Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové
Poradna
Na otázky odpovídá
Jak se seznámit a jak si vztah udržet? Zeptejte se Mgr. Libuše Konopové, autorky a single-koučky ve vlastní firmě na rozvoj osobnosti. Uzavíráme se ve virtuálnu, a proto se hodí trénink v seznamování, posilování sebevědomí a poradenství ohledně výběru vhodného partnera.
Nejvíce se ptáte
reakce na poradnu|jakou budoucnost má takový vztah?|jak to myslel?|nemohu se seznámit|nevhodný partner|jak se mám ve vztahu chovat?|manžel má milenku|má náš vztah budoucnost?|chuť na "zakázaný" vztah|zamilovala jsem se do ženatého| jak se odmilovat?| rozešli jsme se a já trpím| mám mu dát najevo svůj zájem?| mám do toho jít?| ženské sebevědomí| jak pomoci blízké osobě| vztah se ženatým| manžel nebo milenec?| problémy s bývalými partnery| nesoulad v posteli| žárlím - co s tím?| mám se kvůli milenci rozvést?| sanace vztahu po něvěře| chci ho, ale má jinou| sanace vztahu po nevěře| zamilovala jsem se do nevěrníka| zamilovala jsem se do manipulátora| zamilovala jsem se do komplikovaného muže| podezřelé chování muže| komplikovaný vztah| manžel mě opustil| nedůvěra k mužům| lze vzbudit jeho lásku?| manželka má milence| následky románku| ani bez něj, ani s ním| bad boy nebo beránek?| jak se umět lépe prodat?| poradna mi pomohla| Jak z toho vycouvat?| neříká mi: miluju tě| nevím, co chci| mám kvůli milenci opustit partnera?| milenec chce vztah ukončit, já trpím| jak si v kolektivu zjednat respekt| partnerka mě podváděla| Jak se zbavit submisivity?| našemu manželství chybí jiskra| chci najít živitele| reakce na knihu Ukradená objetí| rychle ztrácím zájem| partner mi nevoní| dítě s mladším partnerem?| Má budoucnost vztah započatý sexem?| osudová láska| jak ji mám oslovit?| nesnáším seznamky| zamiluji se dřív a muži mě opouštějí| chci se zde seznámit| týral mě, přesto ho nechci ztratit| můj manžel chorobně žárlí| jsem nesmělý - jak se seznámit?| chci ji, ale vidí ve mně jen kamaráda| láska k ženě- co s tím?| nevím, kam patřím| sex mě nebaví| letí na mě jen slaboši| kam pozvat na první rande| žárlím na nahé herečky| na orgasmus potřebuji muže| mám se vrátit k první lásce?| jak projevit zájem o nahotu| chci dítě, ale nemám partnera| z muže se vyklubala žena!| ctitelé flirtují s mou dcerou| zájem o profesi| miluju muže z televize| marně toužím po dítěti| lze poznat homosexuála?| Má budoucnost vztah, započatý sexem?| muž za ženu nechce platit| je důležitá počáteční zamilovanost?| nechci sex, jsem věřící| zve mě k sobě domů
| všechny dotazy
jak se mám ve vztahu chovat?
Mou chválu neslyší, když ho pochválí cizí ženy, je z toho unešen a často mi to říká. Když mu něco vytknu, prý si není vědom, že by pochybil. Že prý jsem příliš žárlivá a nemám žádné sebevědomí. Začínám se cítit, jako že mě má proto, že mě potřebuje, ale ne že mě miluje, i když říká něco jiného. Přitom já si s ním jeho fotky prohlížela ať z cest, nebo když byl malý. Je toto chování normální, že muži takoví jsou? Máme dvě děti a jsme spolu 6 let. Nebo má snad pravdu, že mám sebevědomí 0? Přijde mi, že mi ho ať už vědomě nebo nevědomě shazuje právě on. Spíš nevědomě? Často rád mluví o sobě a je chválen. Říkám si, že mě by bral na vědomí až tehdy, kdy bych byla na nějakém postu a on můj zaměstnanec. Jsem na mateřské. Myslím si, že jemu by se takové chování také nelíbilo. Mrzí mě, že je takoví. Vždy mě od něj něco zamrzí, někdy to už hážu za hlavu, ale vzdaluje mě to od něj, nechci mu pak dávat najevo svoje city a stahuji se do sebe, jsem mrzutá. Děkuji.
Kleopatra
Dobrý den,
nevím, jestli by řešení, které vás napadlo, mělo očekávaný efekt - mám na mysli sitauci, že byste byla jeho šéfkou...Potřebuje-li chválu a potvrzení od jiných žen, zřejmě by s vámi pak ještě více rivalizoval, bojoval o uznání. To u vás pravděpodobně postrádá, proto je unešen z cizího obdivu. Zkuste s ním nebojovat, pochválit ho za něco (na to muži skutečně slyší), nevést malicherné spory na téma fotek...budete-li si vědoma svých atraktivit., nemůže vás přece rozhodit, že je vaše maminka na fotkách kočka. Máte dvě malé děti, měli byste se tedy oba snažit o přátelskou komunikaci, být k sobě milí a místo soupeření dělat a bavit se o tom, co vás spojuje.
nevím, jestli by řešení, které vás napadlo, mělo očekávaný efekt - mám na mysli sitauci, že byste byla jeho šéfkou...Potřebuje-li chválu a potvrzení od jiných žen, zřejmě by s vámi pak ještě více rivalizoval, bojoval o uznání. To u vás pravděpodobně postrádá, proto je unešen z cizího obdivu. Zkuste s ním nebojovat, pochválit ho za něco (na to muži skutečně slyší), nevést malicherné spory na téma fotek...budete-li si vědoma svých atraktivit., nemůže vás přece rozhodit, že je vaše maminka na fotkách kočka. Máte dvě malé děti, měli byste se tedy oba snažit o přátelskou komunikaci, být k sobě milí a místo soupeření dělat a bavit se o tom, co vás spojuje.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Konopová, co dělat, když mě partner nebere na vědomí. Když mu něco řeknu, tak si myslím, že mě poslouchá, jenže pak, třeba za den, přijde s tou samou věcí, jedna paní říkala… a ona teda objevila Ameriku, ale že já mu říkala totéž, už neví. Dále jsem mu již po druhé chtěla ukázat fotky, když jsem byla malá, celá diskuze se strhla opět na to, že znal mou mamku za mlada (ta byla s přítelem u toho) a jaká to byla kočka, jak z ní a její kamarádky byli v 16ti hotoví, ....no půl hodinová přednáška, a moje fotky již byly bezpředmětné. Naznačovala jsem, z legrace, že budu žárlit atd., chtěla odvrátit pozornost a nic. Hlavní téma mamka za mlada. Mamka má vždy připravenou fotku. Přišlo mi to sobecké. Tohle se stalo už 2x. Neví ani, jaký mám titul, jednou předevšema uvedl, že jsem Bc, ačkoliv můj titul je daleko vyšší. Hodila jsem to do srandy, že mu trhali 8 a teď si nepamatuje. Prý se v tom nevyzná to omluvil.
Kleopatra
Dobrý den,
nevím, jestli by řešení, které vás napadlo, mělo očekávaný efekt - mám na mysli sitauci, že byste byla jeho šéfkou...Potřebuje-li chválu a potvrzení od jiných žen, zřejmě by s vámi pak ještě více rivalizoval, bojoval o uznání. To u vás pravděpodobně postrádá, proto je unešen z cizího obdivu. Zkuste s ním nebojovat, pochválit ho za něco (na to muži skutečně slyší), nevést malicherné spory na téma fotek...budete-li si vědoma svých atraktivit., nemůže vás přece rozhodit, že je vaše maminka na fotkách kočka. Máte dvě malé děti, měli byste se tedy oba snažit o přátelskou komunikaci, být k sobě milí a místo soupeření dělat a bavit se o tom, co vás spojuje.
nevím, jestli by řešení, které vás napadlo, mělo očekávaný efekt - mám na mysli sitauci, že byste byla jeho šéfkou...Potřebuje-li chválu a potvrzení od jiných žen, zřejmě by s vámi pak ještě více rivalizoval, bojoval o uznání. To u vás pravděpodobně postrádá, proto je unešen z cizího obdivu. Zkuste s ním nebojovat, pochválit ho za něco (na to muži skutečně slyší), nevést malicherné spory na téma fotek...budete-li si vědoma svých atraktivit., nemůže vás přece rozhodit, že je vaše maminka na fotkách kočka. Máte dvě malé děti, měli byste se tedy oba snažit o přátelskou komunikaci, být k sobě milí a místo soupeření dělat a bavit se o tom, co vás spojuje.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Konopová, jak ten vztah narovnat? Manžel začal určovat, co smíme a co ne, kam můžeme jet a kam ne - ne absolutně, ale s ním a s našimi známými - jezdili jsme s nimi celá léta jako rodiny na hory. Pod různými záminkami a důvody mně a dalším dvěma dětem neumožňuje jezdit (kamarád XY nechce, není místo v autě, jedou jen chlapi), jezdí jen se synem. Společné dovolené jen naší rodiny bez těchto lidí bu´d zcela odmítá anebo dělá naschvály a prudí. ze začátku jsem to brala sportovně, jenže se to začíná pomalu rozlézat i do dalších oblastí rodiny, a tak chci udělat stopku. Jaké kroky byste doporučila? Manžel je hodně panovačný, cholerický, při konfliktech utíká z domu. Nebýval až takový, nějak to přinesla poslední léta. Pár chvilek, kdy je přijatelný, ještě pořád je. jet si jen svůj život se obrátí zase proti mně - on to vezme jako výzvu pro odplatu a vše zesílí (moje zkušenost). Děkuji.
Darina
Dobrý den,
podřizovat nebo se dokonce ze strachu krčit před panovačným, diktátorským partnerem, je kontraproduktivní, stejně jako obhajování si tohoto stylu chování. Nejen že budete trpět, ale on tím jen svůj tlak zesílí a vámi bude čím dál tím víc zametat. Každý vztah je nepřetržitým řetězcem reakcí na reakce, na všem se vždy podílejí oba. Tím, že někdo usupuje a nechá druhého utiskovat, se sám na tomto jevu podílí. Pokud nezvládáte nad všechno se povznést a žít si svůj život, ani pokusy o nějakou dohodu nic nezmohly (pokud k nim vůbec došlo), viděla bych jako nejlepší řešení objednat se na párovou terapii. Přeji vše dobré.
podřizovat nebo se dokonce ze strachu krčit před panovačným, diktátorským partnerem, je kontraproduktivní, stejně jako obhajování si tohoto stylu chování. Nejen že budete trpět, ale on tím jen svůj tlak zesílí a vámi bude čím dál tím víc zametat. Každý vztah je nepřetržitým řetězcem reakcí na reakce, na všem se vždy podílejí oba. Tím, že někdo usupuje a nechá druhého utiskovat, se sám na tomto jevu podílí. Pokud nezvládáte nad všechno se povznést a žít si svůj život, ani pokusy o nějakou dohodu nic nezmohly (pokud k nim vůbec došlo), viděla bych jako nejlepší řešení objednat se na párovou terapii. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Ať jde o to, že mě něco bolí, nebo že žárlím, nebo že jsem v něčem nejistá, nesmím ho za nic zkritizovat, nesmím na nic zapomenout, špatně zaparkovat, jinak se setkám s dost nevybíravím chováním a neláskou. Když se ohradím, pak křik, výhrůžky atd. Teď šel asi do sebe, už se tak nerozčiluje, já spíš mlčím, když mě něco štve, tak to v sobe ututlám. Nevím, jestli dělám dobře prostě. Musím si spíš žít svoje, z něho si moc nedělat, nebo si začít dělat legraci. Každopádně kdyby neměl tyto zkraty a někdy zlé chování i vůči ostatním, netolerance, závist, pomluvy, sebechvála, byl by to skvělý partner. Možná proto ještě doufám ....
Viola
Dobrý den,
to, že je váš partner kromě zmíněných negativ skvělý, nacházím zmínku až v poslední větě posledního políčka. Zřejmě proto jste s ním navzdory tomu všemu zůstala, což ale nic nemění na faktu, že vás jeho manýry drtí. Dobře sice charakterizujete, je třeba být vůči manželovu chování laxní, nic si z něj nedělat a žít si svůj život, ovšem je třeba pokročit od úmyslu k realizaci. Z vašeho popisu jsem nevyrozuměla, jestli jste s Petrem Šmolkou již osobně komunikovala. Jestliže nikoli, doporučovala bych objednat se k němu na párovou terapii. Tu byste určitě potřebovali, jak se mi to jeví.... Přeji vše dobré.
to, že je váš partner kromě zmíněných negativ skvělý, nacházím zmínku až v poslední větě posledního políčka. Zřejmě proto jste s ním navzdory tomu všemu zůstala, což ale nic nemění na faktu, že vás jeho manýry drtí. Dobře sice charakterizujete, je třeba být vůči manželovu chování laxní, nic si z něj nedělat a žít si svůj život, ovšem je třeba pokročit od úmyslu k realizaci. Z vašeho popisu jsem nevyrozuměla, jestli jste s Petrem Šmolkou již osobně komunikovala. Jestliže nikoli, doporučovala bych objednat se k němu na párovou terapii. Tu byste určitě potřebovali, jak se mi to jeví.... Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Prostě aby byl klid, nechci mlčet a nechávat se ponižovat. Teď mě ve společnosti zase urazil, řekl nebuď jak malá ... na něco so jsem vykládala, nehodilo se to. Asi už ví, že jeho chování není zcela v pořádku a ptal se mě, nebo se spíš pochválil, tak jsem se choval hezky, ne? Řekla jsem ok. Proste si to neuvědomuje. Další věc, hrozně mi vadí, jak se chvástával před ženskýma, ty jen koukali a poslouchali a on v sedmém nebi, vypadal úžasně ... asi by ho každá chtěla, vyvolával ve mě žárlivost, prý už to nedělá, ale stejně si myslím, že to za zádami dělá. A když se pak hádáme, říká mi věci a najednou cítím, že u něj nemám cenu a začne ji zachvíli mít nějaká obdivovatelka. Takové on potřebuje. Tohle by byla moje poslední kapka, abych s ním skončila. Je pro mě hrozné, že jsem to neodhalila na začátku a takto dopadla, byla jsem slepá, i když náznaky byli, ale vůbec jsem netušila ... že někdo takový může být. Já jsem úplný opak. Nesmím projevit žádnou slabinu,jinak je to špatně.
Viola
Dobrý den,
to, že je váš partner kromě zmíněných negativ skvělý, nacházím zmínku až v poslední větě posledního políčka. Zřejmě proto jste s ním navzdory tomu všemu zůstala, což ale nic nemění na faktu, že vás jeho manýry drtí. Dobře sice charakterizujete, je třeba být vůči manželovu chování laxní, nic si z něj nedělat a žít si svůj život, ovšem je třeba pokročit od úmyslu k realizaci. Z vašeho popisu jsem nevyrozuměla, jestli jste s Petrem Šmolkou již osobně komunikovala. Jestliže nikoli, doporučovala bych objednat se k němu na párovou terapii. Tu byste určitě potřebovali, jak se mi to jeví.... Přeji vše dobré.
to, že je váš partner kromě zmíněných negativ skvělý, nacházím zmínku až v poslední větě posledního políčka. Zřejmě proto jste s ním navzdory tomu všemu zůstala, což ale nic nemění na faktu, že vás jeho manýry drtí. Dobře sice charakterizujete, je třeba být vůči manželovu chování laxní, nic si z něj nedělat a žít si svůj život, ovšem je třeba pokročit od úmyslu k realizaci. Z vašeho popisu jsem nevyrozuměla, jestli jste s Petrem Šmolkou již osobně komunikovala. Jestliže nikoli, doporučovala bych objednat se k němu na párovou terapii. Tu byste určitě potřebovali, jak se mi to jeví.... Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den paní Konopová, chtěla bych se zeptat, co si počít s mužem narcistou. Jsem s ním šest let, máme spolu děti a přišla jsem na tu konkrétní diagnózu až teď, před tím jsem myslela že je despota, ale ten narcismus sedí úplně přesně, dobře tuto diagnózu vystihl Petr Šmolka. Často jsem si myslela, že já jsem ta špatná a jak mě na začátku vztahu zvedl sebevědomí, postupně je zadupával, stávala jsem se víc a víc závislou a bylo to špatné, hádky dvakrát týdně, když jsem si dovolila kritiku, párkrát jsem nechtěla ani žít,když řekl, že jsem 0. Přitom jsem ze spořádané rodiny, mám diplom, jsem ambiciózní. Hodně mě zraňoval, já se nikdy nenechala a dala mu co proto, strašná Itálie. Teď má práci, kdy se až tak nevídáme, já jsem se trochu postavila na nohy a je to lepší, (hádky už 1 za měsíc),ale vím, že to zase přijde. Prostě zničeho nic, asi budete vědět, o čem mluvím. Asi Vám nebudu popisovat, jak se projevuje a jak se ke mně chová. Jen jestli byste neměla nějakou radu ...
Viola
Dobrý den,
to, že je váš partner kromě zmíněných negativ skvělý, nacházím zmínku až v poslední větě posledního políčka. Zřejmě proto jste s ním navzdory tomu všemu zůstala, což ale nic nemění na faktu, že vás jeho manýry drtí. Dobře sice charakterizujete, je třeba být vůči manželovu chování laxní, nic si z něj nedělat a žít si svůj život, ovšem je třeba pokročit od úmyslu k realizaci. Z vašeho popisu jsem nevyrozuměla, jestli jste s Petrem Šmolkou již osobně komunikovala. Jestliže nikoli, doporučovala bych objednat se k němu na párovou terapii. Tu byste určitě potřebovali, jak se mi to jeví.... Přeji vše dobré.
to, že je váš partner kromě zmíněných negativ skvělý, nacházím zmínku až v poslední větě posledního políčka. Zřejmě proto jste s ním navzdory tomu všemu zůstala, což ale nic nemění na faktu, že vás jeho manýry drtí. Dobře sice charakterizujete, je třeba být vůči manželovu chování laxní, nic si z něj nedělat a žít si svůj život, ovšem je třeba pokročit od úmyslu k realizaci. Z vašeho popisu jsem nevyrozuměla, jestli jste s Petrem Šmolkou již osobně komunikovala. Jestliže nikoli, doporučovala bych objednat se k němu na párovou terapii. Tu byste určitě potřebovali, jak se mi to jeví.... Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den,
prosím, poraďte, jak se doma zatraktivnit. Jsme manželé skoro 20 let, cítím určité odcizení, manžel bývá cholerický, takže je doma někdy dusno. Vždycky jsme byli aktivní - koníčky, dovolené, přátelé. O společně trávený čas jsem hodně dbala, i když manžel často nechtěl pod záminkou, že pracuje. Přiznám se, že jsem v prosbách hodně polevila a jezdím víc s dětmi. V posledních letech manžel upřednostňuje spíš dovolené s partou kamarádů - někdy berou děti, někdy ne, ale nikdy manželky. Kamarádi to ženám vynahradí a jedou s nimi taky, my už nejdeme (na poslední dovolené se manžel tak "nudil", a tudíž strašně prudil - bylo to docela hrozné). Tedy - vymyslím společnou aktivitu a on si vybírá, jestli pojede nebo ne. Případně ho musím odvézt a tak. Je to tak na 50%. Mám se nutit do koníčků, které mě nebaví anebo bych musela být "pomocný personál"? (golf) Moje známé a kamarády on moc nemusí, případně se před nimi jen vychloubá - je mi to nepříjemné. Ještě chce doma plnou pozornost - tu já ale dělím mezi děti, práci a domácnost. On dost často na nás doma vrčí, tak jsem se mu i začala vyhýbat. A celou situaci to ještě zhoršuje. Co bych měla udělat, aby se to napravilo? Děkuji. - otázka upravena poradcem
prosím, poraďte, jak se doma zatraktivnit. Jsme manželé skoro 20 let, cítím určité odcizení, manžel bývá cholerický, takže je doma někdy dusno. Vždycky jsme byli aktivní - koníčky, dovolené, přátelé. O společně trávený čas jsem hodně dbala, i když manžel často nechtěl pod záminkou, že pracuje. Přiznám se, že jsem v prosbách hodně polevila a jezdím víc s dětmi. V posledních letech manžel upřednostňuje spíš dovolené s partou kamarádů - někdy berou děti, někdy ne, ale nikdy manželky. Kamarádi to ženám vynahradí a jedou s nimi taky, my už nejdeme (na poslední dovolené se manžel tak "nudil", a tudíž strašně prudil - bylo to docela hrozné). Tedy - vymyslím společnou aktivitu a on si vybírá, jestli pojede nebo ne. Případně ho musím odvézt a tak. Je to tak na 50%. Mám se nutit do koníčků, které mě nebaví anebo bych musela být "pomocný personál"? (golf) Moje známé a kamarády on moc nemusí, případně se před nimi jen vychloubá - je mi to nepříjemné. Ještě chce doma plnou pozornost - tu já ale dělím mezi děti, práci a domácnost. On dost často na nás doma vrčí, tak jsem se mu i začala vyhýbat. A celou situaci to ještě zhoršuje. Co bych měla udělat, aby se to napravilo? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Milena
Dobrý den,
dle toho, co píšete, jste se snažila již dost. Možné by bylo domluvit schůzku u terapeuta, osobně se však domnívám, že uděláte nejlépe, budete-li si žít svůj život a přestanete se manžela doprošovat. Evientně je tím ještě víc znuděn, znechucen. Dožadovat se něčí společnosti a přízně nemá smysl. Nic si nelze vynutit, působí to vždy kontraproduktivně - čím víc se jeden snaží, tím víc se druhý odtahuje. Ukažte mu, že ho vlastně tak moc nepotřebujete, že si poradíte i bez něj, že máte s kým trávit volný čas. Uvidíte, že to na něj zabere víc než to, co jste dusud praktikovala. Přeji vše dobré.
dle toho, co píšete, jste se snažila již dost. Možné by bylo domluvit schůzku u terapeuta, osobně se však domnívám, že uděláte nejlépe, budete-li si žít svůj život a přestanete se manžela doprošovat. Evientně je tím ještě víc znuděn, znechucen. Dožadovat se něčí společnosti a přízně nemá smysl. Nic si nelze vynutit, působí to vždy kontraproduktivně - čím víc se jeden snaží, tím víc se druhý odtahuje. Ukažte mu, že ho vlastně tak moc nepotřebujete, že si poradíte i bez něj, že máte s kým trávit volný čas. Uvidíte, že to na něj zabere víc než to, co jste dusud praktikovala. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, asi případ pro koučink :-) Minulý týden o víkendu jsme se s dětmi dohodli, že pojedeme odpoledne na hory. Manžel s námi moc na výlety nejezdí, protože je dle jeho slov pracovně vytížený, ale spíš se mu nechce, sedí v domácí kanceláři a "pracuje" (spíš prokrastinuje, ale to je jedno). Šla jsem mu říct, že s dětmi jedeme na hory, jestli chce jet s námi. A on se zeptal, jestli chci, aby jel. vysvětlovala jsem mu, že kdybych nechtěla, že bych se ho nešla ptát a odjela bez něj, ale že chci, aby se rozhodl on sám. V minulosti jsem se ho totiž dost doprošovala, aby jel, jednak to bylo únavné, jednak často neúspěšné, pokud jsem ho přesvědčila, tak pak jsem musela řídit a ještě třeba dělal posměšky, že maminka řekla a on teda musí a loudal se a nabádal děti, aby taky brblal. Bylo to nepříjemné, pak po návratu se tvářil, jakou službu mi udělal a dost často to pak zneužil proti mně. Proto jsem z toho postupně vycouvala a jezdím v řadě případů jen s dětmi. Proto jsem i chtěla, aby se rozhodl sám, abych v rámci možností eliminovala tyto naschvály. Skončilo to patově. Chvilku jsme se dohadovali, jestli se on rozhodne nebo ne, já trvala na tom, aby rozhodnutí udělal on, on zas chtěl, jestli chci nebo nechci, na to jsem mu zopakovala, že kdybych nechtěla, tak mu tu nabídku výletu nedávám, že chci respektovat i jeho čas a pracovní vytížení, že o tom si musí rozhodnout sám - a tak pořád dokola. Docela patová situace. Podotýkám, že když chce jet s kamarády třeba na kolo, tak si jim umí říct - to jim volá a někdy se doslova vnucuje. Odjeli jsme s dětmi sami, ale klima doma dobré není, protože jsem mu prý neřekla, že chci, aby jel. A tudíž ho nemiluju a on je doma zbytečný - no rozjelo se to v docela nepříjemnou situaci. Je mi to líto, možná jsem to měla udělat říct mu, že chci, aby jel, jenže jsem se bála toho, co obvykle dělá. Paní Konopová, když jsem Vám už popsala román takové žabomyší války, co byste mi radila, jak postupovat? Co jsem měla udělat? Děkuji Vám za radu. - otázka upravena poradcem
Zuzana
Dobrý den,
ano, vystihla jste to správně ,jsou to žabomyší války a žít v nich musí být nesmírně únavné. Jako ostatně každé soužití s nezralou osobností, která se místo řešení "venkovních" každodenních záležitostí neustále piplá ve vztahových problémech a vyžaduje potvrzení, že je přijímána. Je ovšem na každém partnerovi/partnerce takové osoby, jak dlouho si to nechá líbit a co s tím udělá. Vztah neurčuje nikdy jeden, nýbrž oba. Pokud vám tato situace vadí, vyjednejte buď terním u terapeuta, nebo prostě žijte tak, jak chcete, tvořte si vlastní program s dětmi, a na manželovy reakce neberte zřetel. Čím víc mu dáváte najevo, že se jimi necháváte ovlivňovat, tím víc je na koni....Přeji vše dobré a zdárné zvládnutí situace.
ano, vystihla jste to správně ,jsou to žabomyší války a žít v nich musí být nesmírně únavné. Jako ostatně každé soužití s nezralou osobností, která se místo řešení "venkovních" každodenních záležitostí neustále piplá ve vztahových problémech a vyžaduje potvrzení, že je přijímána. Je ovšem na každém partnerovi/partnerce takové osoby, jak dlouho si to nechá líbit a co s tím udělá. Vztah neurčuje nikdy jeden, nýbrž oba. Pokud vám tato situace vadí, vyjednejte buď terním u terapeuta, nebo prostě žijte tak, jak chcete, tvořte si vlastní program s dětmi, a na manželovy reakce neberte zřetel. Čím víc mu dáváte najevo, že se jimi necháváte ovlivňovat, tím víc je na koni....Přeji vše dobré a zdárné zvládnutí situace.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, mám 5 let přítele vdovce,který má 2dosp. děti(27 syn, 22dcera) a 14letého syna.Moje jsou už samostatné a podobně staré.Já přes týden pracuji a bydlím v jiném městě a na víkend dojíždím k nim.Tam se mu starám o domácnost, vařím a ještě pomáhám v podnikání.Po týdenní práci bych měla ráda trochu klidu a to většinou nemám, protože děti si tam vozí své protějšky,takže většinou je nás 7.Příteli to vyhovuje a nechápe, že mě to unavuje,hlavně psychicky. Nemám tam vůbec soukromí.Když mu to řeknu, většinou se pohádáme.Ještě s jednou věcí zápasíme.Přítel např.naplánuje týden v zahraničí s dětmi a já se to dozvím jako poslední, jako hotovou věc. Nenapadne ho to se mnou probrat.Prostě mě vynechá, něco si naplánuje a pak mi říká, že mu to nepřeju. Ale to není pravda.Někdy mě mrzí, že nejedu a musím být v práci, ale nic mu nezakazuju, jen bych chtěla znát jeho plány, aby se se mnou o tom bavil,poradil,abych nebyla páté kolo u vozu.Chci tak moc?Jsou to ode mě přemrštěné nároky? Děkuji
Laďka
Dobrý den,
píšete, že s tím mužem jste 5 let, což je doba dost dlouhá na to, aby se určité jevy zakonzervovaly. V tomto případě například to, že za přítelem jezdíte vy. Proč jste k tomu svolila a nenavrhla, abyste se střídali? Jednou vy za ním, jednou on za vámi ? Místo abyste odpočívala, pomáháte příteli v jeho podnikání, děláte mu hospodyni (proč si nezaplatí uklízečku?), snášíte podmínky, které vám nevyhovují, necháváte se využívat a opomíjet v plánování dovolených (jestli jsem to dobře pochopila, tam vás s sebou nebere). Jak se vám vlastně revanžuje za to všechno, co pro něj děláte? Tím, že za ním smíte jezdit...? Co vám to dává? Je to natolik přínosné, že vám to vynahradí frustrující pocit, být pro něj pátým kolem u vozu...?
Možná by se jeho pohled na vás změnil, kdybyste se uměla udělat vzácnou - odmítla přijet, zavolala mu, že hodláte víkend strávit ve společnosti přátel, sdělila mu, že pokud vás bude chtít vidět, musí přijet on. Přítel by musel vycítit, že se klidně obejdete bez něj a že pokud nezmění své chování vůči vám, ztratí vás.Pokud nic nezměníte, bude se to jen zhoršovat. Jde ovšem o to, jak chcete žít vy. Je to váš život. Přeji vše dobré.
píšete, že s tím mužem jste 5 let, což je doba dost dlouhá na to, aby se určité jevy zakonzervovaly. V tomto případě například to, že za přítelem jezdíte vy. Proč jste k tomu svolila a nenavrhla, abyste se střídali? Jednou vy za ním, jednou on za vámi ? Místo abyste odpočívala, pomáháte příteli v jeho podnikání, děláte mu hospodyni (proč si nezaplatí uklízečku?), snášíte podmínky, které vám nevyhovují, necháváte se využívat a opomíjet v plánování dovolených (jestli jsem to dobře pochopila, tam vás s sebou nebere). Jak se vám vlastně revanžuje za to všechno, co pro něj děláte? Tím, že za ním smíte jezdit...? Co vám to dává? Je to natolik přínosné, že vám to vynahradí frustrující pocit, být pro něj pátým kolem u vozu...?
Možná by se jeho pohled na vás změnil, kdybyste se uměla udělat vzácnou - odmítla přijet, zavolala mu, že hodláte víkend strávit ve společnosti přátel, sdělila mu, že pokud vás bude chtít vidět, musí přijet on. Přítel by musel vycítit, že se klidně obejdete bez něj a že pokud nezmění své chování vůči vám, ztratí vás.Pokud nic nezměníte, bude se to jen zhoršovat. Jde ovšem o to, jak chcete žít vy. Je to váš život. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, paní Konopová,
ráda bych znala váš názor.
Je mi 50 let a 5 let jsem rozvedená. Před 4 roky jsem měla přítele, se kterým nám to jiskřilo a ladilo. Trvalo to bohužel jen 3měsíce a jedním z důvodů našeho rozchodu bylo, že mne nikdy nevzal k sobě do bytu, ač žije sám. Vše se odehrávalo u mne v bytě a mě to začalo být podezřelé. Na mé naléhání mne k němu vzít odmítl se slovy, že nemá tak pěkný byt jako já. Blbost ale budiž. Před měsícem mne po 3 letech sám našel a oslovil a protože jsme oba opět sami, znovu to zajiskřilo. Opět všechny návštěvy u mne a situace se opakuje. Teď jsem na něj uhodila, že trvám na návštěvě u něj a že se budeme střídat. Jednou u mne, jednou u něj. Napsal mi, že mu mám dát týden až 10 dní na úklid. Nevím, co se za tím skrývá, jinak je velmi čistotný, inteligentní a dbá na sebe. Jsem z toho zmatená a nevím, jak dál. Nechci se cítit zneužívaná.
Jaký je váš názor a jak bych měla pokračovat? Velmi děkuji.
ráda bych znala váš názor.
Je mi 50 let a 5 let jsem rozvedená. Před 4 roky jsem měla přítele, se kterým nám to jiskřilo a ladilo. Trvalo to bohužel jen 3měsíce a jedním z důvodů našeho rozchodu bylo, že mne nikdy nevzal k sobě do bytu, ač žije sám. Vše se odehrávalo u mne v bytě a mě to začalo být podezřelé. Na mé naléhání mne k němu vzít odmítl se slovy, že nemá tak pěkný byt jako já. Blbost ale budiž. Před měsícem mne po 3 letech sám našel a oslovil a protože jsme oba opět sami, znovu to zajiskřilo. Opět všechny návštěvy u mne a situace se opakuje. Teď jsem na něj uhodila, že trvám na návštěvě u něj a že se budeme střídat. Jednou u mne, jednou u něj. Napsal mi, že mu mám dát týden až 10 dní na úklid. Nevím, co se za tím skrývá, jinak je velmi čistotný, inteligentní a dbá na sebe. Jsem z toho zmatená a nevím, jak dál. Nechci se cítit zneužívaná.
Jaký je váš názor a jak bych měla pokračovat? Velmi děkuji.
Katy
Dobrý den,
pokud to ten muž s vámi myslí vážně, měl by vám nejen ukázat, jak bydlí, ale také představit rodinu a přátele. Je zcela pochopitelné, že trváte na tom, aby vás zavedl k sobě domů. Myslím si, že jste si to měla dát jako podmínku, než jste spolu teď podruhé navázali vztah. Od něj bylo krátkozraké pokračovat v tom, na čem tehdy váš vztah zkrachoval, ale lidé se tak někdy chovají. Doporučovala bych držet se zpět, než se vám otevře. Jeho dosavadní postoj budí oprávněnou nedůvěru. Přeji vám, aby vše dobře dopadlo a obavy se ukázaly jako zbytečné.
pokud to ten muž s vámi myslí vážně, měl by vám nejen ukázat, jak bydlí, ale také představit rodinu a přátele. Je zcela pochopitelné, že trváte na tom, aby vás zavedl k sobě domů. Myslím si, že jste si to měla dát jako podmínku, než jste spolu teď podruhé navázali vztah. Od něj bylo krátkozraké pokračovat v tom, na čem tehdy váš vztah zkrachoval, ale lidé se tak někdy chovají. Doporučovala bych držet se zpět, než se vám otevře. Jeho dosavadní postoj budí oprávněnou nedůvěru. Přeji vám, aby vše dobře dopadlo a obavy se ukázaly jako zbytečné.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Konopová, taky patřím mezi ženy, jejichž manžel je co se týče financí úspěšný a kterému to začíná přerůstat přes hlavu. Cítím, jak klesá můj vliv na jeho rozhodování (v tom zdravém slova smyslu - společná domluva, případně ohled na členy rodiny) a narůstá vliv okolí - opovrhovat všemi, kdo tolik nemají, chovat se povýšeně, arogantně, rozkazovat... vysvětlování nepomáhá, protože to dělají i jiní, kteří ty peníze vydělali, pokusy o dohodu selhávají (on si bude dělat co chce, případně to udělá za mými zády, abych nevěděla - pak je samozřejmě průšvih, když se to provalí), zákazy jsem nikdy nepoužívala, jsou neúčinné a kontraproduktivní, respektování ostatních on začíná vnímat jako jeho omezování. Co byste doporučila za kroky? Co za "fígle" funguje? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Eliška
Dobrý den,
jestliže vám manželovo chování vadí natolik že s tím nejste schopna žít, už jste zkoušela přimět ho k domluvě, ale marně, zbývají dvě možnosti: zůstat s ním, ale mít vlastní aktivity a s manželem řešit pouze "provozní" věci, nebo jít od toho. Možná by nebylo od věci poradit se s nezaujatým odborníkem, než byste se k nějakému kroku rozhodla. Je ovšem vždy iluzorní spoléhat se na to, že někdo sám od sebe změkne, zlepší své chování vůči osobě, k níž se dosud choval arogantně. To se stává většinou až na základě nějaké hořké zkušenosti (např.odkopnutí milenkou, pokud ji má, nebo něco podobného).
Přeji zdravý nadhled a hodně štěstí.
jestliže vám manželovo chování vadí natolik že s tím nejste schopna žít, už jste zkoušela přimět ho k domluvě, ale marně, zbývají dvě možnosti: zůstat s ním, ale mít vlastní aktivity a s manželem řešit pouze "provozní" věci, nebo jít od toho. Možná by nebylo od věci poradit se s nezaujatým odborníkem, než byste se k nějakému kroku rozhodla. Je ovšem vždy iluzorní spoléhat se na to, že někdo sám od sebe změkne, zlepší své chování vůči osobě, k níž se dosud choval arogantně. To se stává většinou až na základě nějaké hořké zkušenosti (např.odkopnutí milenkou, pokud ji má, nebo něco podobného).
Přeji zdravý nadhled a hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den paní Konopová, byla jsem s manželem na stejné pracovní pozici, kdy jsme se často vídali a trávili spolu hodně času, někdy více, někdy méně, letmo se objali, dali pusu. Je pravda, že už jsme si nebyli doma tak vzácní, ale měla jsem dojem, že když jsme stále spolu, že to náš vztah hodně upevňovalo, i když hádky někdy byly také, ale byli jsme spolu moc rádi. Nyní manžela přeřadili na jinou pobočku a já teď často pláču, i před ním, jaké je mně po něm smutno. Všude, kam se podívám ho vidím, vše mi ho připomínáa jen vzpomínám, byli jsme sehraní. Ho to velmi mrzí také, ale je silnější jak já. Někdy ho už trápí moje uplakané oči. Mám strach že se odcizíme, když se nebudem teď často vídat, vlastně až doma. Až teď jsem si uvědomila, jak moc jsem na něm závislá. Je to jako kdybych ho úplně ztratila, jako kdyby zemřel. Kamarádky mám, i svoji náplň a kolektiv. Ale nemohu se s tím vyrovnat a smířit. Prosím poraďte.
Grace
Dobrý den,
všechno má své výhody.. takhle si aspoň budete vzácnější., což vztahu rozhodně nemůže škodit. Ano, z toho, jak mi svou situaci líčíte, to na mne dělá dojem, že jste na manželovi opravdu závislá víc, než je zdrávo. Závislost s sebou vždycky nese nesvobodu, ať se vztahuje na cokoli. Myslím, že byste pro svoji větší spokojenost a pohodu měla zapracovat na tom, aby se to změnilo. Víc se zaměřit na své zájmy a koníčky, posilovat autonomii. Je to vždycky lepší a pro partnera atraktivnější než to, když vidí, jak na něm protějšek visí. Těmi uplakanými stavy byste ho mohla otrávit. Vašemu vztahu víc prospějete, pokud si pěkně popovídáte o tom, co oba během pracovního dne prožíváte. Vztah tak dostane nový vítr do plachet...kdybyste nezvládala závislost na manželovi vědomě snižovat, doporučovala bych vyhledat terapeuta....ale věřím, že to zvládnete. Časem si také na novou situaci budete víc a víc zvykat. Přeji hodně štěstí.
všechno má své výhody.. takhle si aspoň budete vzácnější., což vztahu rozhodně nemůže škodit. Ano, z toho, jak mi svou situaci líčíte, to na mne dělá dojem, že jste na manželovi opravdu závislá víc, než je zdrávo. Závislost s sebou vždycky nese nesvobodu, ať se vztahuje na cokoli. Myslím, že byste pro svoji větší spokojenost a pohodu měla zapracovat na tom, aby se to změnilo. Víc se zaměřit na své zájmy a koníčky, posilovat autonomii. Je to vždycky lepší a pro partnera atraktivnější než to, když vidí, jak na něm protějšek visí. Těmi uplakanými stavy byste ho mohla otrávit. Vašemu vztahu víc prospějete, pokud si pěkně popovídáte o tom, co oba během pracovního dne prožíváte. Vztah tak dostane nový vítr do plachet...kdybyste nezvládala závislost na manželovi vědomě snižovat, doporučovala bych vyhledat terapeuta....ale věřím, že to zvládnete. Časem si také na novou situaci budete víc a víc zvykat. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobry den,
Pred mesicem jsem potkala starsiho muze, ktery me velmi zajima a pritahuje ale bohuzel si vubec nejsem jista jak je to u nej, a to i presto, ze se obcas chova jako bychom byli par uz buhvi jak dlouho.
Jsem dusi tak trochu nomad a zila jsem a dosud ziju v ruznych zemich, nikdy moc dopredu neplanuju ale velmi rada bych opravdovy dlouhodoby vztah. Pres internet jsem narazila na o 13 let (coz mi vubec nevadi) starsiho muze, ktery me velmi pritahuje. Ma ovsem ponekud zvlastni povahu a i chovani ke me je specificke...je schopny se mnou stravit i vic dnu v kuse a byt u me jako doma, jindy se neozve skoro tyden kdyz ma praci. V sexu je celkem agresivni a ma rad i takove praktiky, coz ja uplne neodmitam. Mimo sex me ovsem polibil jen asi dvakrat, velmi letmo, o drzeni za ruku ci mazleni uz vubec nemluvit. Obcas se me jen letmo dotkne. Znam uz par jeho kamaradu, coz beru za dobre znameni ale stejne...Mam tuseni ze me ma rad, ale co pak ta odtazitost? Predem dekuji!
Pred mesicem jsem potkala starsiho muze, ktery me velmi zajima a pritahuje ale bohuzel si vubec nejsem jista jak je to u nej, a to i presto, ze se obcas chova jako bychom byli par uz buhvi jak dlouho.
Jsem dusi tak trochu nomad a zila jsem a dosud ziju v ruznych zemich, nikdy moc dopredu neplanuju ale velmi rada bych opravdovy dlouhodoby vztah. Pres internet jsem narazila na o 13 let (coz mi vubec nevadi) starsiho muze, ktery me velmi pritahuje. Ma ovsem ponekud zvlastni povahu a i chovani ke me je specificke...je schopny se mnou stravit i vic dnu v kuse a byt u me jako doma, jindy se neozve skoro tyden kdyz ma praci. V sexu je celkem agresivni a ma rad i takove praktiky, coz ja uplne neodmitam. Mimo sex me ovsem polibil jen asi dvakrat, velmi letmo, o drzeni za ruku ci mazleni uz vubec nemluvit. Obcas se me jen letmo dotkne. Znam uz par jeho kamaradu, coz beru za dobre znameni ale stejne...Mam tuseni ze me ma rad, ale co pak ta odtazitost? Predem dekuji!
Katerina
Dobrý den,
mít tušení, že vás má někdo rád, ještě neznamená, že to tak je...je lepší vycházet z toho, jak se protějšek skutečně chová, jak svou lásku dává najevo, že do něj projikovat svá přání a představovat si něco více....
Možná se jedná o muže citově "plochého", jenž na základě nějakého zranění nebo traumatu neumí city prožívat ani projevovat. Asi by to chtělo si s přítelem promluvit - o tom, proč vás nelíbá, nebere za ruku atd.... potom uvidíte a nějak se rozhodnete. Přizpůsobovat se životu v "emočním mrazáku", přestože jsou vaše potřeby jiné, by bylo nejen neuspokojující, ale i škodlivé...Zůstaňte sama sebou a nebojte se říci si o to, co chcete! Přeji vám vše dobré.
Přeji vám vše dobré.
mít tušení, že vás má někdo rád, ještě neznamená, že to tak je...je lepší vycházet z toho, jak se protějšek skutečně chová, jak svou lásku dává najevo, že do něj projikovat svá přání a představovat si něco více....
Možná se jedná o muže citově "plochého", jenž na základě nějakého zranění nebo traumatu neumí city prožívat ani projevovat. Asi by to chtělo si s přítelem promluvit - o tom, proč vás nelíbá, nebere za ruku atd.... potom uvidíte a nějak se rozhodnete. Přizpůsobovat se životu v "emočním mrazáku", přestože jsou vaše potřeby jiné, by bylo nejen neuspokojující, ale i škodlivé...Zůstaňte sama sebou a nebojte se říci si o to, co chcete! Přeji vám vše dobré.
Přeji vám vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, v dnešní době je celkem časté že se člověk bojí "vážného vztahu". častokrát na to to narážím v článcích atd Jenže se nikde nepíše jak s takovým partnerem pracovat. Potkala jsem muže, který má právě takový problém. Vím, že mu nejsem lhostejná, že by chtěl víc než sex, ale brání se tomu jak jen je t možné. Co k němu cítím jsem mu řekla. On mě odmítl, ale pořád mě chce vídat. Respektuji to co říká a nic po něm nevyžaduji beru to jak to je. o ničem ho nepřesvědčuji, vím že to nemá smysl. Na to téma jsem s ním ani nikdy nemluvila. Pokud bych byla já ten, kdo se bojí a vím to, můžu na sobě pracovat. Ale co když jsem právě na té druhé straně? Neříkám, že na něj chci čekat, ale třeba bych mu mohla nějak pomoci...i když by pak třeba nezůstal se mnou. Asi bych mu mohla říct ať jde do porady. Takhle to ale asi nefunguje...Děkuji. - otázka upravena poradcem
Dasa
Dobrý den,
nemá smysl chtít někoho měnit, pokud má váš přítel strach ze vztahu, což není nijak vzácný jev, nic s tím nezmůžete, jen ztrácíte čas. Už vás jednou odmítl, na co ještě čekáte...? Nepomáhejte jemu, když o to vlastně nestojí, pomozte sobě. Pokud mu je takhle dobře, je třeba to respektovat a najít si partnera jiného, jehož nastavení (na vztah) bude korespondovat s tím vaším.
Přeji vše dobré a příště více štěstí (zde bych ještě poznamenala- šťastnější výběr, testovat hned na začátku a nic si nenamlouvat...)
nemá smysl chtít někoho měnit, pokud má váš přítel strach ze vztahu, což není nijak vzácný jev, nic s tím nezmůžete, jen ztrácíte čas. Už vás jednou odmítl, na co ještě čekáte...? Nepomáhejte jemu, když o to vlastně nestojí, pomozte sobě. Pokud mu je takhle dobře, je třeba to respektovat a najít si partnera jiného, jehož nastavení (na vztah) bude korespondovat s tím vaším.
Přeji vše dobré a příště více štěstí (zde bych ještě poznamenala- šťastnější výběr, testovat hned na začátku a nic si nenamlouvat...)
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den jde podle Vás zabránit přechození vztahu? Kdy je například ideální se sestěhovat, někam vztah posunout, aby nedošlo ke krizi? Díky.
Veru
Dobrý den,
na to neexistuje žádný recept, musíte to odhadnout víceméně intuitivně....ale asi takhle - sestěhovat se dříve než za rok může být riskantní, bydlet spolu již několik let (zde záleží i na vašem věku) a nikam se neposouvat také není ideální....posuďte sama podle toho, jak vztah mezi vámi vypadá, jak se k vám přítel chová, jestli intuitivně cítíte, že to jde nahoru, je to stejné, nebo to spíš klesá ....přeji hodně štěstí.
na to neexistuje žádný recept, musíte to odhadnout víceméně intuitivně....ale asi takhle - sestěhovat se dříve než za rok může být riskantní, bydlet spolu již několik let (zde záleží i na vašem věku) a nikam se neposouvat také není ideální....posuďte sama podle toho, jak vztah mezi vámi vypadá, jak se k vám přítel chová, jestli intuitivně cítíte, že to jde nahoru, je to stejné, nebo to spíš klesá ....přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Konopová, jste i vztahová, tak jsem tu správně. Hodně známých a kamarádů kolem manžela je rozvedených a má nové - většinou - přítelkyně, anebo řada z nich má milenky ((tak nějak napůl veřejné, ale chlapi tají četnost kontaktů před manželkami). odehrává se to tak, že si je berou na různá výjezdní zasedání, ty milenky se znají, sednou do auta přijedou za nimi. Anebo když to není parta a je to jen jeden, přijede za manželem na návštěvu (s přespáním v hotelu), manžel kolem nich lítá, zajišťuje jim hotely, účastní se večírků, ale já s ním nesmím (protože znám manželky). OK, beru to jako chlapský život. Jenže mám dojem, že manžel jim závidí a chtěl by taky. Soudím tak podle toho, že kdokoliv z nich si něco koupí (telefon, PC, auto, oblek), manžel to musí mít taky - a stejné. Nejsem stíhačka ani žárlivá, ale manželovi najednou doma začíná vše vadit. Takže po žensku mi bliká světlo. Co s tím, paní Konopová? nechci se dostat do stejné pozice těch manželek. Děkuji.
Eliška
Dobrý den,
dotaz velmi podobný tomu vašemu jsem zde již měla, dokonce se pak několikrát s malými obměnami opakoval. Vždy šlo muže, kteří udělali dobrou kariéru, obklopili se vlivnými "přáteli", vlivem všech těchto okolností zpychli a začali se tomu adekvátně chovat, zejména doma. Mladé ženy a milenky k tomuto scénáři už tak nějak "klasicky" patří.... je vždy lepší být připraven, než se potom divit. Doporučovala bych posilovat vlastní zázemí a nezávislost na manželovi. Nedělat žárlivé scény, chovat se korektně, ale korektnost vyžadovat i od něj. Přeji zdárné zvládnutí vývoje a vše dobré.
dotaz velmi podobný tomu vašemu jsem zde již měla, dokonce se pak několikrát s malými obměnami opakoval. Vždy šlo muže, kteří udělali dobrou kariéru, obklopili se vlivnými "přáteli", vlivem všech těchto okolností zpychli a začali se tomu adekvátně chovat, zejména doma. Mladé ženy a milenky k tomuto scénáři už tak nějak "klasicky" patří.... je vždy lepší být připraven, než se potom divit. Doporučovala bych posilovat vlastní zázemí a nezávislost na manželovi. Nedělat žárlivé scény, chovat se korektně, ale korektnost vyžadovat i od něj. Přeji zdárné zvládnutí vývoje a vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní doktorko, velmi pěkně Vám děkuji za rady, ještě si dovoluji se na Vás obrátit. Minule jste mi radila abych vyhledala psychologa, to jsem učinila, paní psycholožka byla úžasná , dala mi na papírek nějaké úkoly prvním bodem pro posílení sebevědomí vyrazit k holiči koupist si něco nového. Víte zní to velmi hezky ale u mne to funguje jako placebo, já to zkusím, ale nevím zda to bude fungovat, také mi radila promluvit zásadně s manželem stanovit pravidla, tak jsem to chtěla zkusit on si neustále tvrdí svou ted mne má rád děti taky miluje nás ty ženské ty zástupy lehkých pracovnic to asi nic neznamenalo, mimo jiné řekl, že při milování se mnou si představoval, že je v posteli s tou orální umělkyní než jí poznal tak mi také řekl já se ho zeptala proč zminuje právě jí když měl tolk ženských on řekl že při milování se mnou vždycky myslí na někoho jiného, víte on uližuje stále víc a víc a pak mele že chce být s náma, léky na uklidnění beru ale stále jsem plačtivá a nemohu se soustředit.
eva
Dobrý den,
kdysi jsem na téma, čím muže láká děvka, psala článek, zde link:
Někomu by stačilo, kdyby tyto potřeby mohl realizovat doma, jinému ne. Jsou tací, jimž vyhovuje mít doma tzv. svatou, za děvkou ale chodit jinam. Muži jsou různí a ženy taky... Víte-li již na základě zkušeností, že váš manžel své zvyklosti nezmění, vás však opustit nechce a má vás skutečně rád, pak nezbývá než položit si ptázku, jestli s touto jeho vlastností můžete žít ,asi víceméně jako jeho kamarádka (nechcete-li riskovat choroby). Nikoho nelze měnit, změnit lze jen své chování a postoj k dotyčnému....Pokračujte v posilování sebevědomí, doporučuji i jógu na relaxaci a zklidnění, možná by pro vás byla vhodná i čínská medicína, meditace, každopádně zůstat i v péči psychologa..... Časem uvidíte.
Přeji hodně síly, zdaru a štěstí.
kdysi jsem na téma, čím muže láká děvka, psala článek, zde link:
Někomu by stačilo, kdyby tyto potřeby mohl realizovat doma, jinému ne. Jsou tací, jimž vyhovuje mít doma tzv. svatou, za děvkou ale chodit jinam. Muži jsou různí a ženy taky... Víte-li již na základě zkušeností, že váš manžel své zvyklosti nezmění, vás však opustit nechce a má vás skutečně rád, pak nezbývá než položit si ptázku, jestli s touto jeho vlastností můžete žít ,asi víceméně jako jeho kamarádka (nechcete-li riskovat choroby). Nikoho nelze měnit, změnit lze jen své chování a postoj k dotyčnému....Pokračujte v posilování sebevědomí, doporučuji i jógu na relaxaci a zklidnění, možná by pro vás byla vhodná i čínská medicína, meditace, každopádně zůstat i v péči psychologa..... Časem uvidíte.
Přeji hodně síly, zdaru a štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Jak dál? V manželství jsme 21 let. Nikdy žádné krize. Dospělí synové, postavili jsme dům, měli jsme krásný vztah. Teď po oslavě manželových padesátých narozenin je vše jinak. Chce být sám, sportovat, užívat si s přáteli atd. Ano, proč ne, každý máme svoje zájmy, ale se mnou budoucnost již neplánuje, momentálně ji nevidí ani společné aktivity, nespí se mnou, jinou ženu prý nemá. Komunikuje normálně, společně se stále staráme o domácnost i syny, ale jinak jsme každý sám. Mně je 44 let a jako žena jsem zůstala sama. Co s tím? Je to šok. Teď, když bychom si mohli začít užívat, tak on nechce společně. Nemohu to stále pochopit. Co se stalo? Hovoříme o tom, uvědomuje si, že to nedávám, jsem z té situace na dně a nešťastná, ale on mi s tím prý pomoci nemůže. Prostě to tak má. Nic jsem mu prý neudělala, ale chce si žít po svém. Poradíte? Víte o co jde? Předem Vám moc děkuji. Radka
Radka
Dobrý den,
o co jde, to by mohl rozlousknout jen psycholog, který by vašeho manžela viděl in natura a mohl s ním o jeho pocitech mluvit. Zkusila jste navrhnout návštěvu u manželského terapeuta? Za pokus by to stálo, manžel ovšem musí chtít, násilím ho tam nedotáhnete. Pokud se bude zdráhat, domluvte s ním určitá pravidla a časovou lhůtu, během níž si vše ujasní a nechá uležet.
Možná chce vyrazit za nějakým dobrodružstvím s kamarády, nebo má v hlavě určitý projekt, nelze ovšem ani vyloučit, že ho posedla nějaká múza.....Neprošte se o jeho přízeň, chová-li se takto, nezaslouží si čechrat ego tím, že mu budete dávat najevo jeho nepostradatelnost. Naopak, žijte radostně svůj život, navazujte nové kontakty, bavte se. Často se stává, že muže nové aktivity manželky překvapí a konečně /nebo opět/ si jí začnou vážit.....Doporučuji momentálně nic radikálně neřešit, jen jasnou domluvu o chodu domácnosti, financích, péči o děti atd. Jste na určité křižovatce, která ovšem i vám může přinést zajímavou a příjemnou změnu....Po pár měsících uvidíte. Terapeuta navrhněte.
Přeji vše dobré, hodně štěstí a úspěšnou seberealizaci.
o co jde, to by mohl rozlousknout jen psycholog, který by vašeho manžela viděl in natura a mohl s ním o jeho pocitech mluvit. Zkusila jste navrhnout návštěvu u manželského terapeuta? Za pokus by to stálo, manžel ovšem musí chtít, násilím ho tam nedotáhnete. Pokud se bude zdráhat, domluvte s ním určitá pravidla a časovou lhůtu, během níž si vše ujasní a nechá uležet.
Možná chce vyrazit za nějakým dobrodružstvím s kamarády, nebo má v hlavě určitý projekt, nelze ovšem ani vyloučit, že ho posedla nějaká múza.....Neprošte se o jeho přízeň, chová-li se takto, nezaslouží si čechrat ego tím, že mu budete dávat najevo jeho nepostradatelnost. Naopak, žijte radostně svůj život, navazujte nové kontakty, bavte se. Často se stává, že muže nové aktivity manželky překvapí a konečně /nebo opět/ si jí začnou vážit.....Doporučuji momentálně nic radikálně neřešit, jen jasnou domluvu o chodu domácnosti, financích, péči o děti atd. Jste na určité křižovatce, která ovšem i vám může přinést zajímavou a příjemnou změnu....Po pár měsících uvidíte. Terapeuta navrhněte.
Přeji vše dobré, hodně štěstí a úspěšnou seberealizaci.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Konopová,
potřebovala bych poradit se vztahem. jsem v manželství 26 let, dvě děti. S manželem to není jednoduché, hodně prosazuje sebe, uráží se, v posledních letech se chová s despektem ke mně a děvčeti (syna upřednostňuje - to je jakýsi "trest", ale kopírování jeho kamarádů - mají jen syny). Navíc se mu střídají nálady. Tohle a další vlivy způsobily, že jsem "ochladla", starám se o děti, mám svoje aktivity a když je manžel v pohodě, dělám aktivity s ním. Doma je pořádek, navařeno, on má prostřeno, když přijde večer z práce, aby věděl, že je pořád součástí naší rodiny (má období, kdy vyčítá, že je páté kolo u vozu - fakt není). Momentálně žije v druhém domě (asi zase jako jeho náhlý impuls, zároveň trest). Když přijel na oběd, vstřícně jsme ho přijali, odpoledne výlet, pak zase odjel do "svého". Úplně mi to nevyhovuje, protože péči i o domácnost hodil na mě, ale čekám - pořád mám pocit, že mi to stojí za to, za ty společné roky, společný majetek, nádherné děti, které jsou dobré ve škole, společné vzpomínky. Jenže se kolem něj začala motat jedna rozvedená a on zabral. Když jsem s ním o tom mluvila, vinu za to zase dával mně (bohužel se naučil dobře přehazovat vinu na druhé, a to i v případech, kdy stačí říct svůj názor - třeba někam se vnutil jet, pak si to rozmyslel a tomu dotyčnému řekl, že nepřijede, že je to jeho vina, protože mu neposlal pozvánku, dotyčný jen koukal, protože pozvánky se nikdy neposílaly. Paní poskytuje to, co já už dlouhé roky nedostala - dovolené u mpoře, dovolené s přáteli, večírky... Ano, ona po něm nechce žádné povinnosti doma. Paní Konopová, z vašich zkušeností, má smysl čekat, nějak bojovat o něj (asi v tuto chvíli bude na koni a bude mi to dávat najevo), nakolik to celé zdevastuje ta paní? Paní totiž nadchly výlety, auto, večeře, naši známí. Manžel se momentálně vyhýbá, nechce komunikovat, bojím se i o majetek. Rozvod by znamenal asi hodně velké martýrium, pravděpodobně i naschvály od něj, ale tohle veřejné vození milenky do naší společnosti je pro mne taky velmi bolestivé a rozhodně dlouhodobě nepřijatelné. Děkuji za Váš pohled. - otázka upravena poradcem
potřebovala bych poradit se vztahem. jsem v manželství 26 let, dvě děti. S manželem to není jednoduché, hodně prosazuje sebe, uráží se, v posledních letech se chová s despektem ke mně a děvčeti (syna upřednostňuje - to je jakýsi "trest", ale kopírování jeho kamarádů - mají jen syny). Navíc se mu střídají nálady. Tohle a další vlivy způsobily, že jsem "ochladla", starám se o děti, mám svoje aktivity a když je manžel v pohodě, dělám aktivity s ním. Doma je pořádek, navařeno, on má prostřeno, když přijde večer z práce, aby věděl, že je pořád součástí naší rodiny (má období, kdy vyčítá, že je páté kolo u vozu - fakt není). Momentálně žije v druhém domě (asi zase jako jeho náhlý impuls, zároveň trest). Když přijel na oběd, vstřícně jsme ho přijali, odpoledne výlet, pak zase odjel do "svého". Úplně mi to nevyhovuje, protože péči i o domácnost hodil na mě, ale čekám - pořád mám pocit, že mi to stojí za to, za ty společné roky, společný majetek, nádherné děti, které jsou dobré ve škole, společné vzpomínky. Jenže se kolem něj začala motat jedna rozvedená a on zabral. Když jsem s ním o tom mluvila, vinu za to zase dával mně (bohužel se naučil dobře přehazovat vinu na druhé, a to i v případech, kdy stačí říct svůj názor - třeba někam se vnutil jet, pak si to rozmyslel a tomu dotyčnému řekl, že nepřijede, že je to jeho vina, protože mu neposlal pozvánku, dotyčný jen koukal, protože pozvánky se nikdy neposílaly. Paní poskytuje to, co já už dlouhé roky nedostala - dovolené u mpoře, dovolené s přáteli, večírky... Ano, ona po něm nechce žádné povinnosti doma. Paní Konopová, z vašich zkušeností, má smysl čekat, nějak bojovat o něj (asi v tuto chvíli bude na koni a bude mi to dávat najevo), nakolik to celé zdevastuje ta paní? Paní totiž nadchly výlety, auto, večeře, naši známí. Manžel se momentálně vyhýbá, nechce komunikovat, bojím se i o majetek. Rozvod by znamenal asi hodně velké martýrium, pravděpodobně i naschvály od něj, ale tohle veřejné vození milenky do naší společnosti je pro mne taky velmi bolestivé a rozhodně dlouhodobě nepřijatelné. Děkuji za Váš pohled. - otázka upravena poradcem
Iva
Dobrý den,
co se majetku týče, za dané situace by asi bylo záhodno vyhledat právníka, aby vám řekl, jak ho ochránit. Faktem je, že mnoho milenek má spadeno právě na majetek mužů, jejichž manželství je nějak destabilizované či dokonce v troskách, takže je určitě dobré nechat si poradit. Tokající muži jsou naivní a slepí, věří tomu, že milence jde o čistou lásku, neprohlédnou manipulaci....čili prevence by byla žádoucí. Co se psychologické roviny týče, doporučovala bych kontaktovat manželského terapeuta a společně ho pak s manželem navštívit. Může jít jen o špatně nastavená pravidla komunikace, ale také o něco zcela jiného, např. manželovy zdravotní či jiné potíže, kvůli nimž tak podrážděně reaguje. Přeji zdárné vyřešení probému a hodně štěstí.
co se majetku týče, za dané situace by asi bylo záhodno vyhledat právníka, aby vám řekl, jak ho ochránit. Faktem je, že mnoho milenek má spadeno právě na majetek mužů, jejichž manželství je nějak destabilizované či dokonce v troskách, takže je určitě dobré nechat si poradit. Tokající muži jsou naivní a slepí, věří tomu, že milence jde o čistou lásku, neprohlédnou manipulaci....čili prevence by byla žádoucí. Co se psychologické roviny týče, doporučovala bych kontaktovat manželského terapeuta a společně ho pak s manželem navštívit. Může jít jen o špatně nastavená pravidla komunikace, ale také o něco zcela jiného, např. manželovy zdravotní či jiné potíže, kvůli nimž tak podrážděně reaguje. Přeji zdárné vyřešení probému a hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den,chtěla bych se poradit,nevím co si mám myslet o svém partnerovi a jak to řešit.Je mi 61 let a příteli je 46.Jsme spolu 8 let a bydlí u mne,pracuje,ale byla doba,kdy práci neměl 1 rok byl doma.Po roce spolužití mu přišla exzekuce,splácí úvěr s předešlého vztahu,z kterého má 11tiletoo dceru a platí 2000 výživné,takže mě dává malý zbytek 5000.O to vše by ani tak ještě nešlo,do nedávné doby byl pokornější a vděčnější,ale nyní se před 3mi měsíci dal dohromady s jeho rodiči,kteří ho vydědili a teď mu slibují,že vše jednou zdědí s jeho sestrou,mají velký majetek a on se hrozně změnil,pomlouvá lidi,chová se arogantně a necitlivě.Všímají si toho i lidi a moje rodina.Ke mně se chová slušně,ale vadí mi,že si dělá nepřátele,dříve byl oblíben a nyní se mu začínají určitý lidi vyhýbat.V práci ho chválí,že si jí dobře odvádí.Děkuji.
Helena Perná
Dobrý den,
z toho, jak svého přítele popisujete, vyplývá, že jde o poněkud problematického člověka, jehož by dle mého názoru bylo dobré držet si od těla. Sice záleží hlavně na tom, jak se chová vůči vám, ale obrázek o něm si utváříte i z toho, jak se chová vůči svému okolí. Je pochopitelné, že vám vadí jeho náhlá změna směrem k aroganci....ale na co se mne vlastně ptáte? Dotaz zde postrádám, budu tedy spekulovat: jestli mu dát najevo nesouhlas s jeho chováním? Zdali s ním být či ne? Své mínění k jeho chování vůči okolí si nemusíte nechávat pro sebe, tím by získal falešný dojem, že je vše v pořádku nebo že ho schvalujete. Co se týče druhé otázky, jen vy sama musíte vědět, nakolik je pro vás tento člověk přínosný, jestli klady převažují zápory, jestli je pro vás jeho finanční příspěvek tak nepostradatelný.....myslím si, že by neškodilo porozhlédnout se jinde. Ale je to váš život....Přeji vše dobré.
z toho, jak svého přítele popisujete, vyplývá, že jde o poněkud problematického člověka, jehož by dle mého názoru bylo dobré držet si od těla. Sice záleží hlavně na tom, jak se chová vůči vám, ale obrázek o něm si utváříte i z toho, jak se chová vůči svému okolí. Je pochopitelné, že vám vadí jeho náhlá změna směrem k aroganci....ale na co se mne vlastně ptáte? Dotaz zde postrádám, budu tedy spekulovat: jestli mu dát najevo nesouhlas s jeho chováním? Zdali s ním být či ne? Své mínění k jeho chování vůči okolí si nemusíte nechávat pro sebe, tím by získal falešný dojem, že je vše v pořádku nebo že ho schvalujete. Co se týče druhé otázky, jen vy sama musíte vědět, nakolik je pro vás tento člověk přínosný, jestli klady převažují zápory, jestli je pro vás jeho finanční příspěvek tak nepostradatelný.....myslím si, že by neškodilo porozhlédnout se jinde. Ale je to váš život....Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Magistro, přítel mě pozval na oslavu narozenin jeho sestry. Mají pronajatou chalupu někde v horách.Bude tam jeho matka, sestry, strýc, bratr. Vědí, že přítel má vdanou přítelkyni. Řekl mi, že jsem zvaná a ať si to zařídím..Jedná se o pátek - neděle. Řekla jsem mu, že to nelze..Je fakt, že jsem trochu váhala, ale rezolutní ano neřekla. Nakonec jsem mu řekla, že jsem vdaná a není vhodné chodit do rodiny. On řekl, že to nikdy neřeší....Já na to, že to řeším já..Prý to už zaplatil a těšíl se. Upřímně si myslím, že mě prostě chtěl "ukázat".Zamítla jsem to.Pořád mě přesvědčuje. Řekla jsem že ne, a on to nechápe..Je to vůbec možné? Stalo se Vám někdy toto ve Vaší poradně..Přeci se ještě nebudu cítit vina?Zdraví Julka - otázka upravena poradcem
Julka
Dobrý den,
zde záleží na mnoha okolnostech. Předně jak hluboký a vážný je váš vztah s přítelem. Jste-li vdaná jen formálně, aniž byste s manželem žila skutečným manželským životem a váš přítel vás rodině takto prezentoval, nevadilo by na oslavu narozenin jeho sestry jet. Dokonce naopak. Případné dotazy byste pak nejspíš uměla zodpovědět bez jakýchkoli pocitů trapnosti. Jestliže však žijete docela normálním životem vdané ženy a tento muž je jen milencem na hezké chvilky, seznamovat se s jeho rodinou by asi vhodné nebylo. To posuďte sama...přeji vše dobré.
zde záleží na mnoha okolnostech. Předně jak hluboký a vážný je váš vztah s přítelem. Jste-li vdaná jen formálně, aniž byste s manželem žila skutečným manželským životem a váš přítel vás rodině takto prezentoval, nevadilo by na oslavu narozenin jeho sestry jet. Dokonce naopak. Případné dotazy byste pak nejspíš uměla zodpovědět bez jakýchkoli pocitů trapnosti. Jestliže však žijete docela normálním životem vdané ženy a tento muž je jen milencem na hezké chvilky, seznamovat se s jeho rodinou by asi vhodné nebylo. To posuďte sama...přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, prosím o radu, jakým způsobem se dá ve vztahu odmilovat, nebo alespon částečně. Jsem ve vztahu přibližně 3 roky a poslední rok citím značnou nevyrovnanost. Mám pocit, že partnera miluji daleko více, než on mě. Z toho také vychází částečná nedůvěra ohledně nevěry (i když pravděpodobně iracionální), větší potřeba s ním trávit čas, než má on se mnou a další podobné věci. Moje představa je taková, že pokud nebudu tolik zamilovaná, spoustu věcí se srovná. Otázkou je, zda mám pravdu a případně jak toho dosáhnout. Přemýšlela jsem i o rozchodu, protože takto mi ten vztah nevyhovuje, ale asi bych chtěla nejdříve vyzkoušet všechny možné varianty, jak to vyřešit. Děkuji.
Jana
Dobrý den,
na tohle existuje jediný způsob, ale musíte ho zvládnout: udělat se vzácnou a přestat příteli, u něhož vnímáte citový "odliv", dávat najevo horoucí lásku. Čím víc se mu takto "vnucujete", tím víc ho to nudí, jestliže už má tendence se ze vztahu vyvlékat. Uvidíte, jaký účinek to na něj bude mít, jestli na svém chování něco změní. Jestliže ne, by bylo dobré porozhlédnout se i jinde. Chce-li někdo jít, nelze ho držet, to je stará známá pravda....
Přeji hodně štěstí.
na tohle existuje jediný způsob, ale musíte ho zvládnout: udělat se vzácnou a přestat příteli, u něhož vnímáte citový "odliv", dávat najevo horoucí lásku. Čím víc se mu takto "vnucujete", tím víc ho to nudí, jestliže už má tendence se ze vztahu vyvlékat. Uvidíte, jaký účinek to na něj bude mít, jestli na svém chování něco změní. Jestliže ne, by bylo dobré porozhlédnout se i jinde. Chce-li někdo jít, nelze ho držet, to je stará známá pravda....
Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
chtěla bych se poradit, s partnerem žiji asi 4roky ve společné domácnosti. Vychováváme spolu jeho a moje dítě, společně dítě nemáme. Trápí mě jeho žárlivost, kdy on si může dovolit vše a já nic. On si jede od rána do noci každý týden na ryby s kamarádama z práce a já ani nemohu s kamarádkama na 2h na tenis, to mi vyčítá, že si hraji s klukama z práce, kteří chodí na vedlejší hřiště také hrát. Tísíc argumentů a stejně si mluví své. Dnes jsem jela s dětmi sama s kamarádkou a jejími dětmi k našim na bazén a vezla jsem jej do práce, kde jsem jej měla následně odpoledne vyzvedávat, psala jsem mu půl hodiny po té, kdy jsme byli domluvení, že mi zavolá zda jej mám vyzvednout. Napsal mi jen sms nemusíš jsi přeci nejlepší, na to jsem mu zavolala na mobil a po pár zvonění mi to zvedl, z pozvdálí mluvil ženský hlas, který se smál (asi se skvěle bavili) a on mi jen stroze řekl, že vyzvednout nepotřebuje, že ho zaveze kamarád a byl již značně opilý. Domů jsem s dětmi proto nespěchala, protože znám jeho reakce. Mrzí mě však to, že on mi vyčte firemní vánoční večirek a on že nikam nechodí a já jsem coura a děvka. Mně ani nevadí, že seděl z práce v dámské společnosti, ale že mi ani před tím sám nenapsal a neupozornil. Život s ním je docela těřžký, ani nechodím s kamarádkama na víno, protože by si to vykládal jinak a než se s ním hádat tak raděj nikam nejdu, má tento vztah cenu? Příjde mi že je to obrovský sobec.
lucka
Dobrý den,
asi jste si to od začtáku špatně nastavila, může-li on vše a vy nic. Připadá mi to, jako byste bydlela u něj, čili na něm byla nějak závislá a bála se ozvat....ale ať je to s otázkou bydlení jakkoli, tím, že se mu stále jen přizpůsobujete a trpíte jeho vulgarismy (nadává vám i před vaším dítětem/oběma dětmi? To by pro ně byl dost otřesný vzor..), získal nejspíš dojem, že si to může dovolit a zkouší, co mu všechno projde. Co z něj vlastně máte? Pije, mluví sprostě, zakazuje vám někam chodit, žárlí.....váš popis situace neobsahuje ani jeden klad jeho osobnosti. Nejspíš ho má, jako každý, ale jestliže zápory silně převažují, navíc se stupňuje agresivita, měla byste opravdu zvážit, zda vám to stojí za to....Přeji chladnou hlavu a do budoucna vše dobré.
asi jste si to od začtáku špatně nastavila, může-li on vše a vy nic. Připadá mi to, jako byste bydlela u něj, čili na něm byla nějak závislá a bála se ozvat....ale ať je to s otázkou bydlení jakkoli, tím, že se mu stále jen přizpůsobujete a trpíte jeho vulgarismy (nadává vám i před vaším dítětem/oběma dětmi? To by pro ně byl dost otřesný vzor..), získal nejspíš dojem, že si to může dovolit a zkouší, co mu všechno projde. Co z něj vlastně máte? Pije, mluví sprostě, zakazuje vám někam chodit, žárlí.....váš popis situace neobsahuje ani jeden klad jeho osobnosti. Nejspíš ho má, jako každý, ale jestliže zápory silně převažují, navíc se stupňuje agresivita, měla byste opravdu zvážit, zda vám to stojí za to....Přeji chladnou hlavu a do budoucna vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobry den, je mi 36let, partnerovi 43. Jsme spolu 8mesicu, každý vikend, nekdy i v tydnu. Zije sam v rod.dome se dvěma psi. Pejsci jsou uzasni, ale... Mam pocit, ze je uprednostnuje před vztahem. Ano, skutecne je miluju, no nekdy mam pocit, ze je se mnou jen proto, ze je mam taky rada a ze mu uvarim, upeču... Sex tak max 2x za mesic, coz mi prijde divne, o to vic na zacatku vztahu a nejak nejsem schopna si s nim o tom promluvit. On totiž všechno obrati na srandu.. Nejhorsi, ze ja uz taky zacinam mit v tomhle ohledu blok a odmitam to kvůli unave. On chce vecer, ja rano a je to zacarovany kruh a nevim jak z toho ven, Rada se o neho a psy staram, ale byvam dost unavena (mam roztrousenu sklerózu), chtěla jsem i rodinu, ale nevim, jestli by mi byl oporou... Dekuji za Vas názor!
lada
Dobrý den,
píšete, že se ráda o partnera a psy staráte....ale nikde nezmiňujete, co vás na tomto vztahu baví, naopak, popisujete to, co je špatně, čeho se nedostává. Nejste přece pečovatelka, ale partnerka, čili by vás soužití s tím mužem mělo něčím obohacovat, mělo by vám něco dávat. Co se týče nesouladu v sexu, byla by namístě otevřenost, prostě si o tom popovídat. Stejně jako o všem ostatním. Jestli by vám tento muž byl dostatečnou oporou v případě založení rodiny, to musíte posoudit sama. Nepoznáte to ovšem tím, že o něj budete pečovat, nýbrž tak, že necháte, jeho, aby se staral on o vás. Rozdělit si kompetence a úlohy. Budete-li dělat všechno sama, dobrovolně se degradujete na hospodyni, kuchařku, uklízečku, jíž se nechá obskakovat, obsluhovat. Jak to na začátku nastavíte, tak to bude fungovat, tyhle vzorce se pak obtížně mění. Čili to zkuste jinak - a uvidíte.
Přeji vše dobré.
píšete, že se ráda o partnera a psy staráte....ale nikde nezmiňujete, co vás na tomto vztahu baví, naopak, popisujete to, co je špatně, čeho se nedostává. Nejste přece pečovatelka, ale partnerka, čili by vás soužití s tím mužem mělo něčím obohacovat, mělo by vám něco dávat. Co se týče nesouladu v sexu, byla by namístě otevřenost, prostě si o tom popovídat. Stejně jako o všem ostatním. Jestli by vám tento muž byl dostatečnou oporou v případě založení rodiny, to musíte posoudit sama. Nepoznáte to ovšem tím, že o něj budete pečovat, nýbrž tak, že necháte, jeho, aby se staral on o vás. Rozdělit si kompetence a úlohy. Budete-li dělat všechno sama, dobrovolně se degradujete na hospodyni, kuchařku, uklízečku, jíž se nechá obskakovat, obsluhovat. Jak to na začátku nastavíte, tak to bude fungovat, tyhle vzorce se pak obtížně mění. Čili to zkuste jinak - a uvidíte.
Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den. Bydlíme spolu půl roku. Já 30, on 35. Jeho rodinu moc neznám. Sestru jsem viděla pouze 1x, a to v porodnici, kdy jsme ji přišli navštívit. S přítelem odjíždíme na týdenní dovolenou. Máme v bytě pár květin a venku rajčata. Padla otázka, zda to vydrží týden bez zalévání. Partner šel telefonovat na chodbu a pak mi bez jakýchkoliv předešlých slov oznámil, že ona sestra dostane klíče od našeho bytu a bude to zalévat. Dokonce ji prý nabídl, ať se s rodinou na týden přesunou k nám. Nelíbí se mi to. Ty lidi vůbec neznám a vadí mi, že mají vstupovat do mého soukromí. Příteli jsem to takhle řekla. Proč se mě nezeptal, jestli by mi to nevadilo a rovnou jim to takhle nabídl? Odpověděl, že si připadá jak dítě, co se mě musí na vše ptát, a že to hrotím. Jsem opravdu divná, když o tom s partnerem mluvím? On má evidentně problém od dětství s komunikací, a to ve všem, ale to si nechce připustit. Jak ho přimět ke změně? Děkuji.
Maruška
Dobrý den,
přimět někoho ke změně lze těžko, můžete na něj jen působit svým chováním. Chápu vaše rozhořčení nad tím, že by do vašeho bytu měla přijít rodina přítelovy sestry. Domnívám se, že by květiny přežily (můžete je dát např, do vany nebo ven, máte-li zahrádku nebo balkon..), týden není tak dlouhá doba. Každopádně to s vámi měl přítel probrat dříve, než dal sestře tento návrh....ale uvidíte, třeba se to vyřeší jinak, ku prospěchu věci a přítel se příště nebude rozhodovat bez vás.
přimět někoho ke změně lze těžko, můžete na něj jen působit svým chováním. Chápu vaše rozhořčení nad tím, že by do vašeho bytu měla přijít rodina přítelovy sestry. Domnívám se, že by květiny přežily (můžete je dát např, do vany nebo ven, máte-li zahrádku nebo balkon..), týden není tak dlouhá doba. Každopádně to s vámi měl přítel probrat dříve, než dal sestře tento návrh....ale uvidíte, třeba se to vyřeší jinak, ku prospěchu věci a přítel se příště nebude rozhodovat bez vás.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak si počínat v situaci, kdy na začátku jsou zamilovaní oba stejně a poté postupem času jeden zjistí, že miluje více a druhý méně. Jestli je to přirozený vývoj a jak je možné to vyrovnat, nebo jak se chovat a proč k tomu vlastně dochází. Jde to nějak změnit, přenastavit, vyměnit si role? Tak jak to zjistila já, můj přítel asi taky a velice toho zneužívá a někdy vytváří situace, kde ví, že já selžu, nebo čeká jak se zachovám ... př. řekne že zavolá o přestávce, pak když zavolám já, není hodinu na telefoně, prý ho zapomněl, nebo dojde domů, mířím za ním, on se otočí, odejde a pak mě říká, že jsem ho vůbec neuvítala, že čekal když to neudělá on, jak zareaguji. Já to přešla a držela jazyk za zuby. Prostě jakoby využíval pozici silnějšího a jen se utvrzoval. Chtěla jsem sama nakoupit a on že ne, že mě další den vezme. Přijel, o nákupu ani slovo tak jsem mu vytkla že se musím pořád doprošovat. Prý na to zapomněl. Prý za vším hledám naschvály.
Alice
Dobrý den,
v průběhu soužití se poměr sil mezi partnery neustále mění, což je dáno jednak tím, jak se vyvíjí osud každého z nich, jednak tím, jak na sebe vzájemně působí.....ráda zmiňuji filmy a zde mne hned jeden napadá - Hořký měsíc od Romana Polanského. Na začátku jsme svědky toho, jak starší muž, charismatický, ale vyhořelý playboy, v pařížském autobusu spatří krásnou mladou dívku, která nemá lístek. Dá jí ten svůj, čímž ji zachrání před revizorem, a pak mnoho dní tráví tím, že neznámou krásku hledá, což mu dává nový smysl života. Podaří se, ti dva se dají dohromady a rozhoří se mezi nimi vášnivá láska. V té débě je poměr sil jednozančně na straně mladé dívky. Svým půvabem a temperamentem neúspěšného spisovatele naprosto ovládla, ovšem jen dočasně. Po pár měsících se jí muž nabaží, nudí ho, chce se od ní odpoutat, na což ona reaguje (špatně) tím, že žadoní o jeho lásku, doprošuje a ponižuje se. Tím si vyslouží jeho opovržení až nenávist. Situace vygraduje interrupcí a odsunem na exotický ostrov, odkud se však dívka překvapivě vrací v době, kdy je na tom její bývalý přítel zdravotně zle a brzy bude ještě hůře.....karta se obrací: najednou je to ona, kdo zlomeného a na ní odkázaného muže ovládá a cynicky mu vše stonásobně vrací...Zdraví, atraktivita, karierní úspěch, peníze, věk a mnoho dalšich faktorů přispívají k růstu, ale i poklesu sebevědomí, pocitu závislosti a nezávislosti na partnerovi, což se promítá do vztahu....Nyní k vaší situaci. Zdá se, že si váš manžel určitou manipulací a drobnými naschvály kompenzuje něco, s čím je nespokojen (což vůbec nemusí souviset s vámi). Nejlépe uděláte, pokud se na něj nebudete spoléhat (např. s nákupy) a začnete si žít svůj na něm nezávislý život. Pak uvidíte. Přeji dobrou náladu (nenechávejte si ji kazit!) a vše dobré.
v průběhu soužití se poměr sil mezi partnery neustále mění, což je dáno jednak tím, jak se vyvíjí osud každého z nich, jednak tím, jak na sebe vzájemně působí.....ráda zmiňuji filmy a zde mne hned jeden napadá - Hořký měsíc od Romana Polanského. Na začátku jsme svědky toho, jak starší muž, charismatický, ale vyhořelý playboy, v pařížském autobusu spatří krásnou mladou dívku, která nemá lístek. Dá jí ten svůj, čímž ji zachrání před revizorem, a pak mnoho dní tráví tím, že neznámou krásku hledá, což mu dává nový smysl života. Podaří se, ti dva se dají dohromady a rozhoří se mezi nimi vášnivá láska. V té débě je poměr sil jednozančně na straně mladé dívky. Svým půvabem a temperamentem neúspěšného spisovatele naprosto ovládla, ovšem jen dočasně. Po pár měsících se jí muž nabaží, nudí ho, chce se od ní odpoutat, na což ona reaguje (špatně) tím, že žadoní o jeho lásku, doprošuje a ponižuje se. Tím si vyslouží jeho opovržení až nenávist. Situace vygraduje interrupcí a odsunem na exotický ostrov, odkud se však dívka překvapivě vrací v době, kdy je na tom její bývalý přítel zdravotně zle a brzy bude ještě hůře.....karta se obrací: najednou je to ona, kdo zlomeného a na ní odkázaného muže ovládá a cynicky mu vše stonásobně vrací...Zdraví, atraktivita, karierní úspěch, peníze, věk a mnoho dalšich faktorů přispívají k růstu, ale i poklesu sebevědomí, pocitu závislosti a nezávislosti na partnerovi, což se promítá do vztahu....Nyní k vaší situaci. Zdá se, že si váš manžel určitou manipulací a drobnými naschvály kompenzuje něco, s čím je nespokojen (což vůbec nemusí souviset s vámi). Nejlépe uděláte, pokud se na něj nebudete spoléhat (např. s nákupy) a začnete si žít svůj na něm nezávislý život. Pak uvidíte. Přeji dobrou náladu (nenechávejte si ji kazit!) a vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Jestli si tím, že za vším hledám naschvály neomlouvám to, že mě miluje méně? Je realita to, že na mě opravdu až tak nemyslí? Tohle postavení mě velice ubíjí a nedá se v tom žít.Děkuji
Alice
Dobrý den,
v průběhu soužití se poměr sil mezi partnery neustále mění, což je dáno jednak tím, jak se vyvíjí osud každého z nich, jednak tím, jak na sebe vzájemně působí.....ráda zmiňuji filmy a zde mne hned jeden napadá - Hořký měsíc od Romana Polanského. Na začátku jsme svědky toho, jak starší muž, charismatický, ale vyhořelý playboy, v pařížském autobusu spatří krásnou mladou dívku, která nemá lístek. Dá jí ten svůj, čímž ji zachrání před revizorem, a pak mnoho dní tráví tím, že neznámou krásku hledá, což mu dává nový smysl života. Podaří se, ti dva se dají dohromady a rozhoří se mezi nimi vášnivá láska. V té débě je poměr sil jednozančně na straně mladé dívky. Svým půvabem a temperamentem neúspěšného spisovatele naprosto ovládla, ovšem jen dočasně. Po pár měsících se jí muž nabaží, nudí ho, chce se od ní odpoutat, na což ona reaguje (špatně) tím, že žadoní o jeho lásku, doprošuje a ponižuje se. Tím si vyslouží jeho opovržení až nenávist. Situace vygraduje interrupcí a odsunem na exotický ostrov, odkud se však dívka překvapivě vrací v době, kdy je na tom její bývalý přítel zdravotně zle a brzy bude ještě hůře.....karta se obrací: najednou je to ona, kdo zlomeného a na ní odkázaného muže ovládá a cynicky mu vše stonásobně vrací...Zdraví, atraktivita, karierní úspěch, peníze, věk a mnoho dalšich faktorů přispívají k růstu, ale i poklesu sebevědomí, pocitu závislosti a nezávislosti na partnerovi, což se promítá do vztahu....Nyní k vaší situaci. Zdá se, že si váš manžel určitou manipulací a drobnými naschvály kompenzuje něco, s čím je nespokojen (což vůbec nemusí souviset s vámi). Nejlépe uděláte, pokud se na něj nebudete spoléhat (např. s nákupy) a začnete si žít svůj na něm nezávislý život. Pak uvidíte. Přeji dobrou náladu (nenechávejte si ji kazit!) a vše dobré.
v průběhu soužití se poměr sil mezi partnery neustále mění, což je dáno jednak tím, jak se vyvíjí osud každého z nich, jednak tím, jak na sebe vzájemně působí.....ráda zmiňuji filmy a zde mne hned jeden napadá - Hořký měsíc od Romana Polanského. Na začátku jsme svědky toho, jak starší muž, charismatický, ale vyhořelý playboy, v pařížském autobusu spatří krásnou mladou dívku, která nemá lístek. Dá jí ten svůj, čímž ji zachrání před revizorem, a pak mnoho dní tráví tím, že neznámou krásku hledá, což mu dává nový smysl života. Podaří se, ti dva se dají dohromady a rozhoří se mezi nimi vášnivá láska. V té débě je poměr sil jednozančně na straně mladé dívky. Svým půvabem a temperamentem neúspěšného spisovatele naprosto ovládla, ovšem jen dočasně. Po pár měsících se jí muž nabaží, nudí ho, chce se od ní odpoutat, na což ona reaguje (špatně) tím, že žadoní o jeho lásku, doprošuje a ponižuje se. Tím si vyslouží jeho opovržení až nenávist. Situace vygraduje interrupcí a odsunem na exotický ostrov, odkud se však dívka překvapivě vrací v době, kdy je na tom její bývalý přítel zdravotně zle a brzy bude ještě hůře.....karta se obrací: najednou je to ona, kdo zlomeného a na ní odkázaného muže ovládá a cynicky mu vše stonásobně vrací...Zdraví, atraktivita, karierní úspěch, peníze, věk a mnoho dalšich faktorů přispívají k růstu, ale i poklesu sebevědomí, pocitu závislosti a nezávislosti na partnerovi, což se promítá do vztahu....Nyní k vaší situaci. Zdá se, že si váš manžel určitou manipulací a drobnými naschvály kompenzuje něco, s čím je nespokojen (což vůbec nemusí souviset s vámi). Nejlépe uděláte, pokud se na něj nebudete spoléhat (např. s nákupy) a začnete si žít svůj na něm nezávislý život. Pak uvidíte. Přeji dobrou náladu (nenechávejte si ji kazit!) a vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
že já, že není šťastný atd. Když ho posílám, kam chce, do zahraničí, najednou nechce. Obrátí vše proti mě, a že ho stejně nakonec vykopnu, že si z něj dělám jen pomocnou sílu atd. Přitom hodně pracujem i spolu. Někdy po mě chce, ať se omluvím, nebo že je konec. Myslíte, že když vydržím, že opravdu odejde? Hrozně mě ty jeho stavy mrzí, moc jsem ho milovala, ale tímto se ode mne jen už vzdaluje. Kdyby aspoň přišel, mrzí mě to, mám tě rád, je toho na mě moc, ale to se nikdy nestane. Jsem prý zlá a za hádky mohu já. Když tyto nálady opadnou, je zas milující, hodný. Nevíte, co s tím?Miluje mě vůbec? Nemá rád, když pochybuji. Děkuji
Jarmila
Dobrý den,
v závěru svého líčení situace se ptáte, jestli vás partner miluje....Ale k čemu by vám byla sebeintenzivnější vyznání lásky, jestliže by jejich platnost byla vždycky jen dočasná a tyto chvíle byly hned vystřídány hádkami, obviňováními, despotickými výpady? Tím vším, o čem píšete? Láska je cenná pouze od cenného člověka. Dle mého názoru byste si neměla nechat takové chování líbit, jen by vám to podrylo sebevědomí a na stavu věcí by se nic nezměnilo. Nejlepší by bylo zajít s partnerem k terapeutovi, zdá se, že má velké problémy sám se sebou a neumí je řešit. Pokud by nechtěl a i nadále tvrdil, že je dokonalý a za vše můžete vy, bylo by namístě přehodnotit jak postoj k tomuto člověku, tak i setrvání ve vztahu. Přeji vám hodně štěstí, vše dobré a držím palce.
v závěru svého líčení situace se ptáte, jestli vás partner miluje....Ale k čemu by vám byla sebeintenzivnější vyznání lásky, jestliže by jejich platnost byla vždycky jen dočasná a tyto chvíle byly hned vystřídány hádkami, obviňováními, despotickými výpady? Tím vším, o čem píšete? Láska je cenná pouze od cenného člověka. Dle mého názoru byste si neměla nechat takové chování líbit, jen by vám to podrylo sebevědomí a na stavu věcí by se nic nezměnilo. Nejlepší by bylo zajít s partnerem k terapeutovi, zdá se, že má velké problémy sám se sebou a neumí je řešit. Pokud by nechtěl a i nadále tvrdil, že je dokonalý a za vše můžete vy, bylo by namístě přehodnotit jak postoj k tomuto člověku, tak i setrvání ve vztahu. Přeji vám hodně štěstí, vše dobré a držím palce.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den paní Libuše, už jednou jsem psala a prosím o Váš pohled ještě jednou. Partner je dalo by se říct super chlap, milující, pracující, na začátku vztahu jsem si říkala, konečně jsem ho našla a byla šťastná. Avšak alespoň dvakrát do měsíce, podle zátěže i víckrát, ho popadne nálada, kdy se z něj stane velice despotický člověk. K nepoznání.Najednou je problém, že jsem nebyla v danou hodinu doma, ale řišla o 10 min později, nezaparkovala auto tam, kam chtěl, šlápla do barvy, možná už ze stresu, kdy to začne a když jsem si po celém dni lehla na chvilinku a on to viděl a zrovna pracoval, volal na mě ze zahrady, jak se má cítit když on pracuje a já ležím. Přitom já pak chystám ještě svačiny a poletuji kolem dítěte i jeho a opravdu se neválím. Neřekne nic hezky, ale jen škaredě. Začnu se obhajovat, ale vůbec se mi to nedaří, nato se ještě dozvím, že jsem hloupá a že to mezi náma nemá cenu, že se jen hádáme. Říkala jsem mu, že jen hledá chyby a ať mi poví, kde je problém, a dozvím se,
Jarmila
Dobrý den,
v závěru svého líčení situace se ptáte, jestli vás partner miluje....Ale k čemu by vám byla sebeintenzivnější vyznání lásky, jestliže by jejich platnost byla vždycky jen dočasná a tyto chvíle byly hned vystřídány hádkami, obviňováními, despotickými výpady? Tím vším, o čem píšete? Láska je cenná pouze od cenného člověka. Dle mého názoru byste si neměla nechat takové chování líbit, jen by vám to podrylo sebevědomí a na stavu věcí by se nic nezměnilo. Nejlepší by bylo zajít s partnerem k terapeutovi, zdá se, že má velké problémy sám se sebou a neumí je řešit. Pokud by nechtěl a i nadále tvrdil, že je dokonalý a za vše můžete vy, bylo by namístě přehodnotit jak postoj k tomuto člověku, tak i setrvání ve vztahu. Přeji vám hodně štěstí, vše dobré a držím palce.
v závěru svého líčení situace se ptáte, jestli vás partner miluje....Ale k čemu by vám byla sebeintenzivnější vyznání lásky, jestliže by jejich platnost byla vždycky jen dočasná a tyto chvíle byly hned vystřídány hádkami, obviňováními, despotickými výpady? Tím vším, o čem píšete? Láska je cenná pouze od cenného člověka. Dle mého názoru byste si neměla nechat takové chování líbit, jen by vám to podrylo sebevědomí a na stavu věcí by se nic nezměnilo. Nejlepší by bylo zajít s partnerem k terapeutovi, zdá se, že má velké problémy sám se sebou a neumí je řešit. Pokud by nechtěl a i nadále tvrdil, že je dokonalý a za vše můžete vy, bylo by namístě přehodnotit jak postoj k tomuto člověku, tak i setrvání ve vztahu. Přeji vám hodně štěstí, vše dobré a držím palce.
jak se mám ve vztahu chovat?
to mělo znamenat konec našeho vztahu. Když srovnám začátek a teď, tak je mi z toho špatně a nechápu co se stalo, že se tak změnil. Dříve jsem měla své koníčky, chodila běhat, cvičit, za holkama, na kole. Ale on si přál, abych byla když přijde z práce doma, jinak vztah nemá cenu. Vždy měl strašný problém, že jsem raději nikam nešla a upla se vlastně na něj a mu se to teď zas nelíbí. Teď mi často říká, že jsem zlá, že si zasloužím zlého chlapa, že jeho si nevážím, nerespektuji. Srovnává mě s hodnýma ženskýma ze seriálu. To jsem opravdu tak zlá?Někdy se mi zdá, že ten chlap neví, co vlastně chce. chci si žít podle sebe, nebýt na něm závislá, ale to se mu zase nelíbí. Jsem jak v nějaké pasti.
Jarmila
Dobrý den,
ať za manželovou neurvalostí vězí cokoli (např. stres v práci), jisté je, že nemáte zapotřebí nechat na sebe řvát. Mohlo by se to stupňovat a v budoucnu by vás mohl i uhodit (křikem to obvykle začíná, ranami končí). Vřele doporučuji poslat ho k psychologovi a každopádně na něm být po všech stránkách nezávislá! Finančně, aktivitami, hlídáním dítěte, jakkoli. Neseďte doma, ale choďte v rámci možností s přáteli, abyste se odreagovala. Na jeho izolaci nemáte žádnou vinu, je to jeho věc, že nemá přátele ani koníčky. Chce-li jít pracovat do ciziny, ať klidně jde (zdá se mi to ovšem jako jakési vydírání - chce být ujišťován o tom, že se bez něj neobejdete, že ho tady budete zdržovat). Nenechte se citově vydírat, řešte konflikty věcně a s chladnou hlavou. Srovnávat vás s filmovými hrdinkami seriálů je nezralé až směšné. Srovnáváte ho snad vy s frajery typu J.P.Belmonda?
Na terapeuta se určitě obraťte. Držím vám palce a přeji zdárné vyřešení všech problémů.
ať za manželovou neurvalostí vězí cokoli (např. stres v práci), jisté je, že nemáte zapotřebí nechat na sebe řvát. Mohlo by se to stupňovat a v budoucnu by vás mohl i uhodit (křikem to obvykle začíná, ranami končí). Vřele doporučuji poslat ho k psychologovi a každopádně na něm být po všech stránkách nezávislá! Finančně, aktivitami, hlídáním dítěte, jakkoli. Neseďte doma, ale choďte v rámci možností s přáteli, abyste se odreagovala. Na jeho izolaci nemáte žádnou vinu, je to jeho věc, že nemá přátele ani koníčky. Chce-li jít pracovat do ciziny, ať klidně jde (zdá se mi to ovšem jako jakési vydírání - chce být ujišťován o tom, že se bez něj neobejdete, že ho tady budete zdržovat). Nenechte se citově vydírat, řešte konflikty věcně a s chladnou hlavou. Srovnávat vás s filmovými hrdinkami seriálů je nezralé až směšné. Srovnáváte ho snad vy s frajery typu J.P.Belmonda?
Na terapeuta se určitě obraťte. Držím vám palce a přeji zdárné vyřešení všech problémů.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, prosím Vás o radu. Jsem s manželem pět let, jedno dítě. Ze začátku vztahu měl na mě vždy čas, byl milý. Nyní stačí málo a ihned na mě křičí. Já neodhadnu, kdy je ta špatná chvíle, že se tak stane. Partner občas pracuje až do večera, nárazově, kdy se celý den nevidíme, např. neděli, pak přijde a lehne k tv a chce se jen dívat, nemám na něj při filmu mluvit. Když jsem po filmu přišla, že bych mu ráda něco sdělila, odstrčil mě. Urazila jsem se, že si na mě neudělá ani pět minut a poté mu vyčetla, že já pro něj dělám taky spoustu věcí. Nato začal na mě řvát. Pořád se jen dozvídám, jak se " beze mě obejde", že není tak potřebný, že by šel vydělávat do ciziny, abysme měli víc peněz, že nemá koníčky, že se nemá jak odreagovat, a má jen tu tv. Prý mu jen visím na krku, přitom to byl prvně on, kdo nechtěl, abych měla vůbec nějaké koníčky a byla jen s ním. Tak se mi to takhle vymstilo. Nemluvila jsem s ním, a on si začal stěžovat, že ho ani neobejmu a že první nepřijde, i kdyby - otázka upravena poradcem
Jarmila
Dobrý den,
ať za manželovou neurvalostí vězí cokoli (např. stres v práci), jisté je, že nemáte zapotřebí nechat na sebe řvát. Mohlo by se to stupňovat a v budoucnu by vás mohl i uhodit (křikem to obvykle začíná, ranami končí). Vřele doporučuji poslat ho k psychologovi a každopádně na něm být po všech stránkách nezávislá! Finančně, aktivitami, hlídáním dítěte, jakkoli. Neseďte doma, ale choďte v rámci možností s přáteli, abyste se odreagovala. Na jeho izolaci nemáte žádnou vinu, je to jeho věc, že nemá přátele ani koníčky. Chce-li jít pracovat do ciziny, ať klidně jde (zdá se mi to ovšem jako jakési vydírání - chce být ujišťován o tom, že se bez něj neobejdete, že ho tady budete zdržovat). Nenechte se citově vydírat, řešte konflikty věcně a s chladnou hlavou. Srovnávat vás s filmovými hrdinkami seriálů je nezralé až směšné. Srovnáváte ho snad vy s frajery typu J.P.Belmonda?
Na terapeuta se určitě obraťte. Držím vám palce a přeji zdárné vyřešení všech problémů.
ať za manželovou neurvalostí vězí cokoli (např. stres v práci), jisté je, že nemáte zapotřebí nechat na sebe řvát. Mohlo by se to stupňovat a v budoucnu by vás mohl i uhodit (křikem to obvykle začíná, ranami končí). Vřele doporučuji poslat ho k psychologovi a každopádně na něm být po všech stránkách nezávislá! Finančně, aktivitami, hlídáním dítěte, jakkoli. Neseďte doma, ale choďte v rámci možností s přáteli, abyste se odreagovala. Na jeho izolaci nemáte žádnou vinu, je to jeho věc, že nemá přátele ani koníčky. Chce-li jít pracovat do ciziny, ať klidně jde (zdá se mi to ovšem jako jakési vydírání - chce být ujišťován o tom, že se bez něj neobejdete, že ho tady budete zdržovat). Nenechte se citově vydírat, řešte konflikty věcně a s chladnou hlavou. Srovnávat vás s filmovými hrdinkami seriálů je nezralé až směšné. Srovnáváte ho snad vy s frajery typu J.P.Belmonda?
Na terapeuta se určitě obraťte. Držím vám palce a přeji zdárné vyřešení všech problémů.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, den, paní doktorko, i já si moc ráda čtu Vaši poradnu.A nakonec i já jsem se odhodlala ke svému příspěvku.Je mi 25 let a mám za sebou 2 vztahy. V prvním vztahu jsem si partnera „vybojovala“.Byl ve vztahu s jinou.Na začátku byl ten vztah krásný,jakmile se vše zlegalizovalo,změnil se.Neustále byl v kontaktu se svou bývalou a mně to ubližovalo.Tohle jsme nakonec ale ustáli a byli spolu 7 let.Na partnerovi jsem se stala hodně závislou.Byl starší o 5 let,takže jsem obdivovala jeho názory,jeho práci.Chtěl mě ale měnit.Pochází z rozvrácené rodiny.Představoval si,že se o něj budu starat,budu mu vařit,atd.Já se ale ve svých 16 letech k tomu moc neměla.Tohle byl věčný problém.Nebavilo mě to.Chtěla jsem si s ním užívat volné chvíle.Až nyní vím,že je to pro muže důležité.Postupně jsem si vytvářela pár bloků,které mám doteď. Partner mě miloval,ale nevoněla jsem mu.Neustále jsem se v jeho přítomnosti bála být sama sebou.Na druhou stranu,vztah měl i pozitivní stránky
Lada
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
A vím,že jsem sama dělala chyby.O svých pocitech jsme nekomunikovali,možná to byl problém.Najednou jsem potkala muže, se kterým jsem byla často v práci.Vyslechl mě,podpořil.Povídali jsme si o vzájemných problémech a zamilovala jsem se.Samozřejmě, byl ženatý.Chvíli jsem udržovala kontakt s oběma.Nevěděla jsem co dál a nedovedla si představit přijít ani o jednoho.Nakonec to ukončil můj přítel,ale pořád se o mě neskutečně snažil.Nicméně, já to brala jako tlak.Nic jsem necítila.Několikrát jsem mu lhala,že už se s ženatým nestýkám.Nechtěla jsem mu ubližovat a bála jsem se výčitek.Když se dozvěděl,že ano,postupně ve mně ztrácel důvěru.S ženatým jsem byla 2 roky.Už to i vypadalo,že budeme spolu,ale jakmile se jeho žena rozhodla pro jejich obnovení vztahu,přistoupil na to.Nehorázně mě to vzalo.Cítila jsem se podvedená,nechápala jsem tomu.Najednou jsem se po 2 letech začala vciťovat do bývalého přítele, jak se musel cítit.Je to již 5 měs.,co jsem sama a dokážu se na hodně věcí dívat s odstupem.
Lada2
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Nejhorší na tom všem je,že všichni pocházíme ze stejného malého města,takže se často potkáváme.Vlastně asi nemám vše úplně uzavřené.Nevím.Bývalý přítel mi nedokáže odpustit, od ženatého jsem už (snad) citově odpoutaná.Pradoxně mohu být manželce asi vděčná za to,jak to dopadlo.I když mi pořád píše,jak mu chybím.A teď můj dotaz.Když se potkám se svým bývalým přítelem,nemohu říct,že bych k němu něco cítila,to ne.Ale je mi to líto.Stačí se s ním jen vidět a chce se mi brečet.Je pravda,že se v jeho přítomnosti pořád kontroluju a nedokážu být sama sebou,ale mrzí mě,jak to všechno dopadlo.Naskočí mi řada vzpomínek.Dochází mi,jak o mě bojoval,ale já ten vztah zahodila.Občas mu napíšu,jak se má.Záleží mi na tom,aby byl šťastný.On má dnes asi 1,5 roku přítelkyni.Pořád mi to ale nedokáže odpustit, i když říká,že je s ní teď o dost šťastnější.Nerozumím tomuto svému chování.Chtěla bych si to umět objasnit z několika prostých důvodů.
Lada3
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Mám strach, že se jednoho dne probudím a zjistím,že rozchod s přítelem byla chyba,že ho chci zpět a nezvládnu to.Možná mi pomůže mu upřímně říct,že je mi to líto. Cítím,že potřebuju ulevit sama sobě a uzavřít si to a hlavně,potkala jsem teď nezadaného muže, který o mě stojí.Je milý,hodný a já se v jeho přítomnosti cítím moc dobře,bezpečně.Jakmile se mi ale trochu otevře a začne projevovat city, uvnitř se stahuju.Mám strach. Mám strach,že opět někomu ublížím, a to už nechci.Ty pocity špatného svědomí jsou neúnosné.Projevování citů už teď beru opatrně,bojím se,že už ani já se po těch všech zkušenostech budu bát uplně otevřít a dávat vůbec najevo city. Chtěla jsem navštívit psychologa,ale možná mi pomůže i Váš pohled.Co za tím vším strachem stojí? Jak z toho ven?Možná se v tom všem jen neustále zbytečně patlám.Mnohokrát děkuji.
Lada4
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den
Jsem naprosto bezradná a proto chci požádat o vaší radu, je mi 17 let a zamilovala jsem se do jednoho muže, který je o jedenáct let starší. Jiskří to mezi námi a on mě i políbil ale mám strach že když se staneme něčím víc tak nás velký věkový rozdíl rozdělí a já příjdu o báječného přítele... Děkuji za odpověď
Jsem naprosto bezradná a proto chci požádat o vaší radu, je mi 17 let a zamilovala jsem se do jednoho muže, který je o jedenáct let starší. Jiskří to mezi námi a on mě i políbil ale mám strach že když se staneme něčím víc tak nás velký věkový rozdíl rozdělí a já příjdu o báječného přítele... Děkuji za odpověď
Fany
Dobrý den,
řekla bych, že nejde ani tak o věkový rozdíl jako takový, ten váš je docela běžný, ale spíš o to, že objekt vašeho citového vzplanutí je pravděpodobně daleko zkušenější než vy, nemusí se chtít vázat, zejména ne na tak mladou dívku....čili že si bude jen tak hrát, zkoušet, jak daleko může zajít, ale vy se bezhlavě zamilujete a po eventuálním konci romance budete trpět....na vašem místě bych s intimním sbližováním nespěchala. Scházejte se, povídejte si, poznávejte jeho názory, všímejte si jeho reakcí, jak je vůči vám pozorný...ale také jak se chová, pokud nedostane to, co chtěl...Nedopusťte žádný nátlak. Až ho lépe poznáte, uvidíte. Dopřejte si čas, není kam spěchat. Přeji vše dobré.
řekla bych, že nejde ani tak o věkový rozdíl jako takový, ten váš je docela běžný, ale spíš o to, že objekt vašeho citového vzplanutí je pravděpodobně daleko zkušenější než vy, nemusí se chtít vázat, zejména ne na tak mladou dívku....čili že si bude jen tak hrát, zkoušet, jak daleko může zajít, ale vy se bezhlavě zamilujete a po eventuálním konci romance budete trpět....na vašem místě bych s intimním sbližováním nespěchala. Scházejte se, povídejte si, poznávejte jeho názory, všímejte si jeho reakcí, jak je vůči vám pozorný...ale také jak se chová, pokud nedostane to, co chtěl...Nedopusťte žádný nátlak. Až ho lépe poznáte, uvidíte. Dopřejte si čas, není kam spěchat. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, se svým přítelem jsem 3 měsíce, ve bylo krásne, bohužel jsem si to sama svojí lží a špatným chováním celé zničila. Nyní fungujeme na bázi nějakého společného soužití které nefunguje z jeho strany již žádné polibky, skoro žádný sex, žádně objetí. Při poslední a jediné hádce mi řekl, že mi již nevěří a z toho důvodu již ke mě necítí to co ze začátku, ale dal mi šanci to napravit a ukázat, že se zvládnu polepšit. Bohužel mé nervové vypěti, to velice špatně zvládá tuto situaci a již nevím jak dál. Snažím se co to jen jde, bohužel se hrozně utápím v depresích. Nehodlám to vzdát chci bojovat, jen bohužel už nevím jak. Děkuji
....
Dobrý den,
protože nevím, v jakém vztahu jsou lži a špatné chování k vašemu partnerovi, jak s ním souvisejí, jestli vám právě on svým chováním k tomu všemu zavdal příčinu a co je vůbec špatným chováním míněno, mohu těžko něco radit....zkuste si nechat vychladnout hlavu, zapojte racionalitu, nerozhodujte se pod tlakem emocí. Po pár týdnech uvidíte....Přeji vše dobré.
protože nevím, v jakém vztahu jsou lži a špatné chování k vašemu partnerovi, jak s ním souvisejí, jestli vám právě on svým chováním k tomu všemu zavdal příčinu a co je vůbec špatným chováním míněno, mohu těžko něco radit....zkuste si nechat vychladnout hlavu, zapojte racionalitu, nerozhodujte se pod tlakem emocí. Po pár týdnech uvidíte....Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den paní magistro. Už jsem Vám psala, ale buď se můj dotaz ztratil, nebo jsem si ho nevšimla. Takže opět - je mi 27, mám přítele (30). Jsme spolu dva roky, z toho rok spolu žijeme. To, že v domě jsou i tchánovci, to vem čert, ač některé věci se jich taky týkají... K jádru - poslední dobou přemýšlím, zda jsem vhodná na dlouhodobé vztahy. Všechny začínají stejně - oba zamilovaní, s růžovými brýlemi. Vždycky mi lichotí, jak se chlap snaží, jak je všechno nové, hezké, překvapivé. Za pár měsíců zjistím, že se nudím.Že se z toho vztahu vytrácí něco, co přesně neumím říct. Že se z něj stala rutina, a já se začínám mírně nudit. Že čekám něco víc, ale sama to neumím definovat. Proto utíkám na seznamku, kde hned na začátku řeknu, že si chci jen povídat, a o nic jiného nemám zájem (o tomhle přítel neví, myslím, že by byl konec). Poslední dobou se hodně hádáme, ale kvůli blbostem. Oba jsme unavení z práce a mě přijde, že dělám jen služku a že si je mnou až moc jistý. Co s tím? Děkuji, Radka
Radka
Dobrý den,
váš dopis čtu a zodpovídám poprvé, alespoń mám ten dojem, nepřipadá mi povědomý. Ale teď k věci. Z vašeho líčení situace jsem vyrozuměla, že vztahů před tímto jste měla víc a vždycky měly stejný scénář: líbily se vám začátky, čili růžová romantika, mužovo lichocení, bušení srdce....Jakmile to pominulo, což se stalo vždy, vás vztah omrzel...asi je vám jasné, že takhle by to mohlo jít donekonečna. Na každém partnerovi časem najdete něco, co vám bude vadit. Mohlo by to být i opačně :každému partnerovi by mohlo něco vadit na vás. Schopnost žít ve vztahu, aniž by člověk propadal pocitům vyhořelosti, mají jen ti, co jsou sami se sebou spokojení, vyrovnaní, a nečekají od druhého, že je udělá šťastnými...to opravdu nefunguje. Brát partnera takového, jaký je a mít ho ráda i s chybami vyžaduje krom jiného toleranci, realistické představy o sobě, schopnost pracovat na vztahu ...nechci tady psát žádné fráze, ale ono to bez vlastnho aktivního přičinění opravdu nejde. Kdyby se mělo stále opakovat, že vás po pár týdnech každý omrzí, bylo by asi záhodno vyhledat terapeuta. Doporučuji začít tím, že si s partnerem popovídáte o tom, jak vidíte sami sebe i svou budoucnost, jaké máte cíle, jesti bydlení s tchány je nezbytné a nejlepší řešení, co může každý z vás udělat pro lepší atmosféru a komunikaci...přeji vše dobré.
váš dopis čtu a zodpovídám poprvé, alespoń mám ten dojem, nepřipadá mi povědomý. Ale teď k věci. Z vašeho líčení situace jsem vyrozuměla, že vztahů před tímto jste měla víc a vždycky měly stejný scénář: líbily se vám začátky, čili růžová romantika, mužovo lichocení, bušení srdce....Jakmile to pominulo, což se stalo vždy, vás vztah omrzel...asi je vám jasné, že takhle by to mohlo jít donekonečna. Na každém partnerovi časem najdete něco, co vám bude vadit. Mohlo by to být i opačně :každému partnerovi by mohlo něco vadit na vás. Schopnost žít ve vztahu, aniž by člověk propadal pocitům vyhořelosti, mají jen ti, co jsou sami se sebou spokojení, vyrovnaní, a nečekají od druhého, že je udělá šťastnými...to opravdu nefunguje. Brát partnera takového, jaký je a mít ho ráda i s chybami vyžaduje krom jiného toleranci, realistické představy o sobě, schopnost pracovat na vztahu ...nechci tady psát žádné fráze, ale ono to bez vlastnho aktivního přičinění opravdu nejde. Kdyby se mělo stále opakovat, že vás po pár týdnech každý omrzí, bylo by asi záhodno vyhledat terapeuta. Doporučuji začít tím, že si s partnerem popovídáte o tom, jak vidíte sami sebe i svou budoucnost, jaké máte cíle, jesti bydlení s tchány je nezbytné a nejlepší řešení, co může každý z vás udělat pro lepší atmosféru a komunikaci...přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, před 4. měsíci jsem poznala muže. Po týdnu jsme se přestali vídat z rozumových důvodů po 14 dnech se to zvrtlo a zůstala jsem u něj přes noc. Na druhý den mi zemřel otec a on tady byl pro mě s tím že chce vztah. Ten já chtěla taky. Ale po dvou měsících potřeboval odloučení s tím, že se necítí na veřejnosti dobře po mém boku. Má pocit, že se nabízím a vpouštím ostatní lidi do naší intimní zony. Já si toto chování bohužel moc neuvědomovala. Teď jsme spolu znovu a snažím se na sobě pracovat abych se nechovala, tak jak mu vadí. Když jsme spolu, tak máme oba pocit, že jsme jako jeden, ale jakmile jsme na veřejnosti, tak prý vidí jak se mu ztrácím a zajímám se o ostatní věci. Nejsem si jistá jestli se s tím dá něco dělat a má smysl na sobě pracovat nebo to nemá moc naději. Já si toho na sobě nikdy nevšimla, tak pořád váhám jestli to má smysl.
Eliška
Dobrý den,
ve vašem líčení stavu věcí vnímám několik rozporů, například: jaké rozumové důvody vás vedly k rozchodu? Ty pak časem pominuly, že jste se znovu sešli? Spíš to na mne dělá dojem, že sice oba cítíte jistou nesourodost, zároveň jste ale k sobě přitahováni, "chemie" funguje... Z dalších vět pak vyplývá, že je vše v pohodě, dokud jste spolu sami. Jakmile však vyjdete na veřejnost, zdá se asi vašemu příteli, že nemístně koketujete s jinými muži, čili žárlí. Zde nejsem schopna posoudit, jestli ho k tomu vede jen jeho založení (s tím by se nedalo nic dělat, se žárlivcem je život peklo) nebo v jeho přítomnosti skutečně koketujete a permanentně ho znejisťujete. Asi by bylo namístě si o tom v klidu a otevřeně popovídat. Raději dříve než později. Pokud zjistíte, že jste každý jinde a vaše představy se totálně rozcházejí, bylo by asi lepší jit každý svou cestou. Možná však přijdete na to, že neshody působí jen odlišný styl komunikace a v zásadě si rozumíte. Budete-li k sobě upřímní, přijdete na to. Přeji hodně štěstí.
ve vašem líčení stavu věcí vnímám několik rozporů, například: jaké rozumové důvody vás vedly k rozchodu? Ty pak časem pominuly, že jste se znovu sešli? Spíš to na mne dělá dojem, že sice oba cítíte jistou nesourodost, zároveň jste ale k sobě přitahováni, "chemie" funguje... Z dalších vět pak vyplývá, že je vše v pohodě, dokud jste spolu sami. Jakmile však vyjdete na veřejnost, zdá se asi vašemu příteli, že nemístně koketujete s jinými muži, čili žárlí. Zde nejsem schopna posoudit, jestli ho k tomu vede jen jeho založení (s tím by se nedalo nic dělat, se žárlivcem je život peklo) nebo v jeho přítomnosti skutečně koketujete a permanentně ho znejisťujete. Asi by bylo namístě si o tom v klidu a otevřeně popovídat. Raději dříve než později. Pokud zjistíte, že jste každý jinde a vaše představy se totálně rozcházejí, bylo by asi lepší jit každý svou cestou. Možná však přijdete na to, že neshody působí jen odlišný styl komunikace a v zásadě si rozumíte. Budete-li k sobě upřímní, přijdete na to. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, také i já jsem sama. Když si pročítám dotazy a odpovědi napadlo mě, jaké vlastnosti muži u žen vlastně hledají. Měla jsem za to, že muži hledají chytré, zábavné, ženy umějící se postarat o domácnost, pracovité. Bohužel jsem tvrdě narazila. Ani jednu z výše uvedených vlastností muže nepřitahuje. Jaké vlastnosti tedy skutečně muži u žen hledají? Děkuji za odpověď
Miroslava
Dobrý den,
chytré a zábavné partnery si přejí jak ženy, tak muži. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by někdo toužil po partnerce nudné a bez humoru. Totéž platí o pracovitosti a schopnosti zvládat domácnost. Ve vztahu ovšem záleží na i jiných faktorech než na samotném výčtu pozitivních vlastností....prvním krokem je dobrá volba partnera (jesltiže si někdo pořídí problematický protějšek, může mít svatozář a není to nic platné). Tím dalším "interakce" - jak spolu komunikujeme, jsme-li schopni si vzájemně dělat radost a tím vztah posilovat, atd.atd. Návodů na to, jak s partnerem "zacházet" a jak oživovat vztah, jsou v každém knihkupectví i na internetu hromady. Nevím, v jakém slova smyslu jste narazila. Zkuste se zamyslet nad výběrem mužů, najdete-li tam nějaký společný (nevyhovující) jmenovatel. Dále nad tím, kdy vaše vztahy krachují, co tomu předchází, a v dalším vztahu se pokuste udělat něco jinak. Třeba zvolit jiný typ muže a hlavně nechovat se brzy až moc závisle. Sebejistí a svobodomyslní muži utíkají od žen, jež předčasně stavějí na hnizdo, chtějí mít nad partnerem neustálou kontrolu, rychle se vzdají svých koníčků a žijí jenom vztahem...
Přeji vše dobré.
chytré a zábavné partnery si přejí jak ženy, tak muži. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by někdo toužil po partnerce nudné a bez humoru. Totéž platí o pracovitosti a schopnosti zvládat domácnost. Ve vztahu ovšem záleží na i jiných faktorech než na samotném výčtu pozitivních vlastností....prvním krokem je dobrá volba partnera (jesltiže si někdo pořídí problematický protějšek, může mít svatozář a není to nic platné). Tím dalším "interakce" - jak spolu komunikujeme, jsme-li schopni si vzájemně dělat radost a tím vztah posilovat, atd.atd. Návodů na to, jak s partnerem "zacházet" a jak oživovat vztah, jsou v každém knihkupectví i na internetu hromady. Nevím, v jakém slova smyslu jste narazila. Zkuste se zamyslet nad výběrem mužů, najdete-li tam nějaký společný (nevyhovující) jmenovatel. Dále nad tím, kdy vaše vztahy krachují, co tomu předchází, a v dalším vztahu se pokuste udělat něco jinak. Třeba zvolit jiný typ muže a hlavně nechovat se brzy až moc závisle. Sebejistí a svobodomyslní muži utíkají od žen, jež předčasně stavějí na hnizdo, chtějí mít nad partnerem neustálou kontrolu, rychle se vzdají svých koníčků a žijí jenom vztahem...
Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
4/Jsem hodně racionální člověk a vždy se snažím vše řešit rozumově ale teď jsem naprosto bezradná a to co se mnou dělají vnitřní pocity je chvílema až nesnesitelné. Vždy jsem odsuzovala jakýkoliv druh nevěry a proto mě mé chování vnitřně ničí. Nemůžu si pomoct. Nechci ničit 9letý vztah, rozhodně ne kvůli „milenci“, když už tak sama kvůli sobě. Vlastně si po té době ani neumím představit, že se rozejdeme. Ale mám pocit, že na to žít bez intimností jsme oba hodně mladí. Vím, že je těžké někomu radit a proto vás prosím o váš názor na tuto mou životní situaci. A přece jen o malou radu jak se vnitřně vyrovnat s tím, co dělám. Mám momentálně pocit, že i kdybychom s přítelem dokázali vše obnovit, nebudu se mu moct podívat do očí. Omlouvám se za tak dlouhý text, doufám, že bude dávat smysl a předem vám moc děkuji za jakékoliv vyjádření k němu.
Zuzka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
3/I když jsem se o tom s ním několikrát bavila a snažila jsem se mu sdělit co mě trápí a co mi chybí nemělo to žádný efekt, naposled ani nechápal, proč s takovým rozhovorem vůbec začínám. Když jsem se ho zeptala, zda je šťastný odpověděl mi, že není, ale je spokojený. S tím druhým jsem šťastná, dává mi přesně to co mi tak moc chybí. Jsme v každodenním kontaktu přes sociální síť. Od začátku ví, že jsem zadaná ví i o mých pocitech a snaží se mě podporovat. Zatím jsme spolu nespali, ovšem to co mezi námi probíhá považuji vnitřně za nevěru. Před časem mi oznámil, že se do mě zamiloval, a že si na mě počká. Myslím si, že bude tolerovat jakékoliv moje rozhodnutí, do ničeho mě netlačí a ví, jak moc mě celá situace trápí. Já se nyní nacházím ve slepé uličce a vůbec nevím jak z ní ven.Ani vlastně nevím, zda z ní chci ven. Mám šílené výčitky svědomí vůči příteli, někdy mám chuť mu přiznat, jak zle se chovám ale nechci být takový sobec, který uleví svému svědomí na úkor trápení druhé osoby.
Zuzka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
2/I když co je vlastně štěstí. Před rokem mi vstoupil do života jiný kluk, který byl mou první velkou láskou. Takovou tou prázdninovou, která stejně jak rychle začala, velmi rychle skončila. Od té doby jsme spolu byli několikrát v kontaktu, ale vždy se náš kontakt z různých důvodů přerušil. Proto když jsme si začali znovu psát nepřisuzovala jsem tomu velkou váhu. Několikrát jsme se sešli na skleničku, kávu, večeři, procházku apod. Jak už to tak ovšem bývá před půl rokem se vše tak nějak zvrtlo a poprvé po té dlouhé době jsme se líbali. Pro mě to byla vlna emocí a vášně, kterou ve svém stávajícím vztahu zoufale postrádám. Ještě jsem se nezmínila o tom nejdůležitějším, co mě trápí. S přítelem spolu už 2 roky intimně nežijeme. Nějak jsme v tomto směru citově ochladli a nemáme snahu s tím něco dělat. I když jsem se o tom s ním několikrát bavila a snažila jsem se mu sdělit co mě trápí a co mi chybí nemělo to žádný efekt, naposled ani nechápal, proč s takovým rozhovorem vůbec začínám.
Zuzka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
1/Dobrý den, trvalo mi dlouho sebrat odvahu a svěřit se ale vaše reakce na dotazy mi byly natolik blízké, že jsem se rozhodla o jednu radu, či spíše názor požádat také. Je mi 25 let, mám 9 let přítele, který je stejně starý jako já. Navzájem jsme pro sebe byli prvními. Já ještě studuji poslední rok VŠ on již několik let pracuje. Poslední 3 roky spolu bydlíme v bytě, ale víkendy stále trávíme v mém rodném městě kvůli rodině a kamarádům. Ani nevím jak je to dlouho ale mám pocit, že žijeme spíše vedle sebe nežli spolu. Takovéto často popisované manželství po XXX letech. Pořádně spolu ani nemluvíme, což je asi dáno i tím, že máme oba odlišné starosti. Myslím si, že jsme oba byli dost mladí a nevyzrálí a nepečovali jsme o náš vztah tak jak by se patřilo a proto neumíme čas trávit společně pouze ve dvou. Přítel je moc hodný člověk, pracovitý, s pevnými morálními zásadami a stejně nastavenými hodnotami. Vážím si ho a mám ho ráda, ale poslední dobou mám pocit, že to nestačí, že nejsem šťastná.
Zuzka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na tu věc, kde zaangažovanější ve vztahu by měl být na začátku muž. Mělo by to tak být i v průběhu vztahu? Jak toho docílit, abychom se třeba neodcizili. Kde najít tu správnou rovnováhu. Chci dávat a lásku i dostávat. O svého muže se zajímám asi více, než je zdrávo a byly z toho jen problémy. Pak jsem si uvědomila, že převážně mluvíme o tom, co on dělá, jak se má a řešíme jen jeho a já mu pak vyčetla,že mě se nezeptá, jak se mám atd.Teď se stalo, že na mě asi dvakrát žárlil,kdy jsem mluvila a nebo seděla vedle cizího muže a najednou mi říká, jak mě má strašně rád, jak mu chybím a že je rád, že už jsem na něj hodná.( tzn. neuháním ho? ) Už se o něj nestarám a je jak vyměněný. Nemohu najít ten zlatý střed, jestli mi rozumíte. Buď ho moc uháním, nebo zase nemám zájem žádný. To se zas cítí, že ho nemám ráda. V předchozím dlouholetém vztahu jsem neřešila ani jeden vztahový problém, v tomto pětiletém, řeším jeden za druhým, prořád nějaký, čím to je? Děkuji
Eliška
Dobrý den,
řekla bych, že jste to vzala za správný konec, ačkoli třeba máte pocit, že jste to přehnala. Jak vidíte, přineslo to ovoce, partner zbystřil a projevuje o vás více zájmu než předtím. Řiďte se intuicí, ta vám nejlépe napoví, kde je zdravá míra. Pokud budete mít vlastní přátele a aktivity, vůči partnerovi se ale budete chovat mile, neměl by mít rozhodně pocit, že ho "nemáte ráda". Mužům (obecně) imponují slova chvály, obdivu a výroky, jak se na ně partnerka těšila. Prostě takové to ryze ženské přitočení se, úsměv...Určitě to zvládnete.
řekla bych, že jste to vzala za správný konec, ačkoli třeba máte pocit, že jste to přehnala. Jak vidíte, přineslo to ovoce, partner zbystřil a projevuje o vás více zájmu než předtím. Řiďte se intuicí, ta vám nejlépe napoví, kde je zdravá míra. Pokud budete mít vlastní přátele a aktivity, vůči partnerovi se ale budete chovat mile, neměl by mít rozhodně pocit, že ho "nemáte ráda". Mužům (obecně) imponují slova chvály, obdivu a výroky, jak se na ně partnerka těšila. Prostě takové to ryze ženské přitočení se, úsměv...Určitě to zvládnete.
jak se mám ve vztahu chovat?
1. Dobrý den, chtěla bych se zeptat, nevím, zda-li nejsem na partnerovi závislá. Všechno je v pořádku, cítím, že mě má rád, dělá pro mě všechno. Ale někdy mě vytáčí, přijde mi, že mě zkouší co vydržím, že mě chce nějak neustále slovně zraňovat, aby byl stále na koni. Nevím, zda je to sranda, prý nad tím nepřemýšlí a jen to plácne, já to prý zbytečně řeším. Třeba říká nejspíš ve srandě, že už je starý, že sex už nepotřebuje, nebo když mám menstruaci, tak že je to dobře, že si aspoň odpočine. Nebo že zvířata to dělají jednou za rok atd. Teď měl oblíbený vtip, že v manželství je výhoda ta, že si může ... kdy chce. Nejspíš si dělá srandu, protože se milujeme 3 x do týdne, jsme spolu 4roky. Ale já se pak cítím potřebná a řeknu, že to taky nepotřebuji, že to rok dělat nemusíme a on řekne ty teda jo. Pak mám pocit, že to dělá z povinnosti a začnu být vzteklá, že to dělat nemusí, když nechce a už jsme v sobě. Není to jen v této oblasti, ale pořád má narážky, které já pak řeším a ještě vše
Mirka
Dobrý den,
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré.
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
2. svede na mě, že nerozumím srandě. Je to hrozný, cítím, že on je stále jak na koni a já jsem ta která se musí prosit, přitom to tak není, je to tak jen na slovní úrovni, kterou neustále provokuje. Proč mu dělá dobře mě neustále nějak shazovat. Jak mu to mám vrátit, nebýt pak v té oslabené pozici. Přijde mi pak, že mě snad ani nemá pak rád. Měl by mě uhánět a né říkat takovéto věci, kdy se cítím jak nějaká co škemrá, přitom ale nikdy škemrat nemusím, on chce sám. Pořád mě chce srážet, má snad strach z mé převahy? I v rozhovorech o běžných věcech má tendenci mě shazovat. Ňapř. když na něco zapomenu, zdůrazňuje mé chyby Pak mu vše vrátím.Občas se mi podaří být v pozici na koni já, ale stojí mě to hrozného úsilí, už mě to nebaví. Myslím že ho mám raději než on mě a řeším pořád jak se ke mě chová a má chovat. Nejsem si jím vůbec jistá. Pořád mě jaksi utíká. Někdy si myslím, že na něj nemám, jak to mám změnit? Začínám si psát i s jinými muži, abych na ten boj zapomněla a neřešila jej.
Mirka
Dobrý den,
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré.
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
3. Jsem už z toho unavená, ale ráda bych to nějak změnila, máme spolu dítě. Myslím že chyba je buď v tom, že ho miluji více, jsem více závislá, ale nevím jak se odpoutat. Připadnu si pořád jak na začátku, chci aby to tak i bylo, ale přijde mi, že on už to tak nemá. Je jaksi povýšený. Přitom chtěl abychom byli pořád spolu, i ve společnosti atd. a je to stále tak. Zkouším se od něj odtahovat, jdu třeba ven, někdy i žárlí, ale je mi to trochu proti srsti, abych se chovala tak, aby on nebyl pořád na tom koni. Jak se nenechat zraňovat a proč to dělá, když mě tak miloval, nebo miluje ... on se strašně drží, aby nedal najevo nějakou slabost ... ale mě to nejde. Možná je buran a nezmění se, možná bych se měla změnit já, je to od té doby, co jsem přibrala asi 15 kg a nejsem tak sexy a už se tak nepřetrhne. Byl zvyklý, že si ke každé ženě může dovolit co chce a ony se mu ještě klaněly. Jeho drzost nezná mezí. Jak s ním zatočit :)
Mirka
Dobrý den,
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré.
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den.Partner mi nepřiznal své léčení v psychiatrické amb.To bych přešla,je to inteligentní,vzdělaný,galantní člověk.Časem (5 let) se ukazuje,že mu záleží hlavně na svém majetku - jako by potřeboval ženu,která by mu ochotně "otročila" na jeho domku se zahradou a hlavně byla veselá v sexu.Je ochotný mi (když zbyde čas) pomoci s mým bydlením,dost mi pomohl v době mého rozvodu,ale mívá neskutečně nevyzpytatelné chování.Doslova se dopoledne usmívá a všecko je O.K. a večer se urazí a nemluví,v SMS nebo mailech vyčítá všecko.Má tendence zveličovat svoji ublíženost (třeba nevyspání kvůli hodinovému telefonátu mé příbuzné) a přejde plynule k výčitkám ohledně mé sexuální nedostatečnosti,přitom mi ale den předtím napíše,že jsem jeho 1ka a NEJ ženská.Za nenálady se vždy omluví.Domácnost ode zdi ke zdi jsem nikdy nezažila a ačkoliv ho uznávám,tyto jeho výkyvy v náladách mi působí velké citové potíže.Je mi 50, jemu 40, bezdětný svobodný.Rozchod mě nepoloží,ale ráda ho mám.Jak to zklidnit?Díky - otázka upravena poradcem
Diana
Dobrý den,
nikomu neotročte, to přece nemáte zapotřebí. Nabízí se otázka, jestli se snažit "zklidňovat" partnera, co se chová od zdi ke zdi, nebo se raději poohlédnout po někom stabilním, vyrovnaném....možná i věkově blíže k vám. Přeji natankovat zdravé sebevědomí, zamyslet se nad klady / zápory a po zralé úvaze správné rozhodnutí.
nikomu neotročte, to přece nemáte zapotřebí. Nabízí se otázka, jestli se snažit "zklidňovat" partnera, co se chová od zdi ke zdi, nebo se raději poohlédnout po někom stabilním, vyrovnaném....možná i věkově blíže k vám. Přeji natankovat zdravé sebevědomí, zamyslet se nad klady / zápory a po zralé úvaze správné rozhodnutí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, s manželem jsme spolu 16 let, já 40 let a manžel 42 let, máme spolu 8 letou dceru. Letos v únoru, manžel v rámce fúze 2 společností, přišel o vysoký manažerský post a v nově vzniklé polečnosti má místo samozřejmě daleko nižší za menší plat. K tomu je jeho šéfem žena, což pro něj jako dominantní typ, znamená velký problém. V tomto období se před námi zcela uzavřel, přestal komunikovat a na jakékoliv podněty o komunikaci reagovat podrážděně. Nesnášel jakýkoliv fyzický kontakt, abych se ho jen dotkla. V červnu, kdy začal být nepříjemný i na dceru, která byla do té doby u něj na prvním místě, jsem vyvolala rozhovor, kde prakticky řekl, že neví jak dál, jestli chce s námi být a neví ani jak to bude dál ve vztahu mezi námi. Nyní měsíc po rozhovoru si chce koupit chalupu někde v horách, kam bude jezdit zřejmě sám na kolo a čistit si hlavu. V současné době nevím, jestli je tam i 3 osoba, protože je i nadále odmítavý k jakýmkoliv dotekům a tvrdí samozřejmě, že není. Prosím o radu.
Jitka
Dobrý den,
takhle na dálku nelze posoudit, co se odehrává v hlavě vašeho manžela. Milenka je jednou z možností jeho změny chování vůči vám, ale to by z něj musel vytáhnout terapeut. Toho byste asi měli navštívit.
Rozhodl se koupit si (sám) chalupu v horách, aby si čistil hlavu, ale zeptal se vás, jestli s tím souhlasíte, jak to vidíte vy? Řekl vám, jak si představuje vaše další soužití? Stojí o něj vůbec nebo jen "nechce nic řešit", ačkoli mu to nevyhovuje? Nijak se mu nevnucujte, chovejte se věcně a racionálně, žijte svůj život a dejte mu najevo, že ho až tak nepotřebujete. Jedině tak si vás začne (znovu) vážit. Pak uvidíte. Přeji vše dobré.
takhle na dálku nelze posoudit, co se odehrává v hlavě vašeho manžela. Milenka je jednou z možností jeho změny chování vůči vám, ale to by z něj musel vytáhnout terapeut. Toho byste asi měli navštívit.
Rozhodl se koupit si (sám) chalupu v horách, aby si čistil hlavu, ale zeptal se vás, jestli s tím souhlasíte, jak to vidíte vy? Řekl vám, jak si představuje vaše další soužití? Stojí o něj vůbec nebo jen "nechce nic řešit", ačkoli mu to nevyhovuje? Nijak se mu nevnucujte, chovejte se věcně a racionálně, žijte svůj život a dejte mu najevo, že ho až tak nepotřebujete. Jedině tak si vás začne (znovu) vážit. Pak uvidíte. Přeji vše dobré.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
