Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
archiv
Milá Veroniko,opravdu jsem neměla v úmyslu zapůsobit nějak tvrdě, to se omlouvám,nad příspěvkem paní Jany, že jsem asi chlap, jsem se fakt musela smát, protože jsem docela normální ženská, která si jenom vzpomněla na svoje vlastní pocity, když odešel manžel,jak jsem přesně jako Vy měla jedovatou radost, když jsem se dozvěděla něco o tom, co mu v novém vztahu třeba vadí. I když já jsem se to dozvěděla vždycky od dětí, přede mnou on byl natolik loajální ke svojí nové partnerce, že by nic neřekl. Ale zároveň jsem Vám chtěla říct, že to jsou věci, které jsou uvnitř nás a naše případné nové partnery fakt můžou dost znejisťovat nebo zraňovat a tak když jste celkem jednoznačně tvrdila, že Váš nynější manžel je pro Vás prioritou, zdálo se mi absolutně zbytečné si to takto ohrožovat .Paní Jana myslí, že je to v pořádku,
samozřejmě záleží na každém, jak se nakonec rozhodne, stejně tak je docela možné, že Vy se budete nadále scházet se svými bývalými partnery, Vy si zvážíte, zda tajně nebo ne ,ale na druhou stranu, myslím si, budete muset počítat se všemi eventualitami jako reakcí Vašeho nynějšího manžela .Jako nemůže nikdo Vám nařídit, co je nebo není normální, i on musí mít přece tuto volbu . Podle jeho reakcí, mě i jako ženě celkem pochopitelných, bych se obávala i toho, že jednou může bouchnout do stolu a poslat vás za Vašimi bývalými napořád . Mě by se to taky hrozně nelíbilo, kdyby můj manžel pravidelně vyhledával svoje bývalé milé a vypravoval si s nimi. Ale opravdu je to každého věc .
Zuzana (pro Veroniku i Janu )
archiv
Vazena pani doktorko moc dekuji za odpoved z 27.7. Ale bohuzel vse je jinak a je to jeste horsi. Zadna byvala laska jak tvrdil [nevim vubec proc lhal]. Je to trochu slozitejsi. Jak jsem psala jiz rok bydlime ve svem, tento byt jsme koupili proto ze to mame blizko k rodine a jeste ke vsemu se nasimi sousedy stal kamarad meho pritele se svou novou pritelkyni(dve deti, 2x rozvedena, problem s fetovanim, rocni lecba jater) proste si s ni uzil sve. No a ta jina meho pritele je prave ona. Samozrejme, ze mit za sousedy dobre zname bylo fajn, hodne jsme se navstevovali a ja jsem zacala sousedce duverovat a sdelovat si sni navzajem spoustu soukromych veci. V zivote by me nenapadlo ze nas takto podvedou. Dle toho co rikaji to trva mesic, ale kdovi kdy to zacalo. Je pravdou, ze velke zmeny v chovani se shoduji s tim mesicem. Toto vse jsem se dozvedela ctyri dny pred dovolenou, kterou jsem po dohode s pritelem absolvovala sama. Mezitim se pritel odstehoval z bytu, ale v kontaktu jsme zustali pres telefon a skoro denne jsme komunikovali. Ted jsem zpatky a je to desive, komunikovat s nim je pro me hrozny problem, moc to boli. Nejsem schopna se vratit do bytu a prezivam u rodicu, ale to dlouho nevydrzim, protoze pres veskerou jejich i mou snahu si proste nerozumime. Rodice porad chteji abych se co nejrychleji vratila do bytu a me tvrzeni ze potrebuji vice casu moc nepomaha. Pritele mam stale velice rada, a kdyz jsme se videli naposledy tak jsme se snazili mluvit. Teda spis ja jsem mluvila a on poslouchal a na me otazky odpovidal vetsinou nevim. To ze se rozejdem bylo myslim si ja, rozhodnuti obou, ale kdyz jsem s nim mam z nej pocit ze to mozna bylo uspechane. Kdyz se stehoval vse probehlo mezi nami v klidu proste jako kdyby odjizdel jen na delsi cas. Potrebuju to ze sebe nejak dostat a slyset nazor. Povidani si o tom s kamaradkami a rodici je sice fajn, ale nepomaha to na dele nez hodinku. Prosim poradte mi na koho se mam obratit. Dekuji mockrat Dasa
Dasa
archiv
Paní doktorko,moc Vás prosím o radu,Mé manželství trvá skoro 13let,poslední 3roky,jsme měli s manželem nějaké neshody,které jsme se snažili řešit poklidně.Ovšem při naší poslední rozepři mě fyzicky napadl.Nevím jestli takový vztah má budoucnost.Moje srdce je roztříštěné na malé kousky a nevěřím v uzdravení našeho vztahu.Poradíte mi?Děkuji Lucie
Lucie
archiv
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, neboť bych nerada udělal chybu na základě svojí zbrklosti. Chci se rozvést po 2letech manželství, které jsme uzavřeli po 5letech vztahu. Jsem unavená a spoutaná stylem našeho manželství a nevidím jakýkoliv další posun k lepšímu.
Vdávala jsem se z lásky, brala jsem si může, který už 6let pracoval, práce se nebojí a je velmi šikovný.Občas je sice výbušný a horká hlava. V mých očích byl člověk, který se v budoucnu postará o dům a děti. Já, co by inženýrka(brzo dostudovaná doktorka), zabezpečím finance a domácí práce. Vdávala jsem se, i když jsem věděla, že ještě 3roky budu studovat, protože o ruku mi požádala moje velká první láska se vším všudy. Naplánovali jsem si stavbu domečku na vesnici, projektant začal malovat a po roce a půl plánování a prvních investic do společného bydlení, manžel se rozhodl stavění zrušit s přáním bydlet v místě svého rodiště. Zbořili se mi vzdušné zámky. Začala jsem se dívat na manžela jako na člověka, který věci nedotáhne do konce, nestojí si za svým slovem a jenom fňuká na dosavadním stylem žití.Zamilovala jsem se záhy do příběhu mého kolegy (resp do něj), který stíhá budovat zázemí, cestovat, sportovat a všechny tyhle věci dokonale vklidu promyslet a skloubit, je velice modrý a vzdělaný, neinvestuje.Bohužel má přítelkyni, kterou má také rád a nechce ji jen tak opustit.
K manželovi jsem si vytvořila blok, byla jsem na něj naštvaná, že není jako můj kolega. Manžel poznal, že vše není jako dřív. Začal mi možná ze zoufalství vyčítat, že dávám přednost profesnímu životu před rodinným, výčitky se vázaly na vzdělání, kolegy a kamarádky. O to víc se na něj zlobím. Udělal i ústupky, šel by bydlet do města, ale já vím, že by se tam unudil a brzo by přišly znovu výčitky.Nedaří se mi odpustit, a udělat tlustou čáru za tím co bylo a žít s ním dál. Odešel teď na pár dní, píše smsky jak je mu hrozně a jak chce být opět milován. Já ale to samé necítím. Je mi ho líto, mám strach co bude dál. Ale vím, že ne [tato otázka byla zkrácena]
Anna
archiv
Dobrý den paní doktorko, mám na Vás jeden dotaz. V současné době se rozvádím s manželem. Na tom by asi nebylo nic neobvyklého. Ale před tím naším rozhodnutím jsme se nebyli schopni na ničem dohodnout.Hádali jsme se každý den což odnášely děti. Teď jsme se vlastně dohodli na střídavé péči a na rozvodu. Střídavou péči nám schválil soud. Je zajímavé, že teď spolu komunikujem docela v klidu a normálně. Vdávala jsem se pře dvanácti lety. Posledních pět let bylo špatných. Zajímalo by mě zda je to možné, aby se po tomto kroku komunikace mezi náma zlepšila. děkuji
Hana
archiv
se svým přítelem mám dlouholetý vztah, a musím říct, že i velmi hezký.Prožívám opravdu své nejšťastnější období. Před třemi roky jsem v sobě objevila bisexuální sklony:o)Před časem jsem navšívila jednu lékařku, není obvodní,ani nemá nic společného s jakoukoliv lidskou intimitou...ale bohužel je to MUDr.mám dojem, že si vzájemně imponujeme. Je vidět, že si drží od pacientů odstup,ale když k ní jdu já, chová se velmi příjemně, uculuje se ale samozřejmě, ani jedna z nás by si nic nedovolila...přesto bych s ní ráda zašla třeba na panáčka a popovídala si. vůbec nemám ale odvahu navazovat nějak kontakt,ani se to nehodí, a za další, je v ordinaci i sestřička. A třeba je problém pouze u mně...Na to,že je mi 27, tak bych mohla mít víc rozumu. Zatím mám dojem, že jsem o něj přišla :o) tady není zřejmě co radit, jen jsem se chtěla trochu vypovídat, a slyšet co si o tom myslíte
martina
archiv
mám na vás dotaz z úplně jiného soudku. Spíše takový informační :o)a to- když mi byli 4 roky, prohlásila o mně má paní doktorka, že jsem malá lucidní holčička. Dnes je mi 27 a zajímalo by mě, co přesně to znamená. Vím, že lucidní znamená - světlý, jasný, četla jsem něco i o lucidních snech, ale nějak si "luciditu" nedokážu dát dohromady v souvislosti se mnou :o) Možná jsem lucidní, ani o tom nevím :o) Je pravda, že jsem citlivá, hodně vnímavá, jak emocionálně, tak sociálně, zajímá mě psychologie, a činím první kroky k přípravě na studia psychologie. JInak Vás moc zdravím :o)
mirka
archiv
paní doktorko, po 16 letech manželství se mi žena vyhýbá, nechodí spát do ložnice a už rok spí pouze v obývacím pokoji. případný můj dotek razantně odmítá a já vím že má velkou snahu získat svého ženatéhp spolupracovníka. jakoukoliv diskusi odmítá že nemá čas nebo náladu. jak bych měl postupovat. děkuji milan
anonym
archiv
Dobrý den paní doktorko,již delší dobu řeším problém,jak si udržet muže,se kterými se seznámím.Je mi 28 let a nějak už přemýšlím o tom,že bych se ráda usadila a našla toho,s kým bych mohla mít i v budoucnu děti.Můj nejdelší vztah trval necelé tři roky,rozešli jsme se před 5 lety a od té doby jsem poznala hodně mužů,z počátku mě bavilo poznávat stále nové muže,vyspat se s nimi a nevázat se,ale teď je to prostě jiné a chci být s někým déle.Většinou to trvá měsíc nebo dva a pak se se mnou dotyčný rozloučí,buď se nechce vázat nebo se vrátil k bývalé apod.,..pak jsou zase případy,kdy s ním nechci být já,protože zjistím,že mi vůbec neimponuje.Většinou,co jsem tedy vysledovala,byli se mnou kvůli sexu,jsem prý docela atraktivní a sexy,jak tvrdí,..také finančně nezávislá,ale nedokážu si je udržet,jakmile se zamiluji,dávám to hodně najevo,možná pak ztratí zájem,když zjistí,že už mě mají jistou.Zřejmě si vybírám špatné typy,líbí se mi atraktivní,průbojní,..osobnosti. Prostě nevím,jak na ně.Jsem rodinný typ,ráda vařím a mám potřebu se o své blízké starat.Možná zní můj dopis zmateně.Pokud se vyznáte v tom,co chci říct, budu ráda, když mi poradíte,
jak si udržet muže, se kterým chci být.Děkuji moc!
Sandra
archiv
Nedá mi to,abych nezareagovala na dotaz paní Lenky z 28.7.Jsem šťastně vdaná skoro 30 let a mám doma to samé co Lenka.Muž je ten nejchytřejší na světě a všichni okolo,včetně mě,jsou úplní idioti.Přátelé radí paní Lence dobře.Já tohle začala praktikovat už v prvních letech po svatbě a brzo jsem zjistila,že to má něco do sebe.Když mi začal v kuchyni mluvit do vaření,tak jsem odložila vařečku a s ledovou tváří mu sdělila,že když to umí lépe,tak ať uvaří a já si šla číst nebo hrát s dětmi.Nikdy se nestalo,že bychom jedli suchý chleba.Doma jsem nevyměnila ani žárovku,vždy jsem s milým úsměvem požádala jeho,že když je tak šikovný tak to určitě udělá lépe než já.Ale pozor,bez ironie.Všechny kamarádky mi záviděly,ony dřely a já si u kafe četla detektivky a měla spoustu času na sebe.Během let ho to přestalo bavit a dnes už mi nemluví téměř do ničeho.Chce to ale výdrž a pevné nervy.Pokud hodnotí kolegy z práce nebo komentuje zprávy v televizi,automaticky vypínám sluch.Když děti povyrostly,tak jsem si našla koníčka do kterého nikdy neměl šanci mi kecat a tam jsem se realizovala.Přeju paní Lence výdrž a nebojte se to zkusit.
Zita
archiv
Ahoj, se svým partnerem jsem 4 roky. Před rokem jsem dělala státnice a během zkoušek přibrala na váze. Byla jsem si toho dobře vědoma a snažila se s tím něco dělat. Můj partner mi řekl, že se mu to nelíbí a že by chtěl, abych zhubla. Nestanovil žádné ultimátum, ale já osobně to považuji za důležité ohledně naší budoucnosti. Chci si ho totiž vzít a mít s ním děti. Teď se snažím zhubnout jak to jde, ale nejde to tak rychle jak jsem si myslela. Do budoucna se ale soužím myšlenkami, co se stane, až třeba přiberu po dětech a nebude se dařit zhubnout. Další věc je, že po tom, co mi, to sdělil, je moje sebevědomí na bodě 0. Trvá to už půl roku, myslela jsem, že se to zlepší, ale je to spíš horší. Neměla bych navštívit psychologa ?
anonym
archiv
KRISTÝNO (26LET)MÁM PODOBNÝ PROBLÉM,MOHLA BYS MĚ PROSÍM KONTAKTOVAT NA EMAIL: makulin1@seznam.cz děkuji,stačí poslat adresu já se ozvu
Markéta
archiv
Dobrý den paní doktorko, prosim, poraďte. Můj manžel je skrblík. Oba máme platy v podobné výši. Při každém placení vzniká napětí, kdo z nás dvou to zaplatí. Je mi to velmi nepříjemné, mám k penězům jiný vztah. Každý máme svůj účet a to způsobuje, že se u každé pokladny, v pospodě před kamarády dohadujeme kdo zaplatí, resp. kdo je na řadě aby zaplatil. Pro mě jsou to silně trapné chvíle. Manžel chce abychom používali jeden bank učet, tím by odpadlo trapné dohadování. Já, mám k penězům jiný vztah a nechci mu pak vysvětlovat každý můj výdaj. Mylím,že mi bude hlídat veškeré výdaje. Už teď v obchodě nahlas komentuje, když si za svoje kupuji něco dražšího, je to nanejvýš trapné.
Mate radu jak na skrblíka, doporučujete sloučit bankovní účty? Když se snažím domluvit pravidla, dlouho nám nefungují.
Děkuji za Váš čas i radu,
Darmulka
Darmulka
archiv
Dobrý den.Mám moc problémů a nevím, jak je řešit. Je mi 38 let, manželovi 43.Máme dvě děti ve věku 9 a 7 let.S manželem jsme se brali před 12 lety. Manželství bylo zpočátku celkem harmonické. Práci okolo dětí, v domácnosti jsem si obstarávala více méně sama.Manžel trávil byl dlouho do večera v práci, občas něco vyřídil - do se rodiny a úřadů týká, výjimečně s něčím pomohl.Fungovalo to tak i když jsem nastoupila po dlouhé mateřské do práce - musela jsem zvládat práci, děti, i domácnost, ale s pocitem velké vyčerpanosti.Nějak jsem to brala, že je to prostě můj úděl, že manžel je ten, kdo má vyšší plat a asi musí v práci odvádět větší výkony.Před 4 lety onemocněla má matka rakovinou, vypadalo to špatně,ale se vše v dobré obrátilo a ona se z toho dostala.Já již od mládí trpím úzkostnými stavy,depresemi a nespavostí, na které se léčím a které jsem s vypětím sil i s léčbou zvládala 14 let. Poslední 4 roky se můj zdravotní stav zhoršil natolik, že můj otec šel do předčasného důchodu, aby mi pomohl starat se o děti.Někdy je mi psychicky tak špatně, že nemohu ani vydržet v práci a po příchodu domů nejsem schopna dělat nic. Manžel tyto mé stavy nechápe. Odtáhl se ode mě, přestal se mnou mluvit, z jeho úst padlo i slovo rozvod, s ničím mi nadále nepomůže, já dělám, co mohu, když je mi jen o malinko lépe . Chápu, že mnou trpí děti, manžel i otec, ale svůj stav změnit dlouhodobě příliš nedokážu.Lékaře, který mě léčí jsem prosila o pracovní neschopnost, protože jsem se silami u konce. Lékař mi řekl, že takovými psych. stavy trpí v dnešní době skoro každý a že to na neschopnost není. Už nevím, co mám dělat. Bydlím v kraji, kde je velká nezaměstnanost. Je mi tak špatně, že budu muset dám zřejmě výpověď v práci, na krku mám výhledově možná i rozvod.Rodiče mi pomáhají jak mohou. Jsem úplně k ničemu.Co má člověk v takové situaci dělat?
Alice
archiv
Dobry den, ziji spolecne6let s pritelem (35),ktereho si velmi vazim a mam ho rada.Je na me hodny, chova se ke mne uctive a citim, ze me ma velmi rad.Problem je jiz od zacatku naseho vztahu v intimni strance.Partner nema skoro zadny sex. apetit.Intimnosti se konaji temer vzdy na muj popud,max. 1x za mesic ci dokonce5-6tydnu. U me opravdu plati, ze zena v tomto ohledu zraje jako vino,takze jsem z toho dost nestatsna.Kdyz uz dojde k nejake intimnosti, tak je to vetsinou fiasko..bez nehy,bez vasne..nesmi to dle jeho slov trvat dlouho.Vubec to neni nejake souzneni, je to opravdu tragicke.Pritele miluji,ale po teto strance to totalne nefunguje.Snazila jsem se o tom mluvit,proc..on rekl, ze uz je ve veku,ze uz to moje telo zna,ze to tak nepotrebuje...Nema skoro zadnou potrebu sexu,vim, ze mne byl jednou v opilosti neverny.Vim, ze se lide rozvadeji i diky tomu, ze to nefunguje v sexu.Jsme spolu uz dlouho,ze zacatku jsem to nesla tezce,ale zvykla jsem si.Pokud mam dat na misky vah, je to dobry partner,ale predstava, ze se s nekym,koho moc miluju,nemuzu milovat,tak jak by to melo byt,me trochu strasi,i presto, ze uz jsme spolu dlouho.Jednou jsem se ho tak zeptala,co kdybych si nasla milence, jestli nema strach,kdyz nam to neklape a nesnazi se..(i kdyz on tvrdi,ze se bude snazit to zlepsit a ze s tim musime neco udelat..)..a on rekl, ze by mne v tom nemohl branit...jak tu moji situaci pani doktorko vidite...myslim, ze nez bysme pocli dite,trvalo by to pekne dlouho,protoze nekdy se to ani nepodari...dekuji
Kristyna,26let
archiv
Pani doktorko prosim napiste mi kam se muzu obratit o pomoc. Potrebuji si s nekym promluvit nebo se zblaznim. Tyka se to rozchodu s pritelem po deseti letech. Zacal me podvadet se sousedkou a nakonec se spolu odstehovali. Je to pro me hrozna rana a nevim jak z toho ven. Potrebuju s nekym probrat co se stalo a poradit. Bohuzel to ze mluvim s rodici a kamaradkami mi moc nepomaha. Myslela jsem, ze po navratu z dovolene to bude lepsi, ale bohuzel nejsem schopna se vratit ani do naseho byvaleho bytu, ktery ex pritel mezi tim co jsem byla na dovolene vyklidil. Dekuji Dasa
Dasa
archiv
Vážená paní doktorko,chodím s přítelem přes 4 roky a není to ideální,ale máme se rádi.Problém je v tom,že na něj žárlím (třeba na kamarádky,i když vím,že bezdůvodně)a taky se občas chovám jinak,než bych doopravdy chtěla,neboť nesnáším konflikty.To někdy vyvolá problém a těžko se pak vysvětluje,proč to dělám.Přitom přítel je skvělý a snaží se to už nějakou dobu pochopit,ale mi to přesto nějak nejde změnit a jeho to už nebaví řešit,což chápu:-(možná bude problém v mém sebevědomí,nevím.Přesto,můžete mi prosím poradit,jak se nebát konfrontace a konfliktů?Alespoň obecně.Děkuji a přeji hezký den.
musa
archiv
Dobrý den,
zaujala mě vaše rubrika a odpovědi a tím, že mě samotnou něco trápí, pokusím se vám to napsat a doufat, že i vy mi dobře poradíte :o)Ani nevím, jak začít.No asi od začátku, že?
Chodila jsem téměř sedm let s nyní již bývalým přítelem a měli jsme hezký
vztah a díky tomu, že jsme spolu byli od 17 let, tak jsme byli na sebe hodně
zvyklí a brala jsem ho jako bratra a parťáka. Nebyly žádné velké krize a
kolize, jen to všechno začalo moc brzo a já si uvědomila, že nevím, jestli
to takto chci, jestli nechci zkusit i něco jiného ( někoho ). No a další
problém byl v tom, že jeho bratr na něj měl velký vliv a já vždy nebyla na
provním místě v těch situacích, kde se to očekávalo.ale to je na delší
vyprávění. Každopádně v době mé krize jsem navštívila kinezioložku a ta mi
poskytla spoustu informaci o mně a o mém okolí a já na různé věci a různé
lidi začala pohlížet jinak.no a začala jsem se soustředit i na jiného muže v
mém okolí, se kterým jsem nakonec začala chodit. Bohužel se můj bývalý a
nynější přítel ( jsem s ním skoro rok ) znají. Ale už se nekamarádí.
Pochopitelně.
No a vlastně už je to skoro rok, co jsem s mým novým přítelem, ale přesto
jsem se během tohoto roku nedokázala úplně vyrovnat s rozchodem. Nikdy před
tím jsem nic takového nezažila a tak jsem si myslela, že to bude jednoduché,
že prostě odejdu a zapomenu, ale takto to není.Během celého roku přicházely
fáze, kdy se mi o něm zdálo ( třeba dnes zase), že se někde potkáme a i když mám mého přítele,
držíme se za ruce a dáváme si pusy a cítím, že k sobě patříme, i když to tak
není.vždycky mě tyto myšlenky vyděsí a pak pochybuju o tom, co jsem udělala
a tak.Jsem celkově dost přecitlivělá a moc nad vším přemýšlím, tak vše
rozebírám a přemýšlím, jak to všechno bylo, jak to mělo být a co bude a tak.
Stačí jeden sen nebo nějaká situace a jsem z toho celá rozhozená. Bývalý ten
rozchod vzal asi taky špatně, ale on je dost uzavřený a nikdy neprojevoval
velké emoce a nebo pocity, tak neví [tato otázka byla zkrácena]
eva
archiv
Dobry den pani doktorko,
nejdrive bych rada ocenila to s jakou chuti pomahate nezistne ostatnim. Opravdu to obdivuji.
...a ted nas nebo spis muj problem... Chodim s muzem, ktery je zenaty, ale s manzelkou nebydli, zijeme spolu. I ona ma sveho pritele. Jeji vztah k memu priteli/jejimu muzi je vsak velmi majetnicky. Bere ho jako svoji vec, kterou ji nekdo vzal a msti se zato na jejich synovi. Nejsou v tom emoce, myslim ve smyslu, ze by ji vadilo, ze ma nekoho jineho, jine vztahy mel uz prede
mnou a nijak zvlast ji to nevadilo. My dva jsme spolu uz skoro dva roky. Problem je v tom, ze ho tresta tim, ze ho nenecha byt se synem. Jedine pokud je tam ona. Vubec nepripada v uvahu, ze bychom spolu byli pritel, jeho syn a ja. Ale ani ze by oni mohli odjet na vikend bez ni. Bohuzel pritelovi zase prijde nemocne tahat se o vlastni dite po soudech a doufa, ze ji to jednou prejde a zacne se chovat "normalne". O tom ze me pritel miluje nepochybuji, mame krasny vztak, travime spolu vetsinu casu i dovolene, ale vadi mi, ze veskere vikendy ridi ona. Pritel za nimi jezdi a ceka jestli mu syna da, nebo si neco vymysli proc to nejde... Vadi mi, ze nemuzeme fungovat jako partneri s jeho synem bez vecnych stresu, jestli ho uvidi nebo jakou bude mit naladu... Myslite si, ze opravdu nekdy ustoupi? Ja uz si tim prestavam byt jista... Moc dekuji za Vas nazor a preji pekny den. Veronika
Veronika
archiv
Milá Petro, nejsem sice psycholog, ale když čtu Vaše příspěvky, připadá mi že jste velmi labilní a velmi trpíte. Seberte se, najděte si dopréhe psychoterapeuta a vzmužte se hlavně kvůli dětem. Pokud cítíte nutnost odejít od manžela, odejděte, uvidíte, že se Vám uleví. Hlavně situaci neřešte tak, jak jedna moje vzdáledná příbuzná: Museli se brát, jí bylo 19 a měla již ročního chlapečka, jemu 18 a byl na vojně. Narodila se jim holčička. Jenže on taky měl víc kamarády než rodinu a chodil po hospodách. A ona začala pí a přestala se starat o děti. Ty byly pořád samy doma, krmila je vodou s cukrem, neuvařila. Děti byly retardované ve vývoji. Nakonec vše skončilo rozvodem a děti jí byly odebrány. Holčičku si vzal její otec, ale o chlapce jeho otec neměl zájem tak skončil v dětském domově. Chlapec prosil otce své sestry aby si jej taky vzal, ale ten odmítl...
Irena (pro paní Petru)
archiv
Dobrý den,prosím o radu, jsem úplně zoufalá. Je mi 25 let a 3,5 roku jsme žila s partnerem. Pře půl rokem jsme se rozešli a začala jsem nový vztah, můj bývylý se o mě však stále snaží. Vlastně si ani neumím představit, že by přestal a neměla bych ho vidět. Můj nový přítel je moc hodný, ale když jsem s ním, atále myslím na bývalého. naopak když trávím nějaký čas s bývalým, zase naopak myslím na současného přítele.
Oba mě velmi milují, ale já netuším, kterého si vybrat. když si vyberu jednoho, ztratím toho druhého. Se situací jsou oba seznámeni, ale stále tlačí, ať se rozhodnu.
Děkuji a přji hezký den.
Lucka
archiv
Dobrý den, žádám Vás o váš názor na můj skoro ukončený 7letý vztah. Před 7 lety jsem poznala může svých snů. Byl rozvedený, ale to, že se svojí bejvalkou stále bydlí, zatajil! Přišla jsem na to až když jsem byla natolik zamilovaná, že mi to bylo jedno. V té době jsem vychovávala svou 4letou dceru z 1 manželství. On se v ní viděl, protože sám neměl se svojí ženou dítě, nešlo jim to. Vlastně se viděl úplně v každém děcku. Hrozně toužil po vlastním potomkovi, ale nic proto nedělal. Stále bydlel u bejvalky a já byla ta druhá. Po 2letech jsem vztah ukončila, protože to nikam nevedlo. Ten den se odstěhoval od své bejvalky, protože bez nás nemůže být. Já naivně uvěřila a začala s ním žít. Do měsíce jsem s ním otěhotněla a on byl v sedmém nebi. Těhotenstvím začaly problémy, které jsem se snažila řešit. Kdykoliv šel s přáteli do hospody (vždy beze mě, já byla těhotná a dcerka byla malá), kontaktoval svou bejvalku a ten večer se nevrátil domů, nebo až nad ránem. Bez okolků přiznal, že byl u ní, že si mají co řící, že se dlouho neviděli. Poprvé jsem udělala scénu, po druhé taky a tak to šlo pořád dokola. Návštěvy u bejvalky přibývaly, podle toho jak jsme zrovna na tom byli my dva. I po narození naší dcery se to nezměnilo, tak jsem od něj odešla. Koupila jsem si své bydlení a v tom byl kámen úrazu. Dříve mě ze svého vyhazoval, věděl, že nemám kam jít. Teď jsem byla samostatná. Po našem asi 20tem rozchodu (pokaždé bydlel nějaký čas u své bejvalky - brala ho vždy ochotně zpátky) přišel za dcerou a už neodešel. Opět se k nám vrátil a já ho vzala taktéž nazpátek. Musím přiznat, že už jsem na náš vztah rezignovala, z mé strany to bylo z finančního hlediska. Mám ještě půl roku než ukončím MD a pak náš vztah definitivně ukončím. Vím, že se jeho jen tak nezbavím, že má se mnou vytouženého potomka, ale dnes už vím, že náš vztah byl omyl. Paní doktorko, je možné že muž ve 47 letech neví co chce a je schopný žít dvojí život? Dcerce vezmu tátu, vím že bych byla pořád první nebo druhá...
vica
archiv
TEN VELKÝ KROK.MANŽEL MĚ NEBERE VÁŽNĚ.PROTOŽE ROZVODEM VYHROŽUJI JIŽ ROK...A STÁLE NIC NEPODNIKÁM!jE NADĚJE,NEBO NENÍ?KDEPAK JE PUD SEBEZÁCHOVY?SICE SE ZMĚNIL...,ALE NEBIJE MĚ,NENÍ ALKOHOLIK....JEN SI NEMOHU ZVYKNOUT NA ZMĚNY,KTERÉ MI DO ŽIVOTA PŘILOŽIL....STÁLE SE OHLÍŽÍ NA TO,ŽE DĚLÁ JEN TO, CO DĚLAJÍ DRUZÍ!v PONDĚLÍ JEDE NA DOVOLENOU...SÁM S KAMARÁDEM.JE TO PRÝ NORMÁLNÍ.PRO MĚ ALE NE.KDE JE ZODPOVĚDNOST K VŮČI RODINĚ?NEMYSLÍM SI,ŽE MANŽELSTVÍ JE VĚZENÍ,ALE TOTO JE NORMÁLNÍ?MĚL ASI ZŮSTAT SVOBODNÝ.MLÁTÍ S NÍM PUBERTA A TO SE MU BLÍŽÍ 40LET.CO MYSLÍTE-ODEJÍT?DĚKUJI ZA VŠE.
PETRA
archiv
CHTĚLA DO ŽIVOTA DÁT LEPŠÍ ZÁKLAD.JSOU TO PŘECI RODIČE,KTEŘÍ UKAZUJÍ DĚTEM ZPŮSOB ŽIVOTA.KDYŽ NEVIDÍ MEZI NÁMI LÁSKU,CO POTOM VE SVÝCH VLASTNÍCH MANŽELSTVÍCH BUDOU PROŽÍVAT?NA ROZVOD JSEM JIŽ PŘÍLIŠ SLABÁ.STRACH ZE VŠEHO MI SVÁZAL RUCE.DOKONCE I Z TOHO,ŽE MI MANŽEL BUDE CHYBĚT.PŘECI JENOM NADĚJE UMÍRÁ JAKO POSLEDNÍ...MYSLÍTE,ŽE JE MOŽNÉ ZACHRÁNIT VZTAH,KDYŽ SI DVA LIDÉ VŮBEC NECHTĚJÍ ROZUMĚT.MAJÍ JINÉ PŘEDSTAVY O TOM JAK FUNGUJE MANŽELSTVÍ A VZTAH MEZI ŽENOU A MUŽEM.JINÉ CÍLE,ZÁJMY,PŘÁTELÉ...DĚTI HO MILUJÍ...MÁM POCIT,ŽE SE MÁLO SNAŽÍM.OBVIŇUJI SE A VĚŘÍM,ŽE JSEM TA ŠPATNÁ JÁ.KDE ČLOVĚK V TAKOVÉM PŘÍPADĚ MÁ HLEDAT SÍLU VŠE PŘEKONAT?MÁM POCIT,ŽE SE JIŽ NIKOMU NECHCI SVĚŘOVAT,PROTOŽE SE TO TÍM NEVYŘEŠÍ, I KDYŽ SE MI DO ZNAČNÉ MÍRY ULEVÍ.VŠICHNI MI ŘÍKAJÍ...UTEČ!aLE SAMI BY SE TŘEBA V MÉ SITUACI ZACHOVALI JINAK.JSEM SLABOCH!RADĚJI BUDU POSLOUCHAT DRUHÉ CO MI RADÍ A ŘÍKAJÍ,NEŽ ABYCH UDĚLALA SAMA
anonym
archiv
PANÍ DOKTORKO,PSALA JSEM VÁM MINULÝ TÝDEN.jSTE JIŽ NĚKOLIKÁTÝ ČLOVĚK,KTERÝ MI ŘEKL,ŽE VZTAH MEZI MNOU A MUŽEM ASI NEMÁ BUDOUCNOST.aNTIDEPRESIVA BERU PŮL ROKU.CIPRALEX.NEPOMÁHÁ MI TO.K PSYCHOLOGOVI NECHODÍM.KDYŽ OTOM MLUVÍM,A ROZEBÍRÁM,JSEM Z TOHO POTOM JEŠTĚ VÍCE ŠPATNÁ.ROZVÉST BYCH SE I NECHALA,KDYBYCHOM NEMĚLI SPOLEČNÝ DŮM,DLUHY...A V PRVNÍ ŘADĚ DĚTI.ALE PRAVĚ JIM BYCH
PETRA
archiv
Od manžela jsem odešla před 4lety,ale už vím že s ním žít ani v budoucnu nechci.Mám už svůj život bez něj,bydlím v jiném městě,chovám se k němu jako kamarádka,ale tohle už jsem mu řekla.Mám ale pocit že on to neslyší,stále říká že mě má rád.protože chci ale vyřešit majetkové záležitosti,stále s ním komunikuji.Nevím jak to udělat,aby pochopil,že už nic se nevrátí.Moje sestra tvrdí,že on to jako by zapomene.Myslíte,že by pomohlo,kdyby mu to zopakoval někdo jiný,že by to vzal jako realitu?nebo jak to udělat?Dík za radu
Eva
archiv
Dobrý den pí. doktorko,dekuji za odpoved z 18.7.Bohuzel si pritel mysli, kdyz se nadale vidame, ze se nic nedeje a nic zatim neresi, pry chce cas a nejlepe by pry bylo, abychom se 3 mesice nevideli a on si mohl vse rozmyslet. Nevim, co delat. Asi je lepe tento vztah ukoncit.Miluji ho a hrozne to boli, ale bojim se, kdyz se odloucime a on s novou slecnou odjede na dovolenou, coz mi oznamil, ze stejne bude konec. nechci byt pokusny kralik, ktery bude cekat, zda nekomu vyhovuje. Na druhou stranu mi kazdy den vola a myslim si, ze nevydrzi mi nezavolat, i kdyz to navrhl....Rika stale, ze mi miluje, ale potrebuje cas....
EVA 26 let
archiv
Milá paní doktorko, moje sestra má problémy s manželem, se kterým žije 10 let a 7 jsou manželé. Mají dvě malé děti a švagr příšerně žárlí i když sestra mu byla celou dobu věrná a nikdy neměla žádnou aférku ani další vztah. Naopak švagr měl dva poměry, první v době, kdy sestra čekala první dítě a druhý nedávno. Sestra mu to odpustila a ničím mu to nepřipomíná, ani na něj přehnaně nežárlí.On se ale může pominout při každé sms, která jí přijde, dokonce jí leze i do kapes, do mobilu.Volá jí jenom co vyjde ze dveří, kde je, s kým a co tam dělá.Nesnese ani, aby měla kamarádky a snaží se je rozházet. Navíc sestru neustále tyranizuje, že je nepořádná, že se nevěnuje dětem, že je po nich všude binec.A samozřejmě jí předhazuje, že je živí, protože sestra je na mateřské a neustále ji ponižuje, jakmile vyjádří svůj názor. Jeho chování k sestře mě přímo zvedá ze židle. Sestra ho má ráda a tohle si nezaslouží. Je z něj už zoufalá.Myslíte, že se tohle dá nějak vyřešit. Sestra se rozvádět nechce, ale její situace je už neúnosná.Děkuji.
Danka
archiv
Dobrý den paní doktorko, mám problém ohledně mého vztahu. S přítelem jsme spolu skoro 8 měsíců a máme pěkný vztah. Nikdy jsem takový předtím neměla a rozhodně s přítelem spolu počítáme i do budoucnosti. Jediný problém, který mám asi já a ne můj přítel je, že když mezi námi dojde k nějakým dohadům, tak to obvykle končí tím, že se přítel rozbrečí. A i když se někdy nepohodneme kvůli jeho prohřeškům, tak se mu na závěr ještě omluvím já, když ho vidím, jak je z toho mimo. Říkal, že tak citlivý nikdy nebyl, že je to až se mnou. Taky mi už párkrát pohrozil, že kdybych ho opustila, že by si musel něco udělat, že by ztratil úplně smysl života a veškerou motivaci.Já ho mám moc ráda a taky je pro mě nejdůležitější člověk v životě, ale tohle mi přijde trochu silná závislost.Bojím se, aby to do budoucnosti nebyl velký problém. Děkuji za odpověď.
Andrea
archiv
dobrý den, paní doktorko. Obracím se na vás s problémem, který ještě vlastně ani nevypukl, a já nevím, jak nejlépe mu předejít. V sobotu jsem se seznámila se sympatickým mužem, v úterý došlo na první rande - velice mě přitahoval a byl i moc milý a pozorný, ale to jsem stále byla ostražitá. Ve středu jsme se sešli zase, bylo to perfektní, došlo i na sex, ale byl v tom onostraný zájem, oba jsme dlouho bez partnera. Přiznávám se že jsem ho začala mít ráda, takové to typické hormonální zamilování... A dnes mi řekl, že by byl radši, kdybychom zatím byli jen přátelé, co spolu spí, že se vlastně neznáme. Já jsem souhlasila, jen nerozumím tomu, proč když je se mnou se chová že by mi snesl z nebe, připadá mi to jako podraz. Pochopila jsem že nebude mít žádnou jinou, to bych s ním rovnou přerušila veškeré kontakty, ale stejně mě to mate - my se tedy budeme scházet, budeme spolu spát, bude nám spolu fajn, dá se říct že si budeme i věrní... Ale nebudeme spolu chodit. Co je tohle za přístup??? To má takový strach se vázat? Vždyť po něm nechci žádné závazky... Ale tenhle přístup mi připadá divný - jako by si to chtěl vyzkoušet. Myslíte že tomu mám dát čas? Je to fajn člověk a rozumíme si...Ale tohle mě hrozně mate. Předem děkuji za radu, Terezie 25 let
Terezie
archiv
Milá paní doktorko, rozešla jsem se s přítelem o 6 let starším, se kterým jsem žila přes dva roky. Vše jsme si zařizovali spolu, byl to celkem ideální vztah, nebýt jeho pedantství. Úplně mě tím psychicky odrovnal, cítím strach a mám od té doby problémy se zažíváním. Bylo to celkem psycho a ted jsem ráda, že jsem od něj pryč. Ovšem po něm začínám střídat partnery, nechápu to a není mi z toho úplně dobře. Do novýho vztahu jdu s elánem a nadějí, že to bude fajn, že to bude vazne, nechci něco s někým mít, když bych to nebrala vážně. Problém ovšem nastane, když se s partnerem víc poznám a zjistím, že to není ono a jsem hodně zklamaná. Takhle jsem se rozešla již se dvěma "muži"..nechápu to. Už nevím, jestli to je moje smůla, že narážím na takový „zajíce“, vypadají nebo si hraji na vyspělý partnery a po pár dnech se ukáže, že to tak není..To mě děsně mrzí, říkám si pak, to neexistují na světě vyspělí muži? Muži, který už nemusíte vychovávat (dovychovávat)? Momentálně uz přemyslím o opet dalšim rozchodu…Na jednu stranu si říkám, prečkej to a na druhou zas proč bych měla někoho opět učit, jak se správně ve vztahu chovat, vychovávat muže?? Začínám si připadat už celkem promiskuitně a po každém zklamání jsem víc sarkastická. Zjistila jsem, ze musím mít k sobě muže na stejné úrovni jako já, jinak ztrácím zájem a naději, že někdo takový existuje. Cítím se proti nim ve svých 24 mnohem vyspělejší, dost jsem si už prožila, ovšem chci milovat, NE vychovávat…Prosím porad´te mi, dá se to nějak řešit? Nějakým správným způsobem k tomu přistupovat?Děkuji moc!
Inka
archiv
O ženské menopauze se hodně mluví a vtipkuje,ale poslední dobou mám pocit,po rozhovorech s vrstevnicemi,že mužská podoba přechodu nejen,že EXISTUJE,ale projevuje se velice výrazně,hlavně u mužů kolem 50 let a minimálně 20-ti letech manželství.Stávají se z nich mlčící medvědi.Pokud ale jinak fungují normálně,lza to zvládnout.Jenže co s chlapem,který podlehl představě,že ho všichni nejbližší zklamali-obě děti studují bez problémů vysokou školu a mají další sportovní i kulturní zájmy,už ale nezírají s otevřenou pusou,když jim tatínem neco sděluje a dokonce si občas neodpustí kritiku a manželka,ta se stala nepřítelem=nekomunikuje se sní a ani žádný sex se neprovozuje,protože to je obvyklým a léta prověřeným trestem.Přátelé a známí jsou narušiteli domácího klidu,kino,divadlo to je všechno stejné a budou to určitě dávát v televizi.Rodinné sešlosti,oslavy a pod. jsou jen na tahání peněz z jeho mozolnaté o jediné pracující dlaně.Dovolená? Tu si přece nemohu dovolit,musím šetři na stará kolena a pořád není těch korunek dost. TAK CO SE STÍM DÁ DĚLAT? Je to rok od roku silnější! Jít na večeři?Vždyť se mi budou vzadu smát,protože do restaurace chodí jen pitomci.A to auto co jsme předloni spolu kupovali,tak na to jsem si vydělal sám a tak ho taky budu řídit sám a ani náš syn s ním jezdit nebude,ještě by ho někde odřel,když já jsem se tak nadřel při vydělávání peněz.A pak jede sám na chatu a postaví nový dřevník,byť před měsícem chtěl chatu prodat,protože si nikdo neváží jeho práce zde vykonané.Je to takhle opravdu ve spoustě dlouholetých vztahů?Děti se stávají dospělější a muži pomalu dětinští? Manžel je člověk,kterého jsem si vybrala dobrovolně a mám potřebu o něho pečovat a zůstat s ním do konce,tak proč je tak obtížné ho někdy nepraštit či neopustit!Někdy se to dá brát s nadhledem a humorem,ale není každý den posvícení.Ženská sice vydrží jako kůň,ale i ten jednou buď chcípne nebo se vzepře a kopne.
Asi nějaké prášky na změnu povahy nemáte,legrační je to ,že maminka i jiné st [tato otázka byla zkrácena]
J.M.
archiv
Dobrý den, je mi 20 let a mé přítelkyni o půl roku méně. Každý jsme se dostali na jinou vysokou školu a tak nám teď začíná další etapa života. Chodíme spolu 1 rok všechno bylo nádherné - jako z pohádky, ale v období maturity se to změnilo - už to nebyla ta zamilovanost jako dřív, ale pořád vcelku dobré. Ale je to tak měsíc zpátky a ona mi přestala říkat, že mně miluje. Začala mně „buzerovat“ za různé hlouposti. Přitom já se jí snažím splnit „první poslední.“ A najednou mi včera řekla, že neví, jestli mě pořád miluje, že mě má moc ráda, ale že už to není jako dřív a že bychom měli zpomalit. Poraďte mi, prosím, co mám dělat, abych si ji udržel a neztratil?? Máme společnou brigádu, myslíte, že by bylo dobré, abych tam skončil? Strašně moc mi na ní záleží a miluji ji. (v našem vztahu jsem více závislejší já na ní než ona na mně...) Prosím poraďte mi, co mám dělat? Co mám změnit, aby to zase fungovalo? Moc prosím a děkuji za odpověď
martin
archiv
Dobrý den,již delší dobu jsem tušila,že má manžel asi jinou ženu, těch změn bylo příliš mnoho -náhlý zájem o svůj vzhled,denní holení,opalování/nikdy před tím se neopaloval/,najednou údajně ztatil zlatý řetízek..atd.Věřila jsem,že chodí na přesčasy,neboť tak během jara-léta chodí.Teprve když mi odmítl ukázat výplatní pásku a při výběru z bankomatu jsem zjistila nízkou výplatu,teprve minulý týden mi došlo,že je mi nevěrný.Jeden den mi napíše SMS,že mě miluje,další den,že se rozvádět nechce,po pár dnech již se sr rozvádět chce a bude..Přesto,že uběhlo teprve pár dní,co vše vyšlo najevo,jsem vyvalená z rychlosti obou,jakou spěchají do nového života.Ona je vdaná,prý se již také bude rozvádět,manžel rozvod podá během dní.Hned chtěl vědět,co mi může odnést z bytu...atd.Naštěstí v této situaci se zatím nehádáme,muž si hledá bydlení s přítelkyní.Jeho známost trvá 3 měsíce a na můj dotaz proč, neboť jsme si do té doby rozumněli po všech stránkách - prý náhoda,vyměnili si č.mob.telefonu,začalo to telefonáty a skončilo tak,jak to v dané době je.Ta žena na něho na můj vkus strašně tlačí,a proto se domnívám,pokud by měla šťastné manželství,po 3 měsících by nebourala jak svoje,tak naše.Připadá mi to,že můj muž je pro ni v danou situaci Bůh a ona čapla příležitost za vlasy.Mrzí mě to,ale abych se neutrápila,říkám si,jsou horší věci..Všechny naše spol.peníze jsem musela vybrat z účtu,aby měli oni do začátku /každý na 1/2/ a já si musím poradit sama.Proč vám píši?Já nemohu,NEMOHU pochopit,že takhle krátká známost,vždyť tu ženu vůbec nezná,dokázala tak zamíchat s naším životem..Je sice nová, neokoukaná,ale také neznámá.A co mne nejvíc mrzí?Že mi bylo vyčteno,že ho nebaví pořád řešit problém mojí mamky,její chalupy,jejího přítele...Přitom jsme si již před několika měsíci řekli,že se o tom nebudeme bavit a nebavili.Copak mu nedochází,že i v novém vztahu jednou se bude muset něco řešit? Uběhlo pár dní a už jsi šel založit svoje konto,se svojí výplatou...Myslela jsem,že ho to přejde,ale [tato otázka byla zkrácena]
J.
archiv
Dobry den,muj problem je v tom, ze se po 3/4 roce , kdy ode mne a meho ditete odesel manzel, neumim porad radovat ze zivota. Nase manzelstvi bylo uzasne, dite planovane a ackoliv jsem byla 3. zena verila jsem, ze jsem ta prava. Po trech letech manzelstvi nas opustil s duvody, ktere jsou prinejmensim smesne. Na druhou stranu se ale docela stara, alimenty plati a je vstricny ... mozna take, ze citi vinu. Snazila jsem se tenkrat probrat to spolecne s psychologem atd. ale vse odmitl. Od listopadu jsem se s tim nejak smirila a docela se tesila na jaro a leto , ktere si uziju se synem , jenze misto too se mi najednou, bez duvodu vraci ta uzkost jako na zacatku, buseni srdce , atd. KAzdy mi rika, ze mam jit vice mezi lidi, ale problem je v tom, ze me se nechce...citim to tak, nejradeji bych byla ted sama, litovala se a brecela. Nechapu se, nevim proc se to tak deje, proc zrovna ted, po tak relativne dlouhe dobe? Je pro to nejake vysvetleni ?? Diky moc
Kacka
archiv
Dobrý den paní doktorko, mám dotaz, nejde přímo o vztah, ale manželského soužití se to také týká. Jedná se o finanční situaci rodiny. Vím že peníze jsou všude problém, ale jak to řešit? Jsem znovu vdaná, z 1. manželství mám dvě děti 19,18 let.S novým partnerem mám v současné době 15 měsíční dceru. Dokud jsem byla zaměstnaná přidával mi manžel na domácnost cca 1/3 z jeho platu. V současné době jsem na MD a dává cca 2/3 platu. Ze zbytku jeho výplaty se sám obléká, hradí veškeré "jeho" výdaje atp. I přesto si dopřeje jít každý den do restarace na oběd, pivko, 1x týdně do sauny atp. Moje výplata vžždy padla celá na domácnost. Jsem zvyklá hospodařit , tak pořizuji věci do bytu, platím pojistné, bydlení, výdají se školou atp. Vždy se dohadujeme že např. novou žehličku jsem koupila já z mým a z přidělených peněz. On nevzal navíc třeba 1000 Kč se slovy kup si novou žehličku. Říkám mu, že kdybych ty peníze třeba promlsala, nebo dala dětem utratit tak si nic nekoupím. Nakonec to vypadá tak, že vše do bytu kupoval on. Jak to doopravdy je? Jak mají manželé přispívat do domácnosti. Takový vzor, že muž dá celou výplatu ženě, a pak prosí o peníze, aby jí mohl koupit dárek k narozeninám se mi také nezamlouvá. Děkuji za radu.
lenka
archiv
Děkuji za odpověď, možná máte pravdu, emocionálně vůči ex-příteli doposud nejsem lhostejná. Dovolím si položit poslední otázku, podle čeho jste získala tento pocit - velmi by mě to zajímalo. Moc děkuji.
Kateřina
archiv
Paní doktorko, reaguji na Vaši otázku z 27.7. 14:28 :-) Problém je ten, že NEVÍM, zda u mého ex-přítele je vše uzavřeno. Nemám jistotu, zda by byl schopen zachovat naše případné setkání čisté, bez jiskření a pod. Jak to ale zjistím, že z jeho strany je vše uzavřeno? Musela bych setkání s ním risknout, ale to si nemohu dovolit, nechci riskovat narušení svého manželství. A tak se točím v kruhu...
Kateřina
archiv
Dobrý den, prosím o radu, jak mám řešit problém s manželem. V listopadu to bude 5 let, co jsme spolu, 1 rok jsme manželé. Vždy jsme měli vztah založený na vzájemné důvěře, bez výčitek, bez žárlení. Poslední dobou se ale manžel změnil. Přišla doba, kdy se na mě začal utrhovat, mluvil se mnou-odpusťte ten výraz- jak s debilem, cokoliv jsem řekla, bylo špatně, cokoliv jsem udělala, bylo špatně, byl podrážděný, nervózní, neměl trpělivost cokoliv mi vysvětlit, dokonce občas předvedl výbuchy vzteku. Několikrát jsem ho na to upozorňovala a dokonce i lidi z okolí mu řekli, ať se zamyslí nad tím, jak se ke mě chová. Teď se trochu zklidnil, prý mu na mě moc záleží a že si svoje jednání ani neuvědomoval atd. atd. Problém je ten, že je na mě až moc přesladký a začal si neuvěřitelným způsobem vymáhat moji pozornost, moji lásku a pořád po mě chce, abych mu říkala, jak ho miluju atd. Několikrát za den mi volá do práce jen aby se zeptal, jestli ho miluju, jestli si ho nechám, jestli se nerozvedu. Doma se ani nemůžu zvednout z gauče bez toho, aby se mě žalostným hlasem nezeptal, kam jdu a ať jsem tam s ním. Už jsem mu několikrát říkala, ať mi tohle nedělá, že mi tím příšerně leze na nervy, ale on stále pokračuje a tím se mi strašně protiví a přestávám si ho jako muže vážit. Každá žena touží po vyznávání lásky, ale nic se nesmí přehánět a já už nevím, jak mu to mám říct, aby mi přestal dělat nemohoucí dítě vyžadující si maminčinu péči. Ke všemu začal žárlit. Vím, že se hodně mužům líbím a všichni potvrzují, že jsem po jeho boku zkrásněla, ale on nemá sebemenší důvod mě podezírat. Leze mi na nervy, jak ráno komentuje to, co si vezmu na sebe, že mi to až moc sluší a jestli se neoblékám pro nějakýho "Karla" v práci. Nemůžu si sama zajet k rodičům na víkend bez výčitek svědomí, že jsem ho nechala v Praze samotného a že se zžírá myšlenkama, co já u našich provádím. Mám pocit, že je na mě strašně závislý a svoji láskou mě neuvěřitelně dusí. Vůbec nevím, jak s ním mám na tohle téma mluvit, [tato otázka byla zkrácena]
Jana
archiv
Dobrý den, paní doktorko, děkuji za odpověď (28.7.)na můj dotaz. Potvrdila jste mi rovněž moji domněnku, že v tom asi bude jiná žena. Musím změnit své chování, být odtažitější, ale milá. Nenaléhat. Změna zjevu - snížení váhy o 4 kg už proběhlo (ze 68 na 63-64). To komentoval snahou o vtip, tak vidíš, až budeš chtít zhubnout, musím si sehnat babu. Opět je to hrané. Namísto dřívějšího, sluší ti to. Děkuji za radu a podporu s přáním, že se vše změní. Bude-li hůř, ozvu se.
Jana
archiv
dobrý den, moc prosím o radu,nedávno jsem se rozešla po dvou letech s přítelem.nebyl to zrovna ideální vztah,samé hádky,urážky,ponižování.jako blesk z čistého nebe jsem potkala někoho jiného,přesný opak.je milý,hodný,zodpovědný,naslouchá...ale má za sebou velmi dlouhý vztah a do dalšího se bojí jen tak skočit.máme nějakou šanci,že to vyjde?datum jeho narození je 21.4.1977 a moje 22.6.1982.moc děkuji
zandik
archiv
Dobrý den paní doktorko, prosím, můžete mi řžíct svůj názor? Chodím pár let se ženatým,vím,že se nikdy nerozvede, je to můj první přítel a musím říct, ač nerada,že si dokážu představit s ním život. Ví, že mi vždy vadila přítomnost jeho bývalé milenky,ať jsme šli kamkoliv, vždy jsem to obrečela, ale on mě přesvědčoval,že už se bát nemusím. Jenže...koukla jsem mu do telefonu a našla SMS, kde se domlouvaji na vino, proč mi to neřekl? Je mi od te doby zle, nemám chuť na jídlo a mám strach, velký strach z toho,že je za tím něco víc. Děkuji Radka
anonym
archiv
Dobrý den,
delsi dobu se znam s muzem,ktery kdyz jsme se seznamili pozadal o rozvod.Jeho zena ho podvadela,takze jsem mu byla oporou.Snazila jsem se s nim vsechny problemy resit,ale pak uz jsem na to nemela silu.Vzdy jsme se rozesli a pak k sobe vratili.Zkousel se svou zenou nekolikrat vztah davat dohromady,ale vzdy zjistil ze to nema cenu.Ze se ona nezmeni.Tak vzdy zase nasel cestu ke me.Porad mi rikal,ze me ma rad a ze me miluje.Ze ji nechce a chce byt semnou.Sesel se se svou pritelkyni,se kterou kdysi chodil a me lhal.Hrozne jsme se pohadali a on to ukoncil, ze chce byt sam a chce byt kamarad,ze v tom nemam nikoho hledat.Na jednu stranu je to dobre,nedokazali jsme se pak bavit o nicem jinem,kazdy nas rozhovor smeroval k jeho bejvale zene.Maji spolu syna, se kterym ho citove vydira a on to tezce nesl.Prijde mi,ze si dela zadni vratka a ze se bude mit kdykoliv kam vratit,kdyby bylo nejhure.Mam ho rada a chtela bych s nim zacit znovu.Ale nevim jak to udelat popripade,jestli to ma cenu. Moc dekuji za radu.
Lucka
archiv
Dobrý den paní doktorko,v manželství již nevidím hodně věcí růžově, ale mám velký problém. "Objevila " jsem na svém manželovi povahu "Brouka Pytlíka" všechno vím, všechno znám...Práci všech kritizuje i odborných řemesel, každého kontroluje atp.On dítě z města kritizuje dědu, že špatně ořezal stromy /děda celý život se pohybuje v zemědělství..) Dokáže např. vytočit otázkou, zda jsem dala do brambor sůl (přitom již 20 let neustále vařím). Mám již téměř dospělé děti z 1. manželství /19 let) s nimi se radím o PC, mobil.telefonech, o řízení automobilu.Mám nedávno udělané zkoušky z autoškoly a tudíž mě do řízení zasvěcoval syn, ale manžel který má řidičál již několik let a neviděla jsem ho ještě řídit neustále radí jak to dělat a to není problém atp.Dokonce se cítí ukřivděn, že se neradím s ním . Jsme věkově stejně staří 41 let, ale připadá mi, že na některé věci má názor ještě horší než generace mých rodičů. Když jsem se vyptávala známých jaký je v zaměstnání, říkali, že rád práci rozdává a i jeho rady. Přitom od něj neslyšíte nic jiného že nejvíc v práci dělá on, ostatní se jen ulejvají atp. Já zastanu i tzv. mužskou práci /malování, natírání, jednoduché opravy atp/ On přijde z práce "unavený" a nic ho nezajímá. Tak ho ničím nezatěžuji a on se cíti zase uražený se si rozhoduji o všem sama a tak je to pořád dokola. Nejhorší ale je, že se s ním nedá diskutovat, protože on všechno zná nejlíp. Někdy slyším takové názory a otázky že opravdu přemýšlím o jeho IQ. Dokonce jsem mu i naznačila jestli se s ním něco neděje že mi připadá že čím dál víc "hloupne". Je to složité, známí mi radili, až se bude tahle vytahovat, že to zná ať ho vybídnu k tomu, ať se předvede, že takhle se vlastně ukáže jak to doopravdy je . Poraďte prosím vy, jak na něj. Děkuji
lenka
archiv
Dobrý den, již cca 1,5 roku chodím s přítetem,jemu je 32 let, mě 28. Máme hezký vztah,je vlastně jen jedna věc, kvůli které se někdy nepohodneme - je to jeho bývalá partnerka, s kterou má 6-ti letého syna. Mají spolu dobrý vztah, ale mě osobně přijde nepřiměřený vzhledem k tomu, že je to bývalá partnerka. To že chodí k ní navštěvovat syna a zůstane tam např. i 3 hodiny je to nejmenší. Jeho bývalá partnerka mu často volá např, se ptá kde je, co dělá, volá že jí praskla žárovka.Myslím že když je jí 30, že by mohla být schopnější. Nedávno spolu šli kupovat pro ni tričko nebo strávili celý den i se synem na koupališti. Nedávno to vyvrcholilo tím, že šla kolem našeho bytu a klidně si zavolala, že potřebuje na toaletu a můj přítel jí to umožnil. Snažila jsem se mu vysvětlit že mi vadí to jak se k sobě chovají, protože to že já jsem v práci a přítel s ní stráví celý den na plovárně mi nepřipadá normální.Přítel mi většinou řekne, že nedělá nic špatného, což asi má pravdu. Nicméně to že s ní tráví tolik času, se mi nelíbí.Přítel mi řekl, že jsem sobec a nikdy prý nepochopím že všechno dělá pro syna. Samozřejmě na ni žárlím, ale přijde mi že on nechápe že mi můžou takovéto věci vadit.Můžete mi prosím říct, zda je normální takový to vztah mezi lidmi kteří již nejsou partnery?
Alena
archiv
Dobrý den, mám přítele který je ženatý, vídáme se co to jde,rozumíme si ve všem, někdy ale psychycky nezvládnu to že upřednosťňuje rodinu. S ženou si nerozumí manželství je více meně kvůli dětem a majetku. Všichni mi radí at ho opustím, a hledám štěstí jinde, ale to ja nedokážu aspon ted ne. Když, ale si představuji to,že by je opustil, společnou budoucnost vidím jen těžko,co mě k němu táhne?
Děkuji za odpověď.
Dita
archiv
Dobrý den,poradila jste tady na těch stránkách už mnoha lidem, taky mojí kamarádce, od které jsem se dozvěděla, že tady ta poradna funguje, takže si dovoluji i já požádat vás o radu. Se svým naželem, se kterým jsme 7 let ( druhé manželství ),se čím dál častěji přeme, manžel si myslí, že jsem tzv.feministka, což je pro něj synonymum pro špatnou manželku a pořád by chtěl ze mně udělat dobrou manželku. Je vyznavačem tzv.tradičního rozdělení rolí v rodině, ale řekla bych, že se zadrhl tak na půli cesty, totiž v tom, co má nebo nemá dělat manželka, ale nějak mu v tom uniká druhá strana. Moji prarodiče měli takový vztah, děda tzv. hlava rodiny, babička obstarávala domácnost, ale děda ji jednak živil, protože ona byla v invalidním důchodu a pak ji taky bezvýhradně ochraňoval jak po stránce fyzické, nikdy by ji nenechal nosit nic těžkého, dělat těžké domácí práce a podobně, ale i po stránce psychické. Nesnesl by, kdyby jejich děti, to jest můj otec a jeho bratr, se jako dospělí mladí lidé povalovali doma a jejich máma jim dělala služebnou, to by je vypráskal z domu. Natož v případě dětí, které nejsou moje vlastní . Já bych i svoji babičku dělala, ale až se bude můj manžel ke mně chovat jako se choval k babičce děda. Mám to doma na talíři ob den ,to jsme holt my, feministky, které se například odmítají tahat do obchodu s prázdnými lahvemi od piva a nosit plné a co by jim to udělalo, když už tam stejně na ten nákup jdou, že jo .Můj děda by se styděl poslat si babičku aby mu tahala pivo, natož si to vynucovat hláškami o tom, že jsou ženské, které rády svým polovičkám poslouží. Prosím vás, někdy pochybuju o zdravém rozumu, připadám vám taky nenormální ? Když jsme se seznámili, vůbec se takhle neprojevoval. Asi když ptáčka lapají ... Děkuji .
Josefa
archiv
Dobrý den, ráda bych slyšela názor někoho nezaujatého na můj problém. Ten se týká mé tchyně a následně manzela. Jsme svoji 5let, máme 2 dcery (3,5r a 1měsíc). Od začátku našeho vztahu mě manželova matka nebere, čekala jsem že aspoň si vybuduje vztah k dětem. Nestalo se tak, bydli ve stejném městě co my a neumí za starší dcerou přijet i půl roku. Dlouho to fungovalo tak že my jsme každý víkend jezdili k nim "ukazovat dítě", s kterým si stejně nijak nehrála. Já vyznávám oboustranný vztah, i když jsem dlouho byla tolerantní a dala na rady manžela že se vše spraví, mám to chápat atd. Teď je situace taková, že všude po rodině rozhlašuje jaká já nejsem, jak ona chudinka se nevídá s vnoučaty (odmítla jsem tam tak často jezdit) a co všechno by ona ráda a nemůže. Přitom je to jenom její vlastní pohodlnost, nehcce za nimi přijet, nechabí ji, nemá k nim žádný vztah, nikdy je nechtěla ani hlídat (všude vykládá přesný opak a já jsem ta špatná). Situace dospěla že už nevím kudy kam,s manželem se pořád hádáme a ona je příčinou. Je vždy na její straně, veškeré ohledy se první berou na ni a pak na mě a děti, se mnou se umí o problému hádat do krve ale jí není schopen říct křivého slova atd. Připadá mi to jako pětiletý boj s větrnými mlýny. Na můj návrh že se s ní odmítám stýkat manžel nechce přistoupit, nepřipouští si dokonce že je vůbec nějaký problém. Mě ale mrzí že nemá vůbec žádný zájem o mé děti, přitom pro okolí tvrdí opak a navíc jako žena mě svým přístupem zklamala. A nevím co dál už dělat, aby si manžel uvědomil že má jednou svoji rodinu a dvě zdravé děti, kterou si dlouhodobě nechává nabourávat svou matkou a de fakto i sám k tomu přispívá svým přístupem k ní. Děkuji za jakýkoliv názor
Radka
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 ... | další |
