Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

A pak se stalo, že jsem parkrát přítelovi řekla, ať se odstěhuje.. A on to jednou udělal. Našel si podnájem. Sice jsem se omluvila, ptž mne to neskutečně mrzí, oba si své chyby uvědomujeme. Odešel s tím, že potřebuje klid a uklidit si sám v sobě, ale že na našem dalším společném bytí budeme pracovat. Jen že se teď bojí, abych něco takového neprohlásila znovu a on by byl v té samé situaci. Oběma je nám přes 40, ale já mám momentálně v hlavě zmatek, Strašně ráda bych, abychom zase byli spolu, jen teď úplně nevím, jak se zachovat a jestli je šance k nápravě. 2.část

Dobrý den. S přítelem jsme sedm let, pro nás oba to není první vztah, jsme rozvedeni a já mám dvě dospělé děti, 21 a 26 let. Začátky našeho vztahu byly trošku těžší, přítel nechtěl projevit své city, byl odtažitý a docela dost mne to trápilo. Mimo to má trošku výbušnější povahu, ale rozhodně nic dramatického. Spíš má tendence v hádkách ublížit a říct věci, které tak nemyslí, ale i tak to není příjemné. Poslední rok pro mne - nás byl naročnější. Já jsem změnila práci, která je poměrně náročná, pracuji ve zdravotnictví, do toho problémy s dcerou, která se rozešla se svým dlouholetým přítelem a vrátila se domů a trošku začaly eskapády v hledání sebe sama. Vzhledem k tomu, že s přítelem byla témeř 9 let, začala dohánět to, co nestihla. Vzhledem k tomu, že bydlí s námi, řešíme to chtě nechtě, všichni. Soukromí nemá nikdo.Syn má svůj pokoj, dcera přebývá v obýváku, a když dorazí synova přítelkyně, šlapeme si po hlavě do slova. Já jsem začala být nervozní, protivná, nekomunikativní.- 1.část

Dobrý den, když jsem byla ve věku 16ti let byla jsem znásilněna. Od té doby jsem žádný vztah neměla. Momentálně 2 měsíce chodím s jedním úžasným klukem. Je milý, laskavý, ochotný a všechno, co jsem si kdy přála. Řekla jsem mu o svém znásilnění a řekl, že to chápe a že mám tolik času, kolik budu potřebovat. Jenže já mám strašný strach. Čím déle spolu jsme, tím větší ten strach je. Mám strach ho políbit, obejmout, mám strach, když se mě dotýká on. Sexuálně spolu nežijeme, už jen představa na to, že jsme spolu někde sami mě děsí. Nevím si vůbec rady. Mám ho strašně ráda a nechci se s ním rozejít. Prosím poraďte mi co mám dělat.. Děkuji

Dobrý den,
řeším nyní v sexu otázku používání kondomu. je mi 22 a poprvé jsem řešil problém při prvním sexu před několika lety, kdy po nasazení kondomu opadla erekce. Tenkrát jsme to s partnerkou vyřešili díky její trpělivosti a postupně problém zmizel. Nyní mám ale podobný problém s jinou partnerkou. Nejdříve bylo vše v pořádku, ale při druhém sexu se mi opadnutí erekce v kondomu stalo znovu. Cítím, že mám strach ze selhání, a proto i ztrácím chuť na sex, protože o tomhle problému přemýšlím už dopředu.Vím, že ho budu muset opět řešit. Rád bych vás požádal o radu, jak na tento psychický blok. Partnerka je alergická na latex, takže musíme používat jen jeden druh kondomu. Předem děkuji za odpověd.

O tom, že mi její chování vadí jsem jí samozřejmě pověděla - ví to. Možná se tak nechová záměrně, možná ano. Opravdu nevím, jak se ke vztahu k ní mám postavit. Přeci jen jsme se znaly hodně roků a byla to i má nejlepší kamarádka. Vlastně se sama sobě divím, že jsem si ji vybrala za svědkyni, když se tak začala chovat. A další OTÁZKA ZNÍ, JAK OPĚT NALÉZT DŮVĚRU K MANŽELOVI? Moc ho miluji, je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, ale v této situaci jsem necítila jeho dostatečnou podporu :-( Snad je to tím, jak je moc hodný a trápí ho to... Když jsem smutná, tak neví, jak má jednat - rozhodí ho to... Děkuji za Váš, čas, ochotu a radu! Ať se Vám v osobním i profesním životě daří a máte klidný rok 17! Mandarinka :-)

Dobrý den, milá paní doktorko! Nejprve Vám chci velmi poděkovat za práci, kterou pro poradnu děláte! Před čtyřmi lety jste mi na začátku vztahu (který přešel v manželství) poradila a povzbudila mě, děkuji! Obracím se na Vás s dotazem i nyní. Jak se mám, prosím, chovat ke svědkyni, která mi po oznámení zásnub začala znechucovat přítele (nyní už manžela)? Zná jeho kamaráda z dětství, od kterého se dozvěděla nějaké věci z přítelovy minulosti (intimního charakteru) a s "radostí" mi je říkala... Ony věci celkem dost pokazily mou důvěru v manžela. S ním jsem onu věc probrala. OTÁZKA ZNÍ, JAK SE K NÍ MÁM CHOVAT? Celou záležitost jsem celkem těžce nesla. Se svědkyní jsme (na můj popud) nebyly více jak rok v kontaktu. Věc jsem chtěla urovnat a začaly se opět "kamarádit". I nadále ale nevím, co si mám o jejím chováním myslet. Neustálé dotazy na manžela, mluví o různých dětech z okolí (já malinké ze zdravotních důvodů mít nemohu), atd... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsem s manželem již 26 let za tu dobu jsme prošli podnikáním skončily v dluzích a přišly jsme o veškerý majetek 2 domy a ještě stále jsme velmi zadluženi.
Po této krizi jsem přišla manželovi na nevěru situace se vyhrotila že odešel na 2 měsíce ke kamarádovi poté se vrátil omluvil a fungovalo vše dál ale manžel tuto nevěru neukončil lhal mi a já na to přišla špehovala jsem mu telefon a pozorovala jeho chování byla jsme šíléná vzteky a chovala jsem se jak hysterka ale vždy jsme se nějak udobřily .Ale ted je situace kdy už nic neslídím ani nepozoruju a vím že manžel občas lže něco mi řeknou hodní kamarádi nebo ho náhodou nachytám při té lži.
Jedná se o to že ted se chování manžela velmi změnilo jezdí s kamionem již měl několik komfliktů v práci protože byl přehnaně agresivní doma jsme měli také situaci kdy po telefonátu s kolegou mrštil telefonem křičel na všechny a rozbil několik náhodných věcí na lince.Poté opilý odjel kamsi autem dodnes nevím kam jsme z toho velmi zmatení a nechápeme co se děje.
Nebo na parkovišti bylo podle jeho názoru špatně zaparkované auto ztropil scénu tak že několikrát udeřil pěstí do karoserie a poté kopl do kola auta až si zlomil palec u nohy hospiltalizace měsíc.
Nechce nikam jít prý z něho děláme blázna a chceme se ho zbavit odmítá jakékoliv diskuze o tom
že není v pořádku.Ani se munezdá nic divného na jeho chování je to prý naše chyba.
Doma někdy stačí malý konflikt a hned začne křičet a stupnuje se to. Rozhází věci kolem sebe začal i hodně pít.Příčina může byt stres z finanční situace ted řešíme abychom důstojně přežily je to tím stresem nebo vážnější nemoc?

dorazilo. Nemůžu se vyrovnat s pocitem, že jsem selhala v ochraně své cti, že jsem v momentě, kdy se do mě pustila, neřekla „Takhle se mnou jednat nebudete.“, že jsem se nevyhranila proti slovnímu násilí. Mám vážně nemocnou kočku, dost práce a dalších aktivit, ale stejně se v posledních pár dnech neustále vracím k této události. Nic mě od toho pocitu hanby nedokáže na dlouho odvést. Vím, že nedokážu jít za nimi a vyřešit to dodatečně, konfrontací se, bohužel, bojím (a ono to s takto omezenými lidmi ani nemá smysl). Nikdy v dospělosti jsem podobný pocit nezažila, vždycky jsem si svoje obhájila (i bez konfliktů) a když ne, tak jsem dokázala z prekérní situace odejít s hrdou hlavou a vědomím, že jsem udělala, co jsem mohla. Co teď? Co s tím? Moc děkuji!

Dobrý den, paní Jitko, mám na Vás otázku, jak se zbavit pocitu "hanby" z toho, že jsem za sebe nedokázala bojovat. Mám poslední 2 měsíce trable se sousedy, pán je vážně nemocný a nadávají mi, že jsem hlučná. Snažím se být potichu (sama vím, co jsou hluční sousedi), ale ruší je i běžné činnosti a moje kočky. Bohužel nejsou schopní domluvy, jen mi nadávají (měli jsme celkem 3 setkání). Naposled za mnou byla jeho žena, celkem rozumně jsme se domluvily, ale na začátku z její strany padlo "A jestli ho do tý nemocnice budu muset odvýzt, tak Vy tam skončíte taky!". Já se snažila o domluvu, byla jsem ráda, že třeba zjistím, co je ruší a kdy, abych to mohla řešit a nedělat určité činnosti (dělat je jinak). Tak jsme se rozešly v dobrém. Jenže mi po čase došlo, že ona mi vlastně vyhrožovala fyzickým napadením a že já blbec se nechala. Nebránila jsem se. Nezastala jsem se sama sebe a nechala si takto vyhrožovat. Jsem velice nekonfliktní člověk a už takhle jsem z těch sousedů dost mimo a tohle mě - otázka upravena poradcem

Dobrý den, prosím poraďte jak být s babičkou (91let) v jejích posledních dnech.Leží na JIP a je smířená s tím že odchází,loučí se s rodinou. Sedím s ní,držím ji za ruku, derou se mi slzy do očí a nedokážu říct nic. Jak to překonat a být ji oporou v posledních dnech.