Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Libuše Konopová, vztahová koučka

Jak se seznámit a jak si vztah udržet? Zeptejte se Mgr. Libuše Konopové, autorky a single-koučky ve vlastní firmě na rozvoj osobnosti. Uzavíráme se ve virtuálnu, a proto se hodí trénink v seznamování, posilování sebevědomí a poradenství ohledně výběru vhodného partnera.

Nejvíce se ptáte

má náš vztah budoucnost?|nevhodný partner|nemohu se seznámit|reakce na poradnu|jak se mám ve vztahu chovat?|manžel má milenku|jak to myslel?|jak se odmilovat?|chuť na "zakázaný" vztah|zamilovala jsem se do ženatého| vztah se ženatým| jakou budoucnost má takový vztah?| mám mu dát najevo svůj zájem?| nesoulad v posteli| manžel nebo milenec?| rozešli jsme se a já trpím| mám se kvůli milenci rozvést?| žárlím - co s tím?| ženské sebevědomí| sanace vztahu po něvěře| chci ho, ale má jinou| mám do toho jít?| komplikovaný vztah| zamilovala jsem se do nevěrníka| sanace vztahu po nevěře| zamilovala jsem se do komplikovaného muže| problémy s bývalými partnery| nedůvěra k mužům| zamilovala jsem se do manipulátora| jak pomoci blízké osobě| ani bez něj, ani s ním| poradna mi pomohla| manžel mě opustil| jak se umět lépe prodat?| partnerka mě podváděla| Jak se zbavit submisivity?| nevím, co chci| lze vzbudit jeho lásku?| našemu manželství chybí jiskra| chci najít živitele| partner mi nevoní| milenec chce vztah ukončit, já trpím| podezřelé chování muže| bad boy nebo beránek?| Má budoucnost vztah započatý sexem?| dítě s mladším partnerem?| mám kvůli milenci opustit partnera?| reakce na knihu Ukradená objetí| rychle ztrácím zájem| chci se zde seznámit| týral mě, přesto ho nechci ztratit| neříká mi: miluju tě| jsem nesmělý - jak se seznámit?| nevím, kam patřím| láska k ženě- co s tím?| sex mě nebaví| letí na mě jen slaboši| následky románku| osudová láska| nesnáším seznamky| zamiluji se dřív a muži mě opouštějí| Jak z toho vycouvat?| jak si v kolektivu zjednat respekt| nechci sex, jsem věřící| jak projevit zájem o nahotu| jak ji mám oslovit?| mám se vrátit k první lásce?| na orgasmus potřebuji muže| kam pozvat na první rande| žárlím na nahé herečky| miluju muže z televize| marně toužím po dítěti| lze poznat homosexuála?| chci ji, ale vidí ve mně jen kamaráda| manželka má milence| muž za ženu nechce platit| chci dítě, ale nemám partnera| z muže se vyklubala žena!| ctitelé flirtují s mou dcerou| zájem o profesi| můj manžel chorobně žárlí| zve mě k sobě domů| Má budoucnost vztah, započatý sexem?| je důležitá počáteční zamilovanost? | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

žárlím - co s tím?
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,jsem s partnerem šest let, máme dvě malé děti, vše je v pohodě,máme šťastné partnerství, přítel dělá v chlapském kolektivu. Čím dál víc zvažuje změnu práce a vyhledává vyloženě ženský kolektiv. Dříve byl vyhlášený proutník, tak začínám přemýšlet na možné souvislosti. Mám strach že by takový kolektiv neustál. Nevím jestli mu v tom pro klid raději nezabránit? Děkuji za názor
Krys
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že je u vás vše v pohodě, máte šťastné partnerství, na druhé straně se však bojíte "pustit" manžela do ženského kolektivu. Bojíte se, že by změnu "neustál" v tom smyslu, že by podlehl kouzlu cizí ženy? Pokud v něm taková tendence je, těžko tomu lze zabránit. Lépe řečeno zabránit tomu lze jedině tím, že se o něj přestanete bát, budete i nadále v pohodě, budete si jista sama sebou, s vědomím toho, že byste dokázala i bez něj. Čím víc partner cítí, že se o něj ten druhý bojí, tím více toho nějakým způsobem zneužívá. Pro váš klid: málokterý muž utíká z domova, kde má děti a naprosto pohodovou manželku, k jiné ženě. Pokud se bláznivě nezamiluje a milenka mu nevypláchne mozek, což se nestává tak často, zejména protřelým proutníkům. Obávat se však toho, že se to stane, by bylo asi stejné, jako bát se vyjít z domu, že se staneme obětí nehody. Člověk musí umět žít s riziky, život sám je jedno velké riziko. Jedinou obranou je nebát se, mít své zázemí, přátele, koníčky a samozřejmě práci (zdroje), zajišťující nezávislost.
Přeji vše dobré.   
žárlím - co s tím?
Když nad tím začnu přemýšlet, zkoumám jestli na tom není něco pravdy a začínám žárlit, že mě asi varují a jednou dojde na jejich slova. Tohle partner nese těžce a uráží ho to, že mě nikdy nepodvedl. Má mě opravdu hodně rád. Pořád přemýšlím nad tím, proč to ti lidé dělají, vždy to vezmu ve srandě a nic neřeším, než se to třeba nashromáždí. Mám nějak reagovat než legrací? To dám najevo slabost, že nevěřím a žárlím přece. Chci být sebevědomá, někdy je toho na mě moc a říkám si jestli nejsem hloupá. Ale přece budu věřit příteli a ne opravdu hlupákům. Kdyby na tom bylo něco pravdy, asi by mi to řekli vážně mezi 4 očima. Děkuji a snad mi poradíte ... jinak bych byla opravdu šťastná, nebýt neustálých hloupých vtípků.
Ema
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že takové vtípky na manželovu adresu pocházejí od lidí, kteří nevedou spořádaný život, nezmiňujete ale, zda jsou to přátelé (čí?), známí, sousedi nebo kolegové....zde mne jako první řešení napadá nestýkat se s nimi a pokud by se jednalo o lidi, které občas z nějakého důvodu vídat musíte, jednou provždy se vůči nim vymezit. Dokud mohou mít pocit, že se strefili do černého, že vás zmínka o manželově minulosti vždycky spolehlivě vyvede z míry, budou v tom pokračovat, jsou-li škodolibí. Jak tomu předejít? Ironií, kapkou cynismu. Vzít jim vítr z plachet tím, že dáte najevo, jak jste ledově nad věcí. Stačí jedna věta (např.: "Tak co, máte dnes jiné téma, než to již otřepané - manželovy zálety? S tím už na mě nechoďte..." ) a budete mít pokoj. Nelze vyloučit, že tyto lidi pak už ani neuvidíte...jiná věc je vaše žárlivost. Zde bych doporučovala přečíst si nějakou literaturu o tom, jak ji zvládat (psala jsem na toto téma také článek), a v případě, že by vás trápila i nadále, obrátit se na terapeuta. Žárlivost je destruktivní a kontraproduktivní. Chce to naučit se na partnerovi příliš nelpět, nabrat sebejistotu a sebevědomí (právě nízké sebevědomí bývá často příčinou žárlivosti), mít okruh vlastních dobrých přátel, koníčky atd. Přeji zdárné zvládnutí situace a hodně štěstí. 
žárlím - co s tím?
Dobrý den paní Konopová. Můj přítel měl trošku divočejší minulost, s kterou se i rád pochlubil.Měl rodinu, než poznal mě, již dospělé děti. Jsme spolu už šest let, máme dvě děti a věřím mu. Avšak i po letech se najdou lidé, stává se to jinak v průběhu let často, že ve vtipu řeknou nějakou připomínku na partnerův život. Vetšinou předemnou. Např. varování, jaký je proutník, nebo si dělají vtipy, že ho pozdravuje nějaká slečna, nebo že ta paní je určitě bývalá milenka, nebo že vozí leda tak lehké slečny, no je toho mnoho. Vždy se jedná o nějaký vtípky na milenky, nevěru atd. Nepřijde mi to vůbec taktní, vůči mě.I když jsem byla těhotná, tak si to neodpustili. Říkají to většinou lidé, co sami nevedou spořádaný život a jsou nešťastní, nemají partnera atd. Hází to na partnera špatné světlo a někdy mě to podkopává důvěru, nevím proč se to stále děje. Má mě rád, vždy mi říká, že se na žádnou ani nepodíval, ani v myšlenkách na jinou nemyslí. přítel říká, že si z toho nemám nic dělat, že závidí
Ema
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že takové vtípky na manželovu adresu pocházejí od lidí, kteří nevedou spořádaný život, nezmiňujete ale, zda jsou to přátelé (čí?), známí, sousedi nebo kolegové....zde mne jako první řešení napadá nestýkat se s nimi a pokud by se jednalo o lidi, které občas z nějakého důvodu vídat musíte, jednou provždy se vůči nim vymezit. Dokud mohou mít pocit, že se strefili do černého, že vás zmínka o manželově minulosti vždycky spolehlivě vyvede z míry, budou v tom pokračovat, jsou-li škodolibí. Jak tomu předejít? Ironií, kapkou cynismu. Vzít jim vítr z plachet tím, že dáte najevo, jak jste ledově nad věcí. Stačí jedna věta (např.: "Tak co, máte dnes jiné téma, než to již otřepané - manželovy zálety? S tím už na mě nechoďte..." ) a budete mít pokoj. Nelze vyloučit, že tyto lidi pak už ani neuvidíte...jiná věc je vaše žárlivost. Zde bych doporučovala přečíst si nějakou literaturu o tom, jak ji zvládat (psala jsem na toto téma také článek), a v případě, že by vás trápila i nadále, obrátit se na terapeuta. Žárlivost je destruktivní a kontraproduktivní. Chce to naučit se na partnerovi příliš nelpět, nabrat sebejistotu a sebevědomí (právě nízké sebevědomí bývá často příčinou žárlivosti), mít okruh vlastních dobrých přátel, koníčky atd. Přeji zdárné zvládnutí situace a hodně štěstí. 

žárlím - co s tím?
Dobrý den, paní Konopová, trápí mě žárlivost. Když jsme s přítelem někde ve společnosti a on si prohlídne nějakou slečnu, začne to ve mě hlodat, Bohužel moji žárlivost ale často podněcují i sociální sítě. Když zjistím, že si přítel přidal do přátel nějakou slečnu, kterou neznám, okamžitě zbystřím a začne to ve mě hlodat. Mám nutkání se ho na to vyptávat. Vím, že si tím nepomůžu, akorát vše zhorším a sama sebe shodím, ale moc se mi nedaří to přehlížet.Myslíte, že se dá být ve vztahu ,,v klidu" i v tomto fenoménu sociálních sítí? Díky za radu. - otázka upravena poradcem
Áďa
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
nejde ani tak o rozšířené možnosti, jaké skýtají např.sociální sítě, jako o sebevědomí a sebejistotu...v malé míře může být žárlivost důkazem lásky a kořením vztahu, v přehnané míře jeho spolehlivým zabijákem. Žárlivost v tom smyslu, že dotyčná osoba svého partnera kontroluje, dívá se mu do mobilu, kapes, bombarduje ho telefonáty, sleduje ho atd. je už "za čarou" a kontraproduktivní. Jakmile totiž sledovaný partner tyto aktivity zjistí, dostane vztek, dojde ke scéně, která nedůvěru žárlivého ještě umocní. Navíc se v partnerových očích "deklasuje" jako závislák, což rozhodně nepřispívá k rovnocennému vztahu...
Co s tím? Posílit sebevědomí, neodvozovat svou hodnotu od partnera (velice důležité!!!), mít své zájmy a přátele, žít aktivně svůj život, mít vlastní zážitky, na druhém nelpět, nedržet ho, nechtít ho "vlastnit" (což ani nejde), být v pohodě a dobré náladě....jedině tak lze být pro partnera atraktivní, tudíž ani nevzniká podnět, aby se lépe cítil někde jinde.....  pokud byste měla mít pocit, že si s tím sama neporadíte, bylo by dobré navštívit terapeuta. Přeji brzké zvládnutí problému a hodně štěstí.
žárlím - co s tím?
Dobrý den,

jsem s přítelem chvíli přes rok a začínám pozorovat jisté chování, které se mi úplně nelíbí. Z předchozích vztahů jsem byla zvyklá na naprostou věrnost. Věděla jsem, že jim mohu důvěřovat a nežárlila jsem. U nynějšího přítele však pozoruji, jak se často dívá po ženách, několikrát jsem viděla, že si s nimi píše na internetu, když mluvíme o nějakých ženách, které oba známe, tak je dokáže velmi ocenit a já na sobě pozoruji, jak mě to zraňuje a žárlím. Chci se tedy zeptat, signalizují tyto projevy budoucí nevěru?
Děkuji za odpověď
Jana
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
člověk vždy intuitivně cítí, jak si na tom u druhého stojí. Máte-li pocit, že vám již teď uniká (internet) a líbí se mu jiné ženy, není radno to podceňovat. Źárlivé scény nemají smysl, pokud v něm tato tendence je, stejně se dříve či později prosadí.... takže pokud o sobě víte, že s tím nemůžete žít, asi by bylo lepší poohlédnout se po jiném, věrnějším typu muže...  Přeji hodně štěstí a vše dobré.
žárlím - co s tím?
Dobry den.Mam dotaz,partnerka jede na dovolenou do Španělská,v čemž problém nevidím.Jenze jedou i tři její kamarádky a všechny tři jsou svobodne,bez deti a radi si uziji.Jelikož jsme spolu něco přes rok,porad se milujeme,vše klape a i v postely jsme Max.spokojeny a přítelkyně me ujistuje,ze má svoji hlavu a ze se nic nestane(myslím neveru)Samozřejmě ji verim,jen mam takové zvláštní tušení..a hlavně ta její společnost.Ja mam jedno dítě a přítelkyně dve z předchozího vztahu a vseci jsme si náramně sedly a velmi si rozumíme.Podstata mého dotazu...muze byt žena neverna i když je "Max"spokojena ve vztahu a zamilovana..Ja osobně jsem nikdy nevěrný nebyl a ani jsem se s tím nesetkal nebo nepoznal to od partnerky.Nevim jestly to nemůže narušit nas vztah.Dekuji za odpověď a přeji hezký den - otázka upravena poradcem
David
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
stát se může cokoliv, nikdo nikdy nemá absolutní jistotu, že mu partner/ka nazahne, ale s tím je nutno žít. Funguje to tak, že čím méně budete žárlit a dávat najevo, jak moc je pro vás věrnost partnerky důležitá, tím menší bude riziko, že by podlehla kouzlu někoho jiného. Žárlivost, výslechy, vynucené sliby, že nikdy s nikým - to je cesta do pekel. Buďte nad věcí a berte to tak, že to mezi vámi buď vyjde, nebo ne.....pokud je vše v pořádku, máte se rádi, dokonce jste vytvořili novou, fungující rodinu s dětmi z bývalých vztahů, není důvod k obavám. Zabývejte se pozitivními myšlenkami, např.čím přítelkyni po návratu z dovolené překvapíte. Určitě to ocení! Přeji vše dobré.
žárlím - co s tím?
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, nevím, jak se přestat trápit nebo to raději skončit.Je mi 34,partnerovi 47, máme rodinu, jsme spolu pět let.. Je pohledný, takový Brad Pitt a postupem času mi záčíná čím dál víc vadit, že se líbí i jiným ženám. I já sama se na něj hned vrhla (já se mu líbila taky, nebránil se), a teď si myslím, že tohle může udělat kterákoliv jiná.To mi párkrát vyčetl, že ho svedla já, ale i to, že kdybych čekala svede on mě. Má i pěkné auto a ženy mu je i chválí. Stačilo by mu říct, tak si naskočte já vás svezu. Myslím že ten tlak jednou neustojí a podvede mě. Vůbec mě to nenapadlo, teď bych raději zvolila méně atraktivního. Když vím že má jít pracovně někam, kde jsou ženy, je mi tak odporný, že nechci, aby se mě ani dotýkal. Ale nedávám to znát. Před tím mu říkám, jak se má chovat atd. Poradíte?Začínám mít asi nějakou obrannou reakci proti zklamání a začínám se od něj odcizovat.Trápím se tím každý druhý den.
Dáda
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
říkat někomu, jak se má chovat, nejen že nemá smysl, ale je to dokonce kontraproduktivní. Partner není váš malý synek, abyste ho mohla kárat, umravňovat atd.! Tohle si nedá líbit žádný muž. Lépe řečeno nějaký Méďa Béďa možná ano, ale to určitě není muž, jehož zde líčíte. Na takového musíte úplně jinak. Dávat mu najevo nezávislost, ani v nejmenším nežárlit, být sebejistá a sebevědomá. Je zcela fuk, jak kdo vypadá, důležité je, jak se ve své kůži cítí a co vyzařuje. Nikdo k sobě partnera nepřipoutá žárlením a majetnickými sklony. Musíte sama zvážit, s čím můžete a s čím nemůžete žít. Jestliže byste se měla užírat a trýznit představami, co váš přítel někde s někým dělá, byl by váš vztah odsouzený k zániku...takže zbývají dvě možnosti: buď se naučit žít s myšlenkou nejistoty, nebo jít od toho. Kdo sází na relativně větší jistotu, pořizuje si partnera méně atraktivního, čímž nemám na mysli samotnou vizáž, ale i sex-appeal, moc, bohatství, postavení...prostě všechno to, co muže dělá v očích žen žádoucím. Vřele dporučuji nedávat partnerovi najevo, jak se o něj bojíte. Tím ztrácíte nejen "body", ale i na atraktivitě v jeho očích. Pokud se vzorně stará o děti, čili je dobrý táta, a poskytuje vám i zázemí, berte to jako výzvu, dopřejte nejen jemu, ale i sama sobě určitou svobodu, a uvidíte. Sázkou takzvaně na jistotu člověk nijak neroste, neučí ho to nic překonávat. Zdravá nejistota a vědomí konkurence nás vybičovává k vyšším výkonům....ale nesmí jí být moc. Je na vás, jak to vnímáte a kudy se chcete ubírat. Přeji vše dobré.
žárlím - co s tím?
3. kvůli mým výstupům opustit, prý ho to ponižuje a nemám důvod. Možná by to bylo pro mě i lepší ale chci to zachránit. Mně je 35, jemu táhne na 50. Pořád se hádáme kvůli mé žárlivosti. Je opravdu proutník, nebo je to kvůli tomu co o něm vím? Ty detaily mě tak ničí. Nebo mám malé sebevědomí? Někdy jsem si jistá, že by mě nepodvedl, jindy si myslím, že už mě podvedl 10 krát, nebo že podvede, jen jak bude příležitost. Mám pocit, že ho musím nějak prověřit, nachytat atd. Když jsme byli jen kamarádi, koketoval s ženami i přede mnou, aby vyvolal moji žárlivost. Jednou mi řekl, že když ženská chce, svede každého chlapa. To omlouval sebe? Po dotazu ..jeho prý už ne. Tyhle situace neumím vymazat z hlavy. Co když je takový, když já nejsem s ním? Já sama taky podváděla, s ním i, a nevyčítá mi to. Jak z toho ven? Prosím poraďte.
Marri
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že jste toho ženatého muže, nyní již partnera a otce vašeho dítěte, znala řadu let a věděla o něm, jaký je proutník. Nemělo by tedy pro vás být žádným překvapením, že se tak chová i teď. Lidé se málokdy nějak od základu mění, podstata zůstává stejná. Častým úkazem je i to, že vlastnost, která se zdála být atraktivní během chození, je později, kdy už jde o partnerské soužití, hodnocena negativně. Tím se vracím na začátek své odpovědi: imponovalo vám jeho charisma i způsob, jakým komunikuje se ženami, teď ale žárlíte a chcete ho mít celého jen pro sebe. Jenže to nejde, naopak, je to kontraproduktivní, jak už sama zjišťujete. Stejně intenzivně, jak ho chcete vlastnit a udělat z něj věrného, oddaného muže, ho odpuzujete a dáváte mu důvod jít se odreagovat jinam. Co s tím? To je docela jednoduché: buď se smíříte s tím ,že máte charismatického proutníka a bude vám zcela fuk, jak se baví jinde, nebo se vaše cesty zákonitě rozejdou. Uvědomte si, že muži jako on obdivují pouze nezávislé ženy, které nežijí jen pro vztah, ale mají taky svůj vlastní bohatý život. Stýkáte se i s jinými muži? Pokud ne, vřele doporučuji! Mužští kamarádi vám mohou v lecčems pomoci, krom jiného i v získání nadhledu. ŤZárlivými scénami, tendencí kontrolovat a vlastnit ještě nikdo nikoho neokouzlil. Berte to racionálně: kvůli vám se rozvedl, mát spolu dítě, už mu není 20 ani 30, ale o hodně víc, čili bych mu na vašem místě klidně věřila, že už chce mít svůj klid.....dopřejete-li mu ho a nebudete mu dělat ze života peklo, zůstane...jinak byste se měla porozhlédnout po jeho pravém opaku. Zde se však naskýtá otázka, jeslti by vás takový oddaný, čitelný a stoprocenstně věrný typ bavil....přeji chladnou hlavu a vše dobré.  
žárlím - co s tím?
2. Řekl, že si za to může sám, že má špatnou pověst, že ze sebe dělal playboye a mnohé si prý i vymýšlel a lituje toho. Jednou mu ujela dvojsmyslná řeč, s pracovnicí, která mu má pomáhat spíše na dálku, tak to nazval, že by chtěl opečovávat, před skupinou 7 lidí, kde byla i já. A všichni ukázali na mě, tady máš. Někdy v komunikaci s prodavačkou je hodně jak to říct, jako kdyby vypil energy drink, ale nemůžu říct, že flirtuje, možná se předvádí, ale to i v komunikaci s muži, možná přede mnou, nevím. Omlouvá to, že dělá srandu, že takový je. Možná si toho víc všímám, když je dotyčná hezká. Všechno přehnaně sleduji, kontroluji, žárlím. To ho hluboce uráží, že pro mě obětoval vše, hodně i investoval, že už toho prožil hodně, nemá co poznávat, že ženských měl dost a že už je taky starý, já jsem pro něj to nejlepší, nikdy nikoho tak nemiloval, tak že žádnou nechce. Že prý by to neudělal, když si myslím, že ne kvůli mně, tak aspoň kvůli naší dceři. Nedám se moc přesvědčit a už mě chtěl 2x
Marri
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že jste toho ženatého muže, nyní již partnera a otce vašeho dítěte, znala řadu let a věděla o něm, jaký je proutník. Nemělo by tedy pro vás být žádným překvapením, že se tak chová i teď. Lidé se málokdy nějak od základu mění, podstata zůstává stejná. Častým úkazem je i to, že vlastnost, která se zdála být atraktivní během chození, je později, kdy už jde o partnerské soužití, hodnocena negativně. Tím se vracím na začátek své odpovědi: imponovalo vám jeho charisma i způsob, jakým komunikuje se ženami, teď ale žárlíte a chcete ho mít celého jen pro sebe. Jenže to nejde, naopak, je to kontraproduktivní, jak už sama zjišťujete. Stejně intenzivně, jak ho chcete vlastnit a udělat z něj věrného, oddaného muže, ho odpuzujete a dáváte mu důvod jít se odreagovat jinam. Co s tím? To je docela jednoduché: buď se smíříte s tím ,že máte charismatického proutníka a bude vám zcela fuk, jak se baví jinde, nebo se vaše cesty zákonitě rozejdou. Uvědomte si, že muži jako on obdivují pouze nezávislé ženy, které nežijí jen pro vztah, ale mají taky svůj vlastní bohatý život. Stýkáte se i s jinými muži? Pokud ne, vřele doporučuji! Mužští kamarádi vám mohou v lecčems pomoci, krom jiného i v získání nadhledu. ŤZárlivými scénami, tendencí kontrolovat a vlastnit ještě nikdo nikoho neokouzlil. Berte to racionálně: kvůli vám se rozvedl, mát spolu dítě, už mu není 20 ani 30, ale o hodně víc, čili bych mu na vašem místě klidně věřila, že už chce mít svůj klid.....dopřejete-li mu ho a nebudete mu dělat ze života peklo, zůstane...jinak byste se měla porozhlédnout po jeho pravém opaku. Zde se však naskýtá otázka, jeslti by vás takový oddaný, čitelný a stoprocenstně věrný typ bavil....přeji chladnou hlavu a vše dobré.  
žárlím - co s tím?
1.Dobrý den, předem děkuji za Váš čas a prosím o radu. Znala jsem řadu let ženatého muže. Vím o něm, že měl i dlouholetou milenku, občas k tomu ještě bokovky, vším se rád pochlubil mezi kamarády, mezi kterými jsem byla i já. Věděla jsem i detaily. I kde milenka bydlí. Litovala jsem jeho ženu. Pracoval i měsíce mimo domov, tak to ho někdy omlouvám. Je charismatický, ve společnosti středem pozornosti, ženám se líbí. Bohužel, jsem se do něj zamilovala a on do mě. Myslela jsem, že to přejde, že to stejně není chlap pro mě a já budu pro něj jedna z mnoha. Ale bylo to silné z obou stran a nešlo to rozseknout. Rozvedl se. Naše dítě bylo poté na cestě. V zamilovanosti to vše ustoupilo do pozadí. Později začínaly pochybnosti, dvě známé před námi řekly, ve srandě, ať si dám pozor, že je na ženský, pracovník ze srandy řekl, že ho pozdravuje jedna prodavačka, že je to ta, co říkal, že si s ní dělá co chce. To mi vyvrátil a přísahal, a že já jim na to pošťuchování skočila, že takoví jsou.
Marri
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
píšete, že jste toho ženatého muže, nyní již partnera a otce vašeho dítěte, znala řadu let a věděla o něm, jaký je proutník. Nemělo by tedy pro vás být žádným překvapením, že se tak chová i teď. Lidé se málokdy nějak od základu mění, podstata zůstává stejná. Častým úkazem je i to, že vlastnost, která se zdála být atraktivní během chození, je později, kdy už jde o partnerské soužití, hodnocena negativně. Tím se vracím na začátek své odpovědi: imponovalo vám jeho charisma i způsob, jakým komunikuje se ženami, teď ale žárlíte a chcete ho mít celého jen pro sebe. Jenže to nejde, naopak, je to kontraproduktivní, jak už sama zjišťujete. Stejně intenzivně, jak ho chcete vlastnit a udělat z něj věrného, oddaného muže, ho odpuzujete a dáváte mu důvod jít se odreagovat jinam. Co s tím? To je docela jednoduché: buď se smíříte s tím ,že máte charismatického proutníka a bude vám zcela fuk, jak se baví jinde, nebo se vaše cesty zákonitě rozejdou. Uvědomte si, že muži jako on obdivují pouze nezávislé ženy, které nežijí jen pro vztah, ale mají taky svůj vlastní bohatý život. Stýkáte se i s jinými muži? Pokud ne, vřele doporučuji! Mužští kamarádi vám mohou v lecčems pomoci, krom jiného i v získání nadhledu. ŤZárlivými scénami, tendencí kontrolovat a vlastnit ještě nikdo nikoho neokouzlil. Berte to racionálně: kvůli vám se rozvedl, mát spolu dítě, už mu není 20 ani 30, ale o hodně víc, čili bych mu na vašem místě klidně věřila, že už chce mít svůj klid.....dopřejete-li mu ho a nebudete mu dělat ze života peklo, zůstane...jinak byste se měla porozhlédnout po jeho pravém opaku. Zde se však naskýtá otázka, jeslti by vás takový oddaný, čitelný a stoprocenstně věrný typ bavil....přeji chladnou hlavu a vše dobré.  
žárlím - co s tím?
Dobrý den, prosím o radu: Máme s manželem dvě děti. Vzali jsme se po předchozím dlouholetém vztahu. Pro oba ten druhý byl zároveň první intimním partnerem. Máme dvě malé úžasné děti, které oba milujeme. Manžel má dobrou práci a dobré postavení. V práci ale přichází do kontaktu s řadou žen, ať už v kolegiálním, podřízeném nebo klientském postavení. Ženám se můj muž líbí a jeho jejich zájem těší, což mu nemůžu zazlívat. Často odchází na firemní akce, i když ví, že mi to není příjemné, že mě to zraňuje. Vytváří to mezi námi dusno, žárlím, Je mi líto, že volný čas, kterého má málo nechce investovat do nás dvou (abychom si třeba my dva někam vyrazili), ale raději se jde ven pobavit. Věřím mu, že je mi věrný. Zatím. Je to udržitelné? Co mohu dělat, aby manželství vydrželo? Jsem na mateřské, společnost mi pochopitelně chybí, ale ještě více mi chybí pocit, že jsem ze strany manžela stále žádaná. Po intimní stránce je naštěstí vše v pořádku, jde spíše o to, že mi chybí z jeho strany touha po
Peťa
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
některé ženy, které o sobě vědí, že mají sklon k žárlivosti, si úmyslně berou neatraktivní partnery. Kdo má vedle sebe pohledného muže a ještě k tomu s dobrým postavením, musí počítat s tím, že se bude líbit i jiným. Pokud je váš manžel zodpovědný, nevyhodí ho ani případný flirt z konceptu. Jestliže se pro manžela chcete stát znovu žádoucí, přestaňte žárlit a podrobovat ho výslechům, jež jsou kontraproduktivní a nebezpečné. Jedinou cestou je být příjemná a nezávislá, místo usilování o společné aktivity rozvíjet své vlastní. On musí být tím, kdo projeví zájem o trávení více času s vámi, tuhle touhu mu nelze vnutit. Udělejte si svůj vlastní okruh přátel, i mužů, choďte s nimi dle možností na kulturu, výlety atd. Jakmile manžel zjistí, že na něm až tak nevisíte a jste doma usměvavá, bude se více angažovat. Muž potřebuje usilovat o ženu, která mu občas kapku uniká, nikoli nacházet stále na stejném místě roztrpčený otazník.
žárlím - co s tím?
(2)tom, abychom my dva byli spolu, že už zkrátka zamilovanost je pryč. Mrzí mě, že na našem vztahu nechce moc pracovat. Ví, že bych si ráda s ním někam vyrazila, ale on je raději doma. Pobavíl se už jinde, když to řeknu ošklivě - myslím co se týče společenských aktivit. K dětem je úžasný. Ale ty jeho firemní aktivity (oslavy apod., které tam ne vždy probíhají ve vší počestnosti, ač manželovi věřím). Ale představa, jak tam tančí s pěknou kolegyní, které se líbí...Často jsme o tom mluvili, ale on nechce nic měnit, dokonce už mu to jde natolik na nervy, že se o tom odmítá i bavit. Odchází i s vědomím, že já se trápím... Po návratu mi jen nerad říká, jaké to bylo, když ví, že já se neraduju, jak moc si to užil...takže většinou vládne podivné dusno...Můžete mi prosím poradit? Děkuji.
Peťa
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
tím, že budete manžela stále jen ujišťovat o tom, jak ho milujete, jak vám chybí, jak se o něj bojíte, docílíte pravého opaku. Příroda to zařídila tak, že toužíme pouze po tom, co nám uniká, co není až tak úplně jisté - nikoli po tom, co je stále na stejném místě a nabízí se to samo....vím, že to zní tvrdě, ale je to tak. Jak jsem zde již mnohokrát psala - žijte si svůj život, domluvte se s manželem, že se i vy budete bavit, takže pěkně pohlídá děti a vy si vyrazíte s kamarádkami, známými. Teprve až uvidí, že si vystačíte bez něj, projeví zájem vyrazit někam s vámi. Neškodilo by, kdyby i on zdravě zažárlil, kdyby napříkald věděl, že někam jdete s nějakým mužem. Vy na něj rozhodně přestaňte žárlit, je to kontraproduktivní: čím víc se takhle projevujete, tím víc ho ubezpečujete o své závislosti na něm, což ho otravuje. Chovejte se jako sebevědomá, hrdá žena, která nemá zapotřebí doprošovat se přízně partnera. Začněte se hýčkat i vizážisticky- zajděte si ke kadeřníkovi, kupte si něco pěkného na sebe, nové boty, kabelku...manžel si změny všimne a začne mu vrtat hlavou. Přeji vše dobré!
žárlím - co s tím?
3// Chci naopak ovládnout svoji mysl, abych nad tím přestala dumat. Jak z toho ven? Nechci si kazit vztah s kamarádkou, ani s přítelem. Změna bydlení je v následujícím půl roce až roce nereálná. Děkuju za Vaše rady a celou Vaši poradnu, jste skvělá!
Eva
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
říká se sice, že "příležitost dělá zloděje", ale kdo chce, příležitost si vždycky najde! Nezbývá tedy než ovládonut vlastní mysl a vypěstovat si nadhled, nechce-li si člověk komplikovat život a užírat se žárlivostí....nežijeme na pustém ostrově, čili jsme opakovaně vystavováni lákadlům a je to tak v pořádku. Zdravě sebevědomý jedinec s tím nemá problém, naopak, potenciální "konkurenci" a zdravou soutěž vítá... jistota, že je nám partner souzen na věky a zůstane tady, ať uděláme cokoli,   by udusila každý vztah....ani vám by takový model neimponoval! Jestliže spolu musíte i nadále společně bydlet, měla byste se povznést nad svou žárlivost a naučit se ji např. vnímat pozitivně - jako výzvu, v níž chcete obstát. Od věci není ani fakt, že přítel, dle vašeho názoru beta samec, touto situací ve vašich očích získal na atraktivitě. Kontrola a vědomé předcházení tomu, aby ti dva spolu nebyli sami, není řešení. Heslo "důvěuj, ale prověřuj", zde neplatí, jelikož problém je jinde, jak jste sama správně odhalila: i kdyby vám byl sebevěrnější, stejně měla byste měla strach, že to dělá jen ze zásady, ale platonicky miluje tu druhou....jenže k tomu může dojít kdykoli a kdekoli. Aby se tato možnost vyloučila, nesměl by vídat žádné ženy, ani v televizi, a srovnávat svou partnerku s nimi! Čili jediná možnost, jak to zvládnout, je posílit sebevědomí, naučit se žít s tím, že nám ten druhý nikdy nemůže úplně patřit a už vůbec ne myšlenkově /zaplať pánbůh, že máme tuto svobodu, co by to bylo za život bez ní??? Přístoj na čtení myšlenek by znamenal zkázu./ Ani vy nevíte, co vás o pár let později potká, jakým výzvám budete vystavena! Volně dýchejte, buďte ve vaší společné domácnosti příjemná, veselá, nezavdávejte svou žárlivostí, podezíravostí a kontrolou žádnou příčinu k tomu, aby se váš přítel cítil s kamarádkou lépe než s vámi....Nemělo by ovšem smysl chovat se tímto způsobem jen účelově. Pojměte to filozoficky, osvojte si určitou lehkost bytí a nemajetnický přístup k partnerovi...kvůli sobě a radostnějšímu, kvalitativně lepšímu životu. Děkuju za pochvalu poradny a přeju vám hodně štěstí!
žárlím - co s tím?
2// V každé jejich společné konverzaci vidím riziko. Riziko, že přítel přijde na to, že ona je lepší (je lepší, dal mi ji přece za příklad) a ve všem vidím náznak jeho zájmu. Je to asi iracionální. Kamarádce naprosto věřím a mám ji ráda, vím, že přítele 'neloví'. Přítel je klasický 'beta' samec. Hodný člověk, který má svoje principy a dostává svým závazkům. A to je ten problém. Nebojím se, že by mě snad kvůli ní opustil. Bojím se jeho mysli. Bojím se, že se do ní zamiloval, že bude a zůstane se mnou, ale přitom bude myslet na ní. Bojím se, že bude se mnou jenom kvůli svým zásadám. Je to pro mě naprosto ubíjející představa, které se nedokážu zbavit a která mi začíná dost komplikovat společné soužití. Snažím se být co nejvíce doma, abych eliminovala možnosti, kdy by spolu mohli být sami. Strašně mě to svazuje. Je to absurdní. Vím, že nemůžu nikoho ovládat, natož něčí mysl. Myslím, že to ani není můj cíl.
Eva
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
říká se sice, že "příležitost dělá zloděje", ale kdo chce, příležitost si vždycky najde! Nezbývá tedy než ovládonut vlastní mysl a vypěstovat si nadhled, nechce-li si člověk komplikovat život a užírat se žárlivostí....nežijeme na pustém ostrově, čili jsme opakovaně vystavováni lákadlům a je to tak v pořádku. Zdravě sebevědomý jedinec s tím nemá problém, naopak, potenciální "konkurenci" a zdravou soutěž vítá... jistota, že je nám partner souzen na věky a zůstane tady, ať uděláme cokoli,   by udusila každý vztah....ani vám by takový model neimponoval! Jestliže spolu musíte i nadále společně bydlet, měla byste se povznést nad svou žárlivost a naučit se ji např. vnímat pozitivně - jako výzvu, v níž chcete obstát. Od věci není ani fakt, že přítel, dle vašeho názoru beta samec, touto situací ve vašich očích získal na atraktivitě. Kontrola a vědomé předcházení tomu, aby ti dva spolu nebyli sami, není řešení. Heslo "důvěuj, ale prověřuj", zde neplatí, jelikož problém je jinde, jak jste sama správně odhalila: i kdyby vám byl sebevěrnější, stejně měla byste měla strach, že to dělá jen ze zásady, ale platonicky miluje tu druhou....jenže k tomu může dojít kdykoli a kdekoli. Aby se tato možnost vyloučila, nesměl by vídat žádné ženy, ani v televizi, a srovnávat svou partnerku s nimi! Čili jediná možnost, jak to zvládnout, je posílit sebevědomí, naučit se žít s tím, že nám ten druhý nikdy nemůže úplně patřit a už vůbec ne myšlenkově /zaplať pánbůh, že máme tuto svobodu, co by to bylo za život bez ní??? Přístoj na čtení myšlenek by znamenal zkázu./ Ani vy nevíte, co vás o pár let později potká, jakým výzvám budete vystavena! Volně dýchejte, buďte ve vaší společné domácnosti příjemná, veselá, nezavdávejte svou žárlivostí, podezíravostí a kontrolou žádnou příčinu k tomu, aby se váš přítel cítil s kamarádkou lépe než s vámi....Nemělo by ovšem smysl chovat se tímto způsobem jen účelově. Pojměte to filozoficky, osvojte si určitou lehkost bytí a nemajetnický přístup k partnerovi...kvůli sobě a radostnějšímu, kvalitativně lepšímu životu. Děkuju za pochvalu poradny a přeju vám hodně štěstí!
žárlím - co s tím?
1// Dobrý den, můj dotaz se týká žárlivosti a jak s ní bojovat. Je mi 26, přítel 29. Jsme spolu celkem krátce, cca rok a půl. Shodou okolností jsme před půl rokem začali bydlet s mojí dobrou kamarádkou. Všechno bylo ok. Ovšem přítel se občas o kamarádce vyjádřil v pozitivním světle (dal mi ji za příklad např. v tom, že měla méně partnerů, což mému příteli v našem vztahu od začátku leží v žaludku) a nebo se jí proti mě v pár situacích zastal. Tenkrát jsem se tomu smála jako naprostému nesmyslu, jenže se ve mně začal asi nevědomě tvořit problém, který se po tom půl roce společného bydlení rázně přihlásil. Najednou jakoby z ničeho nic jsem na kamarádku začala žárlit. Stalo se to při naší společné večerní konverzaci, kdy jsem viděla, jak se na ni přítel dívá. Přišlo mi, jako by ji chtěl a přišlo to jako blesk. Nevím, zda se jedná o nějaký šestý smysl, který ženy v tomto ohledu mají, nebo je to pouhý výplod mé bujné fantazie. Ale od té doby se té žárlivosti nemůžu zbavit.
Eva
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
říká se sice, že "příležitost dělá zloděje", ale kdo chce, příležitost si vždycky najde! Nezbývá tedy než ovládonut vlastní mysl a vypěstovat si nadhled, nechce-li si člověk komplikovat život a užírat se žárlivostí....nežijeme na pustém ostrově, čili jsme opakovaně vystavováni lákadlům a je to tak v pořádku. Zdravě sebevědomý jedinec s tím nemá problém, naopak, potenciální "konkurenci" a zdravou soutěž vítá... jistota, že je nám partner souzen na věky a zůstane tady, ať uděláme cokoli,   by udusila každý vztah....ani vám by takový model neimponoval! Jestliže spolu musíte i nadále společně bydlet, měla byste se povznést nad svou žárlivost a naučit se ji např. vnímat pozitivně - jako výzvu, v níž chcete obstát. Od věci není ani fakt, že přítel, dle vašeho názoru beta samec, touto situací ve vašich očích získal na atraktivitě. Kontrola a vědomé předcházení tomu, aby ti dva spolu nebyli sami, není řešení. Heslo "důvěuj, ale prověřuj", zde neplatí, jelikož problém je jinde, jak jste sama správně odhalila: i kdyby vám byl sebevěrnější, stejně měla byste měla strach, že to dělá jen ze zásady, ale platonicky miluje tu druhou....jenže k tomu může dojít kdykoli a kdekoli. Aby se tato možnost vyloučila, nesměl by vídat žádné ženy, ani v televizi, a srovnávat svou partnerku s nimi! Čili jediná možnost, jak to zvládnout, je posílit sebevědomí, naučit se žít s tím, že nám ten druhý nikdy nemůže úplně patřit a už vůbec ne myšlenkově /zaplať pánbůh, že máme tuto svobodu, co by to bylo za život bez ní??? Přístoj na čtení myšlenek by znamenal zkázu./ Ani vy nevíte, co vás o pár let později potká, jakým výzvám budete vystavena! Volně dýchejte, buďte ve vaší společné domácnosti příjemná, veselá, nezavdávejte svou žárlivostí, podezíravostí a kontrolou žádnou příčinu k tomu, aby se váš přítel cítil s kamarádkou lépe než s vámi....Nemělo by ovšem smysl chovat se tímto způsobem jen účelově. Pojměte to filozoficky, osvojte si určitou lehkost bytí a nemajetnický přístup k partnerovi...kvůli sobě a radostnějšímu, kvalitativně lepšímu životu. Děkuju za pochvalu poradny a přeju vám hodně štěstí!
žárlím - co s tím?
2.)
Nevím co mám se sebou dělat, strašné se za sebe stydím a bojím se, že svým chováním všechno pokazím, nebo že mne podvede znovu.
Petr
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
vaše přítelkyně je velice mladá a pravděpodobně ještě neví, co chce. Není divu. Nemá však smysl, abyste se užíral žárlivostí. Promluvte si, aniž byste ji obviňoval, a pokud zjistíte, že v tom má zmatek, něco ji táhne k bývalému, neví, kam patří atd., nelpěte na tomto vztahu. Vztah má smysl tehdy, jestliže v něm chtějí být oba a hodí se k sobě. Kdyby to přítelkyni táhlo jinam, ať už k bývalému příteli nebo jinému typu muže, nechte ji jít, udělat tu zkušenost. Ničeho nelitujte, každý člověk v rámci svého zrání musí projít alespoň jednou nešťastnou /neopětovanou láskou. Tyto zkušenosti jsou cenné a je třeba se z nich poučit pro příště. Už teď víte, co vám vadí, čili byste si pro event.další vztah měl najít parterku, u níž budete mít více jistoty. Pokud byste nezvládal rozchod či odmilování, kontaktujte mne, odkážu vás na terapeutku. Přeji vše dobré.
žárlím - co s tím?
1.)
Dobrý den, píši takhle někam poprvé, ale už si nevím rady. Mám partnerku o deset let mladší než já, mě je 30 jí 20. Předem bych chtěl napsat, že jí velmi miluji a o to víc si nevím rady. Jsme spolu necelý rok a bohužel se stalo, že mi byla nevěrná. Jsou to čtyři měsíce, skoro jsme se rozešli, ale nakonec jsme měli dlouhý rozhovor a shodli jsme se, že to zkusíme ještě jednou, že chyba byla na obou stranách. Bohužel stále na to nemůžu přestát myslet, na to že mi lhala a podvedla mě. Že byla schopná sedět se mnou a zároveň si „psát“ s někým jiným. Aby toho nebylo málo, byl to její bývalý přítel. I když se spolu o tomhle již nebavíme, cítím strašnou žárlivost a bolest. Nevím, jestli bych si s ní měl o tom ještě promluvit. Bojím se, že se to ještě zhorší. Důsledek této bolesti je nedůvěra, i když si říkáme, jak se máme rádi, jsem pořád podezřívavý. Když jí pípne mobil, jsem jako na trní a hned se ptám a jí to pochopitelně vadí.
Petr
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
vaše přítelkyně je velice mladá a pravděpodobně ještě neví, co chce. Není divu. Nemá však smysl, abyste se užíral žárlivostí. Promluvte si, aniž byste ji obviňoval, a pokud zjistíte, že v tom má zmatek, něco ji táhne k bývalému, neví, kam patří atd., nelpěte na tomto vztahu. Vztah má smysl tehdy, jestliže v něm chtějí být oba a hodí se k sobě. Kdyby to přítelkyni táhlo jinam, ať už k bývalému příteli nebo jinému typu muže, nechte ji jít, udělat tu zkušenost. Ničeho nelitujte, každý člověk v rámci svého zrání musí projít alespoň jednou nešťastnou /neopětovanou láskou. Tyto zkušenosti jsou cenné a je třeba se z nich poučit pro příště. Už teď víte, co vám vadí, čili byste si pro event.další vztah měl najít parterku, u níž budete mít více jistoty. Pokud byste nezvládal rozchod či odmilování, kontaktujte mne, odkážu vás na terapeutku. Přeji vše dobré.
žárlím - co s tím?
Dobrý den, je mi téměř 17 let a už skoro rok a 1/4 mám přítele, milujeme se, rozumíme si, ale náš vztah má jednu významnou vadu...žárlím, a to od té doby, co jsme spolu začali sexuálně žít, byla jsem panna takže to i on pro mě hodně znamenají. Přítel je typ, který se z 90% baví s dívkami a zbytek jsou kluci, s holkama si víc rozumí. Vím, že by mě nepodvedl, nechová se tak, ani trochu ho z ničeho takového nepodezřívám, má mojí plnou důvěru. Bojím se ale, že by se mohl do takové kamarádky zamilovat, sužuje mě strach, že o něj příjdu. Kdykoliv si nějakou slečnu na soc. síti přidá mezi přátele a začne se s ní bavit nebo se mu líbí nějaká její fotka, znamená to pro mě obrovskou konkurenci. Jediné naše hádky jsou na toto téma, jinak jsme se nikdy nějak vážně nepohádali. Vůbec netuším, co s tím mám dělat, vím, že problém je ve mně ale nevím, jak se ho zbavit...přijde mi, že brzo doženu sebe i partnera k šílenství...A moc mě to trápí. Mohla byste mi prosím poradit? Moc děkuji.
Aneta
Libuše Konopová, vztahová koučka
Dobrý den,
žárlivostí a podezíráním si spolehlivě odeženete každého partnera. Je třeba brát lidi (tedy samozřejmě i partnery) jako svobodné bytosti, které s námi jsou proto, že s námi chtějí být, ovšem může se to kdykoli změnit. Vztahy nejsou něco předem daného a neměnného, ale jakási proměnlivá veličina, závislá na spoustě okolností, valnou měrou na našem chování....ovšem opak, neměnná a předem daná jistota, by byla tragédie! Jen si představte, že jste k někomu na věky přikována, ať se děje cokoli! Život je dlouhý a složitý, každý z nás prochází různými vývojovými stadii, vztah také. Ani vy nevíte, co bude za několik měsíců, let...měla byste každopádně začít posilováním sebevědomí. Uvědomit si, co je na vás zajímavého, jedinečného....zabývám se tím ve svých kurzech (www.4ego.cz), tak se na mne klidně obraťte. Přeji šťastný start do nového roku!





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.