknu, že pokud nepřestane, tak odejdeme. Zabírá to, ale není to špatná reakce? Neměla bych v takové situaci zareagovat jinak? Nerada bych jí tím nějak ubližovala.
Stejně tak, když od dcerky chci, aby mi dala pusu. Není to také špatně? Ona mi jí vždy dá, netváří se nuceně, ale přece jen, neměla bych čekat, až ona přijde sama?


Moc děkuji za odpověď.
Lucka.
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucko,
řekla bych, že dcerčiny fantazie jsou zcela "normální" a to, že sebe dává do nejmenšího obrázku neznamená nic jiného než že vnímá, že jste vyšší než ona :). Zkuste tolik neanalyzovat její chování, přemýšlet, jak něco "má" být (např. "má prožívat vzdor"), jen se nalaďte na ni, abyste cítila, jestli je spokojená - pokud ano, nepotřebujete nic měnit. Je možné, že začne "vzdorovat" později, ale je také možné, že kombinace jejího založení a vašeho vedení je zkrátka vzájemně vyhovující a že se vždycky nějak domluvíte - což je ideální. Večer dcerce můžete říct, že jestli se jí ještě nechce spát, tak vy zatím půjdete něco dělat a když bude chtít už spát, tak že za ní zase přijdete, aby mohla usnout ve vaší přítomnosti. Pokud vám nevadí, že třeba bude za vámi chodit po bytě. Kdybyste to cítili tak, že má zůstat v posteli a opravdu už být v klidu, myslím, že je v pořádku jí říct to, co říkáte - jen snad by bylo lepší to formulovat obráceně - že jestli chce, abyste zůstali, tak aby byla v klidu, protože jinak neusne. Vyhrožování by podle mě bylo, kdybyste jí řekli, že ji nějak potrestáte. Pokud jde o pusu, můžete dát pusu vy jí nebo se jí zeptat "Dáš mi pusu?" a spokojit se s jakoukoli odpovědí. Přeji dny plné pohody!





mobilní verze
© Copyright 1999–2015 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.