Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Vážená paní Konopová, mám kamaráda, se kterým víme, že k sobě sdílíme vzájemné sympatie a přitažlivost a nejsme si lhostejní. On je však zadaný, proto já se držím zpátky. Z jeho strany přijde občas (několikrát za rok) návrh na setkání. Vždy spolu prosedíme u kafe několik hodin. Když spolu telefonujeme, je to taky na hodiny. On evidentně s přítelkyní moc spokojený není, ale měnit to asi nechce. Já do toho nijak nezasahuji, držím se zpět. Říkám si, že takto to nemůže donekonečna fungovat, když se oba dva držíme na uzdě a přesto víme o svých vzájemných sympatiích, přitahujeme si a je nám spolu dobře. Jak by jste tuto situaci řešila?
Předem děkuji za odpověď.

Vážená Libuše, prosím o radu, před mnoha lety (kolem 30tky) jsem měla jsem milenecký poměr (oba jsme byli v té době v manželství). Nicméně dotyčný si zjevně potřeboval zvyšovat sebevědomí (nebo mě ponižovat), zmínil, že má rád svoji ženu, že si to neodpustí… vrchol byl, když při sexu začal telefonovat. To mě nadzvedlo a práskla jsem dveřmi. Pak se během 2 měsíců snažil o druhou šanci, nicméně nebyla jsem úplně jednoznačně přesvědčena, že ji chci dát, jen jsem naznačila, on stejně nepřišel. Pro mě to byl jasný signál konce. Nepotkávali jsme se, když náhodou, tak jsme se nezdravili .. Asi po 5 letech jsme se potkali tváří v tvář v obchodě, kde jsem mu nabídla, že bychom se mohli bavit…pokrčil rameny… po 9 měsících se jim narodilo mimino. Dalších cca 15 let jsme se neviděli, on se mezitím rozvedl. Našel si jinou, vybudoval úspěšnou kariéru. Bývalou ženu i děti nadstandardně zabezpečil. Nová partnerka je díky němu také kariérně úspěšná. (Já žiju normální život střední vrstvy, mám hodného muže, chytré a zdravé děti… nic bych neměnila). Vloni jsme se náhodně potkali na společenské akci. Myslela jsem, že v našem věku, se dokážeme bavit (byť já byla ta ponižovaná, on byl ten, kdo mě urážel). Při setkání se ptal, jak se mám, pozval mě na kávu, mimochodem nezapomněl zmínit, že obdivuje jeho partnerku. Tak jsem si říkala, to nemuselo být, ale alespoň se bavíme. No a přesně na moje narozeniny si paní po dlouholeté známost tajně vzal (během týdne se to rozkřiklo). Pro mě je to další ponižující ťafka. Z něho je dnes velmi vlivný člověk, který očekává, že mu všichni podlézají. Do řitě mu nepolezu, ale trochu se obávám, že když mě bude chtít zničit v práci, tak to klidně udělá… dětem může znepříjemnit studia… Poraďte mi, co mám dělat. Dotyčný se evidentně neštítí ničeho. Včera mi vzkázal, jestli bych pro jeho firmu něco pracovního zařídila. Jak se mám zachovat? Případně, co na takové psychopaty platí. Děkuji Hana

Vážená paní Konopová, prosím o radu. Od dětství se znám s jedním mužem, víme, že jsou mezi námi sympatie, on mi skládá poklony a sem tam (cca 3x - 4x ročně) se chce vidět. Setkání je u kafe a je to vždycky moc fajn, rozumíme si. Má přítelkyni, proto se nikdy do ničeho neženu. Teď se chtěl taky setkat, odmítla jsem to s tím, že má přítelkyni a že by to nedělalo dobrotu. Odepsal, že to chápe, ale že se musí jít někdy osudu naproti. Volala jsem mu potom, bavili jsme se o setkání a řekl mi, že ví, že je mezi námi pouto, ze kterého by mohlo něco vyrůst, ale že situace je taková jaká je a že potkávat se není asi úplně vhodné, ale o setkání by zájem měl. On evidentně přítelkyni opustit nechce, se mnou se ale chce vidět. Co to je, co si o tom myslet?

Je to dost komplikované. Je mi 22 let. Pořád si říkám, že jsem mladá a pokud to tak cítím, tak za tím jít. Ale nechci pustit ani jednoho. Kamarádovi je 27 a je single už hodně let, prakticky neměl vztah ještě žádný. Spíš si užívá. Byla jsem jediný člověk s kterým se chtěl vázat. Několikrát jsme o tom již hovořili a řekl, že to tak necítí a bere mne jako kamarádku a o týden později mi dal pusu a držel za ruku. Následně jsem našla partnera, kterého mám teď. Když jsme spolu venku nebo s partou v klubu, střetáváme se pohledy, cítím, že to jsou jiné pohledy a já se do nich zamilovávám, ty momenty, kdy se střetneme v očích a usmějeme se. Mám to domění, že to cítí stejně. Já cítím, že hlava říká přítel a srdce kamarád. Jsem z toho už půl roku neštastná a na hraně, co dělat a je to psychicky vyčerpávající. Máme se zítra sejít a chci to s ním probrat. Jeho pohled na věc. Nechci ale dělat závěry pokud mi řekne, že to cítí stejně, ale zároveň chci...

Jsem ve zdravém hezkém vztahu rok. Mám nejlepšího kamaráda se kterým se známe 6 let. Několikrát jsem do něj byla zamilovaná a on do mě. Příjde mi že miluji oba dva. NEdokážu si říct co chci. Hlava říká současný partner a srdce zase kamaráda. Bojím se že je to jen poblouznění a zároveň neskutečná touha. Nedokážu kamaráda dostat z hlavy. Myslím na něj pořád, tvoří se mi před spaním scénaře. I přesto, že svého přítele miluju a žijeme spolu. Nemám se ráda za to, jak tímto ubližuju sobě a dvoum lidem. Kamarád do mě taky byl zamilovaný a představa, že bysme se přestali bavit nepřipadá v úvahu. Co mám tedy dělat?

Dobrý den, děkuji za reakci na můj příspěvek, (šlo o sňatek staré známosti v den narozenin), který jste níže nazvala "chuť na zakázaný vztah". Moudrá z Vašich slov opravdu nejsem. Zkonstatovala jste mnou popsanou situaci, ale odpovědi na dotaz jsem se nedočkala. Jen doplním - on řekl, že se choval jako vůl, já žádné očekávání nemám. Žádala jsem Vás o radu, jak se zachovat? Možná jsem měla lépe napsat, jak by bylo vhodné se chovat? Třeba - popřát mu ke sňatku, ignorovat, zůstat nad věcí..... Přece jen, je zde uveden název poradna. Nicméně děkuji za Váš čas. Jana - otázka upravena poradcem

Dobrý den, poraďte mi, co si mám myslet, a i jak se zachovat, pokud bychom se případně potkali. Před 20-ti lety jsem chodila s mužem (já s ním chodila, on mě chtěl jen do postele). Po mém vystřízlivění jsme se rozešli, 20 let jsme se neviděli, žili si každý svým osudem a vloni jsme se potkali. Já vdaná, on rozvedený, ale ve vztahu. Poseděli jsme 2x u kávy, bylo to ve smyslu, že se choval jako vůl, že si odpouštíme, že se můžeme občas potkat (v našem věku na přátelské úrovni). V prosinci - na moje narozeniny si svoji přítelkyni vzal. Co si mám o tom myslet?? Byla jsem přesvědčena, že se fakt můžeme bavit jako normální lidi, ale evidentně ne. Rozhodně ho netoužím potkat, ale nenápadně krouží kolem našeho domu, zatím jsem se mu stačila vyhnout, zjevně čeká na „náhodné“ setkání. Nevím, jak se zachovat, kopnout ho do koulí se mi asi nepovede. Co prosím radíte?? Děkuji „stará a blbá“ Jana

Dobrý den, ještě Vám odpovím na Vaše otázky. 1) se šéfem a jeho syny se už nebudu vídat, protože mi bude končit pracovní smlouva a je otázka, jestli dostanu novou. Proto bych chtěla navázat s tím starším synem tu pracovní spolupráci, o kterou stál už předtím, ale nikdy nebyl čas mu vyjít vstříc, protože předně dělám pro jeho otce, ne pro něj. 2) Ano, má děti, jeho ženu jsem viděla jenom jednou, ale nikdy mi představená nebyla a nikdo o ní nemluví. Mluví se jen o ženě druhého syna, která s námi občas spolupracuje a z které se každý míní pominout. 3) Ptala jste se, jak by reagoval ten bratr, kdyby jsme se mi dva scházeli a co je ve hře. Podotýkám, že by jsme se scházeli pouze pracovně, nikoliv jinak, jenže problém by byl v tom, aby se nestalo, že by si to ten bratr mohl vyložit, jako, že po jeho bráchovi jedu a nepřipravil mě o práci za to. Já nevím, proč na něj pořád žárlí a kvůli čemu přesně a že se na mě někdo usmívá, je ke mně milý, pozorný, tak je to jen zdvořilost nebo už flirt?

Dobrý den, v zaměstnání se setkávám nejen se šéfem, ale i s jeho syny. Všichni spolu vycházíme, ale tomu staršímu synovi jsem byla asi víc sympatická hned od prvního setkání. Vykali jsme si, což pro mě bylo jen dobře a známkou toho, že si musím držet odstup, protože je pohledný, sympatický, džentlmen a já se bála, abych nepodlehla, protože je ženatý .Chová se ke mně velmi galantně, což jsem od mužů moc nezažila a jeho bratr na něj žárlí, protože je i úspěšný. Před pár dny jsme si potykali a strávili spolu příjemnou chvíli, pracovní, při které se mi hodně otevřel. Jsme si sympatičtí, ale to je tím, že on má rád lidi a všichni ho mají rádi. I jeho žena je velmi sympatická a nikdo nepřekračujeme žádné hranice, nechováme k sobě žádné skryté city, ale jeho bratr se k nám po naší spolupráci choval, jak, kdyby jsme spolu něco měli. Teď už se vídat nebudeme, ale já přemýšlím, že s ním navážu pracovní spolupráci, protože on by o to i stál a i jeho táta by byl rád, abych se ho držela. Mám?

Dobrý den,
omlouvám se otázka se mi odeslala omylem neúplná.
Mě je 27 jemu je 40 navíc má ženu a dvě malé děti, není to žádný playboy, ale asi poprvé jsem se setkala s tím , čemu se říká charisma. Navíc je dost inteligentní což mě u mužů vždycky imponovalo. Můj manžel pracuje na stejném pracovišti je o rok starší. Do tří let bych chtěla dítě. Manžela mám moc ráda, ale s tímhle si nevím rady. V momentě kdy je ten muž v mé blízkosti, tak se mi zvedne tep , začnu koktat atd. Navíc jsem se přistihla, že se snažím o "náhodné" dotyky s ním, už se mi o něm i zdálo. A vzhledem k tomu, že je to můj podřízený, tak mám problém mu s něčím nevyhovět, což rozhodně není ideální. Moc nechápu co se mi stalo....Můj manžel je extrovert a je rád středem pozornosti, kdež to tenhle muž je opak. Ale navzdory tomu, je velice vtipný a zábavný a hezky se s ním povídá defacto o čemkoli. Díky za Váš názor Martina. - otázka upravena poradcem