Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Paní doktorko, děkuji moc za vaši odpověď - manžel, který uráží, zesměšňuje. Kladla jste otázky (pro navození kontextu kopíruji): Zkusila bych se na vašem místě zamyslet nad tím, proč má někdy potřebu křičet a rýpat, ponižovat vás - není ze své rodiny také nějak poškozený? V jakém vztahovém prostředí vyrůstal on? Myslím, že jste to přesně trefila. V jeho rodině byla generál hysterická matka, které se vše přizpůsobovalo a která rodinu tyranizovala svými výstupy (šla se utopit, šla se na půdu oběsit, šla se ´do koupelny podřezat, při cestě autem vyčítala a vyčítala - strašně nesnášel, protože nemohl nikam utéct, celé dny trucovala v posteli, utíkala z domu...). A tchán jen uhýbal, zametal... I já jako vdaná jsem u nich některé scény zažila. Už jsem se snažila manželovi říct, že půjdeme do poradny, že domluvím nějakou psychoterapii, že se nám všem uleví... odmítá, i když jednou jsme byli a hrál roli, že vlastně vůbec neví, proč tam jsme a jak je doma vše OK... Jsem já ta, na kom si vybíjí vztek na matku? Přitom dodnes ona když zavelí, tak on někdy zakřičí a uteče, ale vpodstatě pak udělá to, co ona chce... děkuji moc.

Dobrý den paní doktorko, partner ráno po probuzení je velice vzteklý. Ve všední den, jsem v zaměstnání, on pracuje doma. Když se probudí je naprosto k nesnesení, prakticky denně, mi píše zprávy do práce, vyhrožuje, nadává, uráží mne. Cokoliv je problém, nějaký i naprosto nesmyslný si vždy najde. Tento stav trvá dopoledne, postupně přejde. Někdy se i omluví. O víkendu je to trochu lepší, pokud je připravena snídaně, pak něco sladkého s kávou a nic po něm nechci. Přijde mi, že po jídle hlavně sladkém tento stav zmizí. Někdy mi řekne: "Jsem hroznej, viď a bude to ještě horší." Jsem s ním 3,5 roku, problém jsem začala vnímat postupně, objevoval se 1x týdně, několikrát týdně, teď už denně. Tento měsíc jsem se odstěhovala do svého, abych měla klid, nerozešli jsme se, jen jsme si chtěli od sebe odpočinout, stejně mně nadává po mobilu. Dle jeho sestry se takto chová celý život. Jedná se o psychickou poruchu, která se dá řešit nebo je to povahou, výchovou? Existuje řešení? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych vzkázat paní Veronice, že pokud je muž agresivní psychopat, tak, že ona musí být o to větší psychopat. Tím ho zažene na útěk na dobro. Já to zažila, taky jsem měla strach, když jsem ho potkala na ulici, v dopravě a pak mi jedna psycholožka poradila tohle, já sebrala odvahu a seřvala ho a byl pokoj. Pokud bych ho náhodou potkala a něco si ke mně dovolil, jasná rada: Volat policii! A taky si ho zablokujte a když nebudete vědět jak, nechte si s tím poradit a hlavně o něm řekněte, co nejvíce lidem.

Dobrý den. Žiji s přítelem dva roky .Je to pěkný vztah ,krom jeho agresivních a vulgárních slov na mou osobu .Vždy jsem to nějak překousla.Díky němu jsem poznala kus světa, hodně jsme cestovali.
Jeho syn mi řekl ,že jsem nejhodnější macecha na světě.
Časem jsem poznala, že hodně žárlí,je majetnický atd. Ale vždy jsem byla nad věcí.
Až nyní při poslední hádce,byl tak vulgární ,rozbíjel věcí a dost křičel po mě.Vyčetl mi vše ,že jeho syn není můj .Vadí mu ,že lidi mě mají rádi,atd.
Odstěhoval se z ložnice.
Týden poté mi řekl ,že ukončí náš vztah,že je mu to líto, ale on už nechce tak žit. Ta poslední hádka je vlastně moje chyba,já ho k ní vyprovokovala .Vznikla tím,že jsem něco řekla a on opět vybuchl a prosil mě at ho nechám a on už nebude křičet.
Mám pocit,že se mi asi ulevilo,nemusím poslouchat jak vše dělám špatně atd.
Nakonec čekal ,až já se omluvím .Neomluvila jsem se,nemám pocit,že bych měla.Až ted chápu,proč snim žádná nevydržela .Ráda ho mám,ale nevím....

Dobrý den, s mým mužem jsem 8 rok.Ze začátku jsme se hodně hádali,byli oba výbušní a když jsme se napili tak i agresivní. Já pak přestala pít a vše se zlepšilo jelikož jsem vždy reagovala střízlivě. Hodně věcí,které nám vadili jsme vyřešili,snažíme se být na sebe hodní.Ale muž podle mého názoru dost pije, prakticky denně nejméně 3piva. Ale i za střízliva jsou občas chvíle, kdy mě předhazuje jak jsem k ničemu.Neumím dobře vařit, uklízet atd. A k tomu křičí a je i sprostý, což mě vadí hodně. Snažím se ýt v klidu, ale jeho výbušnost mě hrozně ničí. už několikrát jsem uvažovala, že vše skončím a budu mít klid. Chtěla bych,aby se šel někam z té agresivity léčit,protože jinak to zničí mě a ne jeho. Děkuji za radu.

Dobrý den,
manžel nemá rád mojí mamku, řval na ní hrubě před sousedama a poslal ji někam...jako kdyby byla kus hadru. Řekla mu že je líný a za to, jinak se k němu nevyjadřuje. Manžela za toto nemám ráda, nemá žádnou sebekontrolu až agresivní výbuchy. Jak mám jednat, mám ráda oba, ale k manželovi jsem kvůlit omu ztratila lásku.

Dobrý den, paní Douchová. Můj přítel bohužel v nějaké vypjaté situaci, která se mu nelíbí (z 99% je to kolem dětí), začne reagovat agresivněji, zvýší hlas, použije sprosté slovo, je pod stresem, vybuchne. Později třeba přizná, že to přehnal. Již jsem mu několikrát říkala, ať se tak nechová a naučí se svůj stres ovládat. Ale příště se situace zase opakuje. Prosím poraďte, jak se mám zachovat, až "to" zase na něj přijde. Samozřejmě se snažím příčinu situace eliminovat, ale ne vždy se zadaří. V době výbuchu se snažím na něj reagovat v klidu a nenechat se vytočit. Dřív mi z toho bylo do pláče a třeba jsem také vybuchla, teď už se snažím nebrat si to. Je mi ale líto dětí, že to vidí. Mimochodem přítelův táta má podobné chování :-( Co bych podle Vás měla říkat, jak se chovat, reagovat, jaký psychologicky nástroj použít apod., až "to" na něj zase přijde? Děkuji moc za Vaši radu. Ať se Vám daří! - otázka upravena poradcem

Nyní jsem mimo náš domov, abych si vyčistila hlavu a srovnala myšlenky, jestli to má opravdu cenu pokračovat. Bohuzel ho mam natolik rada, ze spoustu techto veci dokazu omluvit, ale ted je toho uz prostě poříliš. Zatím nemáme děti, ale v nejbližší době bych nějaké chtěla a nevím, jestli to s takovým člověkem není riziko.

Dobrý den, s partnerem jsem něco přes tři roky. Už od začátku v našem vztahu vládla určitá výbušnost a agrese z obou stran. Každý znás v hádce zkoušel v afektu, co ten druhý vydrží. Před rokem jsem vztah chtěla ukončit z důvodu fyzického násilý, které naše hádky provázelo. A to já nechtěla. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že to dokážu opětovat. Po dvoutýdením odloučení, jsme se dohodli, že oba vyhledáme nějakou pomoc. Z mé strany k tomu došlo, ale bohužel u partnera to časem vyšumělo. V průběhu roku bylo vše v pořádku, sem tam nějaká menší hádka, ale bez násilý. Nyní řeším problém, že už se "to" zase stalo. Uběhl rok a je to tu na novo. Vím, že u jeho předchozího vztahu také nešel pro facku daleko. Ale docházel předtím k poradkyni a ta si myslím, mu alespon na nejalkou dobu pomohla. Moje otázka zní, jakou metodu poradentsví by ste doporučovala jemu i mě. Jsem stále ve stresu a strachu. - otázka upravena poradcem

1 část. Dobrý den, je mi 38 let, manželovi je 41 let. Mám dotaz, jestli je naše manželství zralé na rozluku. Situaci vám více přiblížím. Asi tak před jedenácti lety po osmi měsících chození se chystala svatba.Vypadalo to, že se máme rádi a nic nestojí v překážce, ani jsme spolu intimně nežili. Asi tak 14 dní před svatbou, mě nic netušící, budoucí manžel sdělil, že si mne nevezme, protože neví, jestli si mne nechce vzít jen pro to, že se mnou chce mít něco intimně, nic víc. To mou lásku zabilo, měla jsem ho snad ještě ráda, ale zamilovanost to již nebyla.Tak jsem sbalila kufry(manžel ode mne bydlel 140 km) a chystala jsem se domů. Načež se do toho vložila manželova máma, že prý takhle teda ne a začala se mezi nás plést.Svatba nakonec byla, ale budoucí muž byl nějaký jiný,skoro se se mnou nebavil,vůbec se ke mne neměl, za jediný večer mu hrozně vyrostly vousy, působil jak náhradník za ženicha, ale rozhodně ne jako milující novomanžel.Těsně po svatbě se ke mně nechoval hezky, přestěhoval se ke mně do jiného prostředí, nechtěl se mnou nic mít, když já ano(prý jsem posedlá sexem, což je nesmysl,)byl na mě hrubý a občas mne i dost ignoroval.Léta plynula, já jsem ze začátku nechtěla děti(první 3 roky) on ano, to ho trápilo, potom jsem změnila názor a to nám zase dítě nešlo. Možná mě měl rád, ale celý ten čas mi nikdy neprojevil náklonnost a něhu, nevzal mne za ruku, neobejmul sám od sebe, byl ke mně často arogantní, kritický. I fyzicky mě za těch jedenáct let , co jsme spolu asi 4 krát napadl, kvůli slovní roztržce. Vždy do mě strčil celý zlostný, až jsem do něčeho narazila. Je na slovo skoupý, nesmí se mu nic říci, co mu zrovna nevyhovuje, nepřiměřeně reaguje na kritiku, je potom agresivní, byl ke mne často arogantní.Po dalších 3 letech, dohromady po 6 letech od svatby se nám narodil Daneček, náš jediný syn, dnes jsou mu 4 roky.I poslední dobou mi manžel neprojevuje lásku, cit, něhu, je ke mně dosti arogantní, občas neodpovídá na otázky, málo mi věnuje pozornost, často ho obtěžuje, když ji po něm vyžaduji, komunikuje se mnou podle své nálady. Když ji má dobrou, je to OK, když ne, tak totálně ignoruje. Synovi pozornost a lásku dává. Díky nedostatečné komunikaci mezi námi vznikají častá komunikační nedorozumění, neshody.Moc se vedle něj často necítím dobře a často jsem se kvůli jeho povaze i trápila, ale není to jen tenhle důvod. Tři roky jsem si přála miminko, manžel o tom nechce slyšet, ví, že nemůžu otěhotnět(byla jsem s tím u doktorky), důvod neznám, ale muž se spoléhá na to, že stejně neotěhotním( to mi i říká) a tak mu nedělá problém se nechránit, a tato situace trvá ji přes 3 roky. Strašně moc mne manželův sobecký postoj trápil, často si připadám osamělá a nemilovaná.Před svatbou byl navíc můj muž srozuměn s tím, že mám slabší psychiku ale tyto všechny skutečnosti mezi mnou a jím mé psychice rozhodně nepomáhají, ba škodí. Byla také snaha a nějaké pokusy o zlepšení našeho vztahu, byly jsme u manželského poradce. Nejdříve jsem tam chodila dlouho sama, muž po dvou sezeních tam odmítl chodit, že prý to už nemá cenu. Byly jsme na manželácích v Třešti, asi 3krát, po té můj muž usoudil, že to prý již nemá cenu,(když jsem tam chtěla jet zase, aby se vztah mezi námi oživil), že nám prý už nic nepomůže.Před rokem jsem zjistila, že si manžel dopisoval se svou bývalou přítelkyní a bylo to po-té, co ji viděl někde v kostele s jejími 3 dětmi, bylo to 2018(( je rozvedená), byl z ní celý pryč, bavil se tam s ní.)Dopisy jsem četla.V tom dopise se jí omlouval za stejné chyby, kterých se dopouští i na mě.(Mě se neomluvil, bývalé přítelkyni po 12 letech co spolu již nejsou ovšem ano).
Zjistila jsem , že si s ní dopisoval, když jsme spolu chodili a i celý rok po té, co jsme byli manželé od roku 2008-2009(ona ho tehdy, půl roku před naším seznámením opustila)a já o dopisech neměla žádnou páru, až nyní. Myslím si, že je možné, že i po těch letech k ní něco cítí.
Poslední dobou mám pocit, že jsme spolu hlavně kvůli našemu dítěti, společnému majetku, zvyku a strachu ze samoty.(ta samota z mé strany, manželovi samota dělá moc dobře, ba ji vyhledává).
Ještě jsem chtěla dodat, že nebýt mých rodičů, kteří jsou mi velkou oporou(hlavně máma), bych se svým manželem 11 let jistě nevydržela, bohužel ti jednou odejdou a já s manželem zůstanu bez jejich podpory(myslím tím psychické), obávám se toho.