Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

nevyrovnaný vztah
Dobrý den, můj partner s oblibou okukuje a komentuje jiné ženy. Naživo i třeba v televizi. (Ve stylu - to je prdelka, ta má kůzlátka..) Velmi prožívá, pokud se ve filmu "ubližuje" muži, to také nevybíravě komentuje a na závěr obvykle sdělí něco jako - no jo, to jsi celá ty. Nebo - podívej se, takhle by ses ke mně měla chovat!! (Když se mu ženino chování líbí.) Cítím z něj, že obecně přistupuje k ženám s despektem. Má pocit, že on dělá a ví vše nejlépe. Z toho vyplývá, že s despektem přistupuje i ke vzdělaným lidem (No jo, inženýrka.. To bude jistě inženýr..) Sám je automechanik. Nic nečte, o nic se nezajímá, jen v autech je opravdu odborník a má rád peníze, takže jen zkoumá, do čeho by investoval. Velkorysý ale není. Já jsem o něj dlouho nestála a v životě mě nikdo tak neuháněl a neponižoval se, aby mě získal. Teď úplně otočil. Navenek se mnou "chlubí"(jsem vš), ale doma mě svým přístupem ponižuje. Nedám si to líbit, ale nebaví mě to. Když se bráním, je na nějaký čas klid. Má to cenu? - otázka upravena poradcem
Bára
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
nevyrovnaný vztah
Otevřít. Přijdu si zbytečná, otravná...Má mě prý hrozně rád a opravdu je jinak skvělý partner...Ale vůbec nechápe, že jsem citlivá a že mě to moc bolí. Myslí si, že jsem nastvanaa proto se s ním tři dny nechci bavit..Jenže já jsem na dně. Tolik mu dávám, tolik ho mám ráda a nestojím mu ani za procházku.
<br>Víte zdá se mi, že jsem úplně z jineho těsta než on. A trpím tím. Že mě obejme jen jednou denně, že se do mě nedokáže vcítit, že se mi neotevře..
<br>
<br>Má tento vztah perspektivu? Co dělám špatně? Jak se přítelovi otevřít...a má to vůbec cenu?
Terka3
nevyrovnaný vztah
Vznikla tak, že mi bylo líto, že nechtěl jít na procházku se mnou.
Pouze jsem chtěla, ať máme alespoň hodinku denně nějak smysluplně stráveného společného času...vědomě být spilu...povídat si, hladit se, prostě být spolu...ne jen vedle sebe u tv.
On byl hrubý a podrážděně na mě zaútočil slovy, že jsem snad nemocná nebo co, že jsme spolu prece pořád...že se evidentně neumím zabavit sama atp.
Vite tak se mě to dotklo, tak moc mi to křivdí...Teď, když se tak odcizujeme a já vlastně VŠE dělám bez něj ( prochazky, zavařování, i kazdodenni činnosti, které jsem třeba s předešlými partnery dělali bez problemu spolu) chtěla jsem se mu přiblížit a navrhla společnou procházku..Opravdu chci tak moc? Víte od této hádky se ve mě něco zlomilo...úplně jsem se uzavřela. Už nemám ani sílu mu vysvětlovat, že mě zranil...Na vše jde s rozumem, jako by mě vlastně ani nepotřeboval. Vše chce delat sám. Se mnou je aby se neřeklo...ale není to kvalitně strávený čas...jen kvantum času. Nevim jak se znovu
Terka2
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko prosím poraďte. Jsem s pritelem skoro 2 roky. Mě 32, jemu 42. Jsem citlivá žena, která potřebuje spřízněnou duši...občas mít i společně plnohodnotně strávený čas s partnerem. Můj partner ale zatim neměl delší vztah než půl roku a vlastně je zvyklý žít si posvém. Je hlavně praktický a rozumový. Víte neumí se otevřít, sdílet, odhalit se druhému...Strašně mě to ničí. Připadám si osaměle...uzavírám se mu. Když potrebuji utišit nebo jen vyslechnout, začne to uchopovat rozumem...jako by se neuměl vcitit...Už jsem zlomená. O nic se už nechci ani snažit. Nevím jak se mu otevřít...Cítím v sobě prázdnotu. Chtela jsem mu dát lasku a laskavost a akorát zjišťuji, že ho obtěžuji. Víte teď v pandemii trávíme spolu každý den. Ale žijeme vedle sebe a odcizujeme se. Sice spolu jsme každý den, ale každý jsme na svém pc, nebo já jdu sama na prochazku nebo zavaruju, snažím se pořád neco dělat...pritel je na pc. Pak se chce večer se mnou divat na film...a to je vše. Poslední hádka
Terka
nevyrovnaný vztah
pro Martina - zakazující přítelkyně:
Jak už vám odpovídala paní psycholožka, proč s tou ženou jste ? Nelíbí se vám její chování, neustále se před ní obhajujete, máte v plánu to dělat doživotně ?
Její chování se s velkou pravděpodobností nikdy nezmění, spíš bude gradovat, jste to schopen doživotně snášet? Budete z toho mít doživotní potěšení? Není to masochismus?
Nevím tedy, jaké jsou vaše životní hodnoty, v jakém prostředí jste vyrostl a jak vás formovali rodiče. Ale člověk by měl být s tím druhým proto, že ho má rád a je mu s ním dobře.
Každopádně vám přeji hodně štěstí.
Lucie
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, ve vztahu s přítelkyní máme obrovský problém. Od samého začátku mi vše zakazuje, nesmím nikam chodit sám, jenom s ní, když jsem doma a ona v práci nesmím se koukat na televizi, používat telefon. Neustále se každý den dohadujeme. Ona mi pořád dokola opakuje ať se nerozhlížím po jiných. Pořád jí opakuji že to nedělám ale ona že mě vidí. Po každé když se chci na tohle téma s ní bavit tak je z toho hádka. Už nevím jak dál. Dále nám nefunguje sex. Když udělám cokoliv tak mi hned řekne že jsem nadržený prase, že to nepotřebuje. Když se to jednou podaří, druhý den to zkouším znovu ale řekne mi že to bylo včera že už ne. Po týdnu dostanu stejnou odpověď. po 14-ti dnech také. Pořád si o mě myslí samé špatné věci, že ji podvádím, že když jsem v práci tak že chodím za jinými kvůli sexu a podobně. Moc ji miluju ale tohle už vážně nezvládám. Plánujeme spolu bydlení, rodinu. Ale už rok se nám děje že když je nějaká větší hádka tak si ubližujeme fyzicky. Teda ona mě. Já jí pouze uklidňuji.
Martin
nevyrovnaný vztah
Pro Janku - díky moc za reakci. Děti svoje úkoly mají - máme rozpis, kdo co dělá. A protože se u některých společných aktivit dohadovaly, vedeme evidenci na lednici a je klid - víme přesně kdo, kdy, co. Špatný nákup manžela jsem nekritizovala, ale sám z toho po 3 dnech vycouval s tím, že ON na to nemá čas. A tak je to se vším, bohužel. Ano, na počátku manželství jsem mu hodně ulevovala, respektive dělala všechno sama, protože on začínal podnikat ("potřebuji čas", vydělávám peníze, zatímco ty sedíš doma na MD", bohužel měl podporu u tchýně, která mi taky domlouvala, jak musím), a já navíc i chápala, co to znamená rozjíždět podnikání a pomáhala jsem mu s řadou věcí. Jenže se to bohužel tak zaběhlo a po mém návratu do práce zůstalo. Snahy o změny končí po dvou dnech, on je opravdu schopen být nezodpovědný, odjet a nechat nás v tom. Hledám cestu, jak to změnit. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím, co se zlozvykem staršího příele (51 let). Ať jsme kdekoliv, tak během jídla, ale častěji po něm, sbírá ze stolu a okolí různé smetí a drobky a sní je. Nejdřív je smete do dlaně a nasype do úst, pak si nasliní prst a zbylé drobky sbírá ze stolu a jí. Kdekoliv - v hotelu, doma, v restauraci, v exotické cizině, kde bezpodmínečně nutné dodržovat hygienu, prostě všude. Přitom stůl v restauraci či u něj v kantýně není utřený, je tam špína po předchozích strávnících. už jsem mu několikrát říkala, ať to nedělá, hlavně z důvodů hygienických, buď mlčí a dělá to dál, nebo se začne smát, že JEMU se nic nestane a tak podobně. Úplně to tak není, průjmy mívá. Když vím, že sedíme u předem použitého stolu, je mi to nepříjemné, stydím se ho vzít do společnosti za přáteli, kde se zapomene a dělá to taky. těch podivností je v jeho chování víc, jsem hodně tolerantní a vše se dá nějak ztolerovat, nicméně tohle je pro mě asi neprůchodné a hodně mi to vadí. Přítel není hloupý, má vysokoškolské vzdělání, takže by měl chápat, jakému riziku se vystavuje. Možná je to detail, který mě zbytečně irituje - i to mi kdyžtak napište. Děkuji.
Zdena
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, ráda bych se zeptala na váš názor. Jsme s manželem čtyřicátníci. Já jsem manžela doposud velmi podporovala - na MD jsem převzala veškerou starost o domácnost a tři děti, po návratu do práce sice musel čas od času s něčím pomoci (odvést děti do školky vzdálené 20 metrů, já ráno vstávala a odjížděla brzy, abych se mohla dřív vrátit, sekal trávu, občas umyl nádobí, ale od počátku máme myčku, takže to byla spíš jeho zbytečná volba). Rovněž financování rodiny jsem vzala na sebe, začínal podnikat, moc se mu nedařilo, dokonce jsem mu dávala statisícové částky na auto, na zaplacení elektřiny, platila jsem jeho alimenty... Nebránil se, byl rád. Samozřejmě jsem uvedené zátěži také podřídila svoji profesní kariéru, kdy , pokud bych měla více prostoru a ne tak naloženo, byla bych někde úplně jinde. Po 15 letech se finančně trochu spravil, doma už nic nedělá a odmítá to, začal být protivný, ke všemu kritický, správný je jen on a jeho kamarádi, ke kterým se s podnikáním přimkl a kteří ho vzali do svého rozjetého businessu. Začal mát velké a zbytečné výhrady i k dětem, například k jejich rozhodnutí jít studovat konkrétní školu, tématem bohužel hádek jsou i staré skříně v ložnici, které jsem kdysi z nouze koupila z rodičovského příspěvku (nové on odmítá platit, a že prý za lad v domácnosti jsem zodpovědná já - to je jen jeden příklad. Nemá se to, ale občas se mu snažím připomenout, že by měl být ke mně a k nám všem vstřícný, protože jsme mu pomohli vyrůst, já jsem finančně táhla rodinu celých 15 let sama, platila jeho dluhy. To on samozřejmě nechce slyšet, chce udělat tlustou čáru, tzn. vše z minula zapomenuto a odteď jedeme od nuly, každý za své a na domácnost budeme dávat každý půl. A to strašlivě hlídá, jestli náhodou nedal on víc, pořád si to počítá. Já do domácnosti dám celý svůj plat a mnohdy víc než on, protože dětem třeba koupím ochranné vesty, přilby, to je pro mě důležité. Takže mi nic nezbývá, nemohu jet ani na dovolenou, on si jezdí s kamarády 5x do roka (jachty), pořád šetřím, abych mohla koupit ty nové skříně a hlavně mi to je líto, protože je to nespravedlivé. Pokud byste se ptala jeho, tak vám řekne, že peníze jsou jeho, on je šikovný a vydělal si je, všechno dělá pro rodinu (jeho oblíbená věta venku) a co vlastně ještě chci, když on se tak snaží a doma dokonce i pomáhá, protože zametá (výrok u psychologa, zametl v kuchyni po sobě drobky). Do poradny ho samozřejmě už nedostanu. Opravdu se v rodině nelze zmínit o tom, co ten jeden prodruhého udělal, opradu se to "nezapočítává",? Bere to jako výčitku, jak se vracím ke starým věcem, ale spíš to nechce slyšet, řekla bych. Co s tím? Děkuji - otázka upravena poradcem
Veronika
nevyrovnaný vztah
Pro paní Věru
Je s podivem, proč tyto věci řešíte až nyní, kdy je manželovi 45 let. To je pak opravdu těžké něco měnit. Píšete stále o manželovi, ale co děti, ty mají jasně stanovené pravidelné úkoly? Nebo s nimi budou mít budoucí partneři podobné trápení? Neudělejte stejnou chybu jako matka manžela. U nás máme role rozděleny od začátku, občas si je po dohodě prostřídáme, děti jsou zapřažené od sedmi let a funguje to perfektně. Radím Vám - když si muž vybral nakupování, nekritizujte ho za to, jak špatně to udělal a nechte ho dělat to dál. Však on se to naučí. A děti se taky pro jednou nezblázní, když nebudou mít teplou večeři. A propos - uvaří si někdy děti večeři samy? Co jste je naučila?
Řada žen dělá tu chybu, že si připadá nenahraditelná. Občas sice udělá pokus o rozdání úkolů, ale stejně není spokojená s jejich plněním, tak to zase spadne tam, kde to bylo, protože jim připadá, že je jednodušší si vše udělat sama, než se "doprošovat". To je chyba. Vytrvejte, nekritizujte. - otázka upravena poradcem
Janka
nevyrovnaný vztah
A ještě poslední doplnění - doma zastávám i "chlapské" povinnosti - zavolat opraváře na pračku a zaplacení, když jsme stavěli, tak jsem bourala se sbíječkou, vyřizovala jsem povolení k připojení plynu (to bylo v době, kdy si to chlapi řešili sami, dneska si myslím, že už to dělá i dost ženských), řeším si opravy auta, výměny pneumatik... všechno bohužel díky tomu, že kdybych se spolehla na něj, tak ty věci nejsou - na některé věci, které slíbil, čekám už více než 5 let... a pokud si je neudělám, tak nebudou. Jen příklad: na začátku manželství sjme neměli skříně. Za porodné jsem koupila šatní - jiné se tehdy nedaly sehnat za tu cenu. prosila jsem ho, že bychom mohli ze zbylého materiálu u jeho rodičů udělat police. Nebylo nic. A já potřebovala moej, jeho i dětí věci dát do skříní. Řešila jsem to tak, že jsem tam naskládala banánové krabice jako police. Takto jsme žili asi rok, papír se časem prohnul a začalo to padat. On nic. Ale já z mateřské našetřila peníze a police nechala sama udělat. Tak je to s vícero věcmi. Bohužel. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
A ještě paní doktorko uvedu, že doma nepomáhat má asi bohužel už z rodiny, protože se narodil jako vymodlený syn (a mladší sourozenec ze dvou) starším rodičům, sám tchán říkal, že na jeho výchovu už nebyla síla. Vím, že docela dělal průšvihy, které rodiče pořád zahlazovali, zejména to iniciovala matka. Už jako dospělý vpodstatě fungoval tak, že se domů přijel vyspat a najíst. Máma vyprala, uvařila, o dům, v kterém bydleli, se staral zejména jeho otec. On nemusel nic. A když dobrovolně šel s něčím pomoct, tak tchýně s obdivem říkala - P. nám včera odpoledne pomáhal a ani nekřičel. tehdy jsem tomu nerozuměla (s manželem jsme už žili), dneska už bohužel vím. Manželovi je 45 - bude ještě ochoten ke změně? Děkuji moc.
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, děkuji moc za vaši odpověď (manžel, který doma nechce pomáhat a pokud něco dělá, reaguje křikem, radila jste dohodu jako dospělí lidé a rozdělení prací, které kdo rád dělá). Já se už o něco pokusila, respektive manžel, když zase něco vyčítal, přišel s tím, že bude sekat trávu a nakupovat (že prý ušetří peníze, že toho prý kupuju moc - on ani neví, co rodina všechno sní). Tak jsem souhlasila. Sekání trávy - posekal dvakrát a pak jsem zaznamenala, jak potajmu říká synovi, jak on má moc práce a ať to syn udělá za něj. Ten tátovi nechce odmítnout, protože se bojí jeho křiku. Co se týče nákupů - byl dvakrát. Dostal lístek - jednou koupil polovinu a ještě s tím přijel v 7 večer, takže jsem musela k večeři improvizovat (nejsem z těch žen, které by mu to daly před dětma tzv. sežrat a dětem říkat, že děti mají hlad kvůli tátovi), podruhé přivezl nákup v osm večer, zase jen třetinu a zase dusno, jak on chudák musí nakupovat. Kritika, že to neudělal podle dohody, se samozřejmě nepřipouští. A zase - péče o rodinu je na ženě - bla bla bla. A on podniká a má moc práce. Bohužel má od rodičů zařízený dům, takže pak odjel na několik dnů tam, případně odjel přímo k rodičům a po návratu zase vše řešil - on se nebude podílet, protože on doma nebyl a vypral si prádlo sám a jinde. Bohužel má kolem sebe "vzory", kdy muži mají doma ženy a doma asi opravdu nic nedělají. Vzhlíží zejména k jednomu, který má doma manželku (ke které se asi doma chová velmi diktátorsky, takže paní všechno odkýve a na nic nemá názor, jen si občas špitne, že manžel neví, co všechno je doma za práci, protože tam nic nedělá) a vedle toho milenku v podobě své sekretářky, s kterou má nemanželské dítě. Dokud se můj manžel s tímto pánem neznal, nebylo to tak vyhrocené, i když samozřejmě s tou pomocí doma se nepřetrhnul. Zkusím tedy další kolo dohody, poradila byste mi ještě něco, co třeba vašim klientům v takovém případě zafungovalo? nechci to vzdát, i když je to možná boj s větrnými mlýny. děkuji vám moc. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, děkuji za Vaši skvělou poradnu. Odhodlala jsem se Vám taky napsat, protože jsem tu našla odpověď na problém, který mám. Paní Miluši jste radila, že má manželovi říct přímo, s čím potřebuje pomoct (byl to dotaz o rozmazleném manželovi, který vše bere jako samozřejmost a nechce se podílet na chodu domácnosti a necení si toho, co pro něj manželka dělá). Podobné, i když trochu jinak, je to i u nás. S tím rozdílem, že já manželovi přímo řeknu, s čím chci pomoct. Jenže - na vynesení koše do patra čekám 4 dny a když 3. den nevydržím - koš je stále na chodbě - a prosbou mu to připomenu, reaguje velmi emotivně, že jsem šaratice a tak. Nebo ho požádám, aby pověsil prádlo. Nějak k tomu svolí, ale okamžitě začne poroučet dětem, že mají všeho zanechat a jít věšet prádlo s ním. Ty třeba dělají jiné věci, musí toho okamžitě nechat a jít. Končí to tak, že manžel stojí a obě děti věší. "Pochvalu" chce manžel ale jen pro sebe - jak to zvládl. Takže "pomáhá" tak, že práci deleguje na někoho jiného - na děti, na moji matku, když je náhodou na návštěvě anebo to výjimečně jde dělat sám, ale vzteká se, že - proč tolik vařím (při mytí nádobí, podotýkám, že máme myčku, ale on nechce do myčky dávat hrnce, že prý jsou moc velké), proč to neudělá někdo jiný a musí on, proč to není takhle...atd. Přípůadně udělá jen půl práce a ohlásí, že je hotovo. Pokud řeknu, že ne, tak se začne vztekat, že si to mám příště udělat sama. Tak už radši nic neříkám a dodělám to sama. Co je však problém, je to, že děti mají taky své úkoly a berou, že to není spravedlivé, že musí okamžitě všeho nechat a jít "pomoct" tátovi (tj. udělat to za něj, protože on jen stojí a rozkazuje). Takže když ho požádám o pomoc, tak vpodstatě vyvolávám doma konflikt, protože on zakřičí na děti, ať okamžitě jdou, any se brání, protože něco dělají a on se ještě víc rozčilí, že jsou lenivé, že tu pracuje jenom on anebo ještě víc zařve, ať okamžitě přijdou. Dusno. Řev. Křik. Nechci, aby toto bylo. Řešením je, že si všechno udělám sama (tedy kromě práce dětí) a jeho o nic nežádám. Jenže je to jen částečným řešením. Pak slýchám, jako paní Miluše, že jsem unavená, on chce odpočatou a že na něj nemám čas. Takový začarovaný kruh. Jak z něho ven? Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Věra
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,jsme s mužem v manželství 34 let.Kdysi to bylo celkem normální soužití,ale v poslednich 3 letech myslím že žiji s psychopatem.Splňuje 38 bodů ze 40 v testu který jsem ted vyplňovala.Poslední příklad-zeť mu nepřivezl svoji vrtačku kterou si muž chtěl pujčit,zeť mu pujčil starší-a začal nepochopitelný teror-začal mu psát velmi vulgární sms zprávy,pak i dceři-že ji vydědí,že je hajzl a další urážky.Mě též častuje sprostými slovy pro nic za nic.Dospěla jsem k názoru že takhle už žít nechci,ale v této době zatím nejde prodat rodinný dům který je ve vlastnictví nás obou(muž trvá i na přemrštěné ceně za dům)a nemám tolik Kč na jiný byt. Muž zakázal dceři i zeťovi vstup do domu.Má na to právo když je vlastně polovina moje?A jak se mohu bránit? Děkuji za odpověď Mirka
Mirka
nevyrovnaný vztah
Myslím že pro vztah je důležité aby byli oba partneři autentičtí. Upřímní. Snažila jsem se to nenásilně přítele naučit. Ale nedaří se. Pokud máme nějaký vztahový problém, který by potřeboval třeba jen půl hodinky přátelské trámové promluvy( vyjasnit si jak to vidí obě strany, příp. najít kompromis, jak tomu předejít), přítel jako by ztuhne. Stáhne se a odmítá komunikovat. Říká že není potřeba o tom mluvit, že bude vše ok a my vše zvládneme.
Víte ale já nechápu jak to máme zvládnout bez nějaké domluvy. Bez plánu... Přijde mi že přítel si vztah idealizuje a myslí si že se vše samo zlepší. Asi se i bojí si promluvit. Ale víte já už zkusila vše. Netlačím na něj. Chválím ho. Podporuju ho... Nevím co víc udělat aby se trošku v tomto změnil. Neumím si ale představit, že by jakýkoliv vztah mohl fungovat bez konfrontací ( pozitivních), bez komunikace. Už jsem ve fázi kdy se uzavírám a mlčím i já. Jako bych už ztratila naději a uzavírám se. Už ani já nemůžu komunikovat.Propast mezi námi roste:(
Ema
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Jsem zoufalá a zvažuji rozchod. Já 29, přítel 41. Spolu jsme 2 roky. Nevíme, jak se spolu sžít. Máme se ale moc rádi, humor společný, sex jsme si už také hezky vypilovali. Vůbec se mi zdá, že máme vše hezké pořádně vydřené- již od začátku vztahu jsme neměli růžové brýle ( oba jsme už byli asi hodně poučení z předešlých vztahů- on podveden, já po domácím násilí). O to víc mě mrzí že jsme momentálně v koncích. Neumíme si poradit.
Přítel je z rýže mužského prostředí, chyběl otec ( násilí, dluhy, sebevražda když měl přítel 13), chybela maminka( samozivitelka, v práci). V rodině se celkově neslušelo hovořit hlouběji o potřebách atp...
Já jsem z čistě holčičího prostředí, prostě babinec..spoustu emocí a upřímnosti. Autentičnost.
Na přítelovi mi že začátku imponovala právě jeho klidná povaha. Ale zjišťuji, že tím spíš kryje strach z jakékoli konfrontace ( tím myslím i malou). Teprve v průběhu vztahu se mnou se učí říct si co skutečně chce, a co ne. Jinak se přirozeně podvoloval.
Ema
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele na němž mi vadí, že přede mnou nahlas prdí a pije každý den pivo, které se z něj vypařuje. Také se mi nelíbí, že je sprostý za volantem a v životě nepřečetl jedinou knihu. Ač jsem mu říkal, že mi tyto věci vadí, tak v nich nadále pokračuje. Dále mi vadí i to, že nosí vytahané spodní prádlo, které si vyměňuje až po několika dnech. Co se společných zájmů týče, tak to máme jen cestování a sexuální život je tak na 50%. Nevím, zda mám ve vztahu pokračovat, anebo trvat na změně. Děkuji za radu.
Josef
nevyrovnaný vztah
Dobry den, jsem s manzelem celkem 18 let, od svych 18 let. Mame 2 deti, s obemi detmi jsem nikdy neprestala pracovat, MD neznam. Mam na starost vydelani penez, podnikani, deti, jejich krouzky, vedeni domacnosti vcetne chlapskych domacich praci. Manzel se venuje sve praci, zaplati hypoteku a tim to pro nej konci. Doma nic neudela. Vycita ze jsem pernamentne neprijemna, ale ja jsem unavena z toho ze musim vydelat penize, vychovat deti, obstarat domacnost po vsech smerech. Rika ze on jezdi do prace a plati hypoteku a ze nema kapacitu na dalsi prace. Ja platim potraviny, drogerii, holkam obleceni, krouzky takze platim jedenkrat vic nez je jeho hypoteka. Navic jsem na MD a kdybych nepracovala nemela bych sanci toto vsechno zaplatit. Myslite ze delam neco spatne? Je opravdu nenormalni chtit aby partner doma vynesl odpadkovy kos, vymenil zarovku, posekal travu apod.? Mam neopravnene naroky?

Dekuji.
Zoja
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, dost často tady v poradně čtu, že o vztah je třeba pečovat. Souhlasím. Jenže co když ten druhý tak nějak o ty společné aktivity přestává stát anebo to, co pro něj ten druhý dělá, neocení? Mluvím o sobě - manželství 15 let, tři děti. Domácnost a vše kolem dětí bylo až na nějaké výjimky jen na mně. Dokonce i na dobu mé hospitalizace manžel odvezl děti ke svým rodičům a byl bez starosti a žil si zase po svém. Zpočátku trochu péči o děti a domácnost vnímal (z pomoci se vykrucoval, že mu malé děti nic neříkají anebo že za péči je odpovědná žena), teď mám pocit, že obstarání všeho kolem dětí a domova je standart, který leží na mě. Že máme společné obědy, večeře, že je v lednici nakoupeno, vypráno - to je přece normální. A když mu to připomenu, že mi to bere spoustu síly a času, tak jakoby naschvál si prádlo sám dá do pračky (a nevypere, protože pustí např. jen předpírku - prostě vůbec toto neumí) a řekne, že on moji práci nepotřebuje. Podobně společné dovolené - dřív rád jezdil - bylo to pro něj nové, něco, co nezažil (umím jazyky, poprvé letěl letadlem apod.), dneska jsou pro něj společné dovolené nuda, kde ho to nebaví a snaží se tomu vyhýbat. Tak se snažím aspoň o víkendech hledat společný program - a zase, dřív přece jen s námi jezdil, dnes si vyslechne nápad a organizaci, dlouhá pomlka a pak řekne, že musí pracovat. Někdy se rozhodne že pojede, ale pak je to stylem - připrav, zajisti, odvez a přivez, zaplať a ještě někdy rýpe případně k rýpání používá děti. Mám strach, že když se přestanu snažit, pojedeme si úplně každý sám, já navíc se starostí o děti a domácnost, jen s penězi, co vydělám (od něj se hrozně špatně peníze na provoz domácnosti získávají), ale síly mi docházejí. A on pak přijde a řekne - ty jsi unavená, já chci odpočatou. Prosím o radu. Děkuji.
Miluše