Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Libuše Konopová, vztahová koučka

Jak se seznámit a jak si vztah udržet? Zeptejte se Mgr. Libuše Konopové, autorky a single-koučky ve vlastní firmě na rozvoj osobnosti. Uzavíráme se ve virtuálnu, a proto se hodí trénink v seznamování, posilování sebevědomí a poradenství ohledně výběru vhodného partnera.

Nejvíce se ptáte

má náš vztah budoucnost?|nevhodný partner|nemohu se seznámit|reakce na poradnu|jak se mám ve vztahu chovat?|manžel má milenku|jak to myslel?|jak se odmilovat?|chuť na "zakázaný" vztah|zamilovala jsem se do ženatého| vztah se ženatým| jakou budoucnost má takový vztah?| mám mu dát najevo svůj zájem?| nesoulad v posteli| manžel nebo milenec?| rozešli jsme se a já trpím| mám se kvůli milenci rozvést?| žárlím - co s tím?| ženské sebevědomí| sanace vztahu po něvěře| chci ho, ale má jinou| mám do toho jít?| komplikovaný vztah| zamilovala jsem se do nevěrníka| sanace vztahu po nevěře| zamilovala jsem se do komplikovaného muže| problémy s bývalými partnery| nedůvěra k mužům| zamilovala jsem se do manipulátora| jak pomoci blízké osobě| ani bez něj, ani s ním| poradna mi pomohla| manžel mě opustil| jak se umět lépe prodat?| partnerka mě podváděla| Jak se zbavit submisivity?| nevím, co chci| lze vzbudit jeho lásku?| našemu manželství chybí jiskra| chci najít živitele| partner mi nevoní| milenec chce vztah ukončit, já trpím| podezřelé chování muže| bad boy nebo beránek?| Má budoucnost vztah započatý sexem?| dítě s mladším partnerem?| mám kvůli milenci opustit partnera?| reakce na knihu Ukradená objetí| rychle ztrácím zájem| chci se zde seznámit| týral mě, přesto ho nechci ztratit| neříká mi: miluju tě| jsem nesmělý - jak se seznámit?| nevím, kam patřím| láska k ženě- co s tím?| sex mě nebaví| letí na mě jen slaboši| následky románku| osudová láska| nesnáším seznamky| zamiluji se dřív a muži mě opouštějí| Jak z toho vycouvat?| jak si v kolektivu zjednat respekt| nechci sex, jsem věřící| jak projevit zájem o nahotu| jak ji mám oslovit?| mám se vrátit k první lásce?| na orgasmus potřebuji muže| kam pozvat na první rande| žárlím na nahé herečky| miluju muže z televize| marně toužím po dítěti| lze poznat homosexuála?| chci ji, ale vidí ve mně jen kamaráda| manželka má milence| muž za ženu nechce platit| chci dítě, ale nemám partnera| z muže se vyklubala žena!| ctitelé flirtují s mou dcerou| zájem o profesi| můj manžel chorobně žárlí| zve mě k sobě domů| Má budoucnost vztah, započatý sexem?| je důležitá počáteční zamilovanost? | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, prosím o radu. Asi před 5 měsíci jsem se seznámila přes seznamku s fajn chlapíkem. On je rozvedený, má dvě děti. Já také rozvedená, jedno dítě. Velmi brzy po seznámení jsme seznámili i děti. Ti si rozumí, až na občasné dětské hašteření. Přítel ani já neděláme extra rozdíly mezi dětmi (ale někdy se prostě zadaří). Přítel je hodný, je ale velmi cholerický a výbušný. Také mi nedává najevo city (vím ale, že mě má rád). Je až někdy chladný. Nepohladí, neobejme, neřekne hezké slovo, nepolíbí. Je jakoby zatvrzelý. Měl po rozvodu vztah, který nevyšel. On se do slečny zamiloval a ona mu city asi uplně neopětovala. Myslím, že se bojí to udělat teď. Rozumím si s jeho mámou a ta mi řekla věci, které mě utvrdily v tom, že má strach. Jak ho přimět, aby se otevřel, aby ty city najevo dával? Říká že to neumí, ale svým dětem je projevuje běžně. Hladí je, líbá, objímá. Záleží mi na něm, tak nechci z toho vztahu odcházet. Ikdyž je opravdu velký koler a někdy se chová hrozně. Děkuji za rady
Andrea
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nedůvěřivý a stále ještě trochu skeptický vůči ženám po rozchodu být může, jen velmi sebejistý a sebevědomý muž se nad to dovede rychle povznést /spíš vzácně/. Co se však vašeho vztahu týče, nedopusťte špatné zacházení z jeho strany. Jakmile byste zjistila, že vůči vám stále rezervovanější, že se např. dokonce snaží mstít za minulou křivdu, bylo by lepší z toho vycouvat a najít si někoho, kdo vás bude mít rád - nekomplikovaně, spontánně, celou svou bytostí. A hlavně - kdo bude vyrovnaný - to potřebujete nejen kvůli sobě, ale i kvůli dětem....přeji zdárný průběh a hodně štěstí
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den,

po rozvodu jsem si našla přítele - jsme už oba starší, k šedesáti. Nebydlíme spolu. On v tomto spoléhá na mě, protože sám žije v pronajatém bytě, bez koupelny. Má jenom vanu a ta je v kuchyni vedle sporáku. Kdysi měl dům, ten prodal, ale peníze se nějak rozkutálely. Já sice plánuji změnu bydlení, ale jsem z jeho přístupu trochu rozčarovaná, protože on to postavil tak, že nemá peníze a já se postarám, protože peníze budu mít. Sice je hodný (nevím, jestli to není účelové), ale nějak váhám. Že mi nevyhovuje jeho byt, to on ví, ale nic s tím nedělá. Je fakt, že se nikdy o bydlení nemusel starat - buď měl dům po rodičích nebo se přistěhoval k partnerce. Ta pasivita mě děsí. Poradíte?
Marcela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
jestliže přítel neřeší estetiku ani komfort svého bytu, je třeba smířit se s tím, že mu to vyhovuje. Nikoho měnit nelze, zvláště v tomto věku.... Píšete, že je hodný, tím ale výčet jeho pozitiv končí a začínají nagativa: finanční nezodpovědnost, pasivita, spoléhání se na druhé v existenčních otázkách, což není moc mužné.... Pokud o sobě víte, že vám takový postoj a přístup k životu vadí, asi by nebylo radno si na tohoto muže příliš zvykat (plus nechat ho kochat se vidinou budoucího komfortu, k němuž by nijak nepřispěl) a porozhlédnout se jinde. Zvláště citíte-li intuitivně, že by jeho laskavé chování vůči vám mohlo být účelové....to ovšem posuďte sama, jde o váš život....přeji šťastné rozhodnutí a vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den,je mi 33, svobodná. Našla jsem si rozvedeného přítele (39), má 2 děti, nežijí s ním, ale vídá je každý den, co může. Od začátku bral náš vztah velmi vážně a již 3 měsících jsme začali hovořit o společném dítěti, které oba moc chceme. Příbližně v té době jsem se do vztahu položila naplno a vždy když byl doma (jezdí pracovně na 3 dny mimo) jsem tam byla s ním. Na zahradě, s dětmi (moc jsme si sedli). Nicméně pak začal klesat jeho zájem o mě a o to, co potřebuju. Spíš se vše točilo kolim něj a dětí a cokoliv jsem chtěla já,musela jsem počkat, až jestli bude mít chut a čas.Snažila jsem se ho přesvědčit abychom strávili tak ynějaký čas jen spolu, bez dětí a bez práce,ale neúspěšně.Začala jsem si postupně stěžovat až to vyvrcholilo pár nepěknými scénami.DO toho vím, že měl velmi těžké období v práci.Před 3 dny jsme se domluvili, že si dáme pauzu a já vzala pulku svých věcí a odstěhovala se.Ted se musíme oba rozhodnout co dál.Rada bych s ním byla.Není dokonalý, ale už od počátku jsme si sedli, mame společný názor na řadu věcí. Asi jsem udělala chybu, že jsem si nezachovala vlastní prostor.Jenže, jak zařídit, abychom tomu uspěšně oba dali druhou šanci?Předem děkuji a přeji hezký den.
Markéta
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
pokud nebude chtít i on, nic s tím nesvedete. Nemá smysl ho přesvědčovat, že tomu máte dát druhou šanci, tím u něj jen ztrácíte body. Zde bych byla skeptická i pro případ, že by se vrátil, že by to byl on, kdo by si přál začít znovu....možná je toho na něj moc, nebo se mu rozleželo, že do dalšího dítěte nemá chuť jít (třeba proto, že ho dost sil a peněz stojí ty, co již má)....asi by bylo dobré neztrácet s ním čas a najít si někoho, kdo si opravdu přeje rodinu.....ale jak často říkám ,je to váš život, vy se musíte rozhodnout...přeji vše dobré! 
má náš vztah budoucnost?
Dobry den chtěl sem se zeptat. Mam vztah s pritelkyni 3roky tedka sme mely spatne obdoby a 3mesice jsme se hadaly jinak cely vztah byl v klidu. Ale ona si ted po tech 3mesicich není jista jestli chce ve vztahu pokracovat nebo ne. Jak bych se mel k tomu postavit tedka ja ?
Marek
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nevíte-li, jak dál, bylo by nejlepší dát si pár dní/týdnů pauzu, nevidět se, nekontaktovat se...pak se sejít a promluvit si o svých pocitech, očekáváních atd....ale do ničeho se nenuťte, pokud přítelkyně bude mít i nadále pocit, že chce jít pryč, nechte ji. Nic jiného by stejně nemělo smysl....
Přeji hodně štěstí.
má náš vztah budoucnost?
Zdravím, ach jo..poznal jsem hrozně fajn holku. Po mega dlouhé době holku, která mi fakt sedí. Vlastně prakticky má všew co chci, a to jsem náročný,dost. Ale... ta holka mi hrozně připomíná moji matku, když byla malá. Hlavně ve vyzáži ..Jsem blb asi ale.. nevim jestli se přes to dokážu přenést. A jestli to hlavně přejde. Zatím jsme spolu byly 3x, ještě jsme spolu nespali. A toho se trochu obávám. Děkuji za odpověď
KlukKluk
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
jestli je to holka, která vám po všech stránkách sedí, tu sexuální ještě zjistíte, nelamte si hlavu tím, že vám připomíná matku...vždyť jste si ji z nějakého důvodu vybral. Časem uvidíte, ale ten čas by tomu bylo dobré dát, abyste si pak nevyčítal, že jste se rozešli, aniž byste se lépe poznali. Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, již 10 měsíců žiji (v mém bytě) s rozvedeným mužem, který je velmi hodný, pozorný a milý. Pokud se ale napije, kritizuje mě a sráží, přemlouvá do milování, kde má v tu chvíli problém a opět moje vina atd. Druhý den je opět výborný. Není to příliš často, ale přesto se bojím ve vztahu pokračovat, aby se to třeba nestupňovalo.Co mi prosím poradíte? Děkuji
Míša
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
jestliže pití nezvládá, po konzumaci alkoholu se stává "někým jiným", měl by se léčit. V těchto případech nelze očekávat, že se to časem zlepší samo od sebe, naopak.. Abstinovat  vyžaduje železnou vůli, proto to větišna alkoholiků bez léčby nezvládá. Možná se jeho manželství rozpadlo právě kvůli tomu. Vysondujete, zda a co s tím hodlá dělat, život si jím ale znepříjemňovat nenechávejte....Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den. Jsem s přítelem rok. Mě je 30, jemu 35 let. Bydlíme spolu 4 měsíce. Velmi o mě usiloval a přál si společný život. Mě ve všem bránil fakt, že má roční dítě. Ale zamilovala jsem se do něj a řekla si, pokud to s ním nezkusím, vím, že budu litovat. Nyní už postupně začíná útočit stereotyp, na mě velmi brzy. Mám problém s jeho dítětem, nejevím o něj příliš zájem, je pro mě cizí a ať se snažím sebevíc, náklonnost k němu nepociťuji. Dále denně řešíme jeho oblibu, což je chytrý telefon. Vadí mi, že s ním chodí na WC nebo jsme u stolu, u TV, stále je do toho zahleděn. Když se ozvu, cítí se omezován. Často přemýšlím, jestli má náš vztah budoucnost. Skoro denně se hašteříme vyloženě kvůli blbostem, snad už ze zvyku a je to vysilující. Máme se přesto všechno moc rádi. Nedokážeme být spolu, ale ani bez sebe. To je nám hned po sobě smutno a v tu ránu jsme pohádkový pár. Já už skutečně nevím, co dělat. Tohle není normální. Já potřebuju jistotu a partnera pro život. Co děláme špatně? Já už rezignovala, nekomentuju nic z toho, co mi vadí. Nechávám mu max.svobodu a stejně je to špatně.
Lena
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
protože nejsem muškou na lampě ve vašem pokoji, nemohu říct, co všechno děláte špatně, jedna věc se mi však zdá být zásadní a mohla by být příčinou vašich neshod: jeho dítě. Pokud cítíte, že ho nejste schopna přijmout, je asi zbytečné se o cokoli pokoušet. Není to žádný vzácný, neobvyklý jev- ženy přijímají partnerovy děti zpravidla hůře než v opačném případě muži, což je dáno tím, že jsou samy nositelkami života a hájí tak své potomstvo. Nedávno jsem se při sbírání informací pro článek na toto téma bavila s naším předním pedopsychiatrem. Ať už vědomě či podvědomě, toužíte po vlastním dítěti, a toto se vám zdá být překážkou....zejména víte-li, že by váš přítel (např. z finančních důvodů) další dítě zatím nechtěl. Doporučovala bych vám to s ním probrat a v případě, že je to tak, jak píšu, by asi bylo dobré najít si jiného, bezdětného partnera. Přeji hodně štěstí.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, s partnerem jsme spolu strávili skoro 3 roky, ale po Silvestru mi oznámil, že chce rozchod. Moc o něj stojím. Předtím strávil dva měsíce v Barceloně na studijní stáži, celkem jsme se odcizili. Jsme spolu pořád v kontaktu, říká, že mu na mě záleží a má mě rád, ale přitom vím, že má i jiné ženy ale o ničem se nechce bavit. O víkendu byl hrozně přítulný zasypával mě milými slůvkami, potom mi se slzami v očích oznamoval, že nad tím přemýšlí, jestli se ke mně vrátí, ale že potřebuje čas a že mi vše vysvětlí. Má cenu čekat?
Kája
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
stručná odpověď zní : ne. Nemáte zapotřebí vnucovat se někomu, kdo o vás nejeví patřičný zájem nebo neví, co chce. Je úplně jedno, jestli je na stáži v Barceloně nebo nikde, směrodatné je, jak si cení vás. Zdravě se naštvěte a uvědomte si, že máte na lepší! 

má náš vztah budoucnost?
1.Dobrý den. Paní Libuško, mám asi nějaký problém a nevím vůbec, co dělat. Moc jsem se zamilovala a i když je to pár let, jsem asi stále moc zamilovaná a od partera vyžaduji pozornost a to docela neustálou. Mám své zájmy, koníčky, přátelé ale stále myslím i na něj. Často mám dojem že se odcizujeme, že se nám do života začíná vkrádat stereotyp, nebo že mě partner nemá tak rád jako já jeho. Mám neustále pocit že se musím prosit o lásku. Vím že jsem neměla, ale na oslavě si mě moc nevšímal, i když ano, já se bavila, on taky, říkala jsem že mi to nevadí, spíš si nevššímala já jeho,ale pak o mě začali jevit zájem jiní muži(věděli že jsem odešla, kdy jsem přišla a sledovali ) a já to vyčetla partnerovi, že to bylo tím, že u mě vlastně moc nebyl, srovnávám zase se začátkama našeho vztahu a že je mi líto, že se tak nechová už on. Začal na mě být hodně nepříjemný, pak i křičet, že se semnou nedá žít, že jsem k... že tohle se neříká, že neumím mlčet, na jeho hrubost sem mu odpovídala
Angela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
to, co líčíte, se zde opakuje často: ženy, bědující, že je muž nemiluje nebo už zdaleka ne tolik jako kdysi. Muži sice také potřebují lásku, o tom není pochyb, ale ani o tom, že je nebaví bavit se na téma vztahy. Vyžadovat si pozornost či vyznání lásky je kromě jiného kontraproduktvní. Vede to nejen k tomu, že se ten druhý odtáhne, ale dá mu to ještě navíc pocit převahy, jíž se naučí zneužívat. Každý vztah stárne, transformuje se do jiné formy. Lpět na počáteční zamilovanosti a s ní spojeném chování nelze, lépe řečeno lze, ale dotyčný se tím jen sebemrskačsky mučí. Nyní k vašemu vztahu. Nevím sice, kolik vám je let a jak dlouho jste s tímto přítelem, ale správně cítíte, že by potřeboval podstatně méně milující ženu. Vaše vynucování si lásky je mu protivné, brání se tomu zuby nehty, čím dál tím útočněji. Pokud toho nenecháte, obávala bych se stupňování agrese. Položte si otázku: máte zapotřebí škemrat o přízeň nějakého muže?? To se máte tak málo ráda? Připadá mi to až absurdní - jdete na oslavu a místo toho, abyste se bavila, užívala si obdivu jiných mužů, vyčtete dotyčnému, že se vám nevěnoval?
Každým vztahem si něco řešíme, jsme v něm z určitého důvodu. Kdyby to mělo být tak, že potřebujete pro partnera trpět a trápit se, přestože víte, jak je to zbytečné a ničivé, je někde chyba a doporučovala bych navštívit terapeuta. Rozhodně dříve, než se přítelova agrese ještě vystupňuje. Jedinou cestou je, a to určitě moc dobře víte, nechat ho být, ať se realizuje s kým chce a kde chce. Přeji co možná nejrychlejší nalezení rovnováhy a v budoucnu více štěstí.  
Jedinou cestou je nechat dotyčného muže být. 
má náš vztah budoucnost?
2. taky hrubě, proč se rozčiluje, nadala jsem mu taky že k... je on. On že se odstěhuje, že se semnou nedá žít. Ale já chtěla jen pocítit chvilku to co bylo na začátku, jak moc jsme se milovali, už jen bývá protivný, chtěla jsem i že někam razíme otužit náš vztah a ne každý se bavit jinde, zvlášť. Celý tento závěr jsem usoudila až na konci večera,kdy jsme jeli dom, jinak jsem byla v pohodě, bavila se. Za tohle mě držel i pod krkem, že mě i .... vyhrožoval. Kdykoliv dám najevo že bych potřebovala víc lásky, tak strašný problém. Byl to playboy a nevím zda mu nechybí svobodný a nezávislý život a cokoliv udělám já, bude vždy špatně. Potřebuje ženskou, která ho nebude milovat? On ale si o lásku říká taky často, i mě vyčítá, když si jej nevšímám, ale když to udělám já, je to na rozchod, proč? jsem zoufalá, já mám jen mlčet co se citů týče, není žádná diskuze. jak se mám zachovat, když mi chybí. Jak mu to dát najevo? Copak ho nesmím milovat? Jen se obhajuji a on nikdy nepřijde.Děkuji.
Angela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
to, co líčíte, se zde opakuje často: ženy, bědující, že je muž nemiluje nebo už zdaleka ne tolik jako kdysi. Muži sice také potřebují lásku, o tom není pochyb, ale ani o tom, že je nebaví bavit se na téma vztahy. Vyžadovat si pozornost či vyznání lásky je kromě jiného kontraproduktvní. Vede to nejen k tomu, že se ten druhý odtáhne, ale dá mu to ještě navíc pocit převahy, jíž se naučí zneužívat. Každý vztah stárne, transformuje se do jiné formy. Lpět na počáteční zamilovanosti a s ní spojeném chování nelze, lépe řečeno lze, ale dotyčný se tím jen sebemrskačsky mučí. Nyní k vašemu vztahu. Nevím sice, kolik vám je let a jak dlouho jste s tímto přítelem, ale správně cítíte, že by potřeboval podstatně méně milující ženu. Vaše vynucování si lásky je mu protivné, brání se tomu zuby nehty, čím dál tím útočněji. Pokud toho nenecháte, obávala bych se stupňování agrese. Položte si otázku: máte zapotřebí škemrat o přízeň nějakého muže?? To se máte tak málo ráda? Připadá mi to až absurdní - jdete na oslavu a místo toho, abyste se bavila, užívala si obdivu jiných mužů, vyčtete dotyčnému, že se vám nevěnoval?
Každým vztahem si něco řešíme, jsme v něm z určitého důvodu. Kdyby to mělo být tak, že potřebujete pro partnera trpět a trápit se, přestože víte, jak je to zbytečné a ničivé, je někde chyba a doporučovala bych navštívit terapeuta. Rozhodně dříve, než se přítelova agrese ještě vystupňuje. Jedinou cestou je, a to určitě moc dobře víte, nechat ho být, ať se realizuje s kým chce a kde chce. Přeji co možná nejrychlejší nalezení rovnováhy a v budoucnu více štěstí.  
má náš vztah budoucnost?
3-Ještě mi řekl,že jsem blbks, že už to ví půl roku, že už pro něj nejsmem vzácná žena, přitom mě miloval ještě víc než já jeho. Proč jen to je všechno pryč? Nepřijde mi že jsem udělala něco špatného, chtěla jsem jen trochu lásky, obdivu, vášně, chtěla jsem to zase někdy chvíli vrátit zpět. Přijde mi to hrozné. Byli jsem oba pod vlivem, to ale asi na věci nic nemění.Připadnu si někdy jak prašivá vedle něj- Děkuji moc.
Angela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
to, co líčíte, se zde opakuje často: ženy, bědující, že je muž nemiluje nebo už zdaleka ne tolik jako kdysi. Muži sice také potřebují lásku, o tom není pochyb, ale ani o tom, že je nebaví bavit se na téma vztahy. Vyžadovat si pozornost či vyznání lásky je kromě jiného kontraproduktvní. Vede to nejen k tomu, že se ten druhý odtáhne, ale dá mu to ještě navíc pocit převahy, jíž se naučí zneužívat. Každý vztah stárne, transformuje se do jiné formy. Lpět na počáteční zamilovanosti a s ní spojeném chování nelze, lépe řečeno lze, ale dotyčný se tím jen sebemrskačsky mučí. Nyní k vašemu vztahu. Nevím sice, kolik vám je let a jak dlouho jste s tímto přítelem, ale správně cítíte, že by potřeboval podstatně méně milující ženu. Vaše vynucování si lásky je mu protivné, brání se tomu zuby nehty, čím dál tím útočněji. Pokud toho nenecháte, obávala bych se stupňování agrese. Položte si otázku: máte zapotřebí škemrat o přízeň nějakého muže?? To se máte tak málo ráda? Připadá mi to až absurdní - jdete na oslavu a místo toho, abyste se bavila, užívala si obdivu jiných mužů, vyčtete dotyčnému, že se vám nevěnoval?
Každým vztahem si něco řešíme, jsme v něm z určitého důvodu. Kdyby to mělo být tak, že potřebujete pro partnera trpět a trápit se, přestože víte, jak je to zbytečné a ničivé, je někde chyba a doporučovala bych navštívit terapeuta. Rozhodně dříve, než se přítelova agrese ještě vystupňuje. Jedinou cestou je, a to určitě moc dobře víte, nechat ho být, ať se realizuje s kým chce a kde chce. Přeji co možná nejrychlejší nalezení rovnováhy a v budoucnu více štěstí.  
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu. Je mi 27, přítelovi 36 a seznámili jsme se před sedmi měsíci. Od prvotního seznámení mě velmi přitahoval, imponoval a moc jsem si přála ,aby mě pozval na rande. Tento pocit jsem předtím nikdy nezažila. Vztah byl z počátku naprosto báječný, ale postupem času jsem začala pociťovat z partnerovy strany odcizení a laxnost ve vztahu. Ptala jsem se ho, zda ho vztah naplňuje a vyhovuje a odpověděl mi, že jím proplouvá a nemá potřebné nadšení. Prý kdybych ho nepřitahovala, nelíbila se mu a neměli společné zájmy či neměli si co říct, tak se se mnou už dávno rozešel. Nic mu na mě nevadí. Jsem z jeho chování velmi zmatená, jelikož z něho cítím, že mě má rád a je mu se mnou dobře, ale přijde mi, že se něčeho bojí. Jeho dosavadní vztahy zkrachovaly na tom, že ho partnerky podvedly a nebo je přestal bavit. Mám ho velmi ráda, záleží mi na něm a moc se přeji, aby náš vztah vydržel co nejdéle. Děkuji za odpověď
Jana
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
to, co zde líčíte, mi připadá jako vztah po 15 letech, nikoli po 7 měsících. Dělá to na mne dojem, že jste od samého začátku byla zamilovanější nebo aspoň více zainteresovaná vy. Přála jste si, aby to bylo i z druhé strany stejné, projikovala jste do přítele to, co jste k němu cítila vy, ale bohužel, realita je jiná. Nerozumím tomu, proč vám na něm tak záleží a přejete si co nejdelší trvání vztahu, který pro vás musí být naprostým rozčarováním. Nezabývejte se tím, proč přítele bývalé partnerky opustily, říká vám stejně jen svou verzi. Kdybyste měla možnost mluvit s nimi, možná byste se dozvěděla něco úplně jiného a vůbec byste se jim nedivila. Servávat ve vašem věku vedle citově plochého nebo nemilujícího partnera je nejen ztráta času, ale i zbytečné trápení a event. i podkopávání sebevědomí. Vřele doporučuji najít si jiného, citově bohatšího partnera, který vás bude milovat tak, jako vy jeho, nebo ještě více. Hodně štěstí.
má náš vztah budoucnost?
Má takový vztah z rozumu dlouhodobou perspektivu? Co když to nevydržím a znovu se zamiluju? Nebylo by lepší žít dál jen tak na hromádce, nechat si zadní vrátka? Je to ode mně sobecké? Děkuji za Vaši radu.
Tereza
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
už jste si něčím prošla, takže asi víte, jak vztahy, založené na pouhém vzplanutí, mohou skončit.
S přítelem máte syna, což už je dost silné pouto. Přítel vás miluje, bojoval o vás dokonce i v době, kdy jste odešla za milencem, čímž jen stvrdil pevnost své lásky.....Bohužel tito hodní a chápaví muži dělají chybu, že se v určitých chvílích nedovedou správně distancovat, vymezit, aby i žena viděla, že se musí snažit...nelze ovšem vyloučit, že se to naučí, vztahy nejsou neměnné.
Z mého úhlu pohledu by bylo dobré zachovat dítěti rodinu a chránit tak dítě i sebe před potenciálními románky a dalšími citovými kotrmelci. Potřebujete nějakou pevnou základnu. Klidně to může nějakou dobu fungovat i "na hromádce", vzít se můžete později, stejně tak jako se rozhodnout ohledně společné koupi domu. Zde bych radila popovídat si o možnostech s nějakým odborníkem...
Díky za pochvalu poradny a ať vám to vyjde!
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní Konopová,
ráda bych Vám poděkovala za Vaši skvělou poradnu. Ráda bych znala Váš názor na mou situaci. Jsem s přítelem 8 let a máme tříletého syna. Z mé strany se již od začátku jednalo spíše o vztah z rozumu. Předchozí vztah byl velká láska, ale taky velká katastrofa, a tak jsem vsadila spíše na jistotu, i když jsem si za ta léta jistou lásku a obdiv k příteli vypěstovala. Před časem jsem se zamilovala do zadaného muže. Bylo to vzájemné a zapletli jsme se spolu a já se svému příteli přiznala a odešla od něho. Jeho rekce byla nečekaná, začal o mě bojovat a velmi se snažil abych se k němu vrátila, což jsem nakonec taky udělala. Novému milenci jsem tolik nevěřila a taky mi vadilo, že je zadaný, i když mě přesvědčoval, že od své ženy odejde. Rozhodla jsem se zůstat u "starého dobrého, osvědčeného". Na mého přítele ta aféra zapůsobila pro mně opravdu nečekaně, je znovu zamilovaný, byl by rád abychom se vzali, společně koupili dům... Já se, ale začala bát. - otázka upravena poradcem
Tereza
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
už jste si něčím prošla, takže asi víte, jak vztahy, založené na pouhém vzplanutí, mohou skončit.
S přítelem máte syna, což už je dost silné pouto. Přítel vás miluje, bojoval o vás dokonce i v době, kdy jste odešla za milencem, čímž jen stvrdil pevnost své lásky.....Bohužel tito hodní a chápaví muži dělají chybu, že se v určitých chvílích nedovedou správně distancovat, vymezit, aby i žena viděla, že se musí snažit...nelze ovšem vyloučit, že se to naučí, vztahy nejsou neměnné.
Z mého úhlu pohledu by bylo dobré zachovat dítěti rodinu a chránit tak dítě i sebe před potenciálními románky a dalšími citovými kotrmelci. Potřebujete nějakou pevnou základnu. Klidně to může nějakou dobu fungovat i "na hromádce", vzít se můžete později, stejně tak jako se rozhodnout ohledně společné koupi domu. Zde bych radila popovídat si o možnostech s nějakým odborníkem...
Díky za pochvalu poradny a ať vám to vyjde!
má náš vztah budoucnost?
Část1) Dobrý den,
před cca rokem jsem přes kamarádku (je mi 24) poznala nynějšího přítele (29 let). Tehdy mě kamarádka vzala na pravidelné srazy, které mají s partou každý týden. S nynějším přítelem jsme si hned padli do oka (tedy on mě zaujal určitě hned), nicméně chodit jsme spolu začali až po cca 5 měsících. Dalo by se říci, že přítel je ztělesněním všeho o čem sem kdy snila: gentleman, vtipný, pozorný atd., skutečného jsme do něj zamilovaná, klape nám to i v intimních věcech. Dalo by se říct, že je vše dokonalé. Jenže přítel je úspěšný, velmi bohatý. Pochází z rodiny, kde otec před odchodem do penze řídil firmu s tisíci zaměstnanci, i jeho maminka je úspěšná (byť práce nechala a stará se o nemocné rodiče), strýc, bratranci, sestřenice, všechno primáři, ředitelé velkých firem atd. Já sem z vesnice (rodiče a další příbuzní pracují spíše manuálně), první v široké rodině kdo má (studuje) VŠ, prostě úplně jiný svět (i když tedy já a přítel tak odlišní nejsme, spíš jde o celkové okolí)
Petra
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
záleží valnou měrou na tom, v jakém prostředí váš přítel vyrůstal, jaké vztahy byly v jeho rodině, jak se otec choval k matce. Je známá věc, že tyto vzory podvědomě přejímáme a aplikujeme později ve vlastních vztazích. Stanovisko vašeho přítele k situaci rozvádějícího se kamaráda se mi líbí a podle mého názoru jasně ukazuje, že má zdravý pohled na věc. Neimponuje mu typ rozmazlené paničky, což je prima. Stejně jako to, že si vybírá si kamarády z jiných vrstev, než z jaké pochází on. Například tenhle kamarád je z venkova, stejně jako vaši rodiče. Ničím se netrapte, jděte do toho, buďte zdravě sebevědomá a nikdy nemluvte o tom, že by váš vztah mohl někdy zkrachovat na něčem jako třídních rozdílech! Není důležité, kolik kdo vydělává peněz nebo odkud pochází, ale jaká je osobnost, jak je zajímavý. Ani Popelka se nebála laškovat s princem a uhranula mu víc než celý zástup "urozených" princezen! I Pretty Woman ta si svého novodobého prince získala tím, že se chovala suverénně a vůbec nepochybovala o kvalitách, které nabízí!
Kdo se bojí, nesmí do lesa, ale ani do vztahu. Kdo nic nezkusí, nic nezíská....takže buďte v pohodě a těšte se ze vztahu, který máte. Přeji hodně štěstí. 
má náš vztah budoucnost?
část2)…s přítelem nám to klape, navíc i většina jeho přátel (zejména těch dlouholetých) je "normální střední vrstva". Nicméně jeden jeho kamarád se teď rozvádí a přítel poznamenal, že se to dalo čekat, protože jsou ze „zcela jiných světů“ (on z vesnice, ne moc zaměřený na peníze, ona, jak řekl přítel „městská panička“). Do té doby sem nad tím až tak nepřemýšlela, nicméně teď si občas říkám, jestli vztahy z hodně odlišných prostředí nefungují jen ve filmech.? Když jsem se přítele tak nějak mezi řečí zeptala, jestli na tom nejsme podobně, nebo snad ještě hůř než jeho kamarád, tak prohlásil, že to je úplně něco jiného, už proto, že jak moji tak jeho rodiče jsou super a vyjmenoval ještě několik důvodů. Ale stejně, máte s vztahy z hodně rozdílného prostředí zkušenosti třeba z praxe? Díky - otázka upravena poradcem
Petra
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
záleží valnou měrou na tom, v jakém prostředí váš přítel vyrůstal, jaké vztahy byly v jeho rodině, jak se otec choval k matce. Je známá věc, že tyto vzory podvědomě přejímáme a aplikujeme později ve vlastních vztazích. Stanovisko vašeho přítele k situaci rozvádějícího se kamaráda se mi líbí a podle mého názoru jasně ukazuje, že má zdravý pohled na věc. Neimponuje mu typ rozmazlené paničky, což je prima. Stejně jako to, že si vybírá si kamarády z jiných vrstev, než z jaké pochází on. Například tenhle kamarád je z venkova, stejně jako vaši rodiče. Ničím se netrapte, jděte do toho, buďte zdravě sebevědomá a nikdy nemluvte o tom, že by váš vztah mohl někdy zkrachovat na něčem jako třídních rozdílech! Není důležité, kolik kdo vydělává peněz nebo odkud pochází, ale jaká je osobnost, jak je zajímavý. Ani Popelka se nebála laškovat s princem a uhranula mu víc než celý zástup "urozených" princezen! I Pretty Woman ta si svého novodobého prince získala tím, že se chovala suverénně a vůbec nepochybovala o kvalitách, které nabízí!
Kdo se bojí, nesmí do lesa, ale ani do vztahu. Kdo nic nezkusí, nic nezíská....takže buďte v pohodě a těšte se ze vztahu, který máte. Přeji hodně štěstí. 
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na muj vztah s partnerem. Jsem snim rok a půl a nevím co ted dál. Ze začátku to byla zamilovanost asi největší kterou jsem kdy zažila a ted si nejsem jista co cítím. Předtím jsem nic neřešila jaka bude budoucnost protože přítelovi je o rok mín než mě a jeste studuje. Ale ted ja uz jsem skoro dva roky v dobré práci. A už ted mi vadí i to že večně nemá nic, scházíme se jen venku jako jsem to ja delala s klukama kdyz mi bylo čtvrtnáct let, a už mě tohle nebaví a unavuje. Už si představuju být ve vlastnim bytě, a všechno jako při normálním vztahu, ale vím že sním takovýhleho mě tak dva roky jeste neceka, a nevím zda se mi chce čekat takhle dlouho. Na jednu stranu jsem už přemýšlela že ve vztahu to nemá cenu, že bych to asi ukončila, ale pak mi to zase začně být líto. tak nevím jak se mám zachovat..
Marcela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nedostatek peněz u muže je pádným a velmi častým důvodem k rozchodu. Každá žena (neberu-li v potaz starší dámy s mladými zajíčky) už tak nějak podvědomě očekává, že se o ni partner bude schopen postarat, což samozřejmě souvisí s penězi. Není divu, že se vám nechce za přítele platit a scházet se s ním tam, kde to nic nestojí. Vyděláváte, posunula jste se již někam dál, uvažujete o "založení hnízda!, což s tímto přítelem nepřipadá v úvahu. Cítíte, že jste byste se měla porozhlížet jinde a najít si protějšek o pár let starší, což je dle mého názoru nezbytné a neodvratné, ačkoli jste třeba na tohoto přítele už taky trochu zvyklá a myšlena na rozchod bolí. Ale je známá věc, že si často až po odhodlání se k rozhodnému kroku, čili rozchodu, uvědomíme, jak dalece nám předchozí stav vadil a jak báječně nám je v tom současném.....přeji hodně štěstí.  
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den , mela bych jeden dotaz ... co ceka partnerku ve vztahu s osobou se schizoidnimi rysy narcistickou povahou a masochistickymi sklony ??? , s partnerem jsem neco malo pres rok a musim rict celkem makacka na psychiku , ale protiucet techto dni je celkem vyrovnany ,je ohleduplny,zda se i zamilovany a momenty kdy jsme spolu si uziva , ovsem do doby nez prepne v hlave , nez se vynori povaha,rysy a sklony , miluju ho , vim ze on to ma jinak , ale vim taky proc ale mam ho rada skutecne takovy jaky je ... dekuji za odpoved
Míša
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
doporučovala bych obrátit se s tímto dotazem na psychiatra. Momentálně s přítelem možná prožíváte stavy, které se vám díky vaší zamilovanosti jeví jako protiváha těch stinných, ale v budoucnu by ten poměr mohlo vypadat zcela jinak. Kdo si zvolí komplikovaného partnera, rozhodně v životě nemá na růžích ustláno. Takže rozum do hrsti a do ničeho se nehrnout!
Přeji vám dostatečnou míru zdravého úsudku a taky štěstí.
má náš vztah budoucnost?
Jsme s přítelem 4 roky (mě je 36, jemu 33) a on začal před 3 měsíci podnikat a plně tomu věnuje veškerý čas - plní si svůj sen. Dost to mezi námi ochadlo,méně doteků, téměř žádný sex (vždy začnu já). Když jsme spolu mluvili, tak říkal, že se teď plně věnuje firmě a nemá na mě čas, zároveň že mu přijde, že nám to už tak nefunguje a je otázkou, zda chceme oba v budoucnu to samé. Já bych chtěla do 2 let rodinu, ale on se k tomu nemá, říkal, že neví, co bude, ale děti rozhodně min. 2 roky neplánuje (chce podnikat, cestovat). Už teď jezdí hodně pryč a mě to vadí, on to cítí a taky ho to štve, ale nechce s tím nic dělat. Když jsem mu řekla, že na vztahu se musí pracovat, tak mi řekl, že na to nemá čas. Dříve jsme byli hodně spolu podnikali výlety, fotili a teď už nemáme tolik času. Taky mi přijde, že víc času tráví v hospodě, pže je prý pořád ve stresu a musí se uvolnit. Má to vůbec cenu? Nechci to zabalit, ale zase nevím, zda je to pro mě to pravé, podnikatelé mi přijdou arogantní...
Marina
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ptáte se, jestli to má vůbec cenu, v téže větě ale píšete, že to nechcete zabalit. Proč ne? Na co ještě čekáte? Vidíte přece naprosto jasně, že přítel je na vážný vztah a rodinu nezralý, je mladší než vy, má na to spoustu času, klidně 10 let....chce si uživat života, vydělávat, cestovat, poznávat život....dopřejte mu to a nevnucujte mu svou vizi budoucnosti. Vymstilo by se to více vám než jemu, protože by pak bylo všechno na vás, neměla byste patřičnou oporu a nemohla se rozvíjet...Toužíte-li po dítěti, což je vfe vašem věku logické, bylo by dobré porozhlédnout se po starším, vyzrálejším partnerovi....Ale rozhodnutí je samozřejmě na vás, neboť žijete svůj život....Přeji hodně štěstí.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den,
chci se zeptat, jestli máme šanci. Mám přítele (25let), mě je 29. Jsme spolu přes 3 roky z toho 2 roky bydlíme spolu. Začali jsem řešit budoucnost (společné bydlení v podkroví rodinného domu u mých rodičů,...).Přítel s bydlením souhlasil, ale před necelým rokem se toho lekl, tak se to odložilo.Teď s tím přišel on sám.Těšil se na bydlení a najednou přišel s tím, že stále v sobě řeší problém ujasnění si toho co chce, jestli opravdu chce být se mnou navždy. Navrhl pauzu a já s pauzou souhlasila, protože mi příjde, že jiné řešení nemáme. Stále spolu jsme než se odstěhuje a vše je pěkné. Objímáme se, políbíme se, bavíme se. Je nám fajn. Když se ho zeptám, jestli ten vztah zachráníme, tak mi řekne, že neví, ale chtěl by a myslí, že šanci máme. A když se ho zeptám, jestli se mnou chce být, tak že neví, ale ví to, že víc se mnou chce být než nechce. Je možné, že si při pauze uvědomí to, že mě má dost rád na to, aby se mnou byl celý život? Pauza bude 2 měsíce od odstěhování. Děkuji
Majka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
25-letý mladík není na vážný vztah zralý a nemůže tudíž ani vědět, jestli se svou partnerkou stráví celý zbytek života. To ostatně nemůže vědět nikdy nikdo, ačkoli si to třeba přeje. Uvažujte realisticky, neprojikujte svá přání do druhého a nesnažte se k sobě vázat někoho, kdo se vázat nechce, protože je na to příliš mladý a potřebuje ještě pár (možná mnoho) let na poznávání. Buďte ráda, že vám přítel nalil čistého vína už teď a nebyl tak nezodpovědný, že by vás např. přivedl do jiného stavu a teprve pak couvl. Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobry den pani Konopova, rada bych znala Vas nazor na muj vztah s partnerem, protoze si sama nevim rady. Je mi 32 let, partnerovi 41 jsme spolu pres 2 roky. Vztah byl ze zacatku skvely, hodne se snazil i presto ze nemel vyresenou minulost (teprve letos v cervnu se podruhe rozvedl, ale jiz byli od sebe odlouceni a vztah se mnou zacal v dobe, kdy uz s ex byl odlouceny). Nicmene i to do urcite miry zasahovalo do nase vztahu. Byl kvuli rozvodu hodne ve stresu, taky z prace a tim padem byl naladovy, nekdy nekomunikoval vubec a nechoval se moc jako partner. Ja se ho snazila podporovat i presto, ze mam hodne svych starosti (maminka bojuje s rakovinou), ale nejak jsme to ustali. Rozvedl se (deti spolu nemaji, slo jen o rozdeleni majetku) a potom jsme se teprve spolu sestehovali do jeho domu. Predtim jsme spolu travili cas hlavne o vikendech. Ale vse bylo opet moc hezke, bylo videt, ze z nej ten stres z tahanic o majetek a rozvod opadl. Cast1
Nela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ano, cítíte to naprosto správně. Vyžadování něžností, doteků a projevů citu je kontraproduktivní. Čím víc jeden na druhého v tomto smyslu "dotírá", tím víc se dotyčný odtahuje. Jestliže vám tato situace nevyhovuje (i vzhledem k plánovaném otěhotnění), zkuste navrhnout návštěvu párového terapeuta a kdyby ji přítel měl striktně odmítnout, asi by bylo dobré poohlédnout se jinde. Soužití dvou jedinců, jejichž postoj k intimitám se liší jako oheň a voda, bývá, mírně řečeno, hodně komplikované....
Přeji vám zdárné vyřešení situace.
má náš vztah budoucnost?
cast2
Jenze ted je to opet jako ve starych kolejich..opet je naladovy, moc nekomunikuje, zadne doteky, spime spolu tak 1x za mesic a to musim ja byt ta aktivni. Tentokrat to svadi na praci a stres z prace. Ano pracuje hodne a dlouho a ode me ma veskerou podporu. Jenze ja od nej potrebuji citit alespon nejaky cit. Mam pocit jako bychom byli spolu 20let a ne jen 2 roky. Nekolikrat jsme o tom mluvili..rikala jsem mu, ze me to trapi, ze se ke me nechova jako partner. On mi vzdy rekne ze to vi, ale ze nikdy takovy nebyl a ze se pokusi s tim neco delat. Jenze nedela nic a ja uz se prestavam snazit, protoze vysledek je nula. Vim, ze jemu se libi, kdyz ho objimam, hladim atd. ale sam nic neudela a neopetuje a to me nici. Uz nevim co mam delat. Pripadam si jako loudil, o kazdou pusu, pohlazeni. A mluvit o tom uz nema cenu, protoze vim co mi odpovi, ale neudela z toho nic. Dokonce navrhl, ze budeme 1x tydne chodit ven "jako na rande", ale u navrhu jen zustalo. - otázka upravena poradcem
Nela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ano, cítíte to naprosto správně. Vyžadování něžností, doteků a projevů citu je kontraproduktivní. Čím víc jeden na druhého v tomto smyslu "dotírá", tím víc se dotyčný odtahuje. Jestliže vám tato situace nevyhovuje (i vzhledem k plánovaném otěhotnění), zkuste navrhnout návštěvu párového terapeuta a kdyby ji přítel měl striktně odmítnout, asi by bylo dobré poohlédnout se jinde.Soužití dvou jedinců, jejichž postoj k intimitám se liší jako oheň a voda, bývá, mírně řečeno, hodně komplikované....
Přeji vám zdárné vyřešení situace.
má náš vztah budoucnost?
cast 3
Taky jsem se pripomnela, ze toto navrhoval, ale nema ted kvuli praci cas. Byli dny, kdy jsem se vubec uz nesnazila a cekala co on..a samozrejme nic..az mi to prislo ze mu to vyhovovalo taky. Pak jsem si zase rekla, ze treba potrebuje, abych byla ja ta aktivni, ze mu to pomuze se rozhoupat. A opet jsem to byla jen ja, kdo daval, ale nic zpet. Nevim co si o tom mam myslet. Nehadame se, jsme schopni jet na vylet, prinese mi kvetiny, jdeme do kina, byli jsme na dovolene..ale co se tyce intimnosti tak jsme jak v ledovem kralovstvi. Mam uz vek, kdybych chtela rodinu, ale s timto stavem asi tezko. Rika mi ze nema zadny problem, kdyz mame sex tak je to skvele, ale musim byt ja ta aktivni. A on vi, ze jedine co chci, aby mi dal najevo nejaky cit..obejmout, dat pusu. A vim, ze na zacatku vztahu to vsechno bylo. Jenze se bojim, ze cim vic se budu ja snazit, tim on to bude brat jako natlak z moji strany. Dekuji za vas nazor
Nela
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ano, cítíte to naprosto správně. Vyžadování něžností, doteků a projevů citu je kontraproduktivní. Čím víc jeden na druhého v tomto smyslu "dotírá", tím víc se dotyčný odtahuje. Jestliže vám tato situace nevyhovuje (i vzhledem k plánovaném otěhotnění), zkuste navrhnout návštěvu párového terapeuta a kdyby ji přítel měl striktně odmítnout, asi by bylo dobré poohlédnout se jinde. Soužití dvou jedinců, jejichž postoj k intimitám se liší jako oheň a voda, bývá, mírně řečeno, hodně komplikované....
Přeji vám zdárné vyřešení situace.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, skoro dva roky mám přítele. Je mi 37 a jemu 47. Mám 3 menší děti, on má dceru již dospělou. Znám se s jeho užší rodinou a vycházíme velmi dobře. Ovšem s přítelem je to jako na houpačce. Přede mnou měl dva delší vztahy, obě ženy ho opoustili, když si našly někoho jiného. On sám o nich ale nemluví zcela špatně a s jakousi odevzdaností tvrdí, že hlavním důvodem je to, že má malý penis a nedokázal je zcela uspokojit. Vytvořil si názor, že hlavní ve vztahu je sex, a že může být člověk na ženskou hodný, ale jak pozná nějakého "samce", který po ni půjde, tak má i ten nejlepší partner smůlu a žena mu uteče. Ve svém okolí rád vyhledává příběhy, které mu tuto teorii potvrzují. Máme pravidelný a podle mého velmi kvalitní sex, on mi ale často opakujem, že ho stejně podvedu a opustím. Z počátku jsem mu to vymlouvala, ale nemám to smysl. Mám ale pocit, že mě šasto svým odmítavým chováním, odtahováním a citovým chladem trestá za to, že bych to v budoucnu mohla udělat a omlouvá to tím, že - otázka upravena poradcem
Martina
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.

má náš vztah budoucnost?
ho to poté nebude tolik bolet, až to udělám. Dále je velmi citlivý na svůj prostor, často mi volá, když má v práci chvilku a ptá se, co dělám, kde jsem byla, jak se mám. Je to milé, ale on sám je ve sdílení svého času dost skoupý, až nepříjemný. Nedávno si třeba koupil nový telefon, přijela jsem k nemu a ze zvědavosti po něm a před ním sáhla a zmáčkla tlačítko, že se podívám na finkce, které má. Upozorňuju, že tam neměl sim kartu. Strašně mě seřval, co mu lezu do věcí. Stejná situace se opakuje, když se nevhodně zeptám, jak dlouho byl třeba v práci nebo jinde, hned se vytočí, že ho kontroluju. Když je se mnou, úplně paranoidně si chrání telefon. Na noc ho vypíná a pokud je zapnutý chodí s ním i na záchod. Asi pětkrát týdně jezdí k nám a minimálně dvě noci tráví sám ve svém bytě. Z počátku spal u nás skoro denně , ale prý ho to moc unavovalo a potřebuje své soukromí. Na tom jsem se domluvili a já to respektuji a nic nenamítám. I když jsems tím z počátkju nesouhlasila a nechápala to.
Martina
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Přesto se ale zdá, že mu to nestačí a dokonce navrhoval, že by jezdil pouze na sex. To sem zavrhla s tím, že takový vztah udržovat nechci. I tak ale jezdí až okolo osmé a spíše později. Děti ho přitom mají velmi rádi ai on se k nim chová velmi pěkně. Prakticky denně vozí díky práci, kde má tuto možnost nějaké jídlo, to mi celkem výrazně pomáhá v rodinném rozpočtu, ale také mi to často předhazujem, co pro nás všechno dělá. Říkám že mu nemusím chystat večeři, ale když ji nemám, je rozladěný a nechce přijet.
Martina
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
A to navazuje na další rys jeho osobnosti:vyčítavost. Umí vyčítat, manipulovat a poměrně trefně schazovat mé schopnosti. Podle něj sem nesystematická, nemám doma dokonalý pořádek, děti jsou také nepořádné a nevychované. Ano uznávám, že je v domácnosti někdy nepořádek a děti nekdy zlobí, ale chodím byť na zkrácený úvazek do práce, prostřední dcera má ADHD se silnými úzkostmi a syn šel letos do první třídy. V létě jsem navíc odpromovala na vysoké a to bez jakékoliv pomoci a prakticky celé prázdniny jsem měla na krku všechny 4 děti. Přítel sám mi v domácnosti vůbec nepomáhá a já to po něm nikdy nechtěla. Svou dceru nevychovával a pokud ji měl u sebe, pal se o ni staral jeho matka. Dále jsem nepraktická, nedokážu posoudit důsledky, neuvědomuji si souvislosti. Neopomene možnost schodit mé vysokoškolské vzdělání. Případné práce na stálo se obává, protože tam budou mužští kolegové. Umí se velmi urazit a trucovat, pak je zlý a kousavý. Všechno omlouvá stesem a vyčerpáním. Já si ale nemohu
Martina
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte,i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
nemohu si postěžovat. Argumnentuje tím, že děti sem chtěla a měla jsem si uvědomit důsledky. O děti se starám, učím se s nimi, vymýšlím akce, mají dost kroužků a l tomu musím vyjít s poměrně malým rozpočtem. Přítel do nedávan přispívala alespoň na nájem 2000, ale nyní koupil domeček a ani se neobtěžoval mi říct, že bude platit hypotéku a mě už nebude dávat nic. Finančně mě to hodně vykolejí. Jinak mi občas vypomůže s penězi na dárek pro děti, občas jsem někam jeli, vše v řádu stokorun. Plat mám okolo 20 tisíc, já jsem na tom stejně, ale živím mnohem více lidí. Domeček je na společné bydlení, ale už při koupi mio řekl, ženeví jestůli to s nám zvládne a nechává si pro jistotu stále svou garsonku, kde bude, když mu polezeme na nervy. Samozřejmě jsme mluvili o rozchodu, několikrát, ale úplně se rozklepal a prosil,ať mu prominu jeho hloupé řeči a protivné nálady, že je takový, ale že mě miluje, jinou nechce, chce s námi být, že když je protivný, ať ho nechám vyvztekat, že se vždycky vrátí.
Martina
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Já sama samozřejmě mám taky chyby, ale jsem poměrně tolerantní a smířlivá je společné domluvě a oboustarnnému ustoupení při řešení problémů. Ale mám někdy pocit, že on chce abych tolerovala jeho chování ve všech směrech a sama neobtěžovala svým nevhodným chováním a požadavky. On je unavený, já nemám nárok, on je smutný, já nemám důvod, on je vystresovaný, já si za to můžu sama. Navíc jsem ho několikrát přistihla při lži, když tvrdil, že byl někde jinde než byl nebo dělal něco jiného, pokud ho na tom upozorním, většinou začne útočit, že pro nás dělá všechno a já ho pořád kontroluju. S žádným bývalým jsem nikdy neměla takové problémy. Jeho otec je úplně stejný, to jsem se dozvěděla od jeho maminky před několika dny. Žárlivost, vyčítavost, zhroucení se při každé maličkosti, litování se atd, ale na druhou stranu staroslivost, pracovitost. Do domečku se máme stěhovat po novém roce a já mám docela strach, jak to tam bude vypadat. Máme zkusit manželskou poradnu nebo to mám raději ukončit?
Martina
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní magistro,
chtěla bych se Vás optat, jestli má můj vztah s přítelem vůbec ještě nějakou budoucnost. Chodíme spolu 2 roky a já si připadám někdy pro něj strašně zbytečná. Jezdí závodně na motorce a věčně mluví jen o tom. Když se pohádáme je schopný týden se ani neozvat. Třeba minulou neděli jsme se pohádali úplně kvůli zbytečnostem a jediné co ho zajímalo byly motorky ani se nezeptal jak se mi daří a jak jsem dopadla v nemocnici. Vůbec se neozval. Jsem z toho už zoufalá a nevím co mám dělat, Když si s ním chci o tom promluvit, že mi připadá, že nám to spolu neklape, jediné co řekne, že si to nemyslí, že je spokojený. Ale já to tak necítím. Často si připadám, jen jako jeho náhražka, když neví co zrovna dělat jen na zaplnění času. Dost mě to trápí už delší dobu.
Strašně moc Vám děkuji za odpověď.
Denisa
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
na vztahu musejí pracovat oba partneři, nikoli jen jeden....jestliže jste se už víc než dost snažila s přítelem mluvit, něco změnit, ale k ničemu to nevedlo, zkuste s ním nic neřešit a žít nezávisle na něm. Provozovat vlastní aktivity, scházet se s přáteli, taky na něj nemít čas, když on např. zrovna nemá co dělat a zachtělo by se mu vaší přítomnosti....a časem uvidíte. Možná poznáte někoho jiného a věc bude vyřešena...
má náš vztah budoucnost?
část 2 Má navíc spoustu akcí, začal hrát golf a máme na sebe míň času. Sice mě vždy zve, ať jdu s ním, ale ne vždy je to pro mě. Když někdy vidím ty „modelky“ co sem kolem něj třeba na charitativním večírku nebo prostě nějaké akci točí, tak žárlím…Prostě a jednoduše mám pocit, že jej nějak ztrácím, že on se posunul (možná mi tím imponuje ještě víc, i tak nějak zmužněl), ale já sem pořád na místě. Taky sem byla vždy docela ambiciózní a věděla sem, co od života chci, ale najednou nevím. Přítel mě sice podporuje, ať budu dělat, co chci, ale já sem pořád nějaká podrážděná a zbytečně pak vyletím kvůli blbosti…nejhorší pak asi je, že začínám čím dál víc toužit po dítěti, možná vlivem kamarádek. Přítel ale něco takového v nejbližších letech „neplánuje“. I v tomto jsme se dřív shodovali, ještě nedávno bych na dítě ani nepomyslela (i když jsme vždy děti chtěli, ale až později), ale najednou je to jinak. Co byste dělala Vy? Díky
Lenka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ve vašem líčení situace a vlastních pocitů vidím pár rozporů. Na jedné straně píšete, že vám už na VŠ přítel imponoval svou ambiciozností, teď ji ale hodnotíte spíš negativně. Tenhle rozpor je ovšem celkem typický - to, co bylo na začátku vnímáno jako atraktivní a mělo to zásadní vliv na vznik vztahu, se časem mění v opak. Ženy bývají často oslněny bavičem a playboyem, jakmile ho ale "mají", rády by ho změnily na krotkého a věrného. Jenže nelze udělat tygra vegetariánem a každý by měl předem chladnou hlavou zvážit, jestli s těmito vlastnostmi protějšku může žít.
Píšete, že žárlíte na "modelky", které se houfují kolem vašeho přítele. Proč nejezdíte s ním, když vám to nabízí? Aspoň na kratší cesty? Měli byste víc společných zážitků a vy byste se nemusela bát, že ho ztrácíte. Jenže tenhle pocit zřejmě nepramení jen z toho, že nevíte, co kde dělá, ale i z toho, že se začínáte vzdalovat v hodnotách a cílech. Není divu, že toužíte po dítěti, ve vašem věku je to úplně normální a přítel by si to měl uvědomit. Pokud rodinu nechce, nelze ho samozřejmě nutit a bylo by smysluplnější porozhlédnout se jinde. Najít si partnera o něco staršího, rodinný typ. Zamyslete se nad tím, co chcete, co je vaší prioritou... Ptáte se, co bych dělala já, to ovšem nelze, každý je jiný. Mne nikdy nepřitahovali ambiciózní karieristi, ale spíš nekonvenční bohémové. Každý se musí rozhodovat sám za sebe, na základě zvážení všech okolností a vyslechnutí hlasu intuice.
Přeji vám hodně štěstí.
má náš vztah budoucnost?
část1 Dobrý den,
mám takový, možná malicherný problém, ale vždy dáváte přímé odpovědi, tak proč se nezeptat :). S přítelem (oba 29) jsme už od třeťáku na VŠ. Ani u jednoho z nás to nebyl první vztah. Miluji ho a je to vlastně tak nějak vysněný chlap - gentleman, pozorný, inteligentní, zábavný, vždy mě podpoří, pohledný...takže by se mohlo zdát, že vše je ideální, ale není. Přítel je hodně ambiciózní, už na VŠ mě tím vlastně zaujal. Místo "klasické brigády" obchodoval na burze, zakládal start-upy, i když z nějak vyloženě bohaté rodiny nebyl. Vždy z úsměvem říkal, ať počítám s tím, že budeme bohatí. No a to se mu v poslední době podařilo, ale vlastně tím začaly problémy. Cca před rokem prodal jednu společnost za velké peníze, dál podniká a investuje a plní si siny. Nedávno se třeba vrátil z měsíční dovolené v Jižní Americe a Antarktidě, nic pro mě, takže i když mě přesvědčoval ať jedu, nejela sem a měsíc jsme se neviděli (navíc bych si nemohla vzít tak dlouhou dovolenou).
- otázka upravena poradcem
Lenka
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
ve vašem líčení sitauce a vlastních pocitů vidím pár rozporů. Na jedné straně píšete, že vám už na VŠ přítel imponoval svou ambiciozností, teď ji ale hodnotíte spíš negativně. Tenhle rozpor je ovšem celkem typický - to, co bylo na začátku vnímáno jako atraktivní a mělo to zásadní vliv na vznik vztahu, se časem mění v opak. Ženy bývají čast ooslněny bavičem a playboyem, jakmile ho ale "mají", rády by ho změnily na krotkého a věrného. Jenže nelze udělat tygra vegetariánem a každý by měl předem chladnou hlavou zvážit, jestli s těmito vlastnostmi protějšku může žít.
Píšete, že žárlíte na modelky, které se houfují kolem vašeho přítele. Proč nejezdíte s ním, když vám to nabízí? Měli byste aspoň více společných zážitků a vy byste se nemusela mít pocit, že ho ztrácíte. Ten pocit ovšem zřejmě nepramení jen z toho, že nevíte, co kde dělá, ale i z toho, že se začínáte vzdalovat v hodnotách a cílech. Není divu, že toužíte po dítěti, ve vašem věku je to úplně normální a přítel by si to měl uvědomit. Pokud rodinu nechce, nelze ho samozřejmě nutit a bylo by smysluplnější porozhlédnout se jinde, najít si partnera o něco staršího, rodinný typ. Hlavně musíte vědět, co chcete, co je vaší prioritou... Ptáte se, co bych dělala já, ale každý je jiný. Mne osobně nikdy nepřitahovali ambiciózní karieristi, ale spíš nekonvenční bohémové. Každý se musí rozhodovat sám za sebe, na základě zvážení všech okolností a vyslechnutí hlasu intuice.
Přeji vám hodně štěstí.
  
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní magistro,
jsem (23) téměř rok po táhlém velmi bolestném a ponižujícím rozchodu 4letého vztahu. Před 2 měsíci jsem se seznámila se skvělým mužem (23). Scházíme se a mohu upřímně říct, že jsem nepoznala skvělejšího člověka. Je pozorný, hýčká si mě, je to gentleman, má zkrátka takovou povahu i zájmy, o kterých jsem u muže vždy snila. Navíc se nápadně (vzhledově i povahou) podobá mému otci, kterého si nesmírně vážím. Problém je, že se i po 2měs. necítím zamilovaná. Nevím, jestli to je proto, že už nejsem puberťačka, se kterou cloumají hormony nebo jsem natolik raněna silným rozchodem, že se zkrátka bojím citově otevřít nebo to není ten pravý. Moc, opravdu moc mě to mrzí, protože se ke mě chová krásně, cítím, že mě má moc rád a zasloužil by si víc. Rozhodla jsem se, že si budu užívat společné chvíle a uvidím, co časem. Zda ta pravá láska přijde nebo ne, ale zatím je to stejné. Co byste mi poradila? Na co bych se měla zaměřit nebo co udělat? Děkuji a přeji pěkný den
Lucie
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
je úplně normální, že se člověk po bolestivém rozchodu není schopen rychle znovu zamilovat. Dejte tomu čas, pak uvidíte. Důležité je, jaký má přítel charakter, jak se k vám i jiným chová, jak se vzájemně doplňujete a jestli máte stejné hodnoty. Věřte své intuici, ale zapojujte i rozum. Osobně nemám ráda výraz "ten pravý", je zavádějící. Po světě chodí mnoho potenciálních vhodných partnerů, je jen zapotřebí umět vnímat a mít i kapku štěstí.... Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní magistro,
moc se mi líbí vaše upřímnost a prosím vás o náhled na mou situaci. Jsem se svým přítelem rok a třičtvrtě z toho 1,5roku spolu bydlíme. Bydlíme v jeho bytě. Tvrdil mi, když jsme se poznali, že je 1rok sám (přede mnou měl 4 roky přítelkyni, se kterou bydlel v našem bytě). Nebyla to pravda, těsně před naším seznámením za ním jezdila. Podle jeho slov ji velmi miloval tak jako nikoho. To, že mi lhal v této věci se mi zdálo banální a snažila jsem se to neřešit. V bytě měl její fotky, jejich společné osobní věci. Požádala jsem ho aby je schoval, že mi to není příjemné. Toto učinil až po měsíci našeho společného bydlení a velké scéně. Nedokáže se o tomto bývalém vztahu normálně bavit. Když plánuji společnou budoucnost, nevyjadřuje se. Bude mu 28 let. Můj dotaz zní. Myslíte si, že i po tolika letech ukončení vztahu může člověk milovat někoho s kým už není i když žije s někým jiným? Nechci být ta druhá a proto zvažuji vztah ukončit.
Přeji Vám mnoho štěstí!!! Děkuji Vám
Karla
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
děkuji vám za pochvalu mé upřímnosti a ve stejném duchu odpovím i vám: můj pocit je ten, že váš přítel ještě nebyl na nový vztah zralý, protože neměl zpracovaný rozchod s bývalou partnerkou, která pro něj asi hodně znamenala (znamená?). Předčasně došlo dle mého názoru i k sestěhování do jednoho (ještě k tomu jeho) bytu....rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale domnívám se, že nejlepším řešením by bylo odstěhovat se od něj a nějaký čas se nestýkat. Pak by se vidělo....  I vy se mějte, přeji vám hodně štěstí a partnera, který vám bude dávat jasně najevo, že jste v jeho životě jedničkou!
má náš vztah budoucnost?
Je mi 34 let a mému příteli je 38. Jsme spolu rok a půl. Ja bych chtěla miminko a svatbu a on ani po jednom netouží prý ma dost času a ještě se pořád poznáváme. Musím říct, že spolu žijeme rok v jeho dome. Nedávno jsme měli rozhovor na téma miminko. Řekl mi, že se mu nelíbí, že jsem si do svých 30 let užívala a teď ho nutím aby jsme měli děti, protože mi tikají hodiny. Řekl mi, že se bojí, že se změním, kdyby jsme měli díte, že budu hysterická , nebudu chtít sex, že nebudu pro něj přitažlivá. Přijde si asi nějak zneužitý a mám pocit, že mi nevěří. Tohle všechno mě zrańuje a nevím jak dál. Nemáme mnoho společného, ale cítím, že je to dobrý chap s pevnými zásady, je zodpovědný, není lakomý. Vím, že mi nemůžete pomoct se rozhodnout, jen bych chtěla znát váš názor na mou situaci. Bojím se, že když ho opustím zůstanu už sama a nikdy nebudu mít rodinu, ale ponižovat se od něj take nechci nechat. Děkuji za váš názor.
Klara
Libuše Konopová, vztahová koučka

O tom, jaký vztah si přejete, zda a kdy rodinu, jste se asi měli bavit dříve, rozhodně předtím, než jste se nastěhovala do jeho domu. Argumentace vašeho přítele je velmi zvláštní a místy až podpásová. Vadí-li mu vaše minulost, proč s vámi žije? Výroky, že po dítěti nebudete mít chuť na sex a stane se z vás hysterka (?), jsou velmi chabé argumenty. Zřejmě si rád užívá, ale má obavy ze závazků a nevěří sám sobě. Ať ho k tomu vedou negativní zážitky z dětství nebo jiná špatná zkušenost či nezralost, pro vás z toho plyne, že tento muž asi není vhodným kandidátem na manžela ani na otce. Do ničeho ho nenuťte a sama zvažte, jestli s ním zůstat nebo hledat dál. Osobně se domnívám, že společné bydlení za daných okolností není šťastným řešením, ale rozhodnout se musíte vy sama. Ponižovat se v žádném případě nenechte!  Přeji vše dobré a držím palce.

má náš vztah budoucnost?
Se svým přítelem jsem byla 2 a půl roku, ze začátku vše klapalo krásně byl milý a hodný a většinu svého volného času trávil se mnou. Po nějaké době se začal mnohem více věnovat kamarádům a mě si tak úplně nevšímal. Často jsem přemýšlela o rozchodu ale neměla jsem na to, to udělat, jenže po jedné ošklivé hádce to zachvíli ukončil on a pro mě to bylo strašné, ještě když jsem zjistila, že si začal se slečnou, která má stejné kamarády jako já a dokonce se přistěhovala do stejné vesnice byla jsem naprosto zlomená. Po třech měsících, kdy já už byla relativně v pořádku a otevřená novým příležitostem přišel s tím, že mě chce zpátky, že myslel že jinde je tráva zelenější a nebe modřejší ale že to tak není, slíbil že se změní a že už nechce nikoho jiného než mě. Uvěřila jsem mu zatím jsme spolu znovu jenom měsíc, ale vypadá že to myslí vážně a dokonce i mluví o svatbě(samozřejmě někdy v budoucnu) Miluji ho ale už mu nevěřím jako dřív a bojím se že mě zradí znovu. jak poznám že to myslí vazne?
Helena
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nevím, kolik vám je let ani jaké máte oba zkušenosti z předchozích vztahů. Je-li váš přítel mladý, vy jste jeho první vážnější známost, není divu, že potřeboval udělat zkušenost s jinou ženou. Pokud to přineslo ten efekt, že ho zklamala a o to víc si váží vás, sehrálo to pozitivní roli. Vy jste ale znejistělá a ptáte se, jak poznáte, že to s vámi myslí vážně. Víc než na slova dejte na řeč těla. Jakým tónem s vámi mluví, jak se na vás dívá, usmívá, jestli se vás rád dotýká a jeho tělo má tendenci obracet se směrem k vám. Zapojte intuici a sledujte také jeho činy. Co pro vás dělá, obětuje, jestli stojí při vás, když o něco jde, potřebujete-li pomoc atd. Víc než na slova dejte na činy. A nechte to otevřené, i vy se klidně rozhlížejte! Po cca roce uvidíte. Přeji hodně štěstí. 
má náš vztah budoucnost?
Bydlím s přítelem skoro 3 roky,začli jsme spolu bydlet po krátké známosti,protože jsme dojížděli do stejného města za prací.Nebyla jsem do něho zamilovaná,ale cenila jsem si některých jeho vlastností. Má super rodinu,je hodný a bere mě takovou, jaká jsem.Teď ale zjišťuji,že máme jiné názory a nemáme si o čem povídat.Studuji vysokou školu,on je vyučený,já pomáhám lidem,on je dělník,já dbám o zdraví a on ne.Rok ho musím přemlouvat k zubařovi.Cítím se spíš jako jeho matka než žena.Je tak zvyklý i z domu,matka o všem rozhodovala,u nás doma zase otec.Někdy se chová jako dítě.Když situaci chci řešit,odpoví jen,že mě miluje a nechce o mě přijít.Pořád hraje hry na počítači,vůbec si ho nevážím.Odmítá vařit,ale zase mi pomůže v kuchyni.Ale je hodně nesamostatný.Jsem z toho už vyčerpaná.Má náš vztah smysl?Věřila jsem,že se změní,ale čekám už rok.Chtěla jsem si dát pauzu,ale to by se jeden z nás musel odstěhovat a dojíždět za prací.Je to složité.Chybí mi jiskra ve vztahu,spřízněná duše.
Sandra
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
spřízněnou duši můžete mít ve své kamarádce nebo v někom z okruhu známých, neviděla bych jako problém, že ji postrádáte u přítele. Na překážku nemusí být ani to, že přítel neumí vařit a nestuduje VŠ. Důležitější je, jak spolu vycházíte, jak mezi vámi funguje nejen chemie, ale i verbální komunikace, tolerance, jestli se máte jako lidi rádi a vážíte si jeden druhého. To z vaší strany není, což považuji za největši minus ve výčtu toho, co vám na příteli vadí. Je těžko představitelné žít s někým, jímž v podstatě pohrdáte, jehož považujete ho za nekompetentnícho, neschopného. Žít spolu jako partneři jen kvůli výhodnému bydlení asi není tím nejlepším řešením. Na společné bydlení ani nemusíte být partnery, ale jen kamarády..Zkuste to s ním probrat v přátelské atmosféře a pokud to k ničemu nepovede, porozhlédněte se jinde. Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
S partnerem žijeme necelý rok.Od začátku jsem si ho moc vážila pro mnoho jeho povahových rysů, proto jsem přistoupila k bláznivému kroku a nastěhovala se k němu téměř po dvou měsících seznamování.Ten nápad vzešel z jeho strany, protože jsme od sebe bydleli hodně daleko a on ještě k tomu měl velmi náročnou pracovní dobu, tak takhle to mělo být dobře pro naše bližší poznání.Ale už po čtvrt roce společného soužití jako by se mi vzdaloval: Jezdí velmi pozdě domů po jeho příjezdu máme jen cca 30 min. rychlé konverzace (když píši rychlé - tak nepřeháním), zbytek večera je sledování televize - dokáže ležet metr daleko ode mne nějaké pohlazení, úsměv nebo políbení - téměř nic.Nemá potřebu na mne kouknout, vyhledat moji osobu a to i během volných chvil třeba o víkendu. Kromě sexu, ten vyhledává a to dokáže své chování otočit o sto procent.Pokoušela jsem se s ním o tom mluvit, tvrdí, že je vše v pořádku, že je prostě takový.Miluji ho, vážím si ho,ale tohle?Není moc brzo na tak chladný vztah?
Marie
Libuše Konopová, vztahová koučka
Marie,
to, co popisujete, připomíná manželství po 10 letech. Možná jste se opravdu unáhlila s tím sestěhováním. Kdybyste se vídali méně, ale o to  intenzivněji a akčněji, bylo by to asi lepší...Nicméně netřeba zoufat, vztah je takový, jaký si ho oba partneři udělají. Před nějakým radikálním řešením nejdříve zkuste udělat něco jinak. Navrhnout výlet, zorganizovat nějakou akci, pozvěte domů návštěvu /samozřejmě o víkendu, kdy manžel nevstává do náročné práce/....atd. Pak uvidíte.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den,
S přítelem jsme 5 měsíců. Ze začátku bylo všechno krásný, 3 měsíce jsme se nehadali, neměli jsme žádný problém. Jenže se to potom zvrtlo. Někdy se dost hádáme, jednou jsme se dokonce málem rozešli. Jde mi o to, že má asi 5 kamarádů, trávi s nimi skoro veškerý čas, když mají přijít, tak me hází hned na druhe misto a jsou pro nejdůležitější oni, i když mi třeba slíbil ze si zavoláme a tak. Další věc, ktera me trápí. Měsíc jsem musela chodit o berlich, a ani za mnou nepřijel. Pokaždé když jsem ho prosila řekl, že nemá benzin na to jezdit tam a zpátky. Ale když mu řekne kamarád, tak si pro něj přijede, jsou u nej (mého pritele) a pak kamarád odveze domu. Se mnou to tak ale nedela. Záleží mu vůbec na me? Další věc, ktera se mi nelibi, když jsem v jeho přítomnosti (třeba po 3 dnech), tak misto toho, aby se věnoval me, pise SMS kamarádům. Když nemá náladu, snažím se mu ji spravit ale marne, kamarádům se to samozrejme povede. Delam něco spatne? Vydrží takový vztah i do budoucna?
Tereza
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nevím, kolik vám je a jak vypadá celková situace. Je sice bezva, má-li muž kamarády, ale dává-li jim vždycky přednost a žena je u něj až na druhém místě, bylo by záhodno zamyslet se nad tím, jak dál. Možná se na takzvaně vážný vztah ještě necítí a chce si jen tak užívat života. Zkuste si promluvit ,ale faktem je, že více poznáte z činů než ze slov. Může vám tisíckrát opakovat, jak mu na vás záleží, ale rozhodující je, jak se zachová, když potřebujete pomoc. Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, možná můj dotaz bude znít jako malichernost.
Já (21) a můj přítel (24) jsme spolu zhruba 4 roky. Oba jsme spíše cholerici a výrazné osobnosti, takže občas probíhají klasické štěkačky, 2 × jsme se rozešli (nejdřív jeho nezájem, pak můj, na začátku vztahu). Ale vždy nakonec skončili spolu a byli rádi. Bydlíme spolu přes semestr na Vš druhym rokem.
Před asi měsícem a půl přítel nebyl spokojený a dokonce si nebyl i jistý, zda je vztah perspektivní (ja taky ne popravdě), dohodli jsme se na tom že na tom zapracujeme, zapracovali a zlepšilo se.
Jenže, s kamarády před pár týdny chodil na hokej a hrát stolní hry. Poznal se tam se slečnou, všehovšudy ji viděl tak čtyřikrát.
Začal si s ní psát na fb, čas od času. Mluvíme o tom otevřeně, prý si píšou o obyčejných věcech. Prý mají společné zájmy a je to prý kamarádka.
Já mu věřím že mi záměrně nelže,jen mi připadne nestandartní se s někým vidět párkrát a začít si pravidelně psát.
Co myslíte, přeháním?
X
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nemyslím si, že přeháníte, spíš to na mne dělá dojem, že si váš přítel potřebuje ujasnit (např.komunikací s jinými ženami), co vlastně chce. Záleží na vás, jestli budete schopná a ochotná to tolerovat nebo se také porozhlédnete jinde. Faktem je, že jsto oba mladí, moc zkušeností jste zatím nenasbírali a nebylo by radno uvazovat se již teď ve vážném vztahu. Dopřejte si oba čas na poznávání a zrání. Přeji vám hodně štěstí!
má náš vztah budoucnost?
Paní Konopová, co si myslíte o muži, jaký bude partner? S dnes již ex manželkou prožil skoro 25 let. V posledních letech měli krizi, on střídavě odcházel a vracel se. Byli však v kontaktu, sem tam sex, on k ní chodil na obědy, ona mu je občas i vozila. Pak jsem přišla já. Bylo to bouřlivé, krásné, zamilovali jsme se. Dovolené v zahraničí. Ona ho chtěla zpět, on nechtěl. Ona podala žádost o rozvod, on souhlasil, ale nemají vyřízené SJM, on to blokuje, vím, že si stěžovala kamarádce, že on jí chce dát jen desetinu toho, na co má nárok. Jejich děti mě nesnáší, už byly i konflikty. On se rozhodl je nevyhledávat, pouze se synem si občas telefonuje. I my jsme měli už krizi, ale zase se stýkáme (známe se necelý rok). Já jsem rozvedená, se dvěma menšími dětmi, za přítelem jezdím jen, když je dám hlídat - on je nemusí. Já bych to však chtěla trochu posunout, mám na něho nějak zatlačit?
Dana
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
tlačením na pilu ho jen odradíte. Otázka je, kam vztah posunout? Chápu, že si přejete, aby byl i přítel rozvedený, s vyřešenou minulostí, jenže to si musí přát i on. Píšete, že jste již měli krizi a on vaše děti nemusí. Jeho děti vás taky ne...nejlepší by bylo dát tomu nějaký čas a počkat, jak se věci budou vyvíjet.
Třeba se vše nakonec vyřeší úplně jinak.
má náš vztah budoucnost?
(1.část) Dobrý den, paní Konopová. Prosím Vás o nějakou radu v následující situaci. Je mi 25 let. Když jsme se s přítelem (29) před rokem seznámili a randili, měl v hlavě jinou ženu, kamarádku, do níž byl platonicky zamilovaný, ona ho nechtěla, navíc od něj žije daleko. Tehdy mi o tom přítel řekl, v podstatě byl zmatený, protože nevěděl, kterou z nás vlastně chce. Dala jsem mu čas, netlačila na něj a do měsíce se rozhodl - pro mě. Jelikož mě hovory o jeho kamarádce zraňovaly, řekla jsem mu, že se o ní nechci bavit. Jenže teď po roce jsme se začali hodně hádat. Hádky vyvolával zásadně přítel, kterému vadí množství mých předchozích ‚vztahů‘, navíc jsem mu o nich v mnoha bodech lhala, na což postupně přišel a strašně mi za to vynadal. V jedné hádce jsem se ho však zeptala na jeho kamarádku, o které jsme rok nemluvili. Řekl mi, že s ní udržuje kontakt (píšou si maily), že se s ní sešel, neřekl mi o tom, prý proto‚ že jsem se o ní nechtěla bavit.
Kamila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
máte nejspíš pravdu v tom, že se váš přítel nezamiloval do konkrétní ženy, ale do své představy o ní. Potřeboval by zažít něco, co by ji v jeho očích sesadilo z piedestalu na zem. Což je těžko proveditelné, jelikož s ní nežije. Sporadická setkání mohou touhu a iluze spíš posilovat. K vašemu vztahu - než se dohadovat a předhazovat si minulost nebo vzplanutí po jinou, bylo by asi rozumnější dát si nějaký čas na rozmyšlenou a během té doby se nijak nekontaktovat. Takhle to cítíte i vy sama. Třeba mezitím potkáte někoho jiného a rázem se vše vyřeší...mějte se hezky a přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
(2.část) Zjistila jsem, že tehdy kvůli tomu zrušil akci, na kterou jsme byli dlouho domluvení, jako důvod udal, že musí něco vyřídit na úřadech. Přitom jí vezl 150 km domů, šel s ní na večeři a další den ji vezl zpět. No, co na to říct. Přítel tvrdí, že dělám z komára velblouda, že už k ní absolutně nic necítí. Já si to nemyslím. Hodně mi to vadí. Vadí mi, že se s ní sešel a že mi lhal, přitom mi moje lži sám vyčítá. Otázka zní, co teď? Soužití s ním je pro mě těžké, jelikož si myslím, že pořád cítí něco ke kamarádce, že já jsem prostě byla druhá volba, vrabec v hrsti. Přítel mi to vyvrací, nicméně kontakt s ní přerušit nechce, přestože mě to hodně zraňuje. Navíc ji má v telefonu uloženou ještě z dřívější doby pod nějakou zdrobnělinou, mě celým jménem (ptala jsem se ho na to). Mám se s ním rozejít, když není ochoten ten kontakt přerušit? Vypovídá to o něčem? Mám vůbec právo to po něm chtít?
Kamila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
máte nejspíš pravdu v tom, že se váš přítel nezamiloval do konkrétní ženy, ale do své představy o ní. Potřeboval by zažít něco, co by ji v jeho očích sesadilo z piedestalu na zem. Což je těžko proveditelné, jelikož s ní nežije. Sporadická setkání mohou touhu a iluze spíš posilovat. K vašemu vztahu - než se dohadovat a předhazovat si minulost nebo vzplanutí po jinou, bylo by asi rozumnější dát si nějaký čas na rozmyšlenou a během té doby se nijak nekontaktovat. Takhle to cítíte i vy sama. Třeba mezitím potkáte někoho jiného a rázem se vše vyřeší...mějte se hezky a přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
(2.část) Zjistila jsem, že tehdy kvůli tomu zrušil akci, na kterou jsme byli dlouho domluvení, jako důvod udal, že musí něco vyřídit na úřadech. Přitom jí vezl 150 km domů, šel s ní na večeři a další den ji vezl zpět. No, co na to říct. Přítel tvrdí, že dělám z komára velblouda, že už k ní absolutně nic necítí. Já si to nemyslím. Hodně mi to vadí. Vadí mi, že se s ní sešel a že mi lhal, přitom mi moje lži sám vyčítá. Otázka zní, co teď? Soužití s ním je pro mě těžké, jelikož si myslím, že pořád cítí něco ke kamarádce, že já jsem prostě byla druhá volba, vrabec v hrsti. Přítel mi to vyvrací, nicméně kontakt s ní přerušit nechce, přestože mě to hodně zraňuje. Navíc ji má v telefonu uloženou ještě z dřívější doby pod nějakou zdrobnělinou, mě celým jménem (ptala jsem se ho na to). Mám se s ním rozejít, když není ochoten ten kontakt přerušit? Vypovídá to o něčem? Mám vůbec právo to po něm chtít?
Kamila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
máte nejspíš pravdu v tom, že se váš přítel nezamiloval do konkrétní ženy, ale do své představy o ní. Potřeboval by zažít něco, co by ji v jeho očích sesadilo z piedestalu na zem. Což je těžko proveditelné, jelikož s ní nežije. Sporadická setkání mohou touhu a iluze spíš posilovat. K vašemu vztahu - než se dohadovat a předhazovat si minulost nebo vzplanutí po jinou, bylo by asi rozumnější dát si nějaký čas na rozmyšlenou a během té doby se nijak nekontaktovat. Takhle to cítíte i vy sama. Třeba mezitím potkáte někoho jiného a rázem se vše vyřeší...mějte se hezky a přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
(3.část) Mám mu dát nějaký čas, aby si to v hlavě srovnal? Přece jen chci, aby se mnou byl ze svobodného rozhodnutí…ne z povinnosti, nebo z nouze. Mám však strach, že je to začarovaný kruh, protože ta kamarádka ho nechce a on je tak třeba zahleděný do její iluze, představy, o tom jaká je, jaké by to s ní mohlo být..a jelikož si vztah s ní nikdy nevyzkouší, tak nikdy nepřijde na to, že i ona má jistě svoje chyby a že ani vztah s ní by nebyl jen růžový. Co radíte...konec? Co se týče plánů do budoucnosti, jsme na jedné lodi, povahově jsme si taky blízko. Děkuji.
Kamila
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
máte nejspíš pravdu v tom, že se váš přítel nezamiloval do konkrétní ženy, ale do své představy o ní. Potřeboval by zažít něco, co by ji v jeho očích sesadilo z piedestalu na zem. Což je těžko proveditelné, jelikož s ní nežije. Sporadická setkání mohou touhu a iluze spíš posilovat. K vašemu vztahu - než se dohadovat a předhazovat si minulost nebo vzplanutí po jinou, bylo by asi rozumnější dát si nějaký čas na rozmyšlenou a během té doby se nijak nekontaktovat. Takhle to cítíte i vy sama. Třeba mezitím potkáte někoho jiného a rázem se vše vyřeší...mějte se hezky a přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní Konopová,

vše začalo zhruba před 12 lety. Byli jsme zamilovaní, žili jsme ve velkém městě v bytě a měli se z mého pohledu dobře. Klapalo nám to po všech stránkách, takže vyvrcholením našeho vztahu byla už jen svatba.
Na svatbě jsme dostali darem obnos, který jsme následně použili na nákup pozemku na vesnici. S nákupem přišel manžel, který je z vesnice, kde se pozemek kupoval. Přišel i s tím, že bychom zde mohli postavit domek a zkusit zde žít.
Než se dům začal stavět, nějak se mi to rozleželo v hlavě, přeci jen sem měla ve městě zázemí, byla tam zvyklá, jistou práci a nechtělo se mi stěhovat. Trvalo dlouhé roky, než se začalo stavět. Stavěly jsme s úmluvou, že bychom toto místo měli jen jako takovou chatu, alespoň k tomu mě umluvil.
Až se dům postavil, měli jsme další roky za sebou a k tomu dítě... Budoucího školáka. Manžel opět začal naléhat, že ve městě děti žít nemohou a na vesnici mu bude lépe. Netrvalo dlouho a svolila jsem, s tím, že pokud si tam nezvyknu, za půl roku se stěhuji zpět...doslova takto jsme byli domluveni.
Narodilo se další dítě a já si nezvykla. Problém je v tom, že on se tady narodil, má zde rodiče, bratry spoustu příbuzných, kdekoho tady zná. Navíc jsme se totálně odcizili. Místo abychom spolu trávili čas, tráví jej po příbuzných, v hospodě, zkrátka se mi vyhýbá...Toto nikdy předtím, než jsme se odstěhovali, nedělal. Když začnu naléhat, abychom se přestěhovali že tady již nemůžu žít, nechce o tom ani slyšet.
Podotýkám že v této vesnici a široko kolem není nic než obchod, škola a cca 900 obyvatel... Nevím co dělat... - otázka upravena poradcem
Prosím o radu
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
jakkoli jste každý z jiného prostředí a máte možná i jiné zájmy a hodnoty, není málo ani toho, co vás spojuje. Dohoda či kompromis jsou taky možné vždycky (je-li k tomu oboustranná vůle). Z vašeho líčení sitauce jsem nevyrozuměla, jestli vám zůstal byt ve městě. Kdyby tomu tak bylo, nabízela by se možnost, že byste se odstěhovala do města, třeba i s dětmi, které zde mají více možností mimoškolních aktivit, studijních příležitostí atd. Pro malé děti může být venkov výhodou, ale jakmile přijdou na střední školu, je to jinak. Víkendy byste mohli trávit společně, manžel by mohl jezdit za vámi a dětmi nebo vy tam. Tím by zmizelo odcizení. Je známo, že tento typ soužití mívá často lepší prognózu než každodenní stereotyp. Zvažte všechny možnosti, promluvte si v klidu s manželem a pokuste se najít nějaké oběma vyhovující řešení. Máte dvě děti, byla by škoda lámat nad vztahem hůl. Nebudete-li si vědět rady sami, bylo by dobré navštívit poradnu. Přeji vám vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Paní Konopová, dobrý den.

S partnerem jsme už nějaký pátek, máme dvě děti. Partner mi začal dělat takové věci, že mne nejprve poníží (například mi odmítne dávat peníze na domácnost) a pak za dva dny pozve na dovolenou se společnými přáteli na hory. Pozvání mi pošle mailem. Když se neozvu (vzpamatovávala jsem se z první události, protože mi k tomu sdělil, že pokud se rozmyslím po něm ještě něco chtít, mohu se ozvat), jede se synem sám a pak mi pošle fotky s tím, že mi je laskavě posílá i přes to, že "pochopil, že do mého života již nepatří". A takhle to v poslední době praktikuje pořád - Nějaký úder/trest, poté odpustek. Bič a cukr. Na "cukr" už přestávám slyšet, avšak rodiče mi říkají, že dělám chybu, když mne někam zve (do kina, jet mu dělat společnici na nějakou akci). Pro mne je to však nepříjemná patová situace, to první bolí, takže nemám sílu na to druhé, respektive se přetvařovat anebo mu vyjadřovat vděčnost, že mohu s ním jet. Nebýval takový, tu jeho proměnu i navíc špatně snáším. Rozhovor pomůže jen na chvíli, pak to stejně nedodržuje a vrátí se to zpět. Poradíte, jak se zachovat? - otázka upravena poradcem
Adriana
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
z vašeho popisu sitauce jsem nepochopila, co způsobilo tuhle manželovu proměnu a odkdy trvá. Žijete-li spolu, je absurdní, aby vám poslíl pozvánky na akce mailem. Velmi zvláštní je i jeho výrok, že "už do vašeho života nepatří". Z čeho tak usuzuje? Co tomu předcházelo? Působí to všechno jako následek nějakého konfliktu. Zmiňujete jeho politiku cukru a biče - co má být tím cukrem? Jen pozvání na dovolenou, hory nebo jinam? Jestliže jste se s manželem pokoušela domluvit, ale došlo pak jen k chvilkovému zlepšení, chtělo by to navštívit společně poradnu. Jen odborník, jenž si vyposlechne vás i manžela, může posoudit, v čem je zakopaný pes a navrhnout, co s tím.
Přeji zdárné vyřešení problému a světlé zítřky.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Jsem ve 3 roky ve vztahu s přítelem, , že jsem do něho nebyla zamilovaná, bylo mi s ním fajn a časem se z toho vyklubal vztah. Čekala jsem, že zamilovanost třeba časem přijde, ale nepřišla. Teď mám občas pocit, že jsme spíš kamarádi a toužím po oné pověstné jiskře. Myslíte, že může takový vztah do budoucna fungovat?
Karolína, 31 let
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
záleží na mnoha dalších okolnostech. Jestliže s ním můžete vést pohodový intimní život, rozumíte si, máte k němu plnou důvěru, je vám s ním po všech stránkách dobře, proč ne? Jiskru ve vás může vyvolat i člověk pro soužití nebo rodinu naprosto nevhodný...Navíc velká očekávání často končí velkým zklamáním. ...ale jak jsem již zmínila, záleží na ostatních faktorech. Nemusíte nic akutně řešit, lámat přes koleno, nechte to prostě plynout - a uvidíte! Přeji vše dobré.

má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní magistro, moc Vám děkuji za Vaši prima poradnu a prosím Vás o Váš názor na moje trápení. Je mi 36 let, po rozvodu jsem si našla přítele, kterému je 38 let, je svobodný bezdětný, já mám 2 děti z předchozího vztahu. Přítel je na mě moc hodný a pozorný, je mi s ním moc hezky, plánujeme spolu budoucnost, dokonce i společné dítě, na které se moc těší. Má rád i moje děti a má s nimi hezký vztah. Bohužel jsem se nedopatřením dostala k souboru ve kterém má zkopírovaný obsah elektronické konverzace se svojí kolegyní. Píše si s ní jak je krásné s ní být v kontaktu, jak by to mohlo být ještě krásnější, jak chce znát její tělo, jak je hezké se s ní scházet kdesi v práci, píše jí o věcech ze své minulosti, které mně nikdy nechtěl říct. Nevím co mám dělat, vážit si toho, že náš vztah je pěkný, nebo od něho odejít. Prosím poraďte. Děkuji.
Eva
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
při čtení vašich řádek mne napadá, jestli "náhodné" odhalení konverzace s partnerovou kolegyní bylo skutečně prvním mráčkem na jinak čistém nebi vašeho vztahu....nebo jestli jste už předtím zaznamenala určité varovné signály? Ale ať je to jakkoli, doporučovala bych vám zachovat si nezávislost, být opatrná a nepodnikat žádné kroky, které by vedly ke svazování s tímto přítelem. Asi by bylo na místě otevřeně si s ním promluvit a citlivě vnímat hlavně jeho řeč těla. Muži neradi řeší koflikty a mají tendenci vyhýbat se nepříjemným rozhovorům, ale vnímavá žena, která partnera už nějaký ten pátek zná, umí číst mezi řádky a intuitivně vycítí, jestli partner říká pravdu nebo mlží. Máte dvě děti, což je velká výhoda - nepodléháte tlaku biologických hodin. Říká se - "čas ukáže", ale posuďte sama, kolik času jste schopna a ochotna tomuto muži dát. Než se trýznit žárlivostí a pátrat po dalších stopách partnerova vzplanutí pro kolegyni by asi bylo smysluplnější přimět ho nějak šikovně k tomu, aby kápnul božskou, abyste si podle toho mohla zařídit svůj další život. Jestli vás má rád a ocitl se v nějakém začarovaném kruhu, z něhož neví, jak ven, byla by možným řešením i společná návštěva párového terapeuta. Přeji vám hodně štěstí, buďte nad věcí! A děkuji za pochvalu poradny.
má náš vztah budoucnost?
Můj manžel měl tři čtvrtě roku zájem o jinou ženu. Dle něj s ní poměr neměl, ale zjistila jsem dárky - drahé parfémy. Po té, co jsem na danou skutečnost přišla, prý vše ukončil a neustále mě přesvědčuje, že se chce vrátit. Bohužel důvěra je ta tam. Cítím, ačkoliv se snaží, že vše je na "oko". Jak vzbudit jeho lásku? - otázka upravena poradcem
Gita
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
zde záleží na tom, z jakých pohnutek se chce vrátit. Pokuste se číst jeho řeč těla, nezaujatě vyhodnotit jeho vztah k vám. Co by pro vás riskoval? Dovede se pro vás obětovat?
Zkuste se vzdálit, aby měl pocit, že je něco jinak. Žít svůj život. Bude vás postrádat? Bojovat o vás? Buďte otevřená dialogu, ale s návrhem musí přijít on. Buďte si vědoma své ceny. Přeji vše dobré.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.