Ona
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Poradna: Malý syn najednou nechce spát sám, leze si k nám do postele

  • 53
Máme tříletého syna, který až donedávna spal v noci i přes den celkem bez problému. Od nástupu do školky se ale každou noc vydává do naší postele. Čtenářka Katka napsala dotaz do rodinné poradny.

Karlík je náš jedináček, na kterého jsme s partnerem moc pyšní. Měla jsem navíc i to štěstí, že od malička docela hezky spinkal a probrečených nocí jsem si užila jen poskrovnu. Asi v roce jsme ho přestěhovali z naší ložnice do jeho pokojíčku, kde pak spokojeně a bez problémů spinkal většinou celou noc v kuse. Trochu problém byl když jsme končili s dudlíkem ve dvou letech, to se mu pak asi měsíc usínalo hůř, ale i to nakonec zvládl.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Ilustrační foto

V září nastoupil do školky. Karlík se do školky moc těšil a pořád se zdá, že tam chodí rád. Jenže od té doby, co tam chodí, tak se v noci budí a chodí za námi do postele s tím, že se bojí, nebo že mu zdálo něco ošklivého. Většinou není schopný říct co, několikrát byl i uplakaný a tak jsme ho k sobě vzali. Chodí za námi ale stále častěji, kolikrát už nás ani nevzbudí, ale jenom zapluje pod peřinu a všimneme si ho až ráno.

Už se nám to zdá s manželem dost divné, ptala jsem se proto ve školce, jestli mu třeba další děti neubližují. Má tam prý jenom jednoho kamaráda, moc ho totiž nebaví hraní si s autama a na střílečky, raději má dinosaury a vaření. Ale o žádné šikaně, rvačkách ani hádkách učitelky nevěděly.

Proč myslíte, že syn najednou nechce spát sám? A jak bychom to měli s manželem řešit?

Děkuji za radu

Katka

Odpověď odborníka:

Dobrý den Katko, z Vašeho dotazu se zdá, že Váš syn prochází obtížným obdobím. Přechod do školky může být pro dítě stresový a noční můry mohou být logickým důsledkem.

Je dobře, že jste se ve školce ptali. Je důležité vědět, že se nejedná o ubližování ostatními spolužáky. Problém přesto může se spolužáky významně souviset. Lidé, děti nevyjímaje, mají potřebu někam patřit. Pokud syn nerozumí zábavám svých vrstevníků – kluků, může se u něj aktualizovat pocit, že je jiný, že nezapadá, že nerozumí ostatním svého druhu, tj. ostatním malým klukům. To může být velice ohrožující.

Existuje i druhá rovina obtíží, které mohou být s přechodem do školky aktuální. Pokud jste například byla se synem doma sama po tři roky, je pak nutné uvažovat nejen o kolektivu ve školce, ale také o ztrátě kontaktu s Vámi. S tím může souviset i to, že si syn hraje ve školce na vaření. Ve chvíli, kdy má syn různé spánkové obtíže, je pro něj o to logičtějším řešením, hledat kontakt s Vámi po dobu spánku.

Vzhledem k tomu, že spánek je narušen od chvíle nástupu do školky, nehledal bych příčinu v rodinných problémech, jak tomu může být v jiných případech. Pokud jste s nástupem syna do školky nastoupila do práce, tak by možná stálo ještě zvážení, zda nejste ve stresu Vy v případné nové práci a nenosíte si stres domů. Pokud byste pro něj byla vlivem pracovního stresu nebo domácích povinností emocionálně nedostupná, mohl by to být zdroj obtíží.

Mgr. Lukáš Legner, psycholog

Řešení mohou být různá. Z Vašeho dotazu nevyčtu, zda Váš syn začal do školky chodit rovnou pět dní v týdnu, nebo zda jste zkoušeli postupnou adaptaci přes dvou až třídenní docházku. To je varianta, která bývá poměrně účinná. Umím si představit, že třeba po třech letech mateřské musíte nastoupit do práce chtě nechtě. Někteří zaměstnavatelé však umožňují matkám po mateřské dovolené postupný nástup do práce. Někdy mohou pomoci i babičky, pokud je na kontakt s nimi dítě zvyklé. V neposlední řadě připadá v úvahu i přistoupit na odklad školky na pozdější dobu, třeba za půl roku, za rok, a v mezidobí postupně trénovat s chlapcem kontakt s vrstevníky i odloučení od rodičů. Ve čtyřech letech může být situace už zase jiná.

Nemusíte se při tom bát, že byste u syna podpořila vyhýbavé chování, přeci jen dva měsíce jsou ještě přijatelná zkušební doba. V případě přerušení školky je nutné sledovat, zda problém se spaním vymizí, jak se v takovém případě očekává. Stejně můžete sledovat, co dalšího problém ovlivňuje, jestli jsou to třeba víkendy, nebo něco jiného. Pište si deník, kdy syn v noci přišel za Vámi a kdy to zvládl sám, budete mít přehled o vývoji problému.

Vše kolem spaní

Nespavost, noční můry, časté buzení... Co dělat, když dítě nechce spát, řeší maminky na webu eMimino.cz.

Se synem o jeho nočních můrách hovořte. Ptejte se ho, zda se mu v noci zdály sny a nadále zjišťujte jaké. Vyjádřete mu podporu a oceňte jeho statečnost, když po ošklivém snu vytrvá a podaří se mu usnout ve svém pokoji. Na druhou stranu mu pokud možno nebraňte, aby k Vám v noci chodil, ale podporujte ho v tom, ať se pokouší situaci zvládnout nejprve sám. Naučte ho, jak odvést pozornost od zlého snu, nebo ji odveďte Vy. Pomozte mu přemýšlet o něčem pozitivním také před spaním. Čtěte mu na noc pohádky s pozitivním vyzněním.

Další dobrá cesta je zaměřit se na kvalitu trávení společného času se synem. Možná objevíte rezervy, které souvisí se změnou trávení času, která nastala u Vás obou a může souviset i s Vaší případnou novou pracovní rolí. Vyhraďte si každý den nějaký čas jen pro syna a věnujte mu plnou pozornost, například u hry s kostkami nebo u čtení pohádky.

Pro překonání stesku ve školce zase může pomoci nějaký amulet od mámy, něco co nosíte, nebo je to s Vámi jinak spojené, a syn tu věc může mít při sobě.

Se synem se bavte o tom, jak tráví čas s dětmi a učte ho rozumět tomu, co ostatní kluci dělají, samozřejmě úměrně věku. Můžete začlenit klučičí hry i do svého herního programu. Adaptaci syn jistě časem zvládne. Ve třech letech má na začlenění mezi kluky ještě dost času a dá se očekávat, že se dostaví úspěch, pokud nároky na něj nepřeženete. Zkuste mu tedy trochu ulevit, a pokud možno i zkrátit čas strávený ve školce, aby si mohl na nové prostředí a nové trávení času zvyknout, případně školku ještě odložte.

Přeji Vám zdárné vyřešení situace. V případě přetrvávajících obtíží se můžete obrátit na dětského psychologa.

Lukáš Legner, psycholog Terapeutického centra Modré dveře

, pro iDNES.cz