Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

děti v rozvedené rodině|batolata|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|období vzdoru|dospívající děti|žárlivost| pomočování| hranice a důslednost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| předškoláci| puberta| kakání| problémy s jídlem| agresivita| otázky dětí| strach z odloučení| nástup do školy| problémový učitel| dospělé děti se ptají| vztek| rozdilne nazory na vychovu| problémy s kamarády| nízká sebedůvěra| úzkostlivost| nadané děti| strach| plačtivost| děti s LMD| krádeže| lhaní| odlišnost| příchod sourozence| šikana| cucání palce| poruchy učení| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| nepořádnost| zlobení| u ničeho nevydrží| samostatnost| půjčování hraček| strach ze školy| Ježíšek| neprůbojnost| sexualita| sportování| vyžaduje pozornost| řeč| literatura o výchově| zuby| sdělování pocitů| smrt v rodině| adoptované děti| zapomíná, ztrácí věci| režim dítěte| kousání| bezpečnost| domácí úkoly| zkoumání| jak se bránit| televize| hyzdění nehtů| kouření| zanedbávané dítě| pitný režim| perfekcionismus| nemoc| strach z bolesti| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| nechce zdravit| zlozvyky| nočník| změna prostředí| konzultace| móda| dudlík| svoboda rozhodování| jak oznámit rozvod| projevy lásky| drogy| odpolední spánek| tvrdohlavost| mobil u dětí| nerozhodnost| mentální anorexie| nemluví s dospělými| autismus| archiv| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| duchové| seminář| sebeovládání| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| psychosomatické potíže| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| sebetrestání| asistent| Výtvarno| Domácí vzdělávání| osamělost| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

dospívající děti
Dobrý den chtěla bych se zeptat zda bych mohla odejít z domu v 15 letech??... miluji strašně svého přítele se kterým se nesmím scházet ani nějak komunikovat je ode mě starší 18 let ,ale moc se milujeme a chceme spolu být oba prosila bych o radu co máme dělat chtěla bych k němu domů a on by si mě vzal k sobě,ale problém jsou zase rodiče moc prosím o radu
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, nepochopila jsem, jetli je Váš přítel starší o 18 let, nebo je mu 18 let. Pokud je to ten první případ, měl by být natolik rozumný, aby počkal, až budete plnoletá. Pokud je mu 18 let, není ještě sám natolik zralý, abyste mohli samostatně žít - on si vydělává? Dost na to, aby uživil vás oba? Nebo žije také u rodičů a předpokládáte, že vás budou živit oni? Rozumím tomu, že byste moc a moc chtěla být se svým milým stále, ale 15 let je opravdu málo na rozhodnutí, které může ovlivnit celý váš život, pokud by třeba došlo k otěhotnění. Už z tohoto pohledu je vhodné, abyste s případným stěhováním počkala na svou plnoletost. Máte spoustu času... Zkuste spíš svým zodpovědným chováním ukázat svým rodičům, že by mohli případně časem přehodnotit zákaz jakékoli komunikace, aniž by vás to nějak poškodilo (protože to je určitě důvod, proč to zakazují - obávají se, abyste si předčasně nezatížila svůj budoucí životní úděl). Soustřeďte se teď na to, abyste byla co nejvíce soběstačná a zodpovědná. Studujte, skládejte zkoušky, učte se různé práce, které budete potřebovat umět, až se osamostatníte. Když rodiče uvidí, že jste zodpovědná a rozumná, jejich obavy se zmenší a pak se s nimi můžete i na lecčems domluvit. Držím palce!
kakání
Dobrý den,

moje dcera 3,5 roku má problémy jít na velkou. Trošku pomohla laktuloza. Ale větší problém je, že nyní asi půl roku nechce kakat na záchodě. Vykaká se ve sprše, někdy zaleze do komory nebo jen prostě na zem v pokoji...Zkoušeli jsme domlouvat, důrazněji domlouvat, slibovat odměny, ale nic nepomáhá. Prosím můžete poradit ? - otázka upravena poradcem
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo,
na téma kakání nevymyslím nic jiného, než už jsem napsala - prosím vyhledejte si mé odpovědi na toto téma.
batolata
Dobrý den, máme 7,5 měsíčního chlapečka, který se pravidelně budí půl hod po usnutí a pláče, poté se situace opakuje ještě jednou. Někdy pomůže dudlík, jindy jej pochovám, chlácholím.
Pak již spinká delší časový úsek cca 1,5 hod pak kojení. Syna kojím dle jeho potřeby. Spinká s námi v posteli. Po usnutí zůstávám u něj. Přes den spinká jen v kočárku venku. Doma spí cca 40 min v kočárku i 1,5 hod. Co muže způsobovat probouzení po půl hodině? Potíže začaly zhruba v půl roce.
Děkuji za rady! - otázka upravena poradcem
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, může to být buď nahromaděný vzduch v bříšku, nebo nějaké napětí nebo třeba špatné sny (je také v období strachu z odloučení, mohlo by to pramenit i z toho)... V každém případě to berte jako přechodnou etapu, takových různých ještě nastane... Děti se vyvíjejí a jejich projevy i případné potíže se mění souběžně s vývojem. Pokud chlapeček pak pokojně usne, netrápila bych se tím a přijala to jako dočasný stav. Přeji hodně radosti se synkem!
pomočování
Dobrý večer :) Malá bude mít za pár týdnů dva a půl roku. Od prvního září je ve školce, kde se zdá být spokojená (prozatím... počítám, že slzičky stesku časem přijdou), jeví se být soběstačná, poslušná, společenská... Zkrátka jak jsem ji vychovala (jak si tak tajně namlouvám :) ) Přesto řešíme ten problém, že se obvykle při odpoledním spánku počurá. Tedy, já to až tolik neřeším. Jednak si myslím, že hodně pije (cca 1,5 l denně), tedy chodí častěji, a jednak, jakkoli se tam těší, je to pro ni změna, což se může i v tomto ohledu odrazit, pokud se nemýlím.
Nic to ovšem nemění na faktu, že z celé situace mám trochu obavy. Nechci ji do ničeho tlačit, nechci ji stresovat, sama má teď jistě dost svých - v podstatě nesdělitelných - problémů, ale mám v sobě zkrátka pocit jisté nejistoty ( z různých důvodů).
Tak snad jen chci požádat o ujištění, že je tahle situace normální, že je časem srovnatelná a že, je-li dítě po stránce fyzické zdravé, je to vše pouze otázkou času...
Díky moc! K. - otázka upravena poradcem
Káče
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, máte mé ujištění, a příště už se klidně spolehněte na svůj mateřský instinkt :).
čtenáři
Dobrý den, děkuji moc za odpověď (noční vztekání). Teď máme noci klidné. Zase občas bojujeme přes den, ale tomu se asi nevyhneme...:-) období vzdoru trvá jak dlouho ?:-)

Nevýchovu znám, prošla jsem internetovým rychlokurzem, ale manžela k tomu nepřesvědčím. (Cizí ženské přece nemůžou radit, když naše děti neznají...). Tak musím sama. Naštěstí manžel není beran (jako naše dcera :-) ) a diskutujeme...

Děkuji moc za tuto poradnu, v mnoha ohledech mě pomáhá přežívat mateřskou...:-) Eva - otázka upravena poradcem
eva
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Evo, moc mě těší, že Vám moje odpovědi pomáhají. Děkuji za zpětnou vazbu. Průběh a délka období vzdoru je... individuální... :). K diskutujícímu manželovi gratuluji :).
nástup do školy
Dobry den,mam problem,dcera mi natoupila do 1.tridy a zjistili jsme i pani ucitelka rika ze je nesoustredena.Nejde nam cteni,odmita se ucit,procvicovat doma a uz opravdu nevime si rady,prosime o pomoc ci radu co delat nebo kam se obratit.dekuji vrele
Denisa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, požádejte o vyšetření dcerky v pedagogicko-psychologické poradně; pokud není dcerka zralá na školu, může ještě do pololetí dostat dodatečný odlklad školní docházky. Pokud je zralá, může mít nějaký jiný problém, který by PPP měla odhalit a poradit paní učitelce i Vám, jak holčičce pomoci.
jiný dotaz
Dobry den.Syn nechce spát sám.Vynutil si každodenní spaní s babičkou a ta s ním chodí spát.Syn tvrdí,že slyší zvuky,vidí na zemi skvrny které ho nutí aby je vypil.Je to den ode dne horší.Muže se jednat o psychickou poruchu ?Synovi je 11 let.Děkuji za odpověd.Eva
Eva Kadlecova
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, nejsem psychiatr, asi byste měli zajít k odborníkovi.
kakání
Dobrý den,
má 4,5 letá dcera už dva roky nekaká, špiní do kalhotek, bobek bez podání nálevu prostě sama neudělá. Máme za sebou všechna vyšetření, dítě je v pořádku. vyzkoušeli jsme spoustu potravinových doplňků, babských rad, bez výsledku. Podle doktorů ji mám nechat být, at' klidně nekaká dva měsíce. Přijde mi to padlé na hlavu. Jelikož to dítě se VŮBEC samo nevyprazdňuje. Děkuji za odpověd'. - otázka upravena poradcem
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, dcerka má možná nějaký psychický blok. Nebyla nějaká změna před dvěma roky? Pokud lékaři nemají žádné řešení, dobrý dětský psycholog by možná časem pomohl. Také si ale pročtěte toto: http://maminator.cz/2012/11/04/kdyz-diteti-nefunguji-streva/. Přeji dcerce, aby se to brzy dalo do pořádku.
dospělé děti se ptají
Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat jak se jako dcera mám zachovat v této situaci: Je mi 20 let jsem se svým přítelem již 5 let ale bohužel bydlím u rodičů kteří mi také platí posledním rokem střední školu.Můj problém je bohužel ten, že mi určují kdy mám chodit domů a jestli vůbec mohu jít ven a také mi zakazují spát u svého přítele. Jejich jediná odpověď na jejich chování je : Dokavaď bydlíš pod touhle střechou budeš se chvat podle našich pravidel.Proto se ptám jak tuhle situaci změnit? Připomínám že momentálně nejsem schopna se odstěhovat a živit se sama..Prosím o radu.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Karla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karlo, za daných okolností mám radu jedinou - vydržet poslední rok školy, kterou Vám rodiče štědře platí. Situaci můžete změnit jedině dohodou, a pokud k ní rodiče nemají chuť, máte jen dvě možnosti - odstěhovat se a převzít za sebe zodpovědnost, nebo se nechat živit a platit si školu, ale pak také respektovat pravidla svých rodičů.
pomočování
Dobrý den, snažíme se syna 3 roky 3 měsíce naučit zvládnout noční čůrání. Dodržujeme rady a budíme. Problém je že když ho vzbudím a odnesu ho na záchod aby se vyčůral (nočník odmítá) začne bulet že se mu nechce a že to nejde. Čekáme i třeba 5 minut, pouštíme vodu, ale nic. Tak ho vrátím do postýlky a on se během 1 nebo 1/2 hodiny ve spánku počůrá. Zkoukoušela jsem měnit časy buzení, ale bez úspěchu.
Tereza
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, rady, které popisujete, podle mých informací nefungují. Mému synovi pomohl enuretický alarm.
strach z odloučení
Dobry den, pani Klingerova, potrebovala bych radu ohledne nasi dcerky. Dcerce je 10 mesicu, je to obecne krasne a hodne dite. Ovsem mam pocit, ze uz v tomto veku jsme si ji cela rodina "rozmazlili". Uvedu priklad......jsme s malickou na prochazce, mala se zacne po chvili docela nudit, zacne natahovat na plac a dava najevo, ze chce do naruce. Ve chvili kdy ji vezmeme do naruce ve vterine plakat prestane. Takze ji nosime v naruci a kocarek vozime pred sebou. Kdyz uz si myslim, ze je fajn, ve chvili kdy ji priblizim ke kocarku tak abych ji tam znovu dala, zacne okamzite zase plakat.. K tomu malokdy se necha pochovat od nekoho jineho nez ode mne a od manzela. Kdyz ji dam do naruce nekomu jinemu za par vterin place a kdyz si ji vezme zase k sobe okamzite prestane. Priznam se, ze mam pocit, ze uz ted si placem vynucuje aby dosahla sveho, muze to tak byt? A jak vubec tady s timto bojovat? Mam strach, ze to bude jeste horsi jak bude rust. Muzete mi prosim poradit? Dekuji, Monika - otázka upravena poradcem
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, v tomto věku bych dcerce ještě dopřávala osobního kontaktu, kolik chce=potřebuje. Potřebuje pocit bezpečí, který má přirozeně u svých rodičů; proč by měla chtít být u cizích lidí? Zvláště v tomto věku dochází k tzv. "období strachu z odloučení", pokud byste dcerce blízkost odpírali, mohli byste ji hodně znejistit a dosáhnout opaku toho, co si přejete (tj. samostatnost). Pokud jde o kočárek, některé děti ho prostě nechtějí (např. obě mé děti), chtějí být u maminky a taky se rozhlížet po světě a ne ležet osamoceně v nějaké kobce... Ideální je nosit takové dítě v šátku - maminka má volné ruce, dítě vše, co potřebuje. Obecně nehledejte v dcerčině pláči nějakou vychytralost, spíše se snažte přijít na to, co jí vadí, a pomoci jí se s tím vypořádat - vždyť je úplně bezbranná. Samozřejmě, že pláč je jediná možnost, jak přivolat změnu - chcete to považovat za snahu vás ovládnout? Ona vám nemůže podrobně vysvětlit slovy, co jí je, jako byste nějakou svou nepohodu vysvětlila Vy svému manželovi nebo on Vám; ona může jen plakat. Důvěřuje vám, tak ji nezklamte a užívejte si její potřeby být ve Vaší náruči. Jednoho dne na to budete s láskou vzpomínat...
cucání palce
Dobrý den,
je mi 32 let a stále si cucám palec. Nevím čím je to možné ale strašně mě to uklidňuje. Pomáhá mi to při usínání ale občas i přes den, když odpočívám. Jako dítě jsem byla milována svými rodiči, takže si nemyslím, že bych si to kompenzovala nedostatkem lásky. Rodiče mě celé dětství zkoušeli odnaučit, máčeli prsty do pepře, zavazovali mi ho, ale nic nepomohlo. Díky svému cucání palce jsem si vybudovala celkem slušný předkus, ale ani to mě nezastavilo. Dokonce levý palce, který si cucám, je vycucanější a menší než ten pravý...:-) Slyšela jsem že je možné, že to dělají lidé, které často popírají své pocity, ale nemyslím si, že bych se k nim řadila. Každopádně bych byla moc ráda, kdybych se svého zlozvyku mohla zbavit. - otázka upravena poradcem
Palčačka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, z nějakého důvodu Vám zřejmě chyběl pocit bezpečí, kvůli kterému jste získala tento uklidňující zlozvyk. Můžete se ho vědomě zkusit zbavit, tzn. že si prostě přes den zakážete palec cucat (pokud se to stane ve spánku, to neovlivníte). Myslím si ale, že jen to nebude stačit, zřejmě jste toho pocitu bezpečí stále nenabyla, hledejte ho sama v sobě a ve spojení se svým moudrým já, se svou intuicí, s přírodou...
vztek
Prosím poraďte mi, co mám dělat se svými nepřiměřenými záchvaty vzteku. Dlouho se snažím být v klidu, neudělat žádnou chybu ve výchově. Ale ve slabé chvíli se neudržím a i kvůli hlouposti vybuchnu, začnu na děti křičet, případně jim dám výprask. Vím, že na tom má podíl únava. Ale neumím si čas lépe zorganizovat, abych byla máma v pohodě, která poskytuje bezpodmínečnou lásku. Pokaždé si slíbím, že už to neudělám, ale je to začarovaný kruh, neumím z něho vykročit.
magda
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztek
- promiňte, zapomněla jsem napsat věk dětí - syn 4 roky, dcera 2,5 roku.
děkuji předem za odpověď - otázka upravena poradcem
magda
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Magdo, nejprve poskytněte bezpodmínečnou lásku sama sobě. Neudělat žádnou chybu ve výchově je požadavek hodně přísný a nesplnitelný. Neklaďte sama na sebe tolik nároků, dovolte si chybovat a nezvládat. Oceňte sama sebe po každé situaci, kterou jste zvládla, pohlaďte se po každé situaci, kterou jste nezvládla -  tehdy to potřebujete nejvíc. Hledejte cesty, jak být se svými dětmi a zároveň sama se sebou - tedy aby vám bylo všem dobře, abyste se i vy cítila dobře. Dělejte vědomě příjemné věci sama pro sebe (pokud máte možnost, domluvte si pravidelné hlídání nebo spolupracujte s partnerem), abyste mohla být v pohodě. Vztah s druhými začíná u vztahu k sobě. Mějte se ráda a pak budete moci dávat lásku i svým dětem. Moc Vám v tom držím palce!
nástup do školy
Dobrý den. Potřebovala bych radu, ohledně syna. Je mu čerstvě 6 let (1.8.) a vzhledem k tomu, že perfektně čte, píše a počítá, jsme ho poslali do školy. A tady asi začíná můj problém
(Syn se narodil ještě o měsíc dříve, byl často nemocný, je to jedináček..)
Je to (až) moc hodný kluk, asi ani moc nezlobí...Je na nás fixovaný. Do školky chodil od začátku rád, plakal maximálně, že nechce domů, že si nestihl pohrát..
První týden ve škole vše v pořádku, poslední dva týdny jsou ale utrpením, pro nás oba. Vždy se ráno před školou rozloučíme, syn jde do šatny, a za pár vteřin za mnou vyběhne zpět a brečí, že chce být semnou. Zkoušela jsem i s ním do šatny jít (přestože se to nesmí) ale i tak dnes zase plakal..Paní učitelka tvrdí, že pak hned to je dobré, že si povídá a hezky se učí, každý den se tam těší...Fakt, že je ve škole, nezměním, prosím ale o radu, jak se vyvarovat ranním vzlykům, co udělat pro to, aby ráno syn nebrečel..Děkuji za radu, Petra - otázka upravena poradcem
P.N.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, nesnažte se dosáhnout toho, aby syn nebrečel. Dovolte mu projevit emoce, které cítí, a prostě ho jen krátce obejměte, řekněte "Já vím, radši bys teď byl se mnou, viď... Odpoledne si pro tebe zase přijdu. Papa," usmějte se na něj a odejděte. Jestliže ale toto začalo až ve druhém týdnu, bude to mít možná ještě jinou příčinu než že chce být s vámi. Např. jestli umí číst, psát a počítat, musí se ve škole neskutečně nudit. Na to bych se asi paní učitelky zeptala, jestli se chlapec nenudí a pokud ano, jak to změnit. Přeji synkovi radost z učení!
strach z odloučení
Dobrý den, chtěla bych se poradit, zda jsem udělala dobře. Dceři bude 6 let a do této doby spala ve společné místnosti se mnou. Nyní jsme ji zřídili pokojík (tam kde spala) a my jsme se odstěhovali. Dcerka to kupodivu bere dobře - večer čteme pohádky - ležíme spolu. Poprosí ještě abych tam spala, ale když jí řeknu, že tam budu než usne - v klidu usíná. V noci se nebudí, ani jsem nezaznamenala žádné negativní změny. Mně jako matce je ale úzko, jako kdybych to dělat ještě neměla. Rozum mi ale říká, že byl nejvyšší čas, protože příští rok bude změn až dost - půjde do školy. Malá taky nechce moc chodit do školky. Při loučení nejsou žádné slzy, scény apod.(vodí ji moji rodiče), ale nechodí tam ráda. Má tam ráda pár dětí - děvčata i chlapce, hodné paní učitelky, ale nejraději jde po obědě nebo vůbec nechce. Doma ji hlídají moji rodiče, protože mi to zaměstnání neumožňuje ji tak brzo vyzvedávat. Co mám dělat? Děkuji za odpověď. Hanka
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, když je dcerka se samostatným spaním spokojená, buďte i Vy (Vaše úzkost by mohla znamenat, že jste na dcerce závislá). Pokud jde o školku, asi nemáte jinou volbu než chodit do zaměstnání, tím pádem ani jinou možnost než dcerku do školky dávat, i když se jí to moc nelíbí. Když tam ale netrpí, má tam někoho, koho má ráda, a za rok už jde do školy, nezdá se, že by Vaše nejistota byla opodstatněná. Děti toho zvládnou víc, než si myslíme; strach z odloučení v nadpisu tohoto dotazu je Váš, ne Vaší dcerky; kdyby ji to negativně poznamenávalo, poznala byste to. Přeji Vám sílu k postupnému uvolňování silné vazby na svou dcerku!
příchod do školky
Dobry de, moc prosím o radu. Mám předškolní holčičku (bude ji 6). Od tři let chodí do školky. Rok chodila do soukromé kde se jí docela líbilo.( Do státní ji nevzali - hodně dětí a ja musela nastoupit do práce) pak začala chodit do státní. Celý rok problém. Nechtěla tam chodit brečela. Měla tam problém i s jedním chlapečkem který jí stále postuchoval. To jsme společně s jeho tatínkem vyřešili. Byla to normální klukovina kdy na sebe chtěl jen chlapeček upozornit. Další rok začala chodit do jiné školky. Museli jsme se přestěhovat. A zase problém. Do školky se těšila je ve třídě s bratrancem s kterým je od malička v částem kontaktu ale ani to nepomáhá. Pořád pláče. Ve školce se jí nic zlého neděje. Učitelka je prý také hodná. Říká že se jí po mě stýská a pořád se ujišťuje jestli pro ní přijdu. Nutno říct že jsem na ní sama. Tatínek ode mě odešel. (Našel si jinou a půl roku pendloval mezi náma, pak hádky, fyzické napadání, soud o dceru) Dcerka se na mě hodně upnula. Možná má strach že ji také opustim. Pořád vysvětluju že jí miluju, neopustila bych jí. Zkouším do přes dárečky když je hodná, i přes snahu jí vysvětlit že musím do práce a nic. Do školky vlastně od začátku nechodí ráda. A já už si nevím rady. Bojím se aby se jí děti neposmivali že furt pláče. Přitom je to bezproblémové dítě. Příští rok půjde do školy a tam taky bude muset, ale učení jí baví. Její otec se mnou vůbec nekomunikuje sem tam jí má vyzvednout ze skolky a stále se bojí že pro ní nepřijde. Prostě vždycky si najde nějakou výmluvu na to když se jí ptám proč pláče. Třetí rok už je dlouhá doba na to aby si zvykla i když bohužel střídala školky. Už nevím jak jí motivovat. Do té školky jsem chodila taky, vyprávím jí jak sem tam ráda chodila vždy poslouchá, chce to slyšet znovu. Ale jinak se nic nemění. Můžete mi prosím poradit jak ji motivovat? Děkuji moc.
Machule
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, některé děti zkrátka nejsou stavěné na "masovou výchovu". Vaše dcerka má navíc pádné důvody k nejistotě, střídání školek tomu také nepřidalo. Zkuste zavést nějaké rituály před školkou a hlavně po ní, které by jí dodávaly aspoň malý pocit jistoty, můžete zvážit, zda nenechat u paní učitelky mobil, kterým by vás dcerka mohla zavolat, kdyby si pro ni ve stanovenou hodinu nikdo nepřicházel (jde o to, aby dcerka věděla, že i kdyby nikdo nepřicházel, bude mít spojení a ujištění, že nezůstane bezprizorní) - to by ji mohlo dost uklidnit. No a dočkejte toho příštího roku - věřte, že ve škole to bude jiné: jiná organizace času, učení, které ji baví, zase o rok vyzrálejší... Věřte, že bude lépe, přeji hodně trpělivosti do té doby, než to nastane!
večerní usínání
1) Dobrý den, nevím zda tato poradna ještě funguje, ale zkusím to :-) Máme 2,5 letou dceru a pravděpodobně jsme v období vzdoru. Přes den to zvládáme, není to tak extrémní, holka je šikulka a snažím se s ní ve všem domluvit. Nejsem typ na tělesné tresty a přísnost a vyplácí se mi to. Funguje lépe klidná domluva a vysvětlení, než křik. V čem je problem, jsou noci. Jsme měsíc přestěhovaní v novém dome a novém městě. Dcera má svůj pokojíček, který drive neměla. V tom je asi problem, že byla zvyklá spat s námi a teď má spinkat sama. Nenutíme ji tam spat a spí s námi, předpokládám, že časem se třeba od nás odpoutá. Co ale se teď děje, je hrůza. I když je s námi, v noci se probudí, pláče, buď se pohlazením a pod. uklidní, nebo se pak probudí, chce něco (např. na nočník, obout ponožky, napít mléka) a když to není přesně tak jak chce (nočník na jiném místě, jiné ponožky, začně strašně křičet, schválně ječet, kopat, bouchat nás, nedá se uklidnit. Ve dne takové scény neznáme...
eva
Mgr. Markéta Klingerová
...
rozdilne nazory na vychovu
2) Nevím, jak máme na ni reagovat, jak ji vůbec uklidnit. V tom nejhorším amoku nás bije, když ji chceme obejmout, je strašně agresivní. Moc děkujem za radu, Eva
eva
Mgr. Markéta Klingerová
...
rozdilne nazory na vychovu
3) ještě chci dodat, že s manželem máme rozdílné názory na řešení těchto nočních vzdorů. Jý chci všechno řešit v klidu, dceři vyhovím (dám nočník kam chce...), manžel tvrdí, že když ji budem ve všem ustupovat, bude si pak dovolovat a umiňovat všechno. Říká jí, že když bude křičet, tak bude sama spat v pokoji, což si myslím že ji ještě víc upíná k nám. Manžel byl take vychováván zákazy a fyzickými tresty a I dle tchyně je dcera rozmazlená a nejsem na ni přísná. Ale snad když s ní sama přes den vycházím v klidu, proč bych měla výchovu měnit, pokud je před manželem nebo babičkou nějaká scéna? Snad to vnímám správně. Ale odůvodnit manželovi to jde špatně...
eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, dcerka nejspíš reaguje na změnu způsobenou přestěhováním (možná i "hrozbou" samostatného spaní, na které ještě není připravena), poskytujte jí dál to, co jí poskytujete, zkuste její noční pláče a vzteky nebrat jako hrůzu (i když znám z vlastní zkušenosti, jak těžké to je, zvlášť když člověk by se sám potřeboval vyspat a může mít na dítě svým způsobem i vztek, zároveň je mu ho líto...), prostě jí dál dopřávejte pocit bezpečí, výpady proti vám si neberte osobně, věnujte všechnu pozornost tomu, aby dcerce bylo dobře a zase usnula - časem to přejde samo. Pokud jde o názory prarodičů, nejsou relevantní; horší je, že ani tatínek nevěří v respektující výchovu (pokud by byl ochoten, podívejte se spolu na stránky www.nevychova.cz, třeba si dá od někoho cizího víc říct :). V každém případě se nenechte zviklat, vy sama víte a každý den si potvrzujete, že váš přístup je v pořádku.  Přeji co nejvíce klidných nocí!
jiný dotaz
Dobrý den,
je možné, aby dítě ráno mateřská škola nepřijala s argumentem, že rodiče zapomněli předchozí den přihlásit jídlo?
v naší MŠ se praktikuje trošku zvláštní způsob stravování - jídlo musíme dětem přihlašovat společně s docházkou a uvedením, jestli ve školce budou na celý den anebo jen na půl dne do oběda. Děti tedy nejsou celoročně přihlášeny k stravování, i když jsme všichni podepsali formulář přihlášení dítěte ke stravování, tohle přihlášení musíme ještě potvrzovat minimálně jeden den dopředu, maximálně však jeden měsíc dopředu. problém nastává při dlouhodobé nepřítomnosti z jakého koli důvodu a nebo prostého nepřipravení nové tabulky na nástěnce.
chci MŠ požádat o změnu systému a chci si být jistá, jestli je můj požadavek na běžný systém odhlašování stravování oprávněný. Se stížnostmi na úřadech zatím chci vyčkat a bez podání stížnosti mi nikdo moc nechce poradit, jak vyložit v tomto ohledu vyhlášky a zákon.

děkuji


Jana
Jana - otázka upravena poradcem
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, nejsem právník, nevím, na co má školka právo, zkuste se podívat do školského zákona, jestli tam je něco v tomto ohledu vymezeno.
bezpečnost
Chci se zeptat zda je standartní a běžné,že matky nechají doma 7 leté a 2 leté dítě a odejdou na 10-20 minut si jen zakouřit nebo něco dokoupit do obchodu.
michal
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michale, nemám k dispozici statistiky, ale tuším, že to běžné nebude, pokud jde o to dvouleté dítě. Sedmileté už na dvacet i více minut nechat samotné lze, pokud není nějakým způsobem "nestandardní".
batolata
Dobry den,chtela bych se zeptat,zda lze u dvouleteho ditete diagnostikovat hyperaktivitu. Syn je velice zivy, neposedi ani chvilku, pokud ho zrovna nedrzim za ruku,utika stale a vsude...jsem uz se silami u konce. Poradte mi prosim nejaky vhodny doplnek stravy,ktery by ho alespon trochu zklidnil. Navic ma vzdorovite obdobi ,ktere spolu s jeho neskutecnou aktivitou jsou pro me velmi vycerpavajici.
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, nelze. A i kdyby ano, k čemu by to bylo dobré? Stejně potřebujete najít způsob, jak synkovu aktivitu přežít :). 1) Berte jako klad, že když synka držíte za ruku, nevytrhává se a neutíká (i tací jsou). 2) přijměte fakt, že máte živé dítě a že to neznamená, že je "porouchané". 3) Snažte se uzpůsobit denní režim a prostředí tak, aby syn měl co nejvíc příležitostí běhat jak se mu zachce. 4) Z jeho stravy vynechte nadbytečný cukr, barviva a jiná škodlivá "éčka", podrobně zde http://www.trade4u-pocitace.cz/kniha-varime-malym-neposedum-zdrava-strava-pro-neklidne-a-hyperaktivni-deti_d99600.aspx. 5) Pokuste se domluvit s někým z rodiny (tatínek, babička), kdo by se o synka ideálně každý den na nějakou chvíli postaral a Vy si odpočiňte. Přeji brzké zlepšení situace!
samostatnost
Dobrý den, dceři je 7 let. Je poprvé na letním táboře. Nikdy neměla problém s odloučením, je velmi společenská, je mezi známými lidmi (dospělí i děti), ale přesto se jí strašně stýská a chce domů. Brečí víc a víc. Říká, že jí to na táboře nebaví. Nechci ji tam za každou cenu nechávat, ale z druhé strany si myslím, aby to nebylo účelové a myslela si, že když začne brečet, hned všichni začnou podle ní....nevím, děkuji
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, pokud myslíte, že dcerka na táboře netrpí, dopřejte jí zážitek z překonání nepohody - tj. až se z tábora vrátí, bude mít zkušenost, že dokáže strávit čas i bez vaší blízkosti a že dokáže překonat určité nepohodlí - dodá jí to do budoucna sílu. Když ji odvezete, bude mít zkušenost, že když bude dostatečně intenzivně brečet, někdo jiný odstraní překážky za ni. Samozřejmě pokud by byl důvod se domnívat, že je dcerka skutečně ohrožena (např. šikana), pak by bylo na místě zjistit bližší informace o skutečnosti, a podle toho se pak zařídit. Přeji radostné shledání!
děti v rozvedené rodině
dobrý den, od kolika věku dítěte si dítě pamatuje do dospělosti hádky rodičů, případně, že dostali na zadek, byly v koutě, že se po nich křičelo? Je možné, že dítě, které má 3,5 roku si v budoucnu nebude z tohoto věku nic pamatovat? děkuji moc
karolína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karolíno, je možné, že si to nebude pamatovat vědomě. V podvědomí máme uloženo úplně všechno a na základě toho pak reagujeme na situace, které v nás probouzejí stejné pocity jako původní prožitek. Ale netrápila bych se tím. Věřím tomu, že si každý prožíváme přesně to, co potřebujeme, abychom se dostali ke své vlastní podstatě. A nejlepší způsob, jak vést své dítě ke šťastnému prožívání je sám prožívat šťastně. Tedy když rodič bere život tak, jak přichází, nebojí se ho a přijímá ho se vším všudy, prožívá vše klidněji a radostněji a svým příkladem to naprosto přirozeně učí své dítě. Na to se zaměřte, minulost nechte minulostí. Držím palce!
neposlušnost
dobrý den, máme 41 měs.dceru, která na nás křičí, bije nás, neposlechne na slovo, vše jsme si přečetli, je to naše vina, kdybychom nebyli tak přísní - nebylo by její chování našim zrcadlem. Je nám to líto a chceme se zeptat, když přestaneme na ni křičet a přestaneme používat fyzické tresty a místo toho jí to budeme rozmlouvat, jak rychle na to vše zapomene a přestane se vztekat, křičet na nás a bít nás, když ji půjdeme příkladem? je to vůbec možné? nebo to je období vzdoru, jak dlouho máme počkat než někoho vyhledáme, je možné, že se bude její chování den ode dne zlepšovat? nebo může být taková klidně další dva roky, přestože my se změníme, děkuji
karel
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, pokud to se změnou svého přístupu k dítěti myslíte vážně, podívejte se sem: www.nevychova.cz. Přeji hodně sil k opravdové změně!
plačtivost
Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně mého teprve 4 týdenního syna. Je tomu tak týden až dva kdy mi začal přes den plakat, myslela jsem si, že pláče kvůli prdíkům, tudíž jsem masírovala bříško atd.. Bohužel jsem přišla na to, že kvůli prdíkům nepláče, nýbrž si pláčem vyžaduje moji pozornost a mé prsa (ne však kvůli jídlu - bývá často přepitý a hodně blinká), kdyby pláč byl v rámci mezí tak tuto situaci neřeším, ale přes den se nestíhám pomalu ani najíst či zajít na záchod. Zkoušela jsem ho nechat vybrečet i 10 minut to však bylo bez úspěchu a zas se mi nechce ho nechat brečet delší dobu, cítila bych se hrozně. Zkoušela jsem i dudlík, ten zabírá, ale jen do té doby než ho vyplivne, poté zase pláče a já mu dudlík musím do pusinky zase dát a je klid (někdy dudlík vydrží cumlat 3 minuty někdy 10 jak kdy),to však podle mě neřeší mou situaci, a proto bych se s Vámi chtěla poradit jak mám postupovat ať mohu přes den fungovat a hlavně ať u něj nevypukne totální závislost na mámu.Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anno, vaše miminko vás potřebuje - buďte s ním a jemu k dispozici, kdykoli si řekne. Nenechávejte ho plakat zbytečně ani minutu, v tomto věku pláče opravdu proto, že něco potřebuje. Můžete si pořídit šátek a nosit ho u sebe, abyste mohla i něco dělat. Ale první půlrok dělejte v domácnosti jen to nejnutnější, hlavní je, aby se Vaše miminko cítilo v bezpečí a pohodě. Závislé bude právě v tom případě, že mu teď nebudete jeho potřeby naplňovat - pak nabyde přesvědčení, že nic není jisté, ani Vaše láska, ani Vaše přítomnost v jeho životě, a bude se Vás stále držet, aby o Vás nepřišlo. Děti, které mají od začátku naplňované své potřeby, se v pravý čas samy od sebe od maminky odpoutávají, nemusíte mít strach. Ještě nemáte za sebou ani šestinedělí, což je doba, kdy většina maminek nedělá prakticky nic jiného, než že se seznamuje se svým miminkem a věnuje se - pokud nemá další děti - jen jemu. Obě mé děti byly první rok až dva na mně z pohledu cizích lidí "závislé" (neustálé kojení, také jsem nějakou dobu nestíhala své jídlo ani záchod), ale protože jsem jim to dopřála, jsou z nich nyní nezávislé osobnosti, se kterými mám vřelý vztah, ale dokážou být bez problémů beze mě. Moc Vám přeju, abyste se svým děťátkem nalezla společný krok, kdybyste měla chuť, hodně by Vám mohla pomoci kniha https://www.kosmas.cz/knihy/126334/co-rikaji-deti-nez-se-nauci-mluvit/.
příchod sourozence
Dobry den,jak pripravit syna na narozeni brasky? (bude starsi o 2,5roku).Je vhodne dat staršího syna v dobe narozeni mladsiho k prarodičům na hlidani (tyden az 14 dni, bez moznosti navstev kvůli velke vzdalenosti)?
Ewa34
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, synkovi povídejte o miminku v bříšku, ukažte mu obrázky, vysvětlete, jak to bude vypadat ve dnech, kdy budete v porodnici a nějaký čas poté. Ujistěte ho, že jeho místo v rodině tím nijak neutrpí a že ho milujete. Nesnažte se ho navnadit představou, že si s bráškou bude moci hrát - byl by z miminka zklamaný (protože s ním se hrát nedá). Nedávala bych synka pryč, naopak bych se s ním vídala co nejčastěji a nejdříve (i v porodnici). Přeji šťastnou rodinku!
předškoláci
Dobrý den, prosím o radu. Dcera bude mít v červenci 5 let. Do školky u nás v obci chodí od 3 let. Dnes za mnou přišla paní učitelka a řekla mi, že ji zřejmě nevezmou do předškolní třídy, protože je moc dětí a dcera je "prázdninové dítě" V předškolní třídě se děti již připravují na nástup do školy, vyučují metodu "dobrého startu" což si myslím, že ve stávající třídě nebudou. Chtěla bych, aby měla má dcera stejné možnosti jako mají ostatní děti. Bohužel rozhodujícím kritériem je pro paní ředitelku věk dítěte. O odkladu neuvažujeme i s paní učitelkou, jsem se před pár měsíci o odkladu bavila a řekla mi, že nevidí jediný důvod. Můžeme se proti tomuto rozhodnutí nějak bránit?? - otázka upravena poradcem
Jancaa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jancoo, podle mého názoru není třeba dítě na nástup do školy nijak připravovat. Byla bych za své dítě ráda, že si užije déle hraní a spontánnosti, ještě si toho všeho užije dost a dost... Dítě, které je na školu zralé, nástup zvládne, dítěti, které není zralé, žádný program nepomůže (tedy pokud hledíme na skutečný prospěch dítěte) - zrání se neurychlí, to musí přijít samo. Jinak pokud vím, může ředitelka školky rozhodovat o tom, ve které třídě které dítě bude. Bylo by dobré, abyste před dcerkou nedávala najevo, že předškolní třída je něco lepšího, že ji ošidili - to by jí k dobrému pocitu nepomohlo. Přeji hodně radosti!
dospělé děti
Dobrý den! Zajímalo by mě, jaký máte názor na dovolenou s dospělými dětmi (20, 18,18 a 17)? Žjjí se mnou a s mým přítelem ve společné domácnosti. Dvě děti jsou přítelovy, dvě moje, společně máme ještě miminko. Ráda bych jela na skutečně odpočinkovou dovolenou, kde nebudu muset všem vařit, po všech uklízet a poslouchat dennodenní hádky mezi dětmi, tudíž by mi nejvíce vyhovovalo jet pouze s přítelem a miminkem, které je na mě závislé (kojím). Odpočinula bych si a finančně by nás to vyšlo lépe. Přítel o tom ale nechce ani slyšet, že by jim to neudělal. Já si naopak myslím, že na to není nic špatného. Jsou už dospělé, mají celý život před sebou a mohou vyrazit na dovolenou časem sami nebo se svými partnery, třeba po nějaké brigádě. Není to ani tak, že by se s námi nikdy před tím nikam nepodívali a tudíž bychom se nějak dlohodobě opomíjeli. Jak mám o tomhle přítele přesvědčit? Nebo je chyba na mé straně a jsem příliš sobecká? Děkuji za odpověď.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, a co jet společně a přitom vše zajistit tak, abyste nemusela vařit atd.? Pokud o to ostatní (manžel a děti) stojí, tak se mohou podílet na zdaru dovolené. Už jste o tom s nimi zkusila mluvit? Třeba se dozvíte, že 1) s vámi vlastně ani jet nechtějí 2) nebo že jet chtějí a nemají problém se stravovat v restauraci a jsou ochotni si po sobě uklízet a se svými hádkami se odklízet z Vašeho dosahu 3) nebo že všichni očekávají, že je budete stále opečovávat stejně jako miminko, což Vás dovede ke změně svého přístupu a nastolí třeba celkové další změny :). Přeji Vám, ať se dovolená vydaří!
batolata
Dobrý den, potřebovala bych poradit a vysvětlit co se může dít v hlavě mé 19m dcery. Nikdy na mě nebyla závislá. V roce prošla separačkou, ta brzy odezněla, ještě čas mě preferovala, ale v posledním měsíci se začíná čím dál víc upínat na tatínka. Vše jen táta, kde je táta, koupat táta, tancovat s tátou, utěšuje též on. Během posledního měsíce se téměř přestala stydět před lidmi, za každým běží, chce s ním komunikovat, že mámu nemá jí nevadí. Před 14 dny jsem musela na 1,5 dne odjet k lékaři a od té doby ke mě chce ještě méně. Vlastně mě preferuje jen při usínání, pokud se jí v noci škaredého něco zdá, tak volá mě. Jinak si připadám opravdu nepotřebná. Bohužel bude chyba určitě i v tom, že když měla dcera 4,5 měsíce, začala jsem trpět velkými depresemi, které trvaly 6 měsíců. Dcera byla vždy nakrmená, přebalená, ale jinak jsem spíš jen seděla vedle ní a snažila se neusnout, protože jsem dlouhodobě nespala více než 4h/den.
Moc mě tato situace mrzí, hodně se tím trápím, jak to zlepšit? - otázka upravena poradcem
Anežka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anežko - přestat myslet na minulost a nebát se budoucnosti. Prožívejte s dcerkou vždy jen přítomný okamžik - sdílejte, nalaďte se na ni, posílejte jí třeba mlčky svou lásku. Neočekávejte za to žádnou odezvu z její strany, nedělejte to kvůli sobě, ale pro ni. Těšte se z chvilek, kdy jste spolu, tšte se z jejích pokroků, z toho, že je zdravá, že má ráda i tatínka... Buďte si jistá, že Vás miluje, a nechtějte to vidět, nemyslete na to, že Vám to zrovna v tomto období nedává najevo. A potřebuje Vás, v nouzi se obrací k Vám, buďte tu pro ni a věřte, že až po delší čas pocítí Vaši náklonnost a něhu bez strachu, jestli ji bude opětovat, bude jí s Vámi fajn. Přestaňte se trápit a radujte se ze všeho, z čeho lze. Držím palce!
problémový učitel
Dobrý den, mám dceru ve 4. třídě, jejich škola pořádá na konci roku zájezd za odměnu- paní učitelka vybírá ze 30 žáků ty "nejlepší", jenže oni jsou to její oblíbenci, kterým nadržuje a jezdí každý rok stále stejní, na ostatní řve, její oblíbenci mohou vše, než jeli na zájezd, tak všem vykládala, jak to bude krásný výlet atd., ty vyvolené děti se pak vyvyšují nad těmi "obyčejnými" a chlubí se , že oni nejedou, že budou muset být ve škole, prostě jen těch pár zažívá ten "úspěch", provokace trvá dál v tom, že po výletě dělají prezentaci celého výletu a smějí se těm ostatním, kteří prý nemají závidět, ale paní učitelka nechápe. že nejde o závist, ale dětem je to líto, dcera školu nesnáší, i když jí to jde samo, ale cítí tu nerovnost ve třídě a je znechucena. Nevím, zda to mám vůbec řešit, když jsem na něco upozorňovala, tak se to spíš obrátilo proti nám. - otázka upravena poradcem
Ladˇka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Laďko, pokud je to tak, jak píšete, nejde tu o jeden výlet za rok, ale o celkové nastavení a přístup k dětem. Nezmůžete s tím nic, leda změnit učitele/školu.
konzultace
jsem sam s 5 letym klukem, pri znacnych rozporech a hadkach s partnerkou jsem odesel a staram se o 5 leteho kluka. Priznam se ze bych se chtel s nekym poradit o tom co je dobre a co je spatne. Mohla by jste mi poradit kam se obratit.
dekuji Pavel - otázka upravena poradcem
pavel
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavle, odkud jste?
kakání
Dobrý den. Radila jste tu mamince 4-letého dítěte, které nechtělo z nočníku na WC, aby mu dala čas. Já jsem ho synovi dala, ale letos mu bude sedm a sedí na nočníku stále. Močit chodí ve stoje na WC, ale sednout si nechce ani na redukci. Má prý strach. Umývání nočníku a záchodu 2x denně už mě přestává bavit, i když si to vyklopí sám, stejně to musím umýt znovu. Tak nevím jak dlouho ještě čekat. Děkuji.
Alena F.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, žádná rada nemůže být univerzální, u většiny dětí skutečně stačí počkat, ale to neznamená, že to tak má každé dítě. V případě Vašeho syna jde zřejmě o nějaký psychický blok, který je třeba odstranit, aby mohl na záchodě sedět. Bylo by dobré zkusit zjistit nebo si vzpomenout, jak strach vznikl, čeho přesně se dítě bojí (někdy stačí zjistit přesně konkrétní důvod strachu, a přijde se na to, že se tomu dá lehce odpomoci), případně hledat širší souvislosti. Zkoušeli jste být bez nočníku (např. na dovolené)? Pokud ano, jaká byla reakce? Takto na dálku konkrétněji poradit neumím. Přeji brzké vyřešení problému.
děti v rozvedené rodině
Dobrý den, prosím o radu. Je mi 35 let, mám 11letou dceru, 2 roky po rozvodu jsem si našla přítele, který má také z prvního manželství dceru 10let. Přítel žije semnou i s moji dcerou, kterou mám v péči. Jeho dcera k nám jezdí na víkend 1x za 14 dní. Jde o to, že přítel nebere moji dceru stejně jako jeho, já se snažím chovat k oběma stejně. Teď mi oznámil, že s jeho dcerou pojede v létě do Francie do Disneylandu, dárek k narozeninám. Moje dcera má také v létě narozeniny, ale on tento dárek koupí pouze pro ni. Připadá mi to divné a byla bych ráda za Vaši radu, jestli to je nebo není v pořádku. Já nás čtyři beru jako jednu rodinu, ale tohle mi připadá divné. Předem děkuji za Vaši radu, nevím, jak reagovat. Děkuji Lena
Lena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Leno, nenapsala jste, jak dlouho jste "jedna rodina", ale možná to není ani tak důležité. Napíši Vám, co mě k tomu napadá, ale neznamená to žádný verdikt je/není to v pořádku - a jak budete reagovat je zcela na Vašem rozhodnutí. 1) Píšete, že se snažíte se chovat k oběma dívkám stejně; přesto je možné, že dcera Vašeho přítele (nebo Váš přítel sám) to tak vůbec nemusí vnímat, může jí třeba připadat, že Vaše dcera má přednost nebo že se snažíte "jen tak na oko" - to vše zcela nezávisle na tom, jak to ve skutečnosti je, každý z nás vnímá okolí svým vlastním způsobem. 2) To, jak to berete Vy, neznamená, že to tak má brát i ten druhý, jinak je to špatně; Vy to máte takto, přítel zase jinak - totiž tak, že své vlastní dceři se věnuje více (ovšem 1x za 14 dní, že) a když jí může udělat radost k narozeninám, tak jí ji udělá. Jestli by totéž potěšilo i Vaši dceru, můžete jí dát stejný dárek, nebo ne? A třeba i jet společně jako jedna rodina :), pokud přítel netouží po tom strávit se svou dcerkou čas o samotě, když se vídají tak málo (ostatně i toto by mohl být důvod, proč dát tento dárek jen jí). Pokud se Váš přítel chová k Vaší dcerce slušně, nenutila bych ho milovat ji stejně jako svou vlastní, pokud to tak necítí, bylo by to kontraproduktivní. 3) Možná ve Vás "neobdarování" Vaší dcerky probouzí pochybnosti, jestli jste svému příteli vůbec tak blízká, jak jste si myslela nebo jak byste si přála - v tom případě by bylo dobré zapracovat na své sebedůvěře, případně na komunikaci ve vztahu. Přeji Vám hodně radosti!
dospělé děti
prosim nevim jeli v poradku kdyz 21leta dcera nema zadne prazele jen cely den sedi u taty v pokoji a koukaji na televizi nebo jsou na pocitaci
helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, především je dceři již 21 let, a tak už je její život její zodpovědností. Nemá tedy smysl uvažovat nad tím, jestli je to v pořádku nebo ne. Pokud bude ona chtít něco změnit, udělá to. Když nebude chtít nic změnit, nikdo jiný ji k tomu donutit nemůže. Rozumím Vaší obavě, ale jestli mají s tatínkem dobrý vztah a jinak dcera "funguje" (tj. studuje nebo pracuje), zkuste se oprostit od pocitu, že ji musíte zachraňovat a užívejte si, že máte čas na sebe.
období vzdoru
Dobrý den, tak jsem si to tu přečetla a zjistila jsem,že dělám všechno spatne. Mam holčičku 3 roky a obdobi vzdoru u nás trvá snad od narození. Chtěla bych Vas požádat o radu. Bydlíme ve 3 . patře bez vytahu a pokaždé když přijdeme z venku se ptám jestli chce abych ji vynesla nebo jestli půjde sama. Ona se otočí z že zůstane tam. Ptam se ji treba 3x a pak ji řeknu ze jdu tedy domu a necham ji tam. Ona začne brečet a ze teda chce abych ji vynesla,ale yo už jsem třeba v 1 . patře. Tak ji řeknu ze musí vylézt ke mně a pak ji vezmu. Obcas to funguje a obcas dostane záchvat breku a nic. Dělám dobře? Nebo chodime s pejsky ven a ona se zacne vztekat kvůli nějakému nesmyslu z brečí, tak ja postavim kočárek, popojdu pryc a reknu ji ze kdyz chce jit s námi musí přestat brečet nebo pujdeme sami..Ona sice přestane(je to jediny způsob co zabírá),ale ja si po přečtení vašich odpovědí nejsem jista jestli to dělám spravne. Jsem s malou sama bez táty asi 9mesicu a on ji předtím vše dovolil. Přiznám se že na ni často křičím, protoze me vůbec neposlouchá nebo reaguje, že začne brečet a je k neutišení. Což taky neni dobry,jenže ja už kolikrát nevím jak dal. Diky za radu Petra
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, není mi jasné, proč je třeba se pod schody vždy na něco ptát - proč prostě tak jak jste přišly nepokračujete dál? Pokud by dcerka chtěla vynést, jistě by si o to řekla. Takto může mít pocit, že ji nenecháte o sobě rozhodovat samotnou - dáte jí sice vybrat, ale nemá jinou možnost než z toho, co nabízíte, možná právě proto si vybere třetí možnost: zůstat stát. Zkuste se 1) vůbec nezeptat a pokračovat společně v chůzi 2) pokud se zastaví, můžete se zeptat třeba "Jdeme domů?" a pokud souhlasí, nabídněte ruku a dále podle její reakce 3) pokud nejde, můžete říct "Víš, já už potřebuju, abychom šly domů, myslíš, že by to šlo? /příp. Co bys potřebovala ty, abychom mohly jít?" Pokud jde o brečení "kvůli nesmyslu", vězte, že nesmyslem se to jeví jen nám dospělým, dítě v ten okamžik prožívá stejně intenzivní a opravdový stres jako my kvůli něčemu pro nás závažnému; proto není vhodné mu vyhrožovat tím, že ho kvůli jeho projevům emocí opustíme, lepší je snažit se pochopit, proč se vzteká nebo pláče. A pak buď věc vyřešit, nebo dovolit dítěti dát průchod svým emocím a jet dál i s ním. Celkově zkuste pohlížet na dcerku jako na bytost se stejnými potřebami a pocity, jako máte Vy, a vnímejte její potřeby jako stejně důležité jako ty Vaše (na které také nezapomínejte). Nesnažte se ji zkrotit, ale společně hledat způsob, jak to udělat, abyste byly spokojené obě. Přeji krásný vztah s dcerkou!
nástup do školy
Dobry den, potrebovala bych poradit jak vysvetlit, primet ... pochopit synovy ve druhe tride, ze je potreba ve skole spolupracovat a delat co ucitelka zada, tak jako vsichni ostatni, bez reci, i kdyz ho to treba nebavi, nechce se mu... resime to porad a porad dokola. Doma pomaha, pracuje celkem bez potizi... ve skole to resime porad dokolabytecne poznamky. Uz nevim co s tim. Dekuji.
Kate
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kate - velmi těžko. Určitě je třeba, abyste měla sama ujasněno, proč přesně je potřeba ve škole dělat to, co paní učitelka žádá, tak jako všichni ostatní. Jen když budete mít sama jasno, můžete své vysvětlení předat s přesvědčivostí. Dále zkuste zhodnotit, co je důležité (ale musí chápat, proč je to důležité) a co méně, a můžete se synem udělat dohodu, že na to důležité si dá pozor. Zkuste také zjistit, proč přesně se synovi něco nechce vykonávat - třeba najdete s paní učitelkou řešení, jak mu pomoci, aby se mu více chtělo. A celkově si to tolik neberte, všechno má své plus - Váš syn rozhodně není ovečka :). Přeji pevné nervy a synkovi co nejlepší pocity ze školy!
dospívající děti
Dobrý den,mám dotaz ohledně 16 letého syna.Chodí na GJKT 2 rokem učení není tak katastrofální ale chování arogantní až někdy zlej nevím si rady.Nechce komunikovat.Jediná pozitivní věc že chodí na brigádu ale peníze co vydělá utratí a není to malá částka.Potřebuji poradit jak změnit jeho negativní postoj na svět.Blanka
Blanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Blanko, z Vašeho psaní nevyplývá, v čem spočívá arogance nebo negativní postoj Vašeho syna. Čtu, že Váš syn chodí na gymnázium a prospívá tam, k tomu si na své potřeby vydělává brigádou. Mohu se jen domýšlet ... možná k němu přistupujete z nadřazené pozice? To již na teenagery totiž neplatí a v takovém případě se dostávájí do opozice. Doporučuji přečíst si knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali.html. Přeji pěkný vztah se synem!
čtenáři
Dobrý den Markéto, Vaši poradnu čtu od začátku a Vašich rad a informací si velmi cením (narozdíl od Vaší předchůdkyně). Nedávno jste se zmiňovala o změně Vašich názorů, zejména na téma hranice a důslednost. Nezaregistrovala jsem změnu stylu Vašich odpovědí, tak bych se ráda zeptala na konkrétní příklady- jak byste dnes odpověděla jinak? Jinak klobouk dolů před Vaší sebereflexí, většina lidí si svoje omyly ani nepřipustí, natož aby je veřejně přiznala. Přeji Vám hodně spokojených tazatelů :D
Gábina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Gábino, jde o to, že buď můžeme mít předem jasno, co je správně, a pak do toho své dítě manévrovat (např. pomocí hranic a důslednosti), nebo přistupujeme k dítěti jako k partnerovi, jehož názor má stejnou váhu jako ten náš, a jako s takovým se s ním domlouváme na řešení, které by vyhovovalo oběma. Ten první přístup jsem opustila a učím se jednat s dětmi jako s partnery nejen ve chvílích, kdy to "nic nestojí", ale stále. Děkuji za přání, budu se snažit :).
dospívající děti
Dobrý den,ráda bych se poradila.Mám 16ti letého syna.Chodí do 1.ročníku SOU.Ráno se mu nechce vstávat,není snad jediný týden aby byl ve škole celý týden.Neustále vymýšlí zdráv.problémy aby se škole vyhnul.Se mnou nechce komunikovat, snažím se s ním vycházet po dobrém, ale mám strach,že školu nedodělá.Pokud ve škole je nosí špatné známky.Jsem rozvedená, žijí sama s dětmi, ale snažím se jim věnovat.Po materiální stránce jim nic nechybí.Vyčítá mi,že jsem se rozvedla,a proto je takový. Se svým otcem nemá žádný vztah,ví že soužití s ním nebylo možné, je topro něj jen výmluva,aby něčím ospravedlnil své chování. Jsem z toho velmi vystresovaná.Už to nezvládám,nevím co s ním mám dělat.Petra
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, můžete buď pokračovat v tom, co děláte, nebo synovi předestřít, čeho se obáváte a co cítíte jako pro něj nejlepší, ale že chápete, že je to jeho život a předáváte mu za něj zodpovědnost. Že jste vždy k dispozici, kdyby potřeboval pomoc, ale nebudete ho už kontrolovat a snažit se ho k něčemu přimět. Děti za sebe nemohou převzít zodpovědnost, dokud ji držíme my. Můžete se ho zeptat, jestli je něco, co byste mohla udělat, aby se mu do školy lépe chodilo (např. budit ho dřív/později/nechat to na něm apod.), a když řekne že ne, buďte jen k dispozici, ale nekontrolujte a nevyčítejte. Uvidíte, jak se věci dále vyvinou. Mezitím se zkuste zabývat jinými věcmi a nebýt "z něj vystresovaná". Přeji synovi, aby se našel.
zanedbávané dítě
Dobrý den paní Klingerová, moc by mně zajímal názor na následující situaci. Ve „hře“ je 46-letá aktivní babička, maminka 3 dcer – 11, 24, 26 let. Od cca 10-12 let věku starších děvčat se kvůli alkoholizmu manžela a tatínka rozvedla. Zůstala sama, po několika letech našla partnera, s kterým má nejmladší dceru. Nikdy se nevzali a když tatínek přestal fungovat jako „tatínek“, se rozešli. V současné době má vztah s dalším člověkem, s kterým se cítí dobře, ale nežijí ve společné domácnosti. A teď k problému. Nejstarší dcera má, v současnosti 3-letou dcerku. Krásnou, zdravou holčičku. I když nikdy nezažila, že by se jí maminka nevěnovala (teď myslím nejstarší dcera), svoji malou dcerušku doslova ignoruje. S tatínkem malé (nejsou manželé) mají zájem pouze o své aktivity – kamarádi, motorky, denní schůzky. Holčička si hraje sama doma, když „otravuje“, je zle. Malá nemá absolutně žádný režim (spinkat chodí až si řekne, jídlo dostane až si řekne, eventuálně dostane do ruky rohlík a dost), ve svém věku je abnormálně plachá, nemluví, nekomunikuje. Ve věku tří let měří 97cm a váží jen necelých 13 kilo. Působí „průsvitným“ dojmem. Je bleďounká, zarudlá očička z nevyspání. Na tříleté prohlídce „matka“ prohlásila, že rudé očička má pořád, což není pravda, jen když je nevyspinkaná. Tak ji paní dr. poslala na alergologii. To, že ji absolvovala s ní babička, protože maminka se na to necítila je jen ta hořká třešinka na dortu.
Pokračování
- otázka upravena poradcem
Ana
Mgr. Markéta Klingerová
...
zanedbávané dítě
Samozřejmě nic malé nenašli. Nelásku rodičů se snaží „dohánět“ babička, která si malou bere jen jak je to možné, čehož její dcera zdárně zneužívá. „Když si ji nevezmeš, já ji dám někomu na hlídání“. Jenže a tu je kámen úrazu. Babička je ochotna pomáhat kdy jen to jde, ale prostě už nemá chuť vychovávat a starat se vlastně denně o svou tříletou vnučku. Snaží se, aby se zapojili rodiče do hlídání dcerky, aby se snažili uspokojovat její základní potřeby. Zatím marně. Můj názor je, že čím víc babička dceři vyhovuje, tím hůř. Jak docílit u matky sebemenší zájem o svoje dítko? Jak přimět k zodpovědnosti otce holčičky? Holčička byla neplánovaná, v podstatě nechtěná. Maminka holčičky absolutně postrádá jakékoliv mateřské pudy. Věty typu „tak si ji vemte“ jsou na denním pořádku. Malá je na babičku fixovaná a denně brečí, že k mamince a k tatínkovi nepůjde. Přitom se domnívám, že se nejedná určitě o tělesné týrání. Ale psychicky je holčička asi hodně unavená.
Pokračování 2 - otázka upravena poradcem
Ana
Mgr. Markéta Klingerová
...
zanedbávané dítě
Je hrozné, když takový malinký prcek žije s vědomím „nikdo mně nechce“. Je toho prostě hodně, jestli jste něco pochopila z mého více-méně zmateného popisování, budu moc ráda za Váš názor a možná za nějakou radu.
Děkuji Ana - otázka upravena poradcem
Ana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ano, pokud je vše, jak píšete, holčička je deprivovaná a pokud se její životní podmínky brzy nezmění, bude na celý život těžce poznamenaná. Ideální by bylo, kdyby se rodiče, nebo alespoň matka, začali o své dítě starat a hledali k němu vztah, který nyní nemají. Pokud k tomu nedojde, potřebuje holčička někoho, "kdo ji chce", potřebuje lásku a přijetí a péči (proto je fixovaná na babičku, která jediná jí toto dává). Momentálně vidím asi tři možnosti: 1) nějakým způsobem přesvědčit rodiče ke změně přístupu (jak, to nevím, záleží hodně na důvodu, proč matka svou dcerku zanedbává - např. pokud má sama nějaké psychické potíže, mohla by jí pomoci psychoterapie a pak by našla vztah i ke svému dítěti; pokud je "jen" nezralá, můžete se zkusit poradit třeba zde http://www.nasedite.cz/cs/historie_nadace/dalsi_projekty/rodicovska_linka) 2) požádat o svěření dítěte do péče 3) pokračovat v dosavadní praxi. Přeji holčičce, aby dostávala to, co potřebuje.
problémový učitel
Dobrý den, mám problém s profesorkou matematiky, jsem ve čtvrtém ročníku na gymnáziu, takže před maturitou. Z matematiky maturovat nebudu a na vysoké škole se jí také věnovat nehodlám, přesto nás (nematuranty) profesorka testuje a zkouší a já mám špatné známky, protože mi matematika nikdy nešla a i když se učím, tak pak něco pokazím. Problém je, že s profesorkou se nedá mluvit a já mám strach, že mě nepustí k maturitě. A já bych kvůli matice, se kterou celou dobu studia bojuji, přišla o celé prázdniny, možná o vysokou školu atd.. Když za ní s něčím jdu, je zlá, odměřená a mluví se mnou jako s debilem. Mám z ní vpodstatě strach. Všichni jsou tak tolerantní k lidem co u nich nematurují, ale ona se zřejmě rozhodla nás ještě na závěr vydusit. Potřebuji se učit na maturitu, ale jsem z ní v depresi a nevím jak s ní mám mluvit.
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, nemůžeme měnit druhé, ale můžeme měnit sami sebe. Nemůžete změnit paní profesorku, ale můžete změnit to, jak ji vnímáte. Zkuste si třeba představit, že asi je ve svém životě nešťastná a nedokáže se s tím poprat jinak, než že si své negativní naladění odreagovává na studentech. Její chování je tedy její problém a nemá nic společného s Vámi osobně. Když potřebujete něco vysvětlit, můžete buď poprosit ji (a nebrat si její nepřátelský nebo pohrdavý postoj k srdci, soustředit se jen na matematiku), nebo někoho jiného (kamarád, příbuzný...). Neřešte její přístup ke studentům ("chce nás vydusit" apod.), nesuďte ji a nebojte se jí. Co nejhoršího se může stát? Že přijdete o prázdniny? I kdybyste měla dělat opravnou zkoušku, jistě by se čas na odpočinek (nebo brigádu) také našel; pokud se nedostanete na Vš letos, půjde to za rok. Život nekončí. A stále je tu možnost, že projdete. Prostě ten strach je zbytečný, jen Vás paralyzuje a v jeho důsledku spíš přijde to, čeho se obáváte, než když přijmete vše tak, jak to je, a jen budete dělat, co je ve Vašich silách, aby to dopadlo podle Vašich představ. Když budete muset s paní profesorkou mluvit, uvědomujte si ji jako člověka, který se potýká se životem stejně jako Vy, mějte dobrou vůli se domluvit a obě vás považujte za rovnocenné osobnosti. Zaho´dte "depresi" a věnujte se učení. Držím palce k maturitě!
jiný dotaz
Dobrý den prosím poraďte mi:-(. Nikde jsem se zde nedočetla o tom, v kolika letech se dítě může rozhodnout, zda chce být dítě v péčí matky nebo otce, nebo na věku nezáleží. Zda se k tomu nějakým způsobem soud přiklání. Bratrovi je 11 let. Oba z rodičů mají bydlení a práci.
Děkuju za odpověď.
- otázka upravena poradcem
Eliška
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Eliško, nedočetla jste se to proto, že nejsem právník ani sociální pracovník. Obraťte se prosím na odborníky.
žárlivost
Dobrý den,nečekala jsem odpověď tak rychle, ale děkuji. Určitě máte pravdu. Jsem moc unavená,ale nedá se jinak. Spoustu věcí co jste napsala už dělám...jakože syn byl taky takový když byl malý a dělal to a toto a jak se budou honit až bude dcera umět chodit a budou závodit na motorce apod.Toto zabírá, to máte pravdu. Taky máte pravdu v tom,že se dost obviňuji. Vždy jsem byla ve všem úspěšná,tak asi jen nedokážu odpustit sobě, že selhávám a už vůberc ne, když syna "zbiji". Někdy si říkám, že jsem na psychologa já, ne děti. Dnes byli děti zlaté, jen asi tři bitky, což je dobré.Dokonce si syn s dcerou hrál. Doufám,že těchto dnů bude víc. Děkuji a vždy se sem ráda vrátím. Až mi bude zle,zase se přijdu poradit. Omlouvám se za včerejší rychlé psaní plné překlepů,ale byla jsem dost unavená a naštvaná. Ještě jedna věc. Syna jsem si dnes ze školky nechala doma a bylo to lepší. Myslíte, že tudy vede cesta..Nedávat do školky. Děkuji.Z. - otázka upravena poradcem
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdenko, pokud jde o školku, udělejte to, co cítíte jako "ono". Je možné, že se synek docházkou do školky cítí odstrčen, vystrnaděn z domova. Mohla byste se ho zeptat, jestli by chtěl chodit do školky méně (třeba jen některé dny), případně vůbec (ale ptejte se ho jen na ty možnosti, se kterými jste sama v souladu) - aby viděl, že se ho tímto způsobem nezbavujete, že je na něm, jestli si vybere pobyt mezi dětmi, nebo bude raději jen stále s vámi doma. To, že jste ve všem ostatním úspěšná, je velké plus (je spousta rodičů, kteří toto říci nemohou a k tomu se cítí bídně i coby rodič) - a já věřím tomu, že nám život posílá takové situace, abychom měli na čem se učit a na čem růst. Váš úkol je z tohoto pohledu najít cestu ke svým dětem a skrze tuto snahu i sama k sobě. Přeji hodně odpočinku a pohody s dětmi!
šikana
Paní Klingerová, moc Vás prosím o rychlou radu. Mám velkou starost o dceru, 14 let. Odmítá chodit do školy, protože se jí děcka poškebují. Učitelé problém zlehčují, prý je takové chování ve školách normální a musí se naučit obraně. Ona je introvert a samotář, z domu je zvyklá na jemné zacházení. Ve škole mi dokonce vyhrožují postihem, dcera má hodně zameškaných hodin. Co mám dělat? Děkuji.
Dagmar Sopíková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dagmar, je pošklebování a pošklebování. Pokud děti dceru šikanují, je třeba to řešit (základní informace viz např. http://ona.idnes.cz/sikana-ovlivni-cely-zivot-098-/deti.aspx?c=A130902_115817_deti_haa), a to s odborníky (což bohužel ne vždy bývají učitelé na školách) - dcerka by měla být také v péči psychologa, který může také nasměrovat na nějaké kurzy psychické "sebeobrany" pro takovéto děti. Pokud je dcerka jen přecitlivělá a pošklebování ze strany druhých je více její interpretace než skutečnost, i tehdy může dobrý psycholog pomoci. Varovným signálem je ale zlehčování ze strany učitelů - pokud by šlo o šikanu (před kterou bohužel leckde zavírají oči, aby ji nemuseli řešit), ta rozhodně není "normální". Zkuste tedy zjistit, jak přesně to s napadáním dcery ze strany spolužáků je, poraďte se případně s odborníkem na šikanu (např. na lince důvěry) a buď se pusťte do pouhého "obrňování" dcery (předpokládá to, že nebude mít z druhých strach a nebude jimi pohrdat - na to děti velmi citlivě reagují), nebo do řešení šikany na škole. Přeji dcerce, aby mohla do školy chodit bez obav.
žárlivost
Dobrý den,jak vidím nejsem sama,ale moc mě to neuklidňuje :-). Hrozně ráda bych zůstala klidná jak píšete,ale příliš se mi nedaří.Mám 3 letého a roční holku.Od druhého těhotenství jsme kluka připravovali.Na dceru se těšil.Po narození jsem holku dost zanedbávala, snažila se věnovat klukovi.Přesto dost žárlil. Dali jsme ho dopoledne do soukromé školky,aby mě tolik s dcerou neviděl.Moc se mu tam líbí a ze začátku to i dost zlepšilo situaci.Bohužel žárlivecké scény a situace s dcerou se množí a já už jsem vyčerpaná se přetvařovat jak je syn úžasný a stále vyšvětlovat protože to nikam nevede.Snažím se ovládat,ale dnes mi opět ruply nervy. Od odpoledního probuzení dceru jen naháněl po bytě, vše ji bral a nenápadně ji bil. Byl zlý i na mě. Snažila jsem se ji nenápadně bránit, splnit jeho požadavky na hraní a zábavy. Bohužel posté už jsem se neudržela a synovi dala zleva a zprava facku. Strašně mě to mrzí,ale bohužel už to nezvládám. Je to pořád dokola. Od rána se jen snažím a zlepšení žádné
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
opravdu nechápu jak někdo toto může vydržet. synovi jsem se snažila vysvětlit proč se to stalo. Dělal, že tomu rozumí, ale myslím, že vůbec neví o čem mluví. Snažím se mu říct,že ho mám ráda. Říkám mu to každý den...že je dcera malá a až vyroste,že se jí nebudu věnovat,ale je to k ničemu. Už se nevěnuji ani dceři, ani synovi. Bojím s eusmát dceřiným úspěchům,aby to za mě neschytala. Se synem chodím 1x týdně tancovat bez dcery, dost ho preferuji,ale je to k ničemu. Bojím se, že výchovu nezvládám a že z něho udělám zlé a mstivé děcko, když ho budu tresta, ale domluvy vůbec nezabírají. Co dělat?: Děkuji.Z.
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
...





mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.