Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| osudová láska| ekonomicky silnější žena| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobry den, prosim o radu,s manzelem jsme spolu 12 let, 5 let manzele a 4,5 letou dcerku.Manzel je hodny, velice (az moc) pracovity clovek, problem je ale v tom,ze ja mam pocit,ze se nam dostatecne nevenuje, ani mne jako zene,ani nam jako rodine,dcerce.Ma kamarady,se kterymi jednou tydne jde posedet,coz toleruji.Kdyz jsem zacala mit ten pocit,chtela jsem s nim resit,probrat s nim,ale bohuzel se nic nezmenilo. Pripadala jsem si sama,odmitana,nemilovana.Proto se mi jiz 3x stalo to,ze jakmile mi dal najevo naklonnost jiny muz,zblaznila jsem se:(Muz na to pokazde prisel,2x odpustil,ale ted trva na rozvodu (nikdy nedoslo k sex styku s tim onym).Zni to asi blaznive,ale miluju ho,nechci o nej prijit a rozbit rodinu,male domov,nemyslim, ze bych byla tak hrozna,normalni zenska,ktera jen chce pohlazeni,pozornost a plnohodnotny zivot jako rodina.Tyhlety moje kopance me mrzi a nevim, jak si zpet ziskat muze..zkusila jsem uz vse,ale on nechce slyset.Diky moc za jakoukoli radu!! Poradnu domita..
jitka
PhDr. Jitka Douchová
Milá jitko. To, co popisujete, nastalo až po narození dcery? Máte za sebou 12 let vztahu, předpokládám, že dcera byla plánovaná, pak vstup do manželství. Takže mě to vede k úvaze, zda nedošlo ke krizi a změně ve vztahu po vzniku 3 členné rodiny. Narození prvního dítěte do vztahu vyvolává velmi často partnerskou krizi, vše je jinak, role jsou překlopeny jinak, než původně, žena je většinou zpočátku velmi úzce navázána na dítě, na partnera leckdy nezbývá. Změní se zásadně životní styl. Nevím, neříkám, že to tak mají všechny páry, ale u vás dvou mi přijde, že něco z toho, co nabízím, by tam mohlo být. Nakonec se mohl cítit manžel osamělý, vy v pozdější době, kdy jste jej již zase více potřebovala. Každopádně je to tak, že po jeho blízkosti toužíte, pokud ji nemáte, ztrácíte pocit lásky, ale i své ženské sebevědomí. Pak se nedá divit, že zájem jiného muže je pro vás oživující satisfakce. Manžel se cítí nyní již opakovaně zrazený a nemůže to překousnout, myslím, že se rozhoduje překotně pod vlivem emocí. Rozvod by byl škoda pro všechny zúčastněné, není mezi vámi zloba nenávist. Je mezi vámi odcizení. Potřebujete spolu nějaký čas na to, abyste si mohli dokázat, že spolu můžete žít, ale již jinak plnohodnotně - jak jako partneři, tak jako rodina. Jenže manžel byl konfrontován nevěrou, je to pro něj nesmírně těžké, dejte mu čas na to, abyste byli schopni spolu mluvit o tom, co je ve vašem vztahu to hezké, a v čem jste chybovali - OBA...
krize vztahu
Ak pride jeho sestra 2x za rok sprava sa k nej ako k princeznej a ku mne ako keby som bola vzduch. konecne sa mi aspon trocha otvorili oči povedala som dost a on sa na druhý den tváril že sa nic nestalo hovorim mu ze je koniec a on plakal po 4rokoch vyjadlil co citi a pod. vsetko bude dobré a zmení sa. Ano teraz sa sprava skvele ale ja premyslam do kedy ma to este zmysel? trapim sa aj teraz co ked to potom bude lepsie ked sa rozideme neviem. neviem ci ma zmysel to zachranovat za kazdu cenu aj ked ho lubim ale aj ja som len clovek a mam svoju hrdost.
nina
PhDr. Jitka Douchová
Zažil citový alarm - najednou ohrožení něčeho, co považoval za naprostou samozřejmost. To je ale vždy bláhová představa. Myslím, že byste měli hlavně o všem mluvit, ale v klidu. On procitnul, je otázka, jak dlouhé to bude mít trvání. V čem se snaží? Více se vám věnuje? Tráví s vámi volný čas? Nevyžaduje čerstvé jídlo podle sebe, ale podílíte se na vaření společně? Pomáhá s úklidem, místo brblání? Intimní život se upravil a je hezký? Tisíce otázek, které dávám vám pro vás samotnou. Pokud byste hned vše vrátila, i jemu se to vrátí do starých kolejí. Velmi bych vám doporučovala partnerskou poradnu.
krize vztahu
Dobrý den. 4roky sme spolu, stoho 2roky spolu žijeme v mojom byte. On má 32rokov predtým žil u rodičov a do práce dochadzal 35km teraz je u mna nedaleko práce. chcela som aby sme bývali spolu ale vyčíta mi ak nepopratam vyžaduje aby som varila cerstvé jedlo aké mi povie aj 4x na den chodim do práce a nestíham sa tolko starat o domácnosť. Posledný Rok a pol chcel byť len sám nevenoval sa mi ani po sexualnej stránke nic nechcel raz za 2mesiace ze takto to je fajn.trapila som sa dlho až to namna dolahlo choroby stres všetko.V práci som si našla chlapa ktorý sa cele dni somnou rozprával venoval sa a tak ma moj priatel pristihol ked ma viezol domov. Vysvetlila som mu. to je iba kamarat a bolo to lebo som nemala nikoho kto by sa mi venoval. Prekusil to ale ja uz som mu povedala že už dalej nevládzem takto žit zo stresom a s pocitom ze nikoho nemam aj ked mam no ma vlastný svet ponoreny vo svojich záujmoch.Povedala som mu že ho lúbim ale už to nezvladam ani rodinu somnou nechce nic ..........
nina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, nina. Nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění...Zatím vidím ve vašem popisu daného stavu několik problematických témat. Přítel byl zvyklý do 30 let na servis od maminky - úklid, vaření, vše. Váš vztah určitě prosperoval mnohem více v době odděleného bydlení - jeho požadavky se odvíjejí od zvyku z "mama hotelu". Dalším tématem je váš pocit osamělosti ve vztahu - kromě jeho požadavků a kritické nespokojenosti, spolu intimně žijete minimálně. Asi vám tedy velmi vázne společná komunikace na téma očekávání od vztahu. Vypadá to, jakoby přítel zastagnoval v tom, co měl dříve a není přizpůsobivý. Buď vám řekne, já to takhle chci a tak to bude, nebo řekne - mně to takhle stačí ( viz sex ). Další téma je váš stres z nespokojenosti ve vztahu a prožitku nenaplnění. Pokud se něco mezi vámi dvěma nezmění, pak nevím...
krize vztahu
Dobrý den,před dvěma lety jsme si plánovali dovolenou s přítelkyni, ona se pak napila, je alkoholička a dostala metabolický rozvrat . Když se probrala byla jak vyměněná a našla si chlapa po internetu z ničeho nic.Trvalo to jen chvíli, ale já nic nechápal a málem se zhroutil.Pak se ke mě chtěla vrátit a slíbila,že už nikdy mě nepodvede a kdykoliv jí můžu kontrolovat, prostě slíbila cokoliv, jen aby jsme byli spolu.Těžce jsem to nesl, ale odpustil i když bolí to dodnes.Po čase jsem zjistil, že si na chatu píše s chlapama i když anonymně,ale né zrovna slušné věci.Teď jela do lázni, týden jsme tam byli spolu, bylo to hezké.Teď je tam sama a já ji prosil ať nechodí po nocích tančit, ať mi už nedělá zle, dobře ví, jak jsem zraněný.Samozřejmně, že tančit šla, chodí přece všichni, já to neunesl, opil se a vynadal ji.Nazývá mě psychopatem a jen uráží, vždy si vše omluví.Myslíte, že jsem psychopat, když ji miluju a po té nevěře mě to strašně bolí!Co mám dělat, poraďte prosím!!!
Lukáš
PhDr. Jitka Douchová
Lukáši, ve vašem vztahu bude problémů rozhodně víc. Jak mám na základě vašeho psaní posoudit, zda jste psychopat? Jak mohu posoudit, zda je vaše přítelkyně alkoholička? Evidentní je, že se u vás obou objevují fáze závislosti na sobě. A vy jste v zoufalosti byl jednou agresivní. Podmiňujete trvání vašeho vztahu tím, že se nebude stýkat s muži, ona zase při návratu k vám slíbila, že ji můžete kdykoliv kontrolovat. To je pro vztah nesmysl, ke vztahu patří vzájemná důvěra a možnost soukromí. Myslím, že máte plno věcí ve vztahu rozbitých a vzájemně si plno věcí vyčítáte. To nikam nevede. Doporučuji partnerského psychologa.
krize vztahu
Dobrý den, byl jsem s přítelkyní 5 let. Ona byla o 6let mladší, ale nás vztah byl pohodový, zamilovaný bezchybný, bez hádek. Měli jsme v plánu spolu odjet do světa, ale ona byla nerozhodná a nevěděla, jestli dát přednost cestování, nebo škole. Tudíž z cesty do světa sešlo. Což ale vydrželo jen několik měsíců, po kterých přišla s tím, že pojede, na rok a opravdu hodně daleko. Jelikož ji zainvestovali rodiče, neměl jsem možnost dát dohromady takový obnos peněz, abych mohl jet s ní. Měl jsem vztek, že tím chce náš vztah ohrozit a v podstatě i ukončit. Řekl jsem tedy, že nemá smysl ve vztahu pokračovat na dálku a místo toho, abych si s ní užil poslední 2 měsíce do odjezdu, začal se chovat chladně. Do toho se vetřel její kamarád z dětství, se kterým si začala dopisovat a vídat se. On měl samozřejmě jasné úmysly, ona tvrdila, že je pouze kamarád z dětství. Pak přišla s tím, že si musíme promluvit. Začalo se ji líbit, že o ni opět někdo usiluje, snaží se, a hned ji navrhl, že za ní přijede. Mně že samozřejmě miluje a neví teď koho si vybrat. Při tom všem vypadala tak vyrovnaně, načež já byl úplně v troskách. Nechápal jsem, že chce zahodit celý vtah jen kvůli nějakému pobláznění, došlo mi, že ona je to, co je pro mě na světě opravdu důležité, a že jsem ochoten s ní jet až na konec světa, nehledě na peníze a cokoli jiného. Nakonec řekla, že ji to mrzí, ale měli bychom se rozejít. Je to teprve druhý den a stále se nemůžu vyrovnat s představou konce. Dělám všechny ty věci, který bolest akorát utlumí, prášky, alkohol... Pak mě napadlo, co to nevzdat, co kdybych udělal něco, po čem by si vzpomněla na to vše, co jsme spolu zažili. Např. bláznivá představa vylepení plakátů, se slovy, ,,pojďme objevit svět společně tak jako kdysi“ ,,miluji tě nevzdávejme to“. Je to rozumné? Nechci vypadat jako zoufalec a být dotěrný, ale nechci to vzdat.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Milý Tomáši. Odpovídám později - jak jste to vyřešil? Vylepil jste plakáty? Víte, je jasné, že vyhlášení rozchodu vyvolá velké emoce a najednou je tu emoční alarm, který nás vzpamatuje a potřebujeme dělat akci. Rozchod teď budete rozdýchávat těžko delší dobu, pokud jste spolu byli 5 let. Ale on to nejspíš rozchod nebude. Řekla bych, že se jedná o krizi ve vztahu - po 5 letech je to přeci jen již stereotyp, a vy teď budete mít spolu do budoucna šanci, objevovat se znovu, i váš vztah a jeho podstatu - tak, jak jste to chtěl formulovat do těch plakátu. Já vám oběma moc držím palce!
krize vztahu
Dobry den, čítala som tu viacero vašich rad. A tak by som sa chcela spýtať s priateľom (no teda snubencom) chodili sme spolu 5 a pol roka, a sme sa pohadali a povedala som nejake veci ktore som asi nemala. On navrhol pauzu. Trva to uz 2 týždne za tu dobru sa mi ani raz neozval a ani nenapísal smsku. Stale som mu písala ja ako sa ma a on len odpovedal. pred dvoma dnami som mu navrhla aby sme sa stretli a porozpravali. Stretli sme sa a spýtala som sa ho ako to vlastne teraz dalej s nami bude a on povedal ze nevie. Na všetky moje otazky co ta týkalo nas odpovedal ze on nevie. Tak a teraz neviem co si mam o tom mysliet a ako sa mam ku nemu sprat a ci to ma vlasnte sancu riešit?
ANITA
PhDr. Jitka Douchová
ANITA, přítel navrhl pauzu. Asi jste ho něčím zasáhla víc, než jste tušila, on se nyní potřebuje vzpamatovat a u sebe si ujasnit, zda chce ve vztahu pokračovat, i když jste již zasnoubeni. Šanci určitě oba spolu máte, pokud pauzu dodržíte. Měla by být dodržena její základní pravidla - společné určení délky trvání pauzy, dodržení nekomunikování a nesetkávání se. Potřebujete oba prostor k promyšlení, v čem všem k sobě patříte, a proč, a v čem jste dělali chyby. Dejte si čas aspoň 3 měsíce.
krize vztahu
Dobrý den, moc prosím o Váš názor. S manželem jsme spolu 11 let, z toho 7 manželé, máme 2 děti (5 a 1 rok). Od narození první dcery je to náročné, manžel v té době budoval bydlení, do toho časově náročná práce, to trvalo tři těžké roky. Doufala jsem, že se to zlepší, až se nastěhujeme, máme druhé miminko, těšila jsem se na víc rodinné pohody a blízkosti. Bohužel pořád tráví spoustu času v práci, která není ani moc dobře ohodnocená a navíc ho nebaví. Pořád poslouchám stížnosti na všechny a na všechno, neustále má špatnou náladu, každá moje připomínka, byť nevinná, v něm vyvolá výbuch hněvu. Doma by jenom ležel, odpočíval, přitom je pořád dost práce kolem domu i na zahradě a na všechno sama nestačím. Každou pomoc si musím vynutit a pravidelně se kvůli tomu hádáme. Je v pozici uraženého dítěte, má pocit že dělá víc než jiní, že jsem nevděčná, Ale málokdy si chce promluvit,urazí se a odejde. Ale je milující táta a o to základní se postará.Já bych ale chtěla dospělého a samostatného chlapa.
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Báro. Vaše potřeba mít vyrovnaný vztah je legitimní, vaše potřeba kooperace na pracích na domě a zahradě taktéž, vaše potřeba komunikace s manželem také. Tušíte, kde se stala chyba? Říkáte, že od narození první dcery - byl to souběh dvou náročných životních změn - příchod prvního dítěte, stavba domu. Vše dohromady musel být pořádný stres, který jste s miminkem jako máma musela ustát. Ale on musel ustát chlapské práce při stavbě. Nedivím se, že jste se v té době začali odcizovat. Ale jaké problémy ve vaší komunikaci jsou nyní, těžko posoudím. Jak by zněl asi dotaz vašeho muže do této poradny? Nač by si stěžoval, co by oceňoval? ...Neměli byste začít spolupracovat s partnerskou poradnou??
krize vztahu
Váš manžel chtěl vyzkoušet někoho jiného, proto vás pravděpodobně tlačil do sexu s kamarádem, aby neměl výčitky, že vy jste věrná.
Nudí se, ale chce s vámi být i spát? Pozvěte ho na rande, překvapte ho parukou a jiným líčením a stylem ošacení, jednou taková, podruhé maková / jednou za stydlivku, podruhé za sebevědomou ženu, jednou brýle, podruhé...
Jednou mu dopřejte všechno, podruhé se nechte obskakovat, jindy zase jinak... Důležité je, abyste se cítila jako krásná žena a užívala si to.
Doma na něj přehoďte větší kus zodpovědnosti a udělejte si čas jen pro sebe a vypadněte ven. Nechte doma neumyté nádoby, nevyprané prádlo, nenakoupeno (zvykej si, až budeš po rozvodu bydlet sám...), prostě aby servis nebyl samozřejmostí.
A hlavně myslete na sebe. Vím, že je to skoro nemožné a v hlavě vám letí tisíce kombinací, co bude (a hlavně ta jedna, kdy on je s ní). Čtěte si, zhluboka dýchejte, cvičte třeba jogu a hlavně se mějte ráda. Přeji vám happy end, Lucie
pro Marcelu
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marcelo a Lucie, propojuji vás :-)
krize vztahu
Dobrý den, mám v rodině trable. Manžel se už roky hádá s dětmi, vybral si toho nejzranitelnějšího, opouští nás a zase se vrací, je to složité s financemi od něj - prostě se strašně zhoršilo jeho chování nejen k nám, ale i k ostatním. Já to držím (péči, děti, peníze), ale začínám být z toho unavená až apatická. Vpodstatě jen čekám asi na zázrak, přeju si, aby se uklidnil. Nechci ukončovat manželství, stojím o vztah a o rodinu. Hodně. A jde i o rodinné zabezpečení. Rozhovory s ním končí mojí vinou (cokoliv - úklid, mám na něj málo času atd.). Chce, abych s ním jednala u něj, kde bydlí, já se bojím ještě většího nátlaku. Třetího nezúčastněného nebo neutrální prostředí odmítá. mezitím se objevila rozvedená paní, mladší. Chytla se na jeho flirtování, pořád za ním jezdí, po měsíci známosti ji vzal hned na dvě dovolené do zahraničí (to se námi nikdy nestalo). Vím, že bych asi měla být nad věcí, ale nejde to, že bych měla být usměvavá, jenže kde na to vzít sílu - už leží na mně úplně všechno, navíc se zhoršily i děti, protože on tu paní zcela bez ohledu na jejich přání s nimi kontaktuje a přivádí domů (tam kde bydlí, je to dům po rodičích, kde děti tráví volný čas, protože jde o venkovský domek). Nevím, jak z toho ven. Prosím, poradíte mi, dík.
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Procházíte dlouhodobou partnerskou krizí, která se v důsledku pak dotýká psychicky i dětí. Krize mezi vámi je zveřejněna, nic se neutajilo. Problémů, které popisujete, je hodně, nemohu vám pomoct na stránkách této poradny. Vy čekáte na zázrak, zázraky se ale v reálném životě nedějí. Pak místo čekání spíš navštivte partnerského psychologa, abyste mohli spolu hledat cestu, jak vašemu manželství pomoct. Neboli, nemám na mysli strategické tanečky, ale terapii pro vás, která jste motivovaná bojovat za záchranu manželství, ale musíte k tomu mít také svou osobní sílu.
krize vztahu
Vzkaz pro paní Veroniku, která váhá, zda odejít k milenci. Veroniko, narozdíl od paní doktorky si nemyslím, že žít se současným manželem nedává nic Vám, ani Vašemu dítěti. Vašemu dítěti je 13 let, je ve velmi citlivém věku, podle Vašich slov má tátu rád, on je na něho hodný. Pokud byste se teď rozhodla stěhovat, ať už sama (s dítětem) jinam, případně řešit sestěhování s novým partnerem, zničíte jeho životní jistotu - jeho domov. To bude mít vliv na celý jeho život. Doporučila bych Vám jednak obrátit se na některé renomované dětské psychology, a pak také zvážit, zda přece jen nemůžete ještě 5 let žít s manželem. Blaho Vašeho dítěte by mělo být pro Vás vždy na prvním místě, obzvláště když Váš muž není žádný násilník ani alkoholik, "jen" nemáte spolu tolik společného. - otázka upravena poradcem
Helimadoe
PhDr. Jitka Douchová
Milá Helimadoe, děkuji vám za reakci. Pokud si ale přečtete mou reakci na Veroničin příběh, nenajdete tam nic, co by Veroniku podporovalo k rozvodu. Jen jako partnerský psycholog přemýšlím vždy nad všemi souvislostmi :-) Propojuji vás s Veronikou a díky'!
krize vztahu
pokračování: i když jsou chvíle, kdy bych mu to ráda řekla a dostala ji do stejné situace, ve které jsem já. Začali jsme fungovat vcelku normálně, ale já mám pořád strach jestli se s ní pořád neschází. Manžel na to má nyní jiný názor, prý se nic nestalo, že šlo jen o sex, že budu vždy první. Nyní mi řekl, že si v mládí nic neužil, že by chtěl sex jinde, protože doma to po 20 letech už není tak vzrušující a že nás to bude mrzet až budem starý. Já brečím, protože to tak nechci, miluju ho a on mě i děti. Prý mu nedávám žádnou možnost, tak přemýšlí o tom, že když nechci aby podváděl, že se rozvedeme. Přitom řekl, že s nikým jiným žít nechce. Vůbec nevím co dělat, chtěla bych všechno vrátit...moc si to beru a brečím a přemýšlím o všem, co mi řekl, jak to mohl udělat.. vím, že jsem byla první holka s kterou něco měl a asi ho mrzí, že si víc neužil... myslíte, že ho to přejde??? co se nechá v takové situaci dělat? jinak o mě všude mluví moc hezky, všichni to říkají, jak mě má rád.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová
Marcelo. Je to vše velký zásah do vašeho života. To, že manžel koketoval již dříve s tím, že byste si mohla sexuálně začít s jeho kamarádem, svědčí o jeho potřebě většího adrenalinu. Možná pak potřeboval mít vyrovnané skóre, co já vím? Teď jste se ale ocitli v pasti. Oba se máte rádi, do vašeho manželství vstoupil dlouhodobý stereotyp a rutina. Prostě krize. Váš vztah přestal mít jiskru a dynamiku. Potřebujete to změnit a začít se na sebe dívat nově, jinak. To ale není na internetovou poradnu. To je na živou poradnu s partnerským psychologem, který vás může vnímat, být interaktivní, ptát se vás, reagovat na vás. Toto písemná forma nemůže nahradit. Neboli - vřele vám doporučuji partnerskou poradnu, a v žádném případě nekapitulujte :-)
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme od školy - 21 let. Je nám 38 let. Opravili jsme domek, máme 3 děti žijeme si celkem spokojeně.V posledních letech neměl manžel moc zájem o sex a řekl mi, že by mu nevadilo, kdybych si užila s jeho kamarádem, kkterý o mě projevoval zájem. Stále jsem odmítala, až mi ten kamarád začal psát a já to opravdu udělala a asi 4x jsme se sešli. Manžel o tom nevěděl, ale nějak to vytušil - dal mi do auta gps, sledoval mě, až jsem se přiznala a románek ukončila. Manžela miluju a mrzí mě, že jsem ho podvedla. O to větší bylo překvapení, když jsem zjistila, že se schází s mou vdanou kamarádkou z vesnice . Bylo to jak blesk z čistého nebe. Nechtěl poměr ukončit, s ní si prý popovídá, je to jiné...byla jsem v hrozném stavu, dr.mi dala antidepresiva, nechtěla jsem žít, nic mě nebavilo, sebevědomí na nule. Domluvili jsme se, že rozvádět se nebudem a zkusíme nějak pokračovat. Prý to už skončilo, o kamarádku jsem přišla. Její manžel to neví, nechtěla jsem mu ublížit, mají 2 dět
Marcela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marcelo. S manželem jste od svých 17 let, takže asi první velký vztah. Dalo se předpokládat, že může k něčemu takovému v průběhu života dojít. Teď je hodně důležité, jak to oba ustojíte. Varovné je, že jste se psychicky zhroutila - jsou to takové nebezpečné vztahy - u obou se jedná o nadstandardní kontakty s přáteli toho druhého. Tím je potencováno nebezpečí toho, co to udělá s vaším vztahem. Je to taková hra s ohněm. Jdu na vaše pokračování.
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (7. část):
A co se týká mé "osudové lásky"? Tak ta stále trvá. Podařilo se nám konečně setkat a bylo to nepopsatelné. Nazvala bych to dokonalé a hluboké splynutí duší i tělem. Vcelku to s námi oběma zamávalo. Naše "znovunalezená" láska nyní trvá přes 2 roky, a je to každým dnem silnější. Stále jsme daleko od sebe, ale přitom jsme si mnohem blíž než naši partneři, se kterými žijeme. A i když jsem oba optimisté, v jádru trpíme tím, že nejsme spolu. Myslím, že se to samo nějak vyvine....
A ptala jste se, jestli si dovedu představit s ním žít v budoucnu, jestli není lepší jen sen. Tak moje odpověď je ANO, dovedu si to představit, i když jsem si vědoma důsledků rozdílu věku, komplikací rozchodů s našimi partnery, vzájemných vztahů s dětmi, atd. On má totiž mladistvější mysl než můj partner, který je oproti němu o 18 let maldší. A stálo by mi to za to, i kdyby to mělo být byť jen na jediný rok. Takže věřím...
A promiňte, že je to tak dlouhé, ale kratčeji to nejde. - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Veroniko, jste to vy, která popisovala vztah se svým kamarádem, kdy jste se setkávali v parku u školy, sblížili jste se platonicky poté, co se na VŠ v 1.ročníku každý z vás řítili ke svému stále milovanému ex, až jste zjistil jeden i druhý, že vaši ex jsou spolu milenci? Nejsem si jistá, ten příběh si pamatuji velmi dobře. Ale omlouvám se moc, jestli jsem vás zařadila do jiného životního příběhu, než je ten váš. Co se týče toho, zda zůstat v manželství, kde je vaše 13 leté dítě, nemohu vám nabídnout rozřešení já. Jste to vy, která se rozhoduje, a váš přítel. Co kdybyste se nejprve dohodli s manželem na pauze 4 - 6 měsíců s odděleným bydlením? Nevím, jestli jste nyní ve stavu bojovat za záchranu vašeho vztahu. Potřebovala byste si to více uvědomit. Teď to cítíte jasně a zřetelně, jste maximálně zamilovaná a vnímáte vás dva jako osudovou lásku. Všednodenní život nás pak většinou semele a není to už tak romantické. Ale ze strany manžela cítíte ublížení před 8 lety - i to je ale čerstvá informace pro vás a návrat do vzpomínek, kdy jste toužila po 2.dítěti. Oba se s manželem musíte vyrovnávat s novými informacemi, a to chce čas. Kdybyste ale měla zůstávat "jen" kvůli dítěti, to by vám do života nepřineslo nic dobrého. Těch jinakostí mezi vámi je hodně, a pokud byste měla pocit stagnace ve vztahu, nebylo by to dobré pro nikoho z vás tří. 
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (6. část):
Můj život se v posledních 3 letech dost změnil. Změnila jsem práci, snažím se aktivně pracovat i žít, aby život někam směřoval. On pracuje, živí rodinu, ale žije ve vlastním světě a tak nějak "proplouvá", bez nějakého růstu. Co mi ale vadí nejvíc je, že téměř všechen volný čas tráví u her (PC či mobil) a ani nemá zájem se věnovat našemu 13 letému dítěti. Obejmutí a něžnosti projevuje jen když má zájem o sex, není to jen tak", že mě potřebuje. Ne že bychom spolu memohli zestárnout, ale takový vztah mě nenaplňuje. Mám ho ráda, je to hodný táta, a vím, že i on mě má rád, ale bohužel stále častěji pomýšlím na to, že bych se opravdu odstěhovala. Možná nevím přesně co chci, ale vím co nechci a to je žít tak nějak napůl, bez cíle. Samozřejmě mě drží naše společné dítě (13 let), kvůli tomu se držím zpět a snažím se být v pohodě, ale ono to nějak cítí a tátovy slabosti vidí. A já nevím jak dlouho se to dá vydržet... - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (5. část):
Měla jsem totiž kdysi nějaké podezření. Nato se mi můj muž přiznal, že ano. Že prý chtěl zkusit něco nového atd. Ptala jsem se, zda se ještě vídají - řekl, že ne, že se vídali občas, nepravidelně, vždy po delší době. A na otázku, co k ní cítí mi nic neřekl, ale tak nějak zvláštně mu zářily oči (to vždy, když o ní mluvil). Tato konfrontace proběhla také v klidu, i když mě to zasáhlo. V té době jsme (nebo asi spíš možná já) začali řešit 2. dítě, které se nám nedařilo a po společné domluvě jsem začala chodit po klinikách IVF. Bohužel jsem tam chodila vždy sama. Na toto téma jsem se dozvěděla, že jemu v podstatě stačí 1 dítě, kdyby bylo další, tak by to nevadilo, ale takto to stačí. A já chtěla 3 a naše dítě toužilo po sourozenci. Je více věcí, které vidíme rozdílně - bydlení, něco společně vybudovat, životní "akčnost". Jemu vyhovuje stav, tak jak je, je spokojený. Já potřebuji něco tvořit, budovat a být v pohybu. - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (4. část):
Paní doktorko, děkuji Vám za přečtení i Vaši reakci. Po nějaké době píšu, jak se to s námi dále vyvíjí.
V mezidobí se událo dost věcí. Několik měsíců poté, co jsem Vám psala, můj partner (nejsme manželé) přišel na to, že si s někým píšu. Jeho reakce byla ale dost zarážející. V podstatě z jeho strany nebyla reakce téměř žádná - byl klidný, bez emocí (nebo nebyly vidět), skoro jako by mu to bylo jedno. Jen se mě ptal, jestli je to vážné a jestli chci odejít. Protože se mi zdále nefér něco zapírat (navíc jsem dost trpěla pocitem viny a občas i nespavostí), tak jsem mu vcelku vše řekla - o koho se jedná, odkdy se s ním znám, jak to teď je. A také to, že vážné to je, a to dost a že o odstěhování jsem nejdnou uvažovala. Nacož on opět v podstatě nic. Pak jsme spolu mluvili, probírali náš vztah a a shodli jsme se, že asi máme dlouhodobější problémy, které trvají možná už i 7-8 let. Asi za týden jsem se ho ptala, jestli před cca 8 lety neměl nějakou známost.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Veroniko. Poctivě se přiznávám, že si naši předchozí komunikaci nepamatuji - s ohledem na množství dotazů v mé poradně. Budu nyní vycházet z toho, co píšete aktuálně. Přecházím dál...
krize vztahu
Dobrý den,
S přítelem jsme spolu něco přes rok a půl. Mezitím jsme měli už jednu pauzu, kterou jsem si vyžádala já. Kvůli tomu že žárlil a neměla jsem velkou svobodu. Dali jsme se spolu dohromady zhruba po měsíci. Naopak nedávno si pauzu vyžádal přítel. Kvůli stejné věci. Až moc jsem začala žárlit, vadilo mi když trávil více času s kamarády jak se mnou. Moc mě to mrzí a chtěla bych to napravit. Když jsem se ho ptala jestli má v sobě ještě trochu zamilovanosti, odvětil spíše že po půl roce přemlouvaní sama sebe, že mě stále miluje, tak ne a že teď touží být s kamarádama. Nechci tomu věřit že půl rok předstíral. Možná na něj moc tlačím. Jsou to od pauzy 4 dny a snažim se nekomunikovat, nepsat mu, nevolat. Jsem z toho velmi špatná, protože cítím že to je mojí chybou. Prosím o radu, jestli mohu věřit že budeme zase spolu. Strašně moc doufám..ale už nevím jestli se k sobě vůbec vrátíme. Moc mě to trápí. Snažím se mu dát čas, který jsem chtěla já. Moc ho miluji..Děkuji za odpověď..
LaraCH
PhDr. Jitka Douchová
Milá LaroCH. Řekla bych, že jste to s pauzou příliš uspěchali. Měsíc je jak nic. Jak je ale možné, že jste pak začala žárlit vy? Co se ve vás proměnilo? Je důležité pro vás, abyste si to uvědomila. Zdá se mi, že v příteli se něco zlomilo, uvědomil si, že potřebuje osobní svobodu, abyste si pak mohli váš vztah užívat. Procházíte oba nějakou vztahovou proměnou, což mi přijde jako velmi užitečné. Možná si stále zaměňujete zamilovanost a lásku - to jsou dvě rozdílné vztahové fáze. Netlačte na sebe navzájem ani jeden - tlak je projevem nejistoty. Ale nemá smysl, abyste se obviňovala. Ten čas mu dejte, on ví, že o něj moc stojíte, takže se ozve sám :-)
krize vztahu
Dobrý den,děkuji za odpověď, psala jsem o manželství se sobcem,bez lásky a sexu a týdenním románků s řidičem,jež bydlí 300 km daleko,měla jste pravdu,že to nemůže mít pokračování,jednak kvůli vzdálenosti a také se mezitím přiznal k několika kamarádkám s výhodami nehledě na to,že má ženy i na zájezdech podmínka jsem být další v řadě dobrá pouze na sex a riskovat nějakou pohlavní chorobu,dohodli jsme se pouze na kamarádství. Byl tu v době,kdy jsem byla utrápená ze života s mužem,kterého už nemiluji a z platonického zamilovaní do toho nejlepšího kamaráda,který miluje jinou(ona ho nechce).Ten kamarád je nejhodnější muž jakého znám,chytrý,empatický,moc si rozumíme,je jako moje druhá polovina.. pořád ho miluji,můžu mu cokoli svěřit a on mě také, líbím se mu,ale není do mě zamilovaný,takže nechce víc než kamarádství..takže se scházíme a já stále doufám..nikdy jsem neměla štěstí v lásce,nevěřím si,moc to prožívám a trápím se..jak mi má stačit kamarádství, když potřebuji lásku,pohlazení?děkuji
Lolinka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lolinko. Co říct? Nikdy neříkejme nikdy. Takže - to, že jste nikdy neměla štěstí v lásce, neznamená, že ho nebudete mít :-) S manželem to nejspíš již nebude, ale třeba se něco změní ve vztahu s kamarádem, nebo potkáte někoho, kde bude vše skloubeno dohromady. Když tomu budete věřit, bude to znamenat, že budete věřit sama sobě, a svou zdravou ženskou sebedůvěru budete vyzařovat navenek :-)))
krize vztahu
2.část s manželem komunikujeme o nejnutnějších věcech,mám strach aby nechtěl sex,protože za ta léta nezájmu a sobectví i v sexu,se mi sex úplně zprotivil.Manžel by chtěl,ale já jsem z toho nikdy nic neměla a když jsem o tom chtěla mluvit, pokaždé se urazil,že když potřebuji aby mi dával najevo trochu zájem o mě jako o ženu a že se takhle cítím jen jako služka,nejsem prý normální..je o 20 let starší,ale 1.rok manželství takový nebyl.Teď se trápím pro toho přítele řidiče,který by mě chtěl,píše že mu chybím atd.ale kvůli jeho práci i vzdálenosti se uvidíme párkrát do roka-a doma mám chlapa, kterého už pár let nemiluju,ale nemám kam odejít protože mám sice práci která mě moc baví,ale plat nestačí na podnájem a výdaje pro mě a děti..myslím že jsem na tom příteli závislá,nikdy jsem neměla nezávazný vztah,neumím si jen užít bez lásky..jen mi to teď chybí víc než dřív a nevím jak to v sobě zpracovat,abych se tolik netrápily,než se opět uvidíme..prosím poradíte?děkuji L.
Lolinka
PhDr. Jitka Douchová
Lolinko, co vám mohu poradit? Nyní jste absolutně okouzlená novým prožitkem, který vás dostal o to víc, že je to po létech frustrace a celkové nespokojenosti v manželském vztahu. Ten pan řidič vás odemkl víc jako ženu, dodal vám ztracenou ženskou sebedůvěru a po letech opravdovou rozkoš z milování, které nebylo sobeckým sexem za účelem uspokojení manželových potřeb bez ohledu na vaše potřeby. Ale je nereálné domnívat se, že by mohla mít tato krátkodobá prázdninová epizoda šanci na pokračování. Přijde mi ale důležité, že jste měla příležitost poznat něco nového a předpokládám, že nebude tak těžké, potkat někoho ve větší blízkosti vašeho bydliště, s nímž můžete také užívat ukradené chvíle, které doma mít prostě nemůžete.Ty by mohly být kompenzací za nespokojenost doma. Ale pozor - je u vás nebezpečí, že se v rámci flirtu nebo paralelního vztahu zamilujete příliš. Takovéto vztahy vyžadují schopnost sebekontroly, pokud nechcete rozbít manželství.
krize vztahu
Dobrý den,ráda bych se s vámi poradila.Jsem vdaná,máme 2 dospívající děti.Manžel pokud není v práci,kouká jen na televizi,občas s něčím pomůže,ale skoro nepromluví,nepochválí,neřekne mi nic hezkého.V sexu nám to neklape,on je docela sobecký,dělá pouze to co vyhovuje jemu,takže už jsme spolu půl roku nespali,mám si prý místo sexu(když nemám orgasmus),lásky a jeho zájmu najít jinou zábavu.Mám kamaráda,s kterým si rozumíme ale má rád jinou ženu,jsme jen přátelé,ale moc dobří.Min.týden k nám na penzion přijel zájezd a mladým řidičem,flirtoval se mnou a já mu podlehla..sex byl poprvé v životě úžasný,rozuměli jsme si i jako přátelé..dokázal mi zvednout sebevědomí,že jsem hezká,přitažlivá atd.Celé dny jsme smskovali,večery se scházeli.V neděli odjel,je z 300km dálky.Zamilovala jsem se,loučení bylo hrozné,ale stále si píšeme SMS a prý za mnou přijede..jenže doma to od té doby je ještě horší..to co celé manželství postrádám,to mi bylo dopřáno jen pár dní.Pokračuji dále
Lolinka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lolinko, nejprve přejdu na vaše pokračování.
krize vztahu
2. část
V posledních měsících jsem také měla nějaké psychické problémy, které jsem řešila, a mohou mít na tom jeho utíkání nějaký podíl. Na druhou stranu, pokud v těchto situacích nepodrží, tak to nemá cenu.Nějak nevím, jak si s touto situací poradit. Přítel si pořád někdě lítá, žije si jako svobodný a mám pocit, že se na mě vůbec neohlíží. Netuším, jak dlouho mám na něj čekat nebo nečekat, jestli to nemám ukončit já. V takto nedořešených věcech si připadám velmi nepříjemně.
Díky za odpověď.
Františka
PhDr. Jitka Douchová
Dejte si pauzu se všemi pravidly, která k ní patří - domluvení smyslu pauzy, oddělené bydlení, nulová komunikace. To by mělo pomoct k uvědomění toho, co vám váš vztah dává, co třeba také bere, a proč začít rozvíjet váš vztah dál. Viděla bych to cca na 4 měsíce, ne na 14 dní.
krize vztahu
1. část
Dobrý den,
po 3 letech vztahu mi můj přítel řekl, že nechce, abychom na sobě byli tolik závislí (bydlíme spolu přes týden ještě se spolubydlícími - na víkend jsme doma), že rodinný život ještě nechce (bylo na plánu stěhovat se do bytu jen pro nás dva, což plánoval on) a nakonec z něj vypadlo, že už si není jistý, zda mě vůbec miluje, a že potřebuje čas na to, aby si vše srovnal v hlavě. Přede mnou dlouhodobý vztah ještě neměl - je mu 22. Přišlo to jako rána z čistého nebe.
Čas jsem mu tedy dala, ale už to trvá 14 dní, kdy se příšliš nevídáme - byli jsme na půhodinovém obědě a na svatbě, kam zřejmě nechtěl jít sám, neboť to jsou společní přátelé; napíšeme si občas něco málo, ale jinak nic moc. Když jsme ovšem spolu, tak se chová jako by se nic nestalo, nikdo by ani neřekl, že máme problémy.
Františka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Františko. Počkám si na vaše pokračování, ale můj první pocit je, že ve 22 letech se málokdo dokáže a chce definitivně vázat na svého partnera. Žijete spolu od jeho 19 let, to je sakra brzy, jemu schází osobní svoboda v rámci partnerství, proto mluví o potřebě větší nezávislosti. Ale jdu dál.
krize vztahu
Dobrý den jsem s manželkou už 14 let ženatý .S manželkou jsem měl první sex v mém životě.Před ní jiná nebila. Máme spolu již 2 děti holku s ZTP a kluka zdravého.Po prvním porodu Při šestinedělí jsempo ní vyžadoval sex a jí se to znechutilo. Při narození druhého dítěte,když klukovi byli 2 měsíce a manželka byla na chalupě jsem najednou udělal hloupost šel jsem do hospody, kde byla jedna slečna z naší obce z kterou jsem odešel z hospody a vzal jsem si ji do našeho domu, kde jsem sni spal.Manželka když přijela z chalupy, do našeho domu tak se ji začali dělat mžitky před očima a něco ji táhlo do ložnice kde viděla nově převléknuté povlečení pak začala šílet a když vyšla před barák tak tam zrovna šla okolo slečna ,s kterou jsem ji podvedl ta se zastavila a prý chíli na ni hleděla.
V tom okamžiku ji to všechno začalo docházet a začala na mne řvát a házet s nádobim ,chtěla po mne vědět každý okamžik a co vše jsem při nevěře dělal to jsem ji řekl.
Od té doby je to 9 let a před pěti rokami jsem se pokusil svézt její nejlepší kamarádku,která jí hned co jsem od ní odjel tak telefonovala a když jsem přijel domů tak to hned spustila v klidu proč jsem to skoušel a co jsem od toho čekal.řekl jsem jí že to byl skrat a moc mě to mrzí a ona to postupem času vypustila.
Od té doby jsem jí plně věrný a nevyměnil bych ji za žádnou jinou ženu.
Celý náš společný život jsem se staral o to aby jsme nebily ve finanční krizi i když občas to také nešlo.Již 10 let pracuji jako OSVČ,máme spolu 2 děti hypotéku a další společné dluhy.
Když jsem přišel z práce,tak jsem se málo věnoval rodině protože rekonstruuji náš barák.
Před třemi měsíci jsem začal pracovat v Německu a než jsem poprvé odjel,tak měla vaginální špinění a já jsem na ni naléhal o sex,ona se šprajcla že to necháme do dalšího příjezdu z Německa. po 10 dnech v cca 01:00 hodinu,tak ona spala protože ráno vstává do práce,začal jsem ji vyčítat že se na mne netěší a že mi chybí . když jsem opět přijel pozdě, už zase spala,tak mne to naštvalo,že na mne nemyslí a bouchnul jsem do vipínače světla a zbudil jsem ji.Ona se lekla a řekla žě je unavená a že to stejně dostala.Mezi tim měla ještě problém s její sestrou,která je čerstvě po rozchodu se svím přítelem a vadí ji že se její bývalí přítel se kterým má dcerku 4 letou stýká s mojí manželkou a s její celou rodinou.Začal jsem si sugerovat když se mnou nechce sex,tak že asi je v tom třeba ten bývalí přítel manželčiny sestry.
Před měsícem když jsem jel večer do práce tak mi říkala jak je unavená a že si jede pro cigarety.
Tak jsem ji požádal o SMS až dorazí domů.Cesta domů trvá 5 minut a ona mi po 45 minutaách řekla, že prý pije ještě na benzínce kafe a že až dorazí domů,tak mi pošle SMS.Po dalších 45 min.jsem ji musel zavolat jestli je v pořádku a ona mi začala říkat že mi zrovna chtěla poslat SMS a že je u její sestřiny bývalého,že jí prý telefonoval a že probírají sestru jak se chová hrozně k její dceři.Byl jsem z toho úplně vyšinutý i přesto mi neposlala v kolik přijela domů.Druhý den ráno jsem volal bývalému švagrové a on mi říkal,že nedělá nic špatného a že mojí ženě nevolal on ,ale ona a že neřešili švagrovou,ale náš vztah proto že na něj žárlim a ona nedělá nic špatného. Tak že mi tedy lhala a od té doby jsem byl úplně vyšinutý ,všude jsem jí kontroloval a podezíral.
Jenže on k nám jezdil s úmyslem,že jeho dcera kterou o výkendech hlídá tak chce za tetou (mojí manželkou).
Od té doby se urazila a nechce se mnou ani zdílet postel-spíme každý v jiném pokoji a ona říká,že by byla nejraději sama a žádného chlapa už nechce.
Také řekla,že kvůli dětem budeme moci žít pod jednou střechou,ale že už nebude dělat to co nechce,že to teď bude podle ní.Ať se s tim srovnám a nebo se rozvedeme.
Moc ji miluja a nechtěl bych o ni přijít.
Ale ona mi říká a vyčítá že jsem ji v životě nenaslouchal a ona mne vždy.Když na mne neměla chuť v sexu,tak ona držela i přes její nechuť.
Ted už jsem se z těch žárlivých scén dostal plně manželce důvěřuji.
Jenže tento výkend byla u nás v obci zábava a pozval jsem i bývalého švagrové,abych ukázal ženě že už nežárlím a že je vše v pořádku.
Když jsme seděli u piva s manželkou a bývalím švagrem tak švagr kterého jsme přemlouvali aby šel s námi tancovat,tak on nechtěl ,žena najednou také nešla a tak jsem si rýpnul že nepujdu já a ať jdou oni,to bylo špatně proto že zase rýpu přitom říkám že už jsem v pohodě.Žena se urazila a šla tancovat sama a že za ní namám chodit.Tancovala sama a během chvíle přišel mladý kluk asi tak do 20 let začal s ní tancovat na rychlé písničky jako na loužák a začal ji osahávat nevhodně na pozadí a i když ona mu sundavala ruce,tak s ním tancovala dál,místo aby se sebrala a přišla za mnou.
Tak jsem se naštval a jšel jsem za nimi a požádal jsem ji o tanec při jejich tanci.
Já mu řekl to je moje manželka jestli to ví a on mi řekl že to říkala a že s ní chtěl dotancovat.Koukal na nás jak tancuje,e a vjel do mne vztek že jsem mojí zmačkl v zápěstí a řekl jsem proč jsi...
Jan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jane. Ve svém vyprávění sebekriticky odhalujete spoustu problémů, které se ve vašem manželství na sebe navzájem nabalovaly. Myslím, že u obou vás narůstá nejistota ve vztahu. Manželka v manželství šťastná není, vaše naléhání na sex  vnímala jako nežádoucí tlak na sebe, který v ní vyvolával odpor. Musela sebe dlouho zapírat, aby vyhověla vašim potřebám, přemáhat se, což je pro možnost obnovení spontánní touhy kontraproduktivní. Měli byste se nyní snažit pracovat více na vašem porouchaném vztahu, vše si postupně nekonfrontačně vykomunikovat, nejlépe u partnerského psychologa, abyste se k sobě postupně mohli vrátit...
krize vztahu
Dobrý den Jitko, jsem frustrovana chováním svého manžela, máme jedno dítě a druhé je na cestě, manžel se chová velmi nezodpovědné, neustále jen slibuje ze něco změní nebo udělá, ale ani se nesnaží své slovo dodržet, na prvním místě je pro nej jeho osobní uspokojení ať se jedna o alkohol, sex, práci nebo hmotné věci. Chová se velmi nevyzrale a je to spis čím dal horší. Doma se nezapojuje, je bezohledný a sobecky. Když chci o těchto problémech mluvit, většinou je z toho jen podrážděný , uraženy nebo mi naslibuje jak se bude snažit pracovat s tím co jsem mu řekla. Skoro vždy uzná ze to co děla není správně a ze nechce byt ani takovým manželem ani otcem pro své deti, ale v zápětí jede ve své staré koleji. Byl to milující a oddaný partner, který se mnou trávil všechen volný čas, jeden bez druhého by jsme neusnuli, ale teď si ani nepamatuji kdy jsme si šli společně lehnout. Mam pocit ze je ve vztahu nešťastný, ale nechce o tom mluvit. Chtěla bych zkusit poradnu, ale nevím jak mu to rict.
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Martino:-) Na to, abych mohla smysluplně reagovat, bych potřebovala znát podrobnosti ve vývoji ve vašem vztahu. Nejprve byl milující a oddaný, nyní je bezohledný a sobecký, nezralý...Máte nějak časově identifikováno, kdy došlo k obratu? Máte pocit, že je ve vztahu nešťastný. Nevím, nemůžu do toho nijak vstoupit. Ale pokud byste chtěla zkusit poradnu, můžete zatím sama, abyste s psychologem vše více probrala a zasvětila jej do důležitých životních okamžiků ve vašem partnerském životě. Mohla byste si s ním udělat nějakou podrobnější časovou osu.Byla by to pomoc aspoň pro vás. Manžela do poradny bez jeho pozitivní motivace nedostanete, a i kdyby ano, byl by tam nedobrovolně a jen by si odškrtnul čárku, že něco udělal.Pokud byste ale chtěla zkusit párovou terapii, musíte diplomaticky vymýšlet, jak jej namotivovat.
krize vztahu
Paní doktorko, potřebovala bych poradit. manžel si začal stěžovat, že na něj nemám čas (je to subjektivní, ale to ponechme stranou, nikdy si nestěžoval, najednou ano, je to o tom, že chce mít pozornost teď hned, když on chce a nerespektuje druhé, případně je v tom snaha dělat ze sebe chudáka a litovat se a vinu dávat druhým). protože jsem domácí práce po různých peripetiích vzala hlavně na sebe, zkouším občas něco delegovat na manžela - jenže on tu práci bud okamžitě přehodí na děti a sedí u Tv dál (děti jsou naštvané, protože mají vlastní povinnosti a vidí tátu sedět) anebo řekne, jo a stejně se nic neděje, případně to udělá tak napůl - a pak dlouho všude včetně mě vykládá, jak je chudák, co všechno doma dělá. je to tedy takový začarovaný kruh - pokud chci mít klid, udělám vše s dětmi sama, ale nemám čas, pokud chci mít čas, musím snášet mnohadenní stížnosti manžela na to, jak on musí doma dělat všechno (o jednom mytí za čtvrt roku je schopen mluvit skoro půl roku), případně se hádá s dětmi, že nic nedělají (a schovává to za moralistní řeči typu jak je mamce nutné pomáhat). poradíte, mi prosím, jak to doma nějak narovnat? Velmi děkuji.
Leona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Leono. V rámci manželova stěžovatelského tlaku jste se nyní stala stěžovatelkou i vy - celý váš dotaz je jedno velké postesknutí a stěžování. Ale já nevidím pozadí, nemohu do toho kvalifikovaně vstoupit. Jako důležité je to, že si manžel nikdy nestěžoval, najednou ano. Kde a díky čemu došlo ke zvratu, když předtím vše fungovalo? Máte asi také spolu problém v komunikaci a rozdělení kompetencí v domácnosti. Kooperace v rámci podílu na péči o domácnost je jeden ze stavebních kamenů dobře fungujícího vztahu. Takže by neměly být práce distribuovány na jednotlivé členy nahodile, mělo by v tom být jasno. Viz - dětem přináleží to a to, manželovi mytí oken, pomoc v tom a v tom dalším - podle společné dohody.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
chtěla jsem se zeptat. Čekám čtvrté miminko, sice neplánovaně, ale stalo se. S manželem jsme ukončení těhotenství zamítli. Manžel se však od té doby chová tak, že se mnou vůbec nemluví, a když tak mi dává těhotenství za vinu. Řekl, že mi nebude dávat žádné peníze a že má dvacet let v prčicích, protože už chtěl klid. Dětem je 17,10 a 7 let. Jeho maminka trpěla maniodepresivitou a skončila sebevraždou. Vůbec nevím, jak s ním mluvit.
Děkuji
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Marie, takže vlastně oprávněně píšete "čekám čtvrté miminko", místo "čekáme..". Nicméně společná dohoda s manželem byla vyslovena. Nyní se vám mstí, vyrovnává se s tím faktem, že se vaše životní situace změní. Nevím, do jaké míry souvisí maniodepresivita jeho matky s jeho nynějším postojem, pokud byl do této doby psychicky stabilní. To bych asi do souvislosti v daném kontextu nedávala. I když samozřejmě geneticky tam předpoklad pro možný rozvoj nemoci je. Vrátím-li se k tomu, jak je to nyní. Manžel je morálně i ze zákona samozřejmě povinen ekonomicky saturovat rodinu, toto je z jeho strany vyhrožování , protože je situací prostě nemile zaskočený. Vy hlavně potřebujete být v klidu, zkuste se nenechat vyprovokovat ke konfrontacím a buďte věcná v argumentacích.  Předpokládám, že si manžel na novou situaci zvykne.
krize vztahu
Dobrý den, je to 14 dní, co mi přítel napsal, že se v něm něco změnilo a že už mě nedokáže dál dělat šťastnou ,že chce čas na to aby zjistil, co chce. Byl to pro mě šok a stále se s tím nedokážu vyrovnat. Chtěl po mě aspoň přátelství, ale to já nedokážu, když ho mám tak ráda. Takže jsem mu řekla, že to pro mě není možný, že to fyzicky není možný, a ať už mi nepíše. Rozhodla jsem se mu měsíc nepsat a pak se mu ozvat a zkusit to znovu, ale mám obavy, že stejně řekne, že si myslí, že bude lepší, když budem jen přátelé. Aby jste o tom ještě věděla víc, Je z rozvedené rodiny. Rodiče mají svoji další rodinu a přítel mi vždycky říkal, že jsem já pro něho rodina, že nikoho jiného nemá. Žije u mámy, ale ta je na něj dost hrubá, je to žena, co ho neustále komanduje a kritizuje, stále ho jen vytáčí a občas si na něm ulevila své problémy. Posledně když se s ním zase pohádala, jsem to vyřešila s ní pak já , on mi potom děkoval, že jsem si o tom s ní promluvila .. já tam nechtěla jezdit a pak konec.
Ema
PhDr. Jitka Douchová
Milá Emo, nechte opravdu příteli čas na to, aby si v sobě ujasnil, co se to v něm stalo ve vztahu k vám a proč, a aby si ujasnil také v době jím vyhlášené pauzy ( byť to tak nepojmenoval ), co je hlavní podstatnou hodnotou vašeho partnerského vztahu ( nikoliv přátelského ). Kamarádi teď být opravdu nemůžete, to byste se utrápila - vídat se s někým, koho milujete, ale nemoct se ho dotknout a vědět o jeho pochybnostech.... Držím vám oběma palce!
krize vztahu
Ještě je manžel naštvaný, že mi to vadí, když jdou spolu do kina, bazénu, na večeři, pracuje u ní na zahradě. Občas se zeptám a on mi to vše řekl. Odpovědi jsou vyhýbavé. Manžel prostě nevidí neslyší, to není ani on, koho jsem si brala. Z empatického chlapa je studený čumák. Se mnou moc nekomunikuje, jen provozní řeči. Já jsem mu řekla, ať se rozhodne, co vlastně chce, protože zvažuje odchod od rodiny. Variantou je že by žil uplně sám i bez ní a beze mě u matky nebo by si ji přivedl do domku k matce. Nic nechápu. Vím, že jsem byla hádavá a vyčítavá, ale toto jsem mu vysvětlila a omluvila se. Ví, že ho stále miluju, ale jakoby to neviděl, nemá pocit, že je to i jeho vina. Ví, že mi ubližuje ale ani se mi za nevěru neomluvil, já mu odpustila. Psycholožka mi radila být milá, aby se rád vracel domů. Ale jemu je to fuk, tvrdí, jak mu záleží na dětech, ale přitom se jim ani o víkendu nevěnuje. Mám se na něj vykašlat, protože už to psychicky nezvládám, času měl dost , máme šanci? 3. část
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dano, je dobře, že máte svou psycholožku, u níž se můžete jak strategicky radit, tak se prostě svěřit se svým trápením, obavami. Potřebujete hlavně osobně posílit. Ona toho ví víc, než já, proto bude její pohled víc k věci. Vaše manželství procházelo opravdu dlouhodobou krizí, každý jste řešil své starosti, víkendovým manželstvím jste se sobě postupně odcizovali, přestali jste spolu sdílet radosti, společné zájmy. K tomu vaše soukromé trápení v souvislosti s odchodem nemocné maminky. Muselo to být velmi vysilující, velký stres, což se ve finále projevilo v tom, že manžel potkal jinou, bližší osobu. Jedno s druhým, a nyní je aktuální stav takovýto. Mám pocit, že byste se teď měli snažit o pohodové rodinné chvíle společně s dětmi, aby se posílila manželova vazba na děti. Nevypadá to teď tak, že byste si mohli hned jako partneři skočit do náruče. Potřebujete si oba časem uvědomit, co pro sebe znamenáte. Určitě bych to neviděla na rozvod. Vždy je škoda zahazovat bez boje něco, co dlouho fungovalo. Ale nesmíte se nechat devalvovat tím, že budete iniciativní stále v sexu jen vy a manžel vás bude odmítat, či trpět. Dejte si spolu čas na rozhodnutí, kudy a jak dál. Aspoň půl roku. Do té doby vztah neřešte, ale žijte to, co vztah stále nabízí.
krize vztahu
Muž se mi nevěnuje, je u matky nebo sestry. Začali jsme se odcizovat, je chladný, protivný odtažitý, nedá mi pusu. Sex je jen vyjímečně - jen na můj podnět a pak řekne, že se mnou spí jen proto, že to vyžaduju já. Je hnusnej.Nyní jezdí domů občas, našel si tam "kamarádku". Tráví tam s ní volný čas, na který si zvykl, neobtěžují ho děti. Řekl, že se spolu jednou v opilosti vyspali a od té doby spolu chodí. To vím od jeho sestry. Mně řekl, že ji miluje a ke mně nic necítí, zvažuje odchod od rodiny. Mě nemiluje.Prý je ale zamilovaný jednostranně, nespí spolu, je u ní v pokoji pro hosty. Tomu mám věřit? Ta holka je svobodná a tlačí na něj kvůli rozvodu, ale zatím nabízí jen přátelství. Prostě jde tu o emoční nevěru. Když už je doma, tak jí stále píše a chatuje si s ní. Mě to ubíjí, trápí, nespím, zhubla jsem 10 kilo. On v tom problém nevidí, protože nemají spolu sex. Ale emoční nevěra je horší, bojím se že jí podlehne zcela.Nic neřeší, vše je mu jedno. Je ke mně lhostejný. 2. část - otázka upravena poradcem
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
krize vztahu
Dobrý den, ráda pročítám Vaši skvělou poradnu, tak hledám odpověď na moje trápení. je to takový mix problémů. Dva roky se potácíme s manželem v krizi. Manželé 19 let, děti na zš, oba 42 let.Občas byly hádky, protože mi doma nepomáhal a je závislý na matce, které nic neodepře.Ta si pořídila dům a zahradu a vyžaduje, aby tam manžel jezdil každý víkend a i během dovolené. Toto bych překousla. Mám jiný problém: v r.2014 manžel změnil práci a jezdí domu na víkendy.Původně na rok, ale smlouvu vždy o rok prodlužuje. V tom samém roce nastaly u mě problémy: po 7 letech boje zemřela mi mamka na rakovinu, já byla bez práce, měla autonehodu, zkrátka jsem padla na dno a neměla jsem oporu u muže, a tak jsem na něj byla protivná a vyčítavá. Nedokázala jsem s ním ani spát. Muž měl pracovní problémy v nové práci.Já nakonec práci mám, ale jezdím 1,5 hodiny tam a zpět, jsem sama na vše, nic nestíhám, spím 4 hodiny denně ( jsem učitelka, musím pracovat i po večerech). O víkendu honím resty. 1. část.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Dano, před svou reakcí přecházím na další části vaší otázky.
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme spolu přes 4 roky a bydlíme spolu v podstatě stejnou dobu. Máme spoustu společných zájmů, známe se mnoho let. V našem vztahu byly v průběhu let hádky, převážně kvůli maličkostem. Před měsícem jsme se kvůli jedné takové dost ošklivě pohádali a den na to z něj vypadlo, že v nás nevidí budoucnost a že to chce ukončit. Ze dne na den přepnul a je jak vyměněný. Domluvili jsme se, že spolu ještě pár měsíců budeme bydlet a uvidíme. Včera přišel mi však oznámil, že by bylod obrý, kdybych se za měsíc odstěhovala, abychom si oba nekrátili čas. Když s ním mluvím o našem vztahu, vybavuje si akorát hádky. Za poslední měsíc jsem šla hodně do sebe, žijeme v harmonii. Vnitřně jsem sice úplně zničená, ale snažím se, aby to nebylo moc vidět. Chci věřit tomu, že má jen nějakou momentální krizi, která přejde a bude to zase dobré. Ráda bych Vás poprosila o radu, jak se chovat a co dělat/nedělat, aby byla alesmoň nějaká šnce na záchranu vztahu, děkuji.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo, dobrý den. Viděla bych to na pauzu. Potřebujete si od sebe oba odpočinout, být bez sebe alespoň několik měsíců, abyste měli příležitost uvědomit si, co pro sebe znamenáte, co vám ty 4 roky vztahu daly, a ne, co vám vzaly, jak to teď vidí přítel. Oddělte se od sebe, nekontaktujte se, dejte si spolu čas,kdy se opět sejdete, abyste si řekli, nač jste přišli.Vždy to vnímám, a mám s tím jako partnerský psycholog velmi dobré zkušenosti, jako bojový prostředek o záchranu vztahu, který je z jakéhokoliv důvodu unavený.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
nemám odvahu na to jít osobně do poradny, ale cítím, že potřebuji znát názor odborníka, zkouším to tedy touto cestou. Je mi 26, a osm let žiji ve vztahu s přítelem, který je o pár let starší, než já. Myslím si, že máme hezký vztah, bohužel ale poslední dobou zažíváme celkem často vyhrocené situace. Je to především kvůli mé žárlivosti.
Mému partnerovi se líbí hezké ženy, které o sebe rády pečují, a i mě ,,nasměroval" za tu dobu k o něco aktivnějšímu stylu života, za což jsem ráda. Poslední dobou od něj ale často poslouchám, že ho kontaktují jiné ženy, které by o něj měly zájem. Vím, že mě nepodvádí, ale ani tak není příjemné to poslouchat. Nakonec nevydržím, a bouchnu. Bohužel se dost často stává, že si ošklivě nadáváme. Oba víme, že se v takovém vztahu nedá žít. On se chce rozejít, ale mně se to v hlavě vždy rozleží, a pak mě ty výstupy mrzí. A nechci se s ním rozcházet. Mohla byste poradit, zda ještě je nějaké východisko? Mnohokrát děkuji. - otázka upravena poradcem
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Milá Adélo, dobrý den. A proč nemáte odvahu jít osobně do poradny? :-) To je škoda, protože byste mohla více otevřeně vše s odborníkem v dialogu probrat. Mohu jen spekulovat - je to něco o tom, že se nedokážete úplně uvolnit? Cítíte se v neznámých situacích nejistá, a tedy v napětí? Nevím, třeba jsem vedle jak ta jedle, ale pokud se v něčem blížím realitě, pak by to mohlo vést i k vysvětlení vaší nejistoty ve vztahu s přítelem. Jste spolu opravdu dlouho, on vás vlastně svými řečmi o jiných ženách provokuje. Je to od něj netaktní, ale zamyslela bych se nad tím, proč to dělá. Co mu ve vztahu schází? Pokud máte ráda sama sebe a ráda o sebe, jakožto o ženu pečujete, pak se nemáte čeho bát. Cítíte se být ohrožená jinými ženami, ale měla byste se chovat tak, aby se i přítel cítil být ohrožený jinými muži, kteří o vás stojí. Co takhle chodit víc do světa s přáteli, něco změnit na svém vzhledu, naučit se být více vyzývavá? :-)
krize vztahu
Dobrý den, mám následující problém: jsem vdaná 12 let, máme dvě děti 7 a 10 let. Manžel několik let podnikal se svým bratrem, ale vůbec podnikání organizačně a psychicky nezvládal, často pracoval celé noci, byl vynervovaný nebo naopak úplně vyčerpaný. Jeho bratr se jen vezl a žil si dál pohodový život, což manžel až do nedávné doby odmítal vidět. Před ca. půl rokem jako by prozřel a chce podnikání ukončit. Nyní je neustále podrážděný, hledá na mě samé chyby, vadí mu moje práce (částečný úvazek - překládání, průvodcovské služby, atd.), to, jak se starám o domácnost a děti. Mám pocit, že si ničeho neváží. Vztah mě už vůbec nenaplňuje, vadí mi, že manžel řeší jen provozní věci, ale nezajímá ho, jestli je doma pohoda a spokojenost. Nic se mnou nechce podnikat a mně už se s ním také nechce např. nikam jezdit, skoro vždy to skončilo tím, co jsem udělala nebo připravila špatně, atd. Už nevím jak dál, ale rozvádět se teď nechci, manžel má k dětem hezký vztah a oni k němu také. Poradíte mi?
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Odcizili jste se sobě, každý máte jiné zájmy a cíle. Prostě jste se od sebe vzdálili, pomalu a plíživě, aniž byste si to včas dokázali pojmenovat. Manžel investoval do podnikání velikánské množství energie, byl na to sám, proto je nyní v ohromném stresu, který se promítá do jeho reakcí vůči vám. Jeho nespokojenost v tom, co a jak zorganizujete, je výpovědí o jeho dojezdu toho, co musel několik let zvládat sám - vlastně se k vám chová jako nespokojený šéf.Podle mého byste potřebovali odbornou psychologickou pomoc zvenčí. Ale určitě to není situace, která by musela aktuálně vést k rezignaci!
krize vztahu
část 3: .Včera jsme si promluvili, že teda to necháme volně plynout a uvidíme a on ráno zase na mě nalehl,držel mě silou a říkal že prostě potřebuje moje doteky. Když už to bylo neúnosné tak jsem mu řekla jestli by toho prosím mohl necihat a on se opět urazil a odjížděl pak se slovy, že neví jestli má vůbec jezdit domů... Vždycky začne říkat, že to dětem řekne, že odejde a řekne jim že je to kvůli mě - to už jim řekl několikrát že jede pryč a že mám pro ně jiného tatínka, takže ty děti jsou taky už podle mě z něho hodně nejsité - syn se bojí o to, že odejde a chce usínat s ním za ruku a mě začíná ignorovat. A to mě taky hrozně ničí... Moc se omlouvám, že jsem se opět tak rozepsala,ale je mi teď hrozně špatně tak je to asi i tím...a měla jsem radost že jsem našla odpověď od Vás. Ještě jednou moc děkuji.
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Myslím, že je to opravdu vážné - tím mám na mysli potřebu spolupráce s opravdu erudovaným odborníkem. Manžela zlikvidovala vaše nevěra, touží po vzájemném přiblížení, ale dělá vše proti tomu, aby to šlo. Z vašich slov předpokládám, že vaše nevěra byla důsledkem delších neporozumění, nikoliv prvotní příčinou krize. A teď v tom každý lítáte, každý z vás prožívá bezmoc a ta jeho vede k vyhrožování, vy jste bez energie, depresivní. Neumím v tak závažné situaci nabídnout něco zázračného, co by vám pomohlo. Jen, prosím, zkuste prominout manželovi jeho zoufalé pokusy o nějaké slepení vztahu. Jsou nyní kontraproduktivní a každý z vás potřebuje klid. Jsou v tom namočené děti ( nevím, kolik jim je ), to je další přídavný faktor k tomu, aby vám sbližování nešlo. Vy cítíte, že si je bere jako rukojmí. Pokud chodíte k poradci, najděte si spíše empatického terapeuta. Takového, který vás podpoří, a zároveň si v dialogu s ním můžete věci pojmenovat a hledat cestu, kudy z toho ven tak, aby to ve finále dopadlo dobře. Bude to potřebovat čas...
krize vztahu
2 část: cítím se ponížená, ponižuje mě před dětmi (říká že "maminka tatínka vyhazuje, nechce ho doma, že musí odejít" apod. začal používat slovo "notorická lhářka"). Hrozně mě znejišťuje v mluvení, protože mi už mnohokrát během těch let říkal slova typu "meleš sračky, drž už hubu apod." i před lidmi a já tak nemám v sebe moc jistotu, že vlastně říkám co chci říct a on proti mě hrozně začal obracet slova, používat moje slova a teď mi i vyhrožuje že si mě bude v hádkách nahrávat abych věděla co melu. Sice slibuje a asi se i chová o něco lépe, ale hádky pokračují a v těch je stále hodně vulgární a mě se to hodně dotýká. Já nechci dětem ničit rodinu,ale jsem tak nešťastná a ztracená že už přestávám normálně fungovat a nevím jak z toho ven. Celý den mi něco píše, když to ignoruju tak volá, přijde domů a chce řešit naši situaci a já jsem tak vyčerpaná a mám pocit že nemám kde brát energii... ještě přidám třetí část... - otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Lado, překonáváte partnerskou krizi, ale ne SPOLU. Spíš každý sám za sebe. On se nějak choval a nyní chová, vy jinak. Nejdříve jsem si říkala, jak je možné, že mluvíte o párové terapii, když chodíte každý individuálně, teď tomu rozumím. Jen je otázka, zda máte chodit každý k témuž psychologovi. Říkáte, že to není terapie, ale spíš poradna. Ale podle toho, jak vše popisujete, byste potřebovali každý terapii. A každý z vás jste v tom všem sám, tápete. On vás na jedné straně ponižuje, na druhou stranu má velké nároky na intimní život - to je ve vzájemném protikladu. Ale přecházím na poslední část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní psycholožko,děkuji za Vaši odpověď. Plácáme se v tom pořád stejně, protože do toho ještě děti po různu marodí, tak ta intenzita terapie není tak velká.Párovou máme teď taky naplánovanou odděleně.Je to spíš poradna než terapie. No a opravdu je manžel z oboru,i já... Paradoxně, máme sociální vzdělání a pracujeme v sociální oblasti (on s lidmi závislými na drogách, já aktuálně pod MPSV). Právě proto mě tak šokuje jak se chová a choval asi... Určitě je mi to jasné, že to začalo zasahováním rodičů do života a tím, že on to nechtěl řešit s nimi a místo toho si to vyléval na mě. A mě zakazoval s nimi cokoliv řešit. I mi několikrát řekl že si to já vypiju za ně, když jsem ho prosila ať mě nechá. Teď říká že mi chce být dobrým manželem, ale já tomu asi nevěřím, nebo nechci věřit hlavně proto jak mě nenechá a buď mi pořád píše podivné zprávy, pořád mi prochází zároveň telefony a historii PC a naléhá na mě intenzivně po intim. stránce.S milencem v kontaktu již nejsem,ale je mi zle.
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lado, upřímně přiznávám, že si nyní váš první dotaz nepamatuji, mám jich opravdu moc. Takže teď budu reagovat podle toho, co se dočtu od vás v současných dotazech - jejich 3 částech.
krize vztahu
část 3. Místo abych se spokojila s tím,že šlo o sex,protože ho měl málo,že nechtěl odejít,že mě miluje,tak pořád hledám důkazy jestli to opravdu tak bylo a partnera "týrám" svými fabulacemi. Možná za to může spousta lží z té doby,ze kterých jsem ho opakovaně usvědčovala,což mě přivedlo k té milence. Poté co se partner přiznal k prohře peněz jsem si to tak nějak zasunula a celou dobu nic neřešila,o to víc se teď nechápu. Já už opravdu nevím jak minulost stále nevracet sobě i mezi nás. Také si říkám,že sice na začátku byla krize,na té jsme se podíleli oba,jemu chyběl zejm. sex,mě komunikace,porozumění /díky tomu u mě nebyl zájem o sex/,ale problémy mám teď jen já,já mám brát antidepresiva,nespím,nejím,brečím,chodím na terapie,mě se vrací minulost.... Já jsem se tenkrát snažila vztah zlepšit,ale marně,byl jak cizí člověk,já jsem nebyla nevěrná,vše se snažila zvládnout a teď mám problém zase jen já,on dobře spí,jí,je v pohodě nebýt mého trápení. Nemají to ti nevěrníci moc jednoduché? - otázka upravena poradcem
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Nedá se paušalizovat, zda to mají "nevěrníci"  jednoduché. Každý to má jinak, záleží na spoustě okolností. Jednoduché to nemáte vy. Ale potřebovala byste si pro sebe jasně pojmenovat, co vám pomůže. Vy nyní hodně používáte rácio, říkáte, ano, vím to a to a to. Ale zrazují vás vaše bolestné a zraněné city. Je to pochopitelné, ale já vám nemohu na dálku dát zaručený recept, jak se toho zbavit. To by mělo být právě cílem té terapie. Neberte ji jako něco za trest, spíš jako možnost porozumět více sama sobě, abyste to mohla zprostředkovat i vašemu muži.
krize vztahu
část 2. Krom odhalení nevěry mě potkaly další problémy,vše mě sebralo,podle lékařky jde o depresi. Logicky vím,že se nemám zabývat nevěrou,která skončila před 3lety,partner ji ukončil tak,že se rozešel s milenkou s tím,že chce být s námi,prý už na začátku jí řekl,že od rodiny odcházet nechce,že mu jde hlavně o sex,nechodili spolu nikde na veřejnosti,kromě sexu a zpráv prý nic dalšího nebylo. Ale já nedokážu zvládnout ani to,znám obsah pár zpráv,další podrobnosti,hodně mě to zranilo,asi zažívám teď to,co jiné ženy po prozrazení nevěry.Partner je chápavý,sám mi říká ať se nevyptávám,že se tím zbytečně trápím,že byl hloupý,že to sám neumí vysvětlit,že mě miluje,sex je lepší než dřív,ale můj mozek pořád vrací zpět minulost,nepomáhají mi ani terapie,jsem na tom až tak že jsem schopna vygooglit její fotku a porovnávat se,mluvím o ní s partnerem,vím,že je to všechno špatně,ale nemůžu si pomoct.Jsou dny,kdy je vše dobré,pak jsem úplně dole a zas zkazím další večer vyptáváním a blbými řečmi.
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Míno, nejprve byste si měla asi položit otázku, jestli svého muže máte opravdu ráda, a víte, co na něm máte ráda, nebo jestli jste se spíš stala závislou na potřebě najít všechny detaily a porovnávat se se svou bývalou rivalkou. To je fakt důležité pro to, abyste věděla, jak teď s tím vším naložit. To, že vám byl muž nevěrný, váš vztah byl divný, sama jste cítila, že procházíte krizí, už se nezmění. Ale dá se změnit vaše současnost a vaše společná budoucnost. Vy jste se propadla do smutku, vzalo vám to vše bezpochyby hodně sebedůvěry i důvěry v partnera. Ale měli byste se spolu vy oba snažit překročit to, co vás rozděluje. Po třech letech mám pocit, že byste mohli chodit do párové terapie vy dva spolu, abyste díky nezávislému profesionálovi mohli objevit svůj nový potenciál :-) Ale čeká na mne ještě vaše jedno pokračování.
krize vztahu
Dobrý den,před 3lety jsme po 7l. vztahu měli krizi,oba hodně práce,malé dítě,další starosti,málo sexu,víc hádek,partner se choval divně,tušila jsem nevěru,chtěla vysvětlení,nakonec přiznal nevěru,prý kolegyně z práce,šlo jen o sex,vše skončilo. Já jsem se to snažila zvládnout,bylo to těžké,navíc byly další vážné starosti,ale partner byl pořád divný,návrhy na pauzu ve vztahu i jeho odchod odmítal,na otázky co dál odpovídal nevím,mám tě rád,ale už nemiluju,...Pak mi přiznal,že si nevěru vymyslel,mě se ulevilo,ale pak mi došlo,že je to divné,domnívala jsem se,že může mít něco s kolegyní z druhé práce. To mi vyvracel,já se přestala zabývat minulostí,náš vztah se začal lepšit,po pár měsících přiznal,že prohrál své úspory,že se cítil k ničemu,že mě zklamal,myslel,že skončí pod mostem. Řekl,že mě nechce ztratit,ať mu vše prominu. Před pár měsíci jsem zjistila,že mi byl tenkrát opravdu nevěrný cca rok s tou,o které jsem si to myslela. Začala jsem vyslýchat,znám podrobnosti a neunesla jsem to.
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Míno. Přecházím nejprve na pokračování vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s manželem jsme 20 let, máme pubertálního syna, náš vztah byl vždy docela hezký a pevný, teď to vše ochladlo asi rok a půl, i v sexu, přippadá mi, že mě manžel nechce a nechce také moje starosti i radosti. Nevnucuji se, ale velmi mě to trápí, myslím, že to není takhle v pořádku. Vždy jsem si zakládala na rodině, protože jsem ji v dětství neměla úplnou, a teď mi připadá, že o to nikdo nestojí, ani manžel, ani syn ( i když ten je teď v pubertě, to se nepočítá :-) . Je nám okolo 45 let, manžel už se pomalu chystá "do důchodu", já ne, mám ještě hodně plánů, těší mě život. Manžel už mě tolik nepřitahuje, nedbá na sebe, cítím, že nemám jeho dostatečnou oporu a podporu. Velmi to v sobě řeším, co dělat dál, jak žít dál, co když se to nespraví, má smysl zůstávat dál a dál se trápit, takto "vedle sebe" zestárnout? Prosím, poraďte mi.
Tereza - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den, Terezo. Jako důležité mi přijde to, že 18,5 let byl váš vztah s manželem hezký a pevný, jak říkáte. Takže potenciál tam bezesporu je. Přijde mi, že váš muž prochází krizí středního věku s patřičnou dávkou deprese. Nemá samozřejmě cenu držet nefunkční manželství zuby nehty za každou cenu kvůli tomu, že jste sama vyrostla v neúplné rodině a nechcete něco podobného udělat vašemu synovi. Ale má cenu zkusit zabojovat o to, co jste měli společného. Procházíte spolu krizí, která by se dala např. u partnerského terapeuta začít řešit :-)  Držím palce.
krize vztahu
Zdravím,

s mojí ex přítelkyní jsme se domluvili na bydlení spolu, žijeme spolu a vše doma jde jak po másle i spolu chodíváme ven a snažíme se to dát dohromady. Je pravdou, že ze začátku jsem na ní tlačil, kdy budeme spolu a ona si v tom okamžiku našla někoho jiného, kdo ji podle jejích slov je jenom kamaráda zaplňuje ji volné chvíle. Přišel jsem jí na to a viděl jsem i fotky ze kterých bylo zřejmé, že spolu spali. Šli jsme do bydlení skrze to, že si vyšla ze vztahu, kde byla do dotyčného hodně zamilovaná ale on s ní zacházel, jak s kusem hadru. Nyní na ní po konzultaci s ní, co to má znamenat ten druhý, mi řekla, že to je jenom kamarád, že ho nemiluje, že momentálně chce být sama, nikým nekontrolovaná a na vztah nemá pomyšlení ale ví, že do budoucna se mnou chce být, jet na dovolenou, mít společný domov a děti.
Já jen nevím, jak mám zvládnout, to vědomí toho, že tohle mi říkává ale spává mezitím s někým jiným.

Adam
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adame. Neměli byste spolu žít. Na přítelkyni/ex přítelkyni jste závislý, ona si vás pak tolik neváží, nemusí o vás bojovat. Na vašem místě bych se dohodla na rozděleném životě a pokud by chtěla s vámi mít to, co deklaruje nyní, musela by se o to začít snažit sama.
krize vztahu
V našem manželství jsme vždy vše ustáli.
Muž mluví o rozvodu a má důvody
1. jsem 10 měsíců bez práce, ale mám na syna přes 3000 od sociálky, přesto tvrdí, že mě plně živí a už nechce

2. Na oslavě mého táty -70 let, kde nebyl, protože se sním nestýká a ani s mámou. Před tchánem a tchýní můj otec řekl, já jsem se bavila se syny, tak jsem to neslyšela JE DOBŘE ŽE V PENNY PŘESTALA PRACOVAT? ZHROUTILA BY SE.
Předtím jsem rodičům řekla, že si oblastní vedoucí na mě zasedla, donášel na mě sotva 30 letý zástupce, tak, že když jse něco stalo tak to do 5 minut věděla i když oblastní byla 300 km daleko.

3. jednou řekli, že nedají na manžela a budou si dělat co oni budou chtít. Muž je po práci unavený a nechce aby jezdili v pátek a oni to o velké prázdniny 2x porušili, když přivezli zpět děti domů z prázdnin. to mě pořád vyčítá.

Závěr Tímto ho rodiče moc urazili a můžou za to vše a jsou příčinou i případného rozvodu. jak dál

Prosím napište mě na h.foldova@seznam.cz
Hana Foldová
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Na soukromé mailové adresy neodepisuji...Vašemu dotazu příliš nerozumím, je to napsáno nejspíš v rozrušení...
krize vztahu
Zdravím, s manželem jsme 10 let spolu z toho 4 roky manžeké. Máme téměř 3letou dceru a měsíčního syna. Po menší výměně názorů cca před 14dny mi oznámil že už mě nemiluje a chce se rozvést. Prý tom už téměř rok uvažuje a když mi to chtěl vloni říct tak jsem mu řekla že jsem těhotná. Přitom o druhé dítě jsme se snažili hodně.. sex 5x do týdne... Já sama jsem poznala že se něco děje teprve asi před měsícem.. a to prý už se nedovedl přetvařovat. Děti má rád a mě také ale prý už to není jako na začátku.. není to láska..údajně to z něj vyprchalo. Jsem z toho na dně. týden jsem ted u svých rodičů i s dětmi, ale otázky dcerky typu kde je náš tatínek a kdy pojedeme domů už psychicky dlouho nevydržím.. s manželem máme mít ted velkou řeč o tom co bude a jak to bude s dětmi. Jiná žena v tom prý není. I bych mu věřila, jelikož on chodil do práce a z práce rovnou domů..a víkendy trávil u počítače.. nikam nechodil, kromě asi 6 víkendů na pivu s kamarády, během posledního půl roku. prosím o radu díky
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Nevím, kolik vám každému je, ale vypadá to, že procházíte delší nenápadnou krizí. Ale muž, který je čerstvě otcem druhého dítěte, nemůže říct jen tak, že pakliže již nemiluje, má jen rád, pak odchází. Něco jiného by bylo, kdybyste byli bezdětní, i když i tak by to byl samozřejmě velký problém. Ale v dané situaci toto řešení nepřichází v úvahu. Život není stále o romantické lásce. Je možné, že vás dost převálcovala snaha o druhé miminko - sex za účelem reprodukce je opravdu za účelem reprodukce, ale spontánní touhu ubíjí a má to samozřejmě přesah do citového vztahu. Velkou řeč byste měli mít na téma, jak současnou krizi překonat, a ne kapitulovat oba dva a začít mluvit o tom, jak to bude vypadat po rozvodu. Můžete si domluvit dočasná pravidla společného soužití s tím, že váš vztah nebudete nyní vůbec řešit. Ale měli byste být společně již v zájmu dětí i jeho, jakožto otce. Měl by být účasten rodinného života, s dětmi vám pomáhat. Rozhodování odložte na pozdější dobu. Jinak bych to viděla tak, že by manžel měl začít spolupracovat s psychologem v podobě individuální terapie. K tomu samozřejmě musí být sám motivovaný. Přemýšlím nad, tím, zda není dlouhodobě frustrovaný, depresivní.
krize vztahu
Manžel ví, že případným rozvodem by to měl těžší ohledně styku s dětmi. Sám mi řekl, že rozvod je krajní varianta. Já jsem z toho zoufalá, nejím, špatně spím, trápím se. Chtěla jsem po něm, jak si to představuje. Na vše je odpověď NEVÍM. Že potřebuje čas.Byla jsem u psychologa, tem mi řekl nechat tomu čas a vytvořit doma pěkné klima. Ale jak? Manžel nechce zatím nic řešit, už se to táhne přes rok a rozlousknutí nikde.Jsem na vše sama, celá domácnost..... přes týden manžel nevolá, nekomunikuje. Když je náhodou doma, mizí za rodiči. To mě po 18 letém manželství kvůli jedné dě....... hned odstřihl? Dosud žádné problémy nebyly. Vždy mě miloval, najednou mu přeběhla přes cestu mladší holka a aniž by ji pořádně znal, je schopen rozbít rodinu. Byl vždy zásadový, čestný a mluvil pravdu. Teď mi lže a mlží, ale já ho přesto velice miluji. Bohužel z jejich chatů na mobilu to pro mě vyplývá, že ji zoufale miluje a předtím mi řekl, že už ke mně nic necítí. Mně je 42, jemu 41. Myslíte, že je naděje?
Beruška 2 část
PhDr. Jitka Douchová
Beruško, vlastně jsem již vše popsala v první odpovědi. Naděje je zcela rozhodně, o tom nepochybujte. Bylo by špatně, kdyby manžel bral rozvod jako nejzazší variantu jen kvůli dětem.Nevýhodné je, že jejich vztah se může dále volně v Praze rozvíjet, takže prohlubovat. První podmínkou možného hledání východiska by bylo, kdybyste zašli do partnerské poradny společně a tam hledali na prvním místě společně s psychologem, který je nezávislý, jakou pozitivní motivaci nacházíte každý sám za sebe pro záchranu manželství ( nemluvím o uchování manželství, ale o záchraně manželství ! )Manžel by si měl uvědomit, co chce a nežít dlouho na vlně "nevím". Vědět musí, potřebuje na to čas, ale na tu dobu by měl ukončit zatím vztah s onou ženou. Potřeboval by být sám, aby si vše ujasnil bez dalších vlivů. Nemá smysl, abyste se jej v této fázi ptala na to, jak si to představuje. Ta otázka je z vaší strany pochopitelná, ale jím opravdu nezodpověditelná.Ale musí také vědět, že na své rozhodování se, kam patří, nemá neomezený čas.  Takže má odpověď je - spolupráce s partnerským psychologem.
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši krizi. Od roku 2012 máme víkendové manželství, muž pracuje v Praze, my jsme od HK. Doma mám dvě děti 12 a 14 let. Jsem na vše sama a po smrti obou rodičů v r.2014 nastaly u mě deprese, těžko jsem snášela odloučení od muže, byl stres v práci, manžel měl rovněž vážné pracovní problémy. Zkrátka jsme se odcizili, on byl zlý, nespal se mnou, takže jsem pohrozila odchodem od něj. Aniž by se mnou něco probral, vzal to jako definitivní konec a výsledkem je jeho paralelní vztah v Praze. To jsem zjistila změnou v chování a konverzací v jeho mobilu. Řekl, že tu dívku ( 30, svobodná) velmi miluje a umí si s ní představit život. Znají se asi rok a půl. Nevím, jak často se vidí, on je v práci vytížený, domů nejezdí každý víkend, ani nevím jak v Praze bydlí - tvrdí, že na ubytovně. Víc odmítal říct. Manželuv bratr ví víc: milenka na muže tlačí, aby se rozvedl, v tomto manžel zatím váhá, protože tu jsou naše děti, které bere jako prioritu.
Beruška 1 část
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Beruško. Vaše přezdívka zase až o tak velkých depresích nevypovídá, máte v sobě hravost, a to je sympatické :-) Víkendové manželství je vždy zatěžkávací zkouška, partnerství se opravdu může vytrácet tím, že společně nesdílíte jako partneři společné věci. Vlastně se jen informujete o tom, co a jak, ale každý z vás se naučí postupně žít svůj život. On se naučil žít sám za sebe, musí se starat o vaření, úklid,ztrácí pocit tepla domova. Vy ztrácíte oporu od muže, tu společnou dennodennost a máte na triku domácnost, děti,práci, vše, nač bývají společně dva. Společné víkendy bývají málo a nejspíš je manžel více věnuje dětem. Do toho rychlý odchod obou rodičů před 3 lety, vyrovnat se smrtí jednoho rodiče je velmi těžké, natož obou najednou v jednom roce. Opět jste zůstala na plno věcí sama, depresím rozumím. Ze všeho vyplývala vaše partnerská krize už poměrně dávno, ta vyústila v ukončení sexuálního života a vše se cyklilo. Zatímco vy máte doma na starost vše, manžel má po práci čas sám na sebe. Že vznikl paralelní vztah v dané situaci, se nedivím. Ale teď spolu opravdu potřebujete hledat cestu ze zacykleného kruhu ven, situace je vlastně vážná. Jdu na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den,
s manželem jsme se brali z velké lásky, brzy po svatbě přišlo náročné těhu s dvojčaty, kdy se manžel začal chovat ublíženě, že nejsem ta hodná strarostlivá, ale vcelku protivná a neustále unavená těhule, mizel z domu, prohlásil pár špatných věcí. Děti se narodili předčasně - jsou zcela v pořádku, náš vztah s manželem, ale nikam nepokročil. Z narození dětí jsme sice radost měli, manžel je výborný otec, troufám si říct, že nejlepší co znám, ale co se týče naše manželství je to špatné, po narození dětí doížděli ještě jeho společenské aktivity, došlo k odcizení. Navíc jsme začali řešit majetkové uspořádní, kde bydím v jeho domě, kde platí a ještě další 15 let bude platit hypotéku, a á si tu nepřidám jako doma. Nedokážu mu odpustit to jak se choval, že sliboval a nesplnil. Z mojí strany vztah velmi ochladl, byť ho mám stále ráda není mi cizí ani myšlenka na rozvod a odchod. Zkoušela jsem postupovat podle knihy radikální odpuštění, ale nebyl kýžený výsledek. Co mám dělat? Děkuji L
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Úvahy nad případným rozvodem vnímám jako více než předčasné. Ve vašem vztahu došlo k odcizení v průběhu náročného těhotenství, pak nastal frmol s dvojčaty, odcizení se nejspíš prohlubovalo, vy jste se věnovala miminkům, u něj dojížděly společenské aktivity, cítíila jste se nejspíš dost sama, on se cítil sám v době vašeho těhotenství, neuměli jste spolu o těchto věcech mluvit. Ad majetkové uspořádání, to je přeci také domluva dvou lidí, kteří jsou manželé. Ale předchozím domluvám a současné realitě nerozumím, takže k tomu nemohu mít konkrétnější názor. Každopádně alespoň vy, nevím jak manžel, procházíte krizí, ale vidíte, jaký je manžel skvělý otec, máte jej stále ráda. To jsou minimálně dva základní kameny k tomu, začít na obnově vašeho vztahu více pracovat. Vřele doporučuji partnerskou poradnu, rozhodně ne žádná rezignace, to by byla opravdu velká škoda jak pro vás dva, tak pro vaši rodinu :-)
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, vzala jsem mamku dvakrát na dovolenou do Egypta - poprvé jsme tam byly samy a všechno proběhlo docela v klidu, podruhé jsem vzala skoro stejně starou sousedku, taky učitelku, a těšila se, že si ženské porozumí a bude to fajn dovolená. jenže mamka asi žárlila a svými scénami a urážením dost pokazila celou dovolenou. Z letadla utekla jak malé dítě. Nějakou dobu byl zcela nulový kontakt, já se pak snažila kontakt navázat, ale bylo to z její strany hodně odměřené. Nicméně jsme se při nějakých rodinných oslavách potkaly, já se snažila o kontakt, i jsme byly v telefonickém kontaktu (vždy jsem volala já), ale už se to zase vrátilo do starých kolejí. Mamka k nám přijde jen, když nejsem doma, k narozeninám přijde v lepším případě pohled. A to i dětem. je asi jasné, že cítí vinu, vždycky, když k nám přijela, jsem se jí hodně věnovala, až mi to manžel měl za zlé, že se věnuji návštěvě. Není to hořkost, je to z mé strany spíš strach a nechuť jít zase vstříc, je to asi zase strach z odmítnutí, z toho, že narazím na mlčení, na "útěk". něco podobného totiž zažívám i u manžela, který se dopustil závažných věcí proti mně a z rodiny utekl - nelze se mu dovolat, odmítá kontakt, je agresivní, zapírá se. U něj se pokouším komunikovat alespoň přes maily, neodpovídá, nic. Je to hrozné. Má smysl se znovu a znovu pokoušet o kontakt, o nějaké zlepšení, když ten druhý má evidentně nějaký blok a nechce nebo neumí ho odstranit? Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Že by jedna dovolená ve třech s matkou a vaší kamarádkou rozbila úplně veškerý váš předchozí vztah, který byl blízký? Matka vaši kamarádku předtím znala? A bylo to na vzájemné domluvě všech vás tří? To já neposoudím, je to na vás, co vše bylo za tím, ale i před tím. Ale jestli matka opakovaně a důrazně odmítá vaše přiblížení, pokusy o vyjasnění, pak vás to musí vhánět zákonitě do pocitu i smutku, ale i naštvanosti. Napsala bych jí mail, kde se ještě jednou pokusíte o sblížení, ale pak je to již na ní. A ano, vidíte to dobře - bojíte se odmítnutí svou vlastní matkou. Přesto vše ji pojmenováváte mamkou, je vidět, že vy jste na ni nezanevřela, ale je nad vaše síly to vše chápat.
krize vztahu
reakce - Lucie - krize vztahu - pocit, kdy partner chybí, ale něco nedovolí mu napsat. Lucie, přesně jste popsala to, co já zažívám po 25 letech manželství. Intuitivně jsem udělala to, co radí paní doktorka - rozložit vše na prvočinitele: A ty jsou : hezké a dlouhé vzpomínky na fungující manželství, vize (dokonce jím slovně potvrzovaná) o společném stárnutí v pěkném domku, radost ze studií dětí, zážitky s přáteli, zajímavá oblast práce, jeho někde uvnitř dušička malého bázlivého dítěte. A teď to negativní - jeho zvyšující se agrese venku i doma, zhoršující se labilita nálad, jeho tvrdohlavost, pohrdání a lži v poslední době, přístup já jsem se rozhodl a vy musíte akceptovat. Jsou to prvočinitele? Co s tím dál? Mám to jako Lucie - jsem ráda, že přišel domů, ale zároveň se bojím co bude. I když v posledních týdnech - jsem ráda, že je, když zavolá, na druhou stranu se ho bojím kontaktovat, protože se dost dramaticky odstěhoval. Závislost tam asi taky je - máme děti, majetek, společnou historii - nechce se mi toho jen tak vzdát, neumím za sebou rychle spálit mosty.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo a Lucie, propojuji vás dohromady...
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme 10 let a máme 2 děti. Manžel podniká a tudíž péče o děti je spíš na mě vč. zapojení prarodičů, kteří vodí děti do školky, protože brzo ráno chodím do práce. Mám poměrně dobrou práci, odpoledne vyzvednu děti, postarám se o ně, se starší píši úkoly a večer bývám poměrně unavená. Manžel je zvyklý v práci řídit lidi a tak se snaží doma řídít i mě. Což je problém. Jednou za čas cca měsíc to prostě nevydržím a vybouchnu. To je pak mezi námi vyřčeno spoustu nehezkých slov, které ani nemyslím vážně a spoustu jiných vyhrožování. Bohužel po posledním incidentu manžel trvá na tom, že pokud se nezačnu léčit, tak se ke mě bude chovat jako k cizí osobě, což dělá. Spává mimo ložnici, téměř nekomunikuje. Doslova mi řekl, že bych se měla léčit a brát prášky a pokud to neudělám, tam se tak bude chovat. Nevím co mám dělat. K dětem se naopak chová velmi hezky. Také semtam zajde za kamarády. Já když jdu s kolegy (vč. žen) jednou za měsíc do hospody, tak je to špatně. Jak dál?
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Jsem partnerský terapeut, který, aby mohl být pro své klienty opravdu užitečný, musí rozumět podstatě problému, a znát současně i protiváhu - to, co je ve vztahu to hodnotné a hezké. Nevím, jak se bráníte, když jste v přetlaku únavy a emocí, nevím, jaký obsah, ani jakou formu měla vaše poslední hádka s popsanými následky. Takže pro vás užitečná být nemohu. Nemyslím že byste se měla jít "léčit", to nezní na první ani na druhý poslech moc dobře a značkuje vás jako toho, kdo vnáší do vztahu problémy, což vás samozřejmě vede do opozice. Zkuste se zamyslet vy sama, jestli by pro vás nebylo fajn, popovídat si o vašem manželství s partnerským psychologem :-)
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak přežít ten pocit, kdy Vám on strašně chybí, ale něco ve Vás Vám už nedovolí mu napsat, protože Vám strašně moc ublížil. A bývá to tak, že když se on ozve, mám ze začátku radost, ale pak se mi vybaví celé to martýrium, které mě zase čeká (strávíme spolu nějaký čas, je nám oběma dobře - jsme si blízcí, aniž bychom se o to nějak snažili - tohle mezi námi nějak samo funguje - ale on pak vždycky ochladne),a je mi mizerně.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Racionálně jste si schopná odůvodnit, že už ne, že vám bylo ve finále opakovaně ubližováno a vztah nemá šanci na dobré pokračování. Ale emočně odháčkovaná nejste. Rozum proti citu. Ale v tom rozumu jsou obsaženy i negativní emoce s ním spojené. Zkuste si sama pro sebe uvědomit, proč vlastně toužíte po kontaktu s ním, chybí vám, jste šťastná, když se ozve, když máte opakovanou zkušenost, že je to vždy jen na chvíli. Pojmenujte si to, rozložte si to třeba na prvočinitele. Je jasné, že je tam ta blízkost, nějaký magnet mezi vámi. Ale je tam příliš mnoho "ale". Není to úplně asi láska, je to resentiment a v jeho důsledku závislost.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.