Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Ještě doplním, jinak ve všem ostatním nám to s partnerem klape, jediné, co my nějak výrazně vadí jsou ty jeho naštvání, která já neumím nějak přejít a rozjíždí se potom v takovéto hádky. Přejít jsem to zkusila a cítím se pak celý den špatně, přestanu si ho vážit a nemám chuť s ním být, k hádce pak dojde kvůli tomu, že to na mě vycítí a zeptá se mě, co se děje....O všem, co nám na druhém vadí se posléze bavíme, mluvíme spolu o tom hodně,i o jiných věcech, máme poměrně plnohodný vztah ale stejně to vždycky takhle vygraduje...Jsem z toho zoufalá, nechci to končit, ale myslím hodně poslední dobou na dítě, co asi zažívá už teď a co ho čeká...

Dobrý den, jsem s přítelem 2 roky,čekáme miminko. Je cholerik.Vypadá to, že byl zvyklý se tak chovat i v předešlém vztahu,považoval to za normál.O všem mluvíme, ale situace je beznadějná v tom, že se partner asi ovládat neumí a k terapeutovi rozhodně nepůjde.Už vím,které věci ty hádky spouští,ale nedokážu zabránit tomu,aby nebylo občas např.neumyté nádobí,nebo se nezeptat na něco,co ho naštve.. Změna u něj nastala poté, co jsem se chtěla rozejít, a promluvila s ním má matka. To je čerstvé,ale zdá se, že se to vrací.Dříve mi partner v hádce i nadával, zvedla ruku, jednou mě chytil za ruku, házel věcma,dvakrát kolem mě kopal do zdi, bránil mi odejít z bytu.To teď ustalo, ale při poslední hádce ujeli nervy mě a zničila jsem kus nabytku, který on předtím načal. Podobný vztah jsem měla s matkou v pubertě a po jedné takové agresi z mé strany, jsem se odstěhovala a problémy s neovládáním nikdy už neměla. Je šance, že se situace mezi námi sklidní, nebo to mám raději ukončit už teď?

Dobrý den, po dlouholetém manželství jsem odešla, už jsem nedokázala snášet stále se opakující agresi a násilí a alkoholismus. Vyvrcholilo to zjištěním, že je manžel nemocný, teď jen odháním myšlenky, že jsem ho opustila v nouzi, na druhé straně jsem se bála o život. jak se s tím vyrovnat?

Dobrý den,jsem s přítelem 3 roky a nyní jsem vposledním měs., těhotenství.Přítel chodí do práce a když příjde domů sedne si k PC a hraje třeba i do 4 rána a pak musí do práce.Někdy je už tak nevyspalej, že si jde rovnou když se vrátí z práce lehnout a pak se v 23 hod., vzbudí a zase hraje třeba do 5 rána.To se opakuje každý den.Doma mi s ničím nepomůže,těžké věci musím zvládat sama a nic kromě PC jej nezajímá.To,že sem těhotná a ve vysokém stupni jej nezajímá! Když přes den spí musím chodit kolem po špičkách a nesmím doma nic dělat, abych jej nevzbudila!Je toto jednání normální?!Příteli je 27 roků mně 23.Obávám se toho až se nám holčička narodí co se bude dít za hrůzy až začně plakat.Je vzteklý,násilný a mlátí a ničí vše co mu příjde pod ruku, když dostane svůj záchvat agresivního výbuchu.Přítele miluji, ale jeho nezájem o dítě a neustále hraní na PC na můj úkor, vzhledem, že mi s ničím nepomůže,mně štve.Nedojde do obchodu,ani nepomáhá s úklidem bytu,natož aby se těšil na dítě.Děkuji.

6/6 Vždy po hádce je jak mílius je prostě italie a pak jako když splachnete wc mir a slunce idylka ale ve mě zůstávají ty slova gesta. Při hádkách zavírám okna protože nekontrolovatelně řve a říkám nekřič at to nikdo neslyší nechci mít ostudu nebo aby se bavil někdo na můj účet nebo pak vysvětlovat někomu co se dělo.Ne nejsem boháč beru podprůměrný plat někdy průměr tak i rod. Moje i její pro ucelený obr. Přitom připomínat jí že finančně to přestávám dávat chová se jak milionář nevím jeto můj úhel pohledu nevím jak dál. Doma uklízím aby nebylo zle občas uvařím atd. Miluju jí ale přestávám ji věřit mám před sebou hypotéku neví jestli do toho jít s ní. Potřebuju slyšet jestli uvažuji normálně nebo já sem ten kdo je špatnej já opravdu už nevím jak.
děkuji

5/6 A nakonec slyším že pro náš vztah nic nedělám že musela naplánovat cestu po USA atd… sama a paříš,Lasvegasy,Arab.emiráty. Navíc vysvětlit že takhle drahé dovolené jsou moc při stavbě a že tím stracíme když budeme potřebovat podporu rodičů kdyby jsme byli v úzkých(pak si řeknou rozhazujou tak at si to uvědomí že takhle ne). Ale mezi tím že sem dával dohromady planý a papíry na stavbu atd. a převod pozemku od rodičů darem to nic není. Odpověď nato že stačí když pojedeme 1 do roka někam jako ostatní je že sem linej zaprdlej starej… a zato může facebook si myslím).

4/6 To nadává i rodičů(jak mejm i svejm ne jako před nima ale předemnou u mejch měto vadí) i když nám pomohli vybudovat prozatímní bydlení vše nové a teď pomáhají se stavbou domu chodím do práce a s práce na stavbu platím zatím vše sám, mimo nákupu potravin to jen občas protože slyším platila sem minule nakup vše platím já. Vem si řemeslníky děláš to dlouho a vysvětlení že pořádných řemeslníku je málo a že když si to dělám sám co jde tak platím jen materiál a ušetřím tak to vadí a sem blbej a vydělávám málo ano ona víc. Moje rodiče jsou blbí její rodiče pro ní nezajistili nic ale sou hodny protože ji dají občas peníze (1tis). Moje nechtějí nic za nájem a občas mě zaplati i nějakou dodávku mat za par tisíc. (5t-10t).

3/6 Na to sem odešel křičela nadávky pak bylo ticho pak balila kufr na otázku ty si se zbláznila koukni co si mě udělala přestala balit přišla a začala se brekotem omlouvat a dušovat a ošetřovat, že to neudělá to o týden později mě nadávala zas jen kvůli tomu že sem spochybnil cenu domu že její kamarádka postavila s firmou dům za 1,5m. A nikdy předtím sem jí o tloušťce nic neřekl typu si tlustá hubni bral sem jí jaká je.To samé o penězích já vydělával ona studovala a nikdy sem peníze neřešil prostě sem to koupil a nic nebo zaplatil neřekl sem já mám prachy a ty nic.

Ano nejsem svalouš z katalogu z buchtama na břiše. Začalo to tím že na mě koukla když sem si převlékal tričko a hned si tlustoch a já ne nejsem šel sem k váze a zvažlil se a najednou přiběhla zezadu mě objala a rukama chytla za břicho až sem cítil nechty jak mě zmačkla vší silou ano bolelo to sem řek au co děláš a ona tlustochu to neznamená když vážíš normálně že nejsi tlustoch a já nejsem tlustoch tak mě praštila pěstí vší silou do ramene povídám 2/6 nechtoho nebo ti to vrátím, si arogantní na mě říká, nenechám se mlátit po dalších ránách sem jí to vrátil přesně kam mě bouchla tak tam i jí - samozřejmě mín nejsem surový a pak mě poškrábala a pak sem jí chytil aby nemohla mlátit a říkal co blázníš uklidni se plivla mě do obličeje a řekl sem, že to přehnala a by se uklidnila.

1/6 Mám přítelkyni chodili jsme spolu 8let pak jsme se vzali a jsme spolu 2roky. Občas se hádáme ale vím že to není neobvyklé ale já nesnáším nadávky nepoužívám je pak sice jo ale až když jsme k tomu hodně vyprovokovaný. Stejně mě jeto proti srsti říc někomu koho Miluju v záchvatu vzteku hajz**, zmr*e, kéž bys chcípnul, si ubohej deb**, já se stebou rozvedu, nepřitahuješ mě a jiné podobné. To bylo ze začátku teď posledně už to došlo i na fyzický útok a když vidíte ten nenávistný pohled záchvatu vzteku a pak podrápaný obličej do krve. A to bylo jen kvůli tomu že začala přítelkyně hubnout a pak kouká na mě a začala mě říkat tlustochu že mám pupek. Pro představu sem štíhlý mám 200cm a váhu cca 92kg .

Dobrý den,

chtěla jsem se zeptat - s přítelem budeme cca 3 roky, nebydlíme spolu...je takový ten typ, co nikdy nic neřeší( takový flegmatický typ ) ale vytočí ho každá maličkost, až sama koukám...někdy se ho jen zeptám na banální věc, nedokáže mi normálně odpovědět, jen mi lže a pak mi ve vzteku slovně nadává, mlátí pěstí do všeho, co mu přijde pod ruku, kope ( není to poprvé - rozbitá ruka, zkopnutý palec, naražený kotník ) - mám strach se ho už na cokoliv zeptat nebo mu něco říct...nikdy se ani neomluví, svádí vinu na mě, některé věci i popře, že neřekl nebo že neudělal......mám strach, ať někdy neuhodí mě...

Dobrý den,
s přítelem jsme spolu 4 roky a máme 9 měsíční miminko. Ještě donedávna probíhalo vše v pohodě. Přitel byl vždycky trosku nervák a pro sprosté slovo nešel daleko. Hádky u nás probíhaly asi jako všude. Před rokem přišel o firmu, zrovna když jsem otěhotněla a začal být agresivní. Vytočila ho každá maličkost, hned sprostě nadával, říkal mi jak mě nenávidí. Když se uklidnil, říkal mi jak ho to mrzí a že mě miluje a jak je neštastný, že se trápí, že nás nebude mít jak zabezpečit, ale práci si nesháněl. Jeho agrese se dál stupnovala až do mě začal strkat, po nějaké době mě uhodil, přidalo se škrcení a když jsem řekla, že to nahlásím policii, vytáhl nůž a držil mi ho pod krkem s tím, že mě podřízne. Nutno podotknout, že našeho syna držel přitom v ruce. On to pořád svádí na to, že nejsou peníze a že je to všechno kvůli tomu, ale do práce se nehrne. Přestal řešit veškeré problémy, nevybírá si poštu, na uřady nechodí, prostě nic neřeší a je neustále naštvaný.

Dobry den,
mam problem s mym byvalym pritelem. Po 2 letech komplikovaneho vztahu jsem se s nim rozesla. Stale bydlime spolu. Snazila jsem se s nim rozejit mnohokrat, ale nakonec jsme se vzdy udobrili. Problemem je jeho neovladatelny vztek a agresivita. Ja take nejsem perfektni a jsem si vedoma, ze hadku jsem treba zacala i ja. Neco jsem mu vycetla a hodil talir s jidlem na stenu. Pak jsem odesla z mistnosti a nasledoval me a zacal do me strkat. Snazila jsem se mu vysvetlit, co jsem myslela a proc jsem mu to vycetla a pak me uhodil, tahal za vlasy a tak. Takove sceny se opakovaly. Sproste mi nadaval. Bydlim z cizine a nemela jsem kam odejit. Tak jsem se s nim nakonec vzdy udobrila. Ted jsem se s nim definitivne rozesla a vracim se z ciziny domu. On rozchod neprijal. Stale nechape, proc ho nechci. Vyhrozuje, ze se zabije, kdyz ho necham. Ze jeho zivot nema smysl. Porad se chova, jako kdybychom byli spolu.Nevim, jak se k nemu chovat. Vsechno ho vyprovokuje. Bojim se, aby si neco neudelal.

do mě surově strčil několikrát když jsem chtěla aby si ztlumil hudbu že se chci učit a když odmítl zaklapla mu noteboook-křičel na mě a vyhodil mě z pokoje násilím (vystrkal).Bojím se aby se to nestupňovalo.Vím že já mám také problém se sebekontrolou avšak naše diskuze(i 2 hod)kdy se snažíme nalézt řešení našich problémů - snaží se všechno vyargumentovat tak že jedině on má pravdu a já jsem ta špatná mě vyčerpávají, pořád jsem jen brečela,ale už jsem si řekla že se nebudu trápit.Také žárlí a kontroluje mě a zakazuje mi se stýkat s někerýma klukama,zakazuje mi po návratu do CR pronajmout studentsky byt v rámci kterého bude bydlet v jiném pokoji kluk a pod.Jeho otec ho když byl malý mlátil a on tento přístup podporuje i ve své výchově když jednou bude mít děti.Já měla také velmi přísného otce ale naopak mě přístup mého otce velmi zraňoval a proto to samé nechci zažívat v partnerství a nechci ten samý přístup aplikovat k dětem. Děkuji za váš názor,jak nás vztah udrzet a zlepsit komunikaci

Nevím co dělat. Nezůstává ale jenom u hádek, už když jsme se potkali a já jsem mu ze srandu řekla láskyplně nějakou nevinnou nadávku s úsměvem na rtech (ty můj …) hrozně se naštval s tím že si nesmíme nadávat že se tím ničí vztah. Já jsem ale taky hodně temperamentní máme podobné povahy i když on je výbušnější. Když jsem mu jednou během hádky řekla že se chová jako psychopat strašně se urazil a řekl že mi odteď bude tvrdě nadávat a také nadával, Jeho tvrdé nádávky jsem mu neopětovala, nechci klesnou na jeho úroveň. Když se snažím o něčem diskutovat a vyřešit to, pořád mi skáče do řeči zvyšuje hlas křičí a podobně. Jednou jsem se neudržela a zacpala jsem mu pusu rukou protože mě nenechal mluvit a omylem jsem mu u toho praštila hlavou malinko o zeď-stal u ni - strašně se naštval a já jsem se pak strašně omlouvala, také jsem po něm jednou hodila hřebenem v záchvatu zlosti a odstrcila jsem ho na ulici když mě pronásledoval a já chtěla být sama. Teď však začíná násilí používat i on, minule

Dobrý den, ráda bych se zeptala, je mi 20 let, mám přítele 24 (11 měsíců), zpočátku byl náš vztah krásný až pohádkový - rozuměli jsme si, měli jsme si o čem povídat, imponovalo mi jak je přítel inteligentní a cílevědomý co do studia i budoucího povolání. Předtím jsem měla rok a půl vztah kde můj bývalý partner naopak nechtěl studovat vysokou školu a neměl velké cíle do budoucna tak jsem byla ráda, že mám cílevědomého muže). Avšak teď, když spolu kvůli Erasmu bydlíme (nyní 5 měsíců) si začínám všímat, jak agresivně se projevuje, všimla jsem si to i dříve, avška měla jsem růžové brýle a hlavně si prvních 5 měsíců dával pozor na to co si ke mně může dovoli. Největším problémem je jeho neustálý nekontrolovatelný a nezastavitelný křik, myslím že si to odnesl z rodiny, jeho otec je hodně dominantní, má rozvedené rodiče (důvodem byly především jejich hádky). Jakmile se mu něco nelíbí má potřebu zvyšovat hlas a křičet na mě, když ho upozorním říká,že si bude křičet jak se mu zachce.Trápí mě to

Pokr.: Mam vycitky, hodne se snazil, pracoval na sobe, ted po zatezi znovu selhal.Je mi to lito, ale nechci riskovat, aby se stalo neco horsiho.Vim,ze jsem ho tim zranila.Na druhou stranu jsem byla posl.dobou naprosto vycerpana, pod tlakem.Kdyz odesel sam, bylo to velke ulehceni, ze je konecne pryc. Ted, kdyz jsem ho vyhodila ja,je mi smutno, styska se mi po nem.Mluvili jsme o tom, ze napadl meho syna ale on nevidi vinu, pry jsem ja z mych deti vynervovana a vylevam si to na nem.(mam stres, ze udelaji neco, co ho nastve a pak na ne kricim)Ja mam ale pocit, ze nesmim davat najevo city,vse musim zvladat i fin.venovat se jen jemu u vseho mu asistovat ale ja musela delat vse sama(i kdyz i to se uz zlepsilo, driv mu vadilo i kdyz jsem sla uklidit, vyprat),mit dobrou naladu.Ja si bohuzel po tom zlem nedokazala moc uzivat,kdyz byl konecne mily.Ted mam pochyby,zda ma reakce nebyla prehnana.to nap.syna bylo prilis.myslite si,ze takovemu cl.terapie opravdu pomuze?Muze se naucit ovladat?

Dobry den, jsem rozvedena,nyni s partnerem 4r, mame 1,5 l dceru,planovanou Z manz mam 4 deti, 2 u me (6 a 9)a 2 u exm. U part jsem nemela emocni podporu, ze zac. financne pokryval jen sve potreby. Behem teh take neprisp na vybavicku, nemel zajem o tehot,v noci me budil,delal sceny, pracovala jsem na plny uvazek (mam hodne fyzicky narocne zam.),priprav na zkousky, cela domacnost a deti jen na me,zadne uzn.On vozil deti do MS kazdy dr. tyden na 8-9hod.Vse pripr. ode mne,Vynadal mi neskutecne treba proto, ze jsem usnula pri uceni,jaktoze se flakam,kdyz on musel pracovat,pri jeho vystupech byl slovne agresivni i vuci mym detem,pres den pak byl k nim mily nebo je ignoroval.Postupne se agr. stup.,pak me pri kojeni chytil pod krkem.Nak.odesel a podst.psychoterapii,po case se vratil,vse bylo lepsi,pracoval na sobe,ma AD.Snazil se i zlep.nas vztah.Ted pri hadce napadl meho ml.syna,chytil ho zezadu za krka a zvedl,prtz sedel spatne na zidli.Pije 6-8piv./D.Vyhodila jsemho,ale mam vycitky.

Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit. Mám přítele, jsme spolu chvilku cca 9 měsíců. Už do začátku jsme bydleli spolu. Nejdřív u něj v garsonce a teď jsme si našli společný byteček. Je mu 30 let a dříve bohužel bral drogy, teď už je nebere, ale ještě donedávna kouřil marihuanu, s tím ale před měsícem díky bohu taky přestal. Jediný problém, který teď s ním mám jsou ty jeho záchvaty vzteku. Vždycky to začne kvůli maličkostem. Třeba že přišel z noční a nebylo dokonale uklizeno a tak pod. (přitom se mi jen ten večer nechtělo, chtěla jsem si uklidit až další den). No a pak to začne, většinou to jsou 2 hodiny řvaní, rozbíjení věcí o zeť atd.. Mě teda nikdy neuhodil, kdyby to udělal tak s ním už nejsem.. A 2 hodiny vyčítání )plně zbytečných věcí, třeba i to že začnu brečet, to na mě začne řvát ať nebulim.. Po tom křičení nastává tak hodina mlčení a pak omluvy.. A to už se dokážeme bavit normálně. Ptala jsem se ho, proč musí vždycky začít ječet, když se takovýto maličkosti dají řešit naprosto v klidu, že nemusí křičet nebo tady házet s věcmi a on mi na to odpoví že neví, proč je takový, že na mě nechce křičet, že mi nechce ubližovat a že neví co má dělat.. Takovéto hádky jsou od začátku vztahu každých 14 dní.. Ale už se to zlepšuje, když vidím, že to na něj jde, tak mu řeknu, ať se uklidní, že to vyřešíme tak a tak a najednou u něj vidím, že si to uvědomil a je vše v pořádku.. Vím, že on mi nechce ubližovat, ale neumí se ovládnout a když už začne ta hádka, tak neumí přestat.. Myslíte si, že za to může ta jeho minulost? Ty drogy? A myslíte si, že časem, když budu mít trpělivost ho to přejde? Je to těžké to napsat do takto krátké zprávy.. Děkuji za Vaši odpověď

Dobrý den, mámproblém se svým přítelem - jsme spole již 8 let, z toho dvy roky máme společnou domácnost a trvalé bydliště, Děti máme oba zletilé, Problíém je v jeho žárlení... Kromě práce má také hospodářství, kde tráví veškerý svůj čas, Směny má pouze noční, pak přijde domů, já do zaměstnání. Odpoledne ulklízím, vařím pro něj atd., prostšě byt je jako ze škatulky a čeká a čekám. Ze zahrady jde na pivko, pak přijde, sní oběd, jde spát a hurá na noční. O víkendech nic moc nového. To zmizí ráno a přijde večer. Jsem stále sama - 8 let. Nedávjo jsem se domluvila kolegyněmi z práce ( jinou kamarádku nemám, nikam nechodím, žiji pro něj a děti ), že bychom si mohly udělat tůru - v sobotu. Miluji hory - již odmalička. Nic proti tomu neměl, na zahradě bych mu ten den stejně moc nepohomhl - oral pole. Jinak tam trávím dost času, a dost se nadřu - nemáme kytičky, ale opravdu hospodářství od hnoje po hnůj. Práce mě baví, ale je nedoceněna. Tak jsem jela... Ale odjely jsme celkem pozdě, šly jsme ve sněhu celkem asi 26-27 km, což je na první tůru dost. Zpět jsme šly za tmy. Doma mě čekal rozchod. Že prý jsem každý jiný a nehodíme se k sobě. Podotýkám, že jsem za 8 let nebyla nikde bez něho a když s ním, skončilo to ostudou. Bez sebemeší záminky mi stropil žárlivou scénu, i když jsem se bavila s ženami. On chodí lyžovat -sám, přes den o něm nic nevím, kde se pohybuje, s kým je, co dělá. Když se poptám,jak se měl, hned to bere tak, že vyzvídám. Al ejá mám jen zájem o to, jak se mu vedlo. Mně se nezeptal nikdy. Nyní nevím, jak z toho. Na domácnost mi přispívá 4.000,- Kč, jinak drogerii atd. kupuji sama, o domácnost se starám výdradně já, co se týče potravin - někdy on, někdy já. Živím ještě dcerku, která žije samostaně a letos maturuje a chystá se na VŠ. Kdysi měl svůj byt, 3-4x denně jsem pendlovala z bytu do bytu, aby bylo najlizeno, navařeno, vypráno, vyžehleno tam i tam. To se týká i svátků - vše přes kpírák. Počtyřech letech jsme se domluvily, že už to tak nejde a přestěhoval se ke mně. Nyní mi vyčtá, že jsem ho připravila o byt. Je to těžký sobec, dokonce mě 3x fyzicky napdal, protože neudržel své žárlivé emoce - a to o nic nešlo, např. jeho švagrová mi dala náušnice, že jsem prima holka, vlepila mi pusu na tvář a bylo to... Za poslední 3 týdny mi již 3x řekl, že je konec. Má horáda, ale jsem jak v kleci, zatímco on celý den tráví na zahradě se svými známými a já čekám.... Mám to ukončit? je mi 47 a opravdu mi už dochází síly... A to není zdaleka vše... Děkuji za Váš čas a odpověď.

agresivita a vztah - pokračování
...paní doktorko, velmi vám děkuji za cennou odpověď. některé věci jsem možná neupřesnila - superžena po narození dcery pokračovala - nestala jsem se jen primárně matkou, ale pokračovala dále na krátký úvazek ve své práci, udržela jsem si ji, s hlídáním malé mi pomáhali rodiče. dál jsem dotahovala vše za manžela, dokonce mu posílala plat na jeho účet, až k mému zhroucení. podpora z jeho strany nebyla nikdy, teď vím, že to nedokáže, komunikovat odmítá, chce,abych přestala klást odpor a bylo vše jako dřív. otázka homosexuality mě napadla proto,že mě vždy agresivně napadá zezadu, vždy si potrpěl na uniformy, na jakousi mužnost, o ženách nemluví hezky, ale rodina navenek je pro něj jakýsi módní doplněk. nemá ani "mužské" kamarády, většinou ho neberou a tíhne k mým kamarádkám. nevím, zda mě tím chce kontrolovat.
v poradně je mým cílem postupný odchod od násilníka a poté další dílčí kroky.... děkuji za vaši reakci.... - otázka upravena poradcem

Pokračování: Chtěla jsem ať jde k psychologovi, ale to odmítá. Myslíte, že by se dala situace vyřešit i bez toho aniž by on sám musel jít k odborníkovi?

Dobrý den, jsem s partnerem dva roky. Z toho rok a půl spolu žijeme. Miluji ho a je to normálně skvělý člověk, pokud nedojde cca jednou za dva měsíce (dříve i každý týden) k záchvatu agrese. Situace bývá většinou vyhrocená kvůli maličkostem. V záchvatu řve, hází s věcma, někdy hodil i po mně polštářema a nebo mě chytil za krk, ale ne nijak silně a třásl se mnou. Nikdy mě ale neuhodil.Naposled když jsem mu vyčetla, že mě chytil za krk, tak mi řekl na to, že nic takového neudělal. Někdy řekne i něco co přežene a potom se mi omlouvá. Situace se nikdy hned po hádce nevyřeší, ale buď máme tichou domácnost a nebo naposled odešel sám do hospody. Vidím, že si možná nese i poruchu z dětství, kdy neměl dobrý vztah s otcem, který byl na něho až moc přísný. Také se v jeho rodině více vyzdvihovala jeho sestra. Vystudoval Ing. a teď pracuje a snaží se v životě rodině i mně dokázat, že tzv. vše co chce tak v životě dosáhne.

Dobrý den,jsme spolu s přítelem 5 let,ale vlastně jakoby 2 roky,protože za sebou máme nepříjemnou minulost a on také pár měsíců byl zavřený.Teď co společně žijeme v domácnosti,jsem s hrůzou zjistila,jak to stojí za nic.Přítel si mě nevšímá,jen sedí u televize,v domácnosti mi nikterak moc nepomáhá,jen mi pořád něco vyčítá a řve na mě.Byla jsem už i na nervovém,kvůli zapominání,což je následek stresu.Jednou mi řekl,že i v postely to stojí za nic,a že se pak nemám divit,když to hledá jinde.nebo mi řekl,že pro něj vlastně vůbec nic neznamená to,co bylo dřív.že prý e se mnou dva roky a že je schopný si to přiznat,takže nic neznamená to,že jsem mu dala dceru,že jsem na něj čekala než ho pustí....pořád mě jen deptá,ponižuje a trápí.nevím co s tím.měla jsem pocit,že jsme si souzeni,a teď najednou tohle....navíc vyjel i po mé kamarádce.je to hrozné,poraďte prosím.děkuji...

Dobrý den, žiju v dlouhém manželství, téměř 20 let, manžel se chová jednou dvakrát do roka násilnicky. Dva synové, už jsou náctiletí. Byla jsem na manželovi závislá, nicméně jsem pomalinku rostla, vystudovala školu, získala dobré zaměstnání, které mě lidsky naplňuje, stala se superženou, která vše zvládne a žila jeho život. vše za něho dotahovala, dokončovala, atd. ale před 4 lety se nám narodila dcera, padla jsem si na dno, začala jsem hledat sama sebe, léčit deprese. v jejich 2 letech během víkendu měla moje maminka úraz a náhle zemřel můj tatínek. tahle podpásovka mi otevřela oči ještě více a začala jsem řešit svůj vztah s manželem. docházím do odborné poradny, připravuji se na odchod od manžela, protože on jen říká, že se bude snažit, takhle se omlouval vždy a vždy se násilí zopakovalo. řešit nic nemíní, blázen jsem dle něj já. nechci, aby dcerka měla tento vzor do života. přesto je to pro mne vše bolavé a těžké. může být důvodem jeho násilí skrývaná homosexualita?

dobry den predem dekuji za odpoved. muj problem je v tom ze pritel je silny nervak. sme spolu ctyri roky a mame triletyho syna. staci ze rodice neco reknou a kazdab blbost ho rozhodi nadava a rve ze se neumim za nej ozvat ale za co za blbisti? je pravda ze kdyz sme bydleli v cechach tak se me neustale zastaval ale to byly strasne duvidy zili sme jak prasatapo hromade v bordelu hadky bida hlad penize sme do nich museli kolik cpatd dokonce me tam mlatil jeho rodina zurila kdyz sem jela jednou po pul roce posedet ke svoji rodine. hruza peklo a tak mam panicky zachvaty a nemuzu se z tohi dostat. ne aby mi byl oporou ale jestemi to zhorsuje. jsem zoufala vyhrozuje mi ze me necha ale ja bez nej nedokazu zit. je to muj prvni pritel navic s kterym se jenom spala do 18 let sem byla panna. a k cemu mi to bylo jinak sem mela i hrozne dectvi tata byl mamu a mi chodili ve stresu do skoli. citim se porad takova neklidna vic se tohi nevejde jinak strasne moc dekuji za odpoved.

Dobrý den mala som priatela rok a pol pred tým sme boli najlepší kamoši myslela som si že budem štastna ale začal ma urážat aká som že sa hanbí za mna potom mi rozkazoval kam a kde mám ist ským sa možem bavit a skym nie ked som mala výstrih roztrhal na mne tričko nemohla som sa maľovať zakázal mi kamošky potom ma už začal aj bit stále sluboval že sa zmení a ja som mu stále dala šasne potom ma podviedol ja som snim ušla a tam sa priznal a ešte mna zbil že sama si zato možem lebo som sa chcela rozísť s ním posledne som musela zavolať políciu na neho lebo sa vyhrážal mne aj bratovi on už udrel aj svoju mamu chcel ma podrezať nie raz som bola na tom tak že ma zabije musela som si dávať pozor ským sa rozprávam stále mi nadával že som kur. a podobe nakoniec som sa rozišla s ním a on má teraz druhu niekedy mi napíše že sa zmenil že ja som bola na chybe že k nej sa tak nespráva ale ku mne ano lebo som si zaslúžila myslíte že naozaj sa dokáže zmeniť taký človek ? aj pre tým bil svoju frajerku

pokračování 2....ještě bych chtěla dodat že krom urážek se ke mne když se nehádáme takse chová opravdu úžasně.Myslela jsem si že je to muž mých snů,umí zvednout sebevědomí,mám se jako princezna a je tady vždy pro mne.Poslouchá me,naplnuje moje tužby at jde o cokoliv.Jinak bych si normálně takové věci líbit nenechávala.Říkala jsem si že teda něco roztrhá,když to není moje tak to nebudu řešit.Ale po tom co mne tak napadl a výraz jaký měl, řval že mne zabije a na té dovolené nyní když jsme jely poprvé spolu samy, po mne vystartoval přiopilý před lidma, já se sebrala a odešla a za to jsem na pokoji sklidila urážky že jsem měla sex s kodví s kým,a párfacek když jsem chtěla odejít z místnosti.Vždy to svede na mě.Prý neměl navybranou.Umí mě perfektně vyargumentovat že nevím co říct, ač vím že neměl právo to dělat. Neprojevil ani lítost.Něco se ve mě zlomilo ale říkám si že to třeba není tak hrozné a dá se s tím pracovat, nebo prostě jen nevidím, že se řítím do záhuby?Moc prosím o názor.děkuji

Dobrý den,Od začátku vztahu spolu bydlíme,přítel je o 15let starší.Je to typ úspěšného intelig.sebevěd.muže,cvičí a působí velmi vyrovnaně.Vždy mi imponoval.Od zač.vztahu ale místo aby vklidu řekl že se mu něco nelíbí raději rozerve vše co má na sobě,kope do věcí.časem přestal komunikovat a ja odjela zahranice,nemám se kam vracet,do měs.jsem byla z5.Doslova mne držel u pc a přesvědčil mne jak moc se o mě bojí.Vrátila jsem se a vztah fungoval. Časem se záchvaty vrátily.Vždy jsem byla společenská ale ted už chodím ven minimálně. Vyhýbám se hádkám.Když jsem šla oslavit mé naroz.s holkama kousek od domu, psal mi že takhle jeho budoucnost nevypadá a dostal opět hysterický záchvat, časem mne začal ponižovat a urážet, že jsem bezpáteřní slaboch, že neví proč je semnou,nádává mi a když jsem se doma připila a začala po něm řvát a slila ho vodou když začal škubat věci, zbil mne až jsem se pomočila.Nikomu jsem to neřekla.Pak byl klid a před týdnem na 1.dovolene me zase udeřil. Od te doby tapu.

Dobrý den paní doktorko. Jakým způsobem se má člověk partnera přestat bát ? Přeposílám jeden z článků. Doufám, že me na můj dotaz odpovíte.

Rozvod po 20 let. 2 velké děti , dův. je manželova cholerie a výstupy.Můj neustálý souhlas s tím co říká jak to myslí a co si přeje...Můj malý odpor či nesouhlas vždy znamenal -cholerickou expl, příčina-já..Bojim se ho strašně !!! Pronásleduje, a chce být v blízkosti a když je tak mě znemožňuje.Nástrojem jedno z dětí..Jsem v tlaku vše zvládnout , finn. je to těžké, psych., jsem stále na útěku, spím i v autě neunesu jeho přítomnost neustále vyžaduje svoji pozornost,on chce zpět a já ne.
Tohle jste paní odpověděla.
PhDr. Jitka Douchová
Evo, dobrý den. Manžel není cholerik, ale manipulátor a histrion. Obraťte se na organizace, zabývající se problematikou domácího násilí. Vy sama si musíte udělat vůči němu jasné HRANICE, což znamená, přestat se ho bát. Čeho se bojíte? On dělá scény, ale jste již rozvedeni. Nejdůležitější je, přestat mít STRACH! - otázka upravena poradcem

Dobry den,jsem vdaná 2 roky ale žijeme spolu s manželem již 8 let. Už dávno jsem si všimla, že je manžel agresivní ! Ale dokáže být i zlatičko . Problém je ten, že je 340 dnů v roce zlatý a ten zbytek je na zabití ... Máme spolu 2 děti, on má sourozence ale nestýkají se. !!!! Velice špatně snášim jeho zachvaty vzteku, které jsou vždy kvůli banalitě a stále častěji !!! Všimla jsem si, že není spokojený pokud nemá peníze a nebo nemá sex !!! To dokonce i přiznal !!! V afektu je vulgární bezohledný - no prostě na zabití. Já už nemám sílu toto nadále snášet dokonce jsem z toho v depresich a mám na to léky ... Ráda bych měla klid, protože máme společnou dcerku autistku a to je pro mne trápení obrovské i když ona je muj život ... !!! Snažím se manželovy agrese neřešit, ale v duchu mě to trápí hodně!!! On doma NIC nedělá, protože dle něj je on ten, kdo nás živí a platí nájem a to je to důležité a ostatní je nic !!! Neustále nám to předhazuje. Já už také pracuji takže se podílím na chodu domácnosti i když ne takovou měrou, což já dokážu uznat. !! Manžel si hoooodně často chodí "ulevovat" matihuanou, někdy i 5x denně a to metuším jestli ne i vickrat třeba v práci!!! Je zlý na moji dceru s prvního manželství což mne ohromně vadí a hádáme se kvůli tomu.
Vlastně bych ráda od Vás chtěla jen slyšet, jesti má vůbec cenu v manželství s takovým debilem zůstávat a nebo se rozvést o čemž silně uvažuji !!! Jeho záchvaty vzteku jsou časté a nevím nevím jestli to někdy nevustí i v nějaké fyzické násilí, ale já už toho mám dost, Bůh nás potrestal a máme postižené dítě a do toho všeho agresivni bezohledný manžel !!! Jen chci poradit, protože toho cholerika agresivního opravdu miluju a neumím se rozhodnout zda se trápit kvůli rozvodu a nebo mit klid a starat se o svoje milované děti !!! Děkuju za jakoukoliv odpověď ... - otázka upravena poradcem

Dobrý den.
Jsem s partnerem 4 roky, po celou dobu spolu bydlíme. Od začátku řešíme problém s jeho výkyvy nálad a toho, že v hádce je mi schopný nadávat sprostě a urážet mě. Jinak, když má náladu dobrou, tak je vše super. Hodně se to odvíjí od něj, jakou má zrovna náladu. Jinak mě ničím nevasdí, sportujeme spolu, společensky žijeme, ale vadí mi, že je věčný rýpal, prudič - někdy na to mám náladu a dělám si srandu, ale nejde mi to pořád. Teď naposled jsem byla v hádce kráva a p*ča a od té doby jsem ve stresu ( už týden mě to deptá). Omluvil se mi, ale vím, že to přijde zase. Dokonce máme smlouvu< že mi nebude nadávat, jinak bude konec - chvilku se držel, ale teď jako kdyby na to zapomněl. Nechci do nekonečna vyhrožovat rozchodem, aby si uvědomil, že mi to vadí a trápí mě to.... pořád čekám na okamžik, kdy mi dojrou nervy, jelikož si neumím představit, mít s takovou náturou děti... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor, ohledně mého vztahu s partnerem, jsem už docela zoufalá a nevím co mám dělat. Mám přítele cholerika. Vždy když se pohádáme a já jsem kvůli nějaké věci naštvaná a dám mu to najevo, začne vyvádět a vyvrcholí to tím, že mě silou stiskne v zápěstích a začne na mě křičet, já se samozřejmě hned rozbrečím a jsem úplně bezmocná, po chvilce si uvědomí co dělá a pustí mě, já se s ním samozřejmě nedokážu bavit a on začne vyhrožovat jestli se s ním nezačnu okamžitě bavit něco si udělá . Začne říkat, že neví co provádí a že potřebuje upustit páru. Poté se začne omlouvat a brečet a přijde mi jako by se úplně zhroutil z toho co udělal. Nakonec to dopadá tak, že já utěšuji jeho. Nebýt těchto situací, troufnu si říct, že je to ten nejhodnější a nejobětavější chlap, vždy je tu pro mě a udělal by pro mě cokoli. Říká, že by mi nikdy neublížil, ale dá se tomu věřit? Nevím jak mám dál postupovat, miluji ho a chci s ním být, ale vím, že takhle to dál nejde.

Dobrý den,s příteĺem jsem skoro 18let,máme 9letyho syna.vše jsem zvladala skoro sama 3zaměstnáni abych méla na co se ma poplatit atd.Jsem téhotna 12tt a přítel mé nutí na potrat,ze cetl na netu potrat se muze i po 12tt.muj gynekolog mu napsal ze uz to nejde ze me posila na genetiku je mi 35let riz.t.to co mam za peklo ted doma křici ze to dite nechce jestli se narodi tak u toho nebude nechce videt at s nicim nepocitam s ním rozejdem se atd.hruza kluka si veme ja at si jdu kam chci a jak to ze mi dali neschopenku to je kazdy den tak osklive i venku lidi koukaj jsem na zhrouceni nejim nespim vzdyt dite chtel jak se muze takhle zmenit nemluvi semnou a spi jinem pokoji ,prosim o radu dekuji

Dobrý večer.Nevím co mám dělat.Minulý rok v listopadu jsem ukončila 5 letý vztah.Máme spolu 15měsíčního chlapečka.Důvodů okončení vztahu bylo více.zjistila jsem že je ženatý,zadlužený,chodily mu dop.dopisy na určení otcovství od jiných žen,spoustu soudu ohledně dluhů,několikátá podmínka atd.Největší však důvod byl že mě psychicky a fyzicky začal týrat.nesměla jsem vůbec nic,ani do práce.Sukni v jeho nepřítomnosti,zdravit kamarády,prostě jsem musela dělat jen to co on chtěl a pokud jsem ho neuposlechla,začal vyhrožovat i smrtí.Obě starší děti z prvního manželství přestali zvládat tuto situaci a odešli z domova ke svému otci.Já nemohla nic,měla jsem strach,protože začalo i napadání nožem,škrcení apd.Vše jsem nahlásila na policii.Vykázali ho z bytu,ale on sliboval že když to stáhnu,tak bez problémů odejde.za strachu jsem uvěřila a vše stáhla.Momentálně už nejsme spolu,ale on má právo si brát maličkého každých 14dní podle soudu.Mám o něj strach.Otec je v podmínce za ublížení na zdraví

Dobrý den, chodila jsem s přítelem 2 roky - rozešli jsme se proto, že jsme se začali hádat a v hádkách se ke mně choval agresivně. Je agresivní i v jiných sit. Neustále mě z něčeho obvinoval, vymýšlel teorie toho, proč něco dělám, které byly úplně nesmyslné. Několikrát se se mnou rozešel a pak to bral zpátky. Asi třikrát po mě něčím hodil (vždy to tedy bylo něco lehkého). V hádkách se prostě choval hrozně, nebyl schopný ovládnout vztek. Vyslechla jsem si spoustu věcí. Jinak byl náš vztah fajn, rozuměli jsme si, moc jsme se nasmáli, sex byl super. Po třech letech od rozchodu, jsme se sešli a zase si rozuměli. Přesvědčoval mě, jak si ty věci uvědomuje, že ví, co dělal špatně a že už takový není. A já mu uvěřila a dali jsme se znovu dohromady. Po pár týdnech se ukázalo, že je to stejné. V hádce využije věci, o kterých ví, že mě trápí a použije je proti mě. Posmívá se, ponižuje. Obrací vše proti mě. Psychicky mě deptá, vyčerpává. Co s tím? Je třeba se toho do budoucna bát? Děkuji

dobry den .moje maminka a bratr žijou s tatou v jednom dome neustale jim vyhrožuje že je posřily a podpali dum...je to alkoholik ma už i podminku ale pořad vyhrožuje ..a skače do bitky ..ja už tam nabydlim ale nevim co mam delat..Hrozne se o ne bojim .Bratr ma epilepsii ma mit klid A kluli nemu ma porad zachvaty..Odejit nemaji kam nemaji na to penize ja taky ne .Ale už nevladzem .Nevim co mam delat .Když ich volam aby odešli prič třeba ke mne do bytu nechteji že nenechaji dum jemu.A mne to moc trapi protože se bojim o jejich život...je to psychopat kterej nema zabrani v ničem.Prosim vas jen my napište co mam delat..protože ja se z toho zblaznim ...s ti bezmoci.Dekuji.

Dobrý den, potřebovala bych poradit s mým otcem. Téměř pravidelně (cca 1x do měsíce), po mně začne z ničeho nic řvát, vyčítat mi různé věci a občas je i agresivní a jde po pěstmi. Nikdy mi tedy ještě neublížil, ale bojím se ho. Je mi 27 a ráda bych měla klid a né se neustále hádala nebo spíše nechvála urážet. Tyto jeho stavy vznikají z ničeho nic, sedím u stolu piju kávu a on po mě vyjede a šíleně řve. Nevím si rady. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, jsem s přítelem přes 3 roky, z toho spolu přes rok bydlíme a máme se následující rok brát. Problém je, že když se přítel opije, je agresivní. Už mi v opilosti párkrát ublížil a samozřejmě že toho pak litoval. Neděje se to tak často, že by mi ubližoval, jen když se opije do špatné nálady, ale hrozně mě to trápí, protože mi nasliboval, že už to nikdy neudělá, ale bohužel tomu tak není. Stalo se to asi 5x a mám obavy z naší společné budoucnosti.. Přítel je jinak velmi hodný, spolehlivý, bezvadný, pozorný chlap. Jinde problémy nemáme, jen s tou agresivitou spojenou s pitím. Nevím, jak už bych se měla zachovat, protože spolu o tom mluvíme a dokola mi slibuje, že se to nebude opakovat, že se bude hlídat, ale stejně se to občas nepovede.. Prosím Vás o radu, jak to vyřešit,kam se obrátit nebo co se dá v takových situacích dělat. Dekuji

Dobrý den. Jsme s přítelem 4 roky a máme se velmi rádi. Problém je v přítelově nemoci. Má zvýšenou agresivitu. Ve chvílích "záchvatu", který spustí, nějaká špatná událost (z mého hlediska i banalita), mne občas uhodí. Vždy se potom omluví, uvědomuje si, že to není v pořádku. Léčí se, bere na ni léky. Vlivem těchto léků, je však utlumený a tím pádem, trpí náš sexuální život. Nemá na něj chuť, má problémy, se vůbec uspokojit. Je nějaké řešení, či pomoc, která by utlumila tu agresivitu, bez pomoci léků? Rozchod pro mne není řešení, mimo tyto záchvaty (tak jednou za půl roku), máme harmonický vztah a plánujeme budoucnost. Děkuji

Dobrý den, byla jsem s přítelem skoro rok a pak mě podvedl a scházel se s jinými ženami. Později jsem mu odpustila a vrátili jsme se k sobě. To mě utvrdilo v tom, že bez něj nemohu žít. Ale teď jsme spolu téměř rok na novo a začal být agresivní. Stačí banalita a hned křičí a urazí se. Jednou jsme jeli na zájezd s autobusem. Chtěl sedět na zadních sedačkách, ale jela i moje kamarádka a nestíhala by nastoupit. Tak jsem požádala přítele o to, jestli by pro ni nemohl zajet. Tak pro ni tedy zajel, ale už jsme bohužel nestihli nastoupit dříve a zadní sedačky byly obsazené. Museli jsme si sednout na přední. Celou cestu mi dával najevo, že jsem strašná a že ostatní jsou lepší než já. Mrzelo mě to a omlouvala jsem se. On mě chytl za ruku tak silně, že jsem měla modřinu. Později se to opakovalo i při jiných akcích. Dokonce mě chytal i za hlavu a "nechtíc" mě uhodil do nosu, tak že mi valila krev. Když jsem mu říkala, že se sním rozejdu tak se začal litovat a mluvil o tom ,že se zabije.Co s ním?

Dobrý den,
četla jsem spoustu příspěvků na toto téma. Ale nic mou situaci neřeší. Máme s přítelem téměř dvouletou dceru. Především kvůli tomu a taky kvůli tomu, že nemám kam jít, jsme stále spolu. Přítel mě bije, ale opravdu hodně, několikrát jsem skončila i v nemocnici s přeraženým nosem a velkými pohmožděninami. Bohužel tohle dělá i před naší dcerou. Což mi vadí asi ze všeho nejvíc, bolest se přežít dá, ale její újma na psychice ne. Proto se obracím na Vás. Přítel slíbil, že se svým chováním bude něco dělat, klidně i se specialistou. Ale sám ho nevyhledává, proto se obracím na Vás s prosbou, jestli mi nějakého doporučíte. Mnohokrát děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobry den, jsme s pritelem spolu 6 let a stale resime stejny problem. Kdyz dojde na hadku kvuli banalite, on je cely nepricetny a zacne se mnou trepat, chytat me za ruce, chytat me za hlavu. Na druhy den mam modriny,alr pro nej to neni nasili. Bojim se co bude dal. Kdyz se chce za vse omluvit,nedokazu to prijmout; protoze jsem emocne zranena a chci mu dokazat,ze to nejde jen tak smazat, to ho vytoci jeste vic a radi dal a stupnuje se jeho chovani,zcervena,zacne s3 potit a nadavat. Prosim poradte co mam delat, utect anebo ho poslat na leceni? On se neumi ovladat :-( mrzi me to, jen uz nevim,jak dal.

Príjemný den. Prosim Vás moj partner bol zavisly na pervitine. Liečil sa aj v Chorvatsku ale ja som to uz nezvladla a rozisli sme sa, koli tomu samozrejme. Po piatich rokoch sme sa dali znovu dohromady, dúfala som a on ma v tom ubezpečoval, že už \"nic\" nerobí. Avšak je strasne agresívny, chytá amoky hnevu a škaredo mi nadáva ak sa na niecom nezhodneme. je majetnícky, stále ma z niečoho podozrieva a zvykne v záchvate hnevu odíst pričom mi vykričí ako ma nenávidí. za hodinu sa však ozýva s vetami o neskutočnej láske, ktorá ku mne cíti a aký je stratený. navyse posobí na mna strasne zmatene, pouzíva trhané vety. malokedy ich dokončí a ked to žiadam tak sa rozkričí, prečo by mi mal niečo vysvetlovať! Prosím Vás, myslíte, že sa k niečomu vrátil alebo je to už zničená osobnosť z minulosti??? Moc Vám dakujem za odpoved.

Dobrý den, v poslední době na mě manžel po každné když ho někdo naštve začne řvát jak jsem nudná, neschopná, líná, že je to už na rozvod. Jsme spolu 12 let a máme dvouletého syna a momentálně jsem na mateřské. Celou mateřskou na mě také vykřikuje jak nic nestíhám, že je doma nepořádek. Přitom se celý den s malým nezastavím a nesednu si. Manžel přijde domu z práce a ještě ho obskakuju přijde mi, že mu není nic dobré pokažné je někde něaká chyba. Začíná se to stupňovat i vulgarismem a řvem i před dítětem někdy je v tom i taková agrese , že se bojím,že jednu schytám. Nevím byl vždycky spíše cholerik a hodně se vytáčel ale ke mě seč tak sprostě nechoval. Možná je to žím, že jsem doma a on musí chodit do práce, kde je nespokojený a nemá žádné kamarády. Nevím jsem už tak vyřízená, že každý den pláču a říkám si co se to děje. Můžete mi poradit. Děkuji k

Dobrý den, občas mi přijde, že jsem na svého partnera až příliš ostrá, někdy mu nadávám a pak je mi to velmi líto, říkám si, že se už budu příště ovládat, ale opak je pravdou. Chtěla bych se změnit, ne kvůli partnerovi, ten mi nic nevyčítá ani nezazlývá, ale vím, že pro něho, mě ani pro náš vztah toto mé chování není zdravé. Děkuji za jakoukoli radu, odpověď.

Vážená paní doktorko,můj manžel mě sice kritizuje a poučuje pořád,ale nesnese žádnou kritiku sám. Nejdřív mě po kritice obviní a snaží se to hodit na mě,to mě dopálí a už se opravdu naštvu,jdu do kůlny a kopnu tam do dřeva,abych se uklidnila, nebo chci odjet třeba na chalupu. V ten moment je úplně nepříčetný, cloumá mnou až mám modřiny a křičí na mě,co si to dovoluju. Obvykle se dozvím, že dělám to a to a nedělám tohle, že jsem hrozná a nepřijatelná a tlustá a je hodně vulgární.Vyčítá mi hlavně věci, za které nemůžu(beru antidepresiva = jsem líná kráva, co předstírá problém,atd) Já se pak snažím uklidnit a někam se ztratit,ale to nelze,stojí nade mnou a dál mě obviňuje.To,že chci být sama ,ho nezajímá, je schopen mě pronásledovat po vesnici. Omlouvá se a u toho mi nadává. Už nevím co dál, hlavně se mu nedá věřit. On ale tvrdí, že se nedá věřit mě, že jsem se opět předvedla a zklamala ho.Trvá to už dvacet let,tak jednou měsíčně.Jsem teď nezaměstnaná a v minulosti jsem měla velké potíže.

Dobrý den paní doktorko, můj partner pod vlivem alkoholu říká a dělá hrozné věci. Nejdřív jsem to sváděla jen na alkohol, ale po přečtení i pasáže o agresivitě jsem pochopila, že se jedná o povahový rys alkoholem jen zesílený. Všechny věci uváděné v dopisech žen se u nás dějí. A ještě víc. Přes agresivitu a zasahování do řízení, to je naprostá bezmoc, k napadání mých dětí - jeden silné ADHD, druhý Autista s Aspergerovým syndromem - vyjadřuje se o nich jako o dementech, vyčítáním, že mu nepřeju aby byl veselý když přijde opilý a já se s ním odmítnu bavit až po poslední věc, kdy už si říkám, že DOST. On odchází do hospody v sobotu, já tam nechodím, on řekne že přijde sám, ať se nestarám. Máme to domů 5 km do lesa. Pak ale změní názor a úplně opilý mi volá o půlnoci kdy už jsem vykoupaná, v posteli, po jednom punči na zahřátí k filmu ať pro něj přijedu. Řekla jsem pochopitelně že ne. Vyřešil to tak, že vyrazil vstupní dveře v domě ve vesnici jehož jsem spolumajitelkou a vyspal se tam. Aja

Dobrý den,chci se zeptat jak se dá řešit situae mojí mami.Manžel jí doma psychicky terorizuje.Vyšrouboval jí žárovky,zavřel vodu,nesmí si uvařit,pokud si uvaří on a syn jí to sní,nesmí si vyprat ani vyluxovat. Bojí se ho a tak to snáší.Jak to máme řešit.Děkuji moc za radu.

jsem vdaná25 let zastejného muže,ačkoliv je to můj manžel v pořadí již druhy.Po 3letech jsemse rozvedla pro mužův alkoholismus.Mám s ní dceru už dospělou.V druhém manželství máme též dceru.Žili jsme celkem dobře až na nějaké věcí.On má z prvního manželství dceru a už i vnuka,velmi je mám všechny děti ráda Jsme s mužem stejně staří a já mám tu smůlu,že jsem dost nemocná.Manžel si nechal narůst dlouhé vlasy protože se tak podobá ozzy ozbournovi,což mu někdy na zábavách kde ho to stále daví,někdo někdy nakuká.Mě nedávno v hádce řekl,aa´t se na sebe podívám jak vipadám já,jak jeho babička ,že se za mě stydí,kdo se má dívat na ty moje tlusté tváře a vykulené oči dívat,žesi mě vzal z lítosti,neboť na me by už nevlezl ani pes a kdyby se na me on vykašlal,tak chcípnu jako kůl v plotě.Už pry se mnou nechce mít sex/ to řekl sprostě(,že už ho moje tlustá ku---,nevzrušuje a že hmu to vadí a dělá to jen z povinnosti.Je mi jak když mě podřízne hrdlo jak žít dál, ?Přikaždém pohledu na to myslím porad