Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
generační soužití
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na otázku soužití s partnerovými rodiči. Bydlíme s nimi přes dva roky v rodinném domě, oni bydlí nahoře a my dole (schodiště a vstup máme společný), zatím to jakž takž šlo, spousta věcí mi nevadilo, ale letos se nám narodil chlapeček a od té doby to začalo...nejprve u nás byla tchýně pořád, v sedm ráno nám vlezla do ložnice, kdykoliv malý jen pípl už tam byla a tchán taky (ten mi ji tam ještě posílal). Nemluvě o jejím každodenním klavírovaní, jak malého a sebe kojením trápím(malý trpěl na bolení bříška a při kojení se z začátku napil i vzduchu), o tom, jak ho opilá chtěla vyšetřovat a prohmatávat, jak mi chtěla kontrolovat kojení a prsa a další její nesmysly. Jednoho dne jsem jí řekla ať respektuje naše soukromí a že o její rady nestojím, ať se staví, nebo si řekne, že chce vzít malého ven do kočárku (nahoru do bytu jí ho nedám, kouří totiž u sebe v bytě 40 cigaret denně a smrdí to všude i když vyvětrá), ale dá mi to dopředu vědět, že máme taky svůj
Vinisek
generační soužití
Dobrý den, dočetla jsem se ve Vaší poradně, že doporučujete mladým manželům spíše nebydlet s rodiči, ale raději odděleně, aby byla oddělená teritoria, aby si navzájem nezasahovali do domácnosti. Co ale říkáte modelu, který je v současné době dá se říci typický: Mladá maminka, osamělá, čekající na přepracovaného manžela, který nemá čas... Žena je na všechno sama, nikdo jí sice do ničeho nezasahuje, ale zároveň také s nikým celé dny nepromluví. Nemá hlídání, pomocnou ruku, je prostě na všechno sama. A co třeba stárnoucí ovdovělá maminka, sama v bytě, nemůže to finančně utáhnout. Úplně sama, upadá do depresí. Ráda by pomohla, ale nemá komu. Myslím, že partnerští poradci často doporučují bydlet odděleně, ale osobně si myslím, že člověk je od přírody uzpůsoben k soužití v širší rodině. My s manželem například žijeme u jeho rodičů a kdyby mi nepomáhali s dětmi, tak bych se asi zbláznila. Co si o tom myslíte Vy?
Daniela
generační soužití
Se svou tchýní dobré vztahy neměla.Už jsme se chtěli stěhovat.Od tchýně slyším, jak já se musím chovat, změnit se, co dělat a tchýně dělá vše nej.Tchýně když začne na dvoře nadávat, musím s dětma pryč, protože to její nadávání nebere konce. Zkoušeli jsme si společně o tom promluvit, 2x jsme se jí za něco i omlouvali, na čem trvala-k ničemu to nebylo. Nedávno se mě zastal kamarád,že mi před dětma nemá říkat, ať zavřu hubu. Problém byl v tom, že jí oponoval někdo cizí mimo její rodinu, která s ní ve všem souhlasí.Manželovi vyčítá,s kým se bavíme nebo kdo k nám chodí na návšt., lidem to pak zakazuje se s námi bavit.Také slovní útoky od tchýně o tom, že jsem něco udělala, přitom to tak není. Dobré slovo jsem od ní neslyšela ani nepamatuji, jen ignoraci, nadávky, obviňování.Navíc měla zdravotní problémy, za které obviňovala nás, manžela dost často citově vydírala, že když něco udělá, bude toi její smrt, že stojí už při mě a né při ní. Děkuji za radu.
Naďa 3.část
generační soužití
V opač.případě běhá po zmíněných 2 rodinách a posílá své syny řešit k nám situaci.Oni bohužel opakují jen její verzi,tchýně si spoustu věcí domýšlí a převrací a nedá si nic vysvětlit,je o tom přesvědčena,nikdy neřekne o sobě nic špatnýho-přitom je hodně věřící!Hodně dá na svou čistou pověst mezi lidma na dědině.Když to švagři udělali(tu návštěvu), byla jsem po 2.IVF a čekali jsme, jak to dopadne.Je pravda, že jsem byla lehce nastydlá,ale já se s nima tak rozčílila,že jsem hned na druhý den po hádce začala krvácet a obě embrya šla pryč (přitom to vypadalo, že se něco chytne).Takže to je ta asi největší a pro mne dost bolestivá záležitost.Toho roku jsme šli ke tchýni na vánoce,kde jsme si vyslechli spoustu ošklivého od švagrových a závěr byl ten:babička tu byla první,může vše,tak já si musím nechat od ní líbit vše i to,že mi nadávái sprostě.Byly to nejhorší vánoce u tchýně.Tchýně mě nezdraví, ignoruje,chce být zadobře s manželem a dětma,ale mám jí dělat hromosvod.
Naďa 2.část
generační soužití
Je mi 34 let,16 let jsme s manželem chodili,2 roky jsme manželé.Bydlíme v přízem.rod. domku,kde jsou 2 byt. jed.,v menší jsme bydleli dříve my,nyní jeho maminka,teď jsme na větší půlce.Máme dvě děti a problémy se vystuňovaly,když jsme se přestěhovali na větší část – v roce 2008.Tchýně za mnou chodila domů,když byl přítel mimo domov a nadávala mi,protože věci v domě nešly podle ní-ona žila s alkoholokem-zemřel,vše v domě řídila,o všem věděla a vše rozhodovala.Nerespektovala naše soukromí,ani rodinu.Přítel nevěřil,co jeho maminka dělá,stál nějakou dobu proti mě,já i 2× odešla ke své mamce.V dědině bydlí dva ze tří manželových bratrů s rodinou,jejichž manželky mě nemají rádi ani naše děti a dělají a chovají se k nám tak,jak tchýně chce.Má stále stejný scénář: tchýně mi vynadá za něco,před rodinou vše popře a udělá ze sebe trpitele či oběť.Když držím pusu a nechám si vše líbit,tak je klid.
Naďa
generační soužití
Teď má momentálně pocit, že mám raději jejich syna než její dceru.Mě se nechce pořád obhajovat něco, co není pravda, raději se doma moc nezdržuji a ona se mi vyhybá.Je to jako začarovaný kruh, z kterého není východisko.Děkuji Vám za Vaši trpělivost i radu a snad to nějak zvládneme. Snad k Vám teď první část dorazila. Janka
Janka
generační soužití
Dobrý den, paní doktorko, ano, jsem to já. V první části jsem psala,jak jsem zůstala po smrti manžela sama se synem v RD, kde máme 2 byty.Já jsem se přestěhovala do menšího a synovi,který si tam po roce přivedl přítelkyni s dcerou,kterou měla z předchozího vztahu,jsem přenechala větší.Synovi jsem dala peníze na rekonstrukci bytu a investovala jsem nemalou částku do zateplení domu, aby mladí nemuseli do smrti zplácet dluhy.Naše soužití bylo zpočátku pohodové a já jsem byla ráda, že tam nejsem sama.I se synovou přítelkyní jsme vycházely dobře.Vše se změnilo až po narození jejich vlastního syna,pokračování už znáte.Děkuji Vám za Vaši odpověď a máte pravdu v tom, že ona se tam určitě také necítí dobře a syn se chová ke mě jinak,když ona není doma.Když je,tak se mi vyhybá.Myslela jsem, že jsme si po konfliktu, který tenkrát nastal, vše vyjasnili, ale ona si najde vždy jiný problém.
Janka
generační soužití
Dobrý den, paní doktorko, ano, jsem to já. V první části jsem psala,jak jsem zůstala po smrti manžela sama se synem v RD, kde máme 2 byty.Já jsem se přestěhovala do menšího a synovi,který si tam po roce přivedl přítelkyni s dcerou,kterou měla z předchozího vztahu,jsem přenechala větší.Synovi jsem dala peníze na rekonstrukci bytu a investovala jsem nemalou částku do zateplení domu, aby mladí nemuseli do smrti zplácet dluhy.Naše soužití bylo zpočátku pohodové a já jsem byla ráda, že tam nejsem sama.I se synovou přítelkyní jsme vycházely dobře.Vše se změnilo až po narození jejich vlastního syna,pokračování už znáte.Děkuji Vám za Vaši odpověď a máte pravdu v tom, že ona se tam určitě také necítí dobře a syn se chová ke mě jinak,když ona není doma.Když je,tak se mi vyhybá.Myslela jsem, že jsme si po konfliktu, který tenkrát nastal, vše vyjasnili, ale ona si najde vždy jiný problém.
Janka
generační soužití
Teď je relativně klid, ale to napětí je tu pořád a v chování "snachy" se nic podstatného nzměnilo.Vnuka ke mě nepustí, když ho potkám na zahradě a jde ke mě, hned mě kontroluje a mám pocit, že ho ode mě odhání. Syn asi moc šťastný také není. Občas za mnou zajde, ale asi má strach, aby mu to nevyčítala.Hlavně se bojí, aby nepřišel o syna.Mám pocit, že ona sama neví, co ode mě vlastně chce.Prosím, poraďte mi nějaký postup na to,jak se k ní mám chovat.Vždy jsem se snažila s každým vyjít po dobrém, ale s ní mi to připadá nemožné.Když mi občas něco sdělí,tak to vypadá jako rozkaz.Moc děkuji za Vaši trpělivost, tak dlouhý článek jste asi ode mě už nečekala.Snad k Vám dorazily všechny jeho části. Ještě jednou děkuji.Janka
Janka
generační soužití
pochopil,protože mě zná od malička a ví,co jsem pro něho udělala.Pohádali se spolu a došlo to tak daleko,že ji ve vzteku vyhodil,ale pak se omluvil a vzal ji zase zpátky.Odnesla jsem to já.Chtěla jsem si s oběma o tom v klidu popovídat a vyřešit tuhle situaci,ale "vlítla"na mě sama a nařkla mě,že za vše mohu já.Bylo mi to moc líto,pak přišel syn a když mě viděl ubrečenou, přivedl i ji, ale před ním mluvila jinak.Vysvětlila jsem jim,proč jezdím často k dceři,že se jí snažím vynahradit tímto způsobem to,co jsem udělala pro ně,i to,že se nechci vnucovat,protože mám špatné zkušenosti s mou vlastní tchýní.Nestačilo to - syn pochopil,ona ne.Za nějaký čas došlo k dalšímu konfliktu (opět kvůli mým návštěvám u dcery),to už jsem se ohradila ostřeji a řekla jsem, že dům prodáma půjdeme si všichni po svém,protože v takové atmosféře žít nemohu.Buď tam budeme všichni a bude klid,nebo nikdo.Druhý den mě syn přišel přesvědčovat,abych to nedělala,že by byl v paneláku nešťastný.
Janka
generační soužití
Konec idilky nastal, když se jim narodil syn.Začala mít prý pocit, že ho nemám tak ráda jako syna mé dcery (jsou stejně staří,budou jim 2 roky).Hned po narození jsem jí nabídla, že malého pohlídám, povozím, její dceři jsem nabídla, aby mi říkala babi a jí tykání.Nic z toho nepřijala,tak jsem se přestala nabízet.Když přijeli její rodiče nebo sestra s rodinou,bylo to úplně něco jiného.Ještě musím předeslat, že mě požádala,aby si mohla na naší zahradě udělat sezení pro své návštěvy s tím, že rodiny se to týkat nebude.S tím jsem souhlasila,protože mezi její kamarádky se plést nechci.Ale dopadlo to tak,že slaví narozeniny dětí na mé zahradě s její rodinou a já tam ani nejsem pozvána.Chová se ke mě odměřeně a loni to vyústilo v konflikt.Syn neměl o našem "vztahu" tušenía některé věci mu nedocházely,protože mu byly zřejmě podávány jinak.Když se mě zeptal, co mezi sebou máme,,řekla jsem mu,jak to cítím já,že si ve vlastním domě a pozemku připadám jako na návštěvě já.On to
Janka
generační soužití
pokračování:Chtěla jsem rozdělit zahradu, aby každý z nás měl polovinu, ale to přítel zamítl, že to nemůže mámě udělat. On je hodně ovlivněněj jí, vím, že kdyby s ní nežil pod jednou střechou, je uplně jiný. Neustále se kvůli všemu hádáme, on řekne že stanovíme pravidla i s jeho mámou, ale zároveň mi řekne, že je máma ale bude bojkotovat. Nevím si rady, nechce se odsud odstěhovat, že by máma byla zklamaná a on je jí vděčnej za výchovu, ale já tu nejsem šťastná, ačkoliv se s přítelem milujeme, mám pocit, že nestojí při mě, ale při mámě, a raději kouká na její štěstí než na naše...
Míša
generační soužití
Dobrý den, dotaz bude na dvě části. Žijeme spolu s přítelem ve dvougeneračním domku s jeho maminkou a zároveň mou "tchýní", přítel má s bývalou přítelkyní 5letého syna, který nás navštěvuje. Trápí mě více věcí, výchova mého "nevlastního syna" a bydlení s tchýní. Malý Tobiáš je velice rozmazlený a nevychovaný, nemá žádnou autoritu, žádné hranice ani pravidla, chodil si spát večer až tak kolem 21,22 a déle hodiny, nadavá mému příteli, vzteká se, mlátí ho apod. Musím říct, že z koho má alespoň respekt, jsem já. S přítelem jsme se domluvili na několika pravidlech, co se týče výchovy, když malého máme, on se vším souhlasí, ale když přijde víkend, kdy dítě máme, na vše zapomíná a nic nerespektuje a nechá si vše líbit. Také si nemohu zvyknout na společné soužití s tchýní, ona bydlí dole, my nahoře, ale ona také nerespektuje žádná naše pravidla a režimy, co se týkají malého,když ho hlídá, ač jí přítel několikrát řekl, co má dělat apod.
Míša
generační soužití
Dobrý den,20let bydlím se svojí rodinou v RD u mých rodičů.Máme společné prostory-chodba,sklep,zahrada.Problém je celkově v komunikaci můj manžel a můj otec,jsou povahově rozdílní, vztahy s rodiči se zhoršily,když jsem se snažila vzepřít a po dobrém začala dělat věci po svém.Skoro nekomunikuji s otcem,matka se snaží.Vše potřebné vyřizují pouze se mnou,s manželem skoro nekomunikují.Dokonce i věci technického rázu a to podotýkám,že manžel je velice šikovný a vše,co máme v domě hezké je jeho práce!Manželovi už začíná docházet trpělivost,já se snažím vše urovnávat,alespon k příměří,aby jsme se mohli potkávat a bylo vše v klidu.Několik let mi trvalo,aby se pochopilo respektování soukromí,a to i ze strany rodiny meho sourozence,který dochází!Dříve bych společné bydlení doporučovala všem nyní jsem proti a obdivuji vše,kterým to klape a neponičí vztahy,ktré jsme my měli,nebo jme si to mysleli,výborné.Naše hádky s mužem se týkají pouze těchto problémů a finance na jiné bydlení nejsou.Děkuji.
milena
generační soužití
2.část. protože je mi vyčteno i od syna, že mám raději dceřinu rodinu. Nechce se mi k nim ani jít, protože snacha se chová odměřeně, když přijdu, ani mi neřekne, abych si sedla, natož aby mi něco nabídla, to dělá jen syn. Nevím, co mám dělat. Už jsem synovi řekla, že snad raději prodám dům, abychom měli všichni klid, ale strávila jsem tu kus života a považuji to za krajní východisko. Ještě bych si ráda se snachou promluvila, ale nevím, jak jí říct, že nemá pravdu v tom, co si myslí, jak ji mám přesvědčit a přimět k tomu, aby se chovala vstřícněji. Jsme z toho všichni nešťastní a točíme se v nějakém bludném kruhu. Prosím, poraďte. Moc děkuji. Janka
Janka
generační soužití
Vážená paní doktorko, jsme s partnerem přes 2 roky, rok jsme spolu bydleli, nyní opět ne z důvodu zasahování jeho rodičů do naší domácnosti. Partnerovi to vadí a má to s nimi řešit, ale jde to velice pomalu. Oběma nám je tolik, že nemáme čas čekat několik let na vyřešení, já ho nechci nutit, ale on sám má na řešení "dost času". Začíná mi docházet trpělivost, řešíme to už přes rok. Nechci dávat ultimáta, ale jak mu vysvětlit, že to myslím vážně a že nebudu čekat donekonečna? A naopak jak vědět, kdy končí moje trpělivost a začíná jen čekání na něco, co nikdy nepřijde? Vím, že jemu to vadí, ale bojí se vše vyřešit rázně - stylem "mami, tati, domluvme se na pravidlech, pokud je nebudete respektovat, bude následovat to a to". Takže se v tom tak plácá, ví, že to má řešit, ale jakoby to v duchu odkládá. Já pak vypadám jako stíhačka a vždycky se kvůli tomu pohádáme, jenže opravdu nemám čas čekat několik let. Poradíte mi? Děkuji.
Marta
generační soužití
Navíc mě od přítele mrzí, že se mě v danou chvíli neumí zastat a vše nechává na mě ať si to vyřídím s jeho mámou sama.Přitom se mu tento přístup jeho mámy taky nelíbí,ale sdělit jí to neumí.
katka č.
generační soužití
Dobrý den, s přítelem jsme spolu necelý rok.Před 2 měsíci jsem se nastěhovala do domu ve kterém si zrekonstruoval přízemí a jeho maminka bydlí v 1.patře/otec zemřel před 7 lety/, takže bydlení máme oddělené.Když jsem se tam stěhovala měla jsem obavy ze společného soužití,protože maminka se do té doby o přítele starala/prala mu a vařila/.byla jsem ujištěna,že jeho máma je rozumná ženská a ujištění,že se nám do domácnosti a vztahu plést nebude jsem dostala i od ní.Ale nyní nastal problém.S přítelem jsem řešili nějaké problémy a pár dnů se hádali.Do všeho se vložila jeho máma a situaci nijak neulehčila když v době naší nepřítomnosti v bytě na vypínač s větrákem nalepila označení "nepoužívat".Že prý nechce aby se něco stalo protože revizní technik na toto upozorňoval.To sice chápu,ale měla o tom s náma promluvit.Nelíbí se mi představa,že v době kdy doma nejsme se tam pohybuje a třeba vše kontroluje.Jde přece o respektování soukromí.
katka č.
generační soužití
Dobrý den,obracím se na Vás, protože bych potřebovala poradit v mé životní situaci. Se svým přítelem jsem 2 roky, rok jsme spolu a mým bratrem bydleli v bytě v paneláku a užívali si soukromí. Jenže každé šťastné období musí jednou skončit -příteli zemřel táta a jeho mamka zůstala sama ve velkém domě. On samozřejmě reaguje tak, že se tam stěhuje,protože ji tam nemůže nechat samotnou. Což chápu, chápu teď, než se s tím vyrovná, nějaký čas to potrvá. Jenže se začínám obávat, aby to nebylo natrvalo? Nevím, jak se zachovat a co dělat. Jsem tam v podstatě s ním, jen jsem s ním uzavřela dohodu, že dva dny v týdnu, kdy mám své koníčky, budu spát doma v bytě ve městě. Přítel je rád, že může kutit na zahradě a nemusí být v bytě. Ale jeho mamka je absolutně jiná než já. Byla zvyklá jen na manžela, nemá žádné kamarádky, středem jejího života bylo vždy denní uklízení, zahrádka a manžel. Soužití s ní v jedné domácnosti je pro mě hrozně těžké a nedovedu si představit, že by to takto mělo zůstat...
Suel
generační soužití
Bydlíme s tchýní, švagrem a jeho ženou v domě.Můj muž vždy musel vše doma oddřít, prý, že jeho bratr má bolavá záda a podobně.Mě to vždy štvalo.Naše děti jsou horší , já prý líná.Ale vždy jsem vše zastala, mám výbornou práci,ale pořád jsem ta špatná. Švagrová mi posílala dopisy ať se s dětmi odstěhuji, ztrácely se nám věci. Nyní se musíme v domě všem podřizovat.Chtěla bych se zeptat jestli můj muž má nějaký problém když se mi za 14 let nezastal, říká že si to musíme nechat líbit, abychom meli klid. Rodiče ( jeho ) mi říkají, že se má oblékat jako jeho bratr, že si má dodělat vysokou, jelikož on jí má.Pro nejedeme na dovolenou, že jeho bratr jel.Pořád mu to předhazují. Když mu řeknu, že mě to štve, tak se hádáme. Mě dokonce jeho matka s dětmi vyhodila, a řekla , že za všechno zlo můžu já. Je normální, že manžel vynadá mě , místo aby si udělal pořádek ve vlastní rodině. Nemá opravdu nějaký problém ? Děkuji za odpověď
Petra z Kolína
generační soužití
Dobrý den, Jsem 3 roky vdaná, bydlíme u rodičů, kde máme sice společný vchod, ale bydlení svoje. Byl to manželův nápad, bydlet u mých rodičů. Poslední dobou však rodičům vadí, že manžel nepomáhá na společných prostorech, vše dělá můj otec. Manžel je vlice zaneprázdněný - chápu, že toho má hodně, ale i můj otec chodí do práce... Připadám si jako mezi mlýnskými kameny. Když manželovi něco řeknu, hned se rozčílí, že nemá čas a kdy to má stíhat a otec zase, že mu nepomůže. Nevím jak se mám zachovat - nechci, aby jsme se zbytečně hádali. Mám pocit, že se manžel necítí doma dobře - často jezdíme k jeho rodičům. Prosím o radu. Děkuji
Radka L.
generační soužití
Dobrý den, v poslední době jsem opravdu nešťastná. Mám přítele, jsme spolu necelých 5let. Žijeme asi 2roky u jeho rodičů. Dům je samozřejmě plný lidí, protože mimo nás a rodičů tam bydlí i jejich dcera s celou rodinou. Nemám tam vůbec žádné soukromí a cítím se tam jako vetřelec. Jsme neustále zavřená v malém pokoji, abych nikoho neobtěžovala. Přítel je velmi zaneprázdněn všemožnýma věcma, až mi připadá, že to opravdu přehání. Nevěnuje mi za celý týden ani 10minut svého času. Já se snažím s ním komunikovat, ale dost často mi ani neodpoví. Cítím se hrozně odstrčená, jako by mu na mě vůbec nezáleželo. Ale vím, že to tak doopravdy není. Jen mi to neumí dát najevo. Prosím poraďte, jak můžu přítele "donutit" ke komunikaci, aniž bych rozhovor svedla na výčitky, že se mnou nemluví a nevěnuje mi žádný čas? Kupujeme nový byt, za necelý rok budeme sami a nechci, aby jsme zjistili, že si opravdu nemáme co říct.
Katka
generační soužití
pokračování:Vlastní život babi zazdila již před spoustou let, teď jen sedí, nikam nechodí, na vše nadává, ona je nejnemocnější a nejhodnější. Přitom je chvílemi až zlá, dle např. nemůže mamina chodit dvakrát týdně cvičit, protože by tam pak byla moc sama! Mamina, aby měla klid, ve všem jí ustupuje, ale ona se pak stává nesnesitelnější.Maminu i taťku to trápí, mamina má ale k babi až chorobný vztah. Nikdo proti ní nesmí nic říct, navrhnu-li já, nebo otec, že by neměla babi podřizovat celý svůj režim a život, hned se rozpláče(dřív tahle vypjaté reakce neměla). Nemůžu se se dívat na to, jak se ze vztahu rodičů vytrácí radost a oba jsou tím unaveni. Mohu já, jakožto "externí člen domácnosti" nějak pomoci vedle toho, že vyslechnu stesky svých rodičů? Děkuji moc za radu a přeji hezký den.
Jana
generační soužití
Dobrý den, před několika lety zemřel dědeček a naše babička se po jeho smrti nastěhovala k mým rodičům. Babičce je skoro 80 let, není bezmocná, ale zdravá taky úplně není. Problém je v tom, že ona vůbec nerespektuje soukromý rodičů, je celý den v obývacím pokoji, večery se řídí dle ní (co se bude sledovat v TV atd.).Mamina (babi je její matka) se o ní stará až s přehnanou péčí, chodí domů v přesně daný čas, z práce ji ještě volá, když má jít s taťkou třeba do divadla, jde, ale cítí se provinile, že nechává babičku doma. Babi nesmí zůstat např. o víkendu sama doma, ale zajišťuje se "hlídání" (já, teta...), přestože znovu opakuji, babi je samostatná. Vše se podřizuje jen babičce, když mají rodiče jet třeba na dovolenou, není jí náhle dobře, citově je vydírá. Když jsme na návštěvě my (bratr a já), cítí, že není středem pozornosti a odchází spát, nebo je uražená. Zdá se mi, že se chová jako malé dítě. pokračování
Jana
generační soužití
Vážená paníDouchová, prosím Vás moc o radu. Žijeme s manželem a 2 dětmi v rodinném domě jeho rodičů. Vztahy s manželem nejsou úplně tak, jak bych si představovala, díky jeho závislosti na rodičích. Nechci rozbíjet rodinu, jen bych chtěla žít náš společný život někde jinde. Jak se mám zachovat, když manžel od rodičů odejít v žádném případě nechce.Cítím se jako "v kleci". Děkuji za Vaši odpověď.
Jana M