čast 2.
Dříve si vždycky našel skulinku, aby byl se mnou nebo někdy i něco
sem tam oželel. Mám také své koníčky aerobic, jógu, chodím na kafe s
kamarádkami, ale vždycky si čas pro něj najdu. Říká, že mě velmi miluje,
chce mít se mnou děti a že je ted konečně štastný. Ale já se cítím
osaměle. Když totiž za mnou dojde (2-3 krát týdně), je to většinou večer
a to sedne po celém dnu unavený k televizi, obejme mě, pomiluje a
řekne, že je rád, že mě má a že má klid. Jenže já citově strádám. Když
si chci povídat, řekne mi a o čem, na nic se mně neptá, úplně jiný než
byl dřív. Nějak tomu nerozumím a dost mě to trápí. Jako by říkal, řekla
jsi ano, tak je ruka v rukávě a nemusím se snažit. Teď je všechno na mě.
Teď když konečně je naše láska oboustranná, tak on na péči o vztah
kašle. Děkuji za radu.
Dobrý den, Karlo,
na vlastní kůži jste se přesvědčila o tom, že všechno vždycky může být jinak a každý je do jisté míry nepředvídatelný. Situace se otočila a vy nyní sama usilujete o partnera (nebo již manžela?), který se vám kdysi zprotivil právě tím, že na vás moc visel...Je třeba přijít na to, co vězí za jeho momentálním nezájmem váš vztah rozvíjet. Možná jen vyčerpanost, ale nelze vyloučit, že vám chce uštědřit malou lekci a ukázat vám, jak se tehdy cítil on....nebo (podobně jako mnoho jiných mužů) vyznává názor, že jakmile je "ruka v rukávě", není třeba se o vztah starat, poběží sám od sebe a je záhodno věnovat se jiným, "užitečnějším" věcem? Na to přijdete jedině rozhovorem. Neškemrejte, buďte konstruktivní a partnerovi řekněte, co by vám udělalo radost. Zeptejte se i jeho, co ho kromě sexu s vámi baví dělat. Měli byste si obstarávat zajímavá diskusní témata společnými akcemi, návštěvami kulturních zařízení, podporovat se vzájemně v kreativitě. Přeji hodně zdaru.