Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
deprese a vztah
Prosím vás o radu, přítel má problémy ohledně peněz a proto neustále pracuje. v poslední době si všímám že se s ním něco děje. Má změny nálad, celý den trpí únavou a pak z ničeho nic má zase plno energie, dvakrát se stalo ze jsem ho vubec nepoznavala v jeho chování ke me, byl zlý protivný z ničeho nic a za chvíli zase hodný a milý. Kolikrát by prospal celý den a je i tak straně unavený. Často si stěžuje na bolesti zad a hlavy ale spojuje si to s tím ze tolik pracuje. Kolikrát mlčí, je smutný, dvakrát se rozbrečel že nic nestíhá a nezvládá. Vyčítá si že musí tak pracovat a nejsme s polu, ale kdyz navrhnu výlet tak se tomu brání. Myslím si po tom co jsem si prečetla že by mohl trpět depresemi, ale on si to nechce pripustit a říka že je toho na nej jen moc. Ale mám strach aby opravdu nebyl nemocný, má většinu z příznaků. Jediné co řeší je aby měl peníze na splátky a je hodně ve stresu. Chci mu pomoct ale už si nevím rady. Mohl by tpět depresemi?
Hana
deprese a vztah
CAST 3: Ja jsem rada na jednom miste, kde uz jsem si neco vybudovala..a opravdu u me neni mozny se kazdej pul rok - kdy on se zacne nudit se stehovat jinam, aby on neupadal do nudy...on potrebuje cejtit asi takovou svobodu porad jako nebo co...takze my dva spolu vlastne nemuzeme poradne existovat a zit. Ja jsem presnej opak jeho,..no ale ted co s tim...?
ja i vymejslim nejaky plany obcas, kam jit, nebo co udelat nebo tak...ale pak z toho spadne pac je bud unavenej nebo se mu nechce...ja se spis zacinam obavat, aby nezacal delat nejaky kraviny z nudy...

dekuju moc za odpoved
Tereza B.
deprese a vztah
2.cast: za chvili to ale bude moc tezky a nebude se moct hnout..mozna to je to, co ho brzdi...to je to, proc se jakoby teda nudi...je zahlcen myslet na to, ze DRIVE se mi tohle a tohle libilo, tehdy jsem se pri tom citil stastny, tak si to v sobe uchovava i kdyz k nicemu....co s tim...? Jak mu pomoct...? Ja to na nem i vidim on ma pro neco chvili zapal...ale pak najednou to vymizi... to je jako lidi, kteri se dostanou do puberty...zacnou delat ty rebelie jako zacit pit, kourit, hulit, brat drogy....v tyhle fazi je jim nejlip. Ale ostatni jdo ucasem dal. Zalozej si rodinu, delaj karieru atd...a jsou jedinci, kteri porad zustavaj ukotveny v tomhle pubertalnim obdobi a doufaj, ze se to vrati...ale ono se to uz nevrati..je to minulost....
me prijde, ze on je ten typ cloveka, co dlouho "neposedi"....proste takovej jako "cikán" - kocovnej kmen, co se musi porad stehovat, menit misto, menit znamy atd...jenomze tohle neni zase zivot pro me.
- otázka upravena poradcem
Tereza B.
deprese a vztah
Dobry den.. vcera jsme s mym pritelem byli chvili na oslave narozenin...a prisel tam za nama znamej z prace a jeho pritelkyne. Pritel se trochu priopil...no trochu vic a zacala tam padat konverzace o tom, ze se vlastne porad nudi. Ze se nudi, kdyz prijde domu z prace...ze mel driv konicky, ale kdyz zjistil, ze je v nich dobrej, prestaly ho bavit...tak nasel jinej konicek a tam se stalo to samy...zaroven se ale od tehlech konicku jakoby nedokaze odtrhnout a jit dal, protoze mu to je lito...kdyz uz tam jednou neco dokazal...tak si alespon cast toho taha s sebou v zivote dal( delal modelarinu driv...ted ma doma modely, pujcuje si casopisy modelar, bavi se s lidma, co modelarej...sam uz ale nemodelari, pac ho to nebavi prej.)no ale presto, ze ho to nebavi, tak si dal v sobe udrzuje jakoby tu chvili, kdy ho to bavilo...jenomze me prijde, ze to by nemel delat...predstavuju si ho asi jako s obri nůší na zadech a on cokoliv co udela, tak aby na to nezapomnel nebo tak, tak to hodi do ty nuse..
Tereza B.
deprese a vztah
Dobrý den,
žiji 13 let s přítelkyní, která má depresivní onemocnění a cca po 4 letech to vždy skončí hospitalizací. Začátkem letošního roku těžce onemocněl můj manžel (glioblastom na mozku) a já jsem dočasně zůstala s ním. Přítelkyně to nejprve jen těžce nesla, měla problémy i v práci a nakonec se pokusila o sebevraždu otravou léky. Je hospitalizována na psychiatrii, nechce mě vidět, jen mi nepravidelně odpoví na sms. Napsala že na mě nechce zapomenout a že nechce žádný vztah. Nerozumím tomu co se v ní teď děje a zda chce skutečně rozchod. Před pokusem nic takového neplánovala, naopak. Při předchozích hospitalizacích mě také vždy dočasně odmítala ale jen prvních pár dní, poté už mě chtěla na návštěvy, na propustky a po propuštění jsme spolu žily dál. Tentokrát mě požádala i o vystěhování z bytu a já jí vyhověla. Nechci ji ztratit a mám obavy že se tentokrát vrátit nechce. Navíc mám pocity viny, že jsem ji nechala samotnou, když jí bylo zle a potřebovala mě.
Ivona
deprese a vztah
část 2:
Říkala zkrátka, že si nějak poradí. Já si ale myslím, že to není tak snadné. CHtěl jsem s ní něco podniknout, ale když vstane, prý jí tak bolí hlava a břicho, že nic nemůže dělat.
Je možné, že se jedná i o normální "nemoc" a já jen plaším, ale mám o ní strach, chtěl bych aby se měla dobře, záleží mi na ní.. Na druhou stranu se teď bojím něco udělat, abych vše ještě nezhoršil... O čem si s ní mohu povídat, abych jí nepřihoršil, mám třeba zapojit nenápadně i ostatní její přátele? Nikdy jsem se s tím nesetkal, budu vděčný za vaše rady. :) - otázka upravena poradcem
ŠTĚPÁN
deprese a vztah
Dobrý den,
je mi 20 let a mám o rok mladší přítelkyni, oba studujeme v prvním ročníku na vysoké škole. Oba ale v jiném městě, proto se vídáme jen asi dvakrát týdně. Přítelkyně mi už dřív říkala o tom, jak se někdy trápí kvůli různým věcem, jak se někdy prostě jen nemůže radovat, ale přede mnou nic nedávala znát... Jak se ale poznáváme stále blíže, odhaluji, že pod "maskou" je opravdu taková. Kromě toho má poslední rok i jiné zdravotní problémy - stále jí bolí břicho, teď se jí prý i špatně spí. Poslední dobou se s přítelkyní děje něco vážnějšího. Asi týden je velmi unavená, bolí jí hlava, má žaludeční potíže, zvracela, nemá chuť k jídlu, nemůže spát a přes den naopa zase nic dělat... ekomunikuje s přáteli, i se mnou si tolik epíše, však když jsme se viděli, byla opět taková jak jí znam - nedala na sobě nic zvláštního znát. Četl jsem si o příznacích a léčbě deprese a spojil si jedlnotlivé "střípky" a všechno se zdá že zapadá. Chtěl bych jí pomoct, ona mi říkala, že se s tim popere a bude dobrá. - otázka upravena poradcem
ŠTĚPÁN
deprese a vztah
ale ne nutně sex. Z funkčního hlediska jsem naprosto v pořádku, nikdy jsem neměla problémy s prožitkem, ale sex pro mě není v životě tak důležitý. Vlastně kdyby šlo o mne samotnou a byla bych ekonomicky nezávislá, dokázala bych si představit žít sama nebo mít třeba jen přítele na občasné setkávání se. Trápí mne ta situace s manželem a nevím, co dělat. Moc děkuji za odpověď.
Martina
deprese a vztah
Jen je pro mě stále více jen kamarád. Nemáme tolik společných zájmů, ale dokážeme se shodnout na večeři, kinu, výletu, divadle... Jen už se netěším, že přijde domů z práce, když jsme třeba nakrátko odloučeni, nechybí mi,jsem spíše ráda, že jsem sama. Neumím si na druhou stranu představit rozchod, dcerky ho zbožňují, nedokážu jim zničit rodinu. Takhle si ale čím dál více připadám jako žena, která ho jen finančně využívá a on z toho nic nemá (což mi bylo několikrát naznačeno), protože jsem na rodičovské a nevydělávám. Neumím si proto představit, jak bych uživila sebe a dvě malé děti. Přijdu si už velmi zablokovaná, prostě jakýkoliv náznak o fyzický kontakt mě děsí, udělám cokoli proto, abych ho oddálila. Chápu manžela, že má nárok na sex a nedokážu mu do očí říct, že mě nepřitahuje, protože se bojím, že by si našel někoho jiného nebo se nechal rozvést. Mě samotné sex k životu příliš nechybí, byla jsem před manželem i pět let sama, scházelo mi pohlazení, blízkost a sdílení s někým jiným,
Martina
deprese a vztah
Dobrý den, jsem šest let vdaná, máme dvě malé holčičky. V dobách našeho chození a ještě po narození první dcerky byl náš sexuální život dá se říct uspokojivý (i když po porodu byla delší pauza, asi pět měsíců), 1-2x týdně. Manžel je sexuálně zdravě založený, stále by vítal sex 2x týdně, ale u mě je problém. Po narození druhé dcerky, v době, kdy jí bylo asi šest měsíců, se u mě začala objevovat velká psychická vyčerpanost, stavy velké úzkosti. Trvalo rok a půl, než jsem si přiznala depresi a začala se léčit. Nyní beru cca. 5 měs. léky a docházím na psychoterapii, cítím už zlepšení, odrazení se od dna, nálada je lepší, ale bohužel se to neodráží v sex. oblasti. Cítím, že mě manžel už nějaký čas nepřitahuje, vyhýbám se líbání, hlazení i dotykům, o sexu nemluvě. Nejsem si jistá, jestli to má jen spojitost s depresí. Pomalu se mi vrací i sexuální naladění, ale spíš v mých představách, s někým jiným. Manžela mám ráda, je skvělý otec, o vše se postará, je na něj spolehnutí.
Martina
deprese a vztah
Dobrý den,

jmenuji se Lucie a je mi 16 let. Chtěla bych Vás poprosit o radu..

Jedná se o mého přítele Přestože se jde o vztah spíš na dálku, jsme spolu již více jak dva roky. Je z rodiny, kde hádky jsou na denním pořádku. Má rozvedné rodiče a žije u matky a jejího přítele. Trpí depresivními náladami, když se směje, prý se přetvařuje, poslední dobou ho prý fascinuje pohled z výšky (naštěstí si uvědomuje, že je několik lidí, kterým to nemůže udělat).Bojím se, že si opravdu něco udělá
Před pár dny mi napsal, že si zasloužím někoho lepšíhoa nechce, abych byla s psychicky nemocným člověkem a chce, abych byla šťastná. Bez něj ale nemůžu být. Jsme stále v kontaktu a snažím se mu pomoci, ale s kamarádkou víme, že to sami nezvládneme. Na otázku, jestli řemýšlel o psychologovi, íká, že jedině o psychiatrii a jediné, co mu pomůže, jsou antidepresiva.
Myslíte, že by mu psycholog pomohl? Další problém je, že nevím, jak by se tvářili jeho rodiče...A myslíte, že má náš vztah šanci na obnovu ?
Lucie
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko, nevím, čím mam začít, protože bych stručně mohla pro popis svých problému použit kromě manželského trojúhelníku všechny jednotlive nadpisy na co se nejvíc ptáme. Vse trva už hodně dlouho - asi deset let a ja stále čekám, ze se to zlepší. Vse je naopak pro mě horší a lituji toho, ze jsem před měsícem neodesla od manžela. Bráni mi v tom to, ze budou Vánoce a to vždy přijíždí syn ze zahraničí a všichni se scházíme. Máme tři děti - vysokoškolské studenty. Ja
kvůli tomu na vse zapomínám a pak se zase všechno opakuje dokola. Teď mam už měsíc hrozne stavy. Poprvé. Nemůžu spát, tresu se a pořad se mi chce plakat. Ruce a nohy mam slabé, někdy se mi zda, ze se neudržím na nohou. Nechce se mi nikam chodit, s nikým se scházet. Nikdo na mě nic asi nepozná, jsem dost uzavřena. Nejlíp se cítím v práci, tam se mi daří trochu zapomenout, ale kdyz jdu domu, bojím se. Vůbec nevím, co mam dělat. Děkuji za odpověď Jarka
Jarka
deprese a vztah
Dobrý den, jmenuji se Lukáš a je mi 24 let. Posledních pár měsíců, cca 3, zjišťuji, že nejsem šťastný, pochybuji o sobě samém, mám velké deprese. Jsem student, který akorát zakončuje vysokoškolské studium, ve škole nemám žádný problém, práci mám vcelku dobře placenou, mám dlouhodobý vztah. Problém je, že škola mě vůbec nebaví, v práci se cítím zklíčeně a utrápeně, je mi velmi smutno po přítelkyni, ale když se můžeme vidět, tak se mi do setkání moc nechce. Jsem stále podezřívavý, smutný, není mi příjemná komunikace s lidmi ani v rodině, pochybuji nad sebou, proč jsem v životě ještě nic nedokázal a jestli budu vůbec někdy úspěšný, pohrávám si i s myšlenkami, jaké by byly pocity ostatních, kdybych si fyzicky ublížil. Rád bych se zeptal, jsem psychicky labilní? Měl bych vyhledat pomoc psychologa? Cítím se strašně zoufale. Děkuji za váš názor.
Lukáš
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko,
mám přítelkyni, která z více důvodů trpí depresemi (škola, rodina, vzhled,...). Často mluví i o tom, že by raději spáchala sebevraždu. Hodně mi na ní záleží, poraďte mi prosím, co mám dělat? Opravdu se bojím, že jednou ji to přemůže, a když nebudu poblíž si něco udělá.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Stanislav
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko,
mám přítele, který trpí přes 10 let klinickou depresí. Povahou je introvert a samotář, já jsem naprostý opak. Extrovert a společenská. Přítel se snaží s depresí bojovat bez léků, vůči okolí na sobě nenechává nic znát. Je hodně časově vytížený, stěžuje si, že nic nestíhá a snaží se si vše plánovat, aby využil čas co nejefektivněji. Bohužel se velmi často stává, že když něco nevyjde podle jeho představ, tak ho to rozhodí natolik, že mu to spustí depresi - takže jsem takto zažila x pokažených víkendů, výletů apod. On je velmi ohleduplný, nechce to zkazit i mě a tak se snaží to vydržet a dodržet původně naplánovaný program.. Snažím se ho podpořit a povzbudit, ale přiznám se, že mě to trápí a i když nechce, tak to na mě přenáší... Občas mi sám řekne, ať se nezlobím, že raději chce být sám, že mu není dobře. Tak nevím jak se zachovat když se to objeví znovu.. Jestli zůstat a podpořit ho nebo ho nechat osamotě.. Moc mi na příteli záleží a ničí mě, že se takhle trápí.. - otázka upravena poradcem
Simona
deprese a vztah
Dobrý den.Mám partnerku a spolu jsme dva roky.Je to veselá žena ale u mě je nervozita a můžu říct i deprese.To hlavně vždy začíná když k ní na návštěvu přijde někdo příbuzný.Moc si mě nevšímá a baví se jen s nimi.Bohužel tyto návštěvy jsou často.Já jdu pak radši do vedlejšího pokoje a zůstanu tam dokud neodejdou.Také jsem jí mnohokrát říkal,prosil,aby chodila i ke mě.Ale to mi říká,že až se jí bude chtít a že by mě chtěla také vidět jaký jsem sám sebou.Ale to na mě ani neviděla.Ze mě totiž vždy po té návštěvě,být u mě možná tak jednou za čtvrt roku,neudělat si i na mě čas, tak to jí vše vysvětluji,že by to tak nemělo být a pak ze mě hlavně vyjde i hádka.Nejdřív jí to říkám klidně,ale pak z naštvaností.Ale ona mi většinou říká,že kdybych byl klidný a šel se taky pobavit s návštěvou tak by mě viděla jinak a ráda by ke mě i chodila.Ale já,ne že bych to viděl,ale pořád si říkám a co si o mě a našem partnerství příbuzní myslí.Začal jsem se i špatně chovat a to jí moc vadí.Co to se mnou je
Lumír
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko,
píši Vám kvůli radě, jak se nejlépe zachovat při možném rozchodu z mé strany. Žiji s přítelkyní asi rok a půl, ale asi již rok máme problémy. Přítelkyně je velice náladová a sex ji nic neříká. Nejdřív jsem si myslel, že někoho má, ale chodí rovnou domů a volný čas tráví se mnou. Nicméně je pořád smutná a nekomunikuje se mnou. Zkusil jsem cokoliv a hodně jsem se snažil ji udělat nějak radost a to i změnou práce a dalších aktivit, abych ji dokázal, že se jednou postarám o rodinu, kterou moc chce a já rovněž, ale nic nepomohlo. Myslím si, že si mě neváží a poslední dobou mě i shazuje před její rodinou. Myslím si, že z její strany tam není láska, ale je to jen můj pocit. Nemá ani přátelé a hodně lidí ji opustilo kvůli jejímu jednání a že se mnou mávala celou dobu. Chodí na psychiatrii, ale prý doktorce neříká skoro nic. Myslím si, že to nemá dále cenu, navíc ještě dokud nemáme rodinu. Moc ji miluji, ale zároveň strašně trpím a i depresemi. Není nejvyšší čas odejít? - otázka upravena poradcem
Lukáš F.
deprese a vztah
Dobrý den, jsem rozvedená s dvěma dětmi ve střídavé péči. Můj přítel je svobodný /30 let/ mladší než já o několik let a bydlí u rodičů. A to je právě problém, má aspergrův syndrom a jeho pokoj je pro něj životní jistota a neumí z něj odejít. Neví, jestli to někdy dokáže. Bydliíme od sebe 50 km a mě nevyhovuje jeho občasne dojízdění. Ráda bych aby se ke mě nastěhoval, ja se nemůžu přestěhovat kvůli dětí.Záleží mi na něm a myslím že i jemu. Jen mě už nevyhovuje občasné dojízdění a psaní. Nerada bych ho ztratila, jen uz nevim co s tim. Nechci pořád čekat,že přijede když zrovna bude chtít a pak žít každý sám. Pomáha mi se zařízovaním podnájmu, naplánoval dovolenou na několik dni. Snažím se o odstup, žít svůj život. Jen mi chybi společné večery a povídání. Každá změna je pro něj peklo. Myslíte si, že existuje nějaké řešení? Má smysl čekat, že se někdy vůbec přestěhuje?
Petra
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych vyjádřit vděčnost za zodpovězení mého dříve položeného dotazu, Vaše odpověď mi velice pomohla. Čtu Vaší poradnu velmi ráda, je skvělé co děláte pro lidi. Píšu opět, protože bych se htěla zeptat, jestli je na místě odboná pomoc. Jde o to, že od podzimu roku 2013 (kdy jsem si v situaci nečekaného a neplánovaného otěhotnění zvolila interrupci) se se mnou něco děje, co nedokážu sama zvládat, mám dojem. Od té doby beru antikoncepci Yaz, kterou jsem několikrát vystřídala jiným lékem z této skupiny farmaceutik. Mám totiž stavy, kdy mě přepadají výčitky svědomí a hluboká lítost nad tímto rozhodnutím, které nejde vrátit. Ale to není jedniná věc. Připadá mi, že se u mě rozvíjí míra empatie a schopnost představit si utrpení jiných, která mě ničí. Zabývám se věcmi, které změnit nemohu, a jsem přecitlivělá na negativní jevy a emoce, kterých se někdy dlouho nedokážu zbavit. Je to vyčerpávající, a znemožňuje mi to v plném rozsahu činit kroky nezbytné k řešení situace a mého vztahu s člověkem, kterého si velmi vážím, ale který už podle všeho začíná mít vyčerpané rezervy umožňující toleranci mých nedostatků. Musím vyřešit věi, které bych musela stejně řešit i sam za sebe (kdybchom spolu nebyli..věci kolem existence, základního fungování v práci a v domácnosti atd.), natož nechci, aby věci ovlivnitelné, věci, které je v mojí moci změnit, ale mám pocit, že nemám sílu na nic, zničily vztah s někým, kdo nikomu v životě neřekl "miluji Tě", ale mně ano, kdo neodpustil a netoleroval nikomu věci, které mně ano. Kdo byl přesvědčen, že nemá žádný dobrý důvod chtít děti, ale já to změnila, se mnou by chtěl. Řekl, že ví, že my bychom spolu mohli být opravdu šťastní, ale potřebuje, aby soužití bylo příjemné. V neděli jel na východ za rodinnými příbuznými, já za svými. Chtěl, abychom jeli spolu a spolu objeli všechny, ale kromě praktických důvodů týkajících se domácnosti, kterou bych na týden opustila, tady byl pocit, že bude lepší, když strávíme nějaký čas odděleně, abychom si srovnali myšlenky a priority. Tak se tak stalo a o týden později jsme jeli spolu zpátky domů z této části dovolené (další nás totiž čeká již brzy a jak vyplývá z jeho projevů, chce mě s sebou a počítá se mnou). O den později jsem řešila telefonát se svým operátorem kvůli službám, a víte, jaké to je, než se proklikáte automatem, než jste spojeni s operátorem. Jak bojuji se svou labilitou, celkem nepokrytě jsem dávala najevo vztek. Nebylo to ale zas tak extrémní, prostě jsem si zanadávala. Od té doby se zase něco pokazilo, poznala jsem to na přítelovi. Ten večer mi řekl, že jsem mu na Moravě chyběla a těšil se na mě a všechno, ale od toho vztekání je zase na hraně. Zbytek večera jsem probrečela, byla jsem zoufalá, jak mohla taková malichernost nabourat něco, nad čím jsem po celou dobu odloučení přemýšlela a říkala si, že to bude v pořádku, když to nastane (vřelé přivítání..objetí, polibky). Omluvila jsem se a vysvětlila i podle jeho dojmu "chladné přivítání", když pro mě dojel na Moravě, abychom se vydali společně domů. Vysvětlila jsem mu popravdě, že možná chladně působilo proto, že jsem nevěděla, do jaké míry si mohu dovolit projevit touhu po jeho blízkosti, protože jsem celou dobu nevěděla, k jakému závěru případně dochází, paranoidně (jak se ukázalo po promluvě s ním) jsem přemýšlela o tom, že nejspíš se přikloní k rozchodu nebo k prozatím rezervovanějšímu soužití, abych si uvědomila co ho k tomu vede, jaké by to mělo důsledky na jestli jsem ochotna a opravdu chci sjednávat nápravu (cíleně sjednávat, ne sjednat, protože opravdu skoro rok jsem jak ve snách, nemůžu se sebrat..je to mizerné a moc chci, aby to bylo jako dřív, abychom byli šťastni)..a o svém podezření, co by to mohlo způsobovat, se moc neodvažuju mluvit, aby si nemyslel, že je to výmluva..chci najít zase svoji sílu věci řešit, nezaobírat se téměř konspiračními teoriemi, nechci litovat minulosti a bát se budoucnosti, chci žít tady a teď a udělat všehcno pro to, aby vše bylo zase dobré, protože jen představa toho, že by v tomto směru nebylo, bolí tak šíleně, že nemůžu potlačit pláč. Pláč pro to, co se ani nestalo a ani nemusí stát, pokud učiním a budu činit jisté kroky. - otázka upravena poradcem
Soňa
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko.
Chtěla bych vás poprosit o radu. Můj přítel má deprese. Bohužel nevyšly nějaké plány podle jeho představ a on tím upadl do úplně deprese. Nechce už nic se mnou plánovat, pokaždé, když jsem narazila na téma plány do budoucnosti, tak jsem ho akorát naštvala. Prostě si neví rady sám se sebou. Teď to vyústilo do stádia, kdy se se mnou rozešel, ale chce se dál přátelit. Stále spolu bydlíme v jednom bytě. Nechtěla bych ho ztratit a chtěla bych mu pomoci. Mám se odstěhovat a nechat ho, ať si vše promyslí? Dala by jste mi prosím, nějaké rady. Děkuji - otázka upravena poradcem
Dagmar
deprese a vztah
Dobrý den, přítelkyně poslední měsíce měla deprese. Od maminky dostala jakési kapičky na přírodní bázi. Začala mýt strašný výkyvy nálad. Neuznává jinou než svoji pravdu a svoje chyby. Bohužel tímto se vždy dostaneme k hádce a vyčítáno věci půl roku starých, ale strašných maličkosti. Např. jednou jsem s ní byl domluvený, že ji prijedu opravit vrzajici postel, aby mohla v klidu spát, dovezl jsem si pár nářadí a gumové podloženi. To jsem u ní nechal na později, protože jsem to časově nezvládl, strašně mi vyčetla co jsem to tam nechal na poličce a neřekl ji o tom i když jsme se na tom domlouvali a ukázal jsem ji to. Vyčítá spoustu věcí a ve všem má pravdu, když ji dojdou argumenty, začne to otáčet, že to furt řeším a že už se o tom nechce bavit. Nechápu co se to děje.
Dalibor
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko. Již 2x jsem vám psala, ale zpráva se asi někde ztratila. Je mi 18 a s přítelem jsem 2 a pul roku. Ale od listopadu mě z ničeho nic přepadly deprese, pochyby nevím jak bych to měla nazvat. Doted nemám ponětí proč, protože náš vztah je užasný nejlepší za celou dobu. Ale pořád mě něco zžířá a jednou za měsíc dostanu vždy tak velkou depresi že brečím v pokoji a nevím proč a co se to semnou děje. Bojím se být sama. Pokaždé když se pokusím být štastná jako bych si řekla at nejsem a mám zase deprese. A s přítelem jsem štastná když jsem s ním, ale když odjede jako by se mi to pouze zdálo že tu byl a mě nastatnou ty deprese znovu. A já se bojím že je to z něj ale nevím jak to vubec vzniklo. Protože sem si vždy myslela že v 18 takové deprese nemohou naskytnout. Vážně se to totiž objevilo z ničeho nic, ale bojím se že to má něco společného s ním. Chci s ním být a proto vám píši.Pomozte prosím jsem vážně bezradná a nevím co dělat. Děkuji
Kristýna E.
deprese a vztah
Volali jsme si ale pořád, chtěl semnou být kamarád, volal mi 3x denně, jako když jsme spolu byli. Říkal mi že si našel práci, dostal řidičák.. 2týdny na to mi volal že má holku(mel ji v tu chvili vedle sebe), mimochodem jeho dobrého kamaráda byvalá/soucasná - pořád se scházeli atd., s kterym se celou dobu bavil jakoby nic, a že už je to delší dobu - pote jsem zjistila že mě s ni dlouho podváděl. Zhroutil se mi svět. Brečela jsem týden v kuse, nemohla jsem jíst a normálně fungovat. Ještě jsme si asi za měsíc napsali urážlivé smsky.. nejvíce mě ničí to, že s ní pořád néco podniká, fotí se spolu (me vždy řekl že se fotit nechce). Nechápu co jsem já dělala špatně. Říkám si, že ho asi změnila, když s ní děla to, co semnou dělat nechtěl. Pořád nad tím přemýšlím. Už jsme se i viděli-dlužil mi peníze a přijel s ní..Nemůžu se s tím nijak smířit. Opravdu nechápu co jsem dělala špatně. Říkám si jestli se bude chovat k ní časem tak, jako se choval ke mě.. Děkuji za odpověď!
Adéla
deprese a vztah
Část 4. - nebo hrál playstation a já vedle něj seděla a koukala. Hádali jsme se už opravdu často a já se pořád jen trápila a brečela. Pak mi zase řekl že neví jestli mě miluje a já po hádce a hromadě slz odešla. Další den mi volal že chce být chvíli sám a popřemýšlet nad tím. Po týdnu mi řekl že semnou chce být a že ví že mě miluje, že nad tím intenzivně přemýšlel a že všechno zase bude hezký. Na vánoce jsme byli spolu, dali si darky.. Bohužel par dnu na to jsme se opět pohádali a řekl mi že semnou neměl začít chodit, že věděl že to tak dopadne jako u jeho minulých vztahů, že toho lituje apodobně, že už na to nemá a že to už asi nemá cenu, že mě už asi nemiluje. Na silvestra mi volal že už je definitvni konec, že si mě nezaslouží, že jsem na něj moc hodná,že chce být sám
Adéla
deprese a vztah
Část 3. - občas i zase řekl, že nechce žít apodobně, ale toho jsem si už nevšímala. V létě jsme měli výročí a to mi dal kytku, což mě dost překvapilo. Cítila jsem se zase milovaná a že je to zase jak má být. Když léto skončilo začala jsem si všímat jeho změny v chování ke mě - opět nikam nechtěl chodit, opět prý kvůli tomu že neměl peníze, nedával mi nijak najevo že mě miluje, opět nechtěl žít, často když jsem u něj spala, spal třeba do 3 do odpoledne a já vedle něj koukala do zdi a on opět nic nechtěl řešit a vždy to končilo hádkou - už jsem s ním ani nechtěla moc spát, protože mi neukazoval že mu na mě záleží a že mě miluje a také protože mě sex bolel a pálel,ale žádnou nemoc jsem neměla. Často jsem se ho ptala, jestli mu to vadí že spolu nespíme, že mě to hodně bolí a on vždy řekl že ne. Ke konci roku se ten vztah začal už rozpadat - nespali jsme spolu, když jsme byli spolu tak pak casto šel ke kamaradovi s tim ze se nudi a ze neni co delat, pritom semnou ale nic podniknout nechtel
Adéla
deprese a vztah
Část 2. - často jsem mu říkala že mě to vadí a chtěla to řešit, ale on to nijak řešit nechtěl, říkal že nemá peníze ale když je měl, tak semnou stejně nikam nechodil. V tu dobu jsme se dost hádali. Chvíli na to jsem měla narozeniny a čekala jsem, že si uděláme hezký den. Bohužel jsem se mýlila - přišel ke mě, že pak půjdeme někam do krámu a že si mam koupit co chci, ale že nemá moc peněz (protože je předtím utratil). Na to jsme se pohádali a on odešel. Večer jsme se sešli, vzal mě na večeři a vypadlo z něj, že neví jestli mě miluje. Samozřejmě jsem to probrečela, ale zůstali jsme spolu. Nějak jsme se přestali hádat, občas mi zase řekl že mě miluje a vypadalo to že všechno zase bude hezký. V létě jsme chodili k vodě, trávili jsme spolu čas venku a podnikali různé věci, ale pořád jsem cítila že je něvo špatně - často trávil večery rači s kamarády než semnou - a já, jelikož jsem se kvůli němu vykašlala na kamarádky, protože jsem chtěla být pořád s ním, byla doma a nudila jsem se.
Adéla
deprese a vztah
Dobrý den. Prosím vás o radu, jak se vyrovnat s tím co se stalo. Měla jsem přítele 1,5roku, byla to má první láska, mě bylo 16 a jemu 24, ale rozuměli jsme si a všechno bylo prvních 5měsíců opravdu krásné. Pak mi začal že nechce žít, že ho to nebaví apodobně - bydlí stále u rodičů a ty ho živý a je to složitý člověk, v tu dobu ještě přišel o řidičák, tak byl v depresi. Nějak jsem to přešla a říkala si že to je jen z té deprese. Poté začal pracovat na pár měsíců v baru a často, když prišel domů třeba rozbil něco v pokoji nebo měl nervy-to jsem taky přešla s tím,že to neměl v práci lehké a že ho tam lidi naštvali. V tu dobu už se začalo měnit i jeho chování ke mě - neříkal mi už tak často že mě má rád a nijak mi to nedokazoval. Do baru mi zakázal za ním chodit, že nechce koukat na to jak mě tam chlapy zvou apod. Když dostal výplatu, tak mě ani nikam nepozval, nikam semnou nechtěl chodit, když jsem se chtěla jít projít tak mi řekl k čemu se bude procházet.
Adéla
deprese a vztah
Dobry den pani Douchova, potkala jsem sveho prince, meli jsme spolu nadherny vztah, vse nasvedcovalo krasne budoucnosti. Jednoho dne odjedu a vse se zmenilo. Pritel skoncil v nemocnici s depresi, diagnoza maniodeprese/bipolar. Od te doby ja silim a nevim, jak dlouho mam cekat. Videt me nechce/nemuze, z nasi komunikace a vseho zbyva jedna zprava za 2 dny, nic vic. Cekam na lepsi zitrky, ale jak dlouho muze byt clovek hospitalizovan a nezajmem o okoli? Jak dlouho budu cekat, nez se vrati zpatky muj pritel? Vrati se vubec muj pritel nebo ho diagnoza naprosto zmeni a ze dne na den se z nej stane nekdo uplne jiny? Co mam ja delat, abych mu pomohla? Nechat byt a netlacit na nej nebo se snazit mu davat najevo, ze tu stale jsem? Nedokazu porad pochopit jak se z nejkrasnejsiho vztahu muze stat obratem o 180* nic, prazdno. Mam sama zajit k psyichiatrovi a nechat si poradit, abych mu mohla jakkoliv pomoci? Co byste mi radila vy? Dekuji za jakoukoliv radu.
Sara R.
deprese a vztah
Dobrý den, jsem strašně unavená životem, mám 3 nádherné děti a manžela co mě miluje, přestěhovali jsme se do zahraničí za lepším živobytím. v čechách nám zůstal dům, na kterém ale vězí zástavní právo mé tchýně, která na nás teď požaduje splacení celé hypotéky a prodej domu ve kterém má i své peníze a to do 6 měsíců od našeho přestěhování jinak hrozí soudem. Já i nejstarší dcera a manžel momentálně trpíme obrovskými depresemi ze ztráty domova, jsme v podnájmu ale není to co člověk měl, ze ztráty přátel u mě i ze ztráty podnikání a náplně, které jsem vzdala. Manžel má v práci vleklé problémy a do toho dostal finanční trest z bývalé firmy, který je kolem milionu korun, dcera má problémy ve škole s adaptací. Celá léta jsem manžela držela nad vodou, díky poměrům s tchyní a tahanicím po soudech, a tomu že zavřel svou firmu, měl a má sklony k sebevraždě. Nějak to přestávám zvládat i já, jsem unavená v depresi, ani děti nepomáhají, nemáme se kam vrátit a výhledy do budoucna nevidím, co s tím?
Eva
deprese a vztah
Dobrý den, přečetla jsem si na Vašich stránkách dotazy a ráda bych se s Vámi poradila i o mém problému. Je mi 23 let a s přítelem jsem 4 roky. Měli jsme spolu krásný vztah, nikdy jsme se nehádali a neměli nějaké velké problémy. Před dvěma měsíci začal mít přítel deprese ze školy, z práce apod. a my žili spíše vedle sebe a ne spolu. Svého přítele i přez to všechno moc miluji, ale z jeho strany se něco změnilo. Řekl mi, že neví co od života chce a neví, jestli mě miluje a jestli semnou chce ztrávit celý zbytek života. Proto jsem se rozhodla, že se nebudeme kontaktovat, ale přitom mi píše a tvrdí mi, že mě má rád a že mu na mě mc záleží. Nevím co mám dělat! Pokud chce přeci rozchod, tak ať to udělá, ale já osobně si myslím, že je to způsobeno těmi depresemi a proto bych se ráda zeptala i na Váš názor. Přítel k odborníkovi bohužel nepůjde a stále se asi utápí v depresích. Předem Vám moc děkuji za radu. S pozdravem Žaneta
Žaneta
deprese a vztah
Dobrý den, jsem vdaná více než 30 let , u manžela se v posledních cca 4 letech začala projevovat patrně dědičná psychická porucha( 4 sebevraždy jeho blízkých příbuzných). Celou rodinu psychicky deptá, nepracuje již 5let, pobírá jen malý důchod 1. stupně(pohybové ústr. ), takže vše financuji sama ze svého příjmu-celý chod domácnosti. Jemu nemůžete svěřit žádnou činnost ani peníze, všechno zapomene, peníze hned propije.Vymýšlí si, zapírá , je velmi zlý,arogantní, strašně sprostě mi nadává i slovně ubližuje ,ostudu máme v celém domě. Každý říká, že se na něho nemám ohlížet a rozvést se. Nedokážu to, vím, že není schopen se postarat o nic a asi bych si vyčítala, kdyby skončil špatně. Radila jsem se i na psychiatrii, kam dochází, ovšem léky vyhazuje. Paní doktorka mi řekla, ať myslím na sebe a s ním ,že to bude jen horší. Myslím, že kdyby ho poslala na vyšetření, zjistili by, že to není banální. Mám strach jen čekat, že jeho agrese vůči nám doma se vystupňuje...Děkuji za odpověď.Miluše
Miluše
deprese a vztah
Dobrý den v minulosti jsem natropila hrozne moc chyb,začalo to s mim bývalim s kterým jsem otehotnila,dlouho me byl bylo mi 16 let trvalo to asi tak do 20,kamarádka me od něho dostala,z te kamarádky se stala ma přítelkyně ale to už je vše prostě pryc.Ted je mi 25 let,mam pritele už prez rok,ale porad mi připomíná moji minulost a me to ubližuje,neumim mu vysvětlit ze minulost chci vytěsnit zapomenout na ni.Ale on to vnímá tak ze to dělám s jakým úmyslem ze o tom nechci mluvit.Jak mu to mam vysvětlit?jsem hodně citlivá,stačí když na me jen někdo zvýší hlas a já už brecim,co stim mam dělat?Nebaví me když se pohadame ze mi pokaždé říká ze neví proč hned brecim,já sama si to nedovedou vysvětlit..takže to nemohu ani jemu vysvetlit.Přítel je na me velmi hodný řekla bych ze je to nejhodnější chlap kterého jsem kdy poznala,není agresivní,je vvyrovnaný,já bych chtěla byt také vyrovnanější,najít sama sebe,poradce jak toho všeho docilit
Aneta
deprese a vztah
Dobrý den, s mým partnerem, nyní už manželem, jsme spolu 9 let. Často jsme měli rozpory - nevěděl, jestli já jsem ta pravá. Teď máme miminko. Do toho přišla nová práce a on má z ní depresi - nebo ze všeho okolo, ale říká, že z práce. Mimčo ale zbožňuje. Chybí mi milující partner, nemůžu mu nic říct (je vztahovačný a pak skoro agresivní (verbálně). Já jsem ta špatná - jsem doma, ona pořád pomáhá a pak mu ještě vyčítám blbosti. Jenže já se starám o dítě, domácnost, platím 1/2 účtů, uklízím a i když mi opravdu pomáhá, tak musím prosit a bohužel "jenom" pomáhá a mně to přijde někdy málo :/. Úplně jsme se odcizili, už v mém těhotenství, kdy mě nechtěl, protože mu to přišlo divné. Já ho miluji, ale takhle žít nechci. Chci lásku, pozornost, starost o domácnost bez žádostí, radost. Ne pocit samoty, i když jsme spolu (přijde mi, že ten pocit je větší, než když jsem sama). Nevím, co s tím. Chtěla bych mu pomoct, ale už to všechno padá i na mě a nemám sílu, náladu, chuť, žít s ním.
Sofie
deprese a vztah
Dobrý den,prosím Vás o radu....rok užívam antidepresíva Eliceu na úzkostnú poruchu.Cítim sa podstatne lepšie úzkosti už nie sú v takej intenzite ako na začiatku,ale mám problém do všetkého sa musím nútiť, nič sa mi nechce, nič ma nebaví, ubíjam sa,normálne nemám sil na nič, zo všetkého sa obviňujem. Celý deň skoro prespím a to mám 2 ročného syna.Už takto ďalej nevládzem bojím sa čo bude keď to syn začne vnímať.Som v cudzom prostredí žijem ďaleko od rodičov,už som si našla zopár kamaratiek,ale stále sa cítim rovnako.Taktiež priateľova rodina my na sile nepridáva.Vlastných rodičov mám ďaleko a na všetko som sama.Priateľ je stále v práci a náš syn je strašne hyperaktívne dieťa a pozornosť si vynucuje plačom tak je to niekedy na slučku.Ako ďalej?Čo by ste mi poradili ?
Zejšan
deprese a vztah
Dobrý deň p. doktorka, rada by som vedela Váš názor. Sme s manželom vo vzťahu 15 rokov. Máme spolu 10-ročného syna. Pred rokom sme mali svadbu. On sa teraz dozvedel, že pred 15 rokmi keď sme spolu začínali, som mala vzťah aj s iným chlapcom. Trvalo to rok. Manžel vtedy pracoval mimo Slovenka celý týždeň bol preč a ja som chodila za tým druhým. Teraz mi to vyčíta. Nespí, neje za mesiac schudol 6 kg. V práci ho nič nebaví - stále len premýšla nad tým ako som mu to mohla urobiť. Kúpila som mu v lekárni prírodné tabletky na ukľudnenie. Chce zostať s nami nechce sa rozvádzať. Stále sa o tom rozprávame snažíme sa to v kľude vyriešiť. Nechce ísť k psychologovi. Myslíte si, že to dokážeme prekonať aj bez neho. Ako mám ďalej postupovať? Veľmi toho ľutujem ale chcem zachrániť naše manželstvo a on tiež ale už neviem ako. Vravela som mu, že to už nevrátime a tým, že o tom rozprávame sa stále k tomu vraciame a robíme to ťažším ale nie. Niekedy je v pohode ale sú chvíle kedy ho chytí depresia.
Silva
deprese a vztah
Dobrý den,
mám o 18 let staršího manžela a do jeho 60-ti let byl náš vztah v pořádku.Vloni manžel oslavil 60 let a od té doby se změnil.Nejenže se objevily zdravotní problémy,ale chová se tak, jako by mu skončil život.Když s ním na to téma zavedu řeč, tak odvětí, že s tím musí něco dělat,ale zůstane jen u slov.Nevím, co se stalo, že se najednou tak změnil a pro mě je to skutečně hodně těžké a dost se tím trápím a hlavně nevím co s tím. - otázka upravena poradcem
Lydie
deprese a vztah
Dobrý den,mám problém s manželem. Jsme spolu 18 let, mně je 36 a manželovi 71 let, synovi je 10 let. Před 3 roky začal manžel být více nevrlý, nechce nikam chodit, a když, tak jen z donucení, aby měl ode mne klid. Stále mi vyčítá, že na něj nemám čas, ale když máme času dost a jsme spolu, do žádné aktivity se mu nechce. Vzal si do hlavy, že nepotřebuje žádné akce se mnou podnikat, protože prý si u mě nemá co "žehlit", protože nic neprovedl. Všechnu vinu hází na mě, jak jsem se změnila. Přitom byl vždy on ten, kdo vymýšlel program a různé aktivity, byl zábavný atd.. Po návštěvě u psychiatra mu bylo řečeno, že se jedná o stařeckou depresi. On ji však nechce léčit, říká, že je to všechno můj problém a že na něm stále něco vidím a říkám mu, jak je k ničemu. Je pravda, že z mého zoufalství mu občas vytknu, že se o mě nezajímá, že si mě nevšímá a to opravdu až nevychovaně, že si toho všímají i naši známí. Vím, že má velký problém s psychikou. Z této dlouhodobé situace se také mně vyvinula deprese, se kterou se léčím. Je to velmi těžké protože nemám zastání a ještě musím držet nad vodou manžela v nějaké rozumné míře. Moc mi ale chybí klid, opora, na všechno jsem sama. Navíc mi manžel stále připomíná, že mi dává všechno, včetně volnosti, že si mohu dělat, co chci. Problém ale je, že to, že jsem nucena vše dělat sama, nejen své aktivity, ale i se synem, mi hodně vadí a trápí. Pláču skoro denně a nevím, jak situaci řešit. Vím, že bych asi měla odejít, ale bojím se samoty, kterou už ale vlastně prakticky stejně mám i s manželem, ale hlavně se bojím, že to se synem a svými depresemi sama nezvládnu. nemám ani rodiče, kteří by mi pomohli. Bojuji se svou myšlenkou, že manžel přece takový není a nikdy nebyl, je nemocný, ale nechce se léčit, stále vidí chybu jen u mě. Když ho opustím, asi skončí jako bezdomovec, protože teď živím celou rodinu sama, on má jen malý důchod. Děkuji za odpověď. Libuše
Libuše
deprese a vztah
2)Byl sem rád ze vysledky dopadli dobre, tak sem si zasel na pivko, jenze to mě totalně rozhodilo byl to silny emocní stav. Ríkal sem si proc se mi to děje uz snad muzu byt v pohodě a měl sem strasně stuhlou krcní pater tak sem sel k neurologovi ten mi rekl ze tam něco je, ale ze spatného sezení a stavy co popisuju jsou pry od psychiky, zacal sem si nachazet veskere info o krcní pateri jen aby to zastínilo doktorovo tvrzení, chtěl sem si namluvit ze to bude od krcní patere. Jenze pak mi dal injekce do krku ten se uvolnil, pak sem tedy zístil zze to bued psychika...Jenze sem si rekl poperu se s tím sam, jenze kdyz jdu ven mam takovy utlum a sem tak spomaleny ze tam ani nechci jít..chodím jen běhat kolem reky, jinac sem doma mam strasné uzkosti, hlavně kdyz pomyslím na budoucnost, se vsemi konicky sem zkoncil , bavit se nechodím, a ejste k tomu ty stavy..myslím ze pro mě zkoncil svět, na co budu choditven za kamarady kdyz se nemuzu na nic soustredit nic prozívat, vse spomalene utlumene..
Petr
deprese a vztah
1) Dobrý den, již skoro 3 měsíce trpím depresí, žil jsem naproto spokojeny zivot, sem tam nějaké problemy ve skole apod. , ale nikdy sem si s tím nelamal hlavu byli to problemy co zazíva kazdy v zivotě. Hral sem v kapele uz sme se chystali na koncerty, měl sem jít na vysokou konecne vypadnout z domu zacít zít jiny zivot, porad sem někde chodil s prateli, bavit se co to jen šlo sem extrovert na 100%. jen sem měl dodělat maturu v zarí chyběl mi jeden predmět. A pak to zaclo stala se mi neprijemna věc, bodl mě hmyz a napuchla mi cela noha, myslel sem ze to bude borela hned sem zacal zmatkovat, věděl sem co tahle nemoc prinasi zacal sem si o tom moc císt zacla mě bolet krcní pater precetl sem si ze je to priznak a zacal se totalně utapět prestal sem chodit ven , dělat své zalibi po měsíci co dali udělat vysledky mi rekli ze to je v poradku, oddchl sem si ae bolest krcní patere zustala bhem toho měsce se mi vybudoval strasny utlum , sel sem ven a byl sem tak strasne utlumeny
Petr
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko, prosím vás o radu, už půl roku beru antidepresiva - nabourala se mi psychika, měla jsem podezření na kronovu nemoc, tudíž jsem si zabrala, že se celý život budu po.....atd...a teď se léčím, už je to lepší...bávala jsem se chodit i ven když jsem neměla v blízkosti záchod...teď už je to mnohem lepší...prosím o radu, na jak dlouho tato porucha může být?Chtěli bychom casem s pritelem miminko, je to v mém stavu možné, že se teď momentálně bojím kdybych otěhotněla, že se mi z toho opět naborá psychika? Vím, že to není nemoc nebo tak něco, ale mám strach, že za těch 9 měsícu mi z toho přeskočí... :-( prosím Vás o radu... Děkuji
Ifka
deprese a vztah
Dobrý den, mám problém sama se sebou. Od šestnácti let se potýkám s úzkostnými stavy, občas mám lepší období, někdy - pod náporem vnějších okolností - se to zhoršuje, výjimkou nejsou ani panické ataky. Snad poprvé v životě mám také partnera s nímž bych ráda založila rodinu a umím si představit strávit s ním celý život...ale díky těmto stavům to se mnou občas není jednoduché, jsem náladová a vše si beru osobně, což si uvědomuji. Poslední rok to docela šlo, ale během minulých týdnů se mi vrátil jeden zdravotní problém (nic fatálního, ale jedná se o viditelný - estetický handikap) a mé úzkosti se zhoršily. Cítím, že za tím vším je strach, abych o partnera nepřišla (ačkoliv on sám mě ujišťoval, že mu to nevadí), ale tyhle moje stavy by k té ztrátě mohly paradoxně přispět víc než zmíněná nemoc...ráda bych to brala v klidu, rozumově to mám srovnané,ale emočně si se sebou nevím rady. Děkuji, Lucka - otázka upravena poradcem
Lucie
deprese a vztah
Dobrý deň, pani Douchová. Chcem Vás poprosiť o radu, ako sa vyrovnať so svojimi negatívnymi pocitmi a získať vnútornú pohodu - jedná sa o pocit krivdy /dedičstvo , viny /prehovorila som dcéru k rozhodnutiu vystúpiť z II. dôchod. piliera a teraz ma to veľmi mrzí, lebo nie som si istá, či to bolo správne/, prílišnej zodpovednosti, zlosti....a k tomu sa pridáva často pocit nerozhodnosti a apatie - lebo v toľkom množstve protichodných informácií sa je už veľmi ťažko vyznať - a začínam mať pocit, že vždy sa rozhodnem nesprávne...fyzické prejavy sú tu už tiež - pocit stiahnutého krku, tlak na hrudi, búšenie srdca, skoro stále napätie....inak som rozvedená, mám dospelú dcéru, imobilnú matku /v sociálnom zariadení/, zodpovednú prácu - a tak mám stále pocit, že som na všetky starosti a obavy sama...Už som. na túto tému prečítala dosť článkov a kníh, ale stále sa mi to nedarí uviesť do praxe...Ďakujem za odpoveď. S pozdravom Mária
Mária
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko, s přítelem jsme spolu něco málo přes 2 roky. Asi před rokem, rokem a půl, se dostavily deprese. Od jeho známých jsem zjistila, že jimi trpěl již dříve. Snad se pokusil i o sebevraždu. Poslední 2 měsíce jsou záchvaty deprese stále častější. Týden, co týden mluví o konci života. Že se mu nic nedaří, že je ničemný, selhal a že na tento svět nepatří. Dříve byl úspěšný, měl peníze. Pak v jeho životě přišlo několik zklamání. Zemřel mu nejlepší přítel i kamarád, se kterým chtěl založit firmu (už před více jak 10 lety). Od té doby má deprese. Jak jsem již zmínila poslední dobou je to častější. Nemluví, když promluví jak ve smyslu, že všech stojí za houby. Někdy má agresivní sklony. Nedávno si dokonce v noci ostříhal vlasy, že ho prý bolely. Já sama už to nezvládám. Sama jsem na tom psychicky špatně a nevím, co s tím. Pomoc vyhledat nechce. Odmítá jakoukoliv léčbu, že to prý jeho problém nevyřeší. Děkuji za jakoukoliv odpověď.
Hannis
deprese a vztah
Dobry den, s pritelem jsme 7 mesicu, nez jsme se rozhodly si dat pauzu, kterou navrhl On, po mem odchodu z jeho bytu. Mel financni problemy, nemel praci a mel depresi, kterou trpi po sve matce. Uzival i leky, ktere pred 2 tydny vysadil. Vse jsem tolerovala, financne pomahala, ale trvalo to 4 mesicu, kdy sedel s depresi doma a nechodil do prace a ja pracovala 6 dni v tydnu, abych mu mohla finance pomoct a postupem casu se shromazdoval ve me vztek, ze jsem na vse sama. Nechodily jsme do kina, na vecere, jenom vyjmecne a to jsem zaplatila ja.. Kdyz ted zacal pracovat, zacaly jsme se hadat a to i kvuli nedostatku financnich prostredku, protoze jsme cekaly na jeho prvni vyplatu. Rikala jsem si, ze kdyz jsem to tak dlouho ustala a tolerovala, to tezke obdobi preckala, konecne bude lepe a budeme stastni,mohly jsme zacit konecne planovat, ale ve me bylo tolik vzteku, ze jsem v tom poslednim okamziku odesla. Jsme v pauze tyden, moc ho miluji, ale nevim, jestl nam pauza prospeje?
Eva
deprese a vztah
Dobry den. Chtela by jsem se poradit. S pritelem jsme 3 roky spolu ne vzdy to bylo.ruzovy ale vzdycky sme to zvladli jak se rika ne kazdej den je ruzovy. Samozdrejme byly i hezke chbile ale asi jen do te doby nez pritel zasel k psych. Je to tak 3 mesive co uziva antidepresiva a ja nevim co s nim. Od te doby co je bere je lhostejny,nema o me ani o syna zajem,je v postate jen on a on. Rika ze chce byt stastny a ne porad neco resit.ale jsem tehotna a je mi z toho stasne uzko jako by sem na to byla sama nema nejmensi snahu a rika ze je konecne stastny. Ale co bere ty prasky se stal odmerenym a bez zajmu ke me ci k detem:( co mam delat aby to byl zase muj byvaly pritel kteryho znam a ne clovek lhostejny.strasne me to trapi.
Jana
deprese a vztah
Dobrý den, přestože jsem zadaná flirtovala jsem s jiným. V životě už to neudělám. Ten muž tvrdí, že se do mě zamiloval a že neví jak dál.Mluví o sebevraždě. Ví že ho nemiluju a nevydírá mě. Nevím, ale jak mu pomoci. Je nešťastný z více věcí a nějak si usmyslel, že jeho štěstí jsem já. Co mám dělat?
Tereza
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko. Jsem vdaná 23let, je mi 42 a manželovi 45let. Vyrůstala jsem s matkou,otec odešel k jiné ženě a na mě se vykašlal. Dodnes ten nezájem nemůžu pochopit. Manžel mi dal lásku, která mi celé dětství chyběla a po všech hezkých chvílích i problémech máme teď nejlepší vztah jaký jsme kdy měli. Bohužel během posl.pěti let došlo k několika věcem (úmrtí v rodině,řešení bydlení matky bez peněz, dcery divoká puberta apod.), kdy jsem se dostala do stádia, že jsem nebyla schopná ani vstát do práce a jen brečela. Dva roky beru léky a je mi podstatně lépe, ale můj manžel stále nechápe proč. Všechno je přeci teď OK. Nechce si o depresi ani nic přečíst, možná se toho z nějakého důvodu bojí, nevím. Je pro mě moc důležité, aby tuto nemoc pochopil. Já jsem mu snažím být oporou vždy. Teď nevím, jak ho aspoň trochu přimět, aby se mnou o mém stavu komunikoval. Děkuji za váš názor.
Lenísek
deprese a vztah
Dobrý den, již 5 let jsem ve vztahu s mužem, který trpí depresemi a sociální fóbií. Začínáme 4. rok společného bydlení a já už nevím jestli jsem dost silná, abych všechno zvládla. Sama trpím úzkostnou poruchou a jsem člověk, který se rád o někoho stará a zařizuje věci. Přítel si myslí že náš vztah nemá budoucnost a že on sám ho ničí a neví jestli ve vztahu chce být. Řekl to našemu společnému kamarádovi. Mě to sám neřekl. Poslední dobou nevím jestli ho mám pořád ráda a nebo jestli mám strach. Přeci jen po 5 letech máme společné vzpomínky, zájmy, přátele... Nevím co mám dělat. Chodím domů se strachem, jakou bude mít náladu a když někam jdeme, tak mám také spíše strach. Nevím jestli jde můj problém pochopit, ale děkuji za odpověď.
Týna
deprese a vztah
(1.cast)Je mi 16,jemu 24,je to muj prvni vaznejsi vztah..Jsem s pritelem skoro 4mesice,z toho vetsinu casu jsme byli porad doma.. Prvni 2mesice jsme spolu byli kazdy den spolu,bud u nej nebo u me,videla jsem je jeho,na kamaradky jsem se nak tak vykaslala protoze jsem byla zamilovana. Potom mi najednou prisla myslenka jestli to je opravdu laska a jestli tohle opravdu chci(musim podotknout ze se lecim antidepresivi,mam docela silne uzkosti a panicke ataky) myslim ze kazdeho to jednou ve vztahu napadlo a rekl si ze to je blbost a uz nad tim nepremysli,ale ja jsem se nad tim pozastavila a tak moc jsem si to vsugerovala do hlavy,premyslela jsem nad tim kazdy den nonstop,dokd jsem tomu uverila.. Ted to prislo najednou znova,protoze jsme zase byli porad doma a ja chci neco zazit.. A napadlo me zase jestli to ma dal smysl,jestli ho miluji,jestli s nim chci dal byt,kazdy den brecim ,klepu se,nepremyslim nad nicim jinym,protoze chci aby to bylo zase jako to bylo na zacatku..
Lucka
deprese a vztah
(5.cast) brecela jsem asi hodinu a proste jsem nevedela co mam delat,mela jsem v sobe hrozny tlak a neco me nutila se s nim rozejit. on mi na to volal a rikal mi jestli mam zase tuty deprese a ja ze jo a on mi rekl ze to bude zase dobry ze prijede. Prijel a bylo mi s nim zase hrozne dobre,i kdyz mi prislo opet ze me uz tolik nechce,ale bylo mi proste fajn. Ja ho miluju,nekdy mi prijde ze to vyprchava ale pak si zase uvedomim ze bez nej nemuzu byt a nedokazu si predstavit ze kdybych se s nim rozesla ze bych ho videla s nejakou jinou nebo tak,ze bych ho nevidela,nedal by mi uz nikdy pusu,neprisla by mi sms od nej,nevedela bych co dela a s kym je.. Nevim co mam delat nekdy ten tlak a ta uzkost ve me je fakt hrozne silna a fakt si rikam ze to nema uz smysl.. Ale vim ze bez nej proste byt nemuzu. Ja si stejne myslim ze bysme se k sobe zase vratili ale treba by on uz nechtel.. Poradte mi prosim co mam delat,ja s nim chci byt a uz nechci tyhle myslenky..
Lucka