Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den. Stále řeším otázku, proč mám vždy partnera(?), který si pro mne vymezuje jen určitý čas. Ten první byl narcista, byl agresivní a despota. Druhému šlo jen o sex a nikdy se nechtěl vázat. A ten posledni-vidame se jednou do týdne. Chápu, že má z předešlých manželství děti. Ale čas pro mne má v sobě jasné vymezený. Já dělám, že mi to nevadí. Nedělám žádné scény. Prostě to jen vždy tiše odkývám, že to chápu. Protože jsem ráda i za ten jeden nebo dva dny. Ale nevnucuju se. Čekam vždy jen až zavolá, kdy pro mne přijede. Neumím se prosazovat. Asi proto si mne nikdy nikdo nevzal. Ani otec mých dětí. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko, prosím, zkuste mi poradit. Byla jsem vdaná 25 let, myslím, že jsme oba vnímali manželství jako fajn, ale manžel po padesátce podlehl okolí (milenky, adrenalin, peníze) a odešel. Bohužel se všemi penezi a firmami, které byly napsány na něj, protože já jsem byla zaměstnaná a nesměla oficiálně jsem nesměla podnikat. Nicméně jsem byla mozkovou hybnou silou, dělala mu účetnictví, financovala jeho podnikání i rodinu, "aby rozjel firmu a měli jsme se všichni jednou lépe". Tak se má lépe jenom on. Čili začínám úplně znovu a bez bydlení, protože i ten dům, který jsme nákladně zrekonstruovali a kdysi jako ruinu mu dali jeho rodiče, na mě opakovaně odmítal přepsat. Zároveň ve vyšším věku je fakt problém s prací. Zažila jsem několik let doslova živoření, protože nás redukovali a šli ti, co měli vyšší platy. A i když se mluví o podpoře pracovních míst pro lidi po padesátce, opak je pravdou. Takže doslova dřu jako dvacetiletá, abych vydělal nějaké peníze na bydlení a na život. Pořád nějak v mínusu, pořád nějaký propočet s příjmy a výdaji, každá koruna má už dopředu své místo. Bohužel mě toto hodně ovlivňuje ve vztahu k případným dalším partnerům. Jsem strašlivě ostražitá na finance, až možná paranoidní. Jakmile začnu jenom trochu vnímat tlak na peníze (testovala jsem si přítele, jak by viděl finance při prípadném sestěhování - řekl, že mi bude na vše v domácnosti dávat 6 tisíc, jenže jen pronájem s energiemi 2+kk u nás stojí 15 tisíc anebo když jsem byla bez práce, tak i v té době chtěl, abychom vše platili napůl), tak se "uzavřu" a vztah jde z kopce z mé strany. Prostě chybí mi takový ten finanční "nadhled", když je všechno v pořádku a nejsou žádné obavy. Mám s tím, paní doktorko, něco dělat anebo jen člověk získal nějakou senzitivnější "kontrolku" signalizující pozdější potíže? Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den, pani Douchova. Chtela bych od Vás poradit. Mám 38 let, jsem myslim pohledna ženská, sobestačná, umim se o sebe postarat. Celý život touzim po muži, šťastné rodine...ale nedarí se mi. Mela jsem jenom krátke známosti, sex celkem 3 x...Nevim , kde je chyba, ale po 1.sexu, ktery nevysel, mne pritel opustil, byl ale dost komplikovaná povaha. 2.sex byl krásny, ale bohuzel jsme se rozesli z jineho duvodu. No a ted nedávno jsem se chcela dat dohromady s kamaradem, ktery byl moji detskou láskou. Mela jsem pocit, že mne má rád , rozumime si spolu. Bohuzel pri 1.sexu na to sel strašne rychle a ja jsem nebyla moc vzrušená, takže jsem sex zastavila hned v zacatku. Samozrejme že se mi libi a priťahuje mne. Doufala jsem, že budeme pokracovat a pak to pujde, ale on se vuci mne zmenil. Je to už nekolik tydnu, co se mi neozval ...jenom mi komentuje prispevky na socialnich sitich nebo popral k svatku. Je to možné, aby dospelý muž vzal 1.odmitnuti z objektivnich príčin tak tragicky? Velice jsme si rozumeli, dovedli jsme si povidat i nekolik hodin a ted nic. Podotýkam, že je to jinak seriozni hodny chlap.Ted se trápim myšlenkou, proc mne ti muzi opustí po jedinem sexu? Jsou opravdu muži tak povrchní? Poraďte mi, v cem to muze byt. Nejsem ani konfliktni, jsem veselá ženská s pohodovou povahou. Takovym zpusobem ani nemuzu mit zkusenosti v sex.oblasti, kdyz utecou po 1.sexu. Dekuji za radu.

Dobrý den,
Jsem si skoro stoprocentně jistý, že jsem heterosexuál. Chodím s holkou přes 2 roky a vždycky jsem byl pro holky. Nedávno jsem se dostal do hrozné situace a nemůžu na to přestat myslet.. s nejlepším kamarádem normálně chodíme na pivo a jsme asi fakt nejlepší kamarádi už 10 let.. nedávno se stal večer, kdy jsme šli na pivo a poté se ještě u nás doma opili a dokonce přišlo i na tvrdší drogy a sjeli se.. vůbec jsem nevěděl o světě a prostě se zrazu po mě začal svíjet a došlo skoro až k sexu, ale tím, že jsme byli sjetí, tak to nešlo. Ráno jsme oba nechápali o co vůbec šlo a cítíme se oba fakt mizerně a mám strach, že bych mohl být gay, protože nechci a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem z toho všeho zmatený. Doufám, že to bylo fakt omylem a bylo mi to v tu dobu fuk a ne že bych to vyloženě chtěl..
Děkuji za odpověď

Dobrý den, paní doktorko, prosím poraďte mi. Jsem ve vztazích s muži velmi citlivá. Je mi 36 a jsem zase sama. Zdá se mi, že časem mé vztahy skluzávaji do krizí ( jaké mívá každý pár) - a pak začínám být přecitlivělá, emocionální a plačtivá. Začínám mít psychické problémy, úzkosti a vůbec nepřiměřeně reaguji na ten stres. Bývám opravdu plačtivá. Zdá se mi, že to muže odpuzuje. Po nějaké době vždy přichází rozchod. Přemýšlím nad psychofarmaky, myslíte, že by mě mohly celkově uklidnit? Nebo myslíte, že je pes zakopaný jinde? Prosím vás, jak se chovat, abych to ustála jiným respektu hodným způsobem? Neprojevovat pocity? Ale vždyť to bolí...

Dobrý den, chci se vás prosím zeptat zda-li je v toto v pořádku. Je mi 15 let a na táboře jsem se potkala s 12 letým klukem. Ze začátku jsme si ze sebe dělali legraci, ale pak se do mě on zamiloval a já do něho, nevím jestli je to vůbec normální. On je vyspělejší než 12 let a opravdu nevím co mám teď dělat, moje okolí by na to reagovalo asi hrozně zle, ale zase momentálně by mi s nim bylo asi nejlepe, kdyz by neměl chvili takové požadavky jako kluci v mém věku. V mém předchozím vztahu jsem od svého bývalého přítele byla lehce využivanná. Děkuji za jakoukoliv radu.

Dobrý den,již 2x jsem Vám psala ohledně bývalého a současného vztahu a partnerů..Bývalý vztah trval skoro 6 let.Přišla krize a já už nemohla a vyřešila to po svém.Spálila jsem mosty a odešla¨za současným přítelem.Máme vztah na dálku.Jezdí turnusy do práce.Po 8 měsících najednou nevím,koho miluji.Jestli bývalého,současného nebo oba.Jsem v koncích.Psychicky a skoro i fyzicky už jsem téměř na dně.Dlouhé hodiny přemýšlím a k ničemu jsem nedospěla.Přemýšlela jsem nad psychologem,ale myslím,že to nemá cenu.Toto musím rozhodnout sama,ale prostě se nemůžu rozhodnout.Na jedné straně někdo koho znám,vím co čekat,společné zájmy ale krize a na druhé straně někdo nový s kým se ale vídám málo,tím pádem ho poznávám pomaleji.Poraďte prosím alespoň jak a co už dělat,abych se rozhodla.Je mi 30,nemám děti a vlastně nic jen krizi a čas letí.Nemá radost ze života z obyčejných věcí jako dřív.Nesměju se.Jsem vysílená a jsou to pro mě muka.Moc děkuji

Paní doktorko,

chtěla jsem se zeptat, co s tím. Mám tendenci věřit tomu, co mi partner řekne. A nepátrat, že je to jinak. I když se mi to třeba nezdá, ale beru to tak, že mi říká pravdu. Tohle mnoho let procházelo bývalému manželovi, kterému stačilo, aby mi buď před lidmi nebo jen o samotě řekl, jak nás doma všechny miluje a že všechnod dělá pro rodinu a já mu to věřila (za zády mě podváděl, převáděl peníze na tajná konta apod.). Někdy jsem měla takové tušení, že to není úplně pravda, ale pak on zas přišel, řekl, jak já jsem špatná a že on to myslí dobře a dělá všechno pro rodinu. No manželství se rozpadlo, protože pak milenka byla i veřejná a odklony majetku také. Bohužel podobně to mám i s nynějším přítelem. Lítají od něj srdíčka, sms, ale spíš je to sebestředný člověk, který potřebuje kolem sebe obdiv a obsluhu. Tak nějak to zase tuším, ale zase mám tendenci věřit slovu, i když činy ukazují jinak (slíbil pomoc, vykašlal se na mě, stálo mě to několik desítek tisíc). Co vlastně mám nebo nemám dělat? Děkuji

Marcela - vztahování viny, ještě 3. pokračování

A možná ještě manžel - jeho matka byla hysterická, demonstrativně se věšela, topila, podřezávala... Vinu nkdy neunesl a naučil se ji umně přehazovat na toho druhého - na mě. Když přece jen vina zůstala u něj, tak manipuloval na druhou. Byla jsem zvyklá doma poslouchat (viz matka), dlouho mi v manželství trvalo, než jsem pochopila, že vinu nemám já, ale stejně to proti mně obracel. A rozchodu jsem se snažila maximálně zabránit, ale pak už jsem neměla kam couvat a byla jsem u zdi. Pak už by se ze mě stala nesvéprávná loutka.

děkuji

Marcela - vztahování viny, 4 dohody - ještě jedno pokračování

Možná jsou kořeny tohoto i z dětství - matka byla učitelka, svého času chtěla kariéru, ale nakonec se tou ředitelkou nestala, ale ráda byla v centru pozornosti, žárlila na tátu, který byl atraktivní chlap, občas byla doma Itálie, kdy lítalo nádobí, knihy a další věci z okna ze 4. patra. My jsme se musely dobře učit, protože "jak ona bude vypadat", takže když jsem přinesla poznámku, že jsem při výtvarce byla hlasitá, zkopala a zbila mě v koupelně. Vybavuji si, že jsem jako dítě končící základku si říkala, kdybych znovu procházela základní školou, tak bych byla ještě vzornější, aby byl doma klid. Takže i dětství? děkuji - otázka upravena poradcem