Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
osamělost
Dobrý den.Je mi 28 let, jsem inteligentní, pohledná, v kolektivu oblíbená holka se smyslem pro humor. Pro muže jsem přitažlivá, nemám nouzi o pozvání na rande. Poslední přítel se se mnou rozešel před rokem, po 8-mi měsících chození, hodně těžce jsem to nesla, protože to pro mne byla velká láska.Před ním jsem byla 4 roky sama, nedokázala jsem se nikomu otevřít, dlouho mi trvá, než někdo dostane mou důvěru a nechám mu ‚do sebe nahlédnout‘. Hodně kluků odepíšu po prvním setkání, jakmile na nich najdu jedinou protivnou věc, už nemají šanci. Samozřejmě mě to na sobě štve, tyhle rychlé soudy, ale nemohu si pomoct. Vždy jsem měla hodně přátel a aktivit, ale posledních cca 5 let se uzavírám čím dál tím víc do sebe, jsem raději o samotě doma, než bych se někam vypravila a na druhou stranu tu samotu špatně snáším. V práci se těším celý týden na víkend a pak zjistím, že nemám o víkendu vůbec nic, co by mě potěšilo, žádnou aktivitu, že nemám komu říct, aby se mnou vyjel na výlet, vyšel na výstavu.
Petra
osamělost
Dobrý den, potřebuji poradit. Jsem již dlouhé léta doma - nejdříve mateřská, pak s přestávkami UP mezitím tak 2-3 roky práce, UP, zase rok práce, dlouhodobé onko onemocnění, - ID UP, rok práce, onko nemoc a znova ID a bez práce, bez přátel, v manželovi nemám žádnou podporu, rodina bydlí daleko a nemám pořádně si s kým promluvit o svých problémech, pocitech, dcera už má své kamarády, svůj život. Jsem již z toho zoufalá, téměř pořád sedím doma, nikam nechodím (i kvůli nedostatku financí), nebo když jdu zase sama a samota mě už nebaví. Poradte mi jak z toho ven.
Andrea
osamělost
jsem s manzelem 18let me je 35 let on je o 11let starsi posledni pul rok si lezemena nervy me na nem vadi uplne vsechno co mi nikdy nevadilo jenze me pripada ze on se zmenil o me uz nema zajem ma svoje zaliby a konicky s tim si vystaci a ja si pripadam sama deti mam tri ale tem dvoum je 18 a 15 ty maji sve zajmy a ten 10lety si take vystacui sam ja jsem se o vsichni starala a ted mi pripada ze jsem uplne sama a s manzelem si nemam co rict vsechno uz je pryc poradte mi prosimjak dal at si nepripadam sama diky za odpoved
LINDA
osamělost
Dobrý den, jsem naprosto nešťastná. Za pár měsíců mi bude 17 let a ještě jsem neměla kluka ani jsem se nelíbala. Ošklivá nejsem, jsem i chytrá, hodná, prostě naprosto normální. Jenom rodiče mě nikam nepouští, kamarády mám, ale jen pár jich je opravdu velmi dobrých. Nevím si rady... Už bych strašně moc chtěla lásku, ale nevím, kde ji najít. Hodně lidí mi říkalo, že jsem v myšlení trochu napřed oproti vrstevníkům, myslíte, že by to mohlo být tím? Opravdu už si nevím rady... a ptám se proč zrovna já? Nejsem divná?
wpam
osamělost
Dobry den,ziju v zahranici a zacina se me zmocnovat socialni fobie co se tyka meho okoli,mam pocit ze me tu vsichni pomlouvaji a vlastne to neni jen pocit,uz jsem opravdu neco i zaslechla,stava se z toho neunosny problem,jsem naprosto paralyzovana uzkosti,venku se chovam neprirozene,at udelam co udelam okoli si vzdy najde neco spatneho,veskere me ciny komentuji,uz nemuzu,vnitrni hlas mi napovida,kasli na to,nesmis se nechat srazit,mas male dite,nedej se,ale je to tak tezke,mozna ze jsem tercem pomluv,protoze jsem ceska,nebo jsem proste asi opravdu divna,ale fakt je ten ze jsem si vsimla ze s tu hodne pomlouvaji i na vzajem,nevim ci to je jejich narodni charaktristika,ale desi me to.Pritom se jim snazim vyjit vstric,zdravim,usmivam se atd.oni se sice usmejou taky,ale jen co si mysli ze je uz neslysim,tak to zacne.
Dotaz tedy zni,jak se obrnit proti pomluvam,jak si mohu pomoci,jak se otuzit psychicky?Odpoved,je pro me moc dulezita mam male miminko a jsem sama ceska mezi cizinci,dekuji
Nina
osamělost
Dobrý den,nevím jak dál se životem.Rodina mě nemá ráda a má víc ráda mého srašího bratra.Brzo mi bude 15 a rodiče mi říkají že jsem hloupá.Mám snížené sebevědomí ..ve škole mám průměr 1.5 a rodiče mi stále nadávají že je to bída a že na víc asi nemám.Denně slyším víc kritiku než chválu.Chodím do 8.třídy a do ted nevím na jakou SŠ mám jít.Mým snem je se stát výbornou psycholožkou,ale nevím jestli to zvládnu.Připadám si,že jsem k ničemu a že jsem nepotřebná....Někdy se sama ptám proč vlatně žiju když mě nikdo nemá rád a nikdo mě nepotřebuje....uvažuji o sebevraždě....Moc prosím abyste mi odepsala na e-mail:Dinhova.J@seznam.cz Předem děkuji..
Jana Dinhová
osamělost
Dobrý deň, trochu som si listovala vo vašej poradni a videla som, že pár ľudí malo podobný problém ako ja. Mám 26 rokov, a nemám "vážny vzťah" - a keď sa na to pozriem spätne, ani som nemala. Niežeby som nechcela, niežeby som bola príliš vyberavá, tiež nie som nejaká jednooká príšera :-) Som normálna baba, ktorá stále keď sa zamiluje do chlapa, to skončí zle. Bežný scenár je - zoznámime sa, obidvaja si sadneme, stretneme sa raz alebo pár krát, sme v kontakte, ja sa do toho pomaly dostávam a chlapa to zrazu prestane baviť. Proste záujem upadne. Občas sa stane, že muž sa zaľúbi do mňa, ale ak raz v ňom vidím len kamaráta, nedokážem to zmeniť na zamilovanosť. Naozaj neviem, v čom robím chybu, možno sa príliš skoro citovo naviažem, keďže takáto samota ma už nebaví. Najviac sa obávam toho, že sama zostanem celý život. Okrem toho, vďaka stále novým odmietnutiam, to ide dolu aj s mojim sebavedomým. Vopred ďakujem za Vašu radu.
Hanka
osamělost
Dobrý den, jsem holka ve věku 15let. Mám trochu problém ve škole. Ne že bych se tam přimo nudila, sanžím se tu dobu tam nějak přečkat, ale i ty přestávky jsou někdy nekonečné.Když přijdu ze školy domů, jsem naprosto otrávená, do ničeho se mi nechce. KOlektiv jsme docela slušnej, ale jinak o nic moc. \Se svými spolužáky se většinou moc nebavím, mluví totiž jen o těch svých blbostech, které se ani nedají poslouchat. Odpoledne mám zájmový kroužky - tancování a kytaru. Kde jsou fajn lidi, a náladu mám se mi většinou úplně zpraví, z celého dne. Ale ráno zase, škola... . JInak odpoledne s žádnou partou ven nechodim, občas s kamoškou. JInak problém mluvit s ostatníma vrstevníkama, lidma vůbec nemám.
Mám pocit, že se ve škole všichni apoň trochu cítí dobře, ale já moc ne. Většina spolužákuů se mezi sebou baví a smějí se. Mám pocit jako byh tam snad nepatřila. Nenajdu si jedinej důvod proč bych tam měla zitra jít...!
CO byste mi na to poradila...? nějakou brigádu,?
Díky za odpověď a radu.
Scotťánek,
osamělost
Dobrý den,před půl rokem mi umřel 3,5letý synáček na zhoubný nádor.Mám ještě 2 dcery z prvního manželství,17 a 16let,ale s mým nynějším manželem to bylo jediné dítě.Navíc jsem sama onkologicky onemocněla a byl mi odstraněn "spodek".Je mi 35 let,podstupuji nepříjemnou léčbu a někdy mám pocit,že už to dál nezvládnu a vlastně ani nechci.Pořád o něco bojuju a výsledky nevidím.S malým jsme bojovali rok a půl a stejně jsme nevyhráli.Chci se vás zeptat,jestli máte ze své praxe zkušenost,zda i tohle se dá přežít a žít dál.Zatím se mi zdá,že jen přežívám.Navíc můj manžel se o tom se mnou nechce bavit,vím,že trpí jako já,ale mě by naopak pomáhalo mluvit o tom pořád dokola,o tom roce stráveném na onkologii atd.Tak se mu snažím vyjít vstříc a nemluvím o tom,ale zdá se mi,že na mě nemyslí nikdo.Jsem alergická na slova,že musím jít dál...a přesto vím,že opravdu musím...
Petra
osamělost
Jenže jak se změnit?Každopádně to je běh na dlouhou trať a než se změním tak,abych měl šanci nějakou partnerku najít, může mi být třeba i čtyřicet.A která ženská dostatečně mladá na to, aby po několika letech budování vztahu mohla mít se mnou děti bez zbytečných zdravotních rizik,by chtěla chlapa, kterýmu pak bude ke čtyřiceti, nemá žádné zkušenosti se vztahem a není to Karel Gott,který mladý ženský přitahuje i v důchodovém věku? Má to vůbec cenu se pokoušet s takovými vyhlídkami o změnu? Není pak lepší si užívat svého klidu a šetřit,abych měl na stará kolena na domov důchodců?Podle čeho se mám rozhodnout,když znám jen svoji samotu,na kterou jsem zvyklý a když čtu články o partnerských vztazích,tak mám pocit,že skoro vše, co ženský řeší, jsou z mého současného pohledu naprosté banality, se kterými nemá smysl marnit čas? Děkuji za trpělivost a za odpověď. S pozdravem Mojmír.
Mojmír 3. (poslední) část
osamělost
Děti bych chtěl jednak pro zachování rodu a jednak že očekávám, že když já se budu starat o ně když jsou malé,tak oni se pak budou starat o mne a partnerku až budeme staří stejně,tak, jak já se chci starat o své rodiče,až to budou potřebovat.Myslím si,že tato motivace není to pravé,co bych mohl partnerce nabídnout,aby byla se mnou spokojená.K rodičům a sourozencům se snažím chovat tak,jak by se měl člověk správně chovat,ale připadá mi,že je to jen z logiky věci,ale že jinak k nim vůbec nic necítím a nejsem na ně nijak citově vázán a nedovedu si ani představit, že bych se zamiloval, že bych měl někoho rád a byl na něj citově vázán.Navíc jsem viděl za svůj život jen několik málo žen,které se mi oprvdu vzhledově líbili, ale byly stejně zadané. Ženy si prý potrpí na to,že se jim neustále říká, jak jsou hezké, ale jak bych mohl toto říkat například ženě,se kterou bych si sice rozuměl,ale která by se mi vzhledově moc nelíbila?
Mojmír 2. část
osamělost
Dobrý den,bude to asi delší,tak prosím o trochu trpělivosti.Odjakživa jsem měl jiné zájmy než ostatní a nikdy jsem nezapadnul do nějaké skupiny a stal jsem se v postatě samotářem a jsem na to zvyklý.Když už se musím nějaké sešlosti účastnit,tak se tam nudím,protože všichni mluví o naprostých banalitách,které já prostě neřeším,právě pro jejich banálnost.Je jen málo lidí,s kterými si mám co říct,ale vídám se s nimi jen málo,protože i to,co mám na srdci je velmi rychle vyčerpáno a kdybychom se vídali častěji,už bychom si neměli(z mé strany) co říct.
Pro svoje samotářství nemám žádné zkušenosti se ženami,i když mi je přes třicet.Přesto bych chtěl najít partnerku a mít děti.Prolém je moje motivace.Není to pro to,že by mi scházeli emocionálně,ale proto,že s horečkou se chodí špatně nakupovat.Chtěl bych partnerku proto,aby byl někdo,kdo se o me postará když marodím a o kterou bych se naopak staral, když by marodila ona.
Mojmír 1.část
osamělost
Milá Jitko, chtěla bych se zeptat, zda se dají řešit pocity beznaděje (nechci napsat, že mám depresi, ta je určitě horší). Letos mi bylo padesát, přes rok pracuji v Praze, protože jsem u nás nesehnala práci, mám přítele, který je z jižních Čech. Do Prahy dojíždím, přes týden jsem na ubytovně. Práce mě baví, ale je náročná. S přítelem se vídáme jednou za čtrnáct dní o víkendu. Špatně se mi vždycky v neděli odjíždí. Myslíte si, že se na to dá zvyknout?
Cinderelka
osamělost
Dobrý den!
Před 2mi lety jsem se rozvedla, protože manžel si našel po 24 letech manželství jinou ženu, do které se zamiloval a odešel od nás. Byl to můj první muž v životě, byli jsme spolu od 19-ti let. Celou dobu jsem ho moc milovala a nejsem schopná na něho zapomenout. Pořád se mi po něm moc stýská, je mi hrozně smutno. Snažím se žít si svůj život, našla jsem si kamarádky, chodíme spolu na výlety, do kina, na kafe, můžu se jim svěřit, ale už jim nic ani neříkám. Je to prostě pořád do kola - já ho stále miluju a on se už stačil znovu oženit a má s novou ženou roční dítě. Vzhledem k tomu, že naše děti jsou už dospělé a chodí za nim, kdy se spolu domluví, tak se vůbec nestýkáme. Chodila jsem i k psychologovi, ale řekl mi, že mi nemůže pomoct. Já racionálně vím, že se od něj musím odpoutat, ale nedokážu to. Je mi strašně smutno! Jsem z toho už zoufalá a nevím, co mám dělat. Existuje nějaká terapie, která by mi pomohla se od něj odpoutat?
Mery
osamělost
II. část. Nejsem šťastná při představě, že si každý jdeme svou cestou, ale neustále se tomu přizpůsobuji. Uvažuji o rozchodu, ale zároveň se bojím ztráty finančního zázemí, kterého si vážím především kvůli dítěti. Uvědomuji si totiž, že když s dítětem odejdu, budu ještě víc sama, osamělá matka s malým dítětem. Manžel mi dříve naznačil, že po případném rozchodu nemám počítat s jakoukoli podporou z jeho strany. Přiznávám, že kdybych měla za kým odejít, bylo by mé rozhodnutí snazší. Cítím, že jsem v jakési pasti. Kamarádky si myslí, že mám co nejvíce využívat právě té možnosti být samostatná, najít si svůj okruh známých a užívat si. Je mi to ale líto, protože takhle jsem si nikdy nemyslela, že dopadneme. Myslíte, paní doktorko, že je v mém případě opravdu řešení žít vlastní život, i když po boku manžela? Někdy kamarádkám říkám, že si buď najdu milence nebo začnu pít :-) Největší radost mi v životě dělá dítě a také mne baví má práce - mám se upnout jen na ně s manželem nepočítat?
Hermione
osamělost
I. část. Jsme manželé 7 let, máme 5leté dítě. Cítím se ve vztahu velmi osamělá a prázdná. S manželem se známe 15 let, celé roky velmi tvrdě pracoval na budování firmy. Loni začal delegovat své pravomoce na své podřízené. Takto nabitý volný čas využil svým způsobem a začal se "konečně" naplno věnovat celoživotnímu koníčku, letos už takto celkem 9 týdnů (!!!) strávil mimo domov + mu v sezóně věnuje všechny víkendy. Můžeme se zúčastňovat s ním, ale takovéto ježdění pro mne a dítě není pohodlné a rozhodně jej nepovažuji za rodinnou dovolenou. Kromě toho až bude dítě chodit do školy, nebude ani přicházet v úvahu, abychom na takto dlouho dobu odjížděli. O rodinné výlety, dovolené apod. manžel nemá vůbec zájem, například k moři nebo na hory jezdím s dítětem sama. Naznačuje mi, že nejsem schopná si také nalézt svého vlastního koníčka a zabavit se. Nechápe, že nemám vůbec pocit nudy, ale že mi chybí mi partner.
Hermione
osamělost
I. část. Jsme manželé 7 let, máme 5leté dítě. Cítím se ve vztahu velmi osamělá a prázdná. S manželem se známe 15 let, celé roky velmi tvrdě pracoval na budování firmy. Loni začal delegovat své pravomoce na své podřízené. Takto nabitý volný čas využil svým způsobem a začal se "konečně" naplno věnovat celoživotnímu koníčku, letos už takto celkem 9 týdnů (!!!) strávil mimo domov + mu v sezóně věnuje všechny víkendy. Můžeme se zúčastňovat s ním, ale takovéto ježdění pro mne a dítě není pohodlné a rozhodně jej nepovažuji za rodinnou dovolenou. Kromě toho až bude dítě chodit do školy, nebude ani přicházet v úvahu, abychom na takto dlouho dobu odjížděli. O rodinné výlety, dovolené apod. manžel nemá vůbec zájem, například k moři nebo na hory jezdím s dítětem sama. Naznačuje mi, že nejsem schopná si také nalézt svého vlastního koníčka a zabavit se. Nechápe, že nemám vůbec pocit nudy, ale že mi chybí mi partner.
Hermione
osamělost
Dobrý den paní Jitko, chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně navázání partnerského vztahu. Je mi 26 let a ještě jsem vlastně žádný vážný vztah neprožila - nějaké známosti byly, ale bohužel jen velmi krátkodobé (přitom ne z mojí strany), já jsem se vlastně dosud naučila jen nevěřit. Teď jsem se po roce vrátila ze zahraničí, od jara jsem se po internetu bavila s jedním mužem, když jsem byla 2x na krátkou dobu v Čechách, téměř každý den mi psal a při každém pobytu jsme se viděli, ale teď, co jsem se vrátila, mi napsal, že nemá moc času, ale až ho bude mít, že by mě rád viděl. Bohužel už ale vůbec nepíše, nevím, jestli je opravdu tak zaneprázděný, nebo si z toho mám začít něco domýšlet, nevím, jestli mám ještě vyvíjet nějakou aktivitu a upozorňovat na sebe, když ví, že už jsem se vrátila. Navíc je samozřejmě po takové době všechno jiné i mezi mými kamarády, nemám už tam takové místo, jaké jsem měla, vztahy jsou jiné a já se tu najednou cítím strašně sama. Co s tím vším?
Hanka
osamělost
Dobry den pani doktorko, rada bych se vas zeptala na vas nazor/radu. Jsem uz docela zoufala. S pritelem jsem 2.5 roku, on je cizinec-evropan. Rok a pul jsme udrzovali vztah na dalku,ale bylo to pro nas dost psychicky narocne, proto jsme se rozhodli, ze se prestehuji k nemu. Zaridili jsme si byt a vsechno je temer perfektni. On je mily, pozorny a ja vim, ze je ten pravy, s kterym chci byt a zalozit rodinu. Jen si to nedokazu predstavit v jeho zemi. Ja tu mam problem najit praci a nemam tu skoro zadne pratele, coz je pravy opak nez v cr, kde jsem mela hodne pratel, dobrou praci a bohaty kulturni zivot. Tady si prijdu, jak kdyz o neco prichazim, protoze neziju naplno. Nevim, co mam delat, protoze si nedokazu predstavit ho opustit,ale take si nedokazu predstavit tady zustat. Pritel se do CR prestehovat nechce, protoze tady je lepsi zivotni standard, ale ja tu nejsem stastna-coz on vi a snazi se abych byla. Ja proste nevim, co mam delat a jak tuto situaci resit.Dekuji za odpoved.
Petra
osamělost
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych vás požádala o radu. Je mi 15 let a i když mi všichni říkají, že jsem ještě mladá, toužím po vztahu s klukem, s kterým bych si rozumněla. Když se ale podívám kolem sebe, vidím kluky, kteří jsou nevyspělí (Nechci, aby to znělo namyšleně, ale podle mého názoru to tak je, asi je to v tomto věku normální). Už dlouhou dobu jsem nikoho neměla, naposledy to byla nějaká dětská láska na základní škole. Zdá se mi, že kluci mají přede mnou spíše respekt, ve třídě nejsem zrovna ta, která s nimi chodí na jejich akce, kde se pije a kouří. Možná je to i tím, že jsem moc nesmělá a když poznávám nového člověka, jsem nervózní a nedokážu se uvolnit. I přesto všechno se mi zdá, jako by normální kluci už ani neexistovali. Buď jsou to uzavření maminčini mazánci a nebo frajírci. S takovými lidmi se alespoň setkávám ve svém okolí. Vím, že asi nejde takto na dálku moc dobře radit, ale zajímalo by mě, kde dělám chybu? Nebo snad taky myslíte, že jsem ještě moc malá? Děkuji
Veronika
osamělost
dobrý den paní psycholožko, je mi 24 let. Muj problém spočívá v tom,že mám velký smysl pro rodinu, pro vážný vztah a ač v to doufám už několik let, že potkám človeka, který to bude se mnou myslet vážně a bude se mi líbit tak se mi to nedaří. Vůbec nemám nouzi o muže, kteří to se mnou nemyslí vážně, kteří se chtějí jen pobavit. Mám téměř vystudovanou VS informatiku, strávila jsem rok v zahraničí na škole, hovořím dvěma jazyky, vydělávám si. Nehledám muže aby se o mě staral, chci jen tvořit pár, který bude silný a schopný založit fungující rodinu. Mám pocit, že se neumím k mužům chovat, snažím se jim porozumět a být přirozená.
Vše je vždy ideální do doby, když se poznáváme. Potom se najednou sitace vykrystalizuje tak, že se dotyčný vrátí ke své bývalé na kterou nadával, nebo rozhodne pro jinou, nebo nec o podobného..
Anna
osamělost
Chtěla bych znát váši radu na tnto problémek: Byla jsem vždy vychovávána spíš v mužském světě, mám dva starší bratry a dodnes si s muži dobře rozumím a nemám s nimi problémy. Naopak mám problém najít si kamarádku. Je mi smutno po ženském světě. Neustále se snažím najít ženu, se kterou bych si rozuměla, měla podobné zájmy, myšlenky, zkrátka si s ní rozuměla. Jsem vdaná, mám 2 malé děti, ale přes témata o dětech se s ostatními ženami kolem mě nemůžu dostat k jinému způsobu kontaktu než přes děti. Nabízím návštěvy, oni k nám my k nim, což je sice pěkné, ale stále je to jen na povrchní úrovni. Bydlím na vesnici a myslím si, že zkrátka ty dívky a ženy v mém bydlišti jsou nedostatečným vzorkem pro najití této vzácnosti - pro mě- které se říká dobrá kamarádka.
janina
osamělost
dobry den moc bych si prala vedet jestli najdu toho praveho.. je mi 21let a ted jsem otehotnela nevim kdo je otec hodne me trapi jestli budu stastna prosim napiste mi budu cekat.. rada bych vas navstivila osobne
mirka hurtova
osamělost
Jsem 20let vdaná.Cítím se strašně sama. Manžel s námi netráví žádnou volnou chvilku. Pravda, děti jsou dospělé(19,17). A v tom je asi kámen úrazu.Dokud byly malé, byly stále se mnou a měla jsem se ohánět kolem nich. Teď je vše jinak. Jsem sama a když se jdu sama projít nebo s kamarádkou do kina, tak po návratu je nepříjemný a dobírá si mě jako, že s kým jsem byla a tak. Asi žárlí, ale proč nejde se mnou? Mohli bychom si toto ušetřit. Ani na dovolenou už s námi nejezdí. Jezdím já a děti. Kkdyž s ním nejdu jednou za měsíc do hospůdky, tak spolu nikam nejdeme.On tam chodí téměř denně.Minulý týden jsme spolu byli 20let a nestála jsem mu ani za kytku. Mluvit o tom nechce. Rozhovory na toto téma vždy vyšumí. Bojím se až děti odejdou. Budu ve dvou, ale sama. Poraďte jak to zvládnout. děkuji Anett
anett
osamělost
Dobrý den paní Jitko, nemůžu najít žádného partnera, možná jsem až moc zaměřená na jeho osobu, možná chci někoho až moc dokonalého. Když mě chce on, tak ho zase nemusím mít já. Ty které bych chtěla, mi nějak unikají.. Je mi 25 let, stálý vztah jsem měla akorát jeden, který vydržel rok. Zajímají se o mě spiše starší muži, většinou ženatí, jenže já nějak vždycky povolím a jsem najednou s nimi.. Už bych chtěla někoho napořád, založit rodinu. Ale mám z většiny chlapů z mé generace pocit, že se nějak moc vázat nechtějí, jsou sami se svými problémy a k sobě si níkoho nepustí blíž. Přestávám věřit. Vůbec nevím, jak se mám chovat. Děkuji za odpověď. Pěkný den.
Lenka
osamělost
Dobrý den paní doktorko! Děkuji za Vaši odpověď, která mi trochu pomohla, ale stále nevím, jak se vypořádat se svými pocity. Nejhorší ze vššeho je zklamání, věřila jsem, že dotyčný má o mě zájem a že ani on nezapoměl. Jeho existence v mém životě zase dokázala ve mě nastrtovat energii a chuť do života. V poslední době jsem žila velmi rezignovaně. Cítím se nyní zklamaná, odstrčená, ublížená, zraněná, poeticky řečeno jak spadlé suché listí. Neumím se s těmito pocity vypořádat. Jsem velký introvert, chyby hledám v sobě a těžce se s nimi vyrovnávám. Máte pravdu, že dotyčného nem,ám v sobě uzavřeného, stále byl ve mě a proto jsem se také setkání po letech velmi bála a zpočátku se ani setkat nechtěla. Ale zvědavost byla silnější a po osobním setkání se vrátily emoce na obou stranách. U mě zůstaly, ale on se vrátil k rozumu a zase zmizel. Nemělo by mě to udivit, zažila jsem to často, ale moc to bolí.Jak se mám s tím v tento smutný listopadový čas vypořádat??
samal
osamělost
Dobry den,
nevim co dal se svym zivotem. Nic mne nebavi, nejsem schopna nic delat a
na nic se soustredit. Odesla jsem k vuli tomu i z prace... Uz si pripadam,
ze se jenom presunuji z jednoho mista na druhe. Kdyz potkam nekoho, kdo
za rok hodne ve svem zivote pokrocil (prace, skola, deti atd.) a ja jsem
furt na jednom a tom samem miste, trapi mne to. Pripadam si hrozne
neschopna, nic neumim, vsechno zkazim... Vsichni ostatni mi prijdou
vzdelani, krasni, uspesni, bez problemu. Jedine, co dokazu, je zarlit na
ostatni a hrozne jim zavidet. Kdyz vidim nekoho uspesneho a krasneho,
ubiji mne to. Citim se hrozne sama, ani nejsem schopna si najit pritele.
Ziji ve svem imaginarnim svete, neustale si predstavuji " co by bylo,
kdyby..." Je mi uz 25 let a nic nemam, jsem tam, kde jsem byla pred x
rokama. Hrozne mne to trapi a svuj vztek a zlost si vybijim na sve
rodine, na kterou jsem zla a neprijemna... moc bych to chtela zmenit.Prosim, poradte mi, co dal.... Dekuji. R
Radka
osamělost
Dobrý den paní doktorko! Je mi 56 let, jsem svobodná a bezdětná. Celý můj život s většími či menšími přestávkami procházel mým životem "osudový" muž. Byl ženatý, žil se mnou rozdvojený život,víkendy, dovolené u rodiny. Jsme odlišné typy, já jsem velmi emocionální, on racionální a vždy, když byly konflikty neúnosné, odešel ode mě. Následovaly návraty a já vždy podlehla znovu. Měl a má stále charizma a velmi jsme si rozuměli v sexu. letos v létě se znovu ozval po 12 letech. Nechtěla jsem se s ním setkat, bála jsem se. Přibrala jsem mnoho kil, momentálně se mi mosc nedaří ani v zaměstnání. Sešli jsme se, prožili několik dní a zase zmizel. Člověku se děje to, co potřebuje pro svůj vývoj. Byl to určitě pokyn, abych ještě nerezignovala a začala na sobě pracovat. Zklamání ale moc bolí, připadám si zrazená, neumím se s tím vyrovnat. On má velkou rodinu 5 vnoučat a já jsem sama. Vím, že je to výsledek mého života, ale moc se tím trápím. Poraďte mi prosím. Děkuji
samal
osamělost
Dobrý den,
je mi 25let a začínám se trochu bát, že zůstanu sama...doposud jsem studovala vysokou školu, teď jsem se pro změnu přestěhovala do Prahy za prací a pořád řeším všechno možné, ale že by se na obzoru objevil nějaký zajímavý muž? to vůbec. A ještě navíc už "v emočním absťáku" vždycky udělám nějakou pitomost, např. teď jsem se značně podnapilá vyspala se svým dlouholetým kamarádem ( a bývalým přítelem). Prosím, poraďte, na co se mám zaměřit, rozhodně se nechystám někde lovit chlapy, na to já nejsem ten správný typ, ale nejde mi do hlavy jak to, že mnohem ošklivější a hloupější ženy kolem mě jsou zadané a já nic...co dělám špatně?
kivora
osamělost
Milá paní doktorko,prosím Vás o radu,jak si najít a udržet partnera?Jsem 7 let sama a nemohu se seznámit a ani nemám moc příležiosti k seznámení i když jsem aktivní,ráda cestuji,sportuji,Jsem rozvedená kvůli tchyni,před kterou exmanžel vždy dával přednost. Před 7 lety jsem se zamilovala do muže,který se mnou žil 1 rok a potom opustil.Jelikož jsem citlivka,zranilo mne to natolik,že jsem přestala věřit a důvěřovat lidem.Děkuji za odpověď.
Dagmara
osamělost
Dobrý den paní doktorko.Četla jsem příběhy předešlé a myslím, že můj se příliš neliší.Mám rok přítele, milence.Jsem 26 let vdaná, děti dospělé. Můj muž je jedináček a celý život se od rodičů, zvláště své matky neodpoutal. Dva roky jsme u nich žili, pak jsem sehnala byt, ale on za nimi stejně 1x v týdnu dojížděl a od pátku do neděle tam s nimi pobýval.Zpočátku jsem jezdila s ním,ale pak byly děti a práce a to se vše nedalo zvládnout, takže on jezdil sám, někdy na víkendy s dětmi, protože já jsem pracovala.Přesto, že jsem ho několikrát prosila, aby byl aspoň jeden den o víkendu doma, neudělal to.Jezdí tam stále se stejnou pravidelností a mně už to nevadí, naopak! Těším se, až odjede, už s ním nechci ani žít, moc mě zklamal.Zamilovala jsem se, ale přítel je ženatý, má svou ženu a děti a má je rád! A já mu jeho život nechci ničit, ale jsem vlastně sama a tak se trápím, je mi smutno, čekám, až mi přítel zavolá, až přijede. Myslím, že mu to,ale bude brzo na obtíž a toho se bojím. Děkuji
Irena
osamělost
Ahoj, je mi 26, jako malou nás otec hodně mlátil, pak jsme utekli s matkou a bratrem a bydleli i na ulici,matka si našla muže, ten mě zneužíval sexuálně.bylo mi 9-11,pak jsme se dostali do děcáku,pak jsem odešla s bratrem, tomu bylo už 18 a šel na vojnu já k tátovi.vztahy jsme si urovnali, našla jsem si v 17 muže a ve 23 se vdala, po 8 letech vztahu se mi z něho stal nejlepší kamarád, něco jako bratr, či otec, či něco takového, moc ho mam ráda, nebo miluji, ale nemohu s ním spát, nemůže se mě ani dotknout, tak jsem odešla, hodně to bolelo a bolí to doted. jsem již rok a půl sama, nenašla sem si žádného muže. ale mam milence. ženatého, dvě děti. máme se moc rádi ale je to jen o sexu a porozumění. já jsem ale extrémě věrný člověk a muže se kterým spím, ctím a tak se nedokážu na jiného ani podívat, pokud jiný projeví zájem mam až zlost, že mě otravuje. mam extrémní fobii ze samoty, často brečím a hrozně se trápím, nedokážu se svého milence vzdát,vůbec nevim jak žiju a jak žít mam. děkuji
zmatená
osamělost
Dobrý den,Mám problem ten že nemám žadné přátele ani jsem neměl ješte žádnou přitelkyni proto že mám ošklivý obličej.Vypadám jako opičák z profilu.Mě za to šikanovali ve škole v 80letech.V praci mě Řikaji opičak a i že se za mě stydí.Prosim poradte co mám dělat?Drži mě jen nad vodou mé koničky.Je mi 31 let.
Václav
osamělost
Dobrý den, paní doktorko. Mám problém, že nemůžu najít přítele. Je mi 32, svobodná, asi 5 let sama, po tu dobu jsem měla jen pár velmi krátkých vztahů. Myslím si, že jsem celkem inteligentní, prý sympatická, úspěšná v práci. Asi mám smůlu, že když se mi nějaký muž líbí, je zadaný. Z pánů, kteří by měli zájem o mě, jsem si nedovedla představit, že bych s nimi byla. Možná jsem moc náročná, ale zdá se mi, že není nic velkého chtít milujícího, inteligentního, sympatického muže, který vyznává stejné hodnoty jako já - lásku, rodinu a její zabezpečení, cestování, společné večery a víkendy a nějaký samostatný zájem, třeba sport. Špatně se seznamuju, spíš čekám na oslovení, tím, že jsem tak dlouho sama si připadám divná. Nechci ale být jen s někým, abych nebyla sama a tak radši sama jsem. V koutku duše věřím, že ten "pravý" přijde, ale trochu se bojím, že dnes jsou chlapi spíš loveni než aby chtěli otevírat moje srdce. Co bych podle vás měla dělat, co dělám špatně? Děkuji
Tamara
osamělost
Vážená paní doktorko, děkuji Vám za odpovědi, které zde píšete Vašim tazatelům, z nichž může čerpat sílu do života i spousta dalších čtenářů. Patřím mezi ně. Je mi skoro 50, 6 let rozvedená, děti studující. Mám na starosti velký dům, ve kterém žijí i mí rodiče, kteří jsou na mé péči hodně závislí, ale přitom mají svoje "letory", které čím dál hůř snáším. Vždycky mi hodně zasahovali do života a já jsem byla ta hodná holka se samými jedničkami, která musela poslouchat. A teď se mi to všechno vymstilo. Děti vylétají z hnízda a já jsem velice osamělá. Snažila jsem se najít si partnera přes seznamku, bohužel marně. Ti, kteří by mně chtěli, se mi nelíbili a obráceně. Vždycky jsem byla ta silná, která všechno ustojí, mám přátele, zájmy, ale každá akce jednou skončí a já se vracím do svého domu. Teď mám pocit, že jsem ve slepé uličce a nevím jak z ní ven. Ztrácím naději, chuť do života, jakoukoliv motivaci do čehokoliv se pouštět. Děkuji za Váš názor a za radu, pokud existuje.
Arnika
osamělost
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, co dělat, pokud ve svém věku 33 let čekám na velkou lásku, ale cítím se strašně sama. Lidé radí zapomenout na chlapi a žít, ale jak když se to neustále dere na mysl. Ženská v mém věku už je taky trochu vybíravější. Hlásí se nevhodné partie, ženatí, nespolehlivý, jsem k nim také moc kritická. Jak čekat a nezbláznit se přitom ze samoty.
Jitka
osamělost
Pro "osamělou" Jiřinu - mám dceru 24 letou, je na tom zrovna jako Vy, spíš než lenost je v tom strach. Řekla bych, že moji dceru extrémně zasáhl odchod otce od rodiny,byla na něj velice fixovaná, jako desetiletá si to vysvětlila tím, že odešel asi proto, že zlobila,dnes pohlíží na všechny osoby mužského pohlaví s maximálním podezřením ,že každý jednou své partnerce tohle udělá. Než by čekala na to zklamání, raději se do ničeho ani nepustí.Přitom se cítí osamělá a tím víc se přimyká ke mně a k mému druhému manželovi, žije s námi. Neobtěžuje nás to, je to vždycky moje dítě, ale není to dobře.Péče psychologa je na místě, ale ona je jako Vy tak inteligentní, že si uvědomuje, že by to mohlo někam pozitivně vést, takže odmítá i toho psychologa.Třeba to u vás taky z něčeho pochází, ani si to sama neuvědomujete, psycholog by vám určitě pomohl tomu nějak porozumět. Každopádně celoživotně není dobře člověku samotnému ! Zdravím Vás .
Karla
osamělost
Problém (to, proč vám píšu), je v tom, že se mi NECHCE mou situaci nijak řešit, například k seznamování pomocí inzerátu mám přímo odpor. Někoho „balit“ přímou ztečí se mi taky nechce. A finálně, „nechat se sbalit“ někým, kdo mi nevyhovuje, se mi nechce jakbysmet. Nejradši bych prostě čekala. Na druhou stranu, zůstat navždy solitér taky není můj životní ideál. A nevím, jestli by se můj eventuální partner v domově důchodců nedivil, že je „můj první“… Pořád si připadám úplně normální,ale když mám na podzim zas jednou narozeniny, trochu váhám:-), doposud jsem si připadala dostatečně mladá na to, aby „to všechno“ byla jen náhoda, což se teď ale začíná měnit. Poraďte prosím: je moje opožděnost problém (který vytěsňuju jenom z lenosti) a nebo mi mou bezstarostnou strategii schvalujete (a dělám teď „z prdu kuličku“ (odpusťte), že vám píšu)??? (Odpověď vám ovšem nepodsouvámJ)
Omlouvám se, že vás obtěžuju takovou hloupostí, když spousta lidé má opravdové problémy… A přeji hezký den!
Jiřina (2.půlka)
osamělost
Dobrý den, paní doktorko,
dnes jsem úplnou náhodou narazila na vaši poradnu a neubránila jsem se tomu, abych se trochu nezačetla. Svými odpověďmi na dotazy jste ve mně vzbudila důvěru a tak jsem se rozhodla taky jeden přidat.
Je mi 22 a nikdy jsem neměla opětovaný citový vztah. Až doposud mi to připadalo docela přirozené, prostě jen nepřišla pravá příležitost, mám se docela fajn, samota mi skoro nevadí, mám prima kamarády a rozumím si s rodiči. Možná je to také tím, že ještě studuju, a tak si pořád nepřipadám příliš dospěle. Občas se zamiluju, ale spíš jen pro rozptýlení, jsou to takové malé nehody. Občas se taky líbím někomu já, ale bohužel tyto dvě skupiny ještě nikdy nenašly průnik:-). Myslím, že bych byla schopná celkem snadno racionálně najít důvody, proč s nikým nejsem (moje uzavřenost, stydlivost, nevyhledávání vhodných příležitostí, odpor k tomu, udělat první krok a popravdě taky dost velká vybíravost).
Jiřina
osamělost
Dobrý den paní doktorko. Poraďte mně prosím, zda mám navštívit psychologickou poradnu, nebo jestli je možné zvládnout sama (když mně poradíte jak) můj dlouholetý problém.
Jsem rozvedená 15 let, opustil mně manžel pro jinou.Já ho moc milovala a i když jsem se s tím asi po pěti letech smířila, za celou tu dobu jsem nepotkala muže, který by o mě stál. Jen několik krátkých známostí. Když vidím kolik je žen samotných a jsou spokojené, ptám se sama sebe, proč jenom já jsem tak "posedlá" touhou být milována a lásku dávat. Je mně už přes padesát a tak moc se cítím sama. Vím, že čím víc se chce, tím se to nedaří. Jak se mám chovat, ABYCH TEDY TAK MOC NECHTĚLA? děkuji za vaši odpověd.
Leona
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
