Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

OnaDnes.cz

  • Čtvrtek 24. července 2014. Kristýna

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

děti v rozvedené rodině|batolata|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|období vzdoru|dospívající děti|žárlivost| hranice a důslednost| dospělé děti| pomočování| změna chování| neposlušnost| předškoláci| puberta| problémy s jídlem| kakání| agresivita| otázky dětí| strach z odloučení| problémový učitel| dospělé děti se ptají| nástup do školy| problémy s kamarády| vztek| rozdilne nazory na vychovu| nízká sebedůvěra| úzkostlivost| strach| nadané děti| plačtivost| děti s LMD| krádeže| lhaní| odlišnost| příchod sourozence| šikana| poruchy učení| noční děsy| cucání palce| malá sebejistota| ještě nemluví| nepořádnost| zlobení| u ničeho nevydrží| samostatnost| půjčování hraček| strach ze školy| Ježíšek| neprůbojnost| sexualita| sportování| literatura o výchově| vyžaduje pozornost| řeč| sdělování pocitů| zuby| smrt v rodině| adoptované děti| zapomíná, ztrácí věci| režim dítěte| zkoumání| kousání| domácí úkoly| bezpečnost| jak se bránit| televize| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| kouření| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| nechce zdravit| zlozvyky| nočník| změna prostředí| konzultace| móda| dudlík| svoboda rozhodování| drogy| odpolední spánek| projevy lásky| jak oznámit rozvod| mobil u dětí| tvrdohlavost| nerozhodnost| mentální anorexie| nemluví s dospělými| autismus| archiv| literatura o výchově - pro všechny| bezplenková metoda| čtení| duchové| seminář| sebeovládání| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| fantazie| psaní| psychosomatické potíže| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| asistent| sebetrestání| Výtvarno| Domácí vzdělávání| osamělost| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

bezpečnost
Chci se zeptat zda je standartní a běžné,že matky nechají doma 7 leté a 2 leté dítě a odejdou na 10-20 minut si jen zakouřit nebo něco dokoupit do obchodu.
michal
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michale, nemám k dispozici statistiky, ale tuším, že to běžné nebude, pokud jde o to dvouleté dítě. Sedmileté už na dvacet i více minut nechat samotné lze, pokud není nějakým způsobem "nestandardní".
batolata
Dobry den,chtela bych se zeptat,zda lze u dvouleteho ditete diagnostikovat hyperaktivitu. Syn je velice zivy, neposedi ani chvilku, pokud ho zrovna nedrzim za ruku,utika stale a vsude...jsem uz se silami u konce. Poradte mi prosim nejaky vhodny doplnek stravy,ktery by ho alespon trochu zklidnil. Navic ma vzdorovite obdobi ,ktere spolu s jeho neskutecnou aktivitou jsou pro me velmi vycerpavajici.
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, nelze. A i kdyby ano, k čemu by to bylo dobré? Stejně potřebujete najít způsob, jak synkovu aktivitu přežít :). 1) Berte jako klad, že když synka držíte za ruku, nevytrhává se a neutíká (i tací jsou). 2) přijměte fakt, že máte živé dítě a že to neznamená, že je "porouchané". 3) Snažte se uzpůsobit denní režim a prostředí tak, aby syn měl co nejvíc příležitostí běhat jak se mu zachce. 4) Z jeho stravy vynechte nadbytečný cukr, barviva a jiná škodlivá "éčka", podrobně zde http://www.trade4u-pocitace.cz/kniha-varime-malym-neposedum-zdrava-strava-pro-neklidne-a-hyperaktivni-deti_d99600.aspx. 5) Pokuste se domluvit s někým z rodiny (tatínek, babička), kdo by se o synka ideálně každý den na nějakou chvíli postaral a Vy si odpočiňte. Přeji brzké zlepšení situace!
samostatnost
Dobrý den, dceři je 7 let. Je poprvé na letním táboře. Nikdy neměla problém s odloučením, je velmi společenská, je mezi známými lidmi (dospělí i děti), ale přesto se jí strašně stýská a chce domů. Brečí víc a víc. Říká, že jí to na táboře nebaví. Nechci ji tam za každou cenu nechávat, ale z druhé strany si myslím, aby to nebylo účelové a myslela si, že když začne brečet, hned všichni začnou podle ní....nevím, děkuji
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, pokud myslíte, že dcerka na táboře netrpí, dopřejte jí zážitek z překonání nepohody - tj. až se z tábora vrátí, bude mít zkušenost, že dokáže strávit čas i bez vaší blízkosti a že dokáže překonat určité nepohodlí - dodá jí to do budoucna sílu. Když ji odvezete, bude mít zkušenost, že když bude dostatečně intenzivně brečet, někdo jiný odstraní překážky za ni. Samozřejmě pokud by byl důvod se domnívat, že je dcerka skutečně ohrožena (např. šikana), pak by bylo na místě zjistit bližší informace o skutečnosti, a podle toho se pak zařídit. Přeji radostné shledání!
děti v rozvedené rodině
dobrý den, od kolika věku dítěte si dítě pamatuje do dospělosti hádky rodičů, případně, že dostali na zadek, byly v koutě, že se po nich křičelo? Je možné, že dítě, které má 3,5 roku si v budoucnu nebude z tohoto věku nic pamatovat? děkuji moc
karolína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karolíno, je možné, že si to nebude pamatovat vědomě. V podvědomí máme uloženo úplně všechno a na základě toho pak reagujeme na situace, které v nás probouzejí stejné pocity jako původní prožitek. Ale netrápila bych se tím. Věřím tomu, že si každý prožíváme přesně to, co potřebujeme, abychom se dostali ke své vlastní podstatě. A nejlepší způsob, jak vést své dítě ke šťastnému prožívání je sám prožívat šťastně. Tedy když rodič bere život tak, jak přichází, nebojí se ho a přijímá ho se vším všudy, prožívá vše klidněji a radostněji a svým příkladem to naprosto přirozeně učí své dítě. Na to se zaměřte, minulost nechte minulostí. Držím palce!
neposlušnost
dobrý den, máme 41 měs.dceru, která na nás křičí, bije nás, neposlechne na slovo, vše jsme si přečetli, je to naše vina, kdybychom nebyli tak přísní - nebylo by její chování našim zrcadlem. Je nám to líto a chceme se zeptat, když přestaneme na ni křičet a přestaneme používat fyzické tresty a místo toho jí to budeme rozmlouvat, jak rychle na to vše zapomene a přestane se vztekat, křičet na nás a bít nás, když ji půjdeme příkladem? je to vůbec možné? nebo to je období vzdoru, jak dlouho máme počkat než někoho vyhledáme, je možné, že se bude její chování den ode dne zlepšovat? nebo může být taková klidně další dva roky, přestože my se změníme, děkuji
karel
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, pokud to se změnou svého přístupu k dítěti myslíte vážně, podívejte se sem: www.nevychova.cz. Přeji hodně sil k opravdové změně!
plačtivost
Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně mého teprve 4 týdenního syna. Je tomu tak týden až dva kdy mi začal přes den plakat, myslela jsem si, že pláče kvůli prdíkům, tudíž jsem masírovala bříško atd.. Bohužel jsem přišla na to, že kvůli prdíkům nepláče, nýbrž si pláčem vyžaduje moji pozornost a mé prsa (ne však kvůli jídlu - bývá často přepitý a hodně blinká), kdyby pláč byl v rámci mezí tak tuto situaci neřeším, ale přes den se nestíhám pomalu ani najíst či zajít na záchod. Zkoušela jsem ho nechat vybrečet i 10 minut to však bylo bez úspěchu a zas se mi nechce ho nechat brečet delší dobu, cítila bych se hrozně. Zkoušela jsem i dudlík, ten zabírá, ale jen do té doby než ho vyplivne, poté zase pláče a já mu dudlík musím do pusinky zase dát a je klid (někdy dudlík vydrží cumlat 3 minuty někdy 10 jak kdy),to však podle mě neřeší mou situaci, a proto bych se s Vámi chtěla poradit jak mám postupovat ať mohu přes den fungovat a hlavně ať u něj nevypukne totální závislost na mámu.Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anno, vaše miminko vás potřebuje - buďte s ním a jemu k dispozici, kdykoli si řekne. Nenechávejte ho plakat zbytečně ani minutu, v tomto věku pláče opravdu proto, že něco potřebuje. Můžete si pořídit šátek a nosit ho u sebe, abyste mohla i něco dělat. Ale první půlrok dělejte v domácnosti jen to nejnutnější, hlavní je, aby se Vaše miminko cítilo v bezpečí a pohodě. Závislé bude právě v tom případě, že mu teď nebudete jeho potřeby naplňovat - pak nabyde přesvědčení, že nic není jisté, ani Vaše láska, ani Vaše přítomnost v jeho životě, a bude se Vás stále držet, aby o Vás nepřišlo. Děti, které mají od začátku naplňované své potřeby, se v pravý čas samy od sebe od maminky odpoutávají, nemusíte mít strach. Ještě nemáte za sebou ani šestinedělí, což je doba, kdy většina maminek nedělá prakticky nic jiného, než že se seznamuje se svým miminkem a věnuje se - pokud nemá další děti - jen jemu. Obě mé děti byly první rok až dva na mně z pohledu cizích lidí "závislé" (neustálé kojení, také jsem nějakou dobu nestíhala své jídlo ani záchod), ale protože jsem jim to dopřála, jsou z nich nyní nezávislé osobnosti, se kterými mám vřelý vztah, ale dokážou být bez problémů beze mě. Moc Vám přeju, abyste se svým děťátkem nalezla společný krok, kdybyste měla chuť, hodně by Vám mohla pomoci kniha https://www.kosmas.cz/knihy/126334/co-rikaji-deti-nez-se-nauci-mluvit/.
příchod sourozence
Dobry den,jak pripravit syna na narozeni brasky? (bude starsi o 2,5roku).Je vhodne dat staršího syna v dobe narozeni mladsiho k prarodičům na hlidani (tyden az 14 dni, bez moznosti navstev kvůli velke vzdalenosti)?
Ewa34
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, synkovi povídejte o miminku v bříšku, ukažte mu obrázky, vysvětlete, jak to bude vypadat ve dnech, kdy budete v porodnici a nějaký čas poté. Ujistěte ho, že jeho místo v rodině tím nijak neutrpí a že ho milujete. Nesnažte se ho navnadit představou, že si s bráškou bude moci hrát - byl by z miminka zklamaný (protože s ním se hrát nedá). Nedávala bych synka pryč, naopak bych se s ním vídala co nejčastěji a nejdříve (i v porodnici). Přeji šťastnou rodinku!
předškoláci
Dobrý den, prosím o radu. Dcera bude mít v červenci 5 let. Do školky u nás v obci chodí od 3 let. Dnes za mnou přišla paní učitelka a řekla mi, že ji zřejmě nevezmou do předškolní třídy, protože je moc dětí a dcera je "prázdninové dítě" V předškolní třídě se děti již připravují na nástup do školy, vyučují metodu "dobrého startu" což si myslím, že ve stávající třídě nebudou. Chtěla bych, aby měla má dcera stejné možnosti jako mají ostatní děti. Bohužel rozhodujícím kritériem je pro paní ředitelku věk dítěte. O odkladu neuvažujeme i s paní učitelkou, jsem se před pár měsíci o odkladu bavila a řekla mi, že nevidí jediný důvod. Můžeme se proti tomuto rozhodnutí nějak bránit?? - otázka upravena poradcem
Jancaa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jancoo, podle mého názoru není třeba dítě na nástup do školy nijak připravovat. Byla bych za své dítě ráda, že si užije déle hraní a spontánnosti, ještě si toho všeho užije dost a dost... Dítě, které je na školu zralé, nástup zvládne, dítěti, které není zralé, žádný program nepomůže (tedy pokud hledíme na skutečný prospěch dítěte) - zrání se neurychlí, to musí přijít samo. Jinak pokud vím, může ředitelka školky rozhodovat o tom, ve které třídě které dítě bude. Bylo by dobré, abyste před dcerkou nedávala najevo, že předškolní třída je něco lepšího, že ji ošidili - to by jí k dobrému pocitu nepomohlo. Přeji hodně radosti!
dospělé děti
Dobrý den! Zajímalo by mě, jaký máte názor na dovolenou s dospělými dětmi (20, 18,18 a 17)? Žjjí se mnou a s mým přítelem ve společné domácnosti. Dvě děti jsou přítelovy, dvě moje, společně máme ještě miminko. Ráda bych jela na skutečně odpočinkovou dovolenou, kde nebudu muset všem vařit, po všech uklízet a poslouchat dennodenní hádky mezi dětmi, tudíž by mi nejvíce vyhovovalo jet pouze s přítelem a miminkem, které je na mě závislé (kojím). Odpočinula bych si a finančně by nás to vyšlo lépe. Přítel o tom ale nechce ani slyšet, že by jim to neudělal. Já si naopak myslím, že na to není nic špatného. Jsou už dospělé, mají celý život před sebou a mohou vyrazit na dovolenou časem sami nebo se svými partnery, třeba po nějaké brigádě. Není to ani tak, že by se s námi nikdy před tím nikam nepodívali a tudíž bychom se nějak dlohodobě opomíjeli. Jak mám o tomhle přítele přesvědčit? Nebo je chyba na mé straně a jsem příliš sobecká? Děkuji za odpověď.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, a co jet společně a přitom vše zajistit tak, abyste nemusela vařit atd.? Pokud o to ostatní (manžel a děti) stojí, tak se mohou podílet na zdaru dovolené. Už jste o tom s nimi zkusila mluvit? Třeba se dozvíte, že 1) s vámi vlastně ani jet nechtějí 2) nebo že jet chtějí a nemají problém se stravovat v restauraci a jsou ochotni si po sobě uklízet a se svými hádkami se odklízet z Vašeho dosahu 3) nebo že všichni očekávají, že je budete stále opečovávat stejně jako miminko, což Vás dovede ke změně svého přístupu a nastolí třeba celkové další změny :). Přeji Vám, ať se dovolená vydaří!
batolata
Dobrý den, potřebovala bych poradit a vysvětlit co se může dít v hlavě mé 19m dcery. Nikdy na mě nebyla závislá. V roce prošla separačkou, ta brzy odezněla, ještě čas mě preferovala, ale v posledním měsíci se začíná čím dál víc upínat na tatínka. Vše jen táta, kde je táta, koupat táta, tancovat s tátou, utěšuje též on. Během posledního měsíce se téměř přestala stydět před lidmi, za každým běží, chce s ním komunikovat, že mámu nemá jí nevadí. Před 14 dny jsem musela na 1,5 dne odjet k lékaři a od té doby ke mě chce ještě méně. Vlastně mě preferuje jen při usínání, pokud se jí v noci škaredého něco zdá, tak volá mě. Jinak si připadám opravdu nepotřebná. Bohužel bude chyba určitě i v tom, že když měla dcera 4,5 měsíce, začala jsem trpět velkými depresemi, které trvaly 6 měsíců. Dcera byla vždy nakrmená, přebalená, ale jinak jsem spíš jen seděla vedle ní a snažila se neusnout, protože jsem dlouhodobě nespala více než 4h/den.
Moc mě tato situace mrzí, hodně se tím trápím, jak to zlepšit? - otázka upravena poradcem
Anežka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anežko - přestat myslet na minulost a nebát se budoucnosti. Prožívejte s dcerkou vždy jen přítomný okamžik - sdílejte, nalaďte se na ni, posílejte jí třeba mlčky svou lásku. Neočekávejte za to žádnou odezvu z její strany, nedělejte to kvůli sobě, ale pro ni. Těšte se z chvilek, kdy jste spolu, tšte se z jejích pokroků, z toho, že je zdravá, že má ráda i tatínka... Buďte si jistá, že Vás miluje, a nechtějte to vidět, nemyslete na to, že Vám to zrovna v tomto období nedává najevo. A potřebuje Vás, v nouzi se obrací k Vám, buďte tu pro ni a věřte, že až po delší čas pocítí Vaši náklonnost a něhu bez strachu, jestli ji bude opětovat, bude jí s Vámi fajn. Přestaňte se trápit a radujte se ze všeho, z čeho lze. Držím palce!
problémový učitel
Dobrý den, mám dceru ve 4. třídě, jejich škola pořádá na konci roku zájezd za odměnu- paní učitelka vybírá ze 30 žáků ty "nejlepší", jenže oni jsou to její oblíbenci, kterým nadržuje a jezdí každý rok stále stejní, na ostatní řve, její oblíbenci mohou vše, než jeli na zájezd, tak všem vykládala, jak to bude krásný výlet atd., ty vyvolené děti se pak vyvyšují nad těmi "obyčejnými" a chlubí se , že oni nejedou, že budou muset být ve škole, prostě jen těch pár zažívá ten "úspěch", provokace trvá dál v tom, že po výletě dělají prezentaci celého výletu a smějí se těm ostatním, kteří prý nemají závidět, ale paní učitelka nechápe. že nejde o závist, ale dětem je to líto, dcera školu nesnáší, i když jí to jde samo, ale cítí tu nerovnost ve třídě a je znechucena. Nevím, zda to mám vůbec řešit, když jsem na něco upozorňovala, tak se to spíš obrátilo proti nám. - otázka upravena poradcem
Ladˇka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Laďko, pokud je to tak, jak píšete, nejde tu o jeden výlet za rok, ale o celkové nastavení a přístup k dětem. Nezmůžete s tím nic, leda změnit učitele/školu.
konzultace
jsem sam s 5 letym klukem, pri znacnych rozporech a hadkach s partnerkou jsem odesel a staram se o 5 leteho kluka. Priznam se ze bych se chtel s nekym poradit o tom co je dobre a co je spatne. Mohla by jste mi poradit kam se obratit.
dekuji Pavel - otázka upravena poradcem
pavel
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavle, odkud jste?
kakání
Dobrý den. Radila jste tu mamince 4-letého dítěte, které nechtělo z nočníku na WC, aby mu dala čas. Já jsem ho synovi dala, ale letos mu bude sedm a sedí na nočníku stále. Močit chodí ve stoje na WC, ale sednout si nechce ani na redukci. Má prý strach. Umývání nočníku a záchodu 2x denně už mě přestává bavit, i když si to vyklopí sám, stejně to musím umýt znovu. Tak nevím jak dlouho ještě čekat. Děkuji.
Alena F.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, žádná rada nemůže být univerzální, u většiny dětí skutečně stačí počkat, ale to neznamená, že to tak má každé dítě. V případě Vašeho syna jde zřejmě o nějaký psychický blok, který je třeba odstranit, aby mohl na záchodě sedět. Bylo by dobré zkusit zjistit nebo si vzpomenout, jak strach vznikl, čeho přesně se dítě bojí (někdy stačí zjistit přesně konkrétní důvod strachu, a přijde se na to, že se tomu dá lehce odpomoci), případně hledat širší souvislosti. Zkoušeli jste být bez nočníku (např. na dovolené)? Pokud ano, jaká byla reakce? Takto na dálku konkrétněji poradit neumím. Přeji brzké vyřešení problému.
děti v rozvedené rodině
Dobrý den, prosím o radu. Je mi 35 let, mám 11letou dceru, 2 roky po rozvodu jsem si našla přítele, který má také z prvního manželství dceru 10let. Přítel žije semnou i s moji dcerou, kterou mám v péči. Jeho dcera k nám jezdí na víkend 1x za 14 dní. Jde o to, že přítel nebere moji dceru stejně jako jeho, já se snažím chovat k oběma stejně. Teď mi oznámil, že s jeho dcerou pojede v létě do Francie do Disneylandu, dárek k narozeninám. Moje dcera má také v létě narozeniny, ale on tento dárek koupí pouze pro ni. Připadá mi to divné a byla bych ráda za Vaši radu, jestli to je nebo není v pořádku. Já nás čtyři beru jako jednu rodinu, ale tohle mi připadá divné. Předem děkuji za Vaši radu, nevím, jak reagovat. Děkuji Lena
Lena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Leno, nenapsala jste, jak dlouho jste "jedna rodina", ale možná to není ani tak důležité. Napíši Vám, co mě k tomu napadá, ale neznamená to žádný verdikt je/není to v pořádku - a jak budete reagovat je zcela na Vašem rozhodnutí. 1) Píšete, že se snažíte se chovat k oběma dívkám stejně; přesto je možné, že dcera Vašeho přítele (nebo Váš přítel sám) to tak vůbec nemusí vnímat, může jí třeba připadat, že Vaše dcera má přednost nebo že se snažíte "jen tak na oko" - to vše zcela nezávisle na tom, jak to ve skutečnosti je, každý z nás vnímá okolí svým vlastním způsobem. 2) To, jak to berete Vy, neznamená, že to tak má brát i ten druhý, jinak je to špatně; Vy to máte takto, přítel zase jinak - totiž tak, že své vlastní dceři se věnuje více (ovšem 1x za 14 dní, že) a když jí může udělat radost k narozeninám, tak jí ji udělá. Jestli by totéž potěšilo i Vaši dceru, můžete jí dát stejný dárek, nebo ne? A třeba i jet společně jako jedna rodina :), pokud přítel netouží po tom strávit se svou dcerkou čas o samotě, když se vídají tak málo (ostatně i toto by mohl být důvod, proč dát tento dárek jen jí). Pokud se Váš přítel chová k Vaší dcerce slušně, nenutila bych ho milovat ji stejně jako svou vlastní, pokud to tak necítí, bylo by to kontraproduktivní. 3) Možná ve Vás "neobdarování" Vaší dcerky probouzí pochybnosti, jestli jste svému příteli vůbec tak blízká, jak jste si myslela nebo jak byste si přála - v tom případě by bylo dobré zapracovat na své sebedůvěře, případně na komunikaci ve vztahu. Přeji Vám hodně radosti!
dospělé děti
prosim nevim jeli v poradku kdyz 21leta dcera nema zadne prazele jen cely den sedi u taty v pokoji a koukaji na televizi nebo jsou na pocitaci
helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, především je dceři již 21 let, a tak už je její život její zodpovědností. Nemá tedy smysl uvažovat nad tím, jestli je to v pořádku nebo ne. Pokud bude ona chtít něco změnit, udělá to. Když nebude chtít nic změnit, nikdo jiný ji k tomu donutit nemůže. Rozumím Vaší obavě, ale jestli mají s tatínkem dobrý vztah a jinak dcera "funguje" (tj. studuje nebo pracuje), zkuste se oprostit od pocitu, že ji musíte zachraňovat a užívejte si, že máte čas na sebe.
období vzdoru
Dobrý den, tak jsem si to tu přečetla a zjistila jsem,že dělám všechno spatne. Mam holčičku 3 roky a obdobi vzdoru u nás trvá snad od narození. Chtěla bych Vas požádat o radu. Bydlíme ve 3 . patře bez vytahu a pokaždé když přijdeme z venku se ptám jestli chce abych ji vynesla nebo jestli půjde sama. Ona se otočí z že zůstane tam. Ptam se ji treba 3x a pak ji řeknu ze jdu tedy domu a necham ji tam. Ona začne brečet a ze teda chce abych ji vynesla,ale yo už jsem třeba v 1 . patře. Tak ji řeknu ze musí vylézt ke mně a pak ji vezmu. Obcas to funguje a obcas dostane záchvat breku a nic. Dělám dobře? Nebo chodime s pejsky ven a ona se zacne vztekat kvůli nějakému nesmyslu z brečí, tak ja postavim kočárek, popojdu pryc a reknu ji ze kdyz chce jit s námi musí přestat brečet nebo pujdeme sami..Ona sice přestane(je to jediny způsob co zabírá),ale ja si po přečtení vašich odpovědí nejsem jista jestli to dělám spravne. Jsem s malou sama bez táty asi 9mesicu a on ji předtím vše dovolil. Přiznám se že na ni často křičím, protoze me vůbec neposlouchá nebo reaguje, že začne brečet a je k neutišení. Což taky neni dobry,jenže ja už kolikrát nevím jak dal. Diky za radu Petra
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, není mi jasné, proč je třeba se pod schody vždy na něco ptát - proč prostě tak jak jste přišly nepokračujete dál? Pokud by dcerka chtěla vynést, jistě by si o to řekla. Takto může mít pocit, že ji nenecháte o sobě rozhodovat samotnou - dáte jí sice vybrat, ale nemá jinou možnost než z toho, co nabízíte, možná právě proto si vybere třetí možnost: zůstat stát. Zkuste se 1) vůbec nezeptat a pokračovat společně v chůzi 2) pokud se zastaví, můžete se zeptat třeba "Jdeme domů?" a pokud souhlasí, nabídněte ruku a dále podle její reakce 3) pokud nejde, můžete říct "Víš, já už potřebuju, abychom šly domů, myslíš, že by to šlo? /příp. Co bys potřebovala ty, abychom mohly jít?" Pokud jde o brečení "kvůli nesmyslu", vězte, že nesmyslem se to jeví jen nám dospělým, dítě v ten okamžik prožívá stejně intenzivní a opravdový stres jako my kvůli něčemu pro nás závažnému; proto není vhodné mu vyhrožovat tím, že ho kvůli jeho projevům emocí opustíme, lepší je snažit se pochopit, proč se vzteká nebo pláče. A pak buď věc vyřešit, nebo dovolit dítěti dát průchod svým emocím a jet dál i s ním. Celkově zkuste pohlížet na dcerku jako na bytost se stejnými potřebami a pocity, jako máte Vy, a vnímejte její potřeby jako stejně důležité jako ty Vaše (na které také nezapomínejte). Nesnažte se ji zkrotit, ale společně hledat způsob, jak to udělat, abyste byly spokojené obě. Přeji krásný vztah s dcerkou!
nástup do školy
Dobry den, potrebovala bych poradit jak vysvetlit, primet ... pochopit synovy ve druhe tride, ze je potreba ve skole spolupracovat a delat co ucitelka zada, tak jako vsichni ostatni, bez reci, i kdyz ho to treba nebavi, nechce se mu... resime to porad a porad dokola. Doma pomaha, pracuje celkem bez potizi... ve skole to resime porad dokolabytecne poznamky. Uz nevim co s tim. Dekuji.
Kate
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kate - velmi těžko. Určitě je třeba, abyste měla sama ujasněno, proč přesně je potřeba ve škole dělat to, co paní učitelka žádá, tak jako všichni ostatní. Jen když budete mít sama jasno, můžete své vysvětlení předat s přesvědčivostí. Dále zkuste zhodnotit, co je důležité (ale musí chápat, proč je to důležité) a co méně, a můžete se synem udělat dohodu, že na to důležité si dá pozor. Zkuste také zjistit, proč přesně se synovi něco nechce vykonávat - třeba najdete s paní učitelkou řešení, jak mu pomoci, aby se mu více chtělo. A celkově si to tolik neberte, všechno má své plus - Váš syn rozhodně není ovečka :). Přeji pevné nervy a synkovi co nejlepší pocity ze školy!
dospívající děti
Dobrý den,mám dotaz ohledně 16 letého syna.Chodí na GJKT 2 rokem učení není tak katastrofální ale chování arogantní až někdy zlej nevím si rady.Nechce komunikovat.Jediná pozitivní věc že chodí na brigádu ale peníze co vydělá utratí a není to malá částka.Potřebuji poradit jak změnit jeho negativní postoj na svět.Blanka
Blanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Blanko, z Vašeho psaní nevyplývá, v čem spočívá arogance nebo negativní postoj Vašeho syna. Čtu, že Váš syn chodí na gymnázium a prospívá tam, k tomu si na své potřeby vydělává brigádou. Mohu se jen domýšlet ... možná k němu přistupujete z nadřazené pozice? To již na teenagery totiž neplatí a v takovém případě se dostávájí do opozice. Doporučuji přečíst si knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali.html. Přeji pěkný vztah se synem!
čtenáři
Dobrý den Markéto, Vaši poradnu čtu od začátku a Vašich rad a informací si velmi cením (narozdíl od Vaší předchůdkyně). Nedávno jste se zmiňovala o změně Vašich názorů, zejména na téma hranice a důslednost. Nezaregistrovala jsem změnu stylu Vašich odpovědí, tak bych se ráda zeptala na konkrétní příklady- jak byste dnes odpověděla jinak? Jinak klobouk dolů před Vaší sebereflexí, většina lidí si svoje omyly ani nepřipustí, natož aby je veřejně přiznala. Přeji Vám hodně spokojených tazatelů :D
Gábina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Gábino, jde o to, že buď můžeme mít předem jasno, co je správně, a pak do toho své dítě manévrovat (např. pomocí hranic a důslednosti), nebo přistupujeme k dítěti jako k partnerovi, jehož názor má stejnou váhu jako ten náš, a jako s takovým se s ním domlouváme na řešení, které by vyhovovalo oběma. Ten první přístup jsem opustila a učím se jednat s dětmi jako s partnery nejen ve chvílích, kdy to "nic nestojí", ale stále. Děkuji za přání, budu se snažit :).
dospívající děti
Dobrý den,ráda bych se poradila.Mám 16ti letého syna.Chodí do 1.ročníku SOU.Ráno se mu nechce vstávat,není snad jediný týden aby byl ve škole celý týden.Neustále vymýšlí zdráv.problémy aby se škole vyhnul.Se mnou nechce komunikovat, snažím se s ním vycházet po dobrém, ale mám strach,že školu nedodělá.Pokud ve škole je nosí špatné známky.Jsem rozvedená, žijí sama s dětmi, ale snažím se jim věnovat.Po materiální stránce jim nic nechybí.Vyčítá mi,že jsem se rozvedla,a proto je takový. Se svým otcem nemá žádný vztah,ví že soužití s ním nebylo možné, je topro něj jen výmluva,aby něčím ospravedlnil své chování. Jsem z toho velmi vystresovaná.Už to nezvládám,nevím co s ním mám dělat.Petra
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, můžete buď pokračovat v tom, co děláte, nebo synovi předestřít, čeho se obáváte a co cítíte jako pro něj nejlepší, ale že chápete, že je to jeho život a předáváte mu za něj zodpovědnost. Že jste vždy k dispozici, kdyby potřeboval pomoc, ale nebudete ho už kontrolovat a snažit se ho k něčemu přimět. Děti za sebe nemohou převzít zodpovědnost, dokud ji držíme my. Můžete se ho zeptat, jestli je něco, co byste mohla udělat, aby se mu do školy lépe chodilo (např. budit ho dřív/později/nechat to na něm apod.), a když řekne že ne, buďte jen k dispozici, ale nekontrolujte a nevyčítejte. Uvidíte, jak se věci dále vyvinou. Mezitím se zkuste zabývat jinými věcmi a nebýt "z něj vystresovaná". Přeji synovi, aby se našel.
zanedbávané dítě
Dobrý den paní Klingerová, moc by mně zajímal názor na následující situaci. Ve „hře“ je 46-letá aktivní babička, maminka 3 dcer – 11, 24, 26 let. Od cca 10-12 let věku starších děvčat se kvůli alkoholizmu manžela a tatínka rozvedla. Zůstala sama, po několika letech našla partnera, s kterým má nejmladší dceru. Nikdy se nevzali a když tatínek přestal fungovat jako „tatínek“, se rozešli. V současné době má vztah s dalším člověkem, s kterým se cítí dobře, ale nežijí ve společné domácnosti. A teď k problému. Nejstarší dcera má, v současnosti 3-letou dcerku. Krásnou, zdravou holčičku. I když nikdy nezažila, že by se jí maminka nevěnovala (teď myslím nejstarší dcera), svoji malou dcerušku doslova ignoruje. S tatínkem malé (nejsou manželé) mají zájem pouze o své aktivity – kamarádi, motorky, denní schůzky. Holčička si hraje sama doma, když „otravuje“, je zle. Malá nemá absolutně žádný režim (spinkat chodí až si řekne, jídlo dostane až si řekne, eventuálně dostane do ruky rohlík a dost), ve svém věku je abnormálně plachá, nemluví, nekomunikuje. Ve věku tří let měří 97cm a váží jen necelých 13 kilo. Působí „průsvitným“ dojmem. Je bleďounká, zarudlá očička z nevyspání. Na tříleté prohlídce „matka“ prohlásila, že rudé očička má pořád, což není pravda, jen když je nevyspinkaná. Tak ji paní dr. poslala na alergologii. To, že ji absolvovala s ní babička, protože maminka se na to necítila je jen ta hořká třešinka na dortu.
Pokračování
- otázka upravena poradcem
Ana
Mgr. Markéta Klingerová
...
zanedbávané dítě
Samozřejmě nic malé nenašli. Nelásku rodičů se snaží „dohánět“ babička, která si malou bere jen jak je to možné, čehož její dcera zdárně zneužívá. „Když si ji nevezmeš, já ji dám někomu na hlídání“. Jenže a tu je kámen úrazu. Babička je ochotna pomáhat kdy jen to jde, ale prostě už nemá chuť vychovávat a starat se vlastně denně o svou tříletou vnučku. Snaží se, aby se zapojili rodiče do hlídání dcerky, aby se snažili uspokojovat její základní potřeby. Zatím marně. Můj názor je, že čím víc babička dceři vyhovuje, tím hůř. Jak docílit u matky sebemenší zájem o svoje dítko? Jak přimět k zodpovědnosti otce holčičky? Holčička byla neplánovaná, v podstatě nechtěná. Maminka holčičky absolutně postrádá jakékoliv mateřské pudy. Věty typu „tak si ji vemte“ jsou na denním pořádku. Malá je na babičku fixovaná a denně brečí, že k mamince a k tatínkovi nepůjde. Přitom se domnívám, že se nejedná určitě o tělesné týrání. Ale psychicky je holčička asi hodně unavená.
Pokračování 2 - otázka upravena poradcem
Ana
Mgr. Markéta Klingerová
...
zanedbávané dítě
Je hrozné, když takový malinký prcek žije s vědomím „nikdo mně nechce“. Je toho prostě hodně, jestli jste něco pochopila z mého více-méně zmateného popisování, budu moc ráda za Váš názor a možná za nějakou radu.
Děkuji Ana - otázka upravena poradcem
Ana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ano, pokud je vše, jak píšete, holčička je deprivovaná a pokud se její životní podmínky brzy nezmění, bude na celý život těžce poznamenaná. Ideální by bylo, kdyby se rodiče, nebo alespoň matka, začali o své dítě starat a hledali k němu vztah, který nyní nemají. Pokud k tomu nedojde, potřebuje holčička někoho, "kdo ji chce", potřebuje lásku a přijetí a péči (proto je fixovaná na babičku, která jediná jí toto dává). Momentálně vidím asi tři možnosti: 1) nějakým způsobem přesvědčit rodiče ke změně přístupu (jak, to nevím, záleží hodně na důvodu, proč matka svou dcerku zanedbává - např. pokud má sama nějaké psychické potíže, mohla by jí pomoci psychoterapie a pak by našla vztah i ke svému dítěti; pokud je "jen" nezralá, můžete se zkusit poradit třeba zde http://www.nasedite.cz/cs/historie_nadace/dalsi_projekty/rodicovska_linka) 2) požádat o svěření dítěte do péče 3) pokračovat v dosavadní praxi. Přeji holčičce, aby dostávala to, co potřebuje.
problémový učitel
Dobrý den, mám problém s profesorkou matematiky, jsem ve čtvrtém ročníku na gymnáziu, takže před maturitou. Z matematiky maturovat nebudu a na vysoké škole se jí také věnovat nehodlám, přesto nás (nematuranty) profesorka testuje a zkouší a já mám špatné známky, protože mi matematika nikdy nešla a i když se učím, tak pak něco pokazím. Problém je, že s profesorkou se nedá mluvit a já mám strach, že mě nepustí k maturitě. A já bych kvůli matice, se kterou celou dobu studia bojuji, přišla o celé prázdniny, možná o vysokou školu atd.. Když za ní s něčím jdu, je zlá, odměřená a mluví se mnou jako s debilem. Mám z ní vpodstatě strach. Všichni jsou tak tolerantní k lidem co u nich nematurují, ale ona se zřejmě rozhodla nás ještě na závěr vydusit. Potřebuji se učit na maturitu, ale jsem z ní v depresi a nevím jak s ní mám mluvit.
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, nemůžeme měnit druhé, ale můžeme měnit sami sebe. Nemůžete změnit paní profesorku, ale můžete změnit to, jak ji vnímáte. Zkuste si třeba představit, že asi je ve svém životě nešťastná a nedokáže se s tím poprat jinak, než že si své negativní naladění odreagovává na studentech. Její chování je tedy její problém a nemá nic společného s Vámi osobně. Když potřebujete něco vysvětlit, můžete buď poprosit ji (a nebrat si její nepřátelský nebo pohrdavý postoj k srdci, soustředit se jen na matematiku), nebo někoho jiného (kamarád, příbuzný...). Neřešte její přístup ke studentům ("chce nás vydusit" apod.), nesuďte ji a nebojte se jí. Co nejhoršího se může stát? Že přijdete o prázdniny? I kdybyste měla dělat opravnou zkoušku, jistě by se čas na odpočinek (nebo brigádu) také našel; pokud se nedostanete na Vš letos, půjde to za rok. Život nekončí. A stále je tu možnost, že projdete. Prostě ten strach je zbytečný, jen Vás paralyzuje a v jeho důsledku spíš přijde to, čeho se obáváte, než když přijmete vše tak, jak to je, a jen budete dělat, co je ve Vašich silách, aby to dopadlo podle Vašich představ. Když budete muset s paní profesorkou mluvit, uvědomujte si ji jako člověka, který se potýká se životem stejně jako Vy, mějte dobrou vůli se domluvit a obě vás považujte za rovnocenné osobnosti. Zaho´dte "depresi" a věnujte se učení. Držím palce k maturitě!
jiný dotaz
Dobrý den prosím poraďte mi:-(. Nikde jsem se zde nedočetla o tom, v kolika letech se dítě může rozhodnout, zda chce být dítě v péčí matky nebo otce, nebo na věku nezáleží. Zda se k tomu nějakým způsobem soud přiklání. Bratrovi je 11 let. Oba z rodičů mají bydlení a práci.
Děkuju za odpověď.
- otázka upravena poradcem
Eliška
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Eliško, nedočetla jste se to proto, že nejsem právník ani sociální pracovník. Obraťte se prosím na odborníky.
žárlivost
Dobrý den,nečekala jsem odpověď tak rychle, ale děkuji. Určitě máte pravdu. Jsem moc unavená,ale nedá se jinak. Spoustu věcí co jste napsala už dělám...jakože syn byl taky takový když byl malý a dělal to a toto a jak se budou honit až bude dcera umět chodit a budou závodit na motorce apod.Toto zabírá, to máte pravdu. Taky máte pravdu v tom,že se dost obviňuji. Vždy jsem byla ve všem úspěšná,tak asi jen nedokážu odpustit sobě, že selhávám a už vůberc ne, když syna "zbiji". Někdy si říkám, že jsem na psychologa já, ne děti. Dnes byli děti zlaté, jen asi tři bitky, což je dobré.Dokonce si syn s dcerou hrál. Doufám,že těchto dnů bude víc. Děkuji a vždy se sem ráda vrátím. Až mi bude zle,zase se přijdu poradit. Omlouvám se za včerejší rychlé psaní plné překlepů,ale byla jsem dost unavená a naštvaná. Ještě jedna věc. Syna jsem si dnes ze školky nechala doma a bylo to lepší. Myslíte, že tudy vede cesta..Nedávat do školky. Děkuji.Z. - otázka upravena poradcem
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdenko, pokud jde o školku, udělejte to, co cítíte jako "ono". Je možné, že se synek docházkou do školky cítí odstrčen, vystrnaděn z domova. Mohla byste se ho zeptat, jestli by chtěl chodit do školky méně (třeba jen některé dny), případně vůbec (ale ptejte se ho jen na ty možnosti, se kterými jste sama v souladu) - aby viděl, že se ho tímto způsobem nezbavujete, že je na něm, jestli si vybere pobyt mezi dětmi, nebo bude raději jen stále s vámi doma. To, že jste ve všem ostatním úspěšná, je velké plus (je spousta rodičů, kteří toto říci nemohou a k tomu se cítí bídně i coby rodič) - a já věřím tomu, že nám život posílá takové situace, abychom měli na čem se učit a na čem růst. Váš úkol je z tohoto pohledu najít cestu ke svým dětem a skrze tuto snahu i sama k sobě. Přeji hodně odpočinku a pohody s dětmi!
šikana
Paní Klingerová, moc Vás prosím o rychlou radu. Mám velkou starost o dceru, 14 let. Odmítá chodit do školy, protože se jí děcka poškebují. Učitelé problém zlehčují, prý je takové chování ve školách normální a musí se naučit obraně. Ona je introvert a samotář, z domu je zvyklá na jemné zacházení. Ve škole mi dokonce vyhrožují postihem, dcera má hodně zameškaných hodin. Co mám dělat? Děkuji.
Dagmar Sopíková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dagmar, je pošklebování a pošklebování. Pokud děti dceru šikanují, je třeba to řešit (základní informace viz např. http://ona.idnes.cz/sikana-ovlivni-cely-zivot-098-/deti.aspx?c=A130902_115817_deti_haa), a to s odborníky (což bohužel ne vždy bývají učitelé na školách) - dcerka by měla být také v péči psychologa, který může také nasměrovat na nějaké kurzy psychické "sebeobrany" pro takovéto děti. Pokud je dcerka jen přecitlivělá a pošklebování ze strany druhých je více její interpretace než skutečnost, i tehdy může dobrý psycholog pomoci. Varovným signálem je ale zlehčování ze strany učitelů - pokud by šlo o šikanu (před kterou bohužel leckde zavírají oči, aby ji nemuseli řešit), ta rozhodně není "normální". Zkuste tedy zjistit, jak přesně to s napadáním dcery ze strany spolužáků je, poraďte se případně s odborníkem na šikanu (např. na lince důvěry) a buď se pusťte do pouhého "obrňování" dcery (předpokládá to, že nebude mít z druhých strach a nebude jimi pohrdat - na to děti velmi citlivě reagují), nebo do řešení šikany na škole. Přeji dcerce, aby mohla do školy chodit bez obav.
žárlivost
Dobrý den,jak vidím nejsem sama,ale moc mě to neuklidňuje :-). Hrozně ráda bych zůstala klidná jak píšete,ale příliš se mi nedaří.Mám 3 letého a roční holku.Od druhého těhotenství jsme kluka připravovali.Na dceru se těšil.Po narození jsem holku dost zanedbávala, snažila se věnovat klukovi.Přesto dost žárlil. Dali jsme ho dopoledne do soukromé školky,aby mě tolik s dcerou neviděl.Moc se mu tam líbí a ze začátku to i dost zlepšilo situaci.Bohužel žárlivecké scény a situace s dcerou se množí a já už jsem vyčerpaná se přetvařovat jak je syn úžasný a stále vyšvětlovat protože to nikam nevede.Snažím se ovládat,ale dnes mi opět ruply nervy. Od odpoledního probuzení dceru jen naháněl po bytě, vše ji bral a nenápadně ji bil. Byl zlý i na mě. Snažila jsem se ji nenápadně bránit, splnit jeho požadavky na hraní a zábavy. Bohužel posté už jsem se neudržela a synovi dala zleva a zprava facku. Strašně mě to mrzí,ale bohužel už to nezvládám. Je to pořád dokola. Od rána se jen snažím a zlepšení žádné
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
opravdu nechápu jak někdo toto může vydržet. synovi jsem se snažila vysvětlit proč se to stalo. Dělal, že tomu rozumí, ale myslím, že vůbec neví o čem mluví. Snažím se mu říct,že ho mám ráda. Říkám mu to každý den...že je dcera malá a až vyroste,že se jí nebudu věnovat,ale je to k ničemu. Už se nevěnuji ani dceři, ani synovi. Bojím s eusmát dceřiným úspěchům,aby to za mě neschytala. Se synem chodím 1x týdně tancovat bez dcery, dost ho preferuji,ale je to k ničemu. Bojím se, že výchovu nezvládám a že z něho udělám zlé a mstivé děcko, když ho budu tresta, ale domluvy vůbec nezabírají. Co dělat?: Děkuji.Z.
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
ještě jednou dobrý večer,už jsem dnes psala.jen bych chtěla dodat, že se dětem snažím věnovat.Staršímu neustále říkám,že ho mám velice ráda.Dceři před ním nikdy. Syn mi právě usnul v náruči.Čekla na mě a celou dobu mě hladil a pak držel za ruku. Přesto mám pocit,že mu ubližuji a dceři vlastně taky. Možná bije dceru kvůli tomu,že dotává ode mě. Nebyla jsem vychována pomocí fyzických trestů,ale bohužel nedokážu zvládnout svůj hněv,když už jsem vyčerpaná,zoufalá a unavená a on stále nemá dost. Chci ještě dodat,že jsme s manželem na děti sami, babičky daleko a muž dost v práci.Pro mě to je 24*7, denně....Aktuálně syn trvá na tom,že dcera musí jít taky do školky. Největší radost v poslední době měl když dcera u doktora dostala injekce. Svítili mu oči štěstím...Jsem z toho strašně smutná a ze sebe taky.Zdá se mi, že jako rodič selhávám a mým dětem to ubližuje. Přitom někdy syn dává dceři sám pusy a lehtá ji. Smějě se, když se směje ona, ale to je jen málo kdy. Ach jo. Děkuji za radu. Z
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdenko, jste moc a moc unavená, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Kromě toho, že se snažíte udělat vše pro pohodu svých dětí, vyčerpáváte se hodně tím, že si kladete cosi za vinu, prožíváte pocit selhání, zkrátka nemáte se ráda. Když jste na dvě takto malé děti sama, je přirozené, že někdy už se nedostává "nervů" - nejste robot. Jste člověk a potřebujete také myslet na sebe. Tím nemyslím, že máte nechat děti doma a jít do kina, ale brát své potřeby jako stejně důležité jako potřeby vašich dětí. Píšete, že se "přetvařujete jak je syn úžasný" - to není dobré ani pro Vás, ani pro něj. Oddělte syna a jeho chování; syn je úžasný, tak jako je úžasný každý člověk (nebo pokud je to pro někoho nepředstavitelné, aspoň každé malé dítě), což nic nemění na tom, že jeho určité chování se Vám nelíbí a přejete si, aby ho změnil. A tak je mu to třeba podat - že Vy si přejete, Vy potřebujete, aby se to a to změnilo, aby bylo dosaženo takového a takového výsledku (např. aby byla jeho sestřička v bezpečí). Pokud prožíváte negativní emoce, nepřetvařujte se - tím dítě jen zmátnete; klidně popište, jak se cítíte (bez obviňování). A zeptejte se ho na jeho řešení, jak by se kýženého výsledku dalo dosáhnout, aby i on byl spokojený. Nedomlouvejte MU, domlouvejte se S NÍM. Pokud ještě sám na nic nepřijde (nebo ještě nedokáže vyjádřit), nabídněte mu nějaké možnosti, jestli byste to mohli udělat tak a tak. Stále přitom mějte na paměti jak jeho potřeby, tak Vaše. No a s těmi nervy skutečně nejvíc pomůže, když se podaří vymyslet způsob, jak byste mohla mít pravidelně aspoň nějakou chvilku pro sebe - ať už s pomocí manžela, nebo kamarádky... A také uvědomění, že všechno je přechodné, a že na Vás neleží zodpovědnost za řešení každé situace - i Vaše děti jsou jejími účastníky a mohou/mají se podílet na jejím zdárném vyřešení.   Ještě - možná lepší než formulace  "až dcera vyroste, nebudu se jí věnovat" by bylo vzpomínat na to, jaké to bylo, když byl on takto malý, vyprávět, jak jste se věnovala jemu, třeba ukázat fotografie... Pak si povídat o tom, co už dnes na rozdíl od tehdy dokáže, co spolu můžete podnikat, a pak si můžete společně představovat, jaké to bude, až těchto aktivit bude schopná i sestřička... Dcerku neupozaďujte, i ona Vás potřebuje. Nejvíce v těžkých chvílích pomůže neustále sama sebe vracet k tomu, co je důležité, ptát se, co v daném okamžiku můžete udělat, aby vám bylo spolu dobře (tj. nedomýšlejte v duchu katastrofické scénáře o tom, co z dítěte vyroste a jaká jste matka). Protože když bude dobře dětem i Vám, budete vědět, že tohle je ta správná cesta. Snažit se o blaho dětí a zároveň ničit sám sebe k cíli nevede. Moc držím palce, abyste si mohla odpočinout a mějte se ráda, zvládáte toho tolik, oceňte se!
kakání
Dobrý večer,
moje 2,5 letá neteř už nějakou dobu (pár měsíců) chodí bez plínky. s čůráním není problém, na nočníku je bez problému, občas si i sama řekne, že potřebuje. Jak jde ale o kakání, "nepotřebuje nikdy", vždy se "po..." do kalhot..nevíme,co s tím, máme obavy, jestli by nemohlo jít o trauma. Její matka totiž zemřela na rakovinu a poslední půlrok byla v bolestech a bohužel nevíme, jak se k malé chovala v tomto stavu,jestli ji třeba nějak neubližovala. Opravdu nevím. Nicméně toto je problém, se kterým si neumíme poradit. Za jakoukoli pomoc/radu/tip děkuji.
J.Ž.
za odpovědi budu ráda i na adrese ituzska.z@seznam.cz - otázka upravena poradcem
Ituzska
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, bez ohledu na to, jestli maminčin stav dcerku nějak poznamenal, pokakávání do kalhot nemusí znamenat nic tragického - usuzuji tak ze zkušenosti se svou dcerkou, která začala kakat do nočníku až ve 3 a čtvrt letech, nyní (3 a třičtvrtě) se jí stane vyjímečně, že se pokaká, většinou kaká do nočníku. Upravilo se to samo (jen jsem se od jejích tří let při praní šklebila a říkala jí, že už to nechci prát, že už chci, aby kakala do nočníku), dozráním. Zkuste to ještě chvíli neřešit. Přeji hodně radosti!
neprůbojnost
Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych se zeptat, mám 2,5 letou dceru a strašně se bojí lidí. Ale i známých. Dlouho jí trvá než se rozkouká a potom se někdy otrká. Poradíte mi, co s tím dělat. Děkuji
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, buďte dcerce k dispozici jako opora, klidně ji nechte se za Vás schovat (nebo ji vezměte do náručí), pokud to potřebuje, a nechte ji se rozkoukávat, jak potřebuje. Nějakým násilným "házením do vody" byste její úzkost jen zvýšila; nechte ji vyvíjet se v tomto směru svým tempem, když bude vědět, že ve Vás má oporu a že jí důvěřujete, časem začne  postupně s druhými sama komunikovat.
čtenáři
Pro Jaroslavu - pomocovani: mozna je jen vase dcerka v teto oblasti mene zrala a potrebuje vic casu.. My jsme meli podobny problem (pomocovani nekolikrat do tydne, takze na noc plina), rozhodla jsem se to do 5 let neresit (podle odborniku stale v norme) a opravdu par tydnu po 5 narozeninach jsme mohli pliny odbourat. Vyresilo se to uplne samo.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
...
pomočování
Dobrý den, mé holčičce jsou 4 roky a 5 měsíců a stále se v noci počůrává. Na den si řekla sama asi v 16 měsících, že plínu nechce, krásně to zvládla, téměř bez nehod. Na noc plínu stále chce, je pravda, že plína suchá není. asi před měsícem a půl jsme se rozhodli, že už plíny kupovat nebudeme (dlouho jsme se o tom předtím bavily) a malá chodí spát bez plín, bohužel se za noc 2x i 3x počůrá, většinou se ani nevzdubí, že je počůraná. Posledních 14 dní se navíc stává, že nestihne doběhnout přes den na záchod a také se počůrá. Zdravotní problémy žádné nemá, byly jsme u lékařky. Malování mráčků a sluníček také nezabírá, pije naposledy nejméně 2 hodiny před spaním, cca od 15 hodin nepije nic sladkého. Poradíte, jak odbourat noční pomočování? Děkuji.
Jaroslava
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jaroslavo, nám pomohl enuretický alarm. Naučil synův mozek, že se má při potřebě močit probudit, a později už se ani budit nebylo třeba, většinou už vydrží spát celou noc bez potřeby močení. Trvalo nám to něco přes půl roku (přičemž intervaly se prodlužovaly), ale stálo to za to.
batolata
Dobry den.Dcera 2,5 roku je sice rozumna,ale taky drza,nerespektuje co rikam a vsemu se jen smeje,je zivejsi, neposloucha!Prosim poradte co delat,protoze mam pocit,ze bude nevychovana.Dekuji za radu.
Sarka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, Vaše dcera je batole. Není robot, není loutka. Také "drzost" jako postoj jí přisuzujete Vy, takto malé dítě nic takového nezná. Nesnažte se, aby Vaše dcera byla vychovaná, snažte se, aby věděla, že ji milujete a že ji respektujete. Nesnažte se jí diktovat a řídit jí život, snažte se o to, aby vám bylo společně hezky (tedy ne že si necháte např. ubližovat, ale že s ní budete hledat cestu, jak to udělat, abyste byly spokojené obě). Když bude vědět, že ji milujete a respektujete, naučí se to od Vás, bude respektovat ostatní lidi a tím pádem se v budoucnu chovat tzv. "vychovaně". Přeji pěkný vztah s dcerkou!
večerní usínání
dobrý den, máme 5 měsíčního chlapečka a má vělký problém s usínáním. Neusne sám v postýlce. Ani přes den ani večer. Pouze na rukou a nejlépe ještě svázaný pevně do zavinovačky. Jsme z toho hotoví, váží už 8 kilo a takhle ho nosit je mazec. Jakmile ho položíme do postýlky tak řev řev řev, i když je na něm vidět, že potřebuje spát, ale brečí a řve jak tygr... po chíli breku se dostane až to jakéhosi stavu ze kterého už nejde ven :( Poraďte jak na něj... jak ho začít učit? Někdy jak se ze spánku trochu probere tak stačí mu dát ruku a držet, je vidět že potřebuje kontakt..
šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, udržujte kontakt. Můžete si pořídit šátek a mít ho u sebe. Čím méně jistoty mu poskytnete nyní, tím déle bude "závislý" a nesamostatný. Teď vás potřebuje, tak u něj buďte. Nebude to trvat věčně. Násilné vnucování "režimu" mu může jen uškodit. Přeji hodně trpělivosti.
dospívající děti
dobrý den, mám anorexii a chci je jí zbavit.. nevím co mám dělat://
anorektička
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, řekněte o tom svým rodičům a společně se podívejte třeba sem http://www.idealni.cz/kontakt_krizcentra.asp, když zavoláte na linku důvěry nejblíž vašemu bydlišti, poradí vám, na které odborníky se tam obrátit. Držím palce!
vztahy v rodině
Dobrý den,
Již jsem jednou psala, ale zřejmě jsem problém nepopsala dostatečně, protože zůstal bez odpovědi. Zkusím to nyní novu, konkrétněji, systémem „tří teček“. Mám 2 děti, 20 letou bezproblémovou dceru, která nyní studuje vysokou školu, a 13 letého syna. Nebojím se přiznat si, že zatímco dceru jsme vychovávali poměrně tvrdě (a vyplatilo se), syna jsme zanedbávali. V době jeho raného dětství jsme s jeho otcem rozjížděli nové podnikání, navíc jsem v jeho 7 letech onemocněla a musela na půl roku do nemocnice, následně jsme se s jeho otcem rozešli. Od malička byl zvyklý, po chvíli vztekání, dostat to, co chtěl, „aby od něj byl pokoj“. Co však bylo horší, začali jsme ho “uklízet“ k počítačovým hrám, kterému otec, přes mé naléhání, pořizoval bez ohledu na doporučovaný věk hraní. Od počátku školní docházky byl se synem problém, protože byl líný cokoli řešit. Na jakoukoli otázku jednoduše odpověděl „nevím“, bez jakékoli snahy přemýšlet. ... - otázka upravena poradcem
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Při řešení úkolů například z matematiky, se jednoduše nesnažil, metoda “budeš tu sedět, dokud to neuděláš“ mohla zabrat i 3 hodiny, bez jakéhokoli výsledku, křičet na něj nepomáhalo a ruku jsme na něj (bohužel) nikdy nevztáhli. „Nevím“ je ale schopný odpovědět na cokoli. Například „Co pořídíme babičce k vánocům?“ „Nevím,“ bez jakékoli snahy cokoli vymyslet. Samozřejmě se jeho školní výsledky zhoršovaly. Přitom syn není hloupý, má zdravou míru „selského rozumu“, pouze je líný se cokoli učit, nad čímkoli přemýšlet. Stále více času také věnoval PC hrám. I s přáteli trávil nejvíce času u obrazovky, nikdy nechodil „ven“. Čím je starší, tím menší mám u syna autoritu, je schopný mi říct „ty vole“, bouchnout do čehokoli, stále se vzteká „že nebude…“. Před dvěma měsíci jsme se dozvěděli, že byl syn za školou. Nešel na odpolední výuku a raději byl doma u PC. Jednoduše mu škola nepřipadala do statečně důležitá proto, aby něco dělal. ...
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Okamžitě přišlo brutální seřvání od otce, výhružky sociálkou a policií, což zřejmě zabralo. Syn se rozbrečel. Za školou však byl s kamarády a ty se nepokusil jakkoli bránit, když jsme mu říkali, že na něj mají špatný vliv (dokud se s nimi nezačal přátelit, byl mnohem zvladatelnější). Samozřejmě jsme mu na neurčito zabavili PC. Začal být apatický, bez jakéhokoli zájmu o okolí. Bez PC se prostě nedokáže zabavit. Začal jezdit na skateboardu (v čemž ho s otcem podporujeme), ale když je například nevhodné počasí, prostě nemá co dělat. Nečte, nekoukána televizi, pouze hraje hry na tabletu (vlastně náhražka PC). Problém je, že ho není jak motivovat. Začít používat tělesné tresty mi připadá pozdě (navíc bych se ho bála), PC jsme mu již zabavili a zabavit mu cokoli jiného nemá smysl. . Jakákoli moudra, výhružky, nic neplatí. Kapesné jsme mu již také zkrátili, nic nepomohlo. Když to přeženu, mám pocit, že je syn nemotivovatelný. ...
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
. Kdyby se dal do kotce s tím, že dokud nepřečte knihu, bude tam, tak tam bude ležet a koukat. To je samozřejmě přehnané, ale chová se tak. Je pravda, že pod všemi zákazy a hlavně po „seřvání“ otcem se na chvíli zlepšil, učitelka s ním byla spokojenější, byl soustředěnější, ale nyní jeho pozornost začíná opět opadávat. Opět zapomíná dělat úkoly, neví, za co má poznámky, neomlouvá se za nic, nemá výčitky svědomí. Vím, kdy jsme udělali chyby. Ráda bych ale věděla, zda se ještě dají nějak napravit, mám totiž strach z toho, kam celé jeho chování spěje. Nechci mít doma malého vyděrače. Dcera navrhuje radikální metodu, a to poslat ho na nějaký vojenský camp s přísným režimem. :) Také bych ráda podotkla, že jsme dceru synovi nikdy nedávali za příklad. Ještě poznámky: Děti byli (a syn stále je) ve střídavé péči (dcera ji chtěla), bydlíme s otcem ve stejném městečku, takže se pořád stýkal se svými kamarády. Budu Vám velmi vděčná za jakoukoli odpověď. S přáním hezkého dne, Ingrid.
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová

Dobrý den, Ingrid, napadá mě, jak by mohl znít dotaz, který by mi možná napsal Váš syn:

Je mi 13 let, mám o 7 let starší sestru, která je v očích mých rodičů jednička - nikdy s ní neměli žádný problém, vždycky se chovala tak, jak chtěli, teď je na vysoké... Já vím, že nikdy nebudu tak dobrý jako ona. Rodiče ji sice přede mnou výslovně nevyzdvihávají, ale já dobře cítím, že ona je „ta správná“, kdežto já jsem pro ně jen obrovské zklamání. A přitom jsem se vždycky tak snažil jim vyhovět... ale nějak to neumím... Když jsem byl hodně malý, buď na mě neměli čas, nebo – když jsem se snažil získat konečně jejich pozornost, konečně nějaký projev, že jim za to stojím (způsobem, který jsem jediný uměl, vztekáním ze zoufalství) – se mě zbavili tím, že mi dali to, co jsem chtěl, aby ode mě měli pokoj. Přitom mně nešlo o tu věc, ale o to, abych pocítil, že o mě stojí, že mám pro ně nějakou cenu, že jim stojím za trochu času, pozornosti, uznání, tolik jsem si přál, aby se mnou byli, když jsem byl smutný nebo rozzlobený nebo jsem se něčeho bál... Tolik jsem si přál pocítit, že mě mají rádi! Postupně jsem pochopil, že nejsem dost dobrý, abych svým rodičům za láskyplnou pozornost stál. Jsem nejspíš fakt úplně k ničemu, jediné, co mi zbývá, abych nebyl se svojí marností sám, je vnořit se do počítačové hry – jedině tak můžu zapomenout na to, jak jsem na tomhle světě zbytečný - stávám se aspoň na chvilku někým jiným, žiju něco jiného než ten svůj marný život a navíc si pak mám aspoň o čem povídat se spolužáky.  Moji rodiče se rozvedli, někdy si říkám, jestli to třeba nebylo kvůli mně, třeba už táta nesnesl být se mnou každý den, třeba se kvůli tomu, jak jsem hrozný, hádali, třeba kdybych se byl uměl chovat tak, jak chtěli, tak by se nerozvedli... Do školy jsem se docela těšil, že to tam bude zajímavé, naučím se všechno, co umí starší sestra... Jenže jsem brzo zjistil, že i tam jde jen o to, dělat přesně to, co vám řeknou, ať vám to dává smysl nebo ne, jede se podle předem daného řádu, když mu nevyhovuješ (třeba že už něco umíš a nebaví tě pořád to dokola opakovat, nebo že ti něco nejde, i když většině ostatních už ano, nebo na otázku učitelky odpovíš jinak, než si představovala, tak mávne rukou jako že je to nesmysl a ty víš, že jen nepochopila, jak to myslíš), jsi špatný a přijde trest. Nedává mi to smysl, prostě nemá cenu se něčeho takového účastnit. Stejně tak dobrý jako ségra nikdy nebudu, tak proč se namáhat... Když se mě na něco ptají, když se mám o něčem rozhodnout, mám strach, že moje rozhodnutí nepřijmou nebo rovnou odsoudí, tak radši řeknu "nevím", to je nejbezpečnější - raději ať si to rozhodnou sami. Kdyby tak aspoň máma měla o mně lepší mínění... ale ona si myslí, že jsem ten nejhorší člověk na světě, že bez křičení a vyhrožování (tolik mě to bolí, ale snažím se ovládnout a dělat, jako že mi to je jedno – co jiného taky můžu?) to se mnou nejde, nejspíš by mě začala i mlátit, kdyby se mě nebála... A táta? Když mi vyhrožoval sociálkou a policií, zhroutil se mi poslední ždibíček naděje, že na mně rodičům přece jen záleží. Tohle by přece nikdy nemohli říct, kdyby mě měli rádi. To už jsem nemohl vydržet a rozbrečel jsem se. Že jsem byl za školou se spolužáky – to vzniklo spíš náhodou, ale je fakt, že mi tihle kluci dávají aspoň malinkou naději, že to není jenom mnou, že si s rodiči nerozumím, když vidím, že si z dospělých nic nedělají, že si žijou podle sebe, vidím poprvé v životě, že to taky jde a že i dítě, které je rodiči odmítané, může někam patřit. Přitom já bych tak rád byl s našima zadobře, tak rád bych, aby mě ocenili, aby mi dali najevo, že mě mají rádi... Kdyby to tak bylo, ti spolužáci, co chodí za školu, by mě vůbec nezajímali. Já přece vím, co je pro mě dobré; kdybych tak se mohl svobodně rozhodovat, kdyby mi tak rodiče dali důvěru, že dokážu v životě uspět i bez jejich kontroly a přikazování a řízení – vždyť právě tohle je to, co mi brání vzít život do svých rukou. Kdybych měl zodpovědnost sám za sebe, kdybych si svoje záležitosti (včetně školy) rozhodoval sám, věděl bych, kam napřu svoje síly a co pro mě není důležité. A kdybych z rodičů cítil lásku a důvěru, cítím, že bych klidně zvládl i tu vysokou... Jenže když mě naši do něčeho nutí, tak to nemůžu dělat, nemá to cenu, není to můj život, ale jejich. Ségra to dělala a je sice na vysoké, ale kdoví, jak potom v dalším životě uspěje, když je zvyklá být řízená a žít podle toho, jak chtějí druzí. A tak jak nebyla zvyklá na respektující přístup ze strany rodičů, neumí respektovat ani ona, všechny by srovnala do své představy o tom, co je správné - třeba násilím (nedávno jsem zaslechl, jak našim radí, aby mě poslali do vojenského campu s přísným režimem). Moc bych si přál, aby ve mě rodiče věřili, aby mě měli rádi bez ohledu na to, jaké výsledky mám ve škole... Aby pochopili, že v mém věku už zákazy, výhrůžkami, moudrými přednáškami ani krácením kapesného nic nezmůžou – jenom nás to čím dál víc vzájemně oddaluje... Třeba by jim pomohla ke mně najít cestu tahle knížka https://www.kosmas.cz/knihy/176069/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/ - ale to jen tehdy, kdyby byli opravdu hodně otevření zásadní změně přístupu a hlavně jestli mě vůbec ještě mají rádi...

čtenáři
Milá Markéto, musím se sklonit před Vašimi úžasnými radami - odvádíte jedinečnou práci. Nemám potřebu běžně číst tuto poradnu, protože již mám 22letou bezproblémovou dceru, nicméně jsem ze zvědavosti (teď o své dovolené) nakoukla. Možná bych jen dodala u Alice, která si neví rady s 9letým synem, že klučina jí sice odpovídá, že úkolům rozumí, ale zdaleka to tak nemusí být - řeší s ním Alice tyto úkoly aktivně, zajímá se, co jim učitelka zadává, nebo jen dohlíží od kuchyňské linky, zda klučina "maká"? :-) Chtělo by to z její strany víc spolupráce a projevu kamarádství, až jakéhosi spiklenectví se synem a ne autoritativní působení. Markéto, děkuji, přeji pěkný den a ať se Vám daří. - otázka upravena poradcem
Romana
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Romano, děkuji za Vaše ocenění a přání. Některé své rady z dřívější doby (především pokud jde o téma "hranice a důslednost")  již za úžasné vůbec nepovažuji, ale každý z nás se vyvíjí, a snad brzy najdu způsob, jak předat to, co si (na rozdíl od dřív) myslím teď - a tak snad pomáhat lépe než dosud...
problémový učitel
Dobrý den. Můj syn chodí do 6 třídy, je mu 12 let. Nikdy si na něj učitelé nestěžovali, že by byl nějak drzý nebo se nevhodně choval. Ale nedávno přišel stím, že při hodině Dějepisu se bavil se spolužákem.Pan učitel mu řekl a't se de jde po dívat za dveře a cestou at si dá pěstí před celou třídou, když to udělal, tak pan učitel řekl ať si dá větší. Stím syn odešel na chodbu a byl tam celou vyuč.hodinu. Pan učitel mu potom řekl ať na jeho hodiny nechodí, že ho tam nechce vidět. V dalším dni můj syn přišel na Dějepis, a p. učitel přistoupil k synovi a řekl mu, jestli mu nechce něco řct. Syn jen pokrčil rameny a zeptal se co. Učitel řekl, že nebude učit v jeho přítomností. Tak můj syn byl přinucen si sbalit učebnice do batohu a odejít ze třídy do své třídy kde nikdo nebyl. Za sebou zabouchl dveře, a pan učitel vletěl do synovi třídy kde seděl sám a vrazil mu pár facek stím, že dveřmi bouchat nikdo nebude. Šla jsem za p.učitelem,který odmítá se mnou o tom bavit.Nevím co dělat.
Renata
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renato, připadá mi podivné, že by učitel na druhém stupni ZŠ - tedy povinná školní docházka - řekl žákovi, aby na jeho hodiny nechodil - to myslím není možné, učitel za něj v tu dobu zodpovídá... Pokud to skutečně udělal, nebude s ním něco v pořádku. Je pravda, že vyprávění dítěte někdy vypadá jinak, než pohled zúčastněného dospělého - stálo by za to dozvědět se, jak to bylo, od pana učitele. Když jste za ním byla, neoslovila jste ho bojovně? Kdyby ano, mohlo by to mít vliv na jeho ochotu s Vámi mluvit. Pokud jste za ním přišla v klidu a pan učitel se přesto odmítá s Vámi bavit, nezbývá nic jiného než se sejít s ředitelem školy a požádat o spolupráci školy při vyřešení synova problému. Ráda byste, aby se zjistilo, do jaké míry je synovo vnímání celé situace opodstatněné, a pokud je, aby se nadále mohl účastnit hodin dějepisu bez obav, že bude fyzicky nebo jinak napadán. Doma bude vhodné popovídat si se synkem o tom, jak by si mohl on sám napříště zajistit klidný průběh hodin dějepisu (tedy nechat syna přijít na vlastní řešení, ne abyste mu ho předložila Vy). Přeji synkovi spokojenost.
pomočování
Dobrý den, mám dceru 4 roky a poslední dobou se mi začala počůrávat. Dřív to bylo jednou za měsíc a to jsem neřešila - stát se to může a teď je to tak jednou za týden, má u postele nočník a jde na něho tak 4x za noc - moc toho nevyčúrá. Dokonce i ve školce se začala počúrávat ve spaní a když byly venku na zahradě.(do školky chodí ráda a těší se tam) Přes den si sem tam ucvrnkne. Moc děkuji za radu. Vendula
pomočování
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vendulo, nejprve by bylo dobré zjistit, zda se nejedná o zdravotní problém (močový měchýř, ledviny...). Pokud je vyloučen, zkuste si vzpomenout, co předcházelo počátku zvýšeného počůrávání, nebo si uvědomit, jestli v životě dcerky nevzniklo nějaké napětí, zvýšené požadavky nebo třeba nějaký důvod k obavám. V každém případě není vhodné dcerku za počůrání jakkoli "popotahovat". Můžete se ostatně zeptat i jí, jak se cítí, jestli jí něco nechybí, nepřebývá, jestli je se vším ve svém životě spokojená... Držím palce, aby se problém podařilo časem vyřešit.
Domácí vzdělávání
Dobrý den,
předem děkuji za inspirativní poradnu! Již dvakrát jsem se ptala, ale bohužel bez odpovědi, tak se snad tentokrát poštěstí :)
Zajímal by mě váš názor na domácí vzdělávání. Bydlíme na malém městě, kde není možnost dát dítě do alternativní (např. montessori nebo lesní) školky, natož školy. Ráda bych se o vzdělávání dcery pokusila sama, těším se na to, ale ze všech stran poslouchám, že tím dítě vyčlením ze společnosti. Do jisté míry to považuji za pozitivní (např. se vyhne některým vlivům skrze spolužáky), na druhou stranu opravdu nevím, nakolik dítě potřebuje fungovat v podobném kolektivu. S jinými dětmi se pravidelně potkáváme, dceři budou v létě dva roky. Děkuji za váš názor! - otázka upravena poradcem
Bára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Báro, omlouvám se, ale dotazů je mnoho a času málo... Tentokrát tedy odpovídám: vyčlenění dítěte ze společnosti jsou báchorky. Pokud se s dítětem nezavřete na 24 hodin denně mezi čtyři stěny, pokud se setkává s jinými dětmi různého věku (vrstevníci to zrovna pravidelně být nemusejí, školní třídy jsou uměle vytvořené skupiny, nikdy jindy v životě nežijeme jen mezi svými vrstevníky), o nic nepřichází. Držím palce! P.S. I já mám syna v domácím vzdělávání :).
čtenáři
Klobouk dolů před Vaší odpovědí Lucii, která má svou otázku v sekci VZTAHY V RODINĚ. Žiji v podobném vztahu a dnes už vím, že je třeba spoustu věcí chápat, je třeba nadhled, ale i tolerance. Milé Lucii bych doporučila vyhradit si jeden den v týdnu, kdy bude s partnerem sama, aby se mohla na daný den třeba těšit :) S pozdravem L.
Linda Novotná
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lindo, moc děkuji za Vaši zkušenost, kéž dodá naději všem, kteří se nacházejí v podobné situaci!
vztahy v rodině
Dobrý den,
prosim o radu, sama uz si rady nevim. Ziji s partnerem a mame spolu 16 mesicniho syna. Partner je rozvedeny a z predch. vztahu ma 9 leteho syna. Mame ho kazdou stredu, kazdy druhy vikend a kdyz neni vikend, tak i ve ctvrtek. Skoro kazde pondeli ho jeste vozi ze skoly, je u nas hodinu, pak ho veze na zpivani a pak k byvale. Na me s malym casu moc nezbyva. Partner vyrustal od 9 let jen s otcem. Problem je v tom, ze mu absolutne vse podrizuje, neni zde zadna hierarchie dospeli a deti. Domlouva se na vecech s nim, vse mu podstrojuje, rekla bych, ze ho prepecovava. Domniva se, ze dela vse nejlepe a ze deti jsou smyslem zivota. Kdyz se mu sverim, bere to jako utok na sebe a na maleho, rika ze deti jsou na prvnim miste a ze ja jsem dospela a tak to musim vydrzet. Vubec nerozumi tomu, co mam na mysli. Mam samozrejme take dite na 1. miste, ale chci byt pruvodcem, ucitelem a ne sluhou. Chci mit i ten nas vztah, chci aby deti videli vzor - jak se maminka s tatinkem spolu bavi apod. 1 - otázka upravena poradcem
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Neumim mu vysvetlit, ze nejdrive musi byt spokojeni rodice a pak jsou spokojeni i deti. Takhle se strasne dusim, pripadam si nechtena, zbytecna, jako pate kolo u vozu. Miminko jim slouzi spis jako hracka. Nevim, co je mensi zlo. Jestli to trpet a smirit se s tatinkem, ktery takto premysli, s tim, ze ten vzor normalni rodiny syn stejne mit nebude a nebo se rozejit. Nechci ze syna delat balicek, vidim na vlastni oci, ze by to dopadlo obdobne - zadny rad, same rozmazlovani a opici laska. Nejvic by se mi libilo, kdyby treba s pomoci odbornika to partner pochopil, ale obavam se, ze vzhledem k jeho detstvi a nazorum, je to skoro nemozne. Pritel chce jet k mori, ja cim, ze to ve ctyrech nezvladnu. Navrhla jsem, ze bychom meli jet s jinou rodinou, abysme si treba mohli nekam zajit a deti mel kdo pohlidat, ale bylo mi receno, ze nepojede na dovolenou se synem proto, aby ho nekdo hlidal. Ja si chci dovolenou uzit i za sebe. Jsem nenormalni? Prosim poradte, co delat,.
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, máte určitou pevnou představu, jak by všechno mělo být: Váš partner by se měl věnovat hlavně Vám a vašemu společnému dítěti, a dva víkendy v měsíci a čtyři středy plus nějaký ten čtvrtek se starším synem Vám připadá příliš a ráda byste, aby se i v tento čas věnoval spíše Vám a mladšímu synovi. Také byste chtěla, abyste rozhodovali vy dospělí, a děti se podřizovaly. Přála byste si, aby někdo Vašeho partnera přesvědčil, že Vy jste ta, která má pravdu. Ono je to ale tak, že názory jsou zkrátka různé, není žádná obecně platná pravda, jak to má být, a je na partnerech, aby spolu dokázali komunikovat, respektovat názor druhého a hledat společně řešení. Připadá mi, že máte pocit, že Vám partner nenaslouchá, ale sama naslouchat nepotřebujete, protože přece Vy jste ta, která má pravdu. Když jste se s přítelem dávala dohromady, syna již měl a zřejmě se mu věnoval stejně oddaně už tehdy - věděla jste tedy, do čeho jdete. Z pohledu jeho syna jistě čas trávený s tátou není dostatečný - chtěl by žít s ním tak, jako spousta jiných dětí, a nemůže za to, že se jeho rodiče rozešli. Možná jste očekávala, že až budete mít dítě spolu, bude se přítel věnovat hlavně jemu (nesplněná očekávání jsou hlavní příčinou našeho utrpení...). Věřte, že jednoho dne se mu bude přítel věnovat nejspíš se stejnou intenzitou, jako svému staršímu synovi. Většina mužů si totiž s miminky neví moc rady - i když se o ně umí postarat, pokud jde o společně trávený čas jaksi nevědí, jak to uchopit; až tak ve čtyřech a více letech dítěte se s ním hodně sblíží - dovádějí spolu, všelicos podnikají a tím utužují vzájemné pouto. Mezi sedmým a čtrnáctým rokem chlapci potřebují trávit čas se svým otcem víc než kdy jindy; po čtrnáctém roce pak nastupují jiné autority, rodiče jsou na nějaký čas "upozaděni". Souhlasím s Vámi v tom, že děti potřebují spokojené rodiče; pokud by Váš přítel musel ustoupit Vašim očekáváním, myslíte, že by byl spokojený? Jestli se Vám věnuje, když jste sami, zkuste si to užívat a načerpat si do zásoby na dny, kdy se věnuje hlavně staršímu synovi. Máte-li pocit, že se vám málo věnuje, i když jste sami, můžete se mu s těmito pocity svěřit - ale nespojovat to s jeho péčí o staršího, toho úplně vynechte. Třeba pak bude přítel přístupnější nějaké oboustranně příjemné domluvě, když uvidí, že nekritizujete jeho oddanost staršímu synovi. Pokud jde o dovolenou, můžete si ji např. užít s jinou rodinou bez přítele, a s přítelem si pak zase vyrazit třeba na víkend, kdy nemá staršího syna u sebe. Celkově zkuste převzít zodpovědnost za svou spokojenost a "neházet" ji na partnera; zkuste se sama sebe zeptat "Co můžu udělat, abych byla spokojená?" Přeji Vám hodně rodinné pohody!
samostatnost
Dobrý den,

potřebovala bych poradit s mou 6-letou dcerou. Chodí na flétnu a jednou jsem ji ŕekla, že se půjdu podívat, jak jí to jde a zeptat se pana učitele, zda je néco potřeba, protože na naše dotazy, co bylo na flétně, co řekl pan učitel a podobné, vždy řekne, že neví, nebo si nepamatuje. Flétna ji baví, nosí samé jedničky. Ale jak jsem ji to řekla, chytla skoro hysterický záchvat, že nechce, abych tam přišla, že mě tam nechce. Na můj dotaz proč, řekla, že už je velká a že mě ve škole nepotřebuje. Byla jsem z toho nepříjemně zaskočena, nikdy dřív se takhle nezachovala, když mají ve škole drakiádu, den otevřených dveří a podobně, vždy si přeje, aby jsme tam s manželem přišli. Je pravda, že je hodně samostatná, je jedináček, nosí samé jedničky, ale proč se takhle zachovala? Když jsem na tu hodinu nakonec přišla, posílala mě pryč a celou dobu se na mě mračila a evidentně se jí ulevilo, když Jsem odešla. Nechápu to. Můžete mi prosím říct svůj názor? Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, zaposlouchejte se do tohoto: "že se půjdu podívat, jak jí to jde a zeptat se pana učitele, zda je néco potřeba". Z toho čiší nedůvěra k dcerce a jejím schopnostem. Proč ji chcete takto kontrolovat, když ji flétna baví a jde jí to? Věřím tomu, že kdyby škola pořádala koncert a vy jste řekla, že se těšíte, až ji uslyšíte hrát, bude ráda, že přijdete. Když je Vaším cílem kontrola, přirozeně se brání. Neberte jí zodpovědnost za učení hře na flétnu, vždyť vidíte, že je vše v nejlepším pořádku. Přeji hodně radosti pospolu!
batolata
Dobry den, mam skoro 16ti mesicni dceru,kterou se jiz par mesicu snazim odstavit, uz sice kojim jen vecer a rano,ale pres den se mi stejne porad hystericky dobyva do vystrihu. Dcera je na me hodne zavisla, i kdyz ji od malicka berem mezi lidi, od nikoho na sebe neda sahnout nebo se vzit do ruky jen ode mne, manzela, babicky a nekdy dedy kdyz ma naladu. Za mesic bych potrebovala odjet na vikend, chtela jsem se zeptat zda muze dceri uskodit nebo spis prospet pokud ji necham od soboty do nedele s rodici na chate? Rodice ji jiz ji parkrat hlidali v noci,nekdy brecela, posledni dobou spala bez problemu, ale rano jsem tam vzdy byla. Chtela bych aby byla samostatnejsi a timto vikendem i ukoncit kojeni, ale nevim, zda ji to spis nemuze ublizit. Dekuji mockrat za odpoved.
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, toto dilema Vám nevyřeším. Jen bych si zkusila ujasnit, jestli dcerku opravdu už kojit nechci, nebo rozumově nechci, ale vnitřně cítím, že by to ještě bylo dobré. Až sama sobě odpovíte, pak jednejte. Buď přestaňte kojit (ale musíte být skutečně rozhodnutá, je možné, že až se vrátíte z víkendu, bude se dcerka do výstřihu dobývat stejně), nebo kojte dál, ale bez neustálého pocitu, že byste toho měla nechat. Přeji příjemné časy s dcerkou!





mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.