Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poradna: Potřebuje tříleté dítě kolektiv vrstevníků?

  0:34aktualizováno  0:34
Náš syn nedávno oslavil třetí narozeniny a já bych se ráda vrátila na několik dní v týdnu do práce. Chtěla bych si najmout chůvu, ale manžel si myslí, že dítě potřebuje kolektiv vrstevníků. Jaký je váš názor?
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Radek Kalhous, MAFRA

S Filipem jsem stále ještě na rodičovské dovolené, ale ráda bych se vrátila na částečný úvazek do práce a vylepšila trochu rodinný rozpočet. Začali jsme se proto s manželem shánět po možnostech, jak syna zaopatřit.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

(ilustrační snímek)

Mě osobně se moc nelíbí státní školky v našem okolí, protože kdykoliv vidím na hřišti paní učitelky a děti, tak se jim paní učitelky vůbec nevěnují a klevetí mezi sebou. Od kamarádek taky vím, že děti ve školce učitelky často „zabaví” pouštěním televize, což mi také nepřipadá správné.

Lepší variantou je soukromá školka, ovšem ta je zase finančně dost náročná. Napadlo mě proto, že bych mohla synovi najmout chůvu, co by se o něj dva nebo tři dny v týdnu starala v domácím prostředí.

Manžel a jeho maminka ale namítají, že dítě v tomto věku již potřebuje kolektiv stejně starých dětí, se kterými si bude hrát. Filip má společnost ostatních dětí rád, ale zatím si s nimi třeba na hřišti nebo v herně moc nehraje, spíš je tak okukuje.

Jaký je váš názor? Nerada bych synovi upírala něco, co potřebuje ke svému vývoji, zároveň ale nechci rezignovat na své výchovné postupy a jenom ho někam odložit.

Děkuji za radu
Natálie

Odpověď odborníka:

Dobrý den Natálie, podle toho co píšete, máte obavy z kvality péče v dostupných školkách, a tak se ptáte, zda skutečně syn kontakt s vrstevníky potřebuje. V závěru zmiňujete, že nechcete rezignovat na své výchovné postupy, ba co víc: „jenom ho někam odložit“.

Právě toto „odložení syna“ je z mého pohledu důležitým klíčem, které může hrát významnou roli ve vašem rozhodování. Jste zřejmě matka, které není zodpovědnost cizí a máte ke svému dítku silný pozitivní vztah, jinak byste to asi neřešila a prostě ho „odložila“. Jenže komu věřit, že se o něj dobře postará? Jaký může mít ve srovnání s vámi k dítěti vztah jakákoliv vychovatelka, ať už ve státní, nebo i v soukromé školce? Vy jste matka, to se nedá srovnávat. A tak se nabízí individuální péče dobře vybrané chůvy. Chůvu navíc máte u sebe doma a snadno si ji okouknete, jestli je vhodná nebo není. Prostě to máte pod kontrolou. Jsem na správné cestě, nebo se mýlím? Jako byste chtěla mít stoprocentní jistotu, že o vaše dítě bude dobře postaráno. A tak se naskýtá otázka, zda zabezpečujete potřeby dítěte, nebo zda zabezpečujete svůj strach pustit ho do světa.

Mgr. Lukáš Legner, psycholog

Mgr. Lukáš Legner, psycholog

Argument, že obecně dítě potřebuje kolektiv (stejně starých) dětí, se kterými si bude hrát, je v podstatě správný, i když není pravidlo bez výjimky. A bylo by to na delší diskuzi. Třeba prostřednictvím hry se dítě nepřetržitě učí. Dítě, které se bude učit „jen“ od dospělých, možná nebude mít šanci být dítětem. Třeba bude „předčasně dospělé“ a příliš racionální a nebude si mít později s lidmi co říci. Nebo bude o to víc problémové, tak nějak na truc, z nespokojenosti. Anebo možná ne, kdo ví. Existuje zde však dost rizik spojených s chybějícími vztahy s vrstevníky, které z mého pohledu převáží rizika na straně docházky do školky. Děti obecně milují být s jinými dětmi a váš syn zřejmě nebude jiný, když děti rád pozoruje, pouze se zatím neumí zapojit. Jak jinak by se to měl naučit než v kontaktu s jinými dětmi. Pokud něco děláme rádi, pak se v tom můžeme rozvíjet, učit se, tak proč toho nevyužít. Pokud je dítěti pro takové učení nechána určitá volnost, bez přímého dozoru vychovatele, je to nakonec i dobře.

Docela určitě můžeme říci, že ve školce váš syn zažije i nepříjemné věci, ať to bude školka státní nebo soukromá. I to je cenné. Jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Nástup do školky je dobré volit postupný, aby si na nové trávení času dítě zvyklo.

Pokud školky ve vašem okolí skutečně považujete za hrozné, můžete to udělat jinak, tak jak to možná bylo v dřívějších dobách, kdy třeba dvě, tři ženy, které zrovna měly čas, hlídaly děti i jiným ženám, které převzaly péči zase jindy. Nedělám si iluze, že by kromě péče o děti současně neštepovaly zástěry a punčochy a nepovídaly si u toho veselé historky. Zkrátka pozornost vychovatele není vše, naopak nadměrná pozornost je také škodlivá, vše má svou míru.

Kam do školky

Kde hledat nejlepší školky, řeší maminky v diskusi na eMimino.cz.

Odhaduji tedy, že čelíte jinému problému než systému státních školek. Tím problémem je váš strach. Třeba se mýlím, ale zkuste tu variantu prozkoumat. Dítě „nezaopatřujte“, není to umírající. Dělejte to, co je běžné, což v naší zemi znamená: dát chlapce do školky. A pokud to nebude fungovat, řešte až vzniklý problém. Všechna rizika stejně nezabezpečíte, spíš si přivodíte žaludeční vředy a dítěti neprospějete.

Přeji hodně zdaru!

Lukáš Legner, psycholog centra Modré dveře

Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.