Ona

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

krize vztahu
Dobrý den,
Poradite jak navrátit intimitu to vztahu? S manželem jsme spolu 7 let, dvě malé děti. Měli jsme teď poslední rok hodně stresovy, současná situace, rodinné problémy apod. Bohužel se to podepsalo na našem vztahu a v podstatě spolu nespíme, za poslední 4 měsíce 2x a nebylo to nic moc. Chybí i ostatní věci, objetí,pusa, pohlazení. Nějak nám to ani jednomu nejde, když už, zda se to takové vynucené. Co s tím?
Děkuji vám.
Gabriela
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
krize vztahu
Dobrý den, manželka mi nečekaně oznámila, že se zamilovala do o 10 let staršího muže, chce s ním žít a vzít si ho (3mesíční známost). Je to pro mě šok z čistého nebe. Oba jsou ve svazku podobně nespokojeni a chtějí to ukončit. Mě má ráda, ale miluje jiného. Máme dvě děti na prvním stupni, nechci nikoho z nich ztratit - dohodneme se na společné péči. Důvodem jsou střípky všeho: komunikace, izolace sociální i prostorová (venkov), bydlení s její matkou v dvougeneračním domě, kdy nechce "dopadout jako ona" a všechny nespokojené okolo. Miluju jí i děti, věnuji jim veškerý svůj čas. Manželka, teď po oznámení, okamžitě vztah prohlubuje, již nic neskrývá a snaží se děti seznámit „pomalu“ s přítelem (pro ně zatím kamarádem). Jak by jste řešila tuto situaci a jak rychle- děti, rozchod, stěhování s ním do nového (s dětmi hned?)? Nechce mě mučit, déle než je to nutné, ale když půjde ona, nějakou formou půjdou i děti. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Honza
krize vztahu
Paní Douchová, máte ve své praxi také případy, kdy se chlapovi omrzí rodina, a tak ji prostě opustí? Mám dojem, že to je u nás - děti jsou skoro dospělé, ale ještě studují. Manžel se jednoho dne odstěhoval (protivný byl nějakou dobu předtím, ale to byl skoro celý život, hlavně ho rodina nesměla omezovat), smíme ho navštěvovat, ale jen v době, kdy on chce, problém je, že si vzal veškerý majetek (nějak jsem ve své benevolenci neřešila, že firmy jsou na něj), včera jsem zjistila, že potajmu na sebe a syna kupoval další majetky, syn mi to nesměl říct. Co dál? Pro nás šok, protože už Vánoce prožil se svou matkou (odstěhoval si věci den před Štědrým dnem, kdy jsme byli pryč, po návratu prázdné skříně - šok, ale zcela jistě to chystal už nějakou dobu předtím...). Chce si dělat, co chce, tedy i hledat jiné ženy, já ho smím navštěvovat, děti taky. Můžu třeba přijet na sex a pak odjet, případně zůstat do rna a pak odjet. Všichni okolo vědí, že odešel a kam, já obvolávala známé, kde je - mně to nějak zapomněl říct, případně nezvedal telefony. I matka věděla, kde je. Ta sice lamentuje, ale svému vymodlenému synovi nic neřekne, jen říká "co nás to potkalo". V únoru bude manžel rekonstruovat to svoje nové bydlení, tak prý by bydlel týden u nás, ale mám mu udělat místo v lednici, aby si tam dal svoje jídlo. Peníze na děti zatím nějaké dává, ne moc, ale dává. Stejně to všechno thnu za své. Já to prostě nechápu. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Magda
krize vztahu
pro Agátu - Pane jo, Agáto, jako kdybych četla o sobě... Jen s tím rozdílem, že děti byly dvě. U nás to bylo ještě, jak on vydělává peníze, zatímco já jsem doma, tudíž on má právo a já jen povinnosti. Navenek chlap, co dýchá pro rodinu :-) (to říkal). Na MD jsem se uzavřela do sebe a udělala svět sobě a dětem. Sex jsem nějak přetrpěla. Jakmile jsem začala chodit do práce , bylo to v něčem zase hůř (žárlil, muselo být všechno OK, jednu chvíli jsem byla na pokraji únavového syndromu), v něčem líp - měla jsem peníze. Já celou dobu doufala, že bude líp a nebylo. Odkláněl majetek, psychicky jedno z dětí, nakonec se manželství po 25 letech rozpadlo - posledních 10 let si dělal, co chtěl, bez jakékoliv zodpovědnosti. Agáto, radím, nechte ho se vyvztekat, na uraženosti nereagujte - nemá to cenu. Udělejte si svůj svět s dětmi, on pokud do něj bude vstupovat, bude ho ničit (vím o čem mluvím). A hlídejte si ekonomickou stránku, případně si dělejte neveřejně rezervy pro případ odchodu. S tímhle člověkem se moc žít nedá.
Darja
krize vztahu
Dobrý den, letos jsem přišla o práci. Celkem mě to vzalo a tak jsem se během léta zhroutila a byla zralá na léky. Bohužel to mělo dopad i na náš 8 letý vztah. Z ničeho nic se mi vždy přitížilo když měl přítel přijít domů nebo mi telefonoval, přestala jsem jíst a neuměla ani dorazit na pohovor, když už se konečně někdo ozval. Dali jsme si 4 měsíce pauzu bez absolutního kontaktu. Myslela jsem, že to bude lepší. Jenže pořád na něj myslím, je mi smutno a vím, že i on by mě chtěl zpátky. Naštěstí mám již měsíc zaměstnání, i když to bylo náročný, zvládla jsem tam chodit. Teď máme oba mezi svátky volno a měli bychom se vidět. Ale je mi z toho tak ouzko, mám strach že se ty mé stavy opět vrátí, když se k němu vrátím. . Bojím se, že nevím jak navázat. Zdá se sejít u nás v našem bytě nebo někde na neutrální půdě. Je mi na druhou stranu docela i trapně, protože jsem se já zachovala špatně a utekla od něj. Nevím, zda to může zase fungovat jako dřív. Netuším, jak se na to setkání připravit.
Sára
krize vztahu
Uráží se a pak se mnou dny, nebo týdny nemluví. Uráží se např. že se v tu chvíli starám a o děcka, tak jsem mu řekla, že nevím, nebo ať počká a on z toho udělá, že jsem po něm řvala. Asi jsem mu to "nevím" mohla říct nahlas, protože někdo brečel a měla jsem plno práce. Ale je to blbost. Nebo něco udělám špatně. Zapomenu zamknout, neuklidím, zaviním něco. Když je uražený a obejmu mě, nevrací mi to. Jde pryč. Říkám mu pořád dokola, že to nemůže dělat, že se trápím. Řekla jsem mu, že když mu tak lezu na nervy, tak že se změním. Ale musí mi vysvětlit jak a nebude to hned. Ale budu se snažit a třeba po roce bude výsledek a postupně se změním. Neporadil mi nic, ale vztah byl chvíli lepší. Pak už dochází ke zlepšení jen když se spolu vyspíme. Kdybych si sáhla do svého svědomí, nemiluji ho a nikdy jsem nebyla zamilovaná. Ale co už teď můžeme dělat. Dá se láska vybudovat? Díky - otázka upravena poradcem
Agáta 3
krize vztahu
yž máme návštěvu, chová se vzorně. Je pozorný a pomáhá mi. Nemáme nic, o čem bychom si popovídali. Nic, co by nás bavilo oba, žádnou činnost. Pořád se snažím s něčím přijít. Nechce trávit čas se mnou. Sám říkal, že je to ztráta času. Když jsme se poznali, on se hodně zamiloval. Já ne. On je ale chytrý a příjemný. Předstíral, že máme společné zájmy a společnou řeč. Povedlo se mu si mě získat. Otěhotněla jsem. Jenže po svatbě přestal předstírat a ukázalo se, že nemáme společného nic. Že máme úplně jiné hodnoty. Celé mi to připadá, že já ho nikdy nemilovala, ale protože jsme manželé, chtěla bych ten vztah budovat. On se kdysi zamiloval. Pak sundal růžové brýle a zjistil, že se mu spíše hnusím. Ale má ze mě spoustu užitku. Dávám sex, odvedu práci. Prosím, má takový vztah podle Vás smysl? Připadá mi, že rozvodem bych dětem úplně zničila život. Za sebe bych se rozvedla hned. Protože taky nejsem z kamene. Hodně často jsem smutná a nevydržím všechno. Co mám ale dělat jinak aby mě tedy měl rád? - otázka upravena poradcem
Agáta 2
krize vztahu
Dobrý den. Máme 3 děti 6, 3 a 4 měsíce. Máme za sebou náročné roky. Manžel stavěl dům. Oba jsme pracovali na plný úvazek. Do toho jsem byla těhotná, kojila jsem. Manžel doma nepomáhal. Protože stavěl dům, ale nepomáhal ani když mohl. Je to typ, který nedělá ženskou práci. Pořád chce sex. Pro něho ideál 1-2x denně. Nakonec je něco 3-5x za měsíc. Dělám to kvůli němu. Jsem prostě unavená. Navíc ty první měsíce po porodu se musím opravdu velice nutit. Po celou dobu manželství máme krizi. On se uráží. Vždycky nepoznám za co a po třech týdnech mi to pak třeba prozradí. Nebo zapomeneme za co to bylo. Kritizuje mě. Všechno mu na mně vadí. Vždycky má takové ty řeči o "ženských" co "ženské" dělají a nedělají. Myslím si, že mě nemiluje. Nemá ke mně žádnou úctu. Přitahuju ho jako žena. Častokrát mám pocit, že on je taková pijavice, která se snaží ze mně vytlouct co nejvíc práce, peněz, sexu, aby se on měl co nejlíp. Určitě to není tak, že by nevěděl. Důkazem je, že když přijedou mí rodiče, nebo kd - otázka upravena poradcem
Agáta 1
krize vztahu
Dobrý den, žiji s malželkou a malím synem v jedné domácnosti, ale bohužel je to zde pro mě peklo. Mám dvě práce a chodím domů pozdě, do toho musím řešit veškeré zařizování já a nákupy také. Jsem velmi unavený a vztah se ženou nejde vydržet, každý den vyvolává hádku jak jsem líný a jaké jsem prase. žena práci nemá jelikož o ní přišla díky své zílibe v alkoholu i proto mám dvě práce abych vše stihl zaplatit, novou práci si nehladá i když jsem jí našel tak ani tam nezavolala. Celý den se jí snažím vyhýbat ale nejde to. Rozvést bych se chtěl ale jelikož mi vyhrožuje že již nikdy neuvidím syna a že bude u soudu tvrdit že ji mlátím , tak mám strach. Syna obrací proti mě, už jen vejít každý den zpět do dveří domu je pro mě težké, být zde a nebýt nikým milován any vlastním synem jelikož je malí 6 a za vše mohu já. už dál nemohu a nejraději bych vše skončil. tohle se nedá. a jak tak čtu internetem tak vždy je viník muž, a svoje dítě kdybych se vzepřel již neuvidím.
Jirka
krize vztahu
Dobrý den, jdu si k vám pro radu jak zvládat situaci do které jsem se dostala.s přítelem máme roční dítě a měli jsme dlouhodobou krizi..právě v této krizi se vrátila z ciziny jeho známá a začali si psát, setkávat se a nyní mají už asi 4 měsíční vztah, mezi námi to nabralo rychlý spád, řekl že nám to spolu nešlo, že mě nemiluje a z domu nás vystěhoval do garsonky a
nyní tam bývá s novou přítelkyní, všechny věci mi naházeli do sklepa a vypadá že žijí štastný život, ja to vůbec nezvládám pořád mu volám , nemůžu se s tim srovnat že mi takto ublížil a když je štastnýpředpokládám žeuž byse ani nevracel..přišlo mi že chyby viděl jenom na mě a ne uplně závažné, třeba že nejsem společenská atd
Alena
krize vztahu
Dobrý den, "hodné si neváží, s chytrou neumí žít" řekla nedávno příbuzná na mého manžela, který aspiruje na to být bývylým manželem, protože už asi dlouho nebudu snášet jeho mimomanželský poměr. Obojí ode mě měl - hodná a pomáhající na počátku vztahu a na MD - slyšela jsem od něj, že nemám na nic právo, jen povinnosti, protože on vydělává, mým kolegům v práci vykládal, že on by tuhle moji práci dělat nemohl a jak jí pohrdá (je to uráželo, všichni jsme vysokoškoláci a hlavně nechápali, jak se může takhle vyjadřovat o své manželce). Kvůli finančnímu osamostatnění jsem na sobě pracovala a trochu něčeho dosáhla (kdybych měla podmínky, byla bych někde úplně jinde), a zase jsem slyšela, jak dělám kariéru, jak na něj nemám čas, jak ho k ničemu nepotřebuji (marné bylo vysvětlování, že jo...). Nynější milenka je manažerka, je o hodně mladší a protože ho hodně chce, dělá tu hodnou a posluhuje mu. Za půl roku se 3x rozešli, normální ženská by to vzdala, ne tak tato, to bude zcela jistě na déle, protože auta a majetek jsou velkým stimulantem "lásky". Takže mě si neváží a nemůže se mnou žít (to druhé cituji, to říká všem okolo), hlavně že podnikatelsky vyrostl na mé bezplatné pomoci, zázemí a mých nikdy nevrácených finančních injekcí (nemám papír, takže nejsou). A já jsem teď na rozcestí, jestli zabalit celý život (26 let s ním) a mít mnoho ztrát (spravedlivý boj o rozdělení majetku nevyhraju, to vím) anebo počkat a být - kým ale? Hodnou? Neváží si. Chytrou? Nesnese. Mrchou? Neumím a jednak těch on se bojí a utíká před nimi. Asi nejhorší je, že on díky majetku má kam utéct, že nemá hranice. Když se mu něco nelíbí, tak prostě na mnoho dnů odjede a nechá mě s dětmi napospas a nezajímá ho, že musím řešit i povinnosti a závazky za něj. Čeká, až to vyřeším, až to vyhnije. Kdybych to nechala taky vyhnít, tak tím trpí děti (věci, které se jich netýkají, vyhnívat nechám, ale nedá se v tom moc žít). Kým být? Moc vám děkuji. - otázka upravena poradcem
Katka
krize vztahu
Dobrý den, s mým klukem jsme spolu 2 roky, oba jsme mladí (20-25), posledního půl rok je to mezi námi divný. Shodli jsme se na tom oba. on tak trochu ztratil zájem. Začal se zajímat o nové věci a zdá se mi, že se cítí být lepším člověkem než já. Trochu mou pohrdá, zpochybňuje vše, co řeknu. Sám od sebe se mi neozve, nenapíše. Když se s ním domluvím na schůzce, často zapomene. Když jsem se s ním chtěla rozejít, nechtěl.. moc se toho od té doby nezměnilo. Je mi z toho špatně a dělám mu scény, pořád brečím. Nevím, co mám dělat.. Cítím se v pasti, Mám ho moc ráda, ale bolí mě to. Mám vydržet?
xena
krize vztahu
Dobrý den. Už nevím jak dál. Doufám že mi poradíte paní doktorko. S přítelkyní jsme spolu byli 6 let. Několikrát jsme se za tu dobu rozešli kvuli nevere a lžím z mojí strany. Před 3 mi lety jsme začali stavět dům. Já se polepšil a přestal jsem ze vším co přítelkyni vadilo. Ale stejně už mi nedokázala nikdy věřit i když jak řekla vše mi odpustila. Před dvěma měsíci jsme se konečně nastehovali do hotového domu. Vydrzeli jsme tam spolu bydlet týden. A poslední den jsme se pohádali kvuli mému chrápání v noci. Hádka se strhla do ohromných rozměrů. Začali se tahat staré křivdy. A z přítelkyně vypadlo že to nemá cenu že mi pořád nevěří zbalila si věci a odešla odeme. Nekolikrat jsme se viděli povídali si a vzdy mi řekla že jsem těch šancí měl dost a že teď ji chce dát sobě. Mam ji nechat už na dobro jít? Oběma nám je 30 oba se milujeme nemame děti.
Mira
krize vztahu
Pokračování 3.
Každopádně tenhle víkend ještě více náš vztah poznamenal. Já sice řekla ano, ale pak jsem začala mít druhý den výčitky, že jsem si neměla drogu vzhledem k psychickým potížím dávat a že se taková žádost o ruku ani nedá počítat... Takže jsme se začali hádat i o tomhle a hádky se stupňovali. Na začátku října jsem to už nevydržela, odjela jsem k máme, přítel se v mezidobí vystěhoval pryč. Od té doby jsme si řekli, že si dáme chvilku pauzu a pak uvidíme. Už jsme se k sobě zkusili vrátit, ale opět se vrátili hádky. Připadá mi, že nejsme schopní být bez sebe ale ani spolu. Stále jsem do něj zamilovaná, ale mám pocit, že by pro mě možná bylo lepší být nějakou dobu sama... Jen když jsem to takhle sepsala, docela se stydím, je mi z toho smutno. Nikdy jsem neměla takhle dynamický, intenzivní a šílený vztah... Co si o tom myslíte, prosím? Má cenu držet se naděje, že to někdy bude jiné a lepší?
Yveta
krize vztahu
Pokrač. 2.
Poté, co jsem vyšla z léčebny, se začal přítel více snažit. Ale pořád jsme naráželi a řešili to, že mi ve věcech lže, neříká pravdu o tom, v kolik se vrací domů nebo kdo kde s ním byl. A to má důvěra byla vzhledem k našemu začátku už dost narušená.. Každopádně s příchodem korony jsme spolu začali bydlet, mně se odstěhovala spolubydlící, on bydlel na koleji, bylo to spíše logické řešení situace než něco, co bychom oba dva chtěli. V květnu jsem jela do lázní a třítýdenní vzdálení se našemu vztahu pomohlo. Každopádně už tak nějak od února jsem se často vracela k myšlence na rozchod, měla jsem pocit, že mě vztah vyčerpává, že jsme každý z jiného těsta.. V červenci to bylo docela ok, rapidní zhoršení přišlo v srpnu, kdy jsme vyjeli na dovolenou. Měl to být týden, kdy si odpočineme, ale hádali jsme se tam. Pak to šlo od desíti k pětiV září jsme byli na výletě, kde mě přítel požádal o ruku, ale byli jsme pod vlivem drog a z jeho strany to bylo spíš zoufalý pokus o řešení situace..
Yveta
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
v současné době řeším problémy v mém 14ti měsíčním vztahu s přítelem. Náš vztah nezačal vůbec ideálně, měla jsem za sebou na jaře 2019 rozchod po 5ti letech a potkala jsem Ondřeje. Ten v tu dobu byl asi tři roky zadaný, ale začali jsme spolu chodit ven. Téměř půl roku (s přestávkami, vždy jednou za čas řekl, že chce být s danou dívkou) trvalo, než se rozhodl nakonec s dnes jeho bývalou rozejít. Každopádně mě to psychicky hodně semlelo a nebyl to zcela ideální start, jeho rodina mě nesměla první půl rok vůbec vidět, protože jim neřekl, že má už jinou dívku, měli mu za zlé, že se rozešel s tou původní hnusně... (nechal ji nastěhovat se do Prahy za ním a po dvou týdnech odešel). Každopádně jsme minulý podzim spolu začali chodit, žili jsme zhýrale - hodně jsme spolu chodili na pivo - přítel odjakživa docela dost pil, sem tam brali i drogy... Můj psychický stav se zhoršoval, začala jsem jíst antidepresiva, až jsem se v prosinci ocitla v Bohnicích. (1. část)
Yveta
krize vztahu
Dobrý den, v létě během firemní akce mě manžel hrozně urazil a zničil mi vztahy.
Po 15 letech jsem se vrátila do práce. Našla jsem si firmu kde jsem si s kolegy sedla a navíc jarní vlna choroby nás hodně semkla. Šéf jako poděkování uspořádal u sebe grill. Pozváni byli taky partneři. Tam jsem slyšela, jak se manžel mého kolegu ptá, zda s ním taky spím.
Před lety, ještě před dětmi jsem měla krátkou aférku s kolegou. Od počátku mi byl sympatický a po několika měsících jsme pár týdnů spolu měli sex. Ukončila jsem to, ale manžel se to stejně dověděl (dlouho po tom jak to skončilo). Hodně ho to vzalo, ale nakonec se vše urovnalo.
V létě se zachoval jako ubožák, zničil mi to v práci. Necítím se dobře ani v práci ani doma. Teď do toho ještě znova korona kdy ve firmě znova vše stojí na týmové práci a já jsem jaksi mimo. Nejraději bych doma nebyla, ale kvůli koroně musím.
Když jsem to manželovi vyčetla, tak jsme se pohádali, že neřekl nic co by nebyla pravda, a jen se ptal.
Nevím jak dál.
Marcela
krize vztahu
Dobrý večer, paní doktorko. S přítelem jsme spolu skoro 3 roky a je nám oběma 18 let. Prošli jsme si teď obdobím nekomunikace, já měla sama se sebou osobní problémy... a on navrhl pauzu, načež to za chvíli změnil ve zprávě na rozchod. Já se ho snažila přesvědčit, jak moc ho miluju, ho to přesvědčilo a navrhl zase pauzu... dohodli jsme se na 14 dnech. Říká o mně, že jsem tou nejlepší holkou, jakou si kdy mohl přát, znamenám pro něj hodně, akorát v sobě prý svádí vnitřní boj sám se sebou. Jestli mi stačí ve věcech, co pro něj dělám a že si mě nezaslouží a.. neví, jestli nechce být sám. Nevím, jak to mám vydržet, nechci jej ztratit... myslíte, že je ještě šance, že se ke mně vrátí? Bojím se, že na mě během pauzy zapomene...
Mimi
krize vztahu
Dobrý den, paní Douchová. Žiji 14 let v manželství. Máme čtyři děti ve věku 12, 8, 6 a 1.5 roku. Manžel má neřešené frustrace, ze kterých viní mne. Často poslouchám, jak chce mít doma úctu, jak je živitel, apod. Se mnou však zachází značně necitilivě a hrubě. Mívá agresivní výpady, kdy hází nábytkem a nadává. Nechápu jeho vztah k nejstarší dceři, která je v pubertě. Často jí vyhovuje v jakémkoliv přání, roztrhal by se pro ni. Mám ji ráda, cítím však bolest, když vidím, jakou lásku a pozornost jí věnuje a jak se chová ke mně. Už jsem uvažovala, že odejdu, nyní však nemám sílu a chci se postupně finančně postavit na nohy. Nyní mi oznámil, že pokud budu chtít během dopoledního učení hlídat malého, chce si z každé mojí hodinové sazby strhnout za hlídání peníze. Je mi z něho zle. Moje otázka je vlastně hlavně tato: Jak se od toho všeho mám odpoutat, aby mě to nezraňovalo, když zatím odejít nemohu? Děti mám moc ráda a jsem ráda, že je mám.
Jana
krize vztahu
Dobrý den už jsem zkoušela skoro vše a pořád si nevím rady. S partnerem se známe už ze základní školy byl moje první láska a v mých 18-ti letech jsme se dali dohromady. Žili jsme spolu 2,5 roku ve společné domácnosti a vše bylo v pořádku dokud jsme se nemuseli nastěhovat do domu co patří mé rodině. A shodou okolností tam bydlela i dívka se kterou jako puberťák chodil. První 2 týdny to bylo v pořádku než ta dotyčná začala být vůči mě zlá a dělala mi naschvály . Partnera jsem žádala o zastání ale nic neudělal.
Proto začali hádky které vedli k tomu že mě vyhodil a já se musela nějak o sebe postarat. Nyní je to skoro 7 měsíců co bydlíme odděleně a on za mnou jezdí do mého nového bytu a uznal že to co udělal byl chyba. Během prvních 3 měsíců se ke mě choval dost odporně posle mého. Jezdil za mnou když jen on chtěl a šlo hlavně o se po něm vždy hned odjel udržoval mě v nejistotě a několikrát mi i dost ublížil po citové stránce. Sice už jsme si to vyjasnili ale i tak se cítím sama a zraněná
Šarlota