Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
archiv
Dobrý den paní doktorko, můj manžel je cholerik,dělá mu strašně dobře, když se na mě naštve, tak jakmile jsou otevřená okna a on ví, že ho někdo slyší, křičí a nadává mi sprostými slovy, že jsem líná, že nic nedělám, osočuje moji rodinu. Přitom celou domácnost finančně zajišťuji já,on sem tam doma pomůže, ale je to pomoc rázo umýt nádobí, vysát, jinak je vše na mě. Posledně to skončilo tak, že mi ve vzteku po všech urážkách vyhodil kabelku i s mobilem z okna.A čím víc lidí ho slyší, tím více nadává a osočuje i z věcí, které nejsou vůbec pravda.Někdy si říkám, že tohle už nemůžu vydržet,ostudu mi dělal i dříve, pracovala jsem v bance k tomu dvě malé děri a kolegyně mi říkala, že on v pracovní době jezdí na bazén a já jsem tahala nákupy a chodila v pět odpoledne utahaná z práce. Děkuji . Zuzana
anonym
archiv
Pani doktorko prosím o radu, jsem 33 let vdaná,(je mi 52 a manžel 56) náš vtah byl harmonický, láska kvetla a většinou nám záviděli. Letošní léto je trochu jiné. Manžel přestal mít o mě zájem oproti dřívějšku. Hlavně se obdivně dívá na mladé dívky. Mám pocit, že se mi vyhýbá, nechce mě vidět jako ženu. Pouze si splní povinnost intimního soužití 1x za týden. Co říkám, vůbec nevnímá, neodpovídá. Pouze listuje v novinách a mám pocit, že neví co čte, neboť se ho na to ptám a neví. A to co jsem mu řekla mi sděluje další den jako novinu. Pozoruji to asi 3 měsíce. Převzala jsem proto iniciativu a na dovolené jsem se snažila, abychom si užívali více než 1x týdně. Snažil se, ale já cítím, že to není přirozené. Nevím, zda mám nadále na něho naléhat a připomínat mu jeho chování z dřívějška. Své domněky ohledně jiné ženy jsem mu sdělila a vše ustál pouze se sdělením: "Tak ona si myslí, že mám babu". A právě tato reakce typu "ona si myslí" mě překvapila. Proč neřekl "ty si myslíš". To mi připadá jako počátek odcizení, kdy o mně smýšlí "ona" ... by řekla, bude chtít ..... Od toho se vyvíjí minimální komunikace, pokud jsme sami spolu. Žádný jiný konkrétní důkaz nemám. Prosím o radu zda mám pokračovat ve snaze děkování a obdivu k jeho osobě nebo se stahnout a nenaléhat, nechat tomu volný průběh a čekat, že se vrátí do vztahu. Děkuji.
Jana
archiv
Dobry den pani doktorka.Chcela by som Vas poprosit o radu. Mam 26 rokov, moj priatej je zo zahranicia. Naposledne stretnutie ma pozval k nemu. Bolo to krasne boli sme zalubeny a stastny dohodli sme sa na spolocnej dovolenke. On sa vsak od vtedy neozyva neodpoveda na moje odkazy. Som strasne zufala milujem ho celym srdcom a neviem co mam robit. Srdce a rozum sa strasne biju. Prosim poradte mi co mam robit..Dakujem
hanka
archiv
Dobrý den, s partnerem jsme spolu pět let. Minulý rok jsme se na 3 měsíce rozešli a náš vztah to oživilo a byl jako na začátku. Teď po roce jsme se opět dostali do stejné situace. Náš vztah postrádá jiskru. Nevim, jak v příteli zbudit vášeň a touhu. Myslím si, že ve vztahu vždy dojde k podobné "ponorce", jen to musíme překonat. Partnera mám ráda, ale ubližuje mi jeho nezájem. Přála bych si, aby mě ctil a vážil si mě. nevím, jak toho dosáhnout. Nechci o něj přijít, chtěla bych s ním strávit zbytek života. Dostala jsem se do úzkých a nevím, jak dál. Je před námi čas dovolených, tak uvidíme, jak to půjde potom. Bojím se však, že se nezmění nic. Možná by nám prospělo odloučení, ale jelikož spolu bydlíme, není toto možné. Nevím, kudy kam a proto prosím o radu. Miluju ho a nechci o něj přijít, právě proto, že k tomuto mrtvému bodu se dostanu s kýmkoliv a je zbytečné končit vztah pouze kvůli tomu, že jsme tento problém nezvládli překonat. Děkuji a přeji příjemný den
Kachnička 27
archiv
Paní doktorko s manželem jsme spolu 9 let manželé a k tomu jsme ještě spolu chodili šest let.Máme dvě děti 5 a 3,5.Co se děti narodily jsme si s manželem postupně přestali rozumět.Také jsme opravovali domek a bylo neustále hodně práce...Manžel mě využíval a nakonec jsem dělala i práci, kterou měl zastávat on.Byla jsem vždy plná energie a on byl poněkud lenivý.Poslední roky jsme se začali kvůli práci hádat...Avšak před rokem se něco změnilo.Manžel 37 let najednou řekl dost! Začal chodit každý týden do hospody a vracel se ráno.Jenomže v té době se zěmnilo více věcí.Dozvěděla jsem se, že má poměr s jeho kolegyní o 12 let mladší.Stále tvrdí,že je to kamarádka.Mě to ničí.Jsem už životem unavená.3,5 roku mi padají vlasy.Rok tak, že pokud to půjde takto dál-do roku jsem bez vlasů.Nedostávám vůbec menstruacii.Doktorka mi dělala testy a řekla,že se s vlasy musí urychleně něco dělat,padají prý opravdu hodně.Cítím v sobě velké napětí,beru antidepresiva a k manželovi cítím čím dál méně.Již 6 měsíců spávám v ložnici s dětmi a on v dětském pokoji.Roky mě užíralo, že on každý večer seděl a díval se na televizi.Nebylo možné, aby udělal výjimku a nezapl ji.Nebavilo mě chodit spát do prázdné postele a tak jsem ho vystěhovala jinam...Stav našeho vztahu je kritický.Nemůžeme spolu být a přitom oba chceme ,aby se to zlepšilo.On necítí moji citovou potřebu, já mu netoleruji ranní příchody.Začala jsem se chovat lhostejně, abych to vůbec nějak překonala.Protože jeho kamarády ani neznám a seznámit mě s nimi nechce.Jen si říkám, jestli opravdu nějací jsou...Před rokem jsem se dozvěděla,že mi hodně lhal...Nemohu mu věřit...Nemáme již sílu, abychom našli k sobě cestu.Ke všemu já jsem se hodně změnila.Najednou nejsem žena, která je v neustálém pohybu.Odkládám věci jak se dá...Cítím, jako kdyby ve mně žil někdo jiný.Nejsem to já.Ztratila jsem svoji osobnost.Nevím co dělat.Léčitel mi řekl, abych se rozvedla, že nejsem šťastná a že problém s vlasy je nervového původu.Léčit se mám s žaludkem a le [tato otázka byla zkrácena]
Petra
archiv
Dobrý den vespolek! Chtěla bych také reagovat na vaši debatu ohledně kontaktů s ex partnery. Momentálně prožívám pobobný "problém" a hodně o tom přemýšlím. Myslím si, že se určitá komunikace dá udržet a je to v pohodě, pokud mají oba aktéři sami v sobě vyřešený jejich vzájemný vztah. Já bych si kupříkladu ráda uchovala kamarádství se svým ex partnerem, protože on mi hodně dal a vážím si ho,ale on na to asi není připraven. Naše nynější kontakty bohužel končí výčitkami z jeho strany a já pak na ně reaguji podobně. Nevím, zda tomu pomůže čas. Momentálně jsem se k němu odmlčela, nechci si navzájem ubližovat, zároveň to ale nechci úplně vzdát. Nepovažuji to za nevěru - potřebuji kolem sebe i jiné lidi, než jen svého manžela. Tak to je můj názor.
Markéta
archiv
Dobry den pani doktorko. Psal jsem vam pred casem o tom, jak se nemohu citove odpoutat od jedne zeny. Ted jsem narazil na pribeh Patricie, ktera se zas nemuze odpoutat od muze a poradila jste ji udelat vnitrni skrt. Tak se vas chci zeptat, jak se takovy vnitrni skrt dela. Taky mi prosim reknete co chcete rict tim, kdyz nekoho oznacite osudovym muzem/zenou. A jeste posledni dotaz. Proc je dulezite si uvedomit, CO jsme na tech nasich neodpoutanych partnerech milovali. Diky moc
Jindra
archiv
Chci poděkovat paní doktorce , pomohla mi otevřít oči do života.Kdysi jsem se ptala na vtah na dálku, odešla jsem před rokem od manžela, rotože jsem se slepě zamilovala do kolegy, prožila jsem s ním krásné dva měsíce.Pak odešel za prací 100 km ode mě,viděli jsme se tak 2 hodiny za měsíc a náš vztah začal upadat do "zimy".Jen jsme si psali a někdy volali, vymizel sex.Prostě jsme se odcizili.Uvědomila jsem si, jakou chybu jsem udělala, ale ještě dlouho jsem se náš vztah snažila držet.Milovala jsem víc, než je asi zdrávo, ale zpětná reakce nebyla.Dnes jsem se vrátila ke svému manželovi a jsme oba dva po 20 letech manželství zase spolu,manžel mi můj úlet odpustil a začneme znovu.Vím, že je pro mě nejcenější rodina jako taková a spolehlivý manžel. Vím, že kdyby manžel "ulétl", tak mu také odpustím.Ono chybama se člověk učí,a musím přiznat, že rok odloučení náš vztah hodně posílil a oba dva jsme si uvědomili jeho hodnotu.Mě je 41 a manželovi 53, unikli jsme zbytečnému rozvodu. Děkuji Vám, paní doktorko za Vaše rady a podporu zde v rubrice a přeji hodně zdraví a zdaru ve Vaší užitečné práci.
Lucka
archiv
Dobrý den paní doktorko, po deseti letech před mými 29 narozeninami se rozcházím se svým přítelem (34 let). Před pár dny (cca 2 týdny) prý náhodou narazil na svou bývalou lásku (rozvedená 2 děti), která ho opustila (je to už 17 let). Nejdřív mi to vůbec neřekl, ale nějak jsem vycítila, že není vše v pořádku a nakonec jsem se zeptala přímo. A protože ji pořád miluje (říká to) tak jsme se rozhodli, že to ukončíme. Je to pro mě hodně těžké a hrozně to bolí. Nikdy jsme neměli ideální vztah, vždy byli problémy, ale časem se vše dostalo do fáze, kdy jsme si vyhověli a já nabyla dojmu, že by z nás mohla být konečně rodina. Přítel chtěl rodinu již dříve, ale já jsem si pořád nevěřila, že nám to klapne. Bydleli jsme u mých rodičů, finanční otázka také nebyla nejlepší atd. A teď když změnil zaměstnání a finančně by nás zajistil a přes rok už bydlíme ve svém tak se vše změní během jedné vteřiny. Teď si vyčítám, že jsem si rodinu sním již dávno nepořídila, třeba by mi tenkrát dokázal, že to půjde a možná by jsme teď byli šťastná rodinka. Zřejmě by ji ani nepotkal. Takovéhle myšlenky se mi honí hlavou. Nejhorší ze všeho je, že vše co jsem za život získala či prožila, s ním má spojitost. Bohužel se nedá deset let nacpat do pár řádek. Jak se bránit, aby to tak nebolelo? Nejhorší je to večer, deset let jsem usínala vedle něj a teď je tam prázdno. Slyším ho, jak odfukuje v obýváku a nemůžu za ním jít a říct „obejmi mě a vrať deset let zpátky“. Poraďte mi prosím jak mám ty léta vrátit zpátky sama a jak znovu začít. Děkuji Dáša
Dáša
archiv
Dobry den, pred par mesici se manzel priznal k mimomanzelskemu vztahu – po deseti letech to udelal podruhe. Bohuzel jsem zjistila, ze nejde o "ulet", ale opet o skutecny vztah, takovy ten kdy druha zena plne doplni to, co prvni schazi. Bohuzel ja nemohu zacit s muzem sportovat, je to stejne, jako kdybych po nem chtela, aby mel hudebni sluch. Rekreacni sport ho nebavi. Krome toho vztah se zenou udrzuje dal, snazi se to vsemozne skryvat, ale vzdy se to zase provali a muj psychicky stav se zhorsuje a vylepsuje jako na vlnach. Myslim, ze soucasny stav mu vyhovuje, odchazi z domova daleko vic nez pred tim, nevidim proto zadnou snahu. Opakovane jsem ho zadala - i jsem mu sbalila veci, aby odesel, ze chci pauzu, ale on tvrdi, ze chce byt s nami (deti jsou temer dospele) a ze bych ho uz nevzala zpatky. (Coz je bohuzel asi pravda.) Navic tvrdi, ze nema kam jit a kdyz je to zvlast vazne, rekne at jdu ja. Je to tak, ze kdyz jsem s nim, zacinam mu verit, ale jakmile jsem sama, vidim tu situaci objektivne a vim, ze on se nezmeni. A ja nechci muze, o ktereho se musim delit. Zadala jsem ho, aby sel se mnou do poradny, ale on to odmitl. Myslite si, ze maji manzelstvi s opakovanou neverou vubec sanci? Jak bych ho mela primet, aby alespon na cas odesel? Vetsina lidi z meho okoli si mysli, ze bych se mela rozvest. Dekuji.
Hanka
archiv
Dobrý den.Mám tento prolém,manžel má pět let milenku (vdaná,dvě děti),my též máme dvě děti.Poslední dva roky mluvil o rozvodu,na jaře proběhl soud ohledně jejich přidělení do mé péče.Za několik dní po soudu manžel přišel s tím,že mu vše došlo,jakou udělal chybu atd.Ale já už v té době měla sehnaný byt,že odejdu,neboť jsem už déle nemohla tento stav psychicky zvládat.Říkala jsem mu,ať mi dá čas,že znovu můžeme být znovu,ale potřebuji získat vůči němu důvěru.Jeho snaha trvala tři měsíce,tento týden milenka opět odešla od manžela k rodičům a můj muž šel za ní.Nemám už sílu se s dalším zklamáním a zradou vypořádat.Poprvé jsem ještě v sobě nějakou vůli dál žít kvůli dětem sebrala,věnovala se sobě,ale teď nevím,jak znovu sebrat síly a pokračovat.Jak se vypořádat s jeho další zradou?Také nevím,co si myslet o té ženě,vrátí se k manželovi,slibuje,jak s ním bude i dětmi a teď je všechno pryč.Co když se to bude za několik měsíců opět opakovat?Manželá mám stále ráda,co mám dělat? Děkuji
Sylva
archiv
Dobrý den, měl bych na Vás prosbu a dotaz. Jsme spolu s přítelkyní skoro 5 let, máme se rádi a taky máme dost společných zájmů. Problém je však v tom, že mně bude 30 a jí je 23. Moje priority jsou založení rodiny, postavení domku (teď začínáme) a vedení rodinného života se všemi povinnostmi a radostmi, které s tím souvisí. Moje přítelkyně dodělává školu a žije takový ten free studentský život, ani ne tak, že by někde flámovala, ale spíš neřeší věci kolem sebe. Ohledně baráku zajišťuju všechno já a připadá mi, že jí to snad ani moc nezajímá. Ani se moc nemá k tomu, aby mi někdy uvařila, vyprala a trošku se o mě postarala.Absolutně bych nechtěl mít doma služku, rád jí se vším pomůžu, ale ona se k tomu vážně nemá. Mě tohle dost trápí a mám strach, aby tyto životní povinnosti někdy převzala. Ona prostě dělá jen tehdy, když se jí chce. Já ji rád hýčkám, ale někdy mám pocit, že ona mi to nevrací.Já chci dát do vztahu všechno, ale to samé si chci brát. Dalším problémem je intimní soužití, ona mě vzrušuje, přitahuje, u mě to jiskří.Ona je však někdy dost chladná, stále slyším, že je unavená, že musí ráno vstávat, že jí bolí hlava, ... pořád jen výmluvy. Už jsem ji několikrát říkal, že také potřebuji cítit, že ji přitahuju, ale nic se nezměnilo. Milujeme se strašně málo a večer prostě usne, jako kdybych vedle ní nebyl.U jiných žen mám úspěch, líbím se jim, ale doma mám smůlu.I přesto jsem maximálně věrný. V poslední době už mě začal hlodat červík pochybnosti, jestli bych vztah neměl ukončit, ale chci ještě bojovat. Poraďte mi prosím, jak to mám řešit. Je problém pouze ve věkovém rozdílu nebo někde jinde. Děkuji za odpověď.
Forrest
archiv
Dobrý den, děkuji za vaši radu, dá se říct že jsem to čekala. Můj ex to konečně rozsekl - má novou dívku. myslela jsem že až se to stane, že se mi uleví... Ale ba naopak. Je vidět že jsem stále doufala, že se vrátí... Jsem teď opět úplně na dně!!!!!!!!!!!!!!!! Já už nevím jak dál. Nejradši bych usnula a probudila se tak za 10 let, aby vše bylo vyřešené a mně bylo fajn.... Zase jenom brečím - ráno, v autobuse, před usnutím, v obchodě... je to hrůza, začínam si vážně připadat jako blázen.... tolik bych chtěla aby se vrátil, i když vím, že je to naprosto vyloučené a že bych se s tím rozchodem už končně měla vyrovnat. Ale nejde to, prostě to nejde. Já už se bojím i jít spát, protože se mi o tom neustále zdá - samozřejmě jak se ke mně vrací a probuzení je pak o to horší. Připadám si opuštěná, nepotřebná.... A už to trvá 6 týdnů. myslíte že by mi pomohl psycholog? Já už vážně nevím jak dál!!!
Aneta,20
archiv
Dobrý den, nevím kudy ka. Pokusím se Vás uvést do problematiky. Mám již pět let přítele, 3 roky spolu žijeme. Loni jsme byli od sebe tři měsíce. Opustil mě kvůli bývalé, po těch 3 měsících si uvědomil, že udělal chybu a vrátil se ke mně. Dlouho mi trvalo, než jsem se opět zadaptovala, ale milovala jsem ho, takže se vše vrátilo do starých kolejí. Bývalá bydlí na vesnici, kam jezdíme na chalupu. Na té vesnici se z něj stává jiný člověk, chová se ke mně hrozně, přehlíží mě a byl by vůbec nejraději, kdyby tam byl sám. Když se vrátíme domů, je z něj opět můj starý přítel. Ale ani to už není ono. Pohlazení, něžná slovíčka..... Vlastně si ani nepamatuju, co ta slova znamenají. Pusu dostávám akorát, když jde ráno do práce. Nevím, jak to změnit. Mám ho ráda a nechci náš vztah jen tak zahodit, ale psychicky mě to strašně vyčerpává a já už nevim, jak dál. Mám pocit, že náš vztah je pouhý zvyk. Potřebuju v něm probudit cit a touhu. Chtěla bych, aby si mě opět vážil a ctil mě. Diskutovat se s ním o tom nedá, takže řešení nemůžu nalézt.Toto období je už několikaměsíční a já už nemůžu dál, přesto chci bojovat, jen nevím, jakou strategii použít. Moc děkuji za názor.
anonym
archiv
Dobrý den, je mi 48, manželovi zhruba o 10 let více. Předem přiznávám, že jsem velmi žárlivá. Manžel je přitažlivý muž finančně dobře zajištěný. Občas se během našeho manželství vyskytly z jeho strany nějaké bokovky, založené spíše na sexu a velmi krátkodobé. Vím, že by rodinu nikdy neopustil. Už 5 let se ale přátelí s ženou mého věku, zcela tuctového vzhledu. Skutečně se jedná jen o přátelství, vídají se jednou týdně na 2-3 hodiny, vždy mají připravený nějaký program, občas si napíší sms a posílají e-maily. Vykají si, přesto si myslím, že jsou si velice blízcí. Chtěla jsem se s tou ženou seznámit a zahrnout ji mezi rodinné přátele, ona to ale odmítá, prý s tím, že přítel v osobě mého manžele ji stačí a rozšiřovat okruh známých nemá v úmyslu. I když vím, že se jedná o čistě přátelský vztah, strašně mi vadí. S manželem jsem se opakovaně pohádala a žádala ho, aby tento vztah přerušil. Dokonce jsem ho chtěla dohnat k žárlivosti tím, že jsem si účelově našla přítele. Vše marné. Můžete mi poradit, co mám dělat?
Hana (Karviná)
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Je mi 27 let a partnerovi 28, ziju s nim ve spolecne domacnosti 4 roky, celkem jsme spolu 5 let, deti nemame. Nasim nejvetsim problemem je to, ze nemame absolutne stejne zajmy, pritel se venuje pocitacum, ja cyklistice, vidime se jen po vecerech doma, protoze on odmita travit cas venku na kole (a to absolutne) a ja zas nedokazu cele dny sedet doma, coz on vyzaduje. Teple vecere, vyzehlene pradlo a tak to je jeho ideal, samozrejme ja se snazim, ale denne to nezvladam a to je pak pokazde duvod k tomu, aby mi to dal nalezite najevo, ze mam jine zajmy a ze se mu to nelibi. Nezakazuje mi nic, to vi, ze by neuspel, ale neustale mi to omlacuje o hlavu. Asi pred dvema lety jsem v nasi skupince pratel se kterymi jezdim na kolo potkala muze, ktery me zpocatku jen zaujal, pozdeji jsem se do nej ke sve smule zamilovala. Je o 5 let starsi nez ja, nezadany a myslim, ze mu nejsem zcela lhostejna. Pokousela jsem se skoncovat s tim, co k nemu citim, ale nedari se mi to. Nevim, co mam delat, neprijde mi uz normalni zit s nejakym muzem a milovat jineho, nedokazu uz s pritelem ani sexualne zit, pokud uz se k tomu donutim predstavuju si toho druheho, ktereho miluji. Myslela jsem, ze to dokazu odbourat, ale je to silnejsi nez ja. Znam ho dva roky jako kamarada a myslim si, ze by se muselo stat opravdu neco extremniho, aby se mi prestal libit a prestal me pritahovat. Zas si rikam, ze nicit petilety vztah kvuli tomu, ze jsem se blaznive zamilovala jako nejaka -nactka taky neni normalni (jestli se tomu teda jeste da rikat blaznive zamilovani). Mam spatne svedomi kvuli priteli, ten me miluje a ja jeho ne a presto s nim setrvavam ve vztahu. Pokousela jsem se ve chvili kdy jsme meli krizi navrhnout, ze bychom sli na cas od sebe (par tydnu), on souhlasil, ale hned nasledujici den rekl, ze se boji aby me neztratil a ze s tim nesouhlasi. Uz nevim, co delat, jak to resit, dostala jsem se do slepe ulicky, snad udelat si u kazdeho +/- a pak se rozhodnout?
Karin
archiv
spousta informaci o lidech dost casto "volne" lezi na internetu... urcite je mozne pro zacatek proste zadat jmeno do vyhledavace a vysledek treba prekvapi... pokud je otec treba podnikatel, urcite budou nejake informace v obchodnim rejstriku, podle osob se da hledat tady: http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=or&sysinf.@strana=searchPerson ... hodne stesti:o)
see pro kristynu
archiv
Veroniko, nic si z toho nedělejte...paní Zuzana se asi nikdy nerozešla s nikým po vzájemné dohodě a zažila jen rozchody plné zloby... Anebo příspěvek psal muž (Zuzana), kterému se partnerka vrátila k bývalému, což mi podle stylu přijde dost pravděpodobné ;-)
Jana pro Veroniku
archiv
Dobrý den, inspirovala mě diskuse mezi Vámi, paní doktorko, Veronikou a paní Zuzanou :-). Jsem vdaná 2 roky a již před 3 roky jsem definitivně ukončila jakýkoliv kontakt s bývalým přítelem. Tak radikálně proto, abych uchránila své manželství od minulosti. Totiž když jsem již chodila se svým budoucím manželem, při setkání s bývalým přítelem docházelo pořád k jakémusi jiskření (byť ne z mé strany) a flirtování, což jsem vnímala jako nevěru ke svému budoucímu muži. Ten byl mým chováním velice zraněn. Problémem je, že mi nepřestalo chybět popovídat si s bývalým přítelem jen tak, jako kamarádi. Mám pocit, že mě to vnitřně ničí (i po těch třech letech) a cítím se svázaná. Myslím, že se to odráží i do vztahu s manželem, kdy mi hodně vadí, že manžel se může stýkat a trávit čas s kýmkoli (přestože jeho jedinou partnerkou jsem byla jen já). Dodávám, že i já nepatřím k těm, kdo mají silné sebevědomí, a jsem introvertní povahy. Myslíte, že kontakt s bývalým přítelem mám nechat definitivně uzavřen...? Nebo mohu o tom, co prožívám mluvit se svým manželem? Mám pocit, že bych ho velmi zranila, pokud bych otevřela otázku minulosti. Děkuji Vám.
Kateřina
archiv
Dobry den...asi Vam naposkytnu promou radu, jak a kde najit Vaseho otce, ale alespon nejake ''linky'', kde byste se mohla chytit. Kazdopadne jediny online seznam, kde jsou vedeni obyvatele je seznam telefonni(tam je podminkou znat jmeno a misto bydliste) - http://phone.quick.cz/index.php?fce=0 Mozna jako dalsi krok bych se obratil na matriku(obecni/mestsky urad) nebo na ministerstvo vnitra, ktere tyto informace ma, ale nevim jestli by bylo ochotno je poskytnout. muzete zkusit www.portal.gov.cz - do vyhledavani napsat evidence obyvatel(je toho tam hodne, ale aspon nejake smerniky, jak,, kde...). Nebo zadejte do vyhledavece www.google.com jeho jmeno v uvozovkach("Adam Novak"). Anebo zkuste hledat na www.spoluzaci.cz - urcite chodil do skoly.Hodne stesti
Honza pro Kristynu
archiv
Milá paní doktorko,děkuji za Vaši odpověď-26.7.-ohledně sdílení zážitků.Moc jste mi pomohla sdělením,že to znáte i ze své zkušenosti... Vaši odpověď budu mít stále u sebe,pro případ "pochybností".Moc děkuji za všechny,převážně ženy,kterým tady odpovídáte a pomáháte jim hledat samy sebe....
Květa
archiv
Dobrý den,prosím o radu pro svou kamarádku.Je vdaná zhruba 10 let, mají dvě děti (8 a 2 roky), oba manželé jsou ve věku 33 let.Před sňatkem spolu od ranného mládí dlouho chodili,u obou se jednalo o první vážnou známost.Pokud jsem mohla pozorovat jejich soužití,takto na pohled zvenčí bylo souladné, rozuměli si,čas trávili společně,pokud se někdo snažil více a častěji,zdálo se mi, že je to spíše má kamarádka, ale bylo to v rámci běžných mezí.Po narození druhého dítěte jim samozřejmě přibylo více práce i starostí (kamarádka se krátce po porodu vrátila do práce,i když jen na zkrácený úvazek),většina péče o děti i rodinu ležela na ní.Její manžel zhruba před rokem změnil zaměstnání, seznámil se s novými lidmi a zjistil, že s jednou slečnou (26 let) si rozumí více než se svou ženou.Kamarádka pozorovala nějaké signály změny v jeho chování, snažila se situaci řešit, nechtěl o tom vůbec mluvit(existenci kohokoliv nového v jeho životě popíral), až se stalo, že je někdo někde viděl, kamarádka se to dověděla,manžel se jí (zřejmě s úlevou)se vším "svěřil",včetně detailů svého nového vztahu i svých pochybností a nejistot ohledně jejich manželství.Napohled se zdá, že chce situaci řešit,na druhou stranu se nemůže rozhodnout a podle všeho dosud neuznal, že ta základní chyba, tj. mimomanželský poměr, byla na jeho straně.Nyní je to mezi manžely jako na houpačce, jednou to vypadá dobře, podruhé se manžel přiklání k novému životu s novou ženou.Kamarádka dokonce navštívila psychologa,řekl jí, že je dostatečně silná pro to, aby to zvládla sama.Potřebovala by poradit, jakým způsobem se k manželovi chovat, aby jeho rozhodnutí jednak uspíšila,protože celá situace je pro ni velmi vyčerpávající(ta poslední fáze trvá asi 2 měsíce)a hlavně,aby ho inspirovala k přesvědčení,že ona je ta pravá.Co se jí týče,je kamarádka velmi hezká,milá i inteligentní.Jediné co je proti ní(krátkozrace viděno),že nová manželova přítelkyně je pro něho neokoukaná a možná má i pocit,že mu něco uteklo.Děkuji,Eva
Eva
archiv
Dobry den, po dlouhe dobe jsem potkala nekoho s kym mi je moc dobre, je to mesic. Vidame se dost intenzivne, zatim jsme spolu nic nemeli protoze jak mi rekl ma trauma z vdane pani, s kterou mel pomer cca v kvetnu. Ted mi rekl, ze pani bude mit narozeniny a ze jdou na kavu, nedovedu pochopit jak nekdo muze jit na kavu s nekym z koho ma trauma a on mi to take nedokaze vysvetlit. Nehlede na to, ze rekl, ze kdyz ma me citi se na toto setkani pripraveny ... V podstate se bezne styka se svymi byvalymi coz me jako 32 lete nezavisle slecne prijde dost zvlastni ... Jeste jsem zjistila, ze pritelkyni, kterou mel loni asi podvadel s jinou, s kterou se take styka. Je to normalni??? V podstate jsme se rozesli a ja nevim jestli pokud se ozve mu mam dat jeste sanci, asi mu prestavam verit. Dekuji, k
Karla
archiv
Vážená paní doktorko. Nevím, zda můj problém spadá sem, ale zkusím. Chodím s přítelem 3 roky. Máme co se týče vztahu dvou lidí, vztah pěkný, nehádáme se, trávíme spolu většinu volného času, máme podobné koníčky, názory..atd. Problém máme v sexu, tedy spíš, že k němu téměř vůbec nedochází a to téměř celé dva roky, co spolu bydlíme. Rok předtím - když jsme spolu ještě nebydleli, tak jsme se milovali každý den i několikrát. Nastěhovali jsme se k sobě a jak když utne. Jednou za dva měsíce, i za tři. Což je pro mě (25let) hrozný. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, odpověď byla, že lidi co spolu bydlí, tak spolu tak často nespí. Jindy mi zase řekl, že je to proto, že o tom pořád mluvím (tím pořád myslel, že jsem mu jednou řekla,že jednou za čtvrt roku mi to fakt nestačí). Takhle to nějakou dobu chodilo, výmluvy a tak a ve mě se postupně začal nahromaďovat pocit méněcennosti, že mu nejsem dost dobrá, a teď když přijde on, že by se chtěl milovat, tak se to vě mě "šprajcne" a nemůžu...Je teď ve mě pocit, že když si na mě náhodou někdy vzpomene, tak jsem mu povůli (samozřejmě po tak dlouhé době) a když chci já, tak nevidí, neslyší. To mi teď také vyčetl, že o sex si musí říkal pořád jen on, což má pravdu, je prostě teď ve mě pocit,že by mě měl dobývat, že mi tím dost ublížil, moje sebevědomí je díky tomu na nule. A on je zase dotčený, že když přijde, tak ho teď odmítám. Opravdu začarovaný kruh. Bavit se s ním o tom nemůžu, dát tomu čas je řešení, ale dva roky je dost. Nechci ho ztratit, je velice hodný, nikoho jiného nemá, to vím, má mě rád a tvrdí že nikoho jiného nechce. Dokonce mi naznačil,že si můžu najít někoho na sex,když mi nevyhovuje, s čímž mě opravdu šokoval. Neřekl to přímo,řekl něco v tom smyslu, že by mu to sice vadilo, ale co by se dalo dělat...samozřejmě že bych zároveň žila s ním. To je asi tak zhruba všechno. Tak kdyby Vás napadlo, jak z toho začarovaného kruhu ven, byla bych moc ráda...-) Mějte se hezky
HANKA
archiv
Dobrý den mám sen a jím je najít svého otce.. co znám je jméno a chci ho najít v klidu a sama nechci prosit o pomoc celou rodinu, chci aby to bylo překvapení jak pro mě tak i potom pro ně když by se to podařilo.. a proto bych od vás chtěla vědět kam se obrátit ?? kde mi řeknou kde bydlí když znám jen jméno ?? Děkuji za vaši odpověď
Kristýna
archiv
Dobrý den Vám přeji.Prosím o radu ve jménu mého kamaráda /28/.Je to v podstatě hodný člověk, vyléčený ze závislosti na alkoholu.Nyní je však v jeho životě velké prázdno.Neví jak má začít co má dělat, nic ho nebaví,má abstinenšní příznaky,stavy úzkosti..docela často s ním trávím čas a vymýšlím různé výlety ,focení, koně, jenže mě to poslední dobou vyčerpává, kamarád ode mě očekává více, moc se na mě fixuje, já jsem naopak svobodný člověk, o víkendech se chodím bavit a tak když se dovídá o mých úletech , reaguje na to velmi rozčileně, dělá naschvály, vyhrožuje..velmi agresívního jsem ho zažila v době kdy pil.Často mi naznačuje , že začne znovu, to by mi vyčítali i naši společní přátelé , vědí , že spolu trávíme hodně času.Myslíte , že by bylo lepší se s ním nestýkat? Ráda bych mu pomohla ale nevím jak.nemá žádnou snahu.Dělám to i kvůli jeho mámě , která je mimořádně hodná a už si s ním užila svoje.Děkuji za radu
Radka
archiv
Zuzano, děkuju Vám za upřímnou reakci. Znělo to dost tvrdě,až jsem se nestačila divit,jak jste se mnou "zametla",...ale otevřela jste mi oči. Asi jsem něco podobného potřebovala slyšet. "Máte na to právo, nejde přece o nevěru!" bych slyšela raději, ale pravdu máte nejspíš Vy. Až se trochu stydím, že jste odhalila některé důvody těch schůzek...Opravdu je v tom to zvyšování sebevědomí a asi i trochu škodolibá radost z toho, když se bývalému příteli v novém vztahu nelíbí něco, co nám dvěma kdysi fungovalo. Napadne mě pak "vidíš,já jsem byla lepší, ale ty sis mě nevážil, tak tady to máš." Když to teď po sobě čtu, připadá mi to hrozné. Ale žádná "zadní vrátka" v tom opravdu nejsou. Můj manžel je nejlepší a vždycky bude. Asi bych kvůli němu měla ty schůzky zrušit. Děkuju Vám. Veronika
pro paní Zuzanu (od Veroniky)
archiv
Jestli mohu položit paní Veronice dotaz - a čím je to pro vás tak důležité chodit si povídat s bývalými partnery ? O co byste přišla, kdybyste si to odpustila ?Právě o to nepostřehnutelné jiskření, které tam někde navzdory tomu, že jste se rozešli, je pořád ukryté, je to takové to potvrzování toho co bylo,trochu spiklenecké spojenectví vzniklé společnými prožitky,láskou,milováním a co je jen mezi těmi dvěma a kam ani jiný bývalý ani současný partner nesmí. To přesně váš nynější partner cítí , celkem oprávněně mu to leze na nervy a myslím, že jestli o něj stojíte, měla byste těch zcela počestných a naprosto nevinných schůzek se svými bývalými partnery nechat. Ženám to někdy dělá dobře, trošku si tím udržují sebevědomí, ale je to nebezpečné ať přímo nebo svými důsledky ve formě žárlivosti nového partnera a podle mě to nestojí za ty problémy a komplikace . Jestli se ale bez toho opravdu nemůžete obejít, snad byste se měla zamyslet nad tím, proč jste se s těmi partnery vlastně rozešli a proč jste se svým nynějším.
Zuzana (pro paní Veroniku)
archiv
Dobrý den, potřebovala bych od Vás poradit. je mi 19 let a ještě jsem pořádně neměla žádného partnera. Ne že by o mě nebyl zájem, ale pokaždé, když se nějaký vztah rýsuje na obzoru, polekaně z toho vycouvám, i když se mi třeba dotyčný hodně líbí. Byla jsem zamilovaná celkem dvakrát, ale ani jednou jsem nebyla schopná dotyčnému říct, co k němu cítím, ani mu to alespoň nějak naznačit. Už vážně nevím, co s tím mám dělat.
Eliška
archiv
Milá Jitko, četla jsem Váš příspěvek a mohu Vám poradit jediné - utečte dokud je čas. Jako bych četla svůj příběh. S manželem jsme sice spolu před manželstvím nebydleli, ale po svatbě jsme se nastěhovali k jeho babičce do domku, kam ale i manželovi rodiče často dojížděli. Do všeho nám kecali, a manžel dal víc na ně než na mne. Když jsem byla těhotná a žádala od něj pomoc, babička řekla "seď já to udělám za tebe". Výsledek byl ten, že jsem na mateřské pracovala nejen v domácnosti ale i vydělávala (vedlejší pracovní poměr - domovnictví- byl psaný na manžela ale já jej vykonávala bez jeho pomoci). Následoval nedostatek peněz, protože manžel šetřil na auto a na domácnost mi dával málo. Dnes po 21 letech manželství táhnu celou rodinu já a manžel je momentálně nezaměstnaný a ani se příliš o práci nezajímá. Proč, když manželka je dostatečně aktivní a utáhne to. Jitko, utečte, je to rozmazlený blbec a to, že se k Vám chová slušně, nebije Vás, nepije ještě není zárukou Vaší spokojenosti v budoucnu. Utečte dokud je čas!!!
Pro Jitku (18.7.2006 - Irena)
archiv
Dobrý den paní doktorko.Poraďte mi prosím co mám dělat.Bohužel s mi stalo že jsem se po ročním táhlém problému v mém již 20letém manželstvi seznámila s jiným mužem a bylo mezi námi krásné přátelství,které bylo ukončeno z důvodu že se můj manžel o mém vztahu dozvěděl.Ukončila jsem přátelství a již půl roku žiju s manželem v klidu pokud mého muže nechyti stav žárlivosti a pak mně vyhazuje s domova.Tvrdí, že mi to nikdy nebude umět odpustit že je to u něho prostě jasná nevěra atd.Nevím co mám dělat a jak mu pomoci.Mám svého muže opravdu rada a vím že jsem mu ublížila,ale vše vyplynulo z toho že jsem se rok pořád hadali,on se věnoval všemu a všem jen ne mně.Moc děkuji
Hana
archiv
Dobrý den!4 roky žiji s přítelem a svým synem ve velmi spokojeném-skoro ideálním vtahu.Před pár měsíci jsem náhodou zjistila, že má vztah s mou kolegyní.Dokonce to došlo tak daleko, že ona vyhledávala mou společnost a nabízela přátelství(sem tam do kavárny nebo na cvičení).Získala si mou důvěru natolik,že jsem se jí svěřila i s kouskem svého soukromí.Jako bych nesla kůži na trh a oni přihlíželi?!Přítel vztah okamžitě ukončil, snaží se, já se snažím také, ale někdy na mě "skočí" obrovský smutek ze lží a nedůvěra,otřásli mou schopností být tolerantní(možná to byla až naivní představa, že se oplácí stejnou mincí),slušná,ztrácím své sebevědomí,neustále hledám chybu u sebe...je vůbec v lidských silách na něco takového zapomenout?
Alena 40 let
archiv
Dobry den,pani doktorko.Poradte mi co mam delat,pritel se semnou rzesel kvuli nejake jine.Pak jsem se,ale dozvedela ze to neni pravda.Je porad sam,ale semnou skro vubec nemluvi kromne pozdravu a par malickosti.Ja ho porad miluji on to vi,ale vubec namne nereaguj.Co mam delat?PORADTE PROSIM,
Linda
archiv
Paní doktorko,můj manžel si nepřeje, abych se scházela se svými dvěma bývalými partnery. On sám to nedělá a tak to nepovažuje za normální. Ti muži, se kterými jsem v kontaktu a několikrát za rok se s nimi popovídám u kávy jsou pro mě jako partneři minulostí. Beru je jako staré známé, se kterými si mám co říct. Bavíme se o práci, společných známých, bydlení, zdraví, vztazích (chtějí občas poradit třeba jaký dárek vybrat přítelkyni) a žádné jiné úmysly tu nejsou. Vím dobře, proč jsem je oba opustila a miluji svého manžela. Mám s nimi na jeho přání přerušit kontakt, nebo si naopak schůzky "vybojovat" či se s nimi scházet tajně. Takhle to zatím dělám, ale připadá mi to jako nejhorší varianta. Vždyť nic špatného nedělám, abych se musela skrývat! děkuji moc za všechny ženy, kterým jste už poradila :-)
Veronika
archiv
Dobrý den paní doktorko, myslíte, že je to dobrá cesta, když má člověk víc milenců nebo milenek proto, aby jednomu z nich úplně nepropadl? Neubližuje tím sobě nebo i těm druhým? Děkuji za Vám odpověď
Petr
archiv
Hezký den, paní doktorko, poraďte mi, prosím, jak podpořit manžela v odnaučování kouření. Můj muž kouří asi 8 let, z toho poslední půlrok "jen" 5 cigaret denně. Úplně přestat zatím nedokázal (i když to dávno slíbil), vymlouvá se na stresy v práci a slabou vůli. Jak ho mám podpořit nebo motivat. Když mu to připomínám, nebo se netvářím nespokojeně, prý to jen zhoršuji. Je to pravda? děkuji vám.
Sonja
archiv
Dobry den, moc dekuji za odpoved,(13.6.2006) porad nad tim premyslim a celkem jste mi otevrela oci, presne jste pojmenovala to co citim. Jsem ted se synem na prazdninach v Cr a ja donekonecna premyslim zda se vratit ci ne. Nevim zda je to mozne, ale rada bych si s vami o tom popovidala-jako pacient a lekar. Jeste jednou dekuji L.
Lucie
archiv
Dobrý den, prosím o radu poradu nebo jen usměrnění. Mám asi rok přítele, oběma je nám 40, každý jedno dítě ve vl.péči a nepříliš dobré zkušenosti z předchozích partnerských vztahů, stýkáme se 1-2x týdně, jezdíme na výlety, za sportem. Já jsem překypující city a pocity, přítel v sobě emoce tlumí, po této stránce se nevyjadřuje, nemluví o tom, co cítí, chce, potřebuje (přitom kdykoli se ho na něco zeptám, tak mi odpoví). Po všech stránkách si rozumíme, po dlouhé době je to pohodička, vše je tak, jak vypadá, ale v této oblasti jsme naproto rozdílní. Cítím, že mě má rád, vím, že to všechno v sobě má, ale je to jako dolovat diamant z tvrdé skály, toužím po opravdovém partnerství a sdílení (ne všeho samozřejmě), přitom ho nechci do ničeho nutit nebo se pořád jen vyptávat. Co s tím?
inka
archiv
Dobrý den, je mi 22 let a již 3 roky mám přítele. Je hodný, milý, pozorný,.. zkrátka záviděníhodný. Problém je ale ve mě. Poslední dobou hrozně žárlím. Snažím se to před partnerem skrývat, protože mu to vadí. Nejhorší je, že partner mi k tomu nedává sebemenší důvody, nikdy mi nic zlého neudělal, o jiné nemá zájem.. Rozčiluju se kvůli každé maličkosti, vadí mi hezká dívka v jeho blízkosti, byť jen na ulici. Mám neustálý strach, že mě jednou opustí kvůli hezčí ženě. Chystáme se spolu k moři, to jsem si vždy přála a jak se to blíží, mám chuť z toho vycouvat. Vím totiž, že budu žárlit na všechny ženy na pláži a z pohádkové dovolené se stane peklo. Dřív jsem takové stavy nemívala, až asi posledního půl roku. Někde uvnitř sebe tuším, že moje žárlivost plyne z nedostatku sebevědomí. Nejsem škaredá, ale trápí mě kila navíc, možná v tom bude ten problém. Poraďte mi prosím, jak se té žárlivosti zbavit, dokud je ještě čas. Bojím se, že bych mohla náš jinak báječný vztah pokazit. Nehledě na to, že život se pro mě stává utrpením.
Monika
archiv
Dobrý den, nevím jak se chovat k manželovi, který mne naprosto ignoruje, škodí mi psychicky, nedokážu se soustředit na práci. Když jsem mu řekla, že to dusno už nevydržím, že se chci dát rozvést, řekl mi, že on se rozvádět nebude, protože chce být s dětmi (16,18), na mě se ohlížet nebude. Je to patová situace, veškeré náklady s bydlením, oblékáním dětí atd hradím sama, finančně jsem naprosto nezávislá. Společná domácnost neexistuje, doma kolem sebe chodíme, snažíme se vyhnout,zdá se mi, že to už nevydržím. Nejlépe se cítím, když odjede a pár dní není doma, nevím, jak vyřešit tuto situaci. Byt je družstevní, dostala jsem jej v práci za úvazek 10 let,jenomže jsme se nastěhovali jako manželé, takže je společný. Prosím poraďte mi, jak z této situace ven, děkuji Vám.
Blanka
archiv
Dobry den,pred rokem mel manzel milenku.Udajne vztah ukoncil.Presto vim,ze jsou porad v kontaktu.Silene se tim trapim,ale nedavam to najevo,neminim se opet dohadovat.Ja vim,reknete,abych se vic zajimala o sebe,svych konicku,nejde to.Je to ve mne,jina nebudu.Moc se snazim.Jinak nam to doma klape,ale v hlave se mi honi jak ji pise,milostne dopisy.Me vyznat lasku neumi.Mam to donekonecna tolerovat a nechat se takto podvadet?Mluvit o tom nechce.
42.Hanka
archiv
Milá paní doktorko,pečlivě pročítám Vaše rady,můj problém je v "závislosti",jsem vdova,měli jsme s manželem vztah-takové to "staré":jedno tělo,jedna duše,závislost vzájemná,hodně spolu,27 roků,ale oběma nám to vyhovovalo. A mně teď ten pocit těsnosti a vzájemného sdílení hodně chybí...žiju sice vlastním,navenek aktivním životem,chtělo by se říct úspěšným,bezva děti,práce,cestování,přátelé,ale:nevím,jestli to dobře vysvětlím...prostě neumím to všechno žít"jen pro sebe",nedokážu si to,co prožívám naplno vychutnat,někde něco chybí,...ano, mám i přítele,vídáme se občas,byla asi chyba,takový vztah začínat,pokud chci vztah těsný....mám ho ráda,ale ten to má nastavené jinak,je uzavřenější a také, muži to většinou umí,žít pro sebe...a navíc,mám docela obavy,jestli nemá ještě jiný vztah,teď je to dost časté...ne nedávám nic najevo,to vůbec,ale přemýšlím nad tím,potřebuji věřit.. Jak nežít přes někoho,ale pro sebe?
Květa
archiv
Dobrý den paní doktorko. Rádi bychom se i my na Vás obrátili s dotazem.Já(29)a můj přítel(44) stojíme před celkem závažným rozhodnutím.Před téměř 11 jsem lety nastoupila do práce. Tam jsme se poznali a tak začal náš krásný vztah. Bohužel on byl ženatý,dvě děti.Proto o rozvodu neuvažoval.I já se po nějaké době vdala(opradvu z lásky)a mám dvě holčičky(7a5).Musím říct, že i spokojené,klidné manželství.Manžel nás má rád udělal by pro mně i děti cokoli.Každý by mohl namítnout-co vlastně ještě chce!Nehledě na to,že teď jsme oba(já i přítel) i finančně zajištěni,ale spolu nás čekají asi jen dluhy.Ale...před třemi lety, když jsem se vrátila do práce,začalo to znovu(ikdyž ono to vlastně nikdy neskončilo)o to intenzivněji.Náš vztah je naprosto jiný než doma.Tam jsme byli i spokojeni,ale spolu jsme šťastní!Dokážeme se o všem bavit,spolu se smát,plánovatbudoucnost...Jsme přesvědčeni,že k sobě patříme a chceme spolu žít.I s mými dětmi.Teď se vídáme vlastně jen v práci.Doma o tom nechtějí ani slyšet.Ani jeden z manželů to zrovna moc dobře nenese,o to je to horší.Děti zatím netuší nic.Rozebíráme to ze všech možných stran.A teď nevíme,jak se k tomu postavit.Proto moc rádi uvítáme Váš názor.Moc děkujeme a přejeme krásný den.
Lenka
archiv
Dobrý den,paní doktorko.Prosím Vás na názor na následující.Dvacet jedna let žiji v manželství,vždy jsem se ve všem silně podřizovala.Manžel rozhodoval úplně o všem,zeptal se mě sice na názor,ale stejně to udělal po svém /například kupování věcí atd./Vždy byl panovačný,arogantní,sobecký,vžy jsem mu musela stát jak se říká u zadku ať dělal,co dělal.Často se nafukoval urážel a vynucoval si to svoje trucováním a dlouhými aférami.Raději jsem ustoupila,než bych se dlouze o všem dohadovala.V současné době situace vygradovala.Manželovi bylo šedesát,ale v chování má silné prvky infatility,jeho nálady se střídají během chvilky z plusu do mínusu.Stále se uráží,jako by se vyžíval scénách.Nic mu s dcerou neuděláme po vůli,já jsem p... a k.... a tak na mě řve i před návštěvama,teré má dcera sice nahoře,ale ty to slyšejí.Neumí se ovládat.Já se starám o dvě domácnosti mojí a dceřinu /studentka VŠ/ a dvě zahrady,pět psů.které si pořídil a nestará se.V současné době nedělá vůbec nic,jen po sousedech vypráví,že je sedřenej a já h.... dělám.Klidně si jde v 19 h. lehnout a vše je mu jedno.Stále však vyžaduje moji pozornost,ke všemu mě volá.Já odbíhám od práce k němu a zase nazpět.Myslím si,že potřebuje pomoc psychiatra,to není normální,ale on nikam nepůjde.Trpí mánií nakupování,kupuje spoustu věcí,které vzápětí nepotřebuje,nám s dcerou nadává že jsme blbé,včera se začal strašně smát a nadávat dceři že je blbá,až brečela.Kvůli maličkostem jsou u nás aféry.Přitom beze mne nemůže být,stále chodí za mnou ať se hnu,kam se hnu.Když se ozvu,můžu klidně jít,nenávidí mně,jen se na mně podívá.Klidně se zamkne v baráku kvůli maličkosti a já musím jít spát k dceři.Když jsem mu říkala,že se oba nad sebou zamyslíme,kde děláme chybu,řekl,že on se nad sebou zamýšlet nepotřebuje.Jsem ji žunavená,ale odejít nemohu /zaměstnání,bydlení,dcera,psi-silná vazba/.Do poradny on nepůjde.Prosím Vás tedy o názor odborníka na toto jeho chování.
Božena
archiv
Krásný letní den, paní doktorko! Již jste mi kdysi poradila a tak to zkouším znovu, protože už nevím co se sebou. Je mi 27, jsem rok vdaná, s manželem jsme spolu 4 roky, ale známe se 10 let. V pubertě jsme už spolu jednou chodili, ale jen pár měsíců, on byl tehdy jinde než já a na vážný vztah ještě nebyl zralý. Takže si našel někoho "ulítlejšího". Vztahů měl pak ještě dost, ale to mě netrápí. Jde o to, že se ta dotyčná teď po letech znovu ozvala s tím, že je můj manžel její nejlepší kamarád atd. a začali si spolu mailovat a chatovat. Vím, že tehdy to byl pro manžela velmi silný vztah, sám říkal, že tak moc nikdy zamilovanej už nebyl. Ta slečna sice má přítele, dokonce si chce psát i se mnou a kamarádit se s námi, ale poté co mi manžel dal přečíst své maily jí (v podstatě si jenom stěžuje, co mu v našem vztahu chybí) mě nějak přešla dobrá vůle a nadhled. Trápím se, nemůžu jíst, bolí mě žaludek. On říká, že je to jenom kamarádka, vše ostatní že je minulost a že bych chtěl, abychom se skamarádili a podnikli třeba něco ve čtyřech (ona má přítele), ale já myslím, že na to nemám. Poraďte mi, prosím, ja se s tím vyrovnat, vím, že když mu řeknu aby se s ní přestal stýkat, tak že akorát ublížím jeho vztahu ke mně a ani nebudu mít jistotu, že si jenom nezačnou psát tajně.
Barča
archiv
Paní doktorko, děkuji za odpověď (9.7.). Je pravda, že ač působím sebejistě, neni to až tak pravda. S přítelem jsem půl roku, i když se známe několik let. Jsme oba po čtyřicítce, já o dva roky starší, ale vypadám tak na třicet. Moje maminka je dominantní typ a tatínek bezvaný, hodný člověk. A já mám problémy s rozhodováním co si nechat líbit. S přítelem jsme měli teď takovou kolizi. Byli jsme ve společnosti, přítel přebral a začal mě oslovovat ženským přirozením. Odešla jsem, ale ještě ráno jsme to řešili. Chtěla jsem aby mi slíbil, že to bylo naposled. Omluvil se, ale říká, že mi to bohužel slíbit nemůže. Vím, že jeho předešlé partnerky dělaly scény a vztah mezi nimi byl dost itálie, pro sprosté slovo nebo nadávku nešli daleko a také vím, že co je semnou se dost sklidnil a je v pohodě. Ale já nejsem z předešlých a ani jiných vztahů zvyklá aby mi někdo vůbec nadával, natož sprostě, i když v opilecké pýše. Mám ho moc ráda, je to opravdu člověk s kterým si dovedu představit život. Jak se zachovat?
Paulina
archiv
Milá paní doktorko, před dvěmi měsíci jsem se po 6ti letech rozešla s přítelem, první láskou. Bývalý partner si v práci nalezl jinou ženu. Snažila jsem se to s ním řešit, ale zamilovanost do kolegyně byla silnější. Dlužno dodat, že náš vztah nebyl stále idylický a především také rozchod zapříčinila partnerova neschopnost řešit problémy, které se v našem vztahu vyskytly. Snažím se mu v současné době vyhýbat, protože mě zklamal. V poslední době mi posílá „zněžnělé“ SMS i jeho telefonáty jsou jiné, skoro bych řekla důvěrnější (neznám vhodnější slovo), než v době, kdy jsme spolu byli. Nelíbí se mi to, že se ke mně chová odlišně, než před rozchodem a v celém našem 6ti letém vztahu a nevím, co mám dělat. Děkuji Vám za radu.
Terezie, 26
archiv
Zdravím Vás Tomáši, věřila jsem, že se ozvete a děkuji za přání. U Vás je to všechno ještě moc čerstvé a bolestivé, jak se říká, čas je nejlepší lékař a Vy jste ještě mladý. Určitě se ještě ve Vašem srdci najde někdy místo pro jinou ženu. Vím, že se těžko zapomíná na někoho, koho máme rádi. Myslím, že jste to vzal za správný konec, tím že dportujete, máte přátele, atd. Také sportuji a snažím se být sama sebou, máme společné přátele, s kterými se cítím dobře a na vnoučátko se moc těším. Mějte se moc hezky a držím Vám palce.
Janka Tomášovi
archiv
Jance,Alici a paní doktorce.predem moc dekuji,ze si na mne vzpomenete i ja vzpominam na vase rady a procitam tuto poradnu.bohuzel jsem boj o svou zenu prohral,jsem jiz treti mesic sam a s moji mamkou po zdravotni strance to je take spatne.myslim si,ze jsem byl uprimny a nad vodou mne ted drzi hlavne pratele,ktere jsme meli spolecne a dobre nas znali.nahuceli se do me zeny hodne a nakonec je ztratila.bohuzel jsem mel smulu v tom,ze mou zenu(naivni kvetinarku)svedl svobodny dealer kyticek a vysnili si novy zamilovany zivot.takze ma zena spalila vsechny mosty,vybilila dum,ja si beru dalsi uver,abych ji mohl vyplatit a oni si za ty penize kupuji starou chaloupku na samote,kde budou pestovat pro radost kyticky...ja jiz nechci tady fnukat,protoze mi to zenu jiz nevrati a hlavne mi nejvic pomaha,kdyz si zakazuji na to myslet.snazim si mysl plnit novym smyslem zivota.upnul jsem se na deti,jsem casteji s moji mamkou,vice mne zacala naplnovat i ma prace,chodim sportovat atd.ale i tak se mi po me zene moc styska...a nevim jestli nekdy jeste do sveho srdce,zavinuteho jako uschle poupe,nejakou pustim.alespon v nejblizsich mesicich to nepujde.na techto strankach ctu starosti jinych a rikam si,ze clovek se musi obcas trapit,aby pak vedel,ze je stastny.vse je v rovnovaze.ja jsem byl stastny,ale az ted po te ztrate vim,jak moc.takze preji Jance,kdy jiz neciti lasku v partnerskem vztahu,aby si ji vychutnala u vnoucat,ktera prijde a bude to vase mozna nejstastnejsi obdobi a Alici preji,aby si nekazila zivot stalym vlivem jeji matky,vy nejste otec,vy jste nova bytost,ktera zije svuj zivot a tema myslenkama si ho jen kazite.myslim si,ze at by jste udelala cokoli,stejne to v ocich vasi matky bude spatne.oni ty bozi mlyny melou,sice pomalu,ale vsem spravedlive.ja jsem pri svem trapeni objevil v sobe novou silu,ktera mne tahne do nove cesty zivota.a tak budu cekat,jako vechtr v Cimrmanove svestce na novou cestujici osobu,ktera bude umet i morseovku...preji vam vsem krasne proziti leta!
Tomáš
archiv
Milá paní doktorko, děkuji Vám za přání, asi jsme teď odpovídaly skoro současně, tak vidím, že jsem se docela s Vámi ztotožnila. Mně je s Vámi na těchto stránkách také dobře a stále mi v lecčems pomáhají. Mějte se moc hezky.
Janka
předchozí ...   3 4 5 6 7 8 9   ... další

Nepřehlédněte