Paní doktorko, řeším problémy v manželství - nesoulad manžela s dcerou a taky jeho problematické chování ke mně (omezování peněz, vynucování si jen svých požadavků, cholerický přístup aj.). byli jsme u dvou psychologů. V prvním případě musel - dcera se zhroutila. Byla to mladá psycholožka a manžel tam s ni před celou rodinou začal téměř flirtovat. Ona na to bohužel skočila, sezení bylo fiasko. Podruhé jsme byli jen my dva u staršího psychologa - tam seděl odtažitě s tím, že on neví proč tam je a je zvědavý, jaký důvod se dozví, po pár otázkách tvrdil, že doma se vším pomáhá, že doma všechno klape, já mám všude uklizeno a co vlastně chce pan doktor řešit. Psycholog pak konstatoval, že manžel má vysoké sebevědomí (až arogantní) a že ho už podruhé do poradny nedostanu. Pak byl manžel ještě jednou sám v rámci vyšetření u psychiatričky dcery - vyšel usměvavý, ovšem nic z toho, co se tam snad odkýval, nesplnil, naopak. Na návštěvu psycholožky dcery si za tři roky neudělal čas, i když jsem ho k tomu vyzývala a nutila. V tuto chvíli odmítá kamkoliv jít, že prý problémy doma nebudeme řešit před cizím člověkem. Situace se zhoršuje, domluva s ním už není vůbec. Ráda bych udělala ještě další pokus, ty první dva nebyly úplně asi povedené. Jak to vidíte z vašeho pohledu. Bude to mít smysl? Mám do toho tu energii dát? Bude mě to v lepším případě stát zase nějaký další ústupek z mého života, bude mě to stát hodně sil a času (při nejisté úspěšnosti). Děkuji.
Alena