Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Libuše Konopová, vztahová koučka

Jak se seznámit a jak si vztah udržet? Zeptejte se Mgr. Libuše Konopové, autorky a single-koučky ve vlastní firmě na rozvoj osobnosti. Uzavíráme se ve virtuálnu, a proto se hodí trénink v seznamování, posilování sebevědomí a poradenství ohledně výběru vhodného partnera.

Nejvíce se ptáte

nevhodný partner|má náš vztah budoucnost?|nemohu se seznámit|reakce na poradnu|jak se mám ve vztahu chovat?|manžel má milenku|jak to myslel?|chuť na "zakázaný" vztah|zamilovala jsem se do ženatého|jak se odmilovat?| vztah se ženatým| jakou budoucnost má takový vztah?| mám mu dát najevo svůj zájem?| nesoulad v posteli| rozešli jsme se a já trpím| mám se kvůli milenci rozvést?| manžel nebo milenec?| sanace vztahu po něvěře| ženské sebevědomí| komplikovaný vztah| chci ho, ale má jinou| mám do toho jít?| sanace vztahu po nevěře| žárlím - co s tím?| zamilovala jsem se do komplikovaného muže| zamilovala jsem se do nevěrníka| nedůvěra k mužům| zamilovala jsem se do manipulátora| problémy s bývalými partnery| ani bez něj, ani s ním| jak pomoci blízké osobě| poradna mi pomohla| manžel mě opustil| lze vzbudit jeho lásku?| našemu manželství chybí jiskra| Jak se zbavit submisivity?| nevím, co chci| jak se umět lépe prodat?| partnerka mě podváděla| partner mi nevoní| milenec chce vztah ukončit, já trpím| podezřelé chování muže| chci najít živitele| bad boy nebo beránek?| reakce na knihu Ukradená objetí| rychle ztrácím zájem| Má budoucnost vztah započatý sexem?| dítě s mladším partnerem?| mám kvůli milenci opustit partnera?| sex mě nebaví| letí na mě jen slaboši| následky románku| osudová láska| nesnáším seznamky| zamiluji se dřív a muži mě opouštějí| chci se zde seznámit| týral mě, přesto ho nechci ztratit| neříká mi: miluju tě| jsem nesmělý - jak se seznámit?| nevím, kam patřím| láska k ženě- co s tím?| Jak z toho vycouvat?| jak si v kolektivu zjednat respekt| nechci sex, jsem věřící| miluju muže z televize| marně toužím po dítěti| lze poznat homosexuála?| chci ji, ale vidí ve mně jen kamaráda| manželka má milence| muž za ženu nechce platit| chci dítě, ale nemám partnera| z muže se vyklubala žena!| ctitelé flirtují s mou dcerou| zájem o profesi| můj manžel chorobně žárlí| jak projevit zájem o nahotu| jak ji mám oslovit?| mám se vrátit k první lásce?| na orgasmus potřebuji muže| kam pozvat na první rande| žárlím na nahé herečky| zve mě k sobě domů| Má budoucnost vztah, započatý sexem?| je důležitá počáteční zamilovanost? | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Konopová,

potřebovala bych poradit se vztahem. jsem v manželství 26 let, dvě děti. S manželem to není jednoduché, hodně prosazuje sebe, uráží se, v posledních letech se chová s despektem ke mně a děvčeti (syna upřednostňuje - to je jakýsi "trest", ale kopírování jeho kamarádů - mají jen syny). Navíc se mu střídají nálady. Tohle a další vlivy způsobily, že jsem "ochladla", starám se o děti, mám svoje aktivity a když je manžel v pohodě, dělám aktivity s ním. Doma je pořádek, navařeno, on má prostřeno, když přijde večer z práce, aby věděl, že je pořád součástí naší rodiny (má období, kdy vyčítá, že je páté kolo u vozu - fakt není). Momentálně žije v druhém domě (asi zase jako jeho náhlý impuls, zároveň trest). Když přijel na oběd, vstřícně jsme ho přijali, odpoledne výlet, pak zase odjel do "svého". Úplně mi to nevyhovuje, protože péči i o domácnost hodil na mě, ale čekám - pořád mám pocit, že mi to stojí za to, za ty společné roky, společný majetek, nádherné děti, které jsou dobré ve škole, společné vzpomínky. Jenže se kolem něj začala motat jedna rozvedená a on zabral. Když jsem s ním o tom mluvila, vinu za to zase dával mně (bohužel se naučil dobře přehazovat vinu na druhé, a to i v případech, kdy stačí říct svůj názor - třeba někam se vnutil jet, pak si to rozmyslel a tomu dotyčnému řekl, že nepřijede, že je to jeho vina, protože mu neposlal pozvánku, dotyčný jen koukal, protože pozvánky se nikdy neposílaly. Paní poskytuje to, co já už dlouhé roky nedostala - dovolené u mpoře, dovolené s přáteli, večírky... Ano, ona po něm nechce žádné povinnosti doma. Paní Konopová, z vašich zkušeností, má smysl čekat, nějak bojovat o něj (asi v tuto chvíli bude na koni a bude mi to dávat najevo), nakolik to celé zdevastuje ta paní? Paní totiž nadchly výlety, auto, večeře, naši známí. Manžel se momentálně vyhýbá, nechce komunikovat, bojím se i o majetek. Rozvod by znamenal asi hodně velké martýrium, pravděpodobně i naschvály od něj, ale tohle veřejné vození milenky do naší společnosti je pro mne taky velmi bolestivé a rozhodně dlouhodobě nepřijatelné. Děkuji za Váš pohled. - otázka upravena poradcem
Iva
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
co se majetku týče, za dané situace by asi bylo záhodno vyhledat právníka,  aby vám řekl, jak ho ochránit. Faktem je, že mnoho milenek má spadeno právě na majetek mužů, jejichž manželství je nějak destabilizované či dokonce v troskách, takže je určitě dobré nechat si poradit. Tokající muži jsou naivní a slepí, věří tomu, že milence jde o čistou lásku, neprohlédnou manipulaci....čili prevence by byla žádoucí. Co se psychologické roviny týče, doporučovala bych kontaktovat manželského terapeuta a společně ho pak s manželem navštívit. Může jít jen o špatně nastavená pravidla komunikace, ale také o něco zcela jiného, např. manželovy zdravotní či jiné potíže, kvůli nimž tak podrážděně reaguje. Přeji zdárné vyřešení probému a hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den,chtěla bych se poradit,nevím co si mám myslet o svém partnerovi a jak to řešit.Je mi 61 let a příteli je 46.Jsme spolu 8 let a bydlí u mne,pracuje,ale byla doba,kdy práci neměl 1 rok byl doma.Po roce spolužití mu přišla exzekuce,splácí úvěr s předešlého vztahu,z kterého má 11tiletoo dceru a platí 2000 výživné,takže mě dává malý zbytek 5000.O to vše by ani tak ještě nešlo,do nedávné doby byl pokornější a vděčnější,ale nyní se před 3mi měsíci dal dohromady s jeho rodiči,kteří ho vydědili a teď mu slibují,že vše jednou zdědí s jeho sestrou,mají velký majetek a on se hrozně změnil,pomlouvá lidi,chová se arogantně a necitlivě.Všímají si toho i lidi a moje rodina.Ke mně se chová slušně,ale vadí mi,že si dělá nepřátele,dříve byl oblíben a nyní se mu začínají určitý lidi vyhýbat.V práci ho chválí,že si jí dobře odvádí.Děkuji.
Helena Perná
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
z toho, jak svého přítele popisujete, vyplývá, že jde o poněkud problematického člověka, jehož by dle mého názoru bylo dobré držet si od těla. Sice záleží hlavně na tom, jak se chová vůči vám, ale obrázek o něm si utváříte i z toho, jak se chová vůči svému okolí. Je pochopitelné, že vám vadí jeho náhlá změna směrem k aroganci....ale na co se mne vlastně ptáte? Dotaz zde postrádám, budu tedy spekulovat: jestli mu dát najevo nesouhlas s jeho chováním? Zdali s ním být či ne?  Své mínění k jeho chování vůči okolí si nemusíte nechávat pro sebe, tím by získal falešný dojem, že je vše v pořádku nebo že ho schvalujete. Co se týče druhé otázky, jen vy sama musíte vědět, nakolik je pro vás tento člověk přínosný, jestli klady převažují zápory, jestli je pro vás jeho finanční příspěvek tak nepostradatelný.....myslím si, že by neškodilo porozhlédnout se jinde. Ale je to váš život....Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Magistro, přítel mě pozval na oslavu narozenin jeho sestry. Mají pronajatou chalupu někde v horách.Bude tam jeho matka, sestry, strýc, bratr. Vědí, že přítel má vdanou přítelkyni. Řekl mi, že jsem zvaná a ať si to zařídím..Jedná se o pátek - neděle. Řekla jsem mu, že to nelze..Je fakt, že jsem trochu váhala, ale rezolutní ano neřekla. Nakonec jsem mu řekla, že jsem vdaná a není vhodné chodit do rodiny. On řekl, že to nikdy neřeší....Já na to, že to řeším já..Prý to už zaplatil a těšíl se. Upřímně si myslím, že mě prostě chtěl "ukázat".Zamítla jsem to.Pořád mě přesvědčuje. Řekla jsem že ne, a on to nechápe..Je to vůbec možné? Stalo se Vám někdy toto ve Vaší poradně..Přeci se ještě nebudu cítit vina?Zdraví Julka - otázka upravena poradcem
Julka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zde záleží na mnoha okolnostech. Předně jak hluboký a vážný je váš vztah s přítelem. Jste-li vdaná jen formálně, aniž byste s manželem žila skutečným manželským životem a váš přítel vás rodině takto prezentoval, nevadilo by na oslavu narozenin jeho sestry jet. Dokonce naopak. Případné dotazy byste pak nejspíš uměla zodpovědět bez jakýchkoli pocitů trapnosti. Jestliže však žijete docela normálním životem vdané ženy a tento muž je jen milencem na hezké chvilky, seznamovat se s jeho rodinou by asi vhodné nebylo. To posuďte sama...přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, prosím o radu, jakým způsobem se dá ve vztahu odmilovat, nebo alespon částečně. Jsem ve vztahu přibližně 3 roky a poslední rok citím značnou nevyrovnanost. Mám pocit, že partnera miluji daleko více, než on mě. Z toho také vychází částečná nedůvěra ohledně nevěry (i když pravděpodobně iracionální), větší potřeba s ním trávit čas, než má on se mnou a další podobné věci. Moje představa je taková, že pokud nebudu tolik zamilovaná, spoustu věcí se srovná. Otázkou je, zda mám pravdu a případně jak toho dosáhnout. Přemýšlela jsem i o rozchodu, protože takto mi ten vztah nevyhovuje, ale asi bych chtěla nejdříve vyzkoušet všechny možné varianty, jak to vyřešit. Děkuji.
Jana
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
na tohle existuje jediný způsob, ale musíte ho zvládnout: udělat se vzácnou a přestat příteli, u něhož vnímáte citový "odliv", dávat najevo horoucí lásku. Čím víc se mu takto "vnucujete", tím víc ho to nudí, jestliže už má tendence se ze vztahu vyvlékat. Uvidíte, jaký účinek to na něj bude mít, jestli na svém chování něco změní. Jestliže ne, by bylo dobré porozhlédnout se i jinde. Chce-li někdo jít, nelze ho držet, to je stará známá pravda....
Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
chtěla bych se poradit, s partnerem žiji asi 4roky ve společné domácnosti. Vychováváme spolu jeho a moje dítě, společně dítě nemáme. Trápí mě jeho žárlivost, kdy on si může dovolit vše a já nic. On si jede od rána do noci každý týden na ryby s kamarádama z práce a já ani nemohu s kamarádkama na 2h na tenis, to mi vyčítá, že si hraji s klukama z práce, kteří chodí na vedlejší hřiště také hrát. Tísíc argumentů a stejně si mluví své. Dnes jsem jela s dětmi sama s kamarádkou a jejími dětmi k našim na bazén a vezla jsem jej do práce, kde jsem jej měla následně odpoledne vyzvedávat, psala jsem mu půl hodiny po té, kdy jsme byli domluvení, že mi zavolá zda jej mám vyzvednout. Napsal mi jen sms nemusíš jsi přeci nejlepší, na to jsem mu zavolala na mobil a po pár zvonění mi to zvedl, z pozvdálí mluvil ženský hlas, který se smál (asi se skvěle bavili) a on mi jen stroze řekl, že vyzvednout nepotřebuje, že ho zaveze kamarád a byl již značně opilý. Domů jsem s dětmi proto nespěchala, protože znám jeho reakce. Mrzí mě však to, že on mi vyčte firemní vánoční večirek a on že nikam nechodí a já jsem coura a děvka. Mně ani nevadí, že seděl z práce v dámské společnosti, ale že mi ani před tím sám nenapsal a neupozornil. Život s ním je docela těřžký, ani nechodím s kamarádkama na víno, protože by si to vykládal jinak a než se s ním hádat tak raděj nikam nejdu, má tento vztah cenu? Příjde mi že je to obrovský sobec.
lucka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
asi jste si to od začtáku špatně nastavila, může-li on vše a vy nic. Připadá mi to, jako byste bydlela u něj, čili na něm byla nějak závislá a bála se ozvat....ale ať je to s otázkou bydlení jakkoli, tím, že se mu stále jen přizpůsobujete a trpíte jeho vulgarismy (nadává vám i před vaším dítětem/oběma dětmi? To by pro ně byl dost otřesný vzor..), získal nejspíš dojem, že si to může dovolit a zkouší, co mu všechno projde. Co z něj vlastně máte? Pije, mluví sprostě, zakazuje vám někam chodit, žárlí.....váš popis situace neobsahuje ani jeden klad jeho osobnosti. Nejspíš ho má, jako každý, ale jestliže zápory silně převažují, navíc se stupňuje agresivita, měla byste opravdu zvážit, zda vám to stojí za to....Přeji chladnou hlavu a do budoucna vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobry den, je mi 36let, partnerovi 43. Jsme spolu 8mesicu, každý vikend, nekdy i v tydnu. Zije sam v rod.dome se dvěma psi. Pejsci jsou uzasni, ale... Mam pocit, ze je uprednostnuje před vztahem. Ano, skutecne je miluju, no nekdy mam pocit, ze je se mnou jen proto, ze je mam taky rada a ze mu uvarim, upeču... Sex tak max 2x za mesic, coz mi prijde divne, o to vic na zacatku vztahu a nejak nejsem schopna si s nim o tom promluvit. On totiž všechno obrati na srandu.. Nejhorsi, ze ja uz taky zacinam mit v tomhle ohledu blok a odmitam to kvůli unave. On chce vecer, ja rano a je to zacarovany kruh a nevim jak z toho ven, Rada se o neho a psy staram, ale byvam dost unavena (mam roztrousenu sklerózu), chtěla jsem i rodinu, ale nevim, jestli by mi byl oporou... Dekuji za Vas názor!
lada
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že se ráda o partnera a psy staráte....ale nikde nezmiňujete, co vás na tomto vztahu baví, naopak, popisujete to, co je špatně, čeho se nedostává. Nejste přece pečovatelka, ale partnerka, čili by vás soužití s tím mužem mělo něčím obohacovat, mělo by vám něco dávat. Co se týče nesouladu v sexu, byla by namístě otevřenost, prostě si o tom popovídat. Stejně jako o všem ostatním. Jestli by vám tento muž byl dostatečnou oporou v případě založení rodiny, to musíte posoudit sama. Nepoznáte to ovšem tím, že o něj budete pečovat, nýbrž tak, že necháte, jeho, aby se staral on o vás. Rozdělit si kompetence a úlohy. Budete-li dělat všechno sama, dobrovolně se degradujete na hospodyni, kuchařku, uklízečku, jíž se nechá obskakovat, obsluhovat. Jak to na začátku nastavíte, tak to bude fungovat, tyhle vzorce se pak obtížně mění. Čili to zkuste jinak - a uvidíte.
Přeji vše dobré. 
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den. Bydlíme spolu půl roku. Já 30, on 35. Jeho rodinu moc neznám. Sestru jsem viděla pouze 1x, a to v porodnici, kdy jsme ji přišli navštívit. S přítelem odjíždíme na týdenní dovolenou. Máme v bytě pár květin a venku rajčata. Padla otázka, zda to vydrží týden bez zalévání. Partner šel telefonovat na chodbu a pak mi bez jakýchkoliv předešlých slov oznámil, že ona sestra dostane klíče od našeho bytu a bude to zalévat. Dokonce ji prý nabídl, ať se s rodinou na týden přesunou k nám. Nelíbí se mi to. Ty lidi vůbec neznám a vadí mi, že mají vstupovat do mého soukromí. Příteli jsem to takhle řekla. Proč se mě nezeptal, jestli by mi to nevadilo a rovnou jim to takhle nabídl? Odpověděl, že si připadá jak dítě, co se mě musí na vše ptát, a že to hrotím. Jsem opravdu divná, když o tom s partnerem mluvím? On má evidentně problém od dětství s komunikací, a to ve všem, ale to si nechce připustit. Jak ho přimět ke změně? Děkuji.
Maruška
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
přimět někoho ke změně lze těžko, můžete na něj jen působit svým chováním. Chápu vaše rozhořčení nad tím, že by do vašeho bytu měla přijít rodina přítelovy sestry. Domnívám se, že by květiny přežily (můžete je dát např, do vany nebo ven, máte-li zahrádku nebo balkon..), týden není tak dlouhá doba. Každopádně to s vámi měl přítel probrat dříve, než dal sestře tento návrh....ale uvidíte, třeba se to vyřeší jinak, ku prospěchu věci a přítel se příště nebude rozhodovat bez vás.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak si počínat v situaci, kdy na začátku jsou zamilovaní oba stejně a poté postupem času jeden zjistí, že miluje více a druhý méně. Jestli je to přirozený vývoj a jak je možné to vyrovnat, nebo jak se chovat a proč k tomu vlastně dochází. Jde to nějak změnit, přenastavit, vyměnit si role? Tak jak to zjistila já, můj přítel asi taky a velice toho zneužívá a někdy vytváří situace, kde ví, že já selžu, nebo čeká jak se zachovám ... př. řekne že zavolá o přestávce, pak když zavolám já, není hodinu na telefoně, prý ho zapomněl, nebo dojde domů, mířím za ním, on se otočí, odejde a pak mě říká, že jsem ho vůbec neuvítala, že čekal když to neudělá on, jak zareaguji. Já to přešla a držela jazyk za zuby. Prostě jakoby využíval pozici silnějšího a jen se utvrzoval. Chtěla jsem sama nakoupit a on že ne, že mě další den vezme. Přijel, o nákupu ani slovo tak jsem mu vytkla že se musím pořád doprošovat. Prý na to zapomněl. Prý za vším hledám naschvály.
Alice
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
v průběhu soužití se poměr sil mezi partnery neustále mění, což je dáno jednak tím, jak se vyvíjí osud každého z nich, jednak tím, jak na sebe vzájemně působí.....ráda zmiňuji filmy a zde mne hned jeden napadá - Hořký měsíc od Romana Polanského. Na začátku jsme svědky toho, jak starší muž, charismatický, ale vyhořelý playboy, v pařížském autobusu spatří krásnou mladou dívku, která nemá lístek. Dá jí ten svůj, čímž ji zachrání před revizorem, a pak mnoho dní tráví tím, že neznámou krásku hledá, což mu dává nový smysl života. Podaří se, ti dva se dají dohromady a rozhoří se mezi nimi vášnivá láska. V té débě je poměr sil jednozančně na straně mladé dívky. Svým půvabem a temperamentem neúspěšného spisovatele naprosto ovládla, ovšem jen dočasně. Po pár měsících se jí muž nabaží, nudí ho, chce se od ní odpoutat, na což ona reaguje (špatně) tím, že žadoní o jeho lásku, doprošuje a ponižuje se. Tím si vyslouží jeho opovržení až nenávist. Situace vygraduje interrupcí a odsunem na exotický ostrov, odkud se však dívka překvapivě vrací v době, kdy je na tom její bývalý přítel zdravotně zle a brzy bude ještě hůře.....karta se obrací: najednou je to ona, kdo zlomeného a na ní odkázaného muže ovládá a cynicky mu vše stonásobně vrací...Zdraví, atraktivita, karierní úspěch, peníze, věk a mnoho dalšich faktorů přispívají k růstu, ale i poklesu sebevědomí, pocitu závislosti a nezávislosti na partnerovi, což se promítá do vztahu....Nyní k vaší situaci. Zdá se, že si váš manžel určitou manipulací a drobnými naschvály kompenzuje něco, s čím je nespokojen (což vůbec nemusí souviset s vámi). Nejlépe uděláte, pokud se na něj nebudete spoléhat (např. s nákupy) a začnete si žít svůj na něm nezávislý život. Pak uvidíte. Přeji dobrou náladu (nenechávejte si ji kazit!) a vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Jestli si tím, že za vším hledám naschvály neomlouvám to, že mě miluje méně? Je realita to, že na mě opravdu až tak nemyslí? Tohle postavení mě velice ubíjí a nedá se v tom žít.Děkuji
Alice
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
v průběhu soužití se poměr sil mezi partnery neustále mění, což je dáno jednak tím, jak se vyvíjí osud každého z nich, jednak tím, jak na sebe vzájemně působí.....ráda zmiňuji filmy a zde mne hned jeden napadá - Hořký měsíc od Romana Polanského. Na začátku jsme svědky toho, jak starší muž, charismatický, ale vyhořelý playboy, v pařížském autobusu spatří krásnou mladou dívku, která nemá lístek. Dá jí ten svůj, čímž ji zachrání před revizorem, a pak mnoho dní tráví tím, že neznámou krásku hledá, což mu dává nový smysl života. Podaří se, ti dva se dají dohromady a rozhoří se mezi nimi vášnivá láska. V té débě je poměr sil jednozančně na straně mladé dívky. Svým půvabem a temperamentem neúspěšného spisovatele naprosto ovládla, ovšem jen dočasně. Po pár měsících se jí muž nabaží, nudí ho, chce se od ní odpoutat, na což ona reaguje (špatně) tím, že žadoní o jeho lásku, doprošuje a ponižuje se. Tím si vyslouží jeho opovržení až nenávist. Situace vygraduje interrupcí a odsunem na exotický ostrov, odkud se však dívka překvapivě vrací v době, kdy je na tom její bývalý přítel zdravotně zle a brzy bude ještě hůře.....karta se obrací: najednou je to ona, kdo zlomeného a na ní odkázaného muže ovládá a cynicky mu vše stonásobně vrací...Zdraví, atraktivita, karierní úspěch, peníze, věk a mnoho dalšich faktorů přispívají k růstu, ale i poklesu sebevědomí, pocitu závislosti a nezávislosti na partnerovi, což se promítá do vztahu....Nyní k vaší situaci. Zdá se, že si váš manžel určitou manipulací a drobnými naschvály kompenzuje něco, s čím je nespokojen (což vůbec nemusí souviset s vámi). Nejlépe uděláte, pokud se na něj nebudete spoléhat (např. s nákupy) a začnete si žít svůj na něm nezávislý život. Pak uvidíte. Přeji dobrou náladu (nenechávejte si ji kazit!) a vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
že já, že není šťastný atd. Když ho posílám, kam chce, do zahraničí, najednou nechce. Obrátí vše proti mě, a že ho stejně nakonec vykopnu, že si z něj dělám jen pomocnou sílu atd. Přitom hodně pracujem i spolu. Někdy po mě chce, ať se omluvím, nebo že je konec. Myslíte, že když vydržím, že opravdu odejde? Hrozně mě ty jeho stavy mrzí, moc jsem ho milovala, ale tímto se ode mne jen už vzdaluje. Kdyby aspoň přišel, mrzí mě to, mám tě rád, je toho na mě moc, ale to se nikdy nestane. Jsem prý zlá a za hádky mohu já. Když tyto nálady opadnou, je zas milující, hodný. Nevíte, co s tím?Miluje mě vůbec? Nemá rád, když pochybuji. Děkuji
Jarmila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
v závěru svého líčení situace se ptáte, jestli vás partner miluje....Ale k čemu by vám byla sebeintenzivnější vyznání lásky, jestliže by jejich platnost byla vždycky jen dočasná a tyto chvíle byly hned vystřídány hádkami, obviňováními, despotickými výpady? Tím vším, o čem píšete? Láska je cenná pouze od cenného člověka. Dle mého názoru byste si neměla nechat takové chování líbit, jen by vám to podrylo sebevědomí a na stavu věcí by se nic nezměnilo. Nejlepší by bylo zajít s partnerem k terapeutovi, zdá se, že má velké problémy sám se sebou a neumí je řešit. Pokud by nechtěl a i nadále tvrdil, že je dokonalý a za vše můžete vy, bylo by namístě přehodnotit jak postoj k tomuto člověku, tak i setrvání ve vztahu. Přeji vám hodně štěstí, vše dobré a držím palce.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den paní Libuše, už jednou jsem psala a prosím o Váš pohled ještě jednou. Partner je dalo by se říct super chlap, milující, pracující, na začátku vztahu jsem si říkala, konečně jsem ho našla a byla šťastná. Avšak alespoň dvakrát do měsíce, podle zátěže i víckrát, ho popadne nálada, kdy se z něj stane velice despotický člověk. K nepoznání.Najednou je problém, že jsem nebyla v danou hodinu doma, ale řišla o 10 min později, nezaparkovala auto tam, kam chtěl, šlápla do barvy, možná už ze stresu, kdy to začne a když jsem si po celém dni lehla na chvilinku a on to viděl a zrovna pracoval, volal na mě ze zahrady, jak se má cítit když on pracuje a já ležím. Přitom já pak chystám ještě svačiny a poletuji kolem dítěte i jeho a opravdu se neválím. Neřekne nic hezky, ale jen škaredě. Začnu se obhajovat, ale vůbec se mi to nedaří, nato se ještě dozvím, že jsem hloupá a že to mezi náma nemá cenu, že se jen hádáme. Říkala jsem mu, že jen hledá chyby a ať mi poví, kde je problém, a dozvím se,
Jarmila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
v závěru svého líčení situace se ptáte, jestli vás partner miluje....Ale k čemu by vám byla sebeintenzivnější vyznání lásky, jestliže by jejich platnost byla vždycky jen dočasná a tyto chvíle byly hned vystřídány hádkami, obviňováními, despotickými výpady? Tím vším, o čem píšete? Láska je cenná pouze od cenného člověka. Dle mého názoru byste si neměla nechat takové chování líbit, jen by vám to podrylo sebevědomí a na stavu věcí by se nic nezměnilo. Nejlepší by bylo zajít s partnerem k terapeutovi, zdá se, že má velké problémy sám se sebou a neumí je řešit. Pokud by nechtěl a i nadále tvrdil, že je dokonalý a za vše můžete vy, bylo by namístě přehodnotit jak postoj k tomuto člověku, tak i setrvání ve vztahu. Přeji vám hodně štěstí, vše dobré a držím palce.
jak se mám ve vztahu chovat?
to mělo znamenat konec našeho vztahu. Když srovnám začátek a teď, tak je mi z toho špatně a nechápu co se stalo, že se tak změnil. Dříve jsem měla své koníčky, chodila běhat, cvičit, za holkama, na kole. Ale on si přál, abych byla když přijde z práce doma, jinak vztah nemá cenu. Vždy měl strašný problém, že jsem raději nikam nešla a upla se vlastně na něj a mu se to teď zas nelíbí. Teď mi často říká, že jsem zlá, že si zasloužím zlého chlapa, že jeho si nevážím, nerespektuji. Srovnává mě s hodnýma ženskýma ze seriálu. To jsem opravdu tak zlá?Někdy se mi zdá, že ten chlap neví, co vlastně chce. chci si žít podle sebe, nebýt na něm závislá, ale to se mu zase nelíbí. Jsem jak v nějaké pasti.
Jarmila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ať za manželovou neurvalostí vězí cokoli (např. stres v práci), jisté je, že nemáte zapotřebí nechat na sebe řvát. Mohlo by se to stupňovat a v budoucnu by vás mohl i uhodit (křikem to obvykle začíná, ranami končí). Vřele doporučuji poslat ho k psychologovi a každopádně na něm být po všech stránkách nezávislá! Finančně, aktivitami, hlídáním dítěte, jakkoli. Neseďte doma, ale choďte v rámci možností s přáteli, abyste se odreagovala. Na jeho izolaci nemáte žádnou vinu, je to jeho věc, že nemá přátele ani koníčky. Chce-li jít pracovat do ciziny, ať klidně jde (zdá se mi to ovšem jako jakési vydírání - chce být ujišťován o tom, že se bez něj neobejdete, že ho tady budete zdržovat). Nenechte se citově vydírat, řešte konflikty věcně a s chladnou hlavou. Srovnávat vás s filmovými hrdinkami seriálů je nezralé až směšné. Srovnáváte ho snad vy s frajery typu J.P.Belmonda?
Na terapeuta se určitě obraťte. Držím vám palce a přeji zdárné vyřešení všech problémů.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, prosím Vás o radu. Jsem s manželem pět let, jedno dítě. Ze začátku vztahu měl na mě vždy čas, byl milý. Nyní stačí málo a ihned na mě křičí. Já neodhadnu, kdy je ta špatná chvíle, že se tak stane. Partner občas pracuje až do večera, nárazově, kdy se celý den nevidíme, např. neděli, pak přijde a lehne k tv a chce se jen dívat, nemám na něj při filmu mluvit. Když jsem po filmu přišla, že bych mu ráda něco sdělila, odstrčil mě. Urazila jsem se, že si na mě neudělá ani pět minut a poté mu vyčetla, že já pro něj dělám taky spoustu věcí. Nato začal na mě řvát. Pořád se jen dozvídám, jak se " beze mě obejde", že není tak potřebný, že by šel vydělávat do ciziny, abysme měli víc peněz, že nemá koníčky, že se nemá jak odreagovat, a má jen tu tv. Prý mu jen visím na krku, přitom to byl prvně on, kdo nechtěl, abych měla vůbec nějaké koníčky a byla jen s ním. Tak se mi to takhle vymstilo. Nemluvila jsem s ním, a on si začal stěžovat, že ho ani neobejmu a že první nepřijde, i kdyby - otázka upravena poradcem
Jarmila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ať za manželovou neurvalostí vězí cokoli (např. stres v práci), jisté je, že nemáte zapotřebí nechat na sebe řvát. Mohlo by se to stupňovat a v budoucnu by vás mohl i uhodit (křikem to obvykle začíná, ranami končí). Vřele doporučuji poslat ho k psychologovi a každopádně na něm být po všech stránkách nezávislá! Finančně, aktivitami, hlídáním dítěte, jakkoli. Neseďte doma, ale choďte v rámci možností s přáteli, abyste se odreagovala. Na jeho izolaci nemáte žádnou vinu, je to jeho věc, že nemá přátele ani koníčky. Chce-li jít pracovat do ciziny, ať klidně jde (zdá se mi to ovšem jako jakési vydírání - chce být ujišťován o tom, že se bez něj neobejdete, že ho tady budete zdržovat). Nenechte se citově vydírat, řešte konflikty věcně a s chladnou hlavou. Srovnávat vás s filmovými hrdinkami seriálů je nezralé až směšné. Srovnáváte ho snad vy s frajery typu J.P.Belmonda?
Na terapeuta se určitě obraťte. Držím vám palce a přeji zdárné vyřešení všech problémů.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, den, paní doktorko, i já si moc ráda čtu Vaši poradnu.A nakonec i já jsem se odhodlala ke svému příspěvku.Je mi 25 let a mám za sebou 2 vztahy. V prvním vztahu jsem si partnera „vybojovala“.Byl ve vztahu s jinou.Na začátku byl ten vztah krásný,jakmile se vše zlegalizovalo,změnil se.Neustále byl v kontaktu se svou bývalou a mně to ubližovalo.Tohle jsme nakonec ale ustáli a byli spolu 7 let.Na partnerovi jsem se stala hodně závislou.Byl starší o 5 let,takže jsem obdivovala jeho názory,jeho práci.Chtěl mě ale měnit.Pochází z rozvrácené rodiny.Představoval si,že se o něj budu starat,budu mu vařit,atd.Já se ale ve svých 16 letech k tomu moc neměla.Tohle byl věčný problém.Nebavilo mě to.Chtěla jsem si s ním užívat volné chvíle.Až nyní vím,že je to pro muže důležité.Postupně jsem si vytvářela pár bloků,které mám doteď. Partner mě miloval,ale nevoněla jsem mu.Neustále jsem se v jeho přítomnosti bála být sama sebou.Na druhou stranu,vztah měl i pozitivní stránky
Lada
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.   
jak se mám ve vztahu chovat?
A vím,že jsem sama dělala chyby.O svých pocitech jsme nekomunikovali,možná to byl problém.Najednou jsem potkala muže, se kterým jsem byla často v práci.Vyslechl mě,podpořil.Povídali jsme si o vzájemných problémech a zamilovala jsem se.Samozřejmě, byl ženatý.Chvíli jsem udržovala kontakt s oběma.Nevěděla jsem co dál a nedovedla si představit přijít ani o jednoho.Nakonec to ukončil můj přítel,ale pořád se o mě neskutečně snažil.Nicméně, já to brala jako tlak.Nic jsem necítila.Několikrát jsem mu lhala,že už se s ženatým nestýkám.Nechtěla jsem mu ubližovat a bála jsem se výčitek.Když se dozvěděl,že ano,postupně ve mně ztrácel důvěru.S ženatým jsem byla 2 roky.Už to i vypadalo,že budeme spolu,ale jakmile se jeho žena rozhodla pro jejich obnovení vztahu,přistoupil na to.Nehorázně mě to vzalo.Cítila jsem se podvedená,nechápala jsem tomu.Najednou jsem se po 2 letech začala vciťovat do bývalého přítele, jak se musel cítit.Je to již 5 měs.,co jsem sama a dokážu se na hodně věcí dívat s odstupem.
Lada2
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.   
jak se mám ve vztahu chovat?
Nejhorší na tom všem je,že všichni pocházíme ze stejného malého města,takže se často potkáváme.Vlastně asi nemám vše úplně uzavřené.Nevím.Bývalý přítel mi nedokáže odpustit, od ženatého jsem už (snad) citově odpoutaná.Pradoxně mohu být manželce asi vděčná za to,jak to dopadlo.I když mi pořád píše,jak mu chybím.A teď můj dotaz.Když se potkám se svým bývalým přítelem,nemohu říct,že bych k němu něco cítila,to ne.Ale je mi to líto.Stačí se s ním jen vidět a chce se mi brečet.Je pravda,že se v jeho přítomnosti pořád kontroluju a nedokážu být sama sebou,ale mrzí mě,jak to všechno dopadlo.Naskočí mi řada vzpomínek.Dochází mi,jak o mě bojoval,ale já ten vztah zahodila.Občas mu napíšu,jak se má.Záleží mi na tom,aby byl šťastný.On má dnes asi 1,5 roku přítelkyni.Pořád mi to ale nedokáže odpustit, i když říká,že je s ní teď o dost šťastnější.Nerozumím tomuto svému chování.Chtěla bych si to umět objasnit z několika prostých důvodů.
Lada3
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.   
jak se mám ve vztahu chovat?
Mám strach, že se jednoho dne probudím a zjistím,že rozchod s přítelem byla chyba,že ho chci zpět a nezvládnu to.Možná mi pomůže mu upřímně říct,že je mi to líto. Cítím,že potřebuju ulevit sama sobě a uzavřít si to a hlavně,potkala jsem teď nezadaného muže, který o mě stojí.Je milý,hodný a já se v jeho přítomnosti cítím moc dobře,bezpečně.Jakmile se mi ale trochu otevře a začne projevovat city, uvnitř se stahuju.Mám strach. Mám strach,že opět někomu ublížím, a to už nechci.Ty pocity špatného svědomí jsou neúnosné.Projevování citů už teď beru opatrně,bojím se,že už ani já se po těch všech zkušenostech budu bát uplně otevřít a dávat vůbec najevo city. Chtěla jsem navštívit psychologa,ale možná mi pomůže i Váš pohled.Co za tím vším strachem stojí? Jak z toho ven?Možná se v tom všem jen neustále zbytečně patlám.Mnohokrát děkuji.
Lada4
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
co se skrývá za vaším strachem, to vám opravdu nemohu napsat, na to byste musela navštívit psychologa, který by vás viděl tváří v tvář, vnímal vaši řeč těla, ,mohl vám položit pár otázek....Jste mladá, je vám teprve 25, a už jste si prošla dost intenzivními vztahy, dokonce i jedním emočně hodně vyčerpávajícím (s tím ženatým mužem). Není divu, že se z toho všeho teď těžko dáváte dohromady, na druhou stranu ale není žádný důvod, abyste oplakávala ztrátu onoho přítele, co vás znejisťoval a nyní má již novou přítelkyni. Muži rádi bojují se soky. Začala jste pro něj být atraktivní, jakmile jste měla jiného, čili mohl bojovat se sokem....Dívejte se na váš vztah racionálně. Pro společné soužití je důležité, aby se spolu oba partneři cítili dobře, pohodově, nenuceně, bez stresu, mohli se bavit uvolněně, bez zvažování každého slova či gesta. Jestliže se vám v tomto smyslu jeví nový ctitel ok, nezbavujte se ho. Na rovinu mu řekněte, že jste se ještě úplně nesebrala z toho, co jste prožila, ale máte zájem pokračovat. Časem uvidíte! Držím vám palce a přeji vše dobré.   
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den
Jsem naprosto bezradná a proto chci požádat o vaší radu, je mi 17 let a zamilovala jsem se do jednoho muže, který je o jedenáct let starší. Jiskří to mezi námi a on mě i políbil ale mám strach že když se staneme něčím víc tak nás velký věkový rozdíl rozdělí a já příjdu o báječného přítele... Děkuji za odpověď
Fany
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
řekla bych, že nejde ani tak o věkový rozdíl jako takový, ten váš je docela běžný, ale spíš o to, že objekt vašeho citového vzplanutí je pravděpodobně daleko zkušenější než vy, nemusí se chtít vázat, zejména ne na tak mladou dívku....čili že si bude jen tak hrát, zkoušet, jak daleko může zajít, ale vy se bezhlavě zamilujete a po eventuálním konci romance budete trpět....na vašem místě bych s intimním sbližováním nespěchala. Scházejte se, povídejte si, poznávejte jeho názory, všímejte si jeho reakcí, jak je vůči vám pozorný...ale také jak se chová, pokud nedostane to, co chtěl...Nedopusťte žádný nátlak. Až ho lépe poznáte, uvidíte. Dopřejte si čas, není kam spěchat. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, se svým přítelem jsem 3 měsíce, ve bylo krásne, bohužel jsem si to sama svojí lží a špatným chováním celé zničila. Nyní fungujeme na bázi nějakého společného soužití které nefunguje z jeho strany již žádné polibky, skoro žádný sex, žádně objetí. Při poslední a jediné hádce mi řekl, že mi již nevěří a z toho důvodu již ke mě necítí to co ze začátku, ale dal mi šanci to napravit a ukázat, že se zvládnu polepšit. Bohužel mé nervové vypěti, to velice špatně zvládá tuto situaci a již nevím jak dál. Snažím se co to jen jde, bohužel se hrozně utápím v depresích. Nehodlám to vzdát chci bojovat, jen bohužel už nevím jak. Děkuji
....
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
protože nevím, v jakém vztahu jsou lži a špatné chování k vašemu partnerovi, jak s ním souvisejí, jestli vám právě on svým chováním k tomu všemu zavdal příčinu a co je vůbec  špatným chováním míněno, mohu těžko něco radit....zkuste si nechat vychladnout hlavu, zapojte racionalitu, nerozhodujte se pod tlakem emocí. Po pár týdnech uvidíte....Přeji vše dobré. 
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den paní magistro. Už jsem Vám psala, ale buď se můj dotaz ztratil, nebo jsem si ho nevšimla. Takže opět - je mi 27, mám přítele (30). Jsme spolu dva roky, z toho rok spolu žijeme. To, že v domě jsou i tchánovci, to vem čert, ač některé věci se jich taky týkají... K jádru - poslední dobou přemýšlím, zda jsem vhodná na dlouhodobé vztahy. Všechny začínají stejně - oba zamilovaní, s růžovými brýlemi. Vždycky mi lichotí, jak se chlap snaží, jak je všechno nové, hezké, překvapivé. Za pár měsíců zjistím, že se nudím.Že se z toho vztahu vytrácí něco, co přesně neumím říct. Že se z něj stala rutina, a já se začínám mírně nudit. Že čekám něco víc, ale sama to neumím definovat. Proto utíkám na seznamku, kde hned na začátku řeknu, že si chci jen povídat, a o nic jiného nemám zájem (o tomhle přítel neví, myslím, že by byl konec). Poslední dobou se hodně hádáme, ale kvůli blbostem. Oba jsme unavení z práce a mě přijde, že dělám jen služku a že si je mnou až moc jistý. Co s tím? Děkuji, Radka
Radka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
váš dopis čtu a zodpovídám poprvé, alespoń mám ten dojem, nepřipadá mi povědomý. Ale teď k věci. Z vašeho líčení situace jsem vyrozuměla, že vztahů před tímto jste měla víc a vždycky měly stejný scénář: líbily se vám začátky, čili růžová romantika, mužovo lichocení, bušení srdce....Jakmile to pominulo, což se stalo vždy, vás vztah omrzel...asi je vám jasné, že takhle by to mohlo jít donekonečna. Na každém partnerovi časem najdete něco, co vám bude vadit. Mohlo by to být i opačně :každému partnerovi by mohlo něco vadit na vás. Schopnost žít ve vztahu, aniž by člověk propadal pocitům vyhořelosti, mají jen ti, co jsou sami se sebou spokojení, vyrovnaní, a nečekají od druhého, že je udělá šťastnými...to opravdu nefunguje. Brát partnera takového, jaký je a mít ho ráda i s chybami vyžaduje krom jiného toleranci, realistické představy o sobě, schopnost pracovat na vztahu ...nechci tady psát žádné fráze, ale ono to bez vlastnho aktivního přičinění opravdu nejde. Kdyby se mělo stále opakovat, že vás po pár týdnech každý omrzí, bylo by asi záhodno vyhledat terapeuta. Doporučuji začít tím, že si s partnerem popovídáte o tom, jak vidíte sami sebe i svou budoucnost, jaké máte cíle, jesti bydlení s tchány je nezbytné a nejlepší řešení, co může každý z vás udělat pro lepší atmosféru a komunikaci...přeji vše dobré. 
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, před 4. měsíci jsem poznala muže. Po týdnu jsme se přestali vídat z rozumových důvodů po 14 dnech se to zvrtlo a zůstala jsem u něj přes noc. Na druhý den mi zemřel otec a on tady byl pro mě s tím že chce vztah. Ten já chtěla taky. Ale po dvou měsících potřeboval odloučení s tím, že se necítí na veřejnosti dobře po mém boku. Má pocit, že se nabízím a vpouštím ostatní lidi do naší intimní zony. Já si toto chování bohužel moc neuvědomovala. Teď jsme spolu znovu a snažím se na sobě pracovat abych se nechovala, tak jak mu vadí. Když jsme spolu, tak máme oba pocit, že jsme jako jeden, ale jakmile jsme na veřejnosti, tak prý vidí jak se mu ztrácím a zajímám se o ostatní věci. Nejsem si jistá jestli se s tím dá něco dělat a má smysl na sobě pracovat nebo to nemá moc naději. Já si toho na sobě nikdy nevšimla, tak pořád váhám jestli to má smysl.
Eliška
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ve vašem líčení stavu věcí vnímám několik rozporů, například: jaké rozumové důvody vás vedly k rozchodu? Ty pak časem pominuly, že jste se znovu sešli? Spíš to na mne dělá dojem, že sice oba cítíte jistou nesourodost, zároveň jste ale k sobě přitahováni, "chemie" funguje... Z dalších vět pak vyplývá, že je vše v pohodě, dokud jste spolu sami. Jakmile však vyjdete na veřejnost, zdá se asi vašemu příteli, že nemístně koketujete s jinými muži, čili žárlí. Zde nejsem schopna posoudit, jestli ho k tomu vede jen jeho založení (s tím by se nedalo nic dělat, se žárlivcem je život peklo) nebo v jeho přítomnosti skutečně koketujete a permanentně ho znejisťujete. Asi by bylo namístě si o tom v klidu a otevřeně popovídat. Raději dříve než později. Pokud zjistíte, že jste každý jinde a vaše představy se totálně rozcházejí, bylo by asi lepší jit každý svou cestou. Možná však přijdete na to, že neshody působí jen odlišný styl komunikace a v zásadě si rozumíte. Budete-li k sobě upřímní, přijdete na to. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, také i já jsem sama. Když si pročítám dotazy a odpovědi napadlo mě, jaké vlastnosti muži u žen vlastně hledají. Měla jsem za to, že muži hledají chytré, zábavné, ženy umějící se postarat o domácnost, pracovité. Bohužel jsem tvrdě narazila. Ani jednu z výše uvedených vlastností muže nepřitahuje. Jaké vlastnosti tedy skutečně muži u žen hledají? Děkuji za odpověď
Miroslava
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
chytré a zábavné partnery si přejí jak ženy, tak muži. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by někdo toužil po partnerce nudné a bez humoru. Totéž platí o pracovitosti a schopnosti zvládat domácnost. Ve vztahu ovšem záleží na i jiných faktorech než na samotném výčtu pozitivních vlastností....prvním krokem je dobrá volba partnera (jesltiže si někdo pořídí problematický protějšek, může mít svatozář a není to nic platné). Tím dalším "interakce" - jak spolu komunikujeme, jsme-li schopni si vzájemně dělat radost a tím vztah posilovat, atd.atd. Návodů na to, jak s partnerem "zacházet" a jak oživovat vztah, jsou v každém knihkupectví i na internetu hromady. Nevím, v jakém slova smyslu jste narazila. Zkuste se zamyslet nad výběrem mužů, najdete-li tam nějaký společný (nevyhovující) jmenovatel. Dále nad tím, kdy vaše vztahy krachují, co tomu předchází, a v dalším vztahu se pokuste udělat něco jinak. Třeba zvolit jiný typ muže a hlavně nechovat se brzy až moc závisle. Sebejistí a svobodomyslní muži utíkají od žen, jež předčasně stavějí na hnizdo, chtějí mít nad partnerem neustálou kontrolu, rychle se vzdají svých koníčků a žijí jenom vztahem... 
Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
4/Jsem hodně racionální člověk a vždy se snažím vše řešit rozumově ale teď jsem naprosto bezradná a to co se mnou dělají vnitřní pocity je chvílema až nesnesitelné. Vždy jsem odsuzovala jakýkoliv druh nevěry a proto mě mé chování vnitřně ničí. Nemůžu si pomoct. Nechci ničit 9letý vztah, rozhodně ne kvůli „milenci“, když už tak sama kvůli sobě. Vlastně si po té době ani neumím představit, že se rozejdeme. Ale mám pocit, že na to žít bez intimností jsme oba hodně mladí. Vím, že je těžké někomu radit a proto vás prosím o váš názor na tuto mou životní situaci. A přece jen o malou radu jak se vnitřně vyrovnat s tím, co dělám. Mám momentálně pocit, že i kdybychom s přítelem dokázali vše obnovit, nebudu se mu moct podívat do očí. Omlouvám se za tak dlouhý text, doufám, že bude dávat smysl a předem vám moc děkuji za jakékoliv vyjádření k němu.
Zuzka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí. 
jak se mám ve vztahu chovat?
3/I když jsem se o tom s ním několikrát bavila a snažila jsem se mu sdělit co mě trápí a co mi chybí nemělo to žádný efekt, naposled ani nechápal, proč s takovým rozhovorem vůbec začínám. Když jsem se ho zeptala, zda je šťastný odpověděl mi, že není, ale je spokojený. S tím druhým jsem šťastná, dává mi přesně to co mi tak moc chybí. Jsme v každodenním kontaktu přes sociální síť. Od začátku ví, že jsem zadaná ví i o mých pocitech a snaží se mě podporovat. Zatím jsme spolu nespali, ovšem to co mezi námi probíhá považuji vnitřně za nevěru. Před časem mi oznámil, že se do mě zamiloval, a že si na mě počká. Myslím si, že bude tolerovat jakékoliv moje rozhodnutí, do ničeho mě netlačí a ví, jak moc mě celá situace trápí. Já se nyní nacházím ve slepé uličce a vůbec nevím jak z ní ven.Ani vlastně nevím, zda z ní chci ven. Mám šílené výčitky svědomí vůči příteli, někdy mám chuť mu přiznat, jak zle se chovám ale nechci být takový sobec, který uleví svému svědomí na úkor trápení druhé osoby.
Zuzka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí. 
jak se mám ve vztahu chovat?
2/I když co je vlastně štěstí. Před rokem mi vstoupil do života jiný kluk, který byl mou první velkou láskou. Takovou tou prázdninovou, která stejně jak rychle začala, velmi rychle skončila. Od té doby jsme spolu byli několikrát v kontaktu, ale vždy se náš kontakt z různých důvodů přerušil. Proto když jsme si začali znovu psát nepřisuzovala jsem tomu velkou váhu. Několikrát jsme se sešli na skleničku, kávu, večeři, procházku apod. Jak už to tak ovšem bývá před půl rokem se vše tak nějak zvrtlo a poprvé po té dlouhé době jsme se líbali. Pro mě to byla vlna emocí a vášně, kterou ve svém stávajícím vztahu zoufale postrádám. Ještě jsem se nezmínila o tom nejdůležitějším, co mě trápí. S přítelem spolu už 2 roky intimně nežijeme. Nějak jsme v tomto směru citově ochladli a nemáme snahu s tím něco dělat. I když jsem se o tom s ním několikrát bavila a snažila jsem se mu sdělit co mě trápí a co mi chybí nemělo to žádný efekt, naposled ani nechápal, proč s takovým rozhovorem vůbec začínám.
Zuzka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí. 
jak se mám ve vztahu chovat?
1/Dobrý den, trvalo mi dlouho sebrat odvahu a svěřit se ale vaše reakce na dotazy mi byly natolik blízké, že jsem se rozhodla o jednu radu, či spíše názor požádat také. Je mi 25 let, mám 9 let přítele, který je stejně starý jako já. Navzájem jsme pro sebe byli prvními. Já ještě studuji poslední rok VŠ on již několik let pracuje. Poslední 3 roky spolu bydlíme v bytě, ale víkendy stále trávíme v mém rodném městě kvůli rodině a kamarádům. Ani nevím jak je to dlouho ale mám pocit, že žijeme spíše vedle sebe nežli spolu. Takovéto často popisované manželství po XXX letech. Pořádně spolu ani nemluvíme, což je asi dáno i tím, že máme oba odlišné starosti. Myslím si, že jsme oba byli dost mladí a nevyzrálí a nepečovali jsme o náš vztah tak jak by se patřilo a proto neumíme čas trávit společně pouze ve dvou. Přítel je moc hodný člověk, pracovitý, s pevnými morálními zásadami a stejně nastavenými hodnotami. Vážím si ho a mám ho ráda, ale poslední dobou mám pocit, že to nestačí, že nejsem šťastná.
Zuzka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
řekla bych, že mluvit o nevěře v případě, že jste dosud vlastně ještě vůbec nic nepoznala a nemáte žádné srovnání, vlastně ani nelze. Dříve, v dobách mládí našich prababiček a babiček se to tak možná bralo, ale dnešní doba je v tomto ohledu jiná a stalo se běžným jevem, že za svůj život uděláme několik vztahových, tedy i sexuálních zkušeností. Nebičujte svou psychiku výčitkami, naopak, bylo by snad až nesmyslné či absurdní, kdybyste ve svém věku měla lpět na vztahu, který je už teď svým způsobem vyhořelý. Zřejmě jste se začali brzy vázat, přeskočili důležité období poznávání, srovnávání, a rovnou zakotvili ve vážném typu soužití. Nelze vyloučit, že by i váš přítel potřeboval či dokonce uvítal svobodu a změnu...bavili jste se o tom? Raději teď než později. Určitý odstup by ukázal, jestli se k sobě v zásadě hodíte, jste jen momentálně přesyceni či unaveni jeden druhým, nebo se začínáte vyvíjet každý jinam, i temperamentem jste odlišní, a podstatně lépe "kompatibilní" s někým jiným...
Co se týče vašeho nového vzplanutí: je normální a logické, že ho vnímáte jako více vzrušující, tak to na začátku bývá vždycky. Časem by i tam gejzíry štěstí vystřídala klidnější a trvalejší spokojenost, i to je zcela normální....
Netrapte se pocity křivdy vůči příteli, doporučovala bych vám dopřát si odstup a třeba si přečíst pár knih, i tu moji o nevěře - Ukradená objetí. Tam uvidíte, jak je všechno relativní, co se všechno může stát a můžete se zamýšlet i nad tím, jak si aktéři příběhů mohli či měli počínat. Dívejte se taky na filmy, např.od Woodyho Allena, a zamýšlejte se nad hrdiny i typy vztahů. Říkat příteli o vašem zatím ještě platonickém vzplanutí nedoporučuji, obrátil by to proti vám a mohlo by to mít neblahé následky. Chtějte po něm čas pro sebe a v rámci toho pak poznávejte, jak se chová ten nový, jak reaguje, když vám něco je, jestli vás nemá jen pro zábavu, ale umí být i oporou, umí se rozhodovat, je emočně stabilní a má postoje blízké těm vašim.... takže asi tak. Přeji hodně štěstí. 
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na tu věc, kde zaangažovanější ve vztahu by měl být na začátku muž. Mělo by to tak být i v průběhu vztahu? Jak toho docílit, abychom se třeba neodcizili. Kde najít tu správnou rovnováhu. Chci dávat a lásku i dostávat. O svého muže se zajímám asi více, než je zdrávo a byly z toho jen problémy. Pak jsem si uvědomila, že převážně mluvíme o tom, co on dělá, jak se má a řešíme jen jeho a já mu pak vyčetla,že mě se nezeptá, jak se mám atd.Teď se stalo, že na mě asi dvakrát žárlil,kdy jsem mluvila a nebo seděla vedle cizího muže a najednou mi říká, jak mě má strašně rád, jak mu chybím a že je rád, že už jsem na něj hodná.( tzn. neuháním ho? ) Už se o něj nestarám a je jak vyměněný. Nemohu najít ten zlatý střed, jestli mi rozumíte. Buď ho moc uháním, nebo zase nemám zájem žádný. To se zas cítí, že ho nemám ráda. V předchozím dlouholetém vztahu jsem neřešila ani jeden vztahový problém, v tomto pětiletém, řeším jeden za druhým, prořád nějaký, čím to je? Děkuji
Eliška
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
řekla bych, že jste to vzala za správný konec, ačkoli třeba máte pocit, že jste to přehnala. Jak vidíte, přineslo to ovoce, partner zbystřil a projevuje o vás více zájmu než předtím. Řiďte se intuicí, ta vám nejlépe napoví, kde je zdravá míra. Pokud budete mít vlastní přátele a aktivity, vůči partnerovi se ale budete chovat mile, neměl by mít rozhodně pocit, že ho "nemáte ráda". Mužům (obecně) imponují slova chvály, obdivu a výroky, jak se na ně partnerka těšila. Prostě takové to ryze ženské přitočení se, úsměv...Určitě to zvládnete.

jak se mám ve vztahu chovat?
1. Dobrý den, chtěla bych se zeptat, nevím, zda-li nejsem na partnerovi závislá. Všechno je v pořádku, cítím, že mě má rád, dělá pro mě všechno. Ale někdy mě vytáčí, přijde mi, že mě zkouší co vydržím, že mě chce nějak neustále slovně zraňovat, aby byl stále na koni. Nevím, zda je to sranda, prý nad tím nepřemýšlí a jen to plácne, já to prý zbytečně řeším. Třeba říká nejspíš ve srandě, že už je starý, že sex už nepotřebuje, nebo když mám menstruaci, tak že je to dobře, že si aspoň odpočine. Nebo že zvířata to dělají jednou za rok atd. Teď měl oblíbený vtip, že v manželství je výhoda ta, že si může ... kdy chce. Nejspíš si dělá srandu, protože se milujeme 3 x do týdne, jsme spolu 4roky. Ale já se pak cítím potřebná a řeknu, že to taky nepotřebuji, že to rok dělat nemusíme a on řekne ty teda jo. Pak mám pocit, že to dělá z povinnosti a začnu být vzteklá, že to dělat nemusí, když nechce a už jsme v sobě. Není to jen v této oblasti, ale pořád má narážky, které já pak řeším a ještě vše
Mirka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně  to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré. 
jak se mám ve vztahu chovat?
2. svede na mě, že nerozumím srandě. Je to hrozný, cítím, že on je stále jak na koni a já jsem ta která se musí prosit, přitom to tak není, je to tak jen na slovní úrovni, kterou neustále provokuje. Proč mu dělá dobře mě neustále nějak shazovat. Jak mu to mám vrátit, nebýt pak v té oslabené pozici. Přijde mi pak, že mě snad ani nemá pak rád. Měl by mě uhánět a né říkat takovéto věci, kdy se cítím jak nějaká co škemrá, přitom ale nikdy škemrat nemusím, on chce sám. Pořád mě chce srážet, má snad strach z mé převahy? I v rozhovorech o běžných věcech má tendenci mě shazovat. Ňapř. když na něco zapomenu, zdůrazňuje mé chyby Pak mu vše vrátím.Občas se mi podaří být v pozici na koni já, ale stojí mě to hrozného úsilí, už mě to nebaví. Myslím že ho mám raději než on mě a řeším pořád jak se ke mě chová a má chovat. Nejsem si jím vůbec jistá. Pořád mě jaksi utíká. Někdy si myslím, že na něj nemám, jak to mám změnit? Začínám si psát i s jinými muži, abych na ten boj zapomněla a neřešila jej.
Mirka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně  to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré. 
jak se mám ve vztahu chovat?
3. Jsem už z toho unavená, ale ráda bych to nějak změnila, máme spolu dítě. Myslím že chyba je buď v tom, že ho miluji více, jsem více závislá, ale nevím jak se odpoutat. Připadnu si pořád jak na začátku, chci aby to tak i bylo, ale přijde mi, že on už to tak nemá. Je jaksi povýšený. Přitom chtěl abychom byli pořád spolu, i ve společnosti atd. a je to stále tak. Zkouším se od něj odtahovat, jdu třeba ven, někdy i žárlí, ale je mi to trochu proti srsti, abych se chovala tak, aby on nebyl pořád na tom koni. Jak se nenechat zraňovat a proč to dělá, když mě tak miloval, nebo miluje ... on se strašně drží, aby nedal najevo nějakou slabost ... ale mě to nejde. Možná je buran a nezmění se, možná bych se měla změnit já, je to od té doby, co jsem přibrala asi 15 kg a nejsem tak sexy a už se tak nepřetrhne. Byl zvyklý, že si ke každé ženě může dovolit co chce a ony se mu ještě klaněly. Jeho drzost nezná mezí. Jak s ním zatočit :)
Mirka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zaujalo mě, že sice líčíte, jak vám vadí partnerovo bytí na koni, to, že vás slovně válcuje a rád sráží v soukromí i na veřejnosti, ale pak píšete, že je vám proti srsti chovat se tak, aby na koni nebyl... co tedy vlastně chcete? Domnívám se, že byste měla zapracovat na svém sebevědomí a sebejistotě. Udělat všechno pro to, abyste byla sama se sebou spokojená, v pohodě, cítila se dobře, líbila se sama sobě (pak začnete vnímat i obdivné pohledy jiných mužů, které vaše ženské sebevědomí ještě podpoří). Nenechte se srážet, to nemáte zapotřebí, domluvte si s partnerem určitá pravidla komunikace, ničeho se od něj v žádném případě nedoprošujte, nesmí cítit, že jste potřebná a hlavně  to, že byste bez něj nemohla žít. Máte spolu sice dítě, ale to přece neznamená, že jste k němu přikována navěky bez ohedu na to, jak s vámi nakládá. Mějte na paměti, že každý má takový vztah, jaký si zaslouží...je to tvrdé, ale pravdivé přísloví. Jinými slovy: každý jde jen tak daleko, jak mu ten druhý dovolí.... a vy jste tomuto muži, který má se ženami zřejmě nějaký problém, dovolila příliš mnoho. Je tedy čas na změnu: cvičte, dejte se do formy, kupte si něco pěkného na sebe, pečujte o sebe po všech stránkách, dopracujte se k nadhledu a vůči tomuto partnerovi se důsledně vymezte. Přeji vše dobré. 
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den.Partner mi nepřiznal své léčení v psychiatrické amb.To bych přešla,je to inteligentní,vzdělaný,galantní člověk.Časem (5 let) se ukazuje,že mu záleží hlavně na svém majetku - jako by potřeboval ženu,která by mu ochotně "otročila" na jeho domku se zahradou a hlavně byla veselá v sexu.Je ochotný mi (když zbyde čas) pomoci s mým bydlením,dost mi pomohl v době mého rozvodu,ale mívá neskutečně nevyzpytatelné chování.Doslova se dopoledne usmívá a všecko je O.K. a večer se urazí a nemluví,v SMS nebo mailech vyčítá všecko.Má tendence zveličovat svoji ublíženost (třeba nevyspání kvůli hodinovému telefonátu mé příbuzné) a přejde plynule k výčitkám ohledně mé sexuální nedostatečnosti,přitom mi ale den předtím napíše,že jsem jeho 1ka a NEJ ženská.Za nenálady se vždy omluví.Domácnost ode zdi ke zdi jsem nikdy nezažila a ačkoliv ho uznávám,tyto jeho výkyvy v náladách mi působí velké citové potíže.Je mi 50, jemu 40, bezdětný svobodný.Rozchod mě nepoloží,ale ráda ho mám.Jak to zklidnit?Díky - otázka upravena poradcem
Diana
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nikomu neotročte, to přece nemáte zapotřebí. Nabízí se otázka, jestli se snažit "zklidňovat" partnera, co se chová od zdi ke zdi, nebo se raději poohlédnout po někom stabilním, vyrovnaném....možná i věkově blíže k vám. Přeji natankovat zdravé sebevědomí, zamyslet se nad klady / zápory a po zralé úvaze správné rozhodnutí.

jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, s manželem jsme spolu 16 let, já 40 let a manžel 42 let, máme spolu 8 letou dceru. Letos v únoru, manžel v rámce fúze 2 společností, přišel o vysoký manažerský post a v nově vzniklé polečnosti má místo samozřejmě daleko nižší za menší plat. K tomu je jeho šéfem žena, což pro něj jako dominantní typ, znamená velký problém. V tomto období se před námi zcela uzavřel, přestal komunikovat a na jakékoliv podněty o komunikaci reagovat podrážděně. Nesnášel jakýkoliv fyzický kontakt, abych se ho jen dotkla. V červnu, kdy začal být nepříjemný i na dceru, která byla do té doby u něj na prvním místě, jsem vyvolala rozhovor, kde prakticky řekl, že neví jak dál, jestli chce s námi být a neví ani jak to bude dál ve vztahu mezi námi. Nyní měsíc po rozhovoru si chce koupit chalupu někde v horách, kam bude jezdit zřejmě sám na kolo a čistit si hlavu. V současné době nevím, jestli je tam i 3 osoba, protože je i nadále odmítavý k jakýmkoliv dotekům a tvrdí samozřejmě, že není. Prosím o radu.
Jitka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
takhle na dálku nelze posoudit, co se odehrává v hlavě vašeho manžela. Milenka je jednou z možností jeho změny chování vůči vám, ale to by z něj musel vytáhnout terapeut. Toho byste asi měli navštívit.
Rozhodl se koupit si (sám) chalupu v horách, aby si čistil hlavu, ale zeptal se vás, jestli s tím souhlasíte, jak to vidíte vy? Řekl vám, jak si představuje vaše další soužití? Stojí o něj vůbec nebo jen "nechce nic řešit", ačkoli mu to nevyhovuje? Nijak se mu nevnucujte, chovejte se věcně a racionálně, žijte svůj život a dejte mu najevo, že ho až tak nepotřebujete. Jedině tak si vás začne (znovu) vážit. Pak uvidíte. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
pokračování: Vím, že nemám jistotu, že když budu čekat , a žít teď takto, nakonec vztah ustojíme. přemýšlím nad tím, jestli vůbec nějaká šance ještě je? Proč mě nechce nechat odejít? naši přátelé mi říkají ať mu ten čas dám,že sám se dostal do pasti neřešením svých problémů a že mě má rád. jenže jak se k tomu teď postavit, pokud bych vztah chtěla "zachránit"? Vídat se s ním i když v současné chvíli v rovině platonické i za cenu toho, že to bolí a nechat to plynout? Mírně přitlačit , připomínat se a nechat to plynout? Rozseknout to a třeba doufat, že se k sobě časem vrátíme? Kontaktovat ho nebo úplně se odmlčet. Teď cítím, že na jakoukoliv otázku o tom co bude reaguje podrážděně. Píšeme si tři roky každý den, když spolu nejsme vzkazy ráno i večer. teď jsem se odmlčela a dala si tři dny bez jakéhokoli v kontaktu, abych mu už nelezla na nervy. Mám pak v tom pokračovat? Aby alespoň tak o mně věděl? Je mi 40, ale cítím se jak na střední škole:-) Díky moc za radu a mějte se hezky! - otázka upravena poradcem
Klára
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
tady je každá rada drahá. Záleží na mnoha věcech, které nevím a možná nejsou známy ani vám. To, že přítel trvá na platonickém vztahu, by mohlo znamenat, že se vrátil k bývalce, třeba ho něčím zlanařila...ale to je samozřejmě jen jedna z možností. Každopádně se mi to zdá nepřirozené. I kdyby se cítil vystresovaný, vyčerpaný a měl obavy, že v posteli selže, stál by o fyzický kontakt a hlavně o to, být s vámi sám. Netikají vám sice žádné biologické hodiny, ale na druhou stranu - není-li schopen jasně se vyjádřit, co chce a jak to s vámi do budoucna vidí, nevidím smyslupné vázat se na něj. Klidně můžete zůstat v kontaktu, pokud vám to nebude škodit, nebudete tím trpět... jak jsem tady už mnohokrát psala, vztah musejí chtít oba, nikoli jen jeden....přeji vám zdárné vyřešení problému a hodně štěstí do budoucna. 
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, prosím o radu v mé situaci. S partnerem jsem tři roky, máme oba děti z předchozích, nežijeme spolu. Oba jsme se shodli na tom, že náš vztah byl pohodový,rozumíme si, sex nám klapal. Bohužel v současné době partner prochází osobní krizí způsobené nedořešenou situací v rodině i vlastními dětmi, což se promítlo i do vztahu mezi námi. Celá situace teď vypadá tak, že partner si není jistý ani vztahem mezi námi. Na jedné straně se cítí prázdný, chtěl by se znovu radovat ze života, těšit se na mě, rozbít stereotyp, znovu "to" nastartovat, na druhé straně mi řekne i to, že neví jestli se mnou ano nebo ne, je úplně vyhořelý. Chce tomu nechat volný průběh. nechce mě nechat odejít i když jsem mu tu možnost dala. Iniciuje akce,jak mě vidět, ovšem s kamarády, bojí se být se mnou v tuto chvíli sám - snad kvůli naléhání a případnému pitvání problému. Moc dobře nevím, jak se chovat. Chtěla bych vztah zachránit,vybojovat ho, záleží mi na partnerovi, ale nevím vlastně jak. - otázka upravena poradcem
Klára
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
tady je každá rada drahá. Záleží na mnoha věcech, které nevím a možná nejsou známy ani vám. To, že přítel trvá na platonickém vztahu, by mohlo znamenat, že se vrátil k bývalce, třeba ho něčím zlanařila...ale to je samozřejmě jen jedna z možností. Každopádně se mi to zdá nepřirozené. I kdyby se cítil vystresovaný, vyčerpaný a měl obavy, že v posteli selže, stál by o fyzický kontakt a hlavně o to, být s vámi sám. Netikají vám sice žádné biologické hodiny, ale na druhou stranu - není-li schopen jasně se vyjádřit, co chce a jak to s vámi do budoucna vidí, nevidím smyslupné vázat se na něj. Klidně můžete zůstat v kontaktu, pokud vám to nebude škodit, nebudete tím trpět... jak jsem tady už mnohokrát psala, vztah musejí chtít oba, nikoli jen jeden....přeji vám zdárné vyřešení problému a hodně štěstí do budoucna. 
jak se mám ve vztahu chovat?
dobrý den, moc prosím o radu, jak říct novému partnerovi, že mám cukrovku na inzulínu? Nevím jak to správně načasovat, samozřejmě se bojím, aby tím vztah neskončil...v předchozích vztazích to nevadilo, ale vím, že každý je jiný. Jinak na vztahy jsem opravdu ,,specialista,, nejsem asi vážně schopná si najít normálního chlapa, který by neměl rád jen sám sebe či svoje koníčky...chtěla bych rodinu, biologické hodiny tikají a čas letí, někdy mám tak strašnou krizi ...
salma
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zdravotní stav partnerovi netajte, čím dříve mu to sdělíte, tím lépe. Má-li vás skutečně rád, nic to na vztahu nezmění... a kdyby to bylo jinak, je lepší, projeví-li se to hned. Držím palce a přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den ,
Jsem s přítelem 7 měsíců , oba studujeme tudíž se vidíme jen jednou týdně ,
za celou dobu jsme si každý den volali přes skype ,
nikdy jsme spolu neměli nějaká vážnější problém , pouze žabomyší války kvůli blbostem , žárlivosti atd.
vždy jsme měli vztah kdy jsem byla ta co poslouchala krásné komplimenty , sladké řeči a vlastně na tyhle věci jen pěkně odpovídala a čas od času něco pěkného též řekla .Chodil k nám a naše rodina ho měla ráda , byli jsme na sebe zvyklý po všech směrech a náš vztah byl něco jako nejlepší přátelství a láska.
Nikdy jsem se nemusela bát že by mě podvedl či se semnou dokonce rozešel , ale před cca měsícem a půl nastaly nehorázné problémy díky mé rodině a matce , kdy zjistili že jsem s ním již měla pohlavní styk , moje rodina je na tohle dosti citlivá a chtěly mu hodně vynadat , něměli by jistě právo ho udat či něco podobného , jelikož já již nejsem pod zákonem ani on není..On ale od těchto problémů začal být nepříjemný a prohodili jsme si role..
-
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
vašemu sdělení chybí otázka. Co chcete vědět? Jak se nyní zachovat? Asi to nechat být. Bude-li chtít, přijde sám. Možná si potřebuje leccos ujasnit a popřemýšlet. To je v tomhle věku úplně normální...přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, s manželem jsme se po odluce k sobě zase vraceli. Důvodem byla jeho nespokojenost ve vztahu, pocit, že není doceněn, měl výhrady k domácnosti, k dětem, ke mně, ale spíš to vypadalo, že má nějaký vnitřní problém sám se sebou, protože spousta z toho se ukázala jako záminka. Vozila jsem mu obědy na víkend či on jezdil k nám, on mi posílal fotografie, psal mailové dopisy, chtěl se mnou plánovat letní dovolené. Mezitím byl přes známé seznámen s rozvedenou paní, o téměř 20 let mladší, se dvěma dětmi. Ona ucítila příležitost a začala mu velice nadbíhat - sama, bez dětí, ty dala bývalému manželovi. Neměla jsem vůbec šanci, po pár týdnech byl jako v transu. Odjel s ní na dovolené, se mnou nevěděl, co dál - jednak nechtěl být, ale jednak vnímal dlouhou společnou historii a děti.Paní to asi vycítila a začala proti mně velice brojit, manipulovat s ním, posléze do toho zahrnula i děti. Manžel bohužel podlehl a vztahy mezi jím a dětmi se velice pokazily. Lžím milenky manžel uvěřil (dozvěděla jsem se později, co vše vyprávěla) a v tuto chvíli je to de facto patová situace. Jsem z toho zoufalá, nevím, co mám dělat. Jeho ovládá milenka a páchá nenapravitelné škody. Myslíte, že to půjde ještě nějak spravit? Děkuji Vám.
Zuzana
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
jestliže je váš manžel zcela pod vlivem manipulativní milenky, doporučovala bych nezabývat se myšlenkami na to, jak vztah spravit (on o to zřejmě vůbec nestojí), ale jak zabránit nenapravitelným škodám, které zmiňujete. To je ovšem téma, které přesahuje možnosti internetové proadny a vyžaduje posouzení "živého" odborníka. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Paní Konopová, jak se díváte na názor týkající se nevěry - udělá jednou, udělá i příště. Může nevěra po dlouhých letech manželství odblokovat nějakou vnitřní brzdu a pak takový člověk to snáze zopakuje při nejbližší příležitosti (flirt ženy, pocit problému v manželství, nuda)? A může to být třeba i známka předchozích nevěr, o nichž partnerka neví? A co s člověkem, který zapříčinil takto rozpad vztahu, tvrdí, že nechce zůstat sám, ale do původního vztahu nechce "investovat", respektive nechce sám změnit svoje chování a změnu vyžaduje jen na ostatních? Děkuji za vaše zkušenosti. - otázka upravena poradcem
Květa
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
z vašeho popisu situace mi není jasné, jestli stále ještě žijete s mužem, který vás podvedl, nebo zda se jedná o jeho dřívější vztahy a nevěry. Je-li to tak, že se váš vztah rozpadl kvůli jeho milence, potom jste se k sobě vrátili, ale on je rezervovaný a nechce do vašeho vztahu investovat, bylo by asi rozumné si o tom upřímně popovídat a zvolit takovou formu vztahu (pokud vůbec nějakou), aby investování do vztahu bylo z obou stran stejné. Jinak to nefunguje....přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
paní Konopová, ráda si čtu vaše rady, zejména ty o nezávislosti na partnerovi a potřebě zdravé žárlivosti. Já někde dělám chybu, protože je to u nás jinak. Svobodu si manžel vyžaduje hlavně pro sebe (zdůvodňuje to živením rodiny, podnikáním), nechtěl ani hlídat děti 1 hodinu týdně , když jsem na MD chtěla chodit na španělštinu. Na večírku s jeho známými jsem jednou chtěla zůstat déle (on odešel spát), vrátil se naštvaný a agresivní, takže jsem s ním raději odešla. On na večírcích kolikrát zůstal, musela jsem pro něj pak ráno jezdit. Jak jsem začala chodit do práce, čas od času musím zůstat mimo domov - nějak to toleruje, ale vyvolal ve mně pocity viny (on musel hlídat, on nic nestihl), přitom odcházím do práce a mají vše připravené )navařeno, nakoupeno, uklizeno...). Na pánské jízdy jezdí manžel taky sám, recipročně jsem nikdy nebyla (netroufla jsem si). Někdy mám pocit, že se manžel snaží toto "přebít" aktivitou o level vyšší (být déle pryč, být více pryč) a vysvětluje to svým nárokem podnikatele. Když už neví , kudy kam, tak řekne, že má nárok jako muž. V rámci klidu se snažím nad tím mávnout rukou, ale zhoršuje se to. jak z toho ven?

děkuji - otázka upravena poradcem
Verča
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
při čtení vašeho dotazu mne napadá, jak to bylo dříve, než jste se vzali? Zastával váš manžel už tehdy postoj, že muž si z pozice "silnějšího pohlaví" může dovolit víc než žena? V dnešní době to zní takřka neuvěřitelně. Ale zřejmě se model "zakonzervovával" postupně, manžel si zvykl, že neprotestujete, nekladete vlastní požadavky....taková pro ženu nevýhodná pravidla se nastavují často v době jejího oslabení - např. během MD. Inklinuje-li muž k vládnutí a manipulaci, snadno si na to zvykne a začne toho zneužívat.  Ale vztah určují oba partneři! Na změnu nikdy není pozdě a kdokoli může svého partnera kdykoli překvapit. Novým pohledem na věc, novými požadavky, elegantní revoltou. Hlavně sebevědomějším přístupem! Jiná možnost není, nechce-li se žena (ve většině případů je to právě ona) nechat totálně převálcovat. Jste nezávislá, máte vlastní práci, pravděpdobně i přátele, koníčky. Naučte se s manželem diskutovat o svých požadavcích, prosazovat své zájmy!  Nechcete přece nic přemrštěného, vymykajícího se požadavkům normálně smýšlející moderní ženy! Kdybyste měla pocit, že to nezvládnete sama, obraťte se na odborníka. Přeji hodně štěstí!
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, paní Konopová,
jsme dlouho manželé, máme dvě děti. Manžel se před Vánocemi neočekávaně odstěhoval. Dost nás to všechny zasáhlo, já jsem z toho byla hodně špatná, protože všechno nechal jen na mně. při občasných kontaktech později se on tvářil jako by nic a okolí si stěžoval, že jsem se u něj při návštěvě (provozní věci kolem domácnosti) nezdržela, že jsem rychle odjela. Občas mi zavolal, poslal sms, pak jsme se pomalu znovu začali scházet. byla jsem z toho vždy dost nervozní, nevěděla jsem, co bude. On jako by se chtěl asi vrátit, ale neříká nic, nerozumím tomu. Já se bojím cokoliv říct, navrhnout, jsem taky trochu naštvaná z toho, co udělal a jak mi zkomplikoval život. Proč to udělal - nikdy pořádně neřekl. Už jednou odešel a zase se vrátil. Tehdy jsem byla ráda, hodně jsem se snažila,, aby domácnost fungovala, ale stejně zničehonic zase odešel. A tak čekám, co bude. A bojím se. Mám mu dát nějaké ultimátum? Anebo zase počkat, až co udělá? děkuji Vám velmi.
Jitka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
než chodit kolem horké kaše, bylo by lepší na rovinu si promluvit. Jestliže jeden z manželů chápe společnou domácnost jako holubník, odkud může kdykoli odletět a zase se tam bez omluvy i vysvětlení vrátit, je někde chyba. Kde, to posoudit nemohu, to by musel vypátrat terapeut, jemuž by se manžel svěřil. Pokud on nic řešit nechce, nechává věci jen tak plynout, vás ale situace drtí, bylo by nejlepší, kdybyste vzala iniciativu do svých rukou a sjednala schůzku v poradně. Po zkušenostech, které s manželem máte, asi nelze očekávat, že by to udělal on nebo něco konstruktivního navrhl. Přeji hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den,

po rozchodu jsem si našla přítele, který bydlí o cca 30 km dál v jiném městě. Já do zaměstnání dojíždím do jiného města než bydlím, takže můj život je docela hektický. Snažím se udržovat domácnost (děti, psi), ale také se setkávat s přítelem. Problém je v tom, že za ním musím dojíždět jenom já. Vzhledem k dětem nechci, aby u nás trvale přebýval, ale čas od času by klidně mohl. Chápu, že je to pro něj méně pohodlné, protože by musel kvůli tomu vstávat před pátou, aby stihl dojet do práce. Že dojíždím já, mu nevadí. Dokonce když jedeme někam na výlet odpoledne a máme se auty potkat třeba na půli cesty, vymýšlí důvody, proč to nejde a proč se musíme potkat blíže jeho bydlišti. Chápu, že nevydělává horentní sumy a benzín také něco stojí, začínám to však vnímat jako záminku pro jeho určitou pohodlnost. Jinak mi říká, že mě má rád. Začínám z toho být unavená, protože u něj v bytě jsem jen "na návštěvě", nemám tam žádné soukromí a chodit po parcích mě pořád nebaví. Když mám ještě večer nějakou práci, chce, abych si ji vzala k němu, pro mne je však nepohodlné to všechno balit a převážet. Společné bydlení je zatím z mého pohledu předčasné. děkuji. - otázka upravena poradcem
Zdenka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
je sice příjemné slyšet "mám tě rád", ale má-li někdo někoho opravdu rád, projevuje to i činy. Chtělo by to promluvit si s přítelem a dát mu jasně na srozuměnou, že vám zavedený model nevyhovuje. Jestliže už teď, na začátku vztahu, kalkuluje a vymýšlí důvody, jak si ulevit, jak by to vypadalo později? Nenechte se vmanipulovávat do stavu, který vás vyčerpává a nijak vám neimponuje. Přítel by měl pocítit, že nepřijede-li i on k vám, schůzka se jednoduše konat nebude. Neměl by mít v žádném případě dojem, že je pro vás natolik nepostradatelný, že uděláte cokoli, abyste se s ním viděla.
Vztah funguje tehdy, angažují-li se oba stejně. Přeji dobré pořízení.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, paní Konopová, jak byste viděla správný (v rámci možností :-))) postup v následující situaci: opustil nás s dětmi partner po mnoha letech soužití - či spíše se odstěhoval do nedalekého domu, který patří také rodině. Veškeré povinnosti nechal na mně. Sám si užívá volnosti (kamarádi, akce, dovolené). Nechala jsem to tak, neponižovala se, starala se o děti, domácnost, dům, zvířata. Občas jsme se začali vídat. Partner pak začal být nervozní a začal mi stav vyčítat (že bydlí sám, sám si musí vařit, nakupovat, prát, oblékat se), vyčítal i některé situace, ale vždy tak, že to je či byla moje vina. Myslím, že se chce vrátit, ale vynucuje si, aby bylo jen po jeho. Mluví s námi tak, že nás urazí, naštve, obviní, ze sebe udělá oběť - že on chce situaci řešit, že chce se setkat ("pokud budeš chtít uzavřít dohodu, jsem stále ještě ochoten se bavit" - citace z dopisu). Nevím, jak se mám zachovat. Jednak bych ráda vztah urovnala, jednak už nemám sílu ze způsobů jeho komunikace. Jednu šanci k návratu dostal, chvíli to bylo dobré, pak se zase vrátila do rodiny tenze. jak by měl podle Vás vypadat návrat? Anebo jsem už moc přecitlivělá? děkuji - otázka upravena poradcem
Lucie
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ptáte se, jak by měl vypadat návrat. Zde záleží na tom, co bylo příčinou manželova odchodu, rozvratu. Dále i na tom, co si vlastně přejete vy? Jen vy víte nebo byste si měla ujasnit, jak by se měly vaše vztahy změnit, aby se vám oběma vedle sebe dobře žilo. Nikdo nemůže požadovat, aby bylo vždy po jeho. Vzah není totalita, ale demokracie. Měla byste přijít s vlastní koncepcí a dohodnout se na nějakém oboustranně vyhovujícím kompromisu. Vše je věc dohody. Pokud by k tomu z manželovy strany nebyla vůle, bylo by dobré navštívit společně poradnu.  Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Před více než týdnem byla poslán dotaz, ale bohužel bez odpovědi. Můžu čekat ještě odpověď?Díky
Jindra
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
na dotaz Jindry jsem odpovídala 8.4., kopíruji: Dobrý den,
co míníte tím, že jste se k manželce nechoval jako chlap? Ať je to jakkoli, bude lepší, řeknete-li jí to, co máte na srdci, vy. Jste ve výhodě - je-li zamilovaná a vaše sdělení bude působit věrohodně, uvěří spíš vám než manželce, s níž se rozvádíte. Kdyby ji kontaktovala dříve manželka, mohlo by to zviklat její důvěru. Ale i kdyby k tomu nedošlo - žít ve strachu, že se to jednou přece jen stane, asi není žádný med. Rozhodněte se ovšem sám, je to váš život a jen vy víte, jak situace vypadá.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, manžel má rysy hysterického partnera, manipulátora a vzhledem k andropauze je ještě emočně nestabilní. Jednání s ním jsou nesmírně konfliktní. Ví, že je vinen, a možná proto hned na začátku přechází do manipulace a útoku - například chce projednat nějakou situaci, kterou zavinil a první jeho věta je: "Tobě to vyhovuje, mně ne". přitom my v jeho okolí jsme jen trpělivě čekali, až ho to přejde a zabezpečili chod rodiny, byť s osobními oběťmi a často i potížemi. Neuměla jsem asertivně reagovat, bránila jsem se, snažila jsem trpělivě vysvětlovat, někdy se chytil do vlastní pasti (poukázala jsem na to, že třeba obdobnou věc dělal i on předtím - to shazoval často se slovy - To je něco jiného, já můžu, já jsem chlap...), někdy mě zatlačil do kouta - pak jsem třeba uhnula, přestala v komunikaci anebo mne třeba vyprovokoval a já se začala bránit. K mému překvapení se občas stávalo, zatímco já byla ze svého výpadu k.o., že on za nějakou dobu přišel, byl jak znovuzrozený a poukazoval na moje chování - já tehdy cítila často vinu anebo v sobě dusila vztek. Stejně to nikam nevedlo a náš vztah se rozpadá. Moje otázka je - Domníváte se, že striktně asertivní jednání by našemu vztahu pomohlo ho udržet? Či dokonce zlepšit? Cítím vinu za to, že jsem tuto techniku komunikace neuměla dřív a manželovi tím třeba nepomohla. Problém s manželem jsem se snažila řešit i přes odborníky - buď zahrál divadlo a obalamutil je anebo se za dva dny vrátil do starých kolejí. Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Denisa
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
podle mého názoru byste měla usilovat o to, nebýt na manželovu chování tak závislá. Nenechat ho na sebe tak dalece působit. Naučit se řešit konflikty konstruktivně, bez emocí. Žít víc pro sebe, svůj život, než ten partnerský. Jen zdravá nezávislost vede k uspokojivému vztahu, o tom jsem hluboce přesvědčena. Přeji vám vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den,mám trošku podobný dotaz jako paní Monika.Je mi 46 let,jsem rozvedená a s přítelem se známe už dva roky.Je také rozvedený.Ne že by měl přede mnou nějaké tajemství jako ten Moničin partner, ale ten můj zase pořád pracuje. Má náročné povolání, dělá dispečera kamionové dopravy a v práci tráví šest dní v týdnu dvanáct hodin denně. Ze začátku vztahu se snažil, občas jsme zašli do kina nebo na večeři, ale poslední dobou jen přijede domů úplně vyřízený, nechce nikam jít, je podrážděný. Už jsem přes rok nikde nebyli. Vždycky jen přijedu k němu, nachystám něco k jídlu, chvilku si povídáme a jdeme spát. Za mnou přítel moc jezdit nechce, teda tvrdí, že by rád, ale časově mu to vůbec nevychází. Neměl čas mi ani koupit pořádný dárek k narozeninám, odbyl je jen kytkou a lahví vína. Já se pro něj snažím vymyslet vždy něco originálního, vařím mu jídla, která má rád, pomáhám s domácností, když k němu přijedu. On by rád, abych se přestěhovala k němu, ale mám svůj dům, kde bydlí staří rodiče.
Ludmila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
jak sama píšete, ze začátku se váš přítel snažil. Jeho pracovní vytížení bylo pravděpodobně stejné, přesto si uměl udělat čas. Proč to teď, po dvou letech, vypadá jinak? Protože si zřejmě zvykl na to, že se angažujete, jezdíte za ním, pečujete o něj. Zkrátka - že vás má víceméně jistou, ačkoli se nijak nesnaží. Jestli na vás druhému záleží, otestujete nejlíp tím, že se stáhnete, ukážete, že umíte být i bez něj. Neprojeví-li ani tehdy iniciativu, pak je lepší začít se porozhlížet jinde...Každopádně děláte dobře, že se na něj nevážete a podnikáte akce s kamarádkami.
 Až se zase bude divit, že neběžíte, jak pískne, promluvte si o tom. Jak to vidí, hlavně do budoucna. Nebojte se toho. Později by se vám to téma otevíralo ještě hůř. Hodně štěstí.
jak se mám ve vztahu chovat?
2. část. Těžko bych zvládala jezdit pomáhat jim a ještě se starat o celou přítelovu domácnost, má velký dům a zahradu. Jeho bývalá žena se s ním rozešla, protože pořád pracoval a ona byla pořád sama, nikam prý nejezdili, žádné výlety, dovolené, našla si jiného muže. Já přítele vidívám stále méně, také jako ten Moničin mi napíše někdy na poslední chvíli, ať k němu nejezdím, že musí zůstat v práci déle. Někdy zase napíše, že se uvidíme a pak to změní, že to nejde. Nemůžu si kvůli tomu pořádně naplánovat svůj volný čas, protože pořád čekám, jestli se ozve a přijede z práce zavčas nebo ne. Takže si teď už často zařídím vlastní program, zajdu si zacvičit, někam sednout s kamarádkou, napíšu mu, že dnes nemůžu zase já, ale ho to pak mrzí, že prý on mohl a já ho nechtěla vidět. Jak mít vůbec vztah s takto přepracovaným mužem? Má to vůbec smysl? Také mám náročnou práci, ale nejen prací je přece člověk živ. Moc děkuji za Váš názor.
Ludmila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
jak sama píšete, ze začátku se váš přítel snažil. Jeho pracovní vytížení bylo pravděpodobně stejné, přesto si uměl udělat čas. Proč to teď, po dvou letech, vypadá jinak? Protože si zřejmě zvykl na to, že se angažujete, jezdíte za ním, pečujete o něj. Zkrátka - že vás má víceméně jistou, ačkoli se nijak nesnaží. Jestli na vás druhému záleží, otestujete nejlíp tím, že se stáhnete, ukážete, že umíte být i bez něj. Neprojeví-li ani tehdy iniciativu, pak je lepší začít se porozhlížet jinde...Každopádně děláte dobře, že se na něj nevážete a podnikáte akce s kamarádkami.
 Až se zase bude divit, že neběžíte, jak pískne, promluvte si o tom. Jak to vidí, hlavně do budoucna. Nebojte se toho. Později by se vám to téma otevíralo ještě hůř. Hodně štěstí.

jak se mám ve vztahu chovat?
Dobrý den, potřebovala bych poradit zda dělám dobře. S přítel jsem 8 let, ten se se mnou před Silvestrem rozešel. Stále spolu bydlíme, a fungujeme jako normální pár. Při rozchodu mi řekl, že jeho city ke mě nejsou jako dřív. Přesto na otázku o rozchodu řekne že se rozejít nechce. Já si ale myslím, že někoho má. Na telefonu si vypíná vyzvánění kam se vrtne bere telefon sebou, před tím to nikdy nedělal. O tomto pocitu jsem se snažila s ním mluvit, ale je z toho nevrlý. Našla jsem u něj v bundě přívěšek s dámským jménem. ( zakoupený pravděpodobně v hračkárně). Říkám si, že všechno možná jenom zveličuji. že jsou věci třeba jinak, na druhou stranu se říká ženy mají v tomto ohledu šestý smysl. Třeba to byl jenom úlet. nejhorší je že nevím jak na něj, aby jsme si o tom mohli nějak pohovořit, nechci se unáhlovat, a ani si nemyslím že nevěra je takový důvod k rozchodu ale nejhorší je ta nedůvěra.
Anonym
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že se s vámi přítel přes Silvestrem rozešel, ale zůstali jste spolu. Co znamená, že "fungujete jako normální pár"? Podle toho, jak líčíte sitauci, to zřejmě chápe každý z vás jinak. On možná tak, že si bude žít víceméně po svém. Chozením kolem horké kaše nic nevyřešíte a jasno si neuděláte, čili by asi bylo dobré si sednout a promluvit si, jak to každý z vás vidí a co chce. Popovídat si o důvodech společného bydlení a event. jiné variantě v případě, že by to neklapalo. Nemá smysl namlouvat si něco, co není, ale ani vidět čerty tam, kde nejsou...Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
dobrý den, vždycky říkáte, že ve vztahu musí být trochu napětí (nejistoty). aby si ten druhý toho vážil. Pracovně musím občas mimo domov, nicméně manžel vždycky žárlil a snažil se "recipročně" udělat totéž anebo tě víc. Kdysi dokonce řekl, že to je jeho motto. Přitom nikdy neměl důvod, vedlejší vztahy nevyhledávám. Přesto se manžel snaží prosazovat svoji "moc" - nemám klíče od domu, který byl koupen za doby manželství, odmítl na mne přepsat část domu, který on sice dostal, ale jako ruinu a kompletně od základů jsme ho společně zrekonstruovali, postupně mě začal izolovat od jeho podnikatelských aktivit, v poslední době začal i rozhodovat, jestli pojedu s letitými přáteli na společné hory... V rodině se začal vymezovat - my kluci (se synem) a vy (já s dcerou). Syna prosazuje a všude s ním jezdí, my nemůžeme (je fakt, že v tomto je podporován přáteli, kteří mají také syny). Domácí práce začal vnímat jako automatické, když mu připomínám, že jsou, vždycky se naštve a bere to jako výčitky. protože on si přece zaplatil příspěvek do domácnosti. Co mám dělat? děkuji moc - otázka upravena poradcem
Eva
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
je potřeba rozlišovat mezi zdravou a nezdravou mírou nejistoty. Jde-li o systematkcé, plánovité, samoúčelné znejisťování nebo dokonce zastrašování, bylo by asi záhodno zamyslet se nad samotnou podstatou vztahu. Z toho, jak situaci líčíte, se zdá, že vás manžel čím dál tím vic zatlačuje kamsi do kouta. Fakt, že nemáte ani klíče od domu, kde společně bydlíte a který jste mu pomáhala rekonstruovat, je naprosto absurdní.... Proč si to necháváte líbit? Doporučovala bych vám promluvit si o tom s odborníkem. Mohu vám dát kontakt. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
2/2
...chová se ke mně hezky, jediné, co trochu hapruje, je líbání - to dělá příležitostně, ale je možné, že každý má více rád něco jiného a kromě toho málo říká hezké věci.
nevím, jak na to, aby občas něco řekl sám od sebe, protože nechci, aby to vypadalo, jako že tlačím na pilu a něco si vynucuji. Jenom mi je líto, že to nevychází z něj. Možná se snažím až moc, starám se o něj, o všechno tak, aby byl spokojený, hezké věci mu říkám, nevím moc, kde je chyba. Poraďte mi prosím, jak zjistit, zda cítí to samé co já tak, aby to nevypadalo, že po něm něco chci a jak se chovat tak, aby tonevypadalo, že o něj stojím až moc..
děkuji
sara
sara
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
správně jste se rozhodla zatím se k příteli nestěhovat. Jste mladí, nezkušení, znáte se málo.
Jestliže máte už teď pocit, že vám nedává tolik, kolik vy jemu, je to jednoduché: přestaňte se angažovat a neobskakujte ho. Žádné vyznání lásky! Potom uvidíte, jestli se něco změní a začne se snažit i on. Nezačne-li, promluvte si a jestli ani potom k žádné změně nedojde, asi byste se měla začít poohlížet jinde. Přeji vše dobré.
jak se mám ve vztahu chovat?
1/1
Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu.Jsem s přítelem teprve dva měsíce, ale známe se déle.Mně je 25 let, jemu 30.Je svobodný, bezdětný, předtím, než jsme se dali dohromady, byl rok sám a tři roky měl vztah na dálku s dívkou z Liberce,předtím dva roky na dálku s dívkou z Brna Mezitím asi probíhaly nějaké krátkodobější známosti, o tom nevím nic...Každopádně po krátké době mne seznámil se svými rodiči, krátce na to jsem dostala klíče od jeho bytu a začala jsem tam přebývat, načež mi nabídnul, jestli se k němu nechci nastěhovat.Přebývám tam, ale na přesunutí všech mých věcí je to podle mně ukvapené. Nikdy s nikým nebydlel, proto to od něj považuji za velký krok. Já mu řekla, že budu s někým natrvalo bydlet, až to bude vážnější.
Vztah je takřka ideální, vše probíhá hezky až na několik drobností, které řeším já - neříká mi, že mně má rád ani že je mu se mnou hezky. Jediný, kdo takové věci říká, jsem já. Sice mně hezky osloví - kočičko, zlatíčko atd.,ale ...pokračování v další části
sara
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
správně jste se rozhodla zatím se k příteli nestěhovat. Jste mladí, nezkušení, znáte se málo.
Jestliže máte už teď pocit, že vám nedává tolik, kolik vy jemu, je to jednoduché: přestaňte se angažovat a neobskakujte ho. Žádné vyznání lásky! Potom uvidíte, jestli se něco změní a začne se snažit i on. Nezačne-li, promluvte si a jestli ani potom k žádné změně nedojde, asi byste se měla začít poohlížet jinde. Přeji vše dobré.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.