Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
nevyrovnaný vztah
Vážená paní doktorko,chci Vás požádat o radu.Jsem 9 let vdaná,máme 6ti letého syna.Jsem vysokoškolačka,můj manžel vyučen.Poznala jsem ho půl roku před mou promocí,předtím jsem dlouho byla sama.Půl roku po seznámení jsme spolu začali bydlet, pak začali stavit dům.Rodičům se to moc nepozdávalo vzhledem k rozdílnému vzdělání a zájmům,ale byl hodný slušný kluk,začali ho mít rádi,tak mi až tak nebránili..ze začátku jsme si rozuměli,protože jsem byla zamilovaná,měla klapky na očích,narodil se syn,po roce a půl jsem se vrátila do práce a tam to začalo. Jsem obklopena samými inteligentními kolegy,čtou,cestují,chodí do kina,sledují zprávy.Já přijdu domů,kde manžel sleduje Soudkyni barbaru,irituje mě jeho omezenost na pivo,sex a drby.Už téměř tři roky řeším,že odejdu,protože jsem opravdu nešťastná,ale mám ho ráda, vím,že ublížím jemu i synovi,který ho zbožnuje,ale zároveň vím,že to nejde napravit,že on se nezmění.Je hodný,vlastně i úspěšný podnikatel,ale ta propast ve vzdělání je nepřekonatelná.
Diana Semerádová
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně chování partnera. Žijeme spolu 5 let. Když jsme se poznali, měla jsem na sebe psanou půjčku, abych pomohla matce, která se zadlužila a hrozilo, že přijdeme o dům. Půjčka je zaplacená a já už neplatím nic jiného než běžné výdaje. Přítel vydělává víc než já, proto když jsme zvažovali asi po roce vztahu koupi bytu od kamaráda, souhlasila jsem, že hypotéku bude řešit jen na sebe (v případě rozchodu bychom se nevyplatili). Teď po 4 letech, kdy o koupi bytu pořád jen mluví (s kamarádem to neklaplo jak by chtěl), mi vyčetl, že z větší části můžu za to, že se s vlastním bydlením neposunul nikam dál, protože málo vydělávám (mám cca průměrnou mzdu) a nemám našetřeno (díky řešení dluhů matky jsem neměla moc šanci cokoliv ušetřit, ale můj je dům, který jsem vyplácela). Připadá Vám takové jednání normální? Musím říct, že mě to vcelku urazilo. Děkuji za odpověď.
Kristýna
nevyrovnaný vztah
souhlasil a ted tak obraci. Prijdu si zrazena. Verila jsem mu, ze to mysli vazne a on me ted osocuje. Mrzi me to, protoze jsem k nemu byla uprimna a usetril by me trapeni, kdyby se neprizpusobil, pokud se prizpusobit vlastne vubec nechce. Nechapu jeho uvazovani, proc predstira?Zda se mi, ze nevidi hodnotu v tom davat najevo treba i nesouhlas. Ja se snazim byt co nejvice transparentni, aby pritel vedel, co mi vadi, co se mi libi, co si myslim, jak se citim...ale on je same tajemstvi...mysli si, ze ho chapu aniz by mi neco rikal. Je to silene. Prosim vas, jak si s nim mam promluvit, aby pochopil, ze sliset nebo rict nesouhlas jeste neni utok nebo neco spatneho? Prijde mi, ze je na to precitlively... Vite mel agresivniho otce, maminku pak samozivitelku, asi se ho nikdo moc neptal na jeho potreby a pocity. Ale ja to chci vedet, je to pro me dulezite. Jak zacit rozhovor s nim na toto tema, jak mu vse prosim vysvetlit nebo jak se mam ja zmenit? Dekuji vam moc
Tereza 2
nevyrovnaný vztah
Dobry den pani doktorko. Trapim se. Pritel se mi neustale prizpusobuje, neumi mi prubezne rikat co chce, co ne, co mu vadi atp...az do doby, nez mi vse v hadce vychrstne do obliceje. Prijdu si zrazena. Ze prede mnou predstira, nenecha na obe nic znat a nesdili se mnou kdo je a co chce atp. Nekolikrat jsem mu to rekla jasne, ze jsou veci, ze kterych nesvolim (napr. zdrava strava) a ze chci slyset o jeho...Jenze to probiha napr. tak, ze mi vadi ze kouri, ji nezdrave a hraje pc hry...Vite uz na uplnem zacatku naseho vztahu jsem se vuci tomu vymezila, ze si myslim, ze by partneri meli mit aspon zakladni hodnoty stejne...a pro me je zdravy zivotni styl moc dulezity. Bohuzel pritelovo koureni a nezdrava strava mi opravdu vadily. Nicmene jsem k nemu byla uprimna a rekla jsem mu to. On jenom rikal jak ho motivuju a ze prestane kourit atp...Nicmene ted, kdyz ja ve svem nazoru na vec nepolevuji, zacina mi po pul roce vycitat, ze ho dusim a jsem sobecka. Vubec to nechapu. Z vlastni vule souhlasil
Tereza
nevyrovnaný vztah
Musím říct, že jsem byla úplně konsternovaná. Že se takhle zachová, jsem vůbec nečekala. I při rozvodu i při rozchodu s dlouholetým přítelem jsme se rozešli na úrovni, zůstali přáteli. Tohle mi nikdo ještě neudělal. Vůbec to nemůžu překousnout. Nechci ho, ale pořád přemýšlím, jestli jsem tak hrozná, cítím se uražená, ponížená.. Zároveň nejsem schopná ho přestat sledovat na FB, takže vím, že okamžitě nastěhoval zpět paní.. Nechápu, co to mělo být.. Rok jeho opravdu velkého snažení a vyznávání lásky a po jednom měsíci je láska pryč? Přitom já jsem mu nic neudělala. Nejsem schopná to pochopit a hlavně se nad to povznést. Říct si, že je to blb a nechat to za sebou. Vůbec nekomunikujeme, ale teď mi poslal přání k svátku docela "citově zabarvené". Mám si ho odstranit odevšad, abych to uzavřela? To mám ale zase pocit, že bych "prohrála", tak jsem to neudělala. Poraďte mi, jak už to nechat plavat.. Jinak jsem se vrátila ke svému předešlému životu a nejsem nešťastná, aspoň myslím.. Děkuji! B. 3 - otázka upravena poradcem
Bára
nevyrovnaný vztah
Hned první týden "vážného vztahu" se jeho chování radikálně změnilo. Já jsem se snažila v rámci svých možností u něj doma věci zastat, ale mám i svoji domácnost, svoji rodinu.. Mé koníčky šly naprosto stranou. Jen jsem lítala z jedné dom. do druhé, nikde nic pořádně hotovo..On dával najevo nelibost, nic nebylo dost dobré, stálé "radění" a napomínání, paní dělala vše líp.. Ponižovalo mě to. Tak jsem to s ním řešila a dozvěděla se, že čekal, že "se budu chtít ukázat". Že každá sliepka to chce mít doma hezký. Vrchol byl, že jsem jela na jógový víkend sama. Po návratu mě tak nenápadně manipulativně "trestal". Nechala jsem se bohužel unést k trochu hysterické reakci, na což nejsem pyšná, není to u mě obvyklé.Ale už se toho nakumulovalo moc. Abych to shrnula, po JEDNOM měsíci "soužití" mi beze slova sbalil dvě igelitky, hodil mi je domů za dveře i s klíči a zabouchl za sebou. Protože na tohle(mě) fakt nemá. Já jsem to chtěla ukončit také, šťastná jsem nebyla. Ale samozřejmě slušně,ne takto.2 - otázka upravena poradcem
Bára
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko.. V létě jsem se s Vámi radila, jestli si začít s jedním mužem nebo ne. On měl veliký zájem a já dlouho nechtěla. Důvod - se žádnou nikdy nevydržel, všem byl nevěrný. Chybu viděl v těch ženách, ne u sebe. Měl starší partnerku, která o něj velmi pečovala a nechala si líbit všechno. Přesto o ní pěkně nemluvil a nevážil si jí. Byla jsem přesvědčena, že bych dopadla stejně, navíc mi jeho styl dvoření nebyl příjemný.. Po roce jsem si s ním přesto začala a Vy jste mi radila, abych si ho nechala jako milence a nešla do vztahu. Že on je sebestředný a nejspíš nikoho milovat neumí. Bohužel jsem neposlechla. Uvěřila jsem mu, že už je v našem věku jiný a touží už zakotvit - a to se mnou. Já jsem mu předem řekla, že mám ráda svůj současný život (děti velké -> pohoda, sport, kultura, vnoučátka), že nebudu a nechci být jako jeho starší přítelkyně, se kterou se rozešel. Ta ho úplně hýčkala, nemusel doma nic..Se vším souhlasil, chtěl vše se mnou sdílet a tvářil se tolerantně.1
Bára
nevyrovnaný vztah
Jeste bych dodala, ze mame miminko, takze si pauzu dat nemuzeme, potrebuji ho. Dekuji
Olga
nevyrovnaný vztah
Dobry den, mam rada sveho manzela, ale casto se hadame. Oba dva jsme z komplikovanych rodinnych pomeru, ja mam « disorganized attachment », manzel « avoidant » asi se k sobe moc nehodime. Ja se snazim na sobe pracovat, manzel nic nechce videt. Poslala jsem ho na rodinne konstelace, ale tvrdi mi, ze problem mam jenom ja. Nemuzu nikoho nutit na sobe pracovat. Muze to fungovat ? Dekuji moc za odpoved. - otázka upravena poradcem
Olga
nevyrovnaný vztah
Zpravač2
minuly víkendu jsme měly mít sami pro sebe bez děti a ona mi najednou řekla ze mě nechce vyhazovat ale co kdybych jel na víkend pryč. Dost mě to udivilo a tak jsem řekl OK já tedy jedu a zbalil jsem se a ne moc v dobré náladě odjel.rekl jsem ji ze chce asi jít za jiným . Naštvala se a napsala mi ze chce být sama.nerozumim proč tak najednou.neni s ni najednou žádná řec a trvá na svém. řekl jsem ji ze je divné ze najednou když máme volno pro sebe chce abych odjel a jestli se nechce jenom jít bavit beze mne protože chvíli před tím než mi torekla ležela zády s mobilem a něco si tam tukala, nevím nekontroluju ji. kazdopadne jsem se ji to vše snažil vysvětlit ale marně cely víkend ignorovala mě zprávy až v pondělí opět napsala ať se nezlobim ale ze chce být sama ze to tak cítí . Navrh jsem ji pauzu ze to bude řešení a napsala ze si nemyslí ze se něco změní. Mám šanci s ni si dat pauzu .

Petr
nevyrovnaný vztah

Zpravač1:Dobrý den, prosím o radu mám přítelkyni a jsme spolu 8 měsíců. Od začátku chtěla přítelkyně semnou trávit veškerý čas ,dokonce po měsíci vztahu chtěla abych se k ni nastěhoval . Ona má 2 létě dítě a já 8 létě z minulých vztahů.Nyní bydlí v jedny místnosti u rodičů i se psem. Trávim s nimi veškerý čas u nich doma a bydlíme v podstatě V 1pokoji.hledali jsme si bydlení ale je problém ze nikde nás nechcou se psem a ona mi řekla ze bez nej nikam nepůjde ale zároveň mi vyčítá ze žije v jedny místnosti a nemá volnou místnost pro sebe.v podstatě cely vztah chtěla abych tam s nimi byl a v posledním měsíci mi řekla ze si připadá ze jsme spolu 24h/7 ať si někam zajdu s kamarády . Říkám ji ze nejsme spolu pořad ze mám dceru a s tou jsem 1xza 14 dni 5 dni a bydlíme po tu dobu u mého otce.i po dobu když jsem s dcerou chce aby jsme pořad něco podnikali společně ale má pořad nějaké výtky vůči ni.
Petr
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, budu moc ráda když mi dokážete poradit jak mám postupovat v krizi ve vztahu. Vztah 5let z toho v manželství necelý rok. Jsem na RD s ročním chlapečkem a momentálně jsem v očekávání druhého dítka. Manžel je o 10 let mladší(mě 45 a jemu 35). V období chození u mě v bytě(pronajatém) trávil většinu času. Na nic nepřispíval. Přišlo mi to nějak normální, měla jsem dobrý plat. Sice mě mrzelo, že nic nekoupí, ale myslela jsem, že moc peněz nemá. Rozešel se s partnerkou(dítko nebylo jeho, zjistil to při zjišťování DNA). Bylo mi ho líto. Po roce mi nabídl nastěhování k němu. Já bezdětná jsem slíbila, že všechno udělám aby dítě měl. Přispívala jsem na domácnost 6000Kč+nákupy. Podstoupili jsme IVF. Většinu jsem hradila já. Máme předm.smlouvu, vše patří manželovi. I tak jsem se vdala. Momentálně se mnou neudržuje intimní vztah, prý moje vina. Přispívá na nejnutnější věci. Pomlouvá mě. Ignoruje.Ponižuje. Psychologa odmítá. Co mám dělat? Děkuji za odpověď,
Ilona
nevyrovnaný vztah
Pro Renatu:
Naprosto souhlasím s názorem paní Lucie. A to doslova. Já jen k tomu dodám, že pokud by vše klaplo, a vy dva se po letech k sobě sestěhujete (nevěřím tomu podle toho, jak popisujete přístup a chování svého přítele - couvne), začnete žít denně spolu, budete řešit každodenní problémy, nastane rutina, věřte tomu, že to Vaše momentální sladce-růžové rozpoložení pomalu, ale jistě vybledne. Nemyslím to vůbec pejorativně. Pokud Váš manžel se chová přesně tak, jak ho líčíte, zůstaňte s ním. Neberte mu děti. Mmch. kde máte záruku, že se Váš nový přítel k Vašim dětem bude chovat dobře? Že si všichni navzájem "sednete ?") Svědomí Vás časem dožene. Věřte mi. Mám tu zkušenost. - otázka upravena poradcem
Valerie
nevyrovnaný vztah
S přítelem jsme byli dva roky, rozuměli jsme si ve všem a prožili krásné dva roky. Nejdříve souhlasil s koupí společného domečku, pak na každé nemovitosti našel něco špatného a začal říkat, že život v bytě bude lepší. Koupila jsem tedy sama domek, který on také před tím odmítl a doufala jsem, že se časem přistěhuje, ale místo toho se mnou rozešel, protože jsem udělala takové životní rozhodnutí bez něj. Vím, že se máme rádi, že si rozumíme téměř ve všem, jen představa o budoucím bydlení je rozdílná. Je možné udržet tento vztah. který by mohl být jinak velmi pěkný?
Marie
nevyrovnaný vztah
Pro Renatu. Nejsem psycholog, ale myslím, že před dětmi se nic nedá utajit. I když se snažíte postupovat pomalu a citlivě. A váš plán, odchod od obou partnerů, je připravený na období, kdy všechny děti budou v pubertě. To si myslím, nebude jednoduché...
vera
nevyrovnaný vztah
VZKAZ PRO RENATU, část 2: Na Vašem místě bych si našla nový byt, s přítelem se hned nesestěhovala, ale dětem řekla pravdu. Protože – promiňte mi to (i Vy Jitko), ale verze „hlídání nového bytu“ je opravdu hloupá. Jako byste tím totiž svým dětem říkala, že majetek je důležitější než úplná rodina, a že pokud mají manželé dva byty, musí každý z nich zákonitě bydlet jinde. A rozhodně bych to neplánovala v tak dlouhodobé perspektivě. Děti potřebují mít hlavně spokojené, šťastné a milující rodiče. Život v citovém provizoriu, kdy rodiče před nimi pouze předstírají lásku, je poznamená často víc, než rozvod. A věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti (matky devítiletého dítěte i pedagožky), nejlepší je prostě nelhat! Držím Vám palce! Lidka
Lidka
nevyrovnaný vztah
VZKAZ PRO RENATU, část 1: Milá Renato, mně se tedy jako úplně nejhorší řešení jeví lhát dětem a tvrdit jim, že „hlídáte nové bydlení“. Proboha – Vašim dětem je 8 a 10 let, nejsou malé ani hloupé a časem jim dojde, jakou habaďůru jste na ně všichni čtyři ušili. O to to pak bude horší. Vytvářet takovéto Potěmkinovy vesnice nemá smysl, ve finále se to všem nakonec vymstí. Ve svém okolí jsem zažila několik lidí, kteří svým dětem lhali o rozpadu manželství, jedna má známa dokonce doteď svému devítiletému synovi tvrdí, že její bývalý partner je před třemi roky neopustil, ale odjel pracovat do ciziny…
Lidka
nevyrovnaný vztah
pro Renatu:
Milá Renato, přeji vám vaši zamilovanost, ale nic bych neuspěchávala. Jste si opravdu jistá, že to tak je? Všechno máte od svého přítele a nemůžete vědět, jestli to tak opravdu je. Třeba se v jeho ženě probudilo podezření a tímto se ho snaží udržet. A ano, jsou manželé, takže financuje domácnost a ona se zřejmě stará o děti, když ON má dost času na to, aby ho trávil s vámi i o víkendech a v létě týden dovolené. Opravdu byste k nim mohla dorazit na kafe, nedostala od ní pár facek a ona by vám řekla to samé???
Svůj odchod podnikněte, až on bude mít bydlení.
Vůči vašemu manželovi je to od VÁS nefér. Pokud od něj chcete odejít za jiným, tak mějte v záloze bydlení. Jestli vás miluje, tak mu bude rvát srdce, aby na vás koukal, když bude vědět, že jste ho odstřihla a jste tam jen kvůli dětem.
Trošku mi ten popis "vašeho dokonalého milence" připomíná chování mého EX, který se zamilovával, ale odmítal z domova odejít.
Přeji hodně štěstí a rozumu, jednáte i za vaše děti.
- otázka upravena poradcem
Lucie
nevyrovnaný vztah
Pro Renatu, která chce opustit manžela a děti kvůli novému příteli - Renato, vzpamatujte se, rozbíjíte dvě manželství - to jeho asi zas tak nefunkční nebude, když on se nemá k zásadnímu rozhodnutí - jezdí s manželkou nadstandartně na dovolené a doma to asi taky funguje jinak než Vám říká. Protože pak by ztratil zpestření s Vámi - těch pár víkendů v roce, kdy doma možná řekne, že jede pracovně pryč... Jeho žena dělá přesně to, co se radí, když má žena bojovat o manžela - najít si své koníčky, zapřáhnout manžela do péče o děti a financování rodiny - a ono to asi v jejich případě zabírá. Pokud by vás přítel tak moc chtěl, tak by s vámi už byl. Nechte toho bohatého a jeho rodinu být, zapracujte na svém vztahu k manželovi, anebo si hledejte rozvedeného, který už má vyřešeno.
Alice
nevyrovnaný vztah
Milá Renato,

doporučila bych Vám přečíst si na této poradně asi 2 až 4 měsíce staré příspěvky paní, která také ještě nechtěla "usychat" a dotáhla záležitost velmi podobnou té Vaší k rozchodu. Její děti jsou dnes na prahu puberty (stejně, jako budou za dva roky ty Vaše) a velmi jí zazlívají, že je odtrhla od táty, kterého měly rády. Ani na druhé straně rodiny (tj. stávajícího milence) nepanuje nadšení a ona, ačkoli měla podobně jako Vy připravený časový harmonogram, neví, jak situaci řešit. Také se bojí, že o novou známost přijde a stejně jako Vy ho postrkuje ke společnému bydlení v naději, že to něco zlepší. Nechci Vás kritizovat, svým způsobem Vaši situaci i velmi dobře chápu, ale na Vašem místě bych to brala tak, že jste léta žila bez zamilování, teď ho máte, a to oboustranně - a namísto řešení statutu potvrzené milenky (kterou jste) bych pomýšlela spíš na 4 děti, jež se s novou situací budou muset vyrovnat. Nešlo by chvíli ještě užívat a neplánovat? Zdraví Veronika - otázka upravena poradcem
Veronika - vzkaz pro Renatu
nevyrovnaný vztah
Vzkaz pro Renatu s ženatým přítelem:
Zachovejte si svoje zázemí a svoji rodinu kvůli ženatému příteli určitě nebořte a manželovi zatím také nic neříkejte. Počkejte na další činy ženatého přítele. Z vlastní zkušenosti vím, že
ženatý muž sedí na dvou židlích podstatně lépe, než vdaná žena. Podle toho, co píšete, chcete legální život s ním také více Vy, než on. Co řekl on své manželce přesně nevíte, a zda jí vůbec něco řekl, a podle mě on bude patřit mezi muže, který sice miluje milenku, ale budou ho zmítat pocity viny vůči svým dětem a nakonec nebude chtít původní rodinu s dětmi opustit. Dejte mu pevně stanovený termín, ten když on nedodrží, tak víte, jak jste na tom, jinak horizonty 2 let a více se budou pak ještě z jeho strany posouvat, nastudujte si včas (možná už pozdě) problematiku ženatý muž a milenka - když on neodejde tak kolem roku trvání nového vztahu, tak už neodejde od manželky nikdy a nebo to bude všechno opravdu hodně problematické. Bohužel ze mě hovoří zkušenost.
Marika
nevyrovnaný vztah
Paní psycholožko, s přítelem jsem oba starší, já dospělé děti, on bezdětný, nikdy neženatý, ale nějaká partnerka tam byla. Nebydlíme spolu, trvá to tři roky. Zpočátku denně volal, sms, po cca 2,5 letech zavolá ve středu, jestli v sobotu někde přespíme či případně půjdeme za sportem. Zvládli jsme spolu i měsíční cesty po exotice, první cesta byla docela fajn, u té druhé přítel vyváděl kvůli jídlu, nechtěl chodit jíst do restaurací, i když jídlo tam vychízelo na 30 Kč, já měla hlad a až po 14 dnech jsem zjistila, že on si dovezl nějaké sušenky a další věci a potajmu to jí. Tak jsem prostě šla sama. Ale říkám si, každý jsme nějaký. Jenže se pomalu ukazuje, že přítel je závislý i na sledování TV. Když spolu po měsíci velmi sporadického kontaktu (telefonáty) vyrazíme někam na víkend, první večer to jakž takž jde, ale druhý večer po večeři si přítel pustí TV a přestane existovat svět, a i já. Někdy to udělá i odpoledne, pokud se třeba z túry vrátíme dřív. Tak jdu spát, ale jsem vlstně sama. Dřív jsem si myslela, že bychom spolu mohli žít, ale dneska už nevím. Paní psycholožko, co byste mi poradila? Co s tou TV? Co s ostatními věcmi? Nechci nikoho úplně předěávat, ostatně to ani nejde, myslím...
Monika
nevyrovnaný vztah
7. část
(Ani s manželkou nemluvili o tom, kdy by odešel. Řekl jí jen to, že si neumí představit, že by s ní dožil. Právem si asi jeho žena myslí, že to bude do zletilosti dětí. Přitom já jsme mu říkala, že pro mě je myx. Hranice 2 roky – a on mně říkal, že to taky tak podobně vidí). Nerada bych měla status přiznané a povolené milenky! Vím že je to o důvěře v partnera, ale tohle všechno je myslím moc na to, aby se to dalo považovat za neškodné a mohla být vklidu. Mýlím se?
Moc Vám za vše děkuji!
Renata
Renata
nevyrovnaný vztah
6. část
Je tu i varianta, že by to mé a partnerovo bydlení bylo od počátku sháněno jako naše společné.
A s tím souvisí další můj dotaz: Je pro děti lepší, kdyby se to udělalo takto nenásilně a postupně, jak si oba (já a partner) myslíme, nebo je to lichá cesta a mělo by se jet od počátku „podle pravdy“ a dětem všechno popravdě a vklidu vysvětlit rovnou?
A co si myslíte, paní doktorko, o tom, že by partner do doby, než by odešel do naší domácnosti, jezdil s manželkou a dětmi 4x do roka na dovolenou? Mně se to nelíbí, já sama bych to viděla tak 1x dovolená v létě a 1x vánoční prázdniny (s manželem a dětmi). Když ještě uvážím, že ji finančně podporuje, a že o tom, že jsou spolu jen formálně a že má mě, neplánují nikomu z příbuzných říct, tak to ve mně vyvolává pochyby, nakolik je to seriózně „formální“ soužití jen kvůli dětem.
Renata
nevyrovnaný vztah
5. část
Představuje si to tak nějakou dobu a pak že by postupně dělal další kroky k odchodu – tj. pořídil si vlastní domácnost, kde by byl např. 3 dny v týdnu a pak zbytek zase doma u dětí… a pak postupně seznámil své děti se mnou… a pak si je bral do té domácnosti…až by to plynule přešlo k jeho plynulému odchodu od rodiny a ke střídavé péči. Taková je jeho představa.
Já jsem teď v situaci, kdy jsme se dohodli, že mám už já říct doma manželovi o tom, že mám přítele a že bych doma ještě nějakou dobu byla ráda formálně, kvůli dětem. Nevím, jestli to můj muž ustojí, spíš asi bude chtít, abychom se finančně vyrovnali a já měla svou domácnost. Já bych si to představovala tak, že bych doma fungovala formálně pro děti, aby nic nevěděly, ale během cca 2 let bych si sehnala z finančního vyrovnání své bydlení a pak dětem řekla, že já hlídám nové bydlení a tatínek toto stávající. Byla bych několik dní tam a několik dní u dětí, pak postupně brát děti k sobě a pak podobný scénář, jako u partnera
Renata
nevyrovnaný vztah
4. část
Jenže to ona tak nebere, pracuje jen několik hodin týdně jako doposud a k hledání práce se nemá. Můj první dotaz zní: není tato jeho velkorysost kontraproduktivní? Ona se zjevně nenaučí takto o sebe sama postarat a bude nadále jen přijímat... Partner to vidí nadále tak, že jí to bude dávat do doby, než od ní odejde ke mně. Vím, že je to jejich osobní věc, ale s tím souvisí ještě jedna moje otázka: je možné vnímat jejich soužití jako ryze formální, když nemají zúžené SJM a ona je na něm finančně závislá? Nejde mi o právní názor, ale o běžný pohled na věc: není to tak, jako by jí mezi řádky sděloval, že ji vlastně podporuje a „chrání“ apod.?
Partner mě uklidňuje, že budou spolu formálně kvůli dětem (manželce zatím neřekl, že chce časem odejít; ona žije v domnění, že budou spolu pro děti asi až do jejich zletilosti) a že jednoznačně miluje mě (a o jeho citech ke mně nepochybuji). Jenže si to představuje tak, že s ní a dětmi bude jezdit na dovolenou 4x (podzim, Vánoce, jaro, léto
Renata
nevyrovnaný vztah
3. část
Vídáme se několikrát týdně, občas víkendy, v létě týden dovolené. Plánujeme společný život, odchod od rodiny. Chceme postupný odchod kvůli dětem, ne tedy okamžitou bouři. Já bych to chtěla vyřešit v řádu 2 let, partner asi trochu později.
Na základě domluvy o mně řekl doma první (přál si to, protože tušíme, že můj manžel to vezme asi hůř). Jeho žena na to reagovala jen tak, že je jí to jedno; chce hlavně svou svobodu (koníčky). A protože nechce být na děti sama (vyčerpává ji se jim plně věnovat), tak chce, aby spolu byli doma „pro děti“. Problém je v tom, že není zvyklá systematicky pracovat, má jen nahodilý výdělek cca 10 000 Kč měsíčně a od počátku jejich manželství je zvyklá nechat se defacto živit manželem. Přitom na své volnočasové aktivity vynakládá nemalé peníze. Její manžel (= můj partner) kromě toho, že dotuje domácnost, děti, jídlo a všechno, jí teď začal dávat 20 000 měsíčně na "její svobodu" ve smyslu, aby se osamostatnila a našla si práci a uchytila se někde. - otázka upravena poradcem
Renata
nevyrovnaný vztah
2. část
Všechno navenek dlouhé roky fungovalo, ale vnitřně jsem věděla, že emočně chřadnu. Vyústilo to do jasného a soběpřiznaného pocitu, že musím mít nějaký paralelní vztah s někým, koho budu milovat a vynahradím si to, co mi tolik chybí - abych se nezbláznila.
Po několika pokusech na seznamce (kdy jsem poznala, že nikdo nemá ty kvality jako můj muž) jsem nakonec poznala nečekaně muže (40), který mě doslova uchvátil. On je také ženatý, dvě děti (9 a 11), rovněž v emočně nefunkčním manželství. Jeho žena je emočně chladná, 7 let již jejich vztah de facto emočně a téměř ani sexuálně nefungoval (jsou spolu 14 let). On trpěl tím, že nemá komu předávat lásku a být i sexuálně (žena sex odmítá). S přítelem jsme si velmi povahově, mentálně i emočně podobní, jsme spolu už rok a půl a neumíme si jeden bez druhého představit svůj další život. Takovou intenzitu lásky jsme ani jeden nezažili. Doposud jsme fungovali tajně v paralelním vztahu, ale oba chceme časem vztah legální.
Renata
nevyrovnaný vztah
1. část
Dobrý den, paní doktorko,
se svým manželem jsem 24 let (z toho 18 let manželé). Já 42, manžel 47. Máme dvě děti (8 a 10). Manžela jsem si od počátku velmi vážila jako člověka, je čestný a hodný. Mám a měla jsem ho ráda, ale nikdy nemilovala a ani mě bohužel sexuálně (chemicky) nepřitahuje a nepřitahoval. Přesto sex fungoval. Do manželství jsem vstupovala z poloviny z rozumu = věděla jsem, že to je člověk, na kterého je spolehnutí, je čestný, zásadový, pracovitý, hodný. Z druhé poloviny však ze soucitu = věděla jsem, že mě opravdu miluje a bála jsem se mu říct, že já ne, že ho mám jen ráda. Bála jsem se takovému člověku ublížit. Vnitřně jsem si namlouvala, že se budu soustředit na práci a na společné budování nějakých hodnot, třeba stavění domku, zakládání zahrady atd. a nemyslet na to, že k němu necítím tu spalující silnou lásku, o které vím, že bych ji k někomu jinému dokázala cítit a chtěla moc předávat.
Renata
nevyrovnaný vztah
část 3
Navíc to ve mně vzbuzuje pocit, že jsem de facto "akceptovaná milenka". Říká, že je se mentálně a emočně se mnou a doma jen formálně pro děti. je to takto vůbec udržitelné? A pokud ano, za jakých podmínek? Jak zdravě nastavit pravidla? Moc děkuji! - otázka upravena poradcem
Renáta
nevyrovnaný vztah
část 2:
Mám rok přítele, který je na tom doma identicky, ze strany jeho ženy je tam dokonce chlad a nulové emoce. On ji také nemiluje. Nejprve jsme spolu chtěli mít jen tajný paralelní vztah a dávat si to emoční (a ano, i sexuální) naplnění. Jenže jsme do sebe intenzivně zamilovaní a chceme spolu žít. Partner chce postupné řešení: doma o mně řekl - nejprve ale s tím, že chce být doma s ní formálně pro děti (9, 11). Jeho manželka to vzala s klidem, skutečně k němu nic necítila nikdy, a pravdou je to, že on ji v podstatě živí (vydělává naprosté minimum, protože pracovat systematicky nechce) a to je to, co ona chce: komfort, který jí poskytuje. A v tom on pokračuje. Nejenže ji živí, ale dává jí i skutečně vysokou finanční částku na "její svobodu" (koníčky atd.). Příbuzným to neřekli a asi se ani k tomu nechystají. Časem prý bude víc a víc směřovat k odchodu ke mně... Nespí s ní, ale chce s ní jezdit na dovolené s dětmi 4x do roka (podzimní, jarní, vánoční a letní dovolené). Pravdou je, že já a on také spolu jezdíme, ale jen týden v létě a pak náhodné víkendy přes rok. Myslíte, že je udržitelné formální soužití jen "na oko" pro děti? Obávám se, že já to nedám. Pro mě je přirozenější doma říct pravdu a postupně s tím i nenásilně seznámit i děti a příbuzné a asi to vyřešit vlastní domácností a střídavou péčí. Tutlat to před příbuznými a dělat navenek komedii, že jsou spolu, mi přijde nečestné. - otázka upravena poradcem
Renáta
nevyrovnaný vztah
část 1: Milá paní doktorko,
s manželem jsme spolu 24 let (mně je 42, jemu 47), máme dvě děti (8, 10). Ve vztahu s ním jsem byla od počátku z respektu a úcty k němu jako k člověku, ale zamilovaná jsem nikdy nebyla (on to ví). Mám ho ráda a vážím si ho, ale trpím tím, že potřebuju cítit i lásku a sexuální přitažlivost. Myslela jsem si, že prací to všechno přebiju, ale ouvej. Došla jsem už před 2 lety k vnitřní jistotě, že takhle dál žít nemůžu. Potřebuju milovat. A ano, zamilovala jsem se jinde.
Renáta
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
s manželem žiji 16 let a od narození první dcery (děti máme dvě, dcera 15, syn 13) zaznamenal vztah, z mého pohledu (asi po fázi největší zamilovanosti), citelné trhliny. Cítila jsem se bez podpory, na manžela jsem se nemohla spolehnout (při každé příležitosti hodně pil, předem domluvené plány byly po pár skleničkách ignorovány, když jsem se po dobrém i po zlém dožadovala toho, na čem jsme se dohodli, byla jsem hysterka, patologicky žárlivá, nemožná, srovnávaná s ostatními). Často jsem byla upozorňována na nedostatky - vše bylo takové nenápadné poučování a jakoby v dobrém úmyslu (např. "na rozdíl o tebe při v kládání nádobí do myčky přemýlím", "podívej se, jak se chováš", "myslíš jen na sebe", "moje ex byla oproti tobě hvězda"...atd.). Nejdříve jsem se cítila naštvaně, když jsem se za čala bránit a obhajovat, vše mi ještě odargumentoval tak, že jsem se nakonec cítila tak provinile a omluvila se mu, často jsem měla pocit, že se omlouvám i za to, co jsem ani neudělala. Obvyklá byla jeho věta: "Moje chování je výhradně reakcí na tvoje chování". Pracovala jsem z domu (překlady), nikdy jsem nebyla na manželovi finančně závislá, v některých fázích, když už byly děti větší, jsem měla i dvě práce (zatímco manžel tráví v práci max. 20 hodin týdně a ve svém volném čase není nijak aktivní), přesto měl neustále připomínky, buď jsem vydělávala málo a byla mi udělena rada, ať "táhnu pinglovat", nebo mu vadilo, že jsem pořád doma, případně že v práci nic nedělám, jen se válím na židli a mlátím do klávesnice ....přitom byl kompletně zajištěn chod domácnosti a veškerá starost o děti. Také jsem si po čase všimla, že mne zásadně neoslovuje (ani jménem, ani žádným jiným oslovením), že se jeho moralizování odehrává výhradně beze svědků, ve společnosti je naopak velmi milý, chápavý, dokonce i zná moje jméno a okolí ho má za milého, přátelského dobráka (v současné době chudáka, který má tak příšernou ženu). Nebo bývá hodně smutný, když je po nějakém domácím výstupu, a budí velkou lítost. Zlom nastal, když jsem po 10 letech (na jeho nátlak) nastoupila do práce, přijali mne do kanceláře, po roce jsem byla povýšena a přidali mi plat. Když jsem to manželovi s radostí oznámila, suše prohodil: "nějak brzy, ne?". Jenže já se v kolektivu kolegů začala cítit jako někdo úplně jiný, že něco umím, že je se mnou občas i zábava, že mohu být i pochválena, oceněna.....a začalo se mi zvedat sebvědomí. A od té doby se krize v pratnerství výrazně zhoršila. Příkladů bych mohla uvést na celou knihu. Narazila jsem na několik odkazů o manipulátorech........nechci manželovi nijak křivdit, ale mám pocit, jako bych v charakteristikách manipulátora našla jeho. Bohužel se ve mne zlomil i vztah k manželovi, už nemám strach, že mne opustí (naopak, kéž by), ale stále mám strach z jeho chování. Naše soužití je pro mne vysilujícím procesem plným podivných her. Dokonce už se i na dva měsíce dobrovolně odstěhoval do bytu, který dostal od rodičů. Nejdříve vyhazoval z domu mě, pak zase že půjde on, jednou mne ubezpečoval, ať nepočítám s tím, že odejde s holýma rukama, když odešel, reagoval na moje písemné výzvy, aby si dal do kupy, co bude požadovat tak, že nechce vůbec nic, že mi všecno nechá, byl smutný a vyvolával ve mne soucit, nakonec jsem "vyměkla" a dohodli jsme se že to ještě zkusíme. Po třech měsících je vše ve starých kolejích. Opět dostávám přednášky (samozřejmě beze svědků, popř. nenápadně tak, aby v pozadí byly děti a mohlo pak proběhnout upozornění, že ani před nimi nejsem schopná se udržet): např. kvůli fotce, kterou jsem měla uloženou v mobilu, kvůli tomu, že jsem si v noci odešla lehnout do obýváku, když jsem nemohla spát, padly i výhružky fyzickým násilím a vyhazovem z domu, sprosté nadávky. Žiji v napětí, co mi zase bude vyčteno, když udělám/řeknu a), měla jsem udělat/říct b) a naopak, popř. se u toho blbě tvářím nebo mám špatný tón hlasu. Když zmíním jím vyslovené výtky vůči mě, vysmívá se a před dětmi a jinými přítomnými naznačuje mou "omezenost", atd. Někdy si přeji, aby si manžel našel jinou ženu a dal mi už pokoj. Cítím, že si ho nevážím, že chci vztah ukončit, ale bojím se ten krok udělat, bojím se jeho rakce. Manžel navrhl i poradnu, ale nevím, jestli má smysl, navíc předpokládám, že pokud budu souhlasit, tak se bude všemožně vytáčet, proč tam nejít (protože jsem taková a maková, protože, jak sám řekl, prý doufám, že ho rozeberou a já ze všeho vyjdu jako hvězda), když řeknu ne, budu obviněna z neochoty spolupracovat (popř. dle jeho slov, že se bojím, že mne rozeberou a uvidím, že nejsem zase taková hvězda). Navíc teď čeká syna poměrně náročné období ze zdravotního hlediska, jsem z toho velmi nervózní, bojím se o něj. Jsem v neustálém napětí. Musím až nepřirozeně ovládat své emoce, které jsou jinak okamžitě použity. Samozřejmě vím, že mám také svoje mouchy, že nejsem dokonalá, umím být protivná, nervózní, občas výbušná.....atd.
A tak... - otázka upravena poradcem
Katka
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko,

sleduji vaši poradnu, protože to u nás doma taky v poslední době neklape a už mi některé vaše rady jiným ženám pomohly. Takže to zkouším i se svým problémem, který jsem tu zatím nenašla. Často doporučujete, aby se lidé zamysleli nad tím, co bylo tím bodem, kdy to přestalo fungovat. U nás to totiž byl požadavek z mé strany, aby se manžel začal adekvátně podílet na finančním chodu rodiny (ten druhý, provozní, zvládám sama) a aby jsem mohli využívat možností ze společného majetku (za doby manželství se nakoupily nějaké pozemky, funguje firma, jen ty peníze si všechny manžel nechává pro sebe a používá pro sebe). V minulosti to bylo tak, že jsem mu odjakživa zdarma pomáhala (ve firmě, s účetnictvím, se zařizováním), později i při mém zaměstnání a protože on nebyl ziskový (tehdy to říkal, ale dneska víceméně vím, že to nebyla pravda), tak jsem 13 let hradila v rodině všechno sama a přebytky peněz jsem mu dávala. Mně tedy nezůstávalo vůbec nic. Jenže jsem zjistila, že on peníze začal rozhazovat, pak se mi i vysmívat, jak on jezdí na jachty a já sedím doma, protože na to nemám, tak jsem se rozhodla, že po něm budu chtít část nákladů na rodinu. Aby mi začal něco pravidelně dávat, to trvalo asi tři roky a nebylo to z jeho strany moc dobrovolné. Dávala jsem m u například "vyúčtování" rodiny, kde jsem třeba počítala 60 Kč za snídani pro 4 lidi (když to převedete na jídlo, je to chudá snídaně) a on ten papír zmačkal a hodil na zem se slovy, že náklady třeba na tu snídani jsem přehnala. Podotýkám, že jsem si našla i práci se služebním autem, takže šetřím opravdu velké peníze i jinde. Jednou jsme se dostali k tomu, co tedy s majetkem. A já řekla, no ten přece patří napůl. On ztichl, přestal komunikovat a já si říkala, že snad konečně pochopil. Jenže on mezitím začal odklánět peníze i majetek, což jsem nevěděla. Jenže dělal, jakoby nic, pořád mi jen říkal, jak chce, abychom dali vztah dohromady, (dneska vím, že jen potřeboval čas). Od té doby se to fakt hroutí, já si uvědomila, že hru na moje tvoje peníze hrál celých 20 let, jen jsem si to nechtěla připustit. Paní doktorko, s vašimi zkušenostmi. Má smysl s takovým člověkem diskutovat? Přijme on pro něho vlastně novou myšlenku, že je to jinak a že opravdu vše patří oběma napůl? Dostáváme se totiž do takových situací že přinese kanystr s benzínem do sekačky a chce proplatit 62 korun za "platbu do domácnosti", protože mi přece dává peníze. Anebo - dá se tenhle stav ještě vrátit někam zpátky? To už asi ne, že? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Alice
nevyrovnaný vztah
Paní Douchová, co s tím? Musí být jedním z nich. Roky jsme žili docela dobře - nebylo peněz, začali jsme podnikat, já chodila do zaměstnání, aby byly peníze, stýkali jsme se s přáteli. Ale pak manžel narazil na skupinku lidí, která vydělává i různými způsoby hodně peněz - ti lidé bydlí cca 180 km od nás, v rodišti manžela. A začalo to - začal tam jezdit a přespávat. Na dovolené jen s nimi, když jsme byli sami, byl mrzout a dělal naschvály - důvod jsem pochopila až po mnoha letech.Životní styl jako oni, i když na tom tak finančně nejsme. Teď začal, že bychom se mohli přestěhovat z pohodlného domu, kde žijeme, do malého bytu v tom městě - prostě byli byli bychom TAM, i když já tam nemám práci a on má práci tady - TAM jsou jenom kontakty a úřady, protože si tam schválně dal adresu trvalého bydliště a firem (my s dětmi trvale bydlíme tady). Dokonce tuhle zaznělo, že půjde sám, že ho nezajímáme. Prostě obětuje rodinu, protože TAM se cítí jako king. Úplně nevím, co s tím. Vnímám jeho nezájem, už to došlo tak daleko, že když se musí vrátit za námi, je naštvaný, křičí, odmítá doma cokoliv dělat... Zmůžeme něco? U jednou jsme se kvůli němu stěhovali na druhou stranu republiky. Děti byly malé, já se přizpůsobila, šlo to, ale bylo to pro mě těžké, byla jsem tu na vše sama. A teď znova, jenže děti už tady mají své zázemí, kamarády, známé, já taky... Stěhovat se, jen aby byl spokojený? A bude? Stejně sem bude na minimálně 4 dny i více v týdnu jezdit...
Zuzka
nevyrovnaný vztah
paní Douchová, prosím, zkuste to nějak pojmenovat, už nevím, ani jak se jmenuji. S manželem jsme spolu 20 let, dvě velké studující děti. Manžel zhoršující se cholerik, hysterik. V posledních dvou letech se rozhodl nás trestat, takže střídavě bydlí "u sebe", střídavě s námi, občas dostanu nějaký vyčítavý dopis, občas nám vypnou vodu, protože faktury chodí jemu a on je prostě nechá ležet i půl roku u sebe na stole (take jsme s dětmi celý víkend bez vody, vodu zapnou ve středu, navíc jsem musela zplatit 4 tisíce, tehdy jsem dala najevo naštvanost, on se vztekal, že si na něm chladím žáhu a že to neudělal schválně, jenomže těch vypnutých telefonů, elektrik a vod bylo za celý život hodně, takže jsem všechno začala platit já, dokonce i alimenty za něj, protože třikrát přišla exekuce). Ještě před měsícem zase s námi bydlel, protože měl kolaps a bál se o sebe, ale už mu zas otrnulo a jako záminku k odstěhování použil jednu moji novou aktivitu se skupinou lidí, kterou dělám ve svém volnu - drobný prodej - a ještě se mi vysmál, že zkrachuju a že za mě dluhy platit nebude. tentokrát navíc mi přestal i dávat peníze - před dvěma dny. Dost mi to zkomplikovalo život, protože studium každého dítěte mimo domov stojí 9 tisíc Kč, hradím celou domácnost. Když jsem se ozvala, tak jen napsal mail, že změnil příkaz a že bude peníze posílat jen dětem - to však neudělal. Dnes mi poslal mail, že mě zve na hory. Napsala jsem mu, že nepojedu, protože nemám peníze, protože musím řešit před zimou havariní stav kotle (dům je napsán na něj, měl by správně řešit on, jenže toho se prostě nedočkám). A hlavně, hory jsem vždycky aspoń z části musela platit já. Takže mi napsal, že se nedá nic dělat, že mě sice chtěl pozvat (to platí dnes, ale zítra už nemusí, to už znám), ale když teda nemohu, tak ne. O tom, že by pomohl s opravou ani slovo. A jak tedy již neoatřím do jeho života, že to bere na vědomí. A já tu teď sedím a říkám si, jestli jsem neměla jednat jinak. Třeba se kotel nerozbije, třeba fakt nebude chtít nic zaplatit, jenže bude chtít, abych na horách hrála roli úžasné a milující manželky, což mi teda fakt v tuto chvíli nejde, protože to, v čem nás necháá není krátkodobý rozmar, ale stav trvající už víc než tři roky. Paní doktorko, co jsem měla udělat? Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Monika
nevyrovnaný vztah
2. část: Moc větrám, málo vařím, nežehlím dost často, nevařím kvalitně, vařím moc sladké, málo děti krmím (nerostou), nejradši ať jsem s dětmi doma nebo v lese, aby neonemocněly.. Jen vždycky trnu, s čím zase přijde a v podstatě se těším, až odejde do práce a mám klid. Je bohužel takové povahy a dříve byl schopen i agresivně vybuchnout (např. když jsem výjimečně s malou přišla později domů, podotýkám v osm a po osmé chodívá spát. Ale když jsme jeli k jeho rodičům, tak to byl schopný k nim dorazit i v deset večer.) Paní doktorko, co mám dělat? Snažit se, ať je co nejvíc po jeho a je klid? On si bohužel nenechá nic vymluvit nebo vysvětlit. Co si usmyslí, nejede přes to vlak. Řekla bych, že má povahu po otci. Jeho maminka mi řekla, že je tvrdohlavý a po hádce ho nechat raději vychladnout.
Monča
nevyrovnaný vztah
1. část: Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych Vás požádat o radu. Poslední dobou mám pocit, že nejsem ve vztahu šťastná. Jsme s přítelem 3 roky a máme 2 malé holčičky. Před dětmi (což nebylo dlouho) jsme měli vztah relativně v pohodě, až na to, že přítelovi vadilo, že jsem velmi společenská, chodím ven, trávím čas přípravou akcí pro přátelé apod., dle jeho slov prý ztráta času a zanedbávám domácnost. On nemá moc přátel, baví ho spíše individuální zájmy (běh, cvičení, procházky, jeho rodina). V tomto jsme bohužel odlišní. Po narození dětí už ani nechce se mnou chodit do společnosti. Prostě ho to prý nebaví a je unavený z práce. Mám se smířit, že hold není společenský tvor a do společnosti vyrážet sama? Na druhou stranu dětem se věnuje perfektně na 100% a snaží se i hodně vydělávat, abychom měli lepší bydlení. Další problém je, že po narození dětí mám pocit, že mě furt peskuje (zejména kvůli dětem, pro které chce to nejlepší). Vždycky přijde s něčím, co se mu nelíbí.

Monča
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,velmi mě zajímá Váš názor na mého přítele. Občas se můj přítel ke mně chová ve společnosti známých ošklivě a nevím vůbec důvod, až po pár dnech mi začne vyčítat věci, které jsem udělala, nebo řekla před týdnem, jak ho to zranilo, nebo urazilo. A že mu velmi záleží na tom, co si o něm lidé myslí. Já se tomu divím, tak se mu omluvím, nebo mu to vysvětlím, začne být agresivní a říká, že se o tom už nechce bavit, proč to pitvám. Když ho na to upozorním, že on o tom mluví, ne já, tak dělá naštvaného a že toto nemusel nikdy s nikým řešit, pouze se mnou a že nikdy agresivní nebyl....a že to je moje vina.... Vždy mě to mrzí a přemýšlím, jestli má takový vztah cenu, je to manipulace? Nejlepší prý bude, když budu sedět a mlčet mi řekl. Přitom se s těma lidma normálně bavím, smějeme se, mají mě rádi.
Saša
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, prosím, abyste mi poradila. Manžel v létě jezdí na dovolené jen se svými kamarády - někdy s sebou vezme děti (ostatní berou totiž taky), jindy jede jen sám. Je to 3-4 x v době červen - září, většinou na týden. Jsou to nákladné dovolené - jachty, zahraniční dovolené. Já nesmím, protože jde o "pánské" jízdy. A to i přesto, že tam občas partnerky jiných mužů jedou, ale on je prostě "striktně bez žen". Když chci, abychom někam jeli společně jako rodina, tak čas nemá, protože musí pracovat (aby zase odjel, že). Po dva roky jsem tedy, abych s dětmi někde byla, musela jet sama s dětmi autobusem, sama si zaplatit, vše zařídit. K autobusu nás doveze, aby obhlédl situaci a zpět od autobusu domů už zase musím s dětmi nějak sama. poraďte, jak to řešit. jeho požadavek - musím pracovat - je pochopitelný (nebo musí být pochopitelný, musím chápat, protože jemu nikdo nic nedá a musí se postarat sám o sebe, protože není na rozdíl ode mne zaměstnanec - cituji jeho slova). Nebere žádný můj argument, moji prosbu, on prostě MUSÍ. Děkuji, pokud mi poradíte, co s tím. Tak nějak cítím, že se ten snad ještě společný život dvojí. - otázka upravena poradcem
Zdenka
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, co s manželem, který dělá naschvály? A ty dělá, protože mi závidí moji vyrovnanost, to, že se mi něco podařilo v práci apod. Skoro mám dojem, že by chtěl, abych byla neúspěšná, aby mi to buď mohl vyčítat anebo se jakoby sklonit a říct, že nejsem k ničemu, ale ON... což občas, když se mi něco nepovede, tak udělá. Ty naschvály jsou třeba - dětem dá klíče od chalupy, mně ne (chalupa koupená za trvání manželství, ale on tak nějak má pocit, že je jen jeho), když se občas musím z práce vrátit až v noci, je klíč v zámku (zjistila jsem, že pošle děti "zamknout"), neřekne mi nějaké důležité věci, nebo řekne, že jede na dovolenou jen sám se synem...Už to dělá delší dobu, dřív jsem nad mnoha věcmi mávla rukou, ale je to nějak čím dál víc a častěji a už to nelze úplně přehlédnout, a hlavně jsem si vždycky myslela, že je to jen špatná náhoda... Když se s ním snažím mluvit, tak si prostě zatvrzele stojí na svém anebo se bavit nechce anebo to svede na děti, že to dělají a příště je to ještě rafinovanější... Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Zuzana
nevyrovnaný vztah
2.neustále mi vycita ze po nem jecim a ze ho buzeruju.tak se uz cca 3 mesice extra hlidam a opravdu brblu jen kdyz k tomu mam vazny důvod (sedne si cely od trávy na gauč atd.)nechce s nami jezdit na vylety,chodit na procházky a ani s malou do vetsiho bazenu.vzdycky nabidnu a nechce,je moc unaveny,je moc vedro,je moc zima. Uz jsem tady z toho dusna mezi námi na tom psychicky spatne a mmam depresi, celkove i z toho ze jsem na malou uplne sama,nikdo nepohlida,nikdo nepomůže. Chodim k psychiatricce a beru prasky(zatim jen slabounky)vsiml si ze neco je tak jsem přiznala a s tim ze opravdu potřebuju i pomoct od nej,ale dle jeho slov jsem jen hypochondr a na depresi se vymlouvama zacal me sam dost buzerovat a ocelava ze mu budu posluhovat.plus jeho rodina a i on ze me neustale delaji neschopnou matku,jak vsechno moc hrotim a prehanim a delam špatně. Mam pocit jak kdybych zila s nekym cizim a zlým a uz se mi zacina hnusit a planuji rozchod.nevim zda ma cenu pokračovat .
Marika
nevyrovnaný vztah
1.Dobry den,jsme s pritelem spolu 4,5 roku a mame 15m dcerku,vlastne jsme spolu brzo i bydleli. Jedna se o to ze mame obrovskou krizy kterou nevim jestli překoname.Pritel je povahou trochu jako ,,macho" a navic extrémní salamista.je teda o 9 let mladší (ja 33 a on 24)jde o to ze posledniho pul roku se neskutečně změnil(z meho pohledu ,ale i od jinych),skoro nevyleze z baráku, furt je jen na mobilu nebo pc a hraje hry.A přitom byval velmi pracovitý a šikovný. Je tu spousty práce a hlavne kterou ja s malou na noze nemam sanci zvládnout. Takze je ted na me vlastně uplne všechno, barak,domácnost, zahrada ,velcí psi a ted i kruty a slepice.kdxyz se ozvu tak ja jsem prece doma s malou tak bych mela zvladat vsechno a navic je mi predhazovano ze jeho mama to vsechno zvladala se 6 dětmi ,jenze taky s jejich otcem uz davno neni a neustale ho pomlouvaji jak byl linej jen pil a hral šipky a nebo vse delal špatně.ted navic na me začal byt velmi nepříjemný, skoro bezdůvodně po me vyjíždí. - otázka upravena poradcem
Marika
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, má cenu v manželství setrvávat "jen" kvůli dětem? Jak poznám, že je lepší ze vztahu odejít. Mám velké problémy s důvěrou, kterou manžel ještě párkrát nahlodal, když mi lhal/nebyl upřímný/skrýval. Myslím, že mě nepodvedl. Ale mám pocit, že se sažím jen já, že jemu je to vlastně jedno, odkýve mi, co mě trápí, co potřebuji ve vztahu, řekne, že mám pravdu, ale dál si žije po svém. Jsem pořád sama, nebo si tak aspoň přijdu. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Vendula
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, s partnerem žijeme dva roky, máme 6m miminko, velmi pohodové. Přestěhovala jsem se za ním a vše jsem podřídila naší rodině. Partner má za sebou 2 nevydařené manželství. O jeho děti se také starám. Jakmile se narodil náš chlapeček, začal na něj asi žárlit. Mívá návaly agrese, snaží se co nejvíce ublížit (převážně slovem). Pořád mě vyhazuje, sprostě nadává, pak se omlouvá, kupuje odpustky, já se stáhnu a on se začne mstít a provokovat, že si bude užívat s jinými ženami. Je to vždy stejné. Strašně žárlí (asi pozůstatek z minulosti) a chce být neustále chválen - jako ředitel dvou firem má autoritu a velmi silnou moc v práci. Ale v osobním životě se mu moc nedaří, nemá žádné přátele. Chce mít vše pod kontrolou. Proto mu vadí i mí přátelé. Řekl mi, že když odejdu, tak o kluka nebude mít zájem (tak to dělal i v předchozích vztazích, jak jsme ho poslouchala). Prosím, můžete mi poradit, jak s ním jednat ? Děkuji
Aneta
nevyrovnaný vztah
Dylan 2:
Dle mého psychologa, kde jsem nakonec skončil já, trpí HPO+histrion+disociační poruchou.Miluji ji,obětoval jsem pro ní vše. Děti si na sebe hodně zvykli,můj malý ji říkal mámo,oni mě někdy táto.Fakt je,že i když se z počátku držela,navazovala nové internetové ,,vztahy,, kdy se klidně sešla s neznámým mužem.Když šla na disco,klidně se s neznámym mužem i vyspala.Vše prožívá intenzivně a okamžitě.Zároveň jakoby byla emočně plochá.Když jí syn udělal dárek,řekla jen děkuji,odložila ho a nevzala si ho.Bylo mu to líto.Stejně tak dárky od kohokoliv,brala to jako věci.Dokázala neskutečně milovat a starat se a vzápětí chtít být sama a bez záju a psát si s jinými.Za vše nyní viní mě a očerňuje mě.Snažím se jí ukázat,že nám bylo krásně,ale nevnímá.Nevím jaká je šance na návrat potřetí a co pro to mohu udělat.Ty útěky bez vysvětlení,zvláště po projevu lásky mě neskutečně bolí.Jsem na tom špatně,chybí mi jako ta skvělá žena ve svých chvílích. Teď je to někdo jiný :( Děkuji za rady.Dylan
Dylan
nevyrovnaný vztah
Dylan 1:
Dobrý den.Měl jsem vztah s dívkou(31) s dvěma dětmi.Já sám mám jedno.Začátek byl vášnivý,intenzivní,přilnula na mě a já následně na ní.Věděl jsem,že před časem byla 3týdny na psychiatrii,ale na revers odešla a dál se neléčila.Občas si řezala zápěstí.Často po večerech pila víno.Nálady se jí rychle střídaly.Najednou po půl roce utekla ve stavu ,,silné deprese,, kdy za vše špatné i co se nestalo jsem mohl já.Přestala úplně komunikovat.Po dvou měsících mého snažení jsme se postupně zas dávali dohromady.V meziobdobí vystřídala mnoho partnerů,některé jen na sex.Dělala to vlastně i přede mnou.Když jsme se po třech měsích k sobě zas hodně přiblížili,utekla z víkendového pobytu s expřítelem.Další den se se mnou milovala,pak psala jak miluje jen me at ji to věřím a další den se úplně odmlčela,všude mě zablokovala a již čtvrý týden na nic nereaguje.Když jsem za ní zašel,nedokázala nic vysvětlit,jen ať ji nechám být.
Dylan
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, chci se poradit ohledně mého manžela, jsme spolu 20 let, bezdětní, já majitelka zaběhlé společnosti, on podnikatel, ale ne moc výdělečný. Moje pozice obnáší spoustu seminářů, přesčasů, odpovědnosti a volného času. Běžně chodím domů večer a ještě si nesu práci s sebou domů. Práce mě baví. Po příchodu domů se snažím věnovat domácnosti, zahradě, vaření atd. Problém je v tom, že manžel je stále nespokojený, místo aby ocenil, co všechno stíhám, tak na mě neustále křičí a dokazuje si, jaký on je ,,pán". Vadí mu jakákoliv maličkost, třeba to, že mi při obalování řízků přepadává strouhanka na pracovní desku, okamžitě je oheň na střeše. Neumí pochválit, naopak, když jsem dálkově studovala VŠ, vždy mě před zkouškou psychicky deptal a vyvolával hádky, milé slovo od něj neslyším. Doma není pohoda a klid. Vždy si najde příležitost k hádce o ,,blbost". Jeho bratr má autismus. Děti mít nechce - důvod je moje nadváha. Přitom už nám oběma táhne na čtyřicet. Má cenu pokračovat? - otázka upravena poradcem
Valentýna
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o Váš názor na danou situaci u nás.
Můj manžel dělá všechna rozhodnutí a většinu věcí
bez porady se mnou. Např. začal přidělávat další místnost
na bydlení v pozadí našeho domu. Ale dodnes mi neřekl, co
vlastně s tímto prostorem zamýšlí. Doma si zabudoval trezor
na peníze, ale nevím (nesmím znát) od něho číselný kód. Na otázky jaké má
zisky z mimopracovních aktivit mi odpovídá nejasnými odpověďmi,
ačkoli peníze po něm nikdy nechci. Poslední "akcí" bylo,
že pozval jeho maminku na návštěvu, aby k nám přijela na pár dní,
ale oznámil mi to, až když měla za 4 dny přijet. Mně tchýně nevadí, máme se rády
a vycházíme spolu. Ale mohl by se se mnou přece jen poradit před
pozváním, jestli se mi to taky hodí. Navíc máme malý byt, takže
tchýně musí spát v obýváku, kde přes ní v noci musíme chodit….
Na moji výtku, že se mě mohl zeptat, mi řekl, že si
může snad mámu pozvat kdy chce.
Přijde mi toto jeho celkové chování nefér a ve vztahu nenormální.
V dobrém, hezkém manželství partneři přece řeší věci společně.
A pocit z jinak dobrého vztahu to dost kazí, jsem z toho někdy úplně
na nervy, nemám pocit bezpečí, když on pořád něco vymýšlí bez mého
vědomí a probrání se mnou.
Jaký na to máte názor vy? Chci něco nenormálního?
- otázka upravena poradcem
Anna Jeská
nevyrovnaný vztah
Dobrý den.Nedokážu odejít z manželství které trvá 24let.S manželem jsem vlastně nikdy nebyla štastná vždy věděl a ví že mu neustále budu odpouštět.Starší syn který stále bydlí s námi s otcem nemluví už 3 měsíce a mladší je od malička nemocný tak že se nikdy neosamostní.Oba mě ale nabádají at se s otcem už rozvedu protože vidí že se trápím.Vlastně tady ani nezastává funkci otce a ani nikdy nezastával...dělám mámu i tátu.O víkendech si manžel jezdí vydělávat peníze pro sebe,přes týden když příjde v 18h s práce nají se a mizí za kamarádem.Musím napsat že mě je 41let manželovi 45let a synům 21a 15let.Když sním chci o něčem mluvit svěřit se neustále říká to už sem slyšel.Tet sem řešila pro mě dost důležité věci ohledně postižení syna řešila se věc dlouhodobě to už na mě křičel že to nechce poslouchat.Sem sama citím se sama na mě leží vše a vše také řeším sama,a nemám se o koho opřít.Když mu kluci vynadaj co si o něm myslí řekne mi manžel že děti ovlinuji a poštvávám je proti němu.Jak odejít
Smutna